Česká společnost pro zdravotnickou techniku BULLETIN MUDr. František Jurek, odborný garant konference

Transkript

1 Česká společnost pro zdravotnickou techniku BULLETIN 2009 Konference KVALITA ZDRAVOTNÍ PÉČE TÝMOVÁ PRÁCE III MUDr. František Jurek, odborný garant konference Ve dnech 11. a 12. června 2009 se pod záštitou primátora města Pardubice, pana ing. Jaroslava Demla, v prostorách Domu techniky Pardubice, konala konference, kterou připravila Česká společnost pro zdravotnickou techniku ve spolupráci s Českou asociací sester, Společností radiologických asistentů ČR a Společností BMI a lékařské informatiky ČLS J. E. Purkyně. Konference, v pořadí jiţ třetí na téma týmové práce, vycházela z poznání potřeb rychle se rozvíjejících lékařských věd s uţší a do větší hloubky pronikající aktivitou všech participujících specialistů. Jde o těsnější spolupráci specializovaných lékařů a ostatních zdravotníků nelékařských profesí i všech, kteří pro ně zajišťují bezpečné a funkční prostředí. Na druhé straně se dnes v souvislosti s nedostatkem sester například diskutuje, zda je nutné, aby i ony měly vysokoškolské vzdělání. Chtějí-li si všichni navzájem rozumět a mají-li pracovat v týmech, pak je potřebné, aby všichni, nejen lékaři, měli odpovídající vzdělání. První tematický okruh konference patřil informacím a novinkám při získávání odborné a specializované způsobilosti ve zdravotnictví, coţ shrnula hned v první přednášce PhDr. J. Krejčíková, Ph.D. z IPVZ Praha. Představila platnou legislativu, seznámila auditorium s problematikou rezidenčních míst a upozornila také na nové zdravotnické profese, jako je biotechnický asistent, adiktolog, zrakový terapeut, arteterapeut či pracovní terapeut. Nechyběla informace o akreditovaných studijních programech, podmínkách získání specializované způsobilosti, ani informace o kreditním systému dalšího vzdělávání. Ing. Antonín Grošpic, CSc. přednesl své zkušenosti získané z postgraduálních akreditovaných kvalifikačních kurzů pro biomedicínské techniky a inţenýry. Velmi podnětný byl výsledek průzkumu názorů a poznání jak jsou technici v českých nemocnicích vnímáni. Z této pilotní sondy vyplývá, ţe klasičtí zdravotníci si stále udrţují pocit jakési výlučnosti a je tragické, ţe managementy nemocnic hledí na biomedicínské techniky téměř jako na zbytečné profese. Povinnosti vyplývající z platné legislativy mnohým říkají stále málo, snad o nich ani neví. Doc. Ing. J. Hozman, Ph.D. představil učebny Fakulty biomedicínského inţenýrství ČVUT, dokonale vybavené prakticky veškerou moderní a funkční přístrojovou technikou. Nechyběly ani modely elektroinstalací a moţnosti měření na elektrických rozvodech. Není nic lepšího, neţ si na ty sloţité sofistikované přístroje sáhnout. Jiné zkušenosti z výuky biomedicínských techniků a inţenýrů přednesl doc. RNDr. J. Černohorský, CSc., který se zamyslel nad strukturou předmětů i nad praktickou výukou studentů, včetně rozdílů mezi studiem bakalářským a magisterským. Přednáška doc. Ing. L. Lhotské, CSc. byla zaměřena na harmonizaci studia biomedicínských techniků v EU a představila projekt BI- OMEDEA. Přednáška Bc. H. Ferfecké shrnula současný stav přípravy radiologických asistentů a přiblíţila jejich začlenění do týmů řešících zejména akutní stavy způsobené cévními nemocemi. Nejen zajímavá, ale k zamyšlení nutící byla přednáška Ing. J. Petráčka, která rovněţ potvrdila, ţe postavení i vysoce vzdělaných techniků ve zdravotnictví ještě není pevně ukotveno, přičemţ na druhé straně je spolupráce s lékaři nutná. Zamyslel se proto nad podmínkami, za jakých lze současnou situaci zlepšit. O právních, logických a věcných podmínkách, ze kterých vyplývají kompetence jednotlivých členů sloţitých multidisciplinárních týmů, hovořil RNDr. J. Čihák. Zamýšlel se nad kompetencemi, které jsou směřovány na pořízení, provoz i ukončení ţivotnosti zdravotnických prostředků. Mgr. M. Malíšková a Ing. R. Sabaš se zamysleli nad rozhraním kompetencí sestry a technika. Velmi zajímavé výsledky přinesl jejich průzkum názorů mezi sestrami a techniky, vč. praktikujících studentů, právě o jejich vzájemné spolupráci. Čím byl respondent starší, tím byl ve svých soudech opatrnější a cítil se méně jistý. Studie si zaslouţí pokračování. Zkušenosti s týmem vysoce specializovaných pracovníků Centra hyperbarické medicíny Městské nemocnice Ostrava přednesly J. Tichavská a J. Maršálková, včetně úspěchů u některých diagnóz a tkáňových defektů. Správa zdravotnických prostředků se neobejde bez SW podpory. Na toto téma byly předneseny dva příspěvky Bc. M. Maťašovské a Mgr. L. Doleţala. Jak vypadá týmová práce v péči o zdravotnický prostředek v IKEM Praha, popsali J. Dunaj-Jurčo a Ing. J. Náhlík. Představili projekt evidence přístrojů s vyuţitím čárových identifikačních kódů, který šetří čas zdravotníků. Druhý tematicky okruh patřil bezpečnosti při pouţívání zdravotnických prostředků. Rizika při pouţití těch, které jsou napájeny střídavým elektrickým proudem, přiblíţil MUDr. F. Jurek. Upozornil na vystavení riziku makrošoku (úraz elektrickým proudem při dotyku s nebezpečným napětím) a na vystavení pacienta riziku mikrošoku, tj. účinkům elektrického proudu velmi nízkých intenzit přímo na srdeční sval.

