Planoucí záře. tulku Urgjän Rinpočheho. Vzpomínky. Erik Pema Kunsang a Marcia Binder Schmidtová. Předmluva Sögjal Rinpočhe Úvod Daniel Goleman

Transkript

1 Planoucí záře Předmluva Sögjal Rinpočhe Úvod Daniel Goleman Dharmagaia Vzpomínky tulku Urgjän Rinpočheho jak je zaznamenali Erik Pema Kunsang a Marcia Binder Schmidtová

2 Předmluva Sögjal Rinpočhe Úvod Daniel Goleman DharmaGaia 2014 Vzpomínky Tulku Urgjän Rinpočheho, jak je zaznamenali Erik Pema Kunsang a Marcia Binder Schmidtová

3 Z angličtiny přeložil Sebastian Kantor. Odborná spolupráce Zuzana Ondomišiová. KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Urgyen, Tulku Rinpočhe Planoucí záře / vzpomínky Tulku Urgjän Rinpočheho, jak je zaznamenali Erik Pema Kunsang a Marcia Binder Schmidtová ; předmluva Sögjal Rinpočhe ; úvodní slovo Daniel Goleman ; [z anglického originálu přeložil Sebastian Kantor]. V Praze : DharmaGaia, s. : il., portréty. (Mangalam. Velká řada) Název originálu: Blazing splendor ISBN * * * Y-051 * * Y * * * * * * / * (515) Urgyen, Tulku Rinpočhe, lámové Tibet (Čína) 20. stol. siddhové Tibet (Čína) 20. stol. jógíni Tibet (Čína) 20. stol. duchovní tradice Tibet (Čína) dzogčhen Karma Kagjü buddhistická meditace duchovní zkušenosti, probuzení duchovní vedení buddhistické pojetí duchovní síla buddhistické pojetí autobiografie 22/24 Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus [5] 929 Biografie [8] Copyright by Erik Hein Schmidt & Marcia Binder Schmidt, 2005 Translation Sebastian Kantor, 2014 Czech edition DharmaGaia, 2014 ISBN

4 Předmluva Sögjal Rinpočheho V této knize se dočtete o neobyčejných lidech praktikujících meditaci a představitelích Buddhova učení o velkých mistrech, jejichž soucítění, chápání a schopnosti odporují běžným kritériím. Je to kniha o světě, v němž převládají velmi specifické a od dnes rozšířeného pohledu značně odlišné definice toho, čeho může lidská bytost dosáhnout. O samotném autorovi těchto vzpomínek, tibetském mistrovi Kjabdže Tulku Urgjän Rinpočhem, se však toho příliš nedozvíte. Vzhledem k jeho skromnosti a zdrženlivosti to ani jinak nejde. Přesto je středobodem této knihy právě on nejen proto, že jeho oči byly svědky úžasných událostí, jeho hlas o nich vypráví a jeho mysl nám je umožňuje pochopit, ale protože i on sám byl ze stejného těsta jako ony výjimečné osoby, které popisuje. Se vším všudy zdědil jejich moudrost a ztělesňoval jejich výjimečné vlastnosti. Tulku Urgjän Rinpočhe byl ve skutečnosti jedním z největších mistrů meditace 20. století a jedním z nejvýznamnějších a nejplodnějších učitelů nauk dzogčhenu a mahámudry, jež spočívají v srdci tibetské buddhistické tradice. Poprvé jsem se s Tulku Urgjän Rinpočhem setkal už jako velmi mladý. Jak totiž v knize popisuje, přišel mnohokrát za mým mistrem Dzongsar Khjencem Džamjang Čhökji Lodöm, aby od něj přijal učení. Když jsem o mnoho let později Tulku Urgjän Rinpočheho sám žádal o učení, vzpomněl si, jak mě vždycky vídával po boku Džamjang Khjenceho, a naše vzájemné pouto pramenící z blízkého vztahu k tomuto učiteli v nás probudilo hluboký pocit sounáležitosti. Ve školách tibetského buddhismu Ňingma a Kagjü byl Tulku Urgjän Rinpočhe nesmírně důležitým držitelem nauk a byl učitelem a zástupcem 16. Gjalwang Karmapy. Předal také transmise nejvýznamnějším lamům tradice Ňingma Kjabdže Düdžom Rinpočhemu a Kjabdže Khjence Rinpočhemu. Oba jmenovaní, společně s Ňošul Khänpo Džamjang Dordžem a spoustou dalších skvělých držitelů učení, chovali k Tulku Urgjän Rinpočhemu nejvyšší úctu, takovou, jaká se projevuje tomu, kdo uskutečnil náhled a praxi dzogpa čhenpo neboli Velké dokonalosti. Jako učitel byl Tulku Urgjän Rinpočhe jedinečný a nikdo se mu nevyrovnal. Člověka okamžitě zasáhl fakt, že ať už učil cokoli, vždy tím prostupovala Předmluva Sögjal Rinpočheho 5

5 příchuť dzogčhenu. Pochopitelně znamenitě ovládal všechny aspekty buddhadharmy a zaměřoval se mimo jiné na velmi přesnou a autentickou praxi učení vadžrajány. Meditoval od svých čtyř let a více než dvacet let života strávil v meditačním ústraní. Byl proslulý také tím, že za ním přicházeli mnozí velcí mistři, aby si vyslechli jeho nedocenitelná objasnění složitých částí učení. Avšak pokud došlo na představení základní, nejhlubší podstaty mysli, neměl Tulku Urgjän Rinpočhe konkurenci. Vzpomínám si, jak vždy v Nagi gönpě v Nepálu předával pokyny k mysli, a kdykoli ho někdo požádal, aby učil, uváděl lidi do její podstaty ať už šlo o studenty dharmy nebo jen o turisty na návštěvě Himálaje. Když ho požádali o učení o mysli, byl jim během jediného sezení schopen předat všechno, úplnou nauku a to i velké skupině lidí. Bylo to zvláštní vydržel jim znovu a znovu vysvětlovat podstatu mysli, dokud neporozuměli. Tulku Urgjän Rinpočhe musel buddhadharmu představit tisícům lidí a umožnil jim, i kdyby jen na krátkou chvíli, prožít nejhlubší podstatu mysli. Z takového setkání se pak vraceli silně inspirováni k praxi a k rozvoji tohoto nového a rodícího se pochopení za pomoci cesty dharmy. Při své návštěvě mnoha zemí po celém světě v letech předal Tulku Urgjän Rinpočhe vzácná učení mým studentům v Londýně a v roce 1988 udělil pokyny poukazující na podstatu mysli o mnoho větší skupině mých žáků, kteří za ním a Kjabdže Dilgo Khjence Rinpočhem přijeli do Nepálu. Poté jsem se každou zimu snažil vracet do Nagi gönpy, abych se od něj mohl učit, a připadal jsem si proto jako mimořádný šťastlivec. Jeho učení, která byla jednoduše skvělá, mi vstupovala přímo do srdce a měla hluboký vliv na to, jakým způsobem jsem sám učil. Velmi dobře si také vzpomínám na jeho podporu. Právě on mi v mnoha ohledech vysvětlil, jak důležité je mé snažení učit dharmu na Západě. Všichni, kdo Tulku Urgjän Rinpočheho v Nepálu znali od nejvyšších lamů po nejobyčejnější lidi si všímali jeho laskavosti. Svou povahou a tím, jak jednal s lidmi, skutečně do posledního písmene naplňoval ducha Cesty bódhisattvy Bódhičarjávatáry. Ztělesňoval veškerou přirozenost, prostotu a uvolněnost velkého jógina dzogčhenu a domnívám se, že není ani v nejmenším nadsazené nazývat ho mahásiddhou, soudobým světcem. Během jeho kremace byla obloha jasná a vzduch nad zemí naprosto nehybný, což tantry dzogčhenu popisují jako znamení, že zemřel někdo s nejvyšší realizací někdo, jehož praxe byla bez přívlastků. Konkrétně se v tantrách píše, že oním znamením je obloha bez mraků; zem pod ní bez prachu. 6 Předmluva Sögjal Rinpočheho

