Zpravodaj SOVDS ÚNOR Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Transkript

1 Zpravodaj SOVDS 5 ÚNOR 25 Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor: Ing. Ivo Hertl, Ph.D. hertl@atlas.cz

2 Zpravodaj SOVDS 5 (25): Obsah Zhodnocení početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v letech v Beskydech a na Moravě... 3 Měřme základní míry kroužkovaných mláďat!... 7 Monitoring lesních druhů sov výzva k rozšíření spolupráce... 3 Mapování rozšíření a populační hustoty sýčka obecného (Athene noctua) v České republice v letech Monitoring sýčka obecného (Athene noctua) na severní Moravě... 5 Jaký vedlejší efekt může přinést plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek?... 6 Celoplošný monitoring dravců a sov Orel mořský (Haliaeetus albicilla)... 9 Orel královský (Aquila heliaca)... 2 Luňák červený (Milvus milvus) Luňák hnědý (Milvus migrans) Moták lužní (Circus pygargus) Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)... 3 Raroh velký (Falco cherrug) Sova pálená (Tyto alba) Sýček obecný (Athene noctua) Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách Káně lesní (Buteo buteo)... 4 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Výr velký (Bubo bubo) Sýc rousný (Aegolius funereus) Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Druhová bibliografie dravců a sov od roku Recenze: Mikkola H., Lamminmaki J. 24: Moult, Ageing and Sexing of Finnish Owls.. 6

3 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 2 Úvodem Právě jste otevřeli patnácté číslo Zpravodaje SOVDS, již šesté, vydané po obnovení činnosti SOVDS v roce 29. Obsahuje tradiční zprávy o činnosti jednotlivých pracovních týmů v roce 24. Zpravodaj opět obsahuje několik odborných příspěvků s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov. Tím prvním v pořadí je článek kolegů D. Křenka a J. Pavelky z Beskyd, shrnující aktuální stav poznání rozšíření a početnosti puštíka bělavého na Moravě. Následuje metodická poznámka k užitečnosti sběru biometrickývh dat u mláďat dravců a sov (L. Peške). Dále je zařazena výzva k rozšíření spolupráce na monitoringu lesních druhů sov (I. Hertl). Aktuální je také výzva M. Šálka k monitoringu sýčků obecných, jehož čtvrtý program bude v letech 25 a 26 na území celé ČR probíhat. Další projekt k monitoringu sýčka s územní působností na severní Moravě představuje příspěvek P. Orla. V pořadí posledním příspěvkem je zamyšlení K. Zvářala nad vhodností plošné instalace budek pro běžné ptačí predátory a jeho možném vlivu na menší, často vzácnější, konkurenty. Novinkou tohoto čísla je zařazení druhové bibliografie dravců a sov. Shromažďovány jsou odborné články, především ty publikované v pobočkových a regionálních ornitologických časopisech. Zatím je zpracováno období od roku 29 a počítáme s pravidelným doplňováním bibliografie. Zpravodaj uzavírá recenze knihy zaměřené na určování stáří a pohlaví sov, kterou zpracoval T. Bělka. Ivo Hertl Výzva autorům Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro 6. číslo Zpravodaje SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na začátek roku 26 a bude obsahovat zprávy jednotlivých pracovních týmů za rok 25. Krátké příspěvky posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit úvodním příspěvkům tohoto čísla. Striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při sestavování Zpravodaje jeho redakcí. Ivo Hertl 2