2 Česká společnost pro zdravotnickou techniku Upozornil na nebezpečí způsobené unikajícími proudy neţádoucími cestami. O výsledcích statistických šetření neţádoucích příhod způsobených interakcí se zdravotnickým prostředkem hovořil Ing. Z. Šlégr. Připomenul termín pacientské prostředí, legislativu zvyšující bezpečnost pacientů a personálu na intenzivních jednotkách i význam techniků při naplňování legislativních poţadavků na nemocnice. Specifickou problematiku bezpečnosti, tj. minimalizaci rizik pro zvyšování elektrické bezpečnosti, biokompatibility a bakteriální kontaminace infuzních pump a perfuzorů představil RNDr. J. Čihák. Na tuto přednášku navázal RNDr. E. Pazdziora, CSc. sdělením o tom, jak sníţit nebezpečí přenosu infekčních agens cestou zdravotnických prostředků. První pracovní den byl zakončen přednáškou I. Němce obsahující odpověď na otázku, co znamená technické zajištění bezpečného provozu hyperbarické komory za pouţití počítačem řízených technologií. Je vhodné i na tomto místě připomenout, ţe hyperbarická komora je také zdravotnickým prostředkem. Druhý pracovní den začal blokem o zkušenostech s akreditacemi a certifikacemi. Zahájili jej MUDr. F. Vlček a Mgr. K. Ivanová, Ph.D. seznámením s poznatky ze šetření řízení kompetencí lékařů v ČR. Velmi cenné výsledky této národní studie potvrdily předpoklad, ţe akreditované nemocnice mají lépe a přesněji definovány vztahy a kompetence svých lékařů. Pohled zkušeného biomedicínského inţenýra na akreditaci nemocnice představil Ing. J. Jirsa. Jde zejména o naplnění zákonů č. 18/1997 Sb. (atomový zákon), č. 123/2000 Sb. (zákon o zdravotnických prostředcích) a č. 505/1990 Sb. (metrologický zákon) v platných zněních, spolu s prováděcími vyhláškami. Uvedl příklady jak tyto povinnosti dát do souladu se 74 standardy definovanými českou Spojenou akreditační komisí (SAK). O zajištění kontinuity poskytované zdravotní péče, o předávání a přebírání pacientů, o stranových protokolech, o před, peri a pooperační péči hovořila Mgr. B. Vaculíková a uvedla příklady některých protokolů, součástí zdravotnické dokumentace. O své zkušenosti s přípravou a vlastním procesem certifikace Oddělení centrální sterilizace velké nemocnice se podělila D. Tichopádová. Výsledkem jsou dokumentované a efektivnější procesy zajišťující sterilitu pomůcek. Dobrý a názorný příklad týmové spolupráce a rozdělení kompetencí a zodpovědností na oddělení radiodiagnostiky při výkonech spojených s podáním jodové kontrastní látky představili M. Dupačová a P. Sádlo. Ing. L. Jakubův a doc. Ing. J. Borovský, Ph.D. připravili přehledné sdělení o moderních metodách řízení, které je moţno uplatnit i v nemocnicích. Jsou to například: procesní přístup, metody TQM (Total Quality Management), JIT (Just-in-time), TOC (Theory of Constraints), Balanced Scorecard či Activity-based costing (ABC), ale i další. Čtvrtý a poslední tematický okruh přednášek byl věnován novinkám v legislativě pro pouţívání zdravotnických prostředků. O současném stavu promluvila MVDr. I. Víchová. Některé změny jsou zatím stále v přípravné fázi. O novinkách v oblasti radiační ochrany a hygieny zasvěceně hovořil Mgr. J. Storm. Toto náročné téma, ale i další podrobnosti si lze osvěţit či doplnit prostudováním všech přednášek, které jsou zveřejněny a připraveny ke staţení na webovských stránkách pořadatele konference České společnosti pro zdravotnickou techniku, Závěrem lze konstatovat, ţe pardubická konference o týmové práci, v pořadí jiţ třetí, byla účastníky hodnocena jako velmi úspěšná. Postupem času vykrystalizovalo specifické multidisciplinární auditorium a hlavně z diskuse vyplynul poţadavek na pořádání další konference tohoto zaměření, v pořadí jiţ čtvrté. Harmonizace vzdělávání v biomedicínském inţenýrství v Evropské unii Doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc., ČVUT FEL Praha Cílem projektu BIOMEDEA (Biomedical Engineering Preparing for the European Higher Education Area), iniciovaným profesorem Joachimem Nagelem a EAMBES (European Alliance for Medical and Biological Engineering and Sciences), je harmonizace vzdělávání v oblasti biomedicínského inţenýrství (BMI) v Evropě. Má pomoci univerzitám připravit a případně modifikovat vzdělávací programy v biomedicínském inţenýrství tak, aby odpovídaly nejen dnešním, ale i budoucím potřebám praxe. Projekt jako takový sice jiţ skončil, nicméně síť pracovišť vytvořená v jeho rámci pokračuje ve svých aktivitách dále. Její členové se pravidelně setkávají při mezinárodních biomedicínských konferencích. Udrţuje se i webovská stránka se studijními materiály ( Moderní zdravotní péče závisí na pruţných multidisciplinárních týmech, ve kterých hrají biomedicínští inţenýři důleţitou roli. Ale na rozdíl od tradičních akademických disciplín, kde se shodný názor o nezbytném obsahu vysokoškolských vzdělávacích programů a poţadované kvalifikaci pracovníků mohl vytvářet po několik desetiletí, neměl obor biomedicínského inţenýrství jako mladá a bouřlivě se rozvíjející disciplína dosud takovou moţnost. Boloňská deklarace odstartovala iniciativu biomedicínské komunity, jejímţ záměrem je uvést do ţivota European Higher Education Area prostřednictvím harmonizace vzdělávacích programů. Přitom jsou také specifikovány minimální kvalifikační poţadavky a definována kritéria pro efektivní řízení kvality pregraduálního i celoţivotního vzdělávání. 2

3 Bulletin 2009 Cílem projektu je podporovat tuto iniciativu prostřednictvím organizování seminářů pro všechny partnery zabývající se vzděláváním v oblasti biomedicínského inţenýrství. Záměrem těchto pracovních seminářů je vytvořit návrh a následně dojít ke shodě na evropských doporučeních pro harmonizaci vysoce kvalitních vzdělávacích programů v oblasti biomedicínského inţenýrství, jejich akreditaci a pro certifikaci, pro kontinuální vzdělávání pracovníků pracujících v systémech zdravotní péče. Dodrţování těchto doporučení zajistí mobilitu ve vzdělávání a zaměstnání a také potřebnou bezpečnost pro pacienty. Cílovými skupinami pro rozšiřování výsledků projektu budou evropské univerzity, akreditační komise, poskytovatelé zdravotní péče, studenti, ENQA (the European Association for Quality Assurance in Higher Education) a také politici. V rámci IFMBE (International Federation for Medical and Biological Engineering) byl vytvořen ad hoc výbor pro evropské aktivity. Ten se ujal úkolu vytvořit kritéria pro čisté a interdisciplinární programy biomedicínského inţenýrství v novém evropském rámci harmonizovaných vzdělávacích programů v jednom a dvou cyklech. Aby bylo moţné uznat akreditaci na mezinárodní úrovni, vychází z ambiciózních, ale široce akceptovaných kritérií. Vytvořená doporučení IFMBE poskytuje svým evropským členským národním společnostem, evropským univerzitám a dalším vzdělávacím institucím, které nabízejí programy BMI. Tato doporučení představují jednotný návod pro uvedení učebních plánů do souladu s potřebnou mezinárodní harmonizací vyššího vzdělávání, pro zajištění a další zkvalitnění evropského vzdělávání v BMI, pro moţnost srovnání evropské kvalifikace a stupně vzdělání v BMI. Mají také přispět k mobilitě ve vzdělávání, praktické výuce a zaměstnání. Záměrem těchto doporučení je přispět k harmonizaci vzdělávání v BMI v Evropě, a tak umoţnit srovnání rozličných existujících programů. Dále zaměřují pozornost institucí vyššího vzdělávání a vládních vzdělávacích autorit na podstatný obsah vzdělávání BMI a tak podporují evropskou konkurenceschopnost v této dynamické disciplíně. Pro zvýšení výhod akreditace biomedicínských inţenýrů je základní, ţe jsou nastaveny struktury umoţňující komparabilitu, kompatibilitu a vzájemné uznávání stupňů vzdělání v BMI. Musejí být vytvořena schémata pro národní hodnocení kvality a akreditace tam, kde dosud neexistují, a musejí být harmonizována, tj. musejí splnit taková kritéria, která vytvoří evropská komunita BMI na nadnárodním základě a která budou všemi odsouhlasena. I kdyţ je akreditace v BMI extrémně důleţitá a přímo se vztahuje k otázkám kvality zdravotní péče, je definování mezinárodně přijatelných kritérií, minimálních poţadavků a kompetencí značně náročným úkolem. Obtíţe vyplývají z velké diverzity částečně nekompatibilních vzdělávacích systémů, ale také z výjimečnosti mladé, vysoce dynamické disciplíny biomedicínského inţenýrství, která nabízí celé spektrum různých kvalifikací a směrů, vztahujících se k různým inţenýrským specializacím, a která jako část takzvaných věd o ţivé přírodě zasahuje daleko do sousedních oborů, jako jsou medicína, biologie a biochemie. K problému se ještě přidává fakt, ţe existuje mnoho zavedených akademických programů v rámci klasických inţenýrských disciplín nabízejících specializaci v BMI na různých úrovních kvalifikace nebo kompetence. Zamyšlení nad orientací biomedicínských oborů na VŠB TU Ostrava Doc. RNDr. Jindřich Černohorský, CSc., Mgr. Petr Tiefenbach Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Biomedicínská technika a biomedicínské inţenýrství jsou výrazně interdisciplinární studijní obory. Zpravidla jsou garantovány technickými univerzitami, vyţadují však spolupráci odborníků z oblasti zdravotnictví, či přímo lékařských, či zdravotnických fakult. Předpokládá se, ţe většina jejich absolventů najde uplatnění ve zdravotnických provozech, a proto jsou studijní programy biomedicínských studijních oborů zahrnuty mezi studijní programy vychovávající zdravotnické pracovníky a mají se řídit k tomu účelu přijatou legislativou. Členství v Evropské unii dává podnět i k zamyšlení nad doporučeními evropských organizací zabývajících se problematikou výchovy biomedicínských inţenýrů i nad důsledky přijetí Boloňské deklarace (1999) na výuku studentů těchto oborů. Kromě podmínek daných moţnostmi a zvyklostmi univerzity a podmínek legislativních, ovlivňuje tvorbu struktury studijních programů BMT a BMI a jejich realizaci řada dalších faktorů. Například strukturu učebních plánů ovlivňuje záměr umoţnit přechod studentů mezi různými obory. Jsou zde externí vlivy vyplývající ze samotného akreditačního procesu, který probíhá postupně na Ministerstvu zdravotnictví a pak v akreditační komisi MŠMT. Na VŠB Technické univerzitě Ostrava byl dán impuls ke vzniku studia biomedicínského inţenýrství na Katedře měřicí a řídicí techniky jiţ v okamţiku vzniku této fakulty v roce Zprvu pouze v rámci specializované studijní větve s biomedicínským zaměřením v pětiletém inţenýrském studiu oboru Měřicí a řídicí technika. 3