6 Styl učení Tulku Urgjän Rinpočheho byl velmi svěží, jednoduchý a přitom nanejvýš účinný. Lidé bývali úplně odzbrojeni jeho vřelostí, otevřeností a upřímností atmosférou, kterou kolem sebe vytvářel, a tím, jak člověka dokázal inspirovat a krok za krokem vést až k prožitku podstaty mysli. Tu byl schopen odhalovat z jakéhokoli úhlu pohledu. Téměř to vypadalo, jako by vám to tak dlouho vtloukal do hlavy, až jste to najednou pochopili. A protože jeho slova vycházela přímo z prožitku a mysli moudrosti, tak kdykoli takové přímé pokyny předával, dělal to pokaždé jinak. Myslíval jsem na to, že když nám takový mistr jako Tulku Urgjän Rinpočhe, se svou neuvěřitelnou lidskou dobrotou a charismatem, předává nejdůležitější učení, tak vlastně to, do čeho nás uvádí, není nic menšího než mysl moudrosti buddhů. Osobně nás tak propojuje s moudrostí všech mistrů. Přesně tohle máme na mysli, když mluvíme o neobyčejném požehnání učitele a jeho nesrovnatelném soucítění. Když je všechno řečeno a vykonáno, jaká větší laskavost může existovat? Učitel k nám obrací svou lidskou pravdivou tvář jako ztělesnění naší vnitřní podstaty. A u Tulku Urgjän Rinpočheho bylo velmi snadné vidět, jak svou osobou vyjadřuje celý smysl učení. Myslím, že už jen potkat takového mistra znamená, že naše drahocenné lidské zrození nebylo promarněno a naplnilo svůj skutečný smysl. Soucítění, moudrost, oddanost, vnitřní podstata mysli o tom všem se v této knize můžete dočíst. Právě tyto věci koneckonců tvoří buddhadharmu a jsou tím, co se všichni pokoušíme pochopit, ovládnout a uskutečnit. Avšak místem, kde se všechny setkávají a kde jsou nejdokonaleji předvedeny, je učitel, učitel jako Tulku Urgjän Rinpočhe. Když na něho pomyslím, více rozumím slovům Džamjang Khjenceho, která vyjádřil ve svém pozoruhodném popisu toho, kým učitel ve skutečnosti je: Není to pouze teď, v tomto okamžiku, kdy je kořenový učitel (cawä lama) s námi. Ve své laskavosti od nás nebyl oddělen ani v jediném z našich životů od času bez počátku, jelikož je projevem skutečné podstaty naší mysli. Navenek se pak objevuje v různých převlecích, čistých i nečistých, aby nám ať už přímo či nepřímo pomohl. Právě teď, na základě všech zásluh, jež jsme v minulosti nahromadili, na sebe převzal formu našeho duchovního přítele, a díky tomuto silnému karmickému spojení jsme měli příležitost se s ním setkat. Předal nám nektar hlubokých a rozsáhlých pokynů a zahrnul nás do svého obrovského soucítění. Od nynějška až dokud nedosáhneme probuzení, od nás nebude nikdy ani na okamžik oddělen. Předmluva Sögjal Rinpočheho 7

7 Mohli bychom teď být nesmírně smutní, že tento velký mistr, Tulku Urgjän Rinpočhe, je pro náš svět ztracený, ale místo toho cítíme stále větší radost. Nejen proto, že dál žije v našich myslích a hluboko ve svých srdcích od něj nejsme nikdy ani na okamžik odděleni, ale také proto, že se mu povedlo zajistit pokračování tohoto dědictví učení, které tak dokonale ztělesňoval. Jeho synové Čhökji Ňima Rinpočhe, Cikhe Čhogling Rinpočhe, Dubwang Cchogňi Rinpočhe a Jongge Mingjur Dordže Rinpočhe jsou plně kvalifikovanými držiteli jeho linie a vize. Každý z nich projevuje své vlastní výjimečné vlastnosti a zároveň nese pečeť Tulku Urgjän Rinpočheho. Stejně jako v jeho případě jejich důvěrná znalost podstaty mysli nakažlivě bublá těsně pod povrchem a je připravena kdykoli vytrysknout. Tulku Urgjän Rinpočhe měl mnoho úžasných studentů ze Západu mezi nimi jsou i vědci a učitelé buddhismu, bezprostředně zapojení do představování dharmy v moderním světě. Jeho milovaní žáci Erik s Marciou jsou pro mnoho lidí zdrojem neustálé radosti, protože už spousty let tvoří knihy, jako je tato, a mým přáním je, aby v tom mohli bez překážek pokračovat. Co nám tedy všechny ty příběhy a vzpomínky, které kniha přináší, chtějí naznačit? Především dvě věci. Za prvé to, že dosáhnout duchovní realizace či probuzení je ve skutečnosti opravdu možné stačí, když se tomu budeme důsledně a se zápalem věnovat. A za druhé, že toto nejsou jen dávné dějiny, není to nějaký úkaz, který se odehrál před mnoha lety v Indii nebo Tibetu. Díky mistrům jako Tulku Urgjän Rinpočhe a jeho žákům tato živá tradice moudrosti a duchovního probuzení dále pokračuje a díky nim jsou také tato Buddhova učení, se svými vzácnými esenciálními pokyny, snadno dostupná lidem téměř kdekoli na světě. Přeji si, aby se všechna přání Tulku Urgjän Rinpočheho naplnila. Kéž se objeví jeho vyzáření stejně tak skvělé a silné jako on sám, ne-li ještě více, aby zvládlo výzvy dnešní doby. Ať jeho synové a žáci pokračují v jeho práci bez jediné překážky a ať se naplní jeho nádherná vize probuzení nespočtu bytostí a jejich směřování ke své pravé podstatě, základní a nejhlubší podstatě mysli. 8 Předmluva Sögjal Rinpočheho

8 Úvodní slovo Daniela Golemana Tulku Urgjän Rinpočhe byl jedním z nejvýznamnějších mistrů tibetského buddhismu 20. století. V Planoucí záři se můžeme společně s ním vydat na procházku životem, jenž ho vrhl přímo do středu nevídaného duchovního bohatství. Pohledem jeho nehybně spočívajících očí se tu setkáváme s pozoruhodnými mistry meditace starého Tibetu jako s přáteli a učiteli. A prostřednictvím jeho probuzené mysli vnímáme svět svěžím, překvapivým způsobem. Tulku Urgjän tulku je označení opětovně se zrozujícího mistra patřil podobně jako Dalajlama k nejproslulejším a nejvlivnějším moderním učitelům tradice dzogčhenu (Velké dokonalosti), kteří se zásadně zasloužili o první přenesení tohoto dnes populárního učení na Západ. Planoucí záře sousloví odkazující na pozitivní vlastnosti realizovaného mistra je doslovným překladem jména, jež Tulku Urgjän obdržel od Karmapy, hlavy školy Kagjü tibetského buddhismu. Kniha Planoucí záře je pak jeho duchovním životopisem, který nabízí zasvěcený pohled do pozoruhodné skutečnosti a úchvatnou cestu ztracenou kulturou. Na jejích stránkách se seznámíme s jeho rodným krajem Nangčhenem, královstvím duchovního bohatství, kde všichni, od pastevců po krále, byli oddanými praktikujícími. Ve světě, který Tulku Urgjän znal, byly dnes obvyklé hodnoty obrácené: známkou úspěchu v něm nebyly sláva či bohatství, ale vnitřní realizace, a žít naplněný život znamenalo zanechat ostatním duchovní dědictví. Tulku Urgjän byl přitom ve výjimečné pozici, kdy lidi žijící v tomto kraji duchovních hodnot osobně znal a mohl se s námi o jejich příběhy podělit. Jeho poselství čtenářům však není takové, že realizace je vyhrazena několika vyvoleným, ale naopak že je to něco, k čemu můžeme směřovat všichni, ať už začínáme kdekoli. Ústředním tématem knihy je takzvaná terma duchovní učení mystického, tisíc let starého původu, které obohacuje život i ducha těch, kdo jej následují. Vyprávění Tulku Urgjäna nám tyto poklady vytvořené pro naši proměnu výjimečně přibližuje. Jsou to klenoty lidského dědictví, jež nebyly Úvodní slovo Daniela Golemana 9