4 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 3 Zhodnocení početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v letech v Beskydech a na Moravě Daniel KŘENEK, Jiří PAVELKA dendrocopos@seznam.cz Puštík bělavý patří mezi naše nejvzácnější druhy sov. V současné době se v ČR vyskytují dvě hnízdící populace a to na Šumavě a v severovýchodní části moravských Karpat. V Ptačí oblasti Beskydy, jako jediné u nás, je puštík bělavý také předmětem ochrany. Ojedinělé výskyty se objevují i mimo výše jmenované oblasti, s velkou pravděpodobností se však jedná o nehnízdící jedince. V oblasti východních Karpat probíhá pravidelný monitoring druhu v obou zde vyhlášených Ptačích oblastech (Beskydy a Horní Vsacko), v menší míře i na zbývající ploše CHKO a IBA Beskydy a také v oblasti Slezských Beskyd, ležících již mimo území CHKO. Tento příspěvek se zabývá vyhodnocením monitoringu puštíka bělavého v uvedené oblasti a shrnuje také několik poznatků z dalších oblastí Moravy. foto: R. Špilák Metodika Monitoring puštíka bělavého probíhá v jarních měsících, přibližně mezi polovinou února a koncem března s tím, že se toto období může měnit dle klimatických podmínek v daném roce. Každoročně je kontrolováno celkem 2 lokalit v Ptačí oblasti Beskydy, 3 lokality v Ptačí oblasti Horní Vsacko a 2 lokality ve Slezských Beskydech. Toto je tzv. základní monitoring, který byl od roku 29 prováděn ve stejném rozsahu. Mimo tento monitoring jsou dle možností jednotlivých pozorovatelů a klimatických podmínek kontrolovány další potencionálně vhodné nebo i známé lokality na území CHKO a to i mimo ptačí oblasti. Na každé lokalitě probíhá každý rok min. jedna monitorovací kontrola v jarním období. Kontrola je prováděna na různě dlouhých transektech v závislosti na členitosti terénu dané lokality a přítomnosti vhodných biotopů. Délka transektu se nejčastěji pohybuje od 4 km do km. Na vhodných místech je proveden nejprve poslech a v případě negativního výsledku je použita provokace nahrávkou nebo ústy. Doba poslechu na jednom bodě se odvíjí od konkrétní situace na lokalitě a pohybuje se od min až po jednu hodinu. Až hodinový poslech je prováděn na místech s největší pravděpodobností výskytu (dlouhodobě obsazované lokality) v případě, že ani v okolních biotopech nebyla přítomnost druhu zaznamenána. Od roku 22 se pro účely monitoringu začaly používat také akustické záznamníky Olympus DM 65 a postupně dochází k nahrazování přímého monitoringu mapovatelem akustickým monitoringem pomocí těchto záznamníků. Záznamníky jsou instalovány do míst s nejvyšší pravděpodobností výskytu druhu a s dalekým doslechem a nahrávají zpravidla 2 noci. Každou noc je nahráváno tak, aby byl zachycen celý soumrak, ráno je nahrávání ukončeno vždy v 7 hod bez ohledu na délku dne. Data jsou analyzovaná pomocí speciálního programu (Savický 26). Zjištěné výsledky jsou zadávány do nálezové databáze ochrany přírody (NDOP). Informace o výskytech puštíka bělavého z dalších oblastí mimo CHKO Beskydy a Slezské Beskydy byly získávány od různých pozorovatelů. 3

5 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 4 Výsledky V letech docházelo v Beskydech ke kolísání počtu zjištěných párů. Změny početnosti však nemusí odrážet skutečnou početnost populace. Jak ukazuje dlouhodobý monitoring jednotlivých lokalit, nemusí být kontrola území pozitivní a přitom se na místě druh vyskytuje, což v některých případech prokázala pozdější pozorování prováděná mimo základní monitoring. Poměrně časté jsou případy, kdy na určité stabilní lokalitě nebyla přítomnost páru prokázána jeden nebo i dva roky, třetí rok však bylo stanoviště opět obsazeno. Z výsledků monitoringu je zřejmé, že některé lokality bývají obsazovány dlouhodobě a tyto je možné považovat za pravidelná hnízdiště, na dalších se jednalo o přechodný výskyt, zaznamenaný v jednom nebo dvou po sobě následujících letech. V těchto případech není jasné, zda na lokalitách dochází k zahnízdění, neboť často je zde zjištěn pouze výskyt teritoriálního samce. Nejvíce stabilně obsazovaných lokalit je v Ptačí oblasti Beskydy, kterou je možno považovat za základ populace pro celou oblast moravských Karpat. Je to dáno jednak vhodným charakterem terénu, především však větším zastoupením starých nebo pralesovitých bukových a jedlobukových