4 Česká společnost pro zdravotnickou techniku Přechod na strukturované studium vyvolaný přijetím Boloňské deklarace v roce 1999 byl impulsem, který vedl k zavedení samostatného bakalářského oboru Biomedicínská technika. Přijetí zákona č. 96/2004 pak k reakreditaci oboru pod názvem Biomedicínský technik. Ten jiţ byl akreditován v souladu s novou legislativou. V současné době říjen 2009 je jiţ akreditován navazující (dvouletý) magisterský obor Biomedicínské inţenýrství. Vývoj studia biomedicínské techniky na VŠB Technické univerzitě Ostrava Biomedicínské studijní obory na VŠB TUO jsou garantovány Katedrou měřicí a řídicí techniky. Souvislost mezi obory Biomedicínská technika, Biomedicínské inţenýrství a oborem Měřicí a řídicí technika je velmi těsná a tím je i zdrojem zamyšlení nad strukturou technické části biomedicínských oborů. Po zavedení strukturovaného modelu studia (Bc[3]+Mag[2]+PhD[3]) se situace trochu zkomplikovala. Oproti před-boloňskému souvislému pětiletému inţenýrskému studiu zde stojí dvoustupňový model bakalář + magistr. To přináší některé problémy. První rozpor spočívá v tom, ţe bakalářský obor by měl být koncipován v jistém smyslu jako uzavřený, protoţe řada studentů můţe skončit studium jiţ na úrovni bakaláře. Zároveň však by měl být přípravou ke studiu navazujícího magisterského oboru; zpravidla však není moţné, aby student byl vybaven zejména po teoretické stránce tak, jak by na magisterské úrovni bylo třeba. Druhá nepříjemnost vyplývá z toho, ţe by měl magisterský obor zůstat otevřený pro přijetí studentů, kteří v předcházejícím bakalářském studiu neabsolvovali studijní obor Biomedicínský technik. To je v případě biomedicínských oborů výrazně komplikováno poţadavkem na obsah studia daný zdravotnickou legislativou, protoţe na výstupu si musejí být alespoň v tomto smyslu všichni absolventi rovni. Obrázek 1 vyjadřuje vazby, jimiţ je skladba studijních plánů oboru ovlivňována svými oborovými předchůdci, případně sousedy, jak ji vnímáme v našem modelu studia. Dvojitá šipka vyjadřuje přímou bezprostřední vazbu, jednoduchá šipka pouze vliv. Obrázek 2 vyjadřuje moţné přechody studentů mezi bakalářským oborem a navazujícím magisterským oborem, které je třeba reflektovat i ve studijních plánech těchto oborů. Silně vykreslené nepřerušované šipky zachycují hlavní proud uchazečů mezi obory. Slabě vykreslené a přerušované části zmizí po akreditaci oboru BMI a na jejich místo nastoupí silné, přerušovaně vykreslené cesty. Obrázek 1 Vazby ovlivňující strukturu učebních plánů Obrázek 2 Přechody mezi jednotlivými obory Co ovlivňuje tvorbu biomedicínských studijních programů? Při tvorbě studijního programu pro biomedicínské studijní obory je třeba brát do úvahy poţadavky stanovené zdravotnickou legislativou (zákon 96/2004 Sb., vyhláška 39/2005 Sb. metodické pokyny MZ ČR). V podstatě je moţno takový proces povaţovat za legislativou řízený. Má to svoje výhody i nevýhody. Na jedné straně je existence jakéhosi standardu oporou při tvorbě struktury studijního oboru. Na druhé straně je nemoţné vtěsnat se do pravidel, jimiţ se řídí ostatní technické obory fakulty. Soubor poţadavků vyhlášky č. 39/2005 a v návaznosti i metodických pokynů MZ ČR také nutí se zamýšlet nad moţností vyhovět všem těmto poţadavkům v časově únosných dotacích i nad nezbytností některých z nich pro praktickou činnost absolventů v jejich budoucí profesi. Vcelku však dle našeho názoru silně převaţují pozitiva. Další vliv působící při akreditačním procesu přichází ze strany fakulty a ze strany akreditační komise MŠMT. Zájem fakulty a potaţmo i katedry je stanovit studijní plány tak, aby mohly být realizovány ekonomicky, a aby poskytovaly úvazky i těm katedrám, které proţívají dočasnou nebo trvalou recesi. Ekonomicky = jeden předmět pro co nejvíce studentů a oborů. Poskytování úvazků = zařazování ne zcela pro obor nezbytných předmětů. Naštěstí legislativa poskytuje biomedicínským oborům pro tyto dva přípa- 4