9 až dosud na Západě příliš známé. Tulku Urgjän byl nositelem těchto pokladů, přenesl je ve svém srdci a mysli přes Himálaj, aby je pak ve světě za ním předal tisícům lidí všech společenských vrstev. Planoucí záře nepokrývá jen období života Tulku Urgjäna, tedy od jeho narození v roce 1920 do smrti roku 1996, ale čerpá také z bohaté historie jeho rodiny a dějin linií meditačních transmisí, jichž se sám stal držitelem. Výsledkem tak nejsou pouze osobní vzpomínky, ale duchovní dějiny Tibetu jako takového. Čteme zde o učitelích, kteří v 9. století přinesli buddhistická učení do Tibetu, a o nepřerušené linii mistrů, kteří tato učení předávali z generace na generaci až k Tulku Urgjänovi. Prostřednictvím Tulku Urgjäna se tu setkáváme s některými z nejrealizovanějších a nejryzejších duchovních postav Tibetu 20. století. Kromě toho, že mnohým z nich byl přítelem a osobním důvěrníkem, jeho příbuzní a předkové patřili k nejvlivnějším osobnostem východního Tibetu minulých staletí. Život Tulku Urgjäna pokrývá výjimečné období tibetských dějin. Na pozadí celého příběhu jsou z východu slyšet zlověstné údery bubnů zvěstující příchod komunistů a definitivní zničení tibetské kultury a jejího bohatství. Vyprávění se zblízka dotýká také zrádnosti lhaské politiky během této závěrečné fáze Tulku Urgjän totiž své zážitky vypráví z pozice tehdejšího Karmapova vyslance v tibetské vládě během jejích posledních dnů. A nakonec také můžeme vidět, jak se duchovní bohatství, jež kdysi tvořilo Tibet, dokázalo vzkřísit ve světě mimo něj. Tulku Urgjän ostatně na základě nepříznivých znamení Tibet opustil rok před Dalajlamou. V Planoucí záři se o tom všem dozvídáme věcným, upřímným a zábavným stylem: prostřednictvím vyprávění Tulku Urgjäna. Tou nejpozoruhodnější věcí může být jeho přirozená pokora. Aniž by jakkoli upozorňoval na sebe a svou vlastní velikost, umožňuje nám vidět svět a celý úchvatný panteon postav tak, jak jej spatřuje on: s bezprostřední, často ironizující otevřeností. Styl této knihy odráží vřelou atmosféru, v níž byl její příběh poprvé vyprávěn pocit, kdy sedíte po boku mistra, Tulku Urgjäna, jenž se se svými nejbližšími žáky ze Západu dělí o kapitoly svého života. Ty pak byly uspořádány do rozsáhlé publikace, která čtenářům představuje svět, v němž jsou zázraky, záhadné příběhy a hluboký vhled na každodenním programu. Svět, jak jej zrcadlí otevřená, jasná mysl Tulku Urgjäna. Jeho žáky Erika a Marciu Schmidtovy přiměl k napsání této knihy z části fakt, že unikátní životní styl a kultura starého Tibetu se po převzetí moci 10 Úvodní slovo Daniela Golemana

10 komunisty v roce 1959 neúprosně změnily. Tulku Urgjän byl v kruzích tibetského buddhismu všeobecně uznávaný jako jeden z nejvýznačnějších lamů, kteří příchod komunistů do Tibetu přežili. Ubíhající léta si postupně vybírala svou daň a velcí mistři, kteří měli za sebou klasický výcvik tibetského duchovního systému, jeden za druhým umírali. Ve snaze udržet ducha této tradice živého se autoři cítili povinni představit přímé vzpomínky jednoho z posledních pamětníků této vymírající skupiny lidí. Jakkoli mohou mnohé příběhy v této knize vypadat zázračně, poslední vědecké výzkumy naznačují, že takovéto zázraky nemusí být výtvorem představivosti. Jeden z poutavých aspektů těchto příběhů má například souvislost s nedávnými objevy, že dlouhodobá meditace prospěšným způsobem tvaruje lidský mozek. Tyto výzkumy jsou sice teprve v počáteční fázi, přinesly však už mnohá překvapující zjištění týkající se meditačních metod používaných právě v linii Tulku Urgjäna konkrétně těch, jež se provádějí během let intenzivního ústraní. Například zobrazení mozku pomocí magnetické rezonance, při níž se lamové soustředili na nezměrné soucítění, odhalilo, že jejich mozky vykazují pozoruhodnou úroveň oživení ve dvou oblastech: v místě, které produkuje radost a blaženost, a v místě, jež se pojí s připraveností k akci. Těchto osm lamů, kteří absolvovali magnetickou rezonanci, mělo za sebou deset tisíc až šedesát tisíc hodin praxe, a čím delší čas jí věnovali, tím byla úroveň aktivity mozku vyšší. Zatímco u obyčejných dobrovolníků, kteří tutéž meditaci praktikovali měsíc, byl v těchto mozkových oblastech zaznamenán desetiprocentní nárůst aktivity, u lamů byl tento nárůst v průměru až desetkrát větší. A v případě některých z nich to byl skok až osmdesátinásobný. Již William James, jeden ze zakladatelů moderní psychologie, podotýká ve své knize Druhy náboženské zkušenosti (The Varieties of Religious Experience, česky 1930), že naše prožitky při tělesné teplotě 37 C nám nemusí poskytovat úplné vnímání reality. Jinými slovy, jiné stavy mozkových funkcí a stejně tak vědomí mohou umožnit způsoby vnímání světa, které při běžném, každodenním prožívání jednoduše není možné poznat. Náboženské tradice po celém světě disponují širokou nabídkou proměněných realit jasnovidců od Mistra Eckharta přes svatou Terezii z Ávily až po Černého jelena. Samozřejmě nevíme, jakou pozměněnou aktivitou mozku nebo neobvyklými stavy byly tyto vize umožněny (a musíme připustit svou vlastní náklonnost k vědeckému uvažování, když usuzujeme, že k tomu nějakých zvláštních stavů mozku musí být vůbec potřeba), ale víme, že ve Úvodní slovo Daniela Golemana 11