porostů, které tento druh v Beskydech preferuje. Za pravidelná hnízdiště v Ptačí oblasti Beskydy je možno považovat masívy Radhoště, Čertova mlýna, Smrku a Lysé hory, kde v současné době hnízdí 3-4 páry, dále vrchy Travný, Ropice, Javorový, Ostrý, Kozubová, Slavíč a Menší vrch. V Ptačí oblasti Beskydy je současný stav populace odhadován na 5-2 párů. V ptačí oblasti Horní Vsacko je výskyt nejdéle zaznamenáván v okolí NPR Razula v horském celku Javorníky a dále pak v údolí Kobylská ve Vsetínských Beskydech, kde druh pravděpodobně od roku 22 hnízdí ve vyvěšené budce. Hnízdění bylo prokázáno v roce 24, kdy byla u budky pozorována 3 čerstvě vyvedená mláďata. Výskyty byly na Horním foto: R. Špilák Vsacku v minulých letech zaznamenány také v údolí Brodská, v okolí Vsackého Cábu a v údolích Břežitá a Provazný. V roce 24 byl puštík bělavý zjištěn také nad Malými Karlovicemi pod javornickým hřebenem mezi vrchy Stratenec a Velký Javorník. Ve všech těchto jmenovaných případech však není zřejmé, zda došlo také k hnízdění, alespoň na některých lokalitách to však je možné předpokládat. V Ptačí oblasti Horní Vsacko nejsou jednotlivé lokality obsazovány tak pravidelně jako v Beskydech, početnost je zde nyní odhadována na 3-5 párů. Nejvyšší denzity v přepočtu na mapovací kvadrát druh dosahuje v centrální části Beskyd zahrnující i Ptačí oblast Beskydy. V kvadrátu 6477 bylo zjištěno 8 párů, v kvadrátu 6476 celkem 6 párů, v kvadrátu 6576 jsou to již jen 2 páry. V ostatních kvadrátech je početnost mezi a 2 páry. Mimo Ptačí oblasti dochází na území CHKO Beskydy k většímu kolísání početnosti. V těchto částech CHKO téměř chybí rozsáhlejší pralesovité porosty, které představují nejstabilnější biotopy druhu a teritoria jsou obsazována většinou krátkodobě a značně nepravidelně. Typický byl právě rok 24, kdy bylo na území CHKO Beskydy mimo Ptačí oblasti zaznamenáno celkem 5 teritorií, z toho 4 byly zcela nově objevené lokality. Populace v celé CHKO Beskydy je v současné době odhadována na 2-3 párů. Ve Slezských Beskydech jsou i přes průzkumy v celém území obsazovány pouze 2 lokality v masívech Čantoryje a Velkého Sošova. Zatímco na polské straně pohoří jsou zjištěny 4 páry, na české straně je nyní početnost odhadována na 2-3 páry. Přehled počtu párů zjištěných v letech je uveden v následující tabulce. 4

6 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 5 počet zjištěných párů PO Horní Vsacko PO Beskydy CHKO Beskydy mimo PO Slezské Beskydy Beskydy celkem I přes kolísání početnosti mezi jednotlivými roky lze u puštíka bělavého celkově pozorovat pozvolný nárůst početnosti a také šíření směrem na západ. Do roku 26 byl druh znám pouze z centrální a východní části Moravskoslezských Beskyd a z nejvýchodnější části Horního Vsacka. V roce 26 byl prokázán v té době nejzápadnější výskyt na vrchu Hradisko u Rožnova pod Radhoštěm. V roce 29 se objevily nepotvrzené informace o výskytu v Pulčínských skalách, nedaleko jihozápadního cípu CHKO. Teprve v roce 2 byl výskyt z oblasti Pulčínských skal potvrzen a tato lokalita byla obsazena i v roce 24. V roce 22 byl pár prokázán v masívu Cábu a od roku 2 je přítomnost potvrzována v údolí Břežitá a Provazný, což jsou vše lokality ležící v západní části Horního Vsacka. Výskyty v Javornících přímo navazují na populaci slovenské části tohoto pohoří v CHKO Kysuce. Protože ze slovenské strany Javorníků nebyly žádné údaje o rozšíření a početnosti tohoto druhu, byl v březnu roku 24 proveden orientační průzkum části tohoto území a početnost byla na základě zjištěných dat odhadnuta na 5 párů. Lze tak důvodně předpokládat, že populace na Horním Vsacku a pravděpodobně v celé CHKO Beskydy je dotována také jedinci z příhraničních oblastí Slovenska. Na jaře 24 potvrdil Petr Pavelčík výskyt puštíka bělavého v Chřibech, což je v rámci Moravy dosud nejzápadněji prokázaný