5 Bulletin 2009 dy docela dobrou ochranu. Určitým limitujícím faktorem při sestavování studijního programu oboru je maximální přijatelný týdenní limit tzv. kontaktní výuky 30 hodin. Akreditace oboru Biomedicínské inţenýrství Pro akreditaci oboru Biomedicínské inţenýrství je třeba vzít do úvahy typ předcházejícího bakalářského studia jednotlivých uchazečů. To činí při tvorbě magisterského studijního programu určité obtíţe, protoţe zdravotnické prerekvizity, které jsou součástí studia oboru BMT, nelze očekávat u nezdravotnického bakalářského programu. Ale platí to i naopak pro některé technické předměty. Následující tabulky ukazují, jak je tento rozpor řešen v návrhu studijního programu oboru Biomedicínské inţenýrství na VŠB TUO. Povinné volitelné pro pre-biomedicínské Mikroprocesorová a řídicí technika Základy konstrukčních technologií v elektronice Povinné volitelné pro pre-nebiomedicínské Fyziologie a patologická fyziologie 1. ročník 1. semestr 1. ročník 2. semestr Povinné volitelné pro BMT 1 Z 5 PV ZaZk Kybernetika 1 L 6 PV ZaZk 1 Z 4 PV Klz Matematická analýza řídicích systémů 9 8 Povinné volitelné pro non-bmt 1 L 2 PV Klz 1 Z 3 PV ZaZk Biofyzika 1 L 2 PV Zap Anatomie 1 Z 3 PV ZaZk Fyzikální a přístrojová technika nukleární medicíny Etika ve zdravotnictví 1 Z 1 PV Zap První pomoc a základy ošetřovatelské techniky Jazyk latinský a odborná terminologie 1 Z 2 PV Zap L 3 PV ZaZk 1 L 2 PV Zap Volitelné pro non-bmt 2. ročník Vyšetřovací metody a přístrojová technika v interních a chirurgických oborech 2 Z 4 V ZaZk Radioterapeutické přístroje 2 Z 2 V Klz Snímače a senzory v biomedicíně 2 L 4 V ZaZk Základní elektrotechnické předpisy BMT 2 L 4 V ZaZk Povinná praxe ve zdravotnických zařízeních Metodiku vedení praxe jsme přebrali z praxe Fakulty zdravotnických studií Ostravské univerzity, kde je zavedena a ověřena při výuce zdravotnických profesí, jakou je například všeobecná sestra aj. Zde jsou studenti pod téměř neustálým dohledem tzv. mentora, coţ je pracovník s odborností, v níţ se má student cvičit, a který je vyškolen ve způsobu, jakým má být tato praxe vedena. Mentor má při vedení řízené praxe na starosti poměrně malý počet studentů (u zdravotnických oborů 1-3), coţ je poměrně finančně nákladné. Pro studenty oboru BMT, kde nejde o přímé zdravotnické výkony, předpokládáme mírnější normu, avšak zdá se nám, ţe nejvýše únosný je počet 3-4 studenti na jednoho mentora. V současné době vede mentor 2 studenty. Kromě toho mají studenti po 2. semestru ještě tzv. terénní praxi v rozsahu 32 hodin, jejímţ cílem je seznámení s organizací a provozem zdravotnických zařízení v jejich nejrůznějších provozech a odděleních. Forma jejího provedení je v podstatě kvalitně vedená poznávací exkurze. Je zdravotnická legislativa uţitečná? Existence legislativy, která specifikuje poţadavky na různé paramedicínské profese je ţádoucí a uţitečná jak z pohledu studentů, tak z pohledu školy. Stanovuje podmínky, při jejichţ splnění je absolvent oboru připraven pro výkon povolání bez přímého vedení nebo profesionálního dohledu. Legislativa 5

6 Česká společnost pro zdravotnickou techniku také poskytuje určité vodítko, jak konstruovat studijní program příslušného oboru; alespoň z pohledu následné akreditace. Nestanovuje sice přesně počty hodin, které mají být věnovány jednotlivým předmětům, nicméně alespoň rámcově tak činí Metodický pokyn MZ ČR z roku 2009 k vyhlášce č. 39/2005, kde jsou stanoveny minimální počty hodin pro jednotlivé vyjmenované tematické okruhy. Následující tabulka ukazuje, jak jsou poţadavky metodických pokynů splněny studijními plány biomedicínských oborů na VŠB TUO. Naplnění poţadavků metodických pokynů dle věstníku MZ 6/2007 Obor Okruh BMT BMI Číselné hodnoty jsou v hodinách Základní zdravotnické okruhy dle & 3 odst. 2 vyhlášky 39 Metodický pokyn MZ ČR VŠB TUO Metodický pokyn MZ ČR VŠB TUO Biosignály a senzory Zdravotnické přístroje Technické související předměty Informatika Předměty technického oboru elektrotechnika Povinná praxe Základní zdravotnické předměty dle & 3 odst. 2 vyhlášky Medicínské předměty (v rámci technických předmětů) 100 (+ 50) 100 (+ 50) (+ 50) 100 (+ 50) Volitelný předmět (psychologie) V souvislosti s různými poţadavky na strukturu studijního plánu oboru Biomedicínský technik a v návaznosti na něj i oboru Biomedicínské inţenýrství nás stále pronásledují dvě otázky: 1. Jsou 3 roky dost pro bakalářský obor Biomedicínský technik? 2. Je strukturovaný systém studia 3+2 lepší, neţ souvislé pětileté studium pro obor Biomedicínské inţenýrství? Je jasné, ţe to má vliv na kvalitu studijního programu, jak pokud jde o jeho návrh, tak jeho realizaci. A. Biomedicínský technik: 3 nebo 4? Hledat odpověď na tuto otázku je nejlépe moţné srovnáním studijních oborů Biomedicínský technik (BMT) a Měřicí a řídicí technika (MŘT). To jsou poměrně velmi příbuzné obory. Totiţ: 1. Je dobré si uvědomit, ţe biomedicínský technik bude ve své budoucí pracovní pozici nezastupitelný jinou profesí, a ţe zejména v malých zdravotnických zařízeních můţe být jediným odborníkem v technickém okruhu působnosti. Jeho kompetence v této oblasti by proto měla být stejná, jako absolventa oboru MŘT. 2. Ve srovnání s absolventem MŘT má absolvent BMT méně technických předmětů, protoţe přibliţně % objemu je věnováno zdravotnickým tématům. 3. Praktické vyučování ve zdravotnických zařízeních (dle poţadavků vyhlášky 39/2005) se odehrává mimo pravidelný semestrální rozvrh hodin. 4. Ačkoliv biomedicínský technik nepotřebuje některé předměty, které se vyučují v oboru MŘT (např. PLC, vizualizace, teorie regulace), měla by být jeho technická úroveň přinejmenším srovnatelná s absolventem MŘT. 5. Jedním z důvodů, proč by tomu tak mělo být je otázka: jak dlouho bude zdravotnická praxe absorbovat desítky biomedicínských techniků? 6. Studijní plány našich biomedicínských oborů neobsahují předměty jako např. základy biochemie nebo základy biologie buňky a genetiky, jak doporučují materiály, například EAMBES [1]. Proto pro našeho absolventa bude obtíţnější pracovat v oblastech, kde je znalost těchto základů předpokladem. Bohuţel, v tříletém bakalářském programu uţ není prostor, kde by tyto předměty mohly být zařazeny. 6