11 všech případech tyto vize přišly po letech soustředěného duchovního snažení. A neurobiologie nám dnes říká, že mozek reaguje na vytrvalé přeškolování změnou tvaru svých obvodů. Zbývá nám ještě pochopit, jaké jsou ve skutečnosti hranice základních psychologických funkcí, jako je pozornost, představivost a paměť moderní věda je teprve v počátcích studia toho, jak může trénink mysli přeskupit nervový systém. Naproti tomu starověké duchovní tradice, jako buddhismus v Tibetu, systematicky nabádaly praktikující k tomu, aby trávili léta zdokonalováním své vnímavosti pomocí vytrvalého tréninku. Na příbězích v Planoucí záři je obzvláště zajímavá doba, kterou tibetští mistři těmto praxím věnovali. Zatímco lamové sledovaní v moderních laboratořích měli za sebou zhruba tři až šest let intenzivního meditačního ústraní, u mistrů generace Tulku Urgjäna byla běžná doba trvání ústraní třikrát až čtyřikrát delší. Zdá se, že Tulku Urgjän samotný strávil v intenzivním ústraní více než dvacet let, což platilo také pro jeho pozdějšího druha, velkého Dilgo Khjenceho. V případě některých mistrů, kteří prožili celý svůj život v Tibetu, to však často bylo ještě déle otec Tulku Urgjäna strávil v meditačním ústraní dohromady třiatřicet let svého života. Vědci nyní potvrdili, jak velký účinek mohou mít na vybroušení psychických schopností pouhé tři roky meditačního ústraní. A my se můžeme jen dohadovat, co by udělalo dvacet či třicet let. S ohledem na to bude lepší, když si svoje soudy o na první pohled zázračných schopnostech, jež jsou těmto tibetským mistrům minulosti běžně připisovány, radši odpustíme. Kdo ví, co může tak vysoce a znamenitě trénovaná mysl dokázat. Co vše může být možné, zůstává zahaleno také jiným prvkem buddhistické tradice pozoruhodnou skromností vztahující se k vlastním schopnostem, jíž se vyznačuje mnoho vysoce realizovaných praktikujících. Samotný Tulku Urgjän, jehož si jako učitele cenilo mnoho nejuctívanějších mistrů jeho doby (včetně 16. Karmapy), tak opakovaně prohlašuje, že není nikým zvláštním, jen obyčejným člověkem. Tento skromný postoj má ještě jedno vysvětlení: Linie Tulku Urgjäna patří k tradici skrytých jóginů, kteří své duchovní schopnosti běžně maskují. Čtenáři ze Západu, kteří nejsou na tuto silnou tradici skromnosti vztahující se k vlastním duchovním schopnostem zvyklí, si mohou její znaky špatně interpretovat a vyvodit z nich spíše nedostatek duchovních schopností než jejich skrytou přítomnost. Čtenáři se nicméně setkávají ještě s dalším problémem, a sice jak se postavit k té spoustě věcných záznamů událostí, které jsou z moderního 12 Úvodní slovo Daniela Golemana

12 pohledu nepravděpodobné či nemožné, nebo je dokonce považujeme za zázraky. Někteří je mohou jednoduše pustit z hlavy jako nějaké přikrášlování, zatímco jiní je přijmou takové, jaké jsou, či na chvíli odloží svůj kriticky odmítavý postoj a zařadí je do kategorie možných, aniž by zaujímali jakékoli pevné stanovisko. Pro lidi spíše racionální povahy jsou tyto události záhadou a vyvolávají otázky, které nemohou být okamžitě zodpovězeny. Jsou tyto záznamy spíše legendami a pověstmi? Jsou užívány jako metafory či ponaučení, jejichž detaily a věrohodnost jsou méně důležité než jejich význam? Odehrávají se tyto zdánlivě nemožné události ve skutečnosti jen v myslích těch, kdo je vyprávějí? Nebo se tito vyprávějící účastní prožitků, které se nacházejí mimo každodenní vytržení tvořené našimi myšlenkami a představami, vzpomínkami a denním sněním? Rozhodnutí bude na každém z nás. Všichni ale můžeme mít bohatý užitek z rozšíření horizontů svého vlastního duchovního úsilí. POZNÁMKA PRO ČTENÁŘE Čtenářům s vážným zájmem bych doporučil věnovat čas také poznámkám na konci knihy. Tyto poznámky a slovník pojmů obsahují mnohem širší souvislosti, podrobnosti a vysvětlení a samostatně by mohly sloužit také jako částečný úvod do vadžrajánové buddhistické tradice. Jejich četba samotné vyprávění velmi obohatí. A těm, kdo se s tímto pohledem nově seznamují, navíc poskytnou nezbytné pozadí a objasnění záležitostí, které by jinak mohly být matoucí. Mendocino, Kalifornie listopad 2004 Úvodní slovo Daniela Golemana 13

13 Úvod Erika Pema Kunsanga a Marcii Binder Schmidtové Tato kniha není tradičním vyprávěním o životě probuzeného mistra tibetské vadžrajánové tradice. Tulku Urgjän ve skutečnosti o sobě a svých schopnostech mluvil pokud vůbec velmi vzácně. Nanejvýš občas řekl nějaký poučný příběh ze své minulosti, aby tím sdělil něco o konkrétní osobě v určité době. Podrobnosti ze svého života zmiňoval jen tehdy, když na něj někdo naléhal. Tyto vzpomínky tak vznikaly v průběhu čtrnácti let, během nichž jsme Tulku Urgjän Rinpočheho opakovaně žádali, aby nám příběhy ze svého života vyprávěl. Z těchto příběhů jsme složením jednotlivých úseků, které nám sděloval v různou dobu, vytvořili dějovou linku podobně jako když se vyrábí mála. Výsledná mozaika obsahuje bohaté vyprávění o tradici a předcích Tulku Urgjän Rinpočheho, příběhy o mistrech, které znal nebo o nichž slyšel, a mnoho podrobností z jeho vlastního života. Nemůžeme tvrdit, že Tulku Urgjän Rinpočhe tuto knihu napsal, protože on neměl v úmyslu líčit vlastní životopis. Snažil se pouze vyhovět našim žádostem a vyprávěl tyto příběhy, a to teprve poté, co jsem slíbil, že hlavní důraz nebude kladen na něho samotného, ale na pozoruhodné lidi, které potkal nebo s nimiž měl kontakt prostřednictvím jiných mistrů. Když jsem se ho zeptal na obsah, odpověděl: Držte se těch příběhů. Neplňte to mými fotografiemi. V Khamu tomu říkáme sebezveličování. Dejte tam hodně fotek realizovaných lamů, ale není důvod tam dávat běžné lidi. Posvátná místa jsou také velmi dobrá. Pro lidi je prospěšné, když uvidí posvátná místa jako Bódhgaja, pokud tam sami nebyli. Navrhl nám také název Oddané shrnutí životních příkladů velkých mistrů. Mám pocit, že jsme tomuto duchu zůstali věrni. Během hledání vlákna, které by všechno spojovalo, se jedno téma ukázalo být prvořadým, a sice živoucí pokračování linie. Jak uvidíte, Nové poklady, které objevil pradědeček Tulku Urgjän Rinpočheho, a transmise 14 Úvod Erika Pema Kunsanga a Marcii Binder Schmidtové

14 předávaná z generace na generaci hrají v této knize důležitou roli. Všechny proudy předávané transmise se pak nakonec slijí v oceánu nejvyšší inkarnace. 1 Vypravěč těchto příběhů takovou inkarnací byl. Planoucí záře je tajuplný dobrodružný příběh výprava do dob, míst a situací, jež se liší od všeho, co většina z nás prožila. Zároveň je to však příběh reálný, lidský, živý a místy jímavý. Vyprávění Tulku Urgjäna pojednává o výjimečných schopnostech lidského ducha, někdy podpořených nadpřirozeným zásahem. I když nejde o pohádku, je plné magických a impozantních vítězství neobyčejného významu. Popisuje ty nejvyšší duchovní schopnosti i nejhorší lidskou hloupost. Tibeťanům bude tento životopis připadat velmi odlišný od většiny jiných, napsaných v jejich tradičním žánru, jelikož nezmiňuje téměř žádné důležité podrobnosti z života mistra, jeho zázračné činy nebo vynikající úroveň realizace. Čtenáři ze Západu zase mohou mít pocit, že většina příběhů je čistým výmyslem nebo že alespoň vyžaduje potlačení kritického přístupu. I tak je to, co je zde prezentováno jakkoli se to občas příčí běžným konvencím a pohledům z velké části ověřitelné. Nikdo nedokázal vyprávět historky tak jako Tulku Urgjän Rinpočhe. Nejenže si dokázal skvěle vybavit příběhy, které slyšel před dlouhou dobou jako dítě, a slovo od slova je zopakovat dokázal vás také pozvat do krajiny své paměti a přesně, jako by kouzlil, v živých detailech popsat, co se tehdy přihodilo. O událostech a rozhovorech mluvil s podmanivým zaujetím, kterým člověka vtahoval do svých prožitků. Navzdory tomu tyto vzpomínky nejsou o Tulku Urgjän Rinpočhem, jeho úžasných dílech či jeho pověstném, neobyčejném způsobu učení, kterým dokázal probudit posluchačův skrytý potenciál k dosažení vysvobození a úplného probuzení. Se čtenáři se dělí spíše o to, čeho byl svědkem, a také co je možná nejdůležitější jak svůj svět viděl on sám. A jakým světem Tibet byl před vpádem komunistů! Byl to svět, kde základ úspěchu tvořily duchovní činy. Převažovala v něm láska a úcta ke skvělému daru Buddhových učení a mistrům, kteří je udržovali. A to bylo dědictví, které nedokázali zničit ani komunisté široko daleko je totiž v srdci roznesli ti, kteří bezohlednému ničení a pustošení své kultury unikli. Planoucí záře líčí jejich odvahu, vítězství síly mysli nad drtivou převahou. Hlavními tématy, která prostupují příběhem Tulku Urgjäna, jsou hloubka úcty k buddhistickým učením, jejich zachování a šíření prostřednictvím nepřerušených linií předání, neochvějná kuráž v následování pokynů vlastního Úvod Erika Pema Kunsanga a Marcii Binder Schmidtové 15