výskyt v hnízdní době. Zajímavá je absence druhu v Jeseníkách, kde i přes intenzivní mapování sov v letech nebyl puštík bělavý prokázán (Petr Šaj in. verb.). V roce 24 bylo v CHKO Beskydy prokázáno dosud nejvíce hnízdění. V jednom případě bylo zaznamenáno hnízdění v budce (J. Pavelka - Kobylská, kv. 6675), dále byla nalezena 2 přírodní hnízda z toho jedno bylo umístěno na starém dravčím hnízdě na smrku u obce Staré Hamry v kv (V. Tomášek, M. Janovská) a druhé na stromovém torzu (D. a L. Boucní) a to u stejné obce a ve stejném kvadrátu. Ve třech případech pak byla pozorována vyvedena mláďata (x R. Špilák - Morávka, kv. 6476, x D. Křenek Košařiska, kv a x T. Kašpar u obce Bílá, kv ). Zajímavostí byl nález Ing. Františka Šulgana, který našel na podzim 24 zesláblého mladého jedince v porostu křídlatky u řeky Bečvy západně od Rožnova pod Radhoštěm, kv Nález byl učiněn pod vrchem Hradisko, na kterém byl v roce 26 prokázán výskyt páru v hnízdní době. V roce 24 však lokalita nebyla kontrolována, je proto možné, že zde letos došlo k zahnízdění a vyvedení mláďat. foto: R. Špilák 5

7 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 6 Jako velmi efektivní metoda se ukázal akustický monitoring pomocí zvukových záznamníků. Bylo zaznamenáno více případů, kdy se puštík jednu ze dvou nahrávaných nocí vůbec neozval, nebo byly nevhodné povětrností podmínky, např. vítr. Rovněž je vhodné záznamníky nechat nahrávat celou noc, nikoliv jen cca 2 hod. po západu a 2 hod. před východem slunce. I když bývá, zejména v ranních hodinách, aktivita zpravidla nejvyšší, nebývá to tak vždy a naopak někdy proběhne aktivita v nočních hodinách a nad ránem se již puštík neozve. Optimální metoda monitoringu je přímá kontrola pozorovatelem s použitím imitace hlasu, a pokud druh není zaznamenán, pak je vhodné ihned umístit na lokalitu záznamník. Nevýhodou tohoto postupu je, že kontrola lokality musí být naplánována tak, aby v dalších dnech bylo počasí vhodné pro nahrávání, což bývá v jarním období často problematické a je nutné lokalitu znovu navštívit z důvodu sběru záznamníků. Metoda s použitím záznamníků při monitoringu známých i vyhledávání nových lokalit se ukázala jako velmi efektivní a bude i nadále využívána. Poděkování Zmapování takto rozsáhlého území a získání velkého množství poznatků by nebylo možné bez spolupracovníků, kterým patří velký dík za vynaložené úsilí. Jedná se o V. Tomáška, M. Janovskou, K. Ševčíkovou, R. Špiláka, J. Šerka, M. Šerka, M. Cicvárka, D. Halabicu, P. Bílka, D. a L. Boucné a další. Záznamy o hnízdním rozšíření puštíka bělavého v letech na Moravě. Nálezová databáze AOPK ČR 6

8 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 7 Měřme základní míry kroužkovaných mláďat! Lubomír PEŠKE lpeske@volny.cz Diskuze s kolegy ve skupině, ale i ostatními ornitology a také úvahy o budoucím zaměření Zpravodaje SOVDS při letošní schůzi v Přerově, mne vedly k sepsání tohoto textu, který si klade za cíl povzbudit sběr biometrických dat, včetně těch méně běžných, jejichž význam nemusí být zprvu zřejmý, ale ve svém výsledku přinášejí nejen cenné podklady pro další studie, ale i významné praktické výhody při vlastní terénní práci. Při opakovaných kontrolách hnízd dravců mají kroužkovatelé unikátní šanci získat důležité údaje, které, vedle obecného přínosu k poznání, mohou být velmi užitečné i pro jejich vlastní práci např. při kroužkování, ale i při ochraně hnízd. Takovým důležitým údajem je přesnější znalost stáří mláďat a tam kde to jde, co nejčasnější určení pohlaví. Tento údaj nám pomůže nejenom přesně načasovat další návštěvy nebo lépe pochopit dění na hnízdě, ale v obecnější rovině i porovnat roky, páry, lokality či přispět ke sledování dalších vlivů (např. změny urbánních populací nebo globální trendy). Specialisté na jednotlivé druhy se většinou spoléhají na