7 Z uvedeného vyplývá, ţe biomedicínský technik: Je časově více zaneprázdněn neţ student MŘT. Bulletin 2009 Potřebuje více technických předmětů jak pro vyrovnání s absolventem MŘT, tak z hlediska zaměstnanosti v oblasti zdravotnictví, tak mimo něj. V případě, ţe nemá být pouţitelný pouze v oblasti zdravotnických přístrojů, ale v jiných oblastech (např. bioinformatika), je potřeba i další znalosti ze základů biologie a biochemie a nakonec i informatiky. S ohledem na uvedená fakta jsme přesvědčeni, ţe studijní program oboru Biomedicínský technik by měl být čtyřletý. Jeden rok navíc je snad přiměřená daň za multidisciplinaritu oboru spojující oblasti techniky, biologie a zdravotnictví. B. Biomedicínské inženýrství: 3+2 nebo 5? Problém modelu 3+2 spočívá v přechodu bakalářského do magisterského studia. Student v pětiletém výukovém cyklu můţe být vzděláván systematicky, postupně, s perspektivou nepřerušovaného pětiletého studia. Na začátku dvouletého navazujícího magisterského studia se setkají absolventi různých studijních oborů s odlišnými předcházejícími znalostmi. Pravděpodobně většina bude absolventy oboru BMT, ale můţe zde být i řada absolventů oboru MŘT, a také absolventi ostatních elektrotechnických oborů. A pravděpodobně tito další studenti nebudou mít potřebné znalosti z oblasti medicíny a zdravotnictví. Takţe tuto znalost musí získat převáţně na začátku magisterského studia. Nebude to ale asi moţné v rozsahu poţadovaném vyhláškou 39/2005 Sb. Pak by tito studenti nemohli být zdravotnickými pracovníky ve smyslu legislativy. V současném akreditovaném oboru Biomedicínské inţenýrství na VŠB TUO je konflikt mezi různorodými skupinami uchazečů řešen vytvořením dvou paralelních podvětví předmětů. Tato paralelizace má zajistit doplnění nezbytných vědomostí, a to u obou typů uchazečů. Na straně nebiomedicínských uchazečů jde především o doplnění znalostí z oblasti biologie a zdravotnictví, na straně biomedicínských uchazečů jde především o doplnění znalostí z technické oblasti, které nemohli získat v předcházejícím studiu Biomedicínský technik. Podle našeho mínění to však nepřispívá ke kvalitě celkového kurikula, porovnáme-li je s moţnostmi pětiletého oboru. Naše odpověď na poloţenou otázku tedy je: 5 je lepší neţ 3+2! Zahraniční vzory a vlivy Kromě nejbliţšího vlivu přicházejícího ze strany tuzemských univerzit, na nichţ se vyučuje biomedicínské inţenýrství, jsou zde i vlivy zahraniční, kde lze vyzdvihnout především evropskou iniciativu representovanou sdruţením EAMBES (European Alliance for Medical and Biological Engineering & Science). Zde stojí za zmínku publikace Criteria for the Accreditation of Biomedical Engineering Programs in Europe z roku Je zajímavé provést srovnání, zda resp. jak naplňuje struktura biomedicínských studijních oborů doporučení obsaţená v této publikaci. Zde jsou klasifikovány různé typy biomedicínských oborů. Základní dělení je na univerzitní a na inţenýrské (technické univerzity, resp. polytechniky). Z hlediska struktury jsou zde pak tři základní typy: Typ 1: Program Biomedicínského inţenýrství s obecným BMI modulem v rozsahu nejméně 65 % a s volbou integrované aplikačně specifické BMI oblasti (specializační minor). Typ 2: Program Biomedicínského inţenýrství s obecnou BMI komponentou v rozsahu nejméně 50 % a s volitelným aplikačně specifickým zaměřením (ne nezbytně orientovaným na BMI, jako například zdravotnická technologie, management, klinické inţenýrství, zdravotnická informatika, lékařská fyzika, mikroelektronika, ), nebo se silnou orientací na jednou z aplikačních BMI oblastí. Typ 3: Interdisciplinární program s nějakým BMI modulem, který je rovnoměrně vybalancován (50 %) s non-bmi specializací (kombinace jako Kybernetika a BMI v biokybernetickém programu, elektro nebo strojní inţenýrství s BMI modulem, biofyzika, ). Tabulka je zaloţena na předpokladu, ţe asi dvě třetiny dvoustupňového programu jsou alokovány do bakalářské části a jedna třetina do magisterské části. Tato mnohost různých typů programů vyplývá z toho, ţe biomedicínské inţenýrství je zde pojímáno v daleko širším kontextu, resp. početnějším portfoliem oborů, které integruje do nějakého biomedicínskoinţenýrského programu. Naše studijní programy jsou orientovány především na zdravotnické přístroje a s nimi související problematiku. 7

8 Spolupráce s nemocnicemi, s akademickými zdravotnickými pracovišti a výrobci zdravotnických zařízení. Česká společnost pro zdravotnickou techniku Jen tak pro zajímavost jsme se pokusili zjistit, jak jsou na tom naše biomedicínské obory z tohoto evropského pohledu. Náš obor není rozhodně typu 3, a pokud bychom uvaţovali, ţe je zaměřen na zdravotnické přístroje, není to zaměření volitelné; nemůţe být nahrazeno nějakým jiným zaměřením. Alespoň studijní plán zde nevytváří ţádné předpoklady, jak to snadno udělat. Není tedy ani oborem typu 2. Tváříme se tedy jako obor typu 1 a výsledky jsou vidět v následující tabulce. Kategorie Číselné hodnoty jsou v % Povinné (nepovinné) předměty Biomedicínské inţenýrství, včetně diplomové práce Program Typu 1 Biomedicínské inţenýrství Bc. Mag. B.+M (28) (52) (38) Matematika, přírodní vědy a základy inţenýrství (31) (42) 30 (21) (35) Medicínské a biologické základy (11) (0) 6 (9) (6) Integrovaná volba z oblasti BMI jen typ (20) (12) 14 (14) (17) Aplikačně specifická volba z oblasti BMI jen typ 2 Legenda: Moduly z ostatních disciplin jen typ 3 Obecné a sociální kompetence (12) (2) 6 (6) (7) první sloupec EAMBES, druhý sloupec VŠB, případně třetí sloupec???? Je vidět, ţe pokud jde o procentuální zastoupení jednotlivých skupin předmětů, jsme poměrně vedle, navzdory tomu, ţe naše obory splňují poměrně dobře kriteria metodických pokynů MZ ČR. Takţe nás to netrápí a spíše evokuje k otázce: o čem vypovídá tabulka EAMBES? Chtělo by to asi diskusi k významu názvů v levém sloupci tabulky i vůbec k samotnému obsahu pojmu biomedicínské inţenýrství. Určitě bychom dospěli k závěru, ţe je mnohem širší, neţ jak je pojímáme v našem studijním programu. Stačí, abychom se podívali do obsahu nějaké knihy o BMI, např. Enderle, et all.: INTRODUCTION TO BIOME- DICAL ENGINEERING a projdeme kapitoly v jejím obsahu (jistě nepokrývají úplně všechno), nebo kdyţ se podíváme na seznam projektů, které presentují lékaři Fakultní nemocnice Ostrava i dalších nemocnic na společných setkáních s katedrami VŠB TUO. I to je důvod, proč by měl být biomedicínský bakalář čtyřletým studijním oborem. Následující tabulka ukazuje vazbu témat Enderleho knihy ke katedrám VŠB TUO, které se účastní diskusí a navazují spolupráci v rámci seminářů integrovaného biomedicínského výzkumu v posledních dvou letech. Biomechanika Rehabilitační inţenýrství a podpůrné technologie FEI + FS +? Biomateriály Tkáňové inţenýrství Biomedicínské senzory Zpracování biosignálů Bioelektrické jevy Fysiologické modelování Lékařské zobrazovací systémy (Radiation imaging, Medical imaging) Genomika a bioinformatika Informatika biologie buňky a sloţitost Biomedicínská optika a lasery Legenda: FS = fakulta strojní, FMMI = fakulta metalurgie a materiálového inženýrství, FEI = fakulta elektrotechniky a informatiky Katedra aplikované matematiky FEI + FS FMMI??? mix fakult??? FEI katedra měřicí a řídicí techniky + FEI katedra informatiky FEI katedra informatiky obor Lékařská informatika??? Institut fyziky 8