15 učitele, bezpříkladná úcta, kterou mistři měli jeden k druhému, a nevyhnutelná pomíjivost jakékoli situace. Nepředstavitelné škody, ke kterým v Tibetu došlo, nelze popírat nebo přehlížet. O tom, co se stalo, přináší svědectví historie. Navzdory tomuto ničení však přežilo mnoho vynikajících mistrů a učení. A to, že tito učitelé byli přinuceni odejít do emigrace, znamená, že se my, narození v materialistických kulturách, můžeme s touto neobyčejnou tradicí setkat. Zveme vás tedy do tohoto kdysi existujícího světa a jeho atmosféry. Není potřeba ztrácet se v detailech míst a času, stačí jen nechat mysl otevřenou a vychutnat si toto ušlechtilé duchovní prostředí. A jen pro jistotu připomínám, že následující strany jsou plné hlubokého významu rad od srdce a duchovních učení, které vás mohou nasměrovat k vašemu vlastnímu duchovnímu hledání. My vám toto všechno nabízíme s nezměrnou láskou a oddaností k našemu skvělému učiteli a s upřímným přáním, abyste z toho měli velký prospěch jak v krátkodobém, tak dlouhodobém horizontu. Při vyprávění svého příběhu kladl Tulku Urgjän Rinpočhe větší důraz spíše na krajinu lidí než na místa. Středem pozornosti jsou v této knize osoby, které ho inspirovaly nejvíce. Časovou posloupnost jeho duchovní linie a jeho života jsme použili jako vlákno spojující tyto nádherné příběhy klenoty nadčasové hodnoty seřazené Rinpočheho pamětí. Zde vám tento věnec předkládáme, abyste si jej vychutnali. Nagi gönpa, Úvod Erika Pema Kunsanga a Marcii Binder Schmidtové

16 Prolog Protože jste mě o to tolikrát žádali, řeknu něco málo o svém životě. V naší tibetské tradici začínáme životní příběh rodokmenem. Mé rodové jméno je Cchangsar. Jelikož jsem považován za reinkarnaci jógina, mým dalším jménem je Čhöwang Tulku. Narodil jsem se ve středním Tibetu, pak mě vzali do Khamu a poté jsem se několikrát stěhoval mezi těmito dvěma místy. 2 Před komunisty jsem uprchl do Sikkimu a nakonec se přestěhoval do Nepálu, kde teď žiju jako starý muž. To je můj život v kostce. Nevykonal jsem žádné velké skutky. Většinou jedna bezvýznamná událost střídala druhou. Kdykoli vyprávím příběh, vyhýbám se dvěma chybám přehánění a znevažování. Nepřidávám žádné vlastnosti, které někdo nemá, ani neodmítám uznat ty, které někdo skutečně má. Jelikož nejsem typem člověka, který si pamatuje konkrétní data, nehledejte v tom žádnou jasnou chronologii. Mohu vám však povědět některé z příběhů, které jsem slyšel a z nichž mnohé pocházejí od mé babičky. Prolog og 17

17 Tulku Urgjän Rinpočhe

18 5. Můj pradědeček, objevitel pokladů Čhoggjur Lingpa se narodil poblíž královského paláce v Nangčhenu a vyrůstal jako prostý mnich v klášteře Ccheču. Jednoho dne během výročních tantrických tanců vypadl z rytmu a tančil nezávisle na druhých. To rozčílilo tanečního mistra, který ho chtěl potrestat bitím. Ve shromáždění byl přítomný Adeu Rinpočhe, jenž byl guruem nangčhenského krále. Zároveň byl synem předchozího krále, a byl proto v království velmi vlivnou osobou v té době v Nangčhenu neexistoval výše postavený lama než on. Adeu Rinpočhe měl jasnozřivé schopnosti a spatřil, že se mladý tertön ve skutečnosti účastní tance nebeských bytostí, jenž se odehrává v jeho vizi Padmasambhavovy čisté země Čhoggjur Lingpa se prostě jen k tomuto tanci připojil. Adeu Rinpočhe přišel Čhoggjur Lingpovi na pomoc a řekl: Nebijte ho! Má svůj vlastní styl, nechte ho být. Brzy poté požádal Čhoggjur Lingpa o povolení opustit klášter a Adeu Rinpočhe souhlasil: Ano, můžeš odjet. Cestuj svobodně, kamkoli chceš a kde budeš bytostem užitečný. Před odjezdem daroval Čhoggjur Lingpa králi Nangčhenu sošku a požádal o koně a zásoby potravin. Král byl ale tvrdohlavý a vůbec nebyl nadšený z toho, že Čhoggjur Lingpa odjíždí. Tento šílený mnich mi dal sošku Padmasambhavy, která není ani hliněná, ani kamenná, řekl král, aniž by věděl, že jde o jeden z nesmírně cenných termových předmětů, které už Čhoggjur Lingpa objevil. Dejte mu starého koně a pokrývku pod sedlo. Protože král neprojevil dostatek vděčnosti, Čhoggjur Lingpa se už nikdy v Nangčhenu neusadil. Můj pradědeček neprošel žádným formálním studiem, a přesto ho později Starý Kongtul nazýval skutečným panditou, tedy velkým učencem. 35 K této proměně došlo, když Čhoggjur Lingpa pobýval v přísném tradičním meditačním ústraní ve svém domě nad Karma Gönem v Khamu, které trvalo tři roky a dva týdny. Během tohoto pobytu v ústraní podle svých vlastních slov mírně rozpletl význam tanter, výroků a pokynů, čímž odkazoval ke třem vnitřním sekcím tanter: mahájóze, anujóze a atijóze Část první. Duchovní kořeny

19 Čhoggjur Lingpa odhalitel skrytých pokladů Čhoggjur Lingpa nebyl pouze autentický tertön; jeho objevy jsou pro naši linii stěžejní. Byl reinkarnací prince Muruba, druhorozeného syna velkého krále Thisong Deucäna, který v Tibetu zavedl buddhismus. V dalším ze svých minulých životů byl Sanggjä Lingpou. 37 Čhoggjur Lingpa vlastnil sedm různých předání a často bývá počítán jako poslední ze sta nejvýznamnějších tertönů. Je považován za světovládce všech tertönů, částečně proto, že žádný jiný tertön neobjevil učení, které by obsahovalo Sekci prostoru dzogčhenu. Několikrát byla objevena Sekce mysli a všichni hlavní tertöni objevili Sekci pokynů. Pouze Čhoggjur Lingpa však předal Sekci prostoru. Proto jsou jeho 5. Můj pradědeček, objevitel pokladů 49