vizuální posouzení velikosti a stavu výměny prachového peří, často za pomoci "klíče" s fotkami mláďat známého stáří. Za stávajícího stavu je to výborná pomůcka. Jako příklad jmenujme důkladnou práci Kunstmüllera (22) na výrech. V současnosti však existuje i mnoho prací, které vyhodnocují růst různých druhů pomocí tzv. růstových křivek. Většinou se bohužel soustředí na přírůstek váhy, který podléhá značným odchylkám. Pro terénní praxi jsou důležitější míry, které lépe a přesněji reflektují stáří. Růstové křivky mají specifický průběh s pozvolným startem, téměř lineární fází a závěrečným zpomalováním do výsledné velikosti, která se blíží mírám v dospělosti. Obecně se takové křivky nazývají sigmoidea nebo logistická křivka. Zatímco dlouhé kosti skeletu narůstají a délkový růst i končí v první fázi hnízdního vývoje (např. délka nohy uváděná jako tarsus, přesněji tarsometatarsus), tak např. dlouhá pera začínají růst později, ale pokračují i po vylétnutí. Zcela specifický průběh má u dravců nárůst váhy. Mláďata před vylétnutím mají obvykle větší hmotnost než záhy po vylétnutí a někdy i než plně dospělí ptáci. Změny váhy se proto blíží tzv. dvojité Richardsově křivce. K určení věku nejlépe slouží sledování růstu nejdelších per. Tato pera, po tom co prorazí kůží, postupně zrychlují růst a velmi záhy začínají přirůstat prakticky konstantní rychlostí, což vytváří velmi přesnou časovou základnu na dlouhou dobu i po vylétnutí. Podle jejich délky nebo i délky křídla, kde tvoří podstatnou část, lze za použití známých růstových křivek odvodit věk s vysokou přesností a velmi přesně odhadnout stav vývoje dopředu (např. dobu vylétnutí), ale i rekonstruovat načasování hnízdění zpětně. Jako u všech biologických objektů je vývoj ovlivňován v určité míře genetickými i vnějšími faktory a vykazuje tedy jistou míru variability. Proto spíše hovoříme o biologickém věku jednotlivých mláďat, který má však (až na výjimky) velmi těsný vztah s jejich skutečným stářím. Růstem mláďat se zabývalo mnoho ornitologů, ať již šlo o jeho primární podchycení, nebo o změny či odchylky související s vlivem vnějších faktorů. Jako příklad mohu zmínit i svůj příspěvek (Buteo 987) s daty o růstu nohy, váhy a nejdelší letky u krahujců z Prahy. Konstantního tempa růstu nejdelší tj. 5. ruční letky jako časové osy jsem pak využíval nejen k objektivnímu rozlišení obou pohlaví u velmi mladých krahujců, stanovení pravděpodobného data opuštění hnízda a posledního data bezpečného kroužkování nebo měření, ale i k rekonstrukci dalších hnízdních dat. Porovnáním biologického věku u všech mláďat ve hnízdě lze stanovit pořadí líhnutí a pak za použití průměrných hodnot odvodit s přiměřenou přesností i přibližné datum snesení prvního vajíčka. Čím delší je zpětný propočet a větší zapojení dalších odhadnutých faktorů (délka inkubace, interval snášení, fáze usednutí k inkubaci, chybějící sourozenci), tím do odhadu zanášíme větší možnou 7

9 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 8 chybu. Na průměrných hnízdech s normální kondicí bez zvláštních ztrát můžeme chybu odhadnout jen na několik málo dnů. Druhou možností je pracovat pouze s biologickým věkem tj. porovnávat, kdy jednotlivá mláďata dosáhla určité konkrétní velikosti (pro jednoduchost jsem u krahujců považoval za standardní srovnávací velikost datum, kdy 5. ruční letka měla délku mm). To umožní např. vzájemné porovnání načasování různých hnízdění podle velikosti nejstarších mláďat ve hnízdě. K podchycení rychlosti růstu (letka, křídlo, váha) a jejích odchylek často stačí jen několik opakovaných měření stejných mláďat s jistým časovým odstupem. To platí především pro rozměry s delší lineární fází (letky, křídlo). V literatuře se běžně setkáváme s růstovými křivkami vztaženými k přesnému věku. V praxi je zpravidla obtížné zachytit datum líhnutí u velkého počtu