9 Bulletin 2009 Závěr V podstatě jiţ bylo vše řečeno. Co zde ještě chybí, je názor budoucích zaměstnavatelů, zdravotnických zařízení a nemocnic na jedné straně, a výrobců a servisních organizací pro zdravotnickou techniku na straně druhé. Jestliţe poměrně je jasná orientace BMT a BMI na zdravotnickou techniku, neznámou zde zůstává například potřeba biomedicínských oborů zaměřených na medicínskou informatiku nebo bioinformatiku. Signály ze společností vyvíjejících zdravotnické informační systémy napovídají, ţe klást si takové otázky má dnes smysl. Ukazuje to ostatně i průzkum provedený německými univerzitami [3]. Domníváme se, ţe šíře pojmu biomedicínské inţenýrství bude zavdávat podněty k podobným otázkám ještě dlouhou dobu. Literatura [1] NAGEL, J. H.: Criteria for Accreditation of Biomedical Engineering Programs in Europe - Discussion Paper, BIOMEDEA, EAMBES 2005 [2] ČERNOHORSKÝ, J., SOCHOROVÁ, H.: By legislation driven BME curriculum at VSB TU Ostrava. In 4th European Congress for Medical and Biomedical Engineering Ed. Vander Sloten- Verndoc-Nyssen-Haueisen, Antwerpy, Belgie: International Federation for Medical and Biological Engineering, 2008, ISBN , ISSN [3] KUHN, K. A., KNOLL, A., LEIDL, R., a další: Informatics and Medicine From Molecules to Populations. Technische Universität München, Munich, Germany Ludwig-Maximilians-Universität, Munich, Germany. Methods of Information in Medicine 2008, 47 4: [4] ČERNOHORSKÝ, J., TIEFENBACH, P.: Zkušenosti VŠB TU Ostrava: Co ovlivňuje strukturu studijních programů BMT a BMI. In TRENDS IN BIOMEDICAL ENGINEERING, Bratislava: Slovak University of Technology in Bratislava, 2009, , ISBN jindrich.cernohorsky@vsb.cz, petr.tiefenbach@vsb.cz Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava, 17. listopadu 15, Ostrava-Poruba, Česká republika 9

10 Česká společnost pro zdravotnickou techniku PŘEHLED DIPLOMNÍCH A BAKALÁŘSKÝCH PRACÍ Z OBORU BIOMEDICÍNSKÉHO INŢENÝRSTVÍ V ROCE 2009 Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava, Fakulta elektrotechniky a informatiky Katedra měřicí a řídicí techniky Magisterské studium Měřicí a řídicí technika v biomedicíně: Bc. Radka Pustková Volumometrie měření obsahu tekutin nitrolebečních komor Bc. Ondřej Bodeček Stanovení elasticity artérií z tvaru povrchové pulsové vlny Bc. Jan Kijonka Realizace vizualizace dat pomocí jednočipových mikroprocesorů Bc. Jaroslav Šustek Rozhraní ZigBee pro modulární telemetrický systém Cerberos Bc. Karel Vlach Specializovaná měření při implantaci kardiostimulátoru Bc. Dalibor Janckulík Biomedicínský systém pro domácí péči Ing. Marek Penhaker, Ph.D. MUDr. Vilém Novák Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. David Korpas, Ph.D. Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Lukáš Martinák Ing. Vladimír Kašík, Ph.D. Ing. Jiří Mitrych doc. RNDr. Jindřich Černohorský, CSc. Ing. Radomil Sabaš Ing. Ondřej Krejcar, Ph.D. Ing. Jan Martinovič, Ph.D. Bakalářské studium Biomedicínský technik: Alţběta Blaţková Elektronová mikroskopie v lékařství Alena Pavelková Infuzní technika ve zdravotnictví (rešeršní práce) Tomáš Starý Komplexní jednotné měření glukózy pacientů David Czopik Metrologie ve zdravotnictví (rešeršní práce) Nikola Pěnicová Datová analýza příjmové části krevního centra Adam Gřunděl Měření a identifikace rušení v EEG záznamech Mgr. Petr Tiefenbach Mgr. Hana Bielniková / FNO Mgr. Petr Tiefenbach RNDr. Josef Čihák Mgr. Petr Tiefenbach Ing. Marek Gajovský / FNO Mgr. Petr Tiefenbach Bc. Karol Korhelík / ZSF OU doc. RNDr. Jindřich Černohorský, CSc. Ing. Dagmar Valová Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Marek Gajovský 10

11 Bulletin 2009 Jan Kopera Laboratorní úloha na měření s diagnostickým UZV přístrojem Jakub Mučka Zařízení pro elektroterapii laboratorní úloha Vojtěch Skapa Měření časových souvislostí mezi EKG a pletysmografickým záznamem Tereza Šatná Umělý krevní oběh laboratorní úloha Mgr. Kamila Walková Realizace a měření senzorů pro měření bioelektrické aktivity Lukáš Peter Měření pulsní oximetrie Petr Straka Optoelektronická dveřní závora pro Homecare se ZigBee Jiří Studník Monitorování pozice osob v HomeCare bytě Jakub Krawiec Systém pro sdílení a výměnu elektrofyziologických dat Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Marek Gajovský Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. David Korpas, Ph.D. Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Marek Gajovský Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Marek Gajovský Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Miroslav Rosulek Ing. Martin Černý Ing. Lukáš Martinák Ing. Martin Černý Ing. Lukáš Martinák Ing. Martin Černý Ing. Lukáš Martinák Ing. Petr Fójcik MUDr. Vilém Novák VUT Brno, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Ústav biomedicínského inţenýrství studijní obor Biomedicínské a ekologické inţenýrství: Bradáč Pavel, Bc. Multikanálová dekonvoluce obrazů Cáb Tomáš, Bc. Elektronický záznam o pacientovi Čáp Martin, Bc. Sledování trendů elektrické aktivity srdce časověfrekvenčním rozkladem Dvořák Jiří, Bc. Biofeedback a jeho pouţití Göringer Tomáš, Bc. Modelování ultrazvukového pole metodou konečných prvků Ing. Radovan Jiřík, Ph.D. doc. Ing. Radim Kolář, Ph.D. Ing. Petr Fedra Ing. Miroslav Dvořák, CSc. prof. Ing. Ivo Provazník, Ph.D. doc. Ing. Jiří Kozumplík, CSc. Ing. Vratislav Čmiel Ing. Jan Hrozek Ing. Jiří Roleček Ing. Radovan Jiřík, Ph.D. 11

12 Česká společnost pro zdravotnickou techniku Heczko Marian, Bc. Analýza EKG signálů Jeţek Martin, Bc. Analýza spánkového signálu EEG Juračka Zdeněk, Bc. Rozpoznávací metody v oblasti biosignálů Keršner Oldřich, Bc. Hluková mapa v GIS Kocian Ondřej, Bc. Detekce komplexů QRS s vyuţitím vlnkové transformace Kolarčík Matúš, Bc. Distribuovaný měřicí systém s tlakoměry Kopečný Martin, Bc. Distribuovaný měřicí systém s akcelerometry Kunc Martin, Bc. Detekce nervových vláken v barevných obrazech sítnice Líbal Marek, Bc. Vyuţití dekonvoluce v perfuzním zobrazování Mézl Martin, Bc. Pokročilé dolování v datech v kardiologii Musikhina Ksenia Detekce srdečních buněk v mikroskopickém obrazu Musil Tomáš, Bc. Bezdrátový pager Němec Miroslav, Bc. Časové vzorkování obrazového toku Novotný Lukáš, Bc. Kvantitativní hodnocení kvality CT RTG zobrazení Orešanská Hana, Bc. Předzpracování oftalmologických obrazů pro registraci Pouč Petr, Bc. Měření rychlosti šíření ultrazvuku Ronzhina Marina Klasifikace mikrospánku analýzou EEG Rozinek Michal, Bc. Aplikace shlukové analýzy při zpracování biomedicínských dat Svobodová Jitka, Bc. Neuronové sítě a evoluční algoritmy Ing. Martin Vítek Ing. Lukáš Smital doc. Ing. Jiří Rozman, CSc. doc. Ing. Jiří Kozumplík, CSc. Ing. Jana Kolářová, Ph.D. Ing. Martin Vítek doc. Ing. Jiří Rozman, CSc. Ing. Martin Číţek doc. Ing. Jiří Kozumplík, CSc. prof. Ing. Ivo Provazník, Ph.D. Ing. Vlastimil Václavík Ing. Ondřej Číp, Ph.D. Ing. Vlastimil Václavík Ing. Ondřej Číp, Ph.D. doc. Ing. Radim Kolář, Ph.D. Ing. Zoltán Szabó, Ph.D. Ing. Michal Bartoš Ing. Martin Havlíček Ing. Jiří Sekora prof. Ing. Ivo Provazník, Ph.D. Ing. Milan Rychtárik Ing. Jan Hrubeš Ing. Jiří Sekora Ing. Jiří Dlouhý doc. Ing. Aleš Drastich, CSc. doc. Ing. Radim Kolář, Ph.D. doc. Ing. Aleš Drastich, CSc. Ing. Miloš Malínský Ing. Vratislav Harabiš Ing. Jiří Sekora Ing. Radovan Jiřík, Ph.D. Ing. Jiří Roleček Ing. Vratislav Čmiel Ing. Lukáš Smital Ing. Martin Havlíček Ing. Jiří Gazárek Ing. Jan Hrubeš Ing. Milan Rychtárik 12