20 Tři sekce Velké dokonalosti považovány za nejvýjimečnější termu, kterou kdy objevil. 38 Většinu příběhů o tom, jak Čhoggjur Lingpa objevoval termy, jsem slyšel od babičky. Jako jeho dcera byla v dětství svědkem těchto událostí. O mé babičce se vědělo, že nikdy nelže ani nic nezveličuje. Byla to naprosto pravdomluvná žena, nikdy se nevychloubala ani nikoho nepomlouvala. Vyprávěla mi, jak jednou Čhoggjur Lingpa objevil termu před zástupem lidí. 39 Můj otec často vytahoval termu v přítomnosti více než tisíce lidí. Musel to tak dělat, protože Tibeťané, především ti ze západní části Khamu, byli známí svou krajní nedůvěřivostí. Nevěřili slepě každému, kdo se prohlašoval za tertöna. V případě Čhoggjur Lingpy však nebylo o čem pochybovat, jelikož opakovaně odkrýval termy před početnými svědky. Smyslem veřejného odkrývání terem, pokračovala, je zajistit úplnou důvěru, prostou pochyb a skepse. Nejedná se o žádný podvod terma je objevena před zraky všech přítomných. Pokud by šlo jen o kouzelnický trik, nebylo by pak možné ukázat žádnou skutečnou, hmotnou termu, žádné vypodobnění probuzeného těla a řeči. 40 Jinak ale nebylo nijak jednoduché lidi přesvědčit, že Čhoggjur Lingpa je ve skutečnosti poslem Padmasambhavy. Khampové byli ještě praktičtěji smýšlející lidé než obyvatelé středního Tibetu byli daleko více podezřívaví. Nejskeptičtějšími z Khampů pak byli lidé z Derge. Nebylo prostě možné, že by jen tak věřili nějakému podvodníkovi, že je tertönem. Důvěřovali pouze tomu, koho osobně viděli, jak termu odhalí na veřejnosti. My takovéto odhalení nazýváme thomter, což znamená,veřejná terma, terma odhalená před mnoha svědky. Když měla být nějaká terma objevena jako thomter, bylo nejdříve oznámeno:,bude veřejně odhalena terma! A jak se zpráva o tom šířila, mnoho lidí se shromáždilo, aby se na to podívali. Tertön také zázračně obdržel,popis umístění, něco jako klíč, jenž vysvětloval, kde přesně je terma ukryta. Takový text je k nalezení a vyjmutí termy nezbytný. Jakmile tertön obdrží tento popis umístění svého mystického průvodce, dokáže okem své mysli vidět rozvržení krajiny, polohu hor, údolí, skal, jeskyní a podobně. Toto vysvětlení obsahuje také popis,znamení termy, určitého znaku, který umístil Padmasambhava či Ješe Cchogjal může jít například o slabiku HÚM. Nalezištěm termy může být například 50 Část první. Duchovní kořeny

21 Lotosová koruna Čhoggjur Lingpy skála nebo jeskyně, místo, které má podle popisu vypadat jako lev s vyceněnými zuby, želva nebo jiné zvíře určitého tvaru symbolizující povahu daného umístění. Znamení termy je pak možné najít na krku, mezi očima, v srdci nebo na jiné části těla daného zvířete. Popis umístění udává také správný čas k odhalení termy a podrobnosti o duchovi, který ji stráží. Někdy to bývají duchové tři: židag, nädag a terdag. Židag, pán země, je například Mahéšvara, který stráží celé Káthmándské údolí, zatímco nädag, pán místa, je například Tárábhir, jenž hlídá posvátné místo Táry, ženské formy buddhy, poblíž Nagi gönpy. Terdag, 41 držitel termy, je konkrétní duch, jenž byl v době, kdy byla terma ukrytá, pověřen hlídáním. 5. Můj pradědeček, objevitel pokladů 51

22 Jak by mohl termu někdo ukrást? Například tak, že když Guru Rinpočhe termu ukrýval, mohli ho vidět ptáci nebo jiná zvířata, kteří pak věděli, kde je uschována. A v některém ze svých následujících životů by se mohli stát zloději termy. Příkaz tedy zněl:,nedovol zloději termy, aby ji vzal! Nenech ji padnout do rukou narušitelů samají. Nesvěřuj ji nikomu jinému než mému zástupci, zástupci Padmasambhavy! Takto dostal ochránce již od Padmasambhavy pokyny, aby termu předal určenému tertönovi. Objevitel pokladu mu pak za to nicméně musel poděkovat, dát určitý druh úplatku. K tomu s sebou navíc musel přinést něco jako náhradu, buď učení, nebo nějakou drahocennost, například posvátný předmět. Nemohl termu vynést jen tak, jako zloděj, který uteče pryč s kořistí. Jakmile se rozšířila novina, že dojde k takové výjimečné události, samozřejmě se na to přišlo podívat mnoho lidí a proč by také ne? Občas u toho bylo pět set či šest set lidí, jednou dokonce tisíc. Jindy ale byla u objevení termy jako thomteru přítomna jen malá skupinka, sestávající ze sedmi, jednadvaceti nebo více lidí. Při jedné takové příležitosti daroval Čhoggjur Lingpa strážci termy rituální nápoj a požádal o vydání termy. Pak nakreslil na povrch skály obrazec, ten se otevřel jako zadnice krávy, kámen se vyvalil ven a v dutině se nacházela terma. Když začal být vidět vnitřek, uviděli jsme, že je vyplněný třpytícím se duhovým světlem. Všimli jsme si také neobvykle krásné vůně, která jako by prostupovala celým údolím. Z místa se rovněž vysypalo velké množství jasně červeného prášku sindhúra. Čhoggjur Lingpa část tohoto prášku rozdal a lidé si ho vzali, aby je ochraňoval. Babička pokračovala: Všichni pomalu opakovali prosbu ke Zrozenému z lotosu známou jako Spontánní splnění přání: Když předurčení lidé odhalují termy k prospěchu bytostí, já s odvážnou důvěrou čistých samají, bez váhání a pochyb, pokorně tě žádám, uděl požehnání, aby se všechna přání spontánně vyplnila! Mezitím někdo poblíž nachystal stůl, pokryl ho přehozem z brokátu a na něj se drahocenné předměty položily. Termové předměty byly často při vynášení příliš horké na dotek a můj otec byl jediný, kdo je dokázal udržet. Některé byly ve skutečnosti tak horké, že brokát propálily. 42 Babička mi je po- 52 Část první. Duchovní kořeny

23 Jeskyně křišťálového lotosu posvátné místo Tří sekcí pisovala jako předměty, z nichž ještě nevyprchalo teplo požehnání. Někdy se to používá jako metafora, nicméně lidé se občas opravdu popálili. Jednou jsem na vlastní oči viděl tyto spálené kousky červeného a žlutého brokátu v truhle obsahující některé z posvátných předmětů Čhoggjur Lingpy. Poté, co velký tertön termu vyjmul, udělil všem požehnání. Vysvětlil také historické pozadí termy, jak a proč ji Padmasambhava ukryl, s jakým konkrétním záměrem, proč byla objevena zrovna teď, jaký prospěch přináší, obdrží-li lidé její požehnání, a tak dále. Babička vyprávěla: Viděla jsem dav lidí, jak vzlykají naplněni důvěrou a oddaností, vzduch jako by celý hučel pláčem. Dokonce, i když byl člověk tvrdohlavý vzdělanec, veškerá skepse se rozplynula. Všichni byli zasaženi úžasem. 5. Můj pradědeček, objevitel pokladů 53