snůšek, a proto se často v těchto případech zahrnují i údaje částečně rekonstruované. Běžným postupem je kombinace obou typů dat. Dobrým podkladem mohou být přesná a často opakovaná měření na dobře přístupných hnízdech, případně průběžné řady měr z odchovů (např. sokolníci, Zoo, případně záchranné stanice). Naneštěstí se tato data často důsledně nezaznamenávají a většinou se sledování soustřeďuje na váhu, která je sice ve vývoji důležitá, ale ze všech biometrických dat je nejméně stabilní mírou s největším rozptylem. Velmi pěknou publikací je v tomto směru práce o pochopech od I. Kunstmüllera (24). Další růstové křivky lze nalézt porůznu v literatuře (např. Moss 979), některé z nich jsou například opublikovány ve třetím vydání klíče pro monitoring dravců od Hardeye a spol. (23). Při práci s těmito daty musíme přihlédnout k následujícím faktům: Veškeré míry je nutné jednoznačně definovat. Z metrických jsou vhodné jen ty, jejichž krajní body lze jednoznačně opakovaně identifikovat. Nevhodné jsou obtížně vyhledatelné nebo na živém objektu v terénních podmínkách (často na stromě) obtížně měřitelné (např. šířka zobáku, míry od koutku oka, délka prstu/drápu - který nelze narovnat). Nejzákladnějším údajem je běžná ornitologická míra tj. délku křídla (prakticky: carpometacarpus + délka nejdelší primární letky). U starších mláďat a dospělců je nutné vyklenutí křídla srovnat na plocho - nehodí se vnější pásková míra. U nejmladších jedinců změny délky reprezentují růst příslušných kostí, u starších pak dorůstání kostí i růst pera a v druhé polovině vývoje na hnízdě přírůstky výhradně reprezentují růst nejdelší primární letky (zpravidla podle druhu 3. až 5. od špičky). Přímé měření délky konkrétního pera je asi nejpřesnějším údajem. Výhodné je měřit nejdelší pero křídla, protože má největší denní přírůstky a navíc jeho růstové období je dlouhé. Přírůstky jsou konstantní, nebo téměř konstantní nejen na hnízdě, ale i po vylétnutí. "Hladové pruhy" dokládají, že růst ostnu je souvislý, i když při hladovění nedostatek "stavebních kamenů" (bílkovin) nestačí pro kvalitní tvorbu souvislého praporu (vexillum) a proto zde chybí jemnější struktury - paprsky (radii). Tyto nekvalitní průhledné pruhy můžeme využít ke zpřesnění (nebo výpočtu) velikosti denního přírůstku. Ocasní pera se na první pohled zdají nejvhodnější (dobrý přístup, všechna mají stejnou délku), ale není tomu tak. Začínají růst později, jsou těsně vedle sebe a na místo u kůže je obtížné přiložit měřítko. Je nutné zdůraznit, že pera neměříme až od toulce ("pysku") - tj. jen délku praporu, neboť jeho délka kolísá podle aktivity s jakou se mláďata čistí (ráno x večer; v odstraňování rohovitého obalu jsou individuální rozdíly). Velikost a tedy stáří se u nejmladších stádií nejlépe hodnotí podle dobře měřitelné délky "nohy. U mladších ptáků je možné míru brát mezi ohnutými klouby. U velkých mláďat a dospělých jedinců se však zatnuté prsty obtížně srovnávají, a proto je jednodušší měřit délku od středu "chodidla". U této míry existují i další varianty měření. Některé míry je obtížné konstantně opakovat vzhledem ke změněným podmínkám při růstu. Např. pahýlky základů křídla velmi malých mláďat nejdou narovnat do pozice, která odpovídá pozdějším mírám; nohy velmi mladých dravců bývají hydratované a výsledek měření značně záleží na použitém tlaku; spodní krovky vzrostlých sokolů se např. později dají jen obtížně rozhrnout při měření délky pera od kůže. 8