13 Bulletin 2009 Škutková Helena, Bc. Akustický generátor pro buzení evokovaných potenciálů Švec Martin, Bc. Binokulární vidění a výroba anaglyfů Tolaszová Eva, Bc. Analýza EEG signálů při Stroopově testu Velička Tomáš, Bc. Statistická data v nemocničním informačním systému Zubal Lukáš, Bc. Akviziční kontrast při projekčním a projekčněrekonstrukčním zobrazení doc. Ing. Milan Chmelař, CSc. doc. Ing. Ivan Rampl, CSc. Ing. Petr Fedra Ing. Karel Jehlička, CSc. Ing. Jiří Sekora MUDr. Robert Roman, Ph.D. Ing. Petr Fedra Ing. Miroslav Dvořák, CSc. doc. Ing. Aleš Drastich, CSc. Ing. Radovan Jiřík, Ph.D. ČVUT Praha, Fakulta elektrotechnická, Katedra kybernetiky studijní obor Biomedicínské inţenýrství: Únor 2009: Jan Šourek Experimentální ověření a rozšíření platnosti Fittsova zákona Ivo Hora Mobilní technologie ve zdravotnictví Bc. Jana Boháčová Model transportu tekutin a solutů při peritoneální dialýze Martin Hrubý Detekce změn v 3D MRI datech pomocí registrace Marián Pauco Výroba kryogelových fantomů pro ultrazvukovou elastografii Barbora Rubáčková Porovnání metod pro odhalení kyslíkové nedostatečnosti u dětí při porodu na základě příznaků z analýzy variability srdeční frekvence Vít Špringl Automatická diagnóza malárie prostřednictvím snímku z mikroskopu doc. Ing. Vladimír Eck, CSc. Ing. Karel Malý Ing. Petr Aubrecht, Ph.D. doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. MUDr. Ing. Vítězslav Kříha, Ph.D. MUDr. PhDr. Oskar Zakiyanov Dr. Ing. Jan Kybic Mgr. Václav Krajíček Dr. Ing. Jan Kybic doc. Ing. Josef Hanuš, CSc. Ing. Václav Chudáček Ing. Pavel Kordík, Ph.D. Dr. Ing. Jan Kybic doc. Ing. Radim Šára, Dr.Tech. 13

14 Česká společnost pro zdravotnickou techniku Červen 2009: MUDr. Martin Krejčí Mnohorozměrné pravděpodobnostní modelování Bc. Jiří Spilka Analýza fetálního EKG Bc. Jan Hlúbik Bioimpedance v medicíně měření specifického tělesného odporu Bc. Jiří Doleţel Podpora home-care pomocí PDA Bc. Ondřej Mašek Analýza variability srdečního rytmu Bc. Martin Kytka Grafoelementy a artefakty v EEG prof. Radim Jiroušek, DrSc. Ing. Filip Ţelezný, Ph.D. Ing. Václav Chudáček Ing. Daniel Novák, Ph.D. doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. Ing. Vratislav Fabián Ing. Jaromír Doleţal doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. Ing. Václav Chudáček Ing. Daniel Novák, Ph.D. doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. doc. Ing. Vladimír Krajča, CSc. ČVUT Praha, Fakulta elektrotechnická, Katedra kybernetiky studijní obor Technická kybernetika: Jakub Špiroch Vizualizace lékařských dat Ing. Lenka Nováková prof. RNDr. O. Štěpánková, CSc. ČVUT Praha, Fakulta elektrotechnická, Katedra kybernetiky studijní obor Kybernetika a měření: Únor 2009: Bc. Radovan Černý Zvýšení rozlišení obrazu pomocí EM algoritmu Bc. Patrik Onderka Systém pro prezentaci modelů Ing. Martin Urban, Ph.D. Mgr. Ondřej Drbohlav, Ph.D. doc. Ing. Vladimír Eck, CSc. Ing. Jindřich Fuka 14

15 Bulletin 2009 Únor 2009, bakalářské studium: Jiří Maralík Tréninkové úlohy pro motoricky handicapované uţivatele PC Michael Kantůrek Adaptivní segmentace EEG signálu Pavel Moc, DiS. Návrh a vytvoření DB vhodné pro hodnocení úspěšnosti algoritmů detekujících oční pohyby Pavel Poláček Zpracování koţního odporu Stanislava Kovalčíková Srovnání plavidlových systémů pro diagnostiku infarktu myokardu Václav Vopěnka Rekonstrukce modelu prostředí z 3D dat ve formě mraku bodů Ing. Marcela Fejtová Ing. Petr Novák Ing. Václav Gerla Ing. Vladana Djordjevic Ing. Petr Novák Ing. Marcela Fejtová Ing. Milan Šorf, Ph.D. MUDr. Jana Hlávková Ing. Václav Chudáček Ing. Martin Hanuliak RNDr. Miroslav Kulich, Ph.D. Ing. Tomáš Krajník Červen 2009: Bc. Lukáš Zich Ovládání počítače pohybem hlavy Bc. Lukáš Kábrt HLA genetická příbuznost Čechů s ostatními národy Ing. Martin Urban, Ph.D. Ing. Zdeněk Míkovec, Ph.D. doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. Ing. Kamil Matoušek, Ph.D. Červen 2009, bakalářské studium: Tomáš Sixta Znalostní zpracování dat genové exprese Hynek Urban Znalostní sdruţování mnoţin sond v datech genové exprese Milan Kostílek Vliv emočních podnětů na charakteristiku EEG signálu Marek Polčák 3D model lidské hlavy Lukáš Bauer Zpracování signálu z fekg Václav Brabec Diagnostika infarktu myokardu pomocí pravidlových systémů Jan Luběna Databáze průběhů EKG Václav Havlín Preferenční kříţení v evolučních algoritmech Ing. Jiří Kléma, Ph.D. Ing. Miloš Krejník Ing. Jiří Kléma, Ph.D. Ing. Filip Ţelezný, Ph.D. Ing. Václav Gerla Mgr. Michal Vavrečka, Ph.D. Ing. Marcela Fejtová doc. Ing. Vladimír Eck, CSc. Ing. Václav Chudáček Ing. Michal Huptych Ing. Václav Chudáček Ing. Martin Hanuliak doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. Ing. Kamil Matoušek, Ph.D. Ing. Petr Pošík, Ph.D. Ing. Jiří Kubalík, Ph.D. 15

16 Česká společnost pro zdravotnickou techniku ČVUT Praha, Fakulta elektrotechnická, Katedra teorie obvodů studijní obor Biomedicínské inţenýrství: Únor 2009: Radim Bělobrádek Výběr parametrizací při objektivizaci řečových poruch Bc. Václav Marek Ambulantní přístroj pro monitorování tlaku krve doc. Ing. Roman Čmejla, CSc. Ing. Miloš Krejník Ing. Vratislav Fabián Ing. Jan Havlík Václav Šafář Aplikace přímé lineární transformace při parametrizaci pohybu z obrazového záznamu Červen 2009: Ing. Jan Havlík Ing. Petr Prášek, Ph.D. Bc. Vladimír Balco Identifikace osob pomocí EEG signálu Bc. Jakub Kuţílek Analýza EEG Bc. Daniel Guluškin Analýza řeči pacientů po operaci kochleárního implantátu Bc. Jaroslav Miškovský Hodnocení tranzientů v řečovém signálu Bc. Martina Nejepsová Multimediální slabikář Bc. Barbora Vrbová Mikrovlnný páskový aplikátor pro lokální termoterapii Bc. Václav Louda Maticové uspořádání vlnovodných aplikátorů pro lokální termoterapii Bc. Adam Stráník Testování dysartrie Bc. Ondřej Skála Stimulátory u inkontinence Ing. Jakub Šťastný, Ph.D. prof. Ing. Pavel Sovka, CSc. prof. Ing. Pavel Sovka, CSc. Ing. Jakub Šťastný, Ph.D. doc. Ing. Roman Čmejla, CSc. Dr. Ing. Jan Vokřál doc. Ing. Roman Čmejla, CSc. Ing. Jan Janda doc. Ing. Roman Čmejla, CSc. Dr. Ing. Jan Vokřál prof. Ing. Jan Vrba, CSc. Ing. Jiří Pokorný, DrSc. prof. Ing. Jan Vrba, CSc. Ing. Jiří Pokorný, DrSc. doc. Ing. Roman Čmejla, CSc. Dr. Ing. Jan Vokřál Ing. Petr Slovák, CSc. MUDr. Miluše Jurášková 16

17 Bulletin 2009 ČVUT Praha, Fakulta elektrotechnická, Katedra řídicí techniky studijní obor Kybernetika a měření: Únor 2009: Bc. Erik Markovič Bezdrátová síť pro monitorování pacientů trpících Parkinsonovou chorobou II Jiří Korec Zpracování dat z měřicích zařízení pro neurologickou laboratoř Ing. Jiří Trdlička Ing. Alexandru Moucha Ing. Jana Tauchmanová Ing. Otakar Šprdlík ČVUT v Praze, Fakulta biomedicínského inţenýrství (v Kladně), magisterský studijní program Biomedicínská a klinická technika studijní obor Systémová integrace procesů ve zdravotnictví: Adamcová Jaroslava Systémy řízení kvality ve zdravotnických zařízeních Boţovská Petra Analýza nákladů na vybrané onemocnění v ČR Brown Mariya Analyza logistických procesů v zdravotnickém zařízení Červinka Tomáš Návrh etické komise pro ČVUT v Praze Došelová Karolína Přínos tympanometrického a otoskopického vyšetření u pacientů léčených v hyperbarické komoře Dušková Klára Modelování procesů při termální ablaci u pacientek po lumpektomii Dvořáček Petr Studie problematiky zavádění digitalizace na radiodiagnostických odděleních v nemocnicích v ČR Dvořáková Kateřina Kvantitativní a kvalitativní hodnocení spokojenosti pacienta s hospitalizační péčí Eisenmannová Dagmar Vývoj softwarového nástroje pro měření funkčního MRI doc. Ing. Borovský Juraj, Ph.D. Ing. Martin Grolmus doc. Ing. Dlouhý Martin, Ph.D. Ing. Jana Šturcová Ing. Ešše Martin Ing. Jiří Zmatlík doc. MUDr. Šimek Jiří, CSc. MUDr. PhMgr. Jan Payne, Ph.D. Ing. Hanousek Jan, CSc. as. MUDr. Richard Holý doc. Ing. Hozman Jiří, Ph.D. Ing. Jiří Petráček doc. Ing. Borovský Juraj, Ph.D. Ing. Jana Šturcová Ing. Szabó Zoltán, Ph.D. Ing. Miroslav Dvořák, CSc. Ing. Tintěra Jaroslav, CSc. doc. Mgr. Ing. Martin Dlouhý, Ph.D. 17

18 Česká společnost pro zdravotnickou techniku Filipcová Věra Zobrazení kloubní chrupavky nukleární magnetickou rezonancí Floriánová Soňa Řízení zásob v lékárně Hanzlíčková Petra Logistický pohyb léčiv Jahodová Lucie Nerovnosti v geografickém rozdělení zdravotnických kapacit a zdrojů Jeţková Nikol Finanční spoluúčast pacienta a kvalita zdravotnické péče Jonáková Martina Korekce dalekozrakosti Juřičková Ivana Proudění helioxu v respirační soustavě Keszi Romana Analýza moţného vývoje multifunkčního oděvu pracovníků IZS z hlediska technického a diagnostického Kosina David Lateralizační lůţko Králová Kateřina Metodika ekonomické výhodnosti outsorcingu zdravotnických zařízení Langová Veronika Objektivizace účinku rehabilitace s pomocí biologické zpětné vazby u pacientů s poruchami rovnováhy Matějka Ondřej Výukový videoprogram o laické první pomoci Meliška Martin Hodnocení funkčních a morfologických výsledků léčby vlhké formy makulární degenerace Mošanská Jana Řízení nákladů procesů ve zdravotnickém zařízení Mráz Michal Ergonomie a zdravotní aspekty při práci s PC Novotná Ganna Vyuţití outsourcingu v zdravotnických zařízeních Petrák Jan Specifika privátní zdravotní péče a konkurenční strategie zdravotnického zařízení doc. MUDr. Trč Tomáš, CSc. Ing. Vladimír Kobetič doc. Ing. Borovský Juraj, Ph.D. Ing. Jana Šturcová doc. Ing. Borovský Juraj, Ph.D. Ing. Radoslava Strieţencová doc. Ing. Dlouhý Martin, Ph.D. prof. Ing. Juraj Borovský, Ph.D. MUDr. Ing. Poušek Lubomír MBA doc. Ing. Borovský Juraj, Ph.D. MUDr. Ing. Poušek Lubomír, MBA prof. MUDr. Brůnová Blanka, DrSc. doc. Ing. Roubík Karel, Ph.D. Ing. Jan Fábry, Ph.D. MUDr. Ing. Poušek Lubomír, MBA Ing. Jiří Šlechta MUDr. Ing. Poušek Lubomír, MBA doc. Ing. Borovský Juraj, Ph.D. Ing. Ešše Martin MUDr. Ing. Lubomír Poušek, MBA Ing. Funda Tomáš Ing. Jana Šturcová doc. MUDr. Málek Jiří, CSc. doc. Ing. Jiří Hozman, Ph.D. as. MUDr. Dubská Zora, CSc. MUDr. Pavel Diblík doc. Ing. Borovský Juraj, Ph.D. PhDr. Pavol Špaňo MUDr. Ing. Poušek Lubomír, MBA Ing. Lucia Filová Ing. Ešše Martin Ing. Martin Houdek MUDr. Ing. Poušek Lubomír, MBA doc. Ing. Borovský Juraj, Ph.D. 18