24 Po odhalení termy vložil Čhoggjur Lingpa do skalní dutiny náhradu. Pokud tam například původně byly dvě sošky Padmasambhavy, jednu z nich nahradil. Pokud byl termou svitek textů dákiní, napsaných jejich symbolickým písmem, nahradil ho jiným drahocenným předmětem. Nakonec dutinu zase uzavřel, někdy kameny, někdy dokonce skálu roztavil, jako by otvor zakrýval omítkou. Pokud Čhog gjur Lingpa nějakou skálu rozštěpil, lidé, kteří se tam později šli podívat, zjistili, že se povrch přirozeně, sám od sebe,zahojil. Babička nebyla jediným mně známým člověkem, jenž na vlastní oči viděl Čhoggjur Lingpu nacházet termy. Jednou, když jsem žil v našem domě v Cchangsaru, přišel na návštěvu Päma Thinlä, jenž byl pomocníkem velkého tertöna. Poslední rok svého života strávil s námi a bylo mu kolem devadesáti let, když zemřel. Byl jsem mladý a zvědavý a vyptával jsem se ho na dny strávené s tertönem, a on mi vyprávěl vše, co si pamatoval. Tohle je jeden z jeho příběhů: Jednou Čhoggjur Lingpa pobýval v malé vesnici na úpatí nádherné hory Karma a zde dostal příležitost odhalit takzvanou,dobytčí termu. Věř tomu nebo ne, ale oznámil, že vynese skutečná zvířata! Ihned se kolem něj shluklo mnoho lidí a velmi rozrušeni se vydali po strmém srázu, jenž se tyčil po straně hory. V té době ještě neexistovaly zápalky a Lhagsam, kuchař Čhoggjur Lingpy, s sebou zapomněl vzít výbavu na rozdělávání ohně pazourek a ocílku. Bez toho nemohl připravit čaj, a tak poslal svého pomocníka dolů do vesnice, aby ty pomůcky donesl. Všichni vesničané ale byli pryč sbírali na úbočích divoké sladké hlízy doma, a tak se vrátil s prázdnýma rukama. 54 Část první. Duchovní kořeny

25 Khala ronggo místo, kde byl odhalen Thugdub Zatímco pomocník mířil zpět nahoru, Čhoggjur Lingpa byl v plné práci ve svém stanu před skalní stěnou. Lidé už slyšeli, jak dobytek bučí a řve uvnitř hory. Znělo to, jako by zvířata měla každou chvíli skálu prorazit. Slyšeli to všichni a někteří se dokonce báli, že budou ušlapáni. 5. Můj pradědeček, objevitel pokladů 55

26 V tu chvíli kuchařův pomocník zvolal:,lhagsame! Ty věci na oheň nemám! Ve vesnici nikdo nebyl! Velký tertön to slyšel ze stanu a zeptal se:,co říkal? Zmizeli? Jsou pryč? V nářečí Khampů totiž slovo pro výbavu na oheň, meca, a kuchařovo jméno, Lhagsam, mohou znít také jako výraz pro,zmizet,,být pryč. Když se na to Čhoggjur Lingpa ptal, hlasy zvířat postupně utichly. Čhoggjur Lingpa pak prohlásil:,drahocenné podmínky pominuly! Pomocník kuchaře to zpackal. Neměli bychom tu zůstávat. Sbalme se a pojďme pryč. Všichni pak ve spěchu odešli. Nedali si ani misku čaje, jelikož nemohli rozdělat oheň. Babička mi jednou pověděla, proč se my v linii Čhoggjur Lingpy nemusíme bát místních duchů, jako jsou Gjalpo Pehar či Samtän Gangsar. 43 Na jedné z cest Čhoggjur Lingpy do Lhasy vedoucích severní trasou zastihla jeho skupinu na širých pláních hrozná sněhová bouře. I poté, co hlavní bouře ustoupila, ještě asi týden padalo obrovské množství sněhu, a to jim bránilo pokračovat v cestě. Lidé se začínali bát o život. Byli už tak zoufalí, že začali pálit všechny hořlavé předměty, které našli dokonce i dřevěné rámy svých sedel. Během nouzové porady někdo řekl: Pořád máme před sebou dlouhou cestu. Ještě jsme ani nepřešli průsmyk. Co s námi bude? S tímhle sněhem se obávám toho nejhoršího. Požádejme tertöna o pomoc. To je naše jediná možnost. Předestřeli tedy tertönovi svoje obavy, ale on odpověděl: Síly živlů z údolí a horští duchové se spojili, aby nás vyzkoušeli. Vysmívají se mi a naznačují, že nejsem držitelem linie Padmasambhavy. Ale nemějte obavy, jenom počkejte a uvidí se. Rozdělte praktikující na dvě skupiny: ngagpové by měli zůstat se mnou v mém stanu a mnichy by si měl vzít na starost Karmä Khänpo. Procvičujte si jógu tummo, dnes večer provedeme praxi mokrých bavlněných rouch. Jedině tak se s tím můžeme vyrovnat. Obě skupiny se tak ještě téhož odpoledne daly do praxe jógy a vytvořily tolik tepla, že lidé venku viděli, jak z obou stanů stoupají oblaka páry. O půlnoci se těžké sněhové mraky začaly protrhávat a ráno byla obloha vyjasněná, bez jediného cáru mraku. A nejen to všechen sníh kolem stanu Čhoggjur Lingpy roztál, bylo vidět kameny na holé zemi. Na modré obloze se objevilo 56 Část první. Duchovní kořeny

27 slunce, přineslo krásné počasí, a sníh dál tál napříč planinou. Proudy vody se společně s roztátým sněhem vrátily do břehů. Čhoggjur Lingpa navrhl, aby tam ještě několik dní zůstali, a sníh přitom nadále tál. V určitou chvíli pak řekl: Ještě pořád s nimi nejsem hotov. Samtän Gangsar, Ňänčhen Thanglha a někteří další duchové nás zřejmě ještě stále chtějí podrobit zkoušce. Samtän Gangsar tedy potřebuje dostat lekci. Připravte prosím velkou bílou tormu a přineste mi ji. To odpoledne, po prosbě k ochráncům, Čhoggjur Lingpa zahřál tormu, až se máslové ozdoby začaly rozpouštět a stékat po stranách. Mezitím, při pohledu na horu Samtän Gangsar od níž duch odvozuje své jméno všichni viděli, jak v dálce na vrcholku začal tát sníh a řinul se v proudech dolů po svazích hory. Následující ráno byly vidět velké plochy černé skály. 44 Poté, co si Čhoggjur Lingpa podmanil Samtän Gangsara, bylo počasí po tři dny nádherně jasné a na obloze nebyl jediný mrak. V níže položených oblastech však tající sníh způsobil dost velkou povodeň. Čhoggjur Lingpu na všech cestách doprovázelo mnoho učených a realizovaných mistrů. Jeho zářivá důstojnost a sféra vlivu byly srovnatelné s velkým Karmapou dokonce i duchovní mistři mu sloužili jako pomocníci. Jedním takovým byl jógin Karpo Sabču, mistr v Šesti jógách Nárópy, obzvláště realizovaný v dovednosti rychlé chůze. Říkalo se, že dokázal zvládnout cestu z Khamu do Lhasy která obvykle trvala dva měsíce za jeden den a vrátit se zpátky s čerstvou zeleninou. Jednou, když byla moje babička ještě děvče, seděla před stanem velkého tertöna se svou matkou paní Dega. 45 V dálce viděly, jak na koni přijíždí muž. Po nějaké chvíli uviděly starého plešatícího kočovníka odněkud ze severu se spletenými vlasy a nevraživým pohledem. Na sobě měl neobvykle krátký kabátec z kozí kůže. Jeho kůň byl albín s očima podlitýma krví. Takoví koně jsou vzácní a známí tím, že špatně vidí na sněhu. Běžně by návštěvník na znamení úcty seskočil s koně v dostatečné vzdálenosti od hlavního stanu. Tenhle muž však moji babičku překvapil a zamířil přímo ke stanu Čhoggjur Lingpy, kde sesedl, a aniž se podíval vlevo či vpravo, vešel dovnitř. Paní Dega řekla: Viděla jsi toho nestoudného seveřana, jak vešel přímo do tertönova stanu? Skoro do něj vjel! 5. Můj pradědeček, objevitel pokladů 57