10 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 9 Velmi často upřednostňované sledování přírůstku váhy je hodně poplatné době měření, což v terénní praxi nelze ovlivnit. Velmi záleží na obsahu trávicí soustavy (vole, defekace), ale i na celkové hydrataci. Přísun potravy nemusí být pravidelný (deštivé dny, extrapárová aktivita samce), což přírůstky váhy silně ovlivňuje stejně jako momentální "nálada" (drobná parazitická onemocnění, reakce na různé příměsi jako je třeba přirozená chemická ochrana některých druhů hmyzu aj.). Růstová křivka individua proto může být v detailech nerovnoměrná, avšak zpoždění jsou téměř vždy vyrovnána rychlejšími přírůstky váhy v dalších dnech. Součet přirozené variability a výše popsaných vlivů způsobuje, že data o váze mají značně velký rozptyl i při stejném stáří. Pozorování vyhodnocujeme v časové škále s přesností na dny (s přiřazením k datu). Touto kategorizací (s 24 hodinovým krokem) automaticky vnášíme do údajů téměř jednodenní chybu. Extrémní příklad: Pokud je jednodenní přírůstek pera cm, tak pro stejného jedince naměříme těsně před půlnocí a těsně po půlnoci přibližně stejnou délku, ale oba údaje spadají k jinému datu. Podobně bude pero změřené ráno o,5 cm kratší než večer. Příklad zároveň ukazuje akceptovatelnou nepřesnost měření (tj. že milimetry nehrají roli). Nejednotný pohled na den vyklubání vnáší další nepřesnost. Pozorování z inkubátorů naznačují, že doba proražení skořápky je u většiny vajíček velmi podobná, ale další pokračování klubání až po vlastní vykulení ze skořápky bývá různé a může se lišit o -2 dny! U některých druhů je běžnou praxí, že samice pomáhá v rychlejším vykulení (např. video internetového přenosu z hnízda sokola v Praze na Týnském chrámu 2), jinde tomu tak být nemusí. Vedle individuální variability se na odchylkách podílí i další faktory. Příkladem jsou výsledky porovnání růstové rychlosti na hnízdech krahujců s různým počtem mláďat, které jsme sledovali v Praze a vyhodnotil je M. Hynek ve své diplomové práci (26). I když jde o statisticky významné odchylky, z hlediska zde doporučované metody se jedná pouze o rozšíření šumu, který lze navíc se znalostí situace (počtu mláďat) korigovat. Absolutní (skutečný) věk (ve dnech) je při přepočtu podle kvalitní růstové křivky v průměru shodný s věkem vypočítaným na základě rozměrů (biologický věk). Opravdu větší rozdíly mohou nastat ve zvláštních spíše výjimečných případech. Vyloučíme-li patologické odchylky končící úhynem, za nejzajímavější považuji tzv. efekt Paťanka (což je náš název pro jev zjištěný na této hnízdní lokalitě krahujců). Mládě (sameček) vylíhlé ve zjištěném pořadí nerostlo zhruba 5 dnů a očekávali jsme, že uhyne. Po této době však nasadilo normální růstové tempo a úspěšně vylétlo. Bez znalosti situace by při jediné pozdější kontrole bylo podle velikosti považováno za podstatně mladší. Biologický věk se značně lišil od skutečného. Konstrukce růstových křivek Růstová křivka se v případě neznámého data líhnutí (vyklubání, vykulení) vynáší jako bodový XY graf závislosti hmotnosti (svislá osa y) na délce křídla, ruční letky či metatarsu (vodorovná osa x). K tomu lze využít jednotlivá i opakovaná měření. Spojnice dvojic či vícenásobných měření, která získáme při opakovaných návštěvách hnízd a identifikaci stejných jedinců nám svým sklonem ukazují jejich individuální růstová tempa. S nárůstem počtu měření dostávají bodové grafy logický smysl, vidíme jejich rozptyl a začínají se i odlišovat pohlaví. Z hodnot získaných s odstupem pro stejné jedince (měření téhož hnízda třeba postupně při 2-4 kontrolách) lze lehce vyčíslit průměrné denní přírůstky, což je v případě křídla či zvolené letky základním údajem pro výpočet biologického věku. Graf může obsahovat orientační údaj skutečného věku mláďat (pokud je k dispozici), jak uvádí následující příklad. 9

11 Zpravodaj SOVDS 5 (25): Růstová křivka dřemlíka tundrového. Převzato z: HARDEY J. a kol (23). Velmi důležité jsou míry z hnízd, kde jsme buď náhodou nebo cíleně (např. kamerou) zjistili přesné datum líhnutí. Pak můžeme porovnat zjištěný biologický věk s věkem skutečným a případně zhruba doplnit ke hmotnosti, délce křídla nebo ruční letky přesná stáří.

12 Zpravodaj SOVDS 5 (25): Růstová křivka hmotnosti jestřába lesního. Převzato z: HARDEY J. A kol. (23). Zcela unikátní a potřebné jsou podrobné série (každý den, nebo i ráno a večer) dat naměřené v zajetí na odchovaných nebo zachráněných či rehabilitovaných mláďatech. Přes možnost mírně odchylného růstu díky stresu nebo jinému způsobu krmení, je dobré je porovnat v superpozici s grafy z přírody. Ke grafům je výhodné připojit i velikost dospělých jedinců. Na pravé straně může být variabilita finální velikosti (tj. kam míří růstová asymptota). Na začátek osy můžeme připojit velikosti zjištěné na právě vylíhlých mláďatech, z odumřelých zárodků ve vajíčku těsně před vyklubáním nebo třeba i seschlých zárodků uhynulých při klubání (v podstatě jde o jedinou hodnotu, protože drobné odchylky ve velikosti při líhnutí jsou nepodstatné vzhledem k pozdějšímu rychlému růstu). Pracovně nám tyto grafy pomohou pochopit růstové alometrie a také rozsah variability. Finálním výsledkem může pak být ručně vytvořená křivka, která kopíruje průměrné hodnoty. Nelze použít automatické proložení trendu (regrese), protože ani aproximace běžnou křivkou nejvyššího řádu nevyhovuje. Příklady využití růstových dat U druhů s výrazným pohlavním dimorfizmem můžeme zjistit při jaké velikosti křídla (věku) je již možné úspěšně rozlišit pohlaví. Objektivní míry odstraňují pochybnosti, pokud je např. jen jediného mláděte ve hnízdě bez možnosti srovnání, nebo když je ve hnízdě nejmladší značně menší mládě, které se opticky jeví jako samce (krahujec, jestřáb, sokol).

13 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 2 Po časné kontrole můžeme objektivně vypočítat, kdy je vhodná doba ke kroužkování, kdy ještě nehrozí předčasné opuštění hnízda nebo kdy jednotlivá mláďata potenciálně vylétají. Skutečné opuštění hnízda letuschopnými mláďaty je závislé na klidu lokality, predačním tlaku okolí, umístění hnízda i na dostatku krmení. Tento rozdíl mezi biologickou schopností a skutečným rozletem přispívá k rozptylu publikovaných délek vyvedení/vylétnutí, při tom je tento stav biologicky poměrně jednoznačně dán únosností - tedy vztahem plochy křídla a váhy. Při přírůstku letek okolo,5 až cm denně se schopnost letu rychle mění i během jediného dne. Biologický věk vypočtený touto metodou je v tomto případě údajem přesnějším než věk absolutní. Znalost konkrétní velikosti dovolí porovnat načasování ("timing") jednotlivých hnízd v roce, což umožní posoudit stabilitu páru (při změně je většinou načasování odlišné), stáří rodičů (mladý samec zpravidla hnízdí výrazně později) nebo vliv počasí, biotopu (urychlení ve městech) či posoudit i dlouhodobé klimatické změny. Jako nejjednodušší se jeví vyhodnotit tzv. referenční věk tj. stav "ve které kalendářním dni dosáhne nejstarší mládě konkrétní velikosti" - u krahujců například "kdy při lineárním přírůstku 6,5 mm denně dosáhne/dosáhla 5. ruční letky délky mm"). Míry získané při kroužkování se podle denního přírůstku snadno přepočítají pouze o několik dní dozadu nebo dopředu. Známe-li rychlost růstu, pak jediná návštěva stačí k poměrně přesnému zjištění jeho načasování. Poměrná velikost v hnízdě s více mláďaty se udržuje zpravidla po celou dobu růstu a to i bez zvláštního ohledu na pohlaví (pera menších samců nerostou výrazně pomaleji, proto dosahují vzletnosti dříve). U krahujců se často setkáváme s 2-3 nejstaršími mláďaty, která se v délce sledované ruční letky liší jen o milimetry a mladší sourozenci jsou pak odstupňováni po 2-5 milimetrech. Toto pořadí se při kontrolách nemění. Svědčí to o nasednutí až na druhé či třetí vajíčko. Tento postup můžeme využít například při úvahách o přežívání nejmladších mláďat ve vztahu k jejich pohlaví, posuