PŘÍSPĚVEK K TÉMATU ADAPTACE ŽÁKŮ Z ODLIŠNÉHO SOCIOKULTURNÍHO PROSTŘEDÍ NA NĚKTERÝCH ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH V PRAZE

Transkript

1 PŘÍSPĚVEK K TÉMATU ADAPTACE ŽÁKŮ Z ODLIŠNÉHO SOCIOKULTURNÍHO PROSTŘEDÍ NA NĚKTERÝCH ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH V PRAZE Libor Berný, Karel Opočenský, Gabriela Šumavská Abstrakt: Příspěvek je zaměřen na žáky ve věku let s jinou než českou národností, které navštěvují některé základní školy v Praze. Zabývá se problematikou jejich edukace a současně se snaží postihnout jejich další profesní orientaci. Klíčová slova: děti cizinců, sociokulturní prostředí, integrace cizinců, minority, profesní orientace. V České republice jsme svědky toho, že po roce 1989 se výrazněji zvyšuje počet zde usazených cizinců. V některých případech se jedná o znovunavázání jejich přerušené kontinuity, jako tomu je například u vietnamských občanů. Ve většině případů se ale jedná o minority zcela nové, s nimiž naše společnost doposud nemá žádné zkušenosti. K některým těmto cizincům, ale samozřejmě případně i k jejich dětem, přistupujeme mnohdy jinak než ke srovnatelné české populaci. Měli bychom být velmi obezřetní, aby naše kontakty s příslušníky těchto menšin byly přátelské a odehrávaly se na platformě vzájemné tolerance a spolupráce. Dospělý člověk cizinec, je zpravidla lépe a pragmatičtěji motivován k přesídlení do jiné země než jeho děti. Důvody jeho stěhování jsou mnohdy zásadního charakteru zlepšení své ekonomické situace a ekonomické situace své rodiny, důvody politické někdy spojené s obavami o svoji bezpečnost a bezpečnost svých nejbližších, ale třeba také zájem o získání kvalitního bezplatného vzdělání, opět nejčastěji ve vztahu ke svým potomkům. K naplnění svých ústředních cílů má mnohdy v naší republice již vytvořené dílčí zázemí a tedy usnadněnou počáteční startovací pozici pro zabezpečení života. Často mu mohou pomoci zde již žijící jeho příbuzní, známí, důležitou roli mohou sehrát různá sdružení či krajanské spolky nebo jeho přítomní obchodní partneři. Přesto jeho situace není jednoduchá. Černík, J.; Ičo, J.; Kocourek, J., aj. (2006, s. 13) uvádí, že tito lidé se ocitají v prostředí, na které nejsou připraveni, nemají s ním zkušenosti a nevědí, co musí udělat pro dosažení svých cílů. V různých kulturách existují různé způsoby řešení daných situací. Člověk se někdy může cítit bezbranný, někdy dokonce ohrožený.

2 Děti cizinců mají startovací pozici jinou, zatíženou jinými problémy, ale i možnými případnými výhodami. Základní svízelí pro ně je nové jazykové prostředí a vůbec celková změna životního prostředí. Problémy může také způsobit i odlišný komunikační styl příslušné minority. Důležitým partnerem dítěte pocházejícího z odlišného sociokulturního prostředí je jeho učitel. V této souvislosti provedla zajímavé, byť poněkud varující zjištění Kubátová, D. (2005, s. 734) když uvádí, že ze vzorku 54 učitelů s cca desetiletou praxí celkem 25% uvedlo, že se o výuku dětí cizinců a její specifika dosud příliš nezajímalo a 19% učitelů dokonce nepovažuje za vhodné speciálně se na výuku dětí cizinců připravovat, a to ani v budoucnu! Z tohoto pohledu námi realizované dotazníkové šetření posloužilo i jako důležitá zpětná vazba zapojeným školám, neboť vyhodnocené odpovědi jsme předali jejich vedení. Vlastní šetření pro žáky základních škol proběhlo v červnu 2005 na třech základních školách v Praze. Ty byly vybrány na základě výročních zpráv uveřejněných na jejich webových stránkách rozhodující pro nás samozřejmě bylo zastoupení většího počtu dětí cizinců, resp. zkušenosti školy s integrací těchto dětí do prostředí ZŠ. Jednalo se o tyto školy: Základní škola Meteorologická, Základní škola Plamínková, Základní škola Chodov, Cílovou skupinou byli žáci s jinou než českou národností, především ze tříd. Cílem šetření bylo zjistit, jak se tito žáci adaptují v odlišném sociokulturním prostředí a jaká je jejich perspektivní profesní orientace. Výsledky šetření Věk, pohlaví, země Šetření se zúčastnili převážně žáci ve věku let, tedy ročníky 1990, 1991 a 1992, největší počet byl patnáctiletých. Pohlaví byla zastoupena téměř rovnoměrně, o něco více bylo chlapců. Z dotazovaných převažují respondenti z Vietnamu; je to tím, že jsme se zaměřili na školu, která má s výukou vietnamských dětí víceleté zkušenosti. Další děti pocházejí především z bývalého Sovětského svazu a bývalé SFRJ. Doba pobytu Z dotazovaných žáků zhruba polovina (47,7 %) přijela do ČR před rokem 2000, druhá polovina (52,3%) pak v posledních 5 letech, z toho 20,5 % před rokem. 2

3 25 % žáků se učí ve škole s českým vyučovacím jazykem více než 5 let, dalších 25 % se učí v takovéto škole 5 let a poměrně značná část, 27,3 %, teprve rok a méně. Kurzy českého jazyka Na první pohled by se zdálo zarážející, že více než polovina žáků neví, zda škola organizuje pro děti cizinců kurzy českého jazyka. Uvážíme-li však, jak jsme se z předešlé výpovědi dozvěděli, že polovina respondentů navštěvuje školu s českým vyučovacím jazykem 5 a více let, je pro tuto část dětí otázka kurzů češtiny méně podstatná. Vztahy ve škole Více než 80% dotazovaných sděluje, že má ve škole kamarády. Na otázku, zda se u spolužáků setkali s projevy nepřátelství, odpovídá 43,2 žáků, že ano, 38,6 % nikoli, avšak odpovědi se vyhnulo 18,2 % žáků. Budeme-li předpokládat, že ti, kteří nechtěli odpovědět, mají zkušenosti spíše negativní, můžeme konstatovat, že se větší část žáků ( 61,4 %) s projevy nepřátelství setkala. Většina dotazovaných uvádí, že se k nim učitelé chovají stejně jako k ostatním dětem, část (11,4%) má dokonce pocit, že jim učitelé věnují více pozornosti. Vztahy v místě bydliště Více než polovina dětí odpovídá, že má v místě bydliště kamarády. V kategorii jiná odpověď se vyskytují odpovědi jako kamarádím se všemi, kromě holek nebo mám kamarádku, ale nevím, jestli je to kamarádka. Projevy nepřátelství ze strany dětí v místě bydliště pocítilo 25% dotazovaných. A opět: budeme-li předpokládat, že ti, kteří nechtěli odpovědět, mají zkušenosti spíše negativní, můžeme konstatovat, že se až 38,6 % těchto dětí setkalo s nepřátelstvím v místě bydliště. Je to sice méně než ve školním prostředí, ale i tak jsou odpovědi varující. Volba vzdělávací dráhy Většina respondentů počítá s tím, že bude dále studovat na střední škole: dvouletý obor s vyučením. 15,9 % tříletý obor s vyučením. 6,8 maturitní obor na odborné škole. 27,3 gymnázium 40,9 Z nich 68,2 % chce pokračovat ve studiu v maturitních oborech, a to především (40,9 %) na gymnáziu. 3

4 Rozhodování o dalším studiu na střední škole ovlivňují podle výpovědí dotazovaných především rodiče (56,8 %). Část z nich se rozhoduje sama (31,8 %). Ze strany školy a poradenství k volbě vzdělávací dráhy je to pouze třídní učitel, a to v 9,1 %. Z dotazníkového šetření žáků základních škol, které bylo vedeno v rámci výzkumu předčasných odchodů mládeže ze vzdělávacího procesu, vyplývá, že i čeští žáci uvádějí na prvním místě buď rodiče, nebo vlastní rozhodnutí. Výpovědní hodnotu této otázky lze však spíše stavět na tom jak tuto otázku žáci sami vidí, pociťují, nikoli kdo je skutečně ovlivnil. Někteří výchovní poradci jsou přesvědčeni, že žáci bývají předem ovlivněni poradenskou sférou, doma se pak o volbě střední školy konečně rozhodne a v povědomí žáků tak význam poradenství ustoupí do pozadí. Mimoškolní činnost O své mimoškolní činnosti vypovídali dotazovaní v kategoriích hodně, trochu a vůbec ne. Z odpovědí je patrno, že jejich nejoblíbenější činností je povídat si kamarády (63.6 %) a poslouchat hudbu (61,4%). Další vyhledávanou zábavou je sledování televize (45,5%) a sport (43,2 %). Zajímavé je, že tyto dvě co do aktivity protikladné činnosti jsou v téměř vyrovnány. V kategorii trochu jsou podle respondentů na prvním místě procházky v přírodě a cestování (59,1 % ), následuje četba a studium jazyků (54,5 %), sledování televize, videa (52,3 %) a návštěvy kina, divadla, výstav a pomoc s domácími pracemi (50 %) Počítačové hry občas hraje 47,7 % dotazovaných. Stejný počet (43,2%) občas aktivně sportuje a řeší hádanky. O trochu méně dětí se občas zabývá aktivní tvůrčí činností (40,9 % ). Převážná část dotazovaných žáků se vůbec nezajímá o ruční práce (77,3 %) a o modelářství (68,2 %). Hře na hudební nástroje nebo zpěvu se vůbec nevěnuje 63,6 % žáků. Nadpoloviční většina respondentů uvádí, že se vůbec nezabývá péčí o někoho nebo o něco (organizovat něco pro druhé, pečovat o druhé, starat se o rostliny nebo o zvířata). 47,7 % se vůbec nezabývá sběratelstvím, aktivní tvůrčí činností, řešením hádanek. Sebehodnocení Při výběru z šesti kategorií činností se největší počet respondentů (31, 8 %) myslí, že mu jde nejlépe učení ve škole, považují se tedy za studijní typ. Vzhledem k tomu, že více než 68 % těchto dětí chce studovat maturitní obory, je počet žáků, kteří se považují za studijní typ, poměrně nízký. Oblíbené vzdělávací oblasti 4

5 Tuto otázku někteří žáci pochopili nesprávně a nevybírali oblast, nýbrž jednotlivé předměty v jednotlivých oblastech. Jak vyplývá z tabulky, tradičně se největší oblibě těší praktické činnosti, respektive jednotlivé výchovy. Rozdíl mezi jednotlivými oblastmi však není příliš veliký, zvláště vezmeme-li v úvahu, že pro děti z jiných zemí mohou být humanitní předměty české školy poněkud odtažité a obtížné. Školní prospěch Téměř polovina dotazovaných (47,7 %) uvádí, že na vysvědčení má několik dvojek. Připočteme-li ty, kteří mají samé jedničky, je to 52, 2 % V porovnání s prospěchem ostatních žáků základních škol si sledovaná skupina dětí nevede špatně ( Procento žáků s vyznamenáním se na druhém stupni základních škol pohybuje od 26 do 46 %, průměrný prospěch v 9. ročnících pak bývá od 1,6 do 2.) Změna zájmů po příchodu do ČR Z výpovědí respondentů vyplývá, že 70,5 % z nich má po příchodu do ČR stále stejné nebo podobné zájmy. Tabulka rovněž ukazuje výsledky odpovědí na další otázky z oblasti zájmů a i ty jsou pozitivní. Z toho lze usuzovat, že přechod do naší země nepoškodil rozvoj zájmů sledované skupiny dětí. Vzdělání rodičů 40,9 % dětí neví, jaké vzdělání má jejich matka. Toto procento se zdá být poměrně vysoké, uvážíme-li, že 68,2 % z nich chce dále studovat střední školu s maturitou, především gymnázium, což napovídá, že se zřejmě budou zajímat o studium na vysoké škole. Zde je třeba poznamenat, že je rozdíl ve výpovědích dětí, které přišly z evropských zemí, a dětí, které přišly z Vietnamu. Všechny dotazované děti z evropských zemí znají vzdělání své matky. Z 31,8 % matek-vysokoškolaček uvedených v tabulce je převážná většina rovněž z evropských zemí. V dotazu na vzdělání otce mohou být závěry obdobné jako u otázky na vzdělání matky. I zde platí, že neinformovanost o vzdělání otce a nižší vzdělání otce uvádějí děti z Vietnamu. V některých případech děti znají vzdělání matky, a otce nikoli, přestože uvádějí, že žijí ve společné domácnosti s oběma rodiči. Z dotazníkového šetření žáků základních škol, které bylo prováděno v rámci výzkumu předčasných odchodů mládeže ze vzdělávacího procesu vyplývá, že těch, kteří neznají vzdělání svého otce, přestože s ním žijí ve společné domácnosti, je 15 procent. Složení domácnosti a podmínky pro domácí přípravu 5

6 Většina dotazovaných dětí (77,3 %) žije s oběma rodiči. V neúplné rodině žije více těch dětí, které přišly z evropských zemí. Téměř 80 % dětí uvádí, že má doma na přípravu prostor a čas. Konstatování, že 38,6 % dětí nepotřebuje od rodinných příslušníků pomoci se školními úkoly odpovídá faktu, že jich je cca polovina s dobrým prospěchem. Poměrně uspokojivý je počet rodinných příslušníků, kteří svým dětem mohou pomoci (45,5 %). Vyhodnocení dotazníku nás vede k těmto závěrům: V porovnání s prospěchem ostatních žáků základních škol si skupina dětí s jinou než českou národností nevede špatně. Učitelé jim věnují stejnou pozornost jako ostatním dětem. Přechod těchto dětí do českého prostředí neovlivnil negativně rozvoj jejich zálib a zájmů. 68,2 % žáků chce pokračovat ve studiu v maturitních oborech. Zde však musíme přihlédnout k tomu, že v některých případech se patrně nejedná o perspektivní orientaci, nýbrž o orientaci krátkodobou, především u dětí z nepodnětných rodin, s nižším vzděláním rodičů. S projevy nepřátelství ze strany spolužáků se setkalo přes 60 % těchto dětí, v místě bydliště pak přes 38 %. To svědčí o malé účinnosti multikulturní a protipředsudkové výchovy a vzdělávání. Základní problémy práce se žáky s jinou než českou národností Problémy shrnuli ředitelé spolupracujících škol takto: Jazyková vybavenost, tedy neznalost češtiny, což vede k menší míře porozumění v jednotlivých předmětech, k omezené komunikaci s učitelem, děti se často brání užšímu kontaktu. Škola v Meteorologické, na které dnes studuje přes padesát vietnamských dětí, si mohla dovolit otevřít kurz češtiny díky grantu z ministerstva školství a podpoře vietnamského občanského sdružení. Kontakty s rodiči. Ještě horší je situace u rodičů žáků, často vůbec neumí česky. Kromě toho rodiče těchto žáků nejsou zvyklí na úzký kontakt se školou. Na škole v Meteorologické tento problém řeší prostředník mezi rodiči a školou, vietnamský asistent. Častá migrace Problémy s předčasným ukončením školní docházky Tyto problémy se na sledovaných školách u dětí cizinců prakticky nevyskytují z důvodů prospěchových. Avšak vzhledem k časté migraci rodin se stává, že žák přestane navštěvovat 6

7 školu, aniž by ji kdo vyrozuměl, z jakých důvodů. O jeho další vzdělávací dráze pak ztrácíme přehled. Závěrem je třeba říci, že se ukazuje, že předmět našeho zájmu je poměrně úzký a na tomto poli bádání zatím není příliš prací porovnatelného charakteru. České instituce se zatím ve studiu této oblasti příliš neetablovaly, resp. ojedinělé výzkumy obecnějšího významu se provádějí na zakázky státních institucí a nejsou širší veřejnosti k dispozici. Z našich autorů je zapotřebí uvést alespoň práce Drbohlava a Leontievy. Zvyšující se důležitost výzkumu dětí cizinců potvrzují nepřímo i údaje Českého statistického úřadu. Jejich poslední zpráva (2004/2005) konstatuje, že důvod nižšího počtu dětí cizinců na základních a středních školách je dán tím, že cizinci se začali v České republice usazovat a zakládat rodiny ve výraznější míře až od 90. let. Proto jsou jejich děti často ještě malé a na základních školách se začínají objevovat ve větším počtu až nyní. Tento trend potvrzují i ředitelé našich zapojených základních škol. Základním úkolem přitom zřejmě bude zaměřit se na projevy nepřátelství vůči těmto dětem, ať už ze strany spolužáků, či od osob v místě jejich současného bydliště. Použitá literatura a prameny: ČERNÍK, J.; IČO, J.; KOCOUREK, J., aj. S vietnamskými dětmi na českých školách. Praha: Nakladatelství H & H Vyšehradská, s.r.o., ISBN Český statistický úřad [online]. Praha: Popis aktuálního vývoje vzdělávání cizinců. Poslední úpravy [cit ]. Dostupné na WWW: DRBOHLAV, D., P. Ezzedine-Likšíková (et all.) Výzkumná zpráva: Integrace cizinců v ČR. Praha: Mezinárodní organizace pro migraci KUBÁTOVÁ, D.: Vzdělávání dětí cizinců v přípravě učitele 1. stupně ZŠ. Prešov: Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Príprava učiteĺov elementaristov a európsky multikultúrny priestor ze dne júna 2005: Prešov: Prešovská univerzita, Pedagogická fakulta, ISBN LEONTIYEVA, Y Cizinci v ČR: my a oni?. Naše společnost 2003/3-4 MATĚJŮ, P.; STRAKOVÁ, J. (ed.)., aj. Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha: Nakladatelství Academia, ISBN PRŮCHA, J.: Interkulturní psychologie. Praha: Portál, s.r.o., ISBN

8 ŠIŠKOVÁ, T. (ed.): Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, s.r.o., ISBN The contribution to the topic of adaptation of pupils, which come from different socio-cultural environment, in chosen basic schools in Prague. Abstract: The contribution is focused on the pupils in the age of having all but the Czech nationality, which attend chosen basic schools in Prague. It deals with the problem of their education and aims to predict their further profession specialization. Key Words: Children of foreigners, Socio cultural environment, Integration of foreigners, Minority, Profession specialization Kontakt: Karel Opočenský, Ing., CSc., Katedra primárního vzdělávání PF UJEP Hoření 13, Ústí nad Labem, ČR opocensky@pf.ujep.cz 8