28 Díval se přímo před sebe, ani se nerozhlédl, komentovala to moje babička. Neví snad, že by měl jít nejdřív za dönňerem? Dönňer je pomocník zodpovědný za přijímání hostů. Jelikož Čhoggjur Lingpa trávil čas vždy ve společnosti svých blízkých žáků, ženy se nemusely bát o jeho bezpečnost a už na divného návštěvníka dál nemyslely. Hleděly si svého. Velký tertön seděl uprostřed stanu na provizorním trůnu z kamene a dřeva sesbíraného v okolí tábora. 46 Návštěvník se posadil přímo před něj a beze slova tam setrval. Pomocník Karpo Sabču nepojal žádné podezření a pohostil ho čajem. Přitom si pomyslel: Tihle seveřané nemají žádný smysl pro etiketu, jak dobře víme. Podívejte se na tohohle neomaleného starého patrona! Je tak vlezlý, že ani nepočkal, až bude vpuštěn dovnitř. Karpo Sabču byl laskavý a také docela rád žertoval s lidmi. Sedl si vedle starého muže a začal mu láskyplně třít kolena. Poznamenal, jak jsou studená. Cizinec měl u pasu zakřivenou hůl. Karpo Sabču ji zkoušel z legrace chytit a dělal před starým nomádem šaška. V určitém okamžiku se zdálo, že Čhoggjur Lingpa a starý muž k sobě navzájem mluví posunky a mimikou obličeje. Velký tertön se pak najednou zhluboka nadechl, zvedl vysoko pravou ruku a zaujal určitou majestátní pozici. Cizinec ostře vykřikl a zničehonic zmizel úplně se vypařil. Karpo Sabču se podíval ven, aby se ujistil, že nemá halucinace. Viděl ale, že beze stopy zmizel také kůň. Později během dne začalo být Karpo Sabčuovi špatně od žaludku. Jelikož byli blízcí žáci Čhoggjur Lingpy zvyklí svému učiteli říkat pouze o těch nejzávažnějších věcech, Karpo Sabču mlčel a potichu se odebral do kuchyně, aby pomohl s přípravou jídla. Ještě než se do toho však dal, začal cítit hlodavou bolest, jako by mu nějací kroutící se červi rozežírali žaludek. I když se už teď cítil nanejvýš zle, pořád nechtěl, aby o tom někdo řekl Čhoggjur Lingpovi. Postupně mu začalo být tak špatně, že si byl jistý, že umírá. Nakonec někomu pověděl, ať to velkému tertönovi řekne. Moje babička bolestný nářek Karpo Sabčua slyšela. Brzy zahlédla Čhoggjur Lingpu a dönňera, jak jdou do Sabčuova stanu. Připojila se k nim, aby se podívala, co se děje. U dveří sehnula hlavu a uviděla Sabčua, jak leží schoulený na posteli a svíjí se v bolestech. Čhoggjur Lingpa se mračil: Určitě zemře. Kdo jiný by byl tak bláhový, aby se dotýkal démona a dokonce s ním 58 Část první. Duchovní kořeny

29 laškoval. Vzal dokonce do ruky jeho hůl a přišel tak o životní sílu. 47 Není pochyb o tom, že už na tomto světě dlouho nezůstane. Ostatní pak velkého mistra prosili, aby pokud to vůbec bude možné něco pro záchranu života tohoto ubohého jógina udělal. Po chvíli nakonec Čhoggjur Lingpa zabručel: Připravte venku obětiny na spálení, já se postarám o zbytek. Po chvíli Čhoggjur Lingpa vyšel ze stanu, vhodil do ohně trochu campy a foukl do něj. Karpo Sabču okamžitě přestal sténat. Jakmile už mu bylo dost dobře na to, aby mohl vstát, přikradl se zpátky do tertönova stanu a řekl mu: Najednou jsem tady cítil bolest, a bylo to čím dál horší. Bylo mi tak špatně, že jsem se nemohl udržet na nohou. A pak to stejně rychle odešlo. Co to jenom bylo? Ten starý muž, co za mnou dneska přišel, vysvětloval Čhoggjur Lingpa, je ve skutečnosti jeden neblaze proslulý duch s dost velkými schopnostmi, který vzal na sebe lidskou podobu. V okamžiku, kdy ses dotkl jeho poutnické hole, byly tvé dny sečteny. Duch se mě zeptal:,nejsi poslem Padmasambhavy? Ve všech sněžných krajích Tibetu není nic, co bych potřeboval, žádná rada, kterou bych hledal. Mám velkou moc. Přesto mám jeden problém. Jsou tu dva další duchové, kteří mě nechtějí nechat na pokoji. Dráždí mě při každé příležitosti. Kdyby nebylo těch dvou, byl bych jedním z nejmocnějších duchů v celém Tibetu. Jak si je můžu podrobit? Pokud mi dáš nějaké užitečné pokyny, slibuju, že nebudu nikomu z tvé linie ubližovat ani ho obtěžovat. Zeptal jsem se ho:,jsi ochoten si neustále nad hlavou vizualizovat gurua Zrozeného z lotosu ve formě slavného Podmanitele všech jevů a bytí, který bude velký jako palec? Pověděl jsem mu, že pokud bude souhlasit, dám mu ty pokyny. Duch ale odpověděl:,ne, to rozhodně nejsem! A tak jsem řekl:,no, to je tedy podoba slavného Podmanitele všech jevů a bytí v celé kráse! Ty jsi však pouze viděl, jak zvedám ruku. V tom okamžiku ten starý muž vykřikl a beze stopy zmizel. Než jsem ho ale zastrašil, vymohl jsem si od něj slib, že nikdy nebude obtěžovat mé nástupce, držitele linie ani jejich následovníky. 5. Můj pradědeček, objevitel pokladů 59

30 25. Mistr v dutém kmeni Dovolte mi, abych vám vyprávěl o výjimečném textu Světlo moudrosti. Tento zásadní text pocházející od Padmasambhavy je napsán jako poetická píseň. Jako manuál k praxi je sám o sobě mimořádně jasný. Světlo moudrosti je nesmírně rozsáhlé a obsahuje v podstatě všechny aspekty buddhistické stezky k probuzení. Starý Khjence jej popsal následujícími slovy: Tento jediný svazek o velikosti mého předloktí má větší hodnotu než sto jačích nákladů plných textů. Tento kořenový text je doplněn rozsáhlým komentářem velkého Kongtula. Jeho dílo je skutečným pokladem mysli, výtečným odhalením, neuvěřitelně hlubokým a podrobně sepsaným je poseto zkratkami, které vyžadují vydatné vyhledávání v mnoha dalších textech. Za mého mládí byl za člověka, za nímž stálo za to jít pro vyjasnění Světla moudrosti, považován výstřední mistr Džamdag. Na konci kořenového textu byli v několika odstavcích předpovězeni jedinci, kteří budou v budoucnu pracovat ku prospěchu dharmy a všech bytostí, a také to, jak přesně to budou dělat. Velký Khjence dokonce řekl, že Džamdag patří mezi ty, které Zrozený z lotosu před osmi sty lety předpověděl v samotném textu. V textu se také nachází popis konkrétních aktivit těchto předpovězených bytostí. Tvým posláním, řekl Starý Khjence Džamdagovi, je šířit tento text, jak to jen půjde. A tak Džamdag po celý život předával lung tohoto textu každému člověku, který za ním přišel ať už ho o to žádal nebo ne. Jednou za ním přišel jeden muž prostě proto, aby mu projevil úctu tím, že mu tradičním tibetským způsobem daruje khatag. Džamdag muže požádal, aby se posadil, a pak mu ihned začal nahlas předčítat třiatřicet velkých listů textu. To zabralo nějakou chvíli a muž začal být nervózní a postěžoval si: Ale já jsem jenom přišel, abych vám daroval khatag! Pokud jsi nechtěl toto předání, neměl jsi sem chodit! vyhrknul Džamdag. Teď seď a buď zticha! Mistr v dutém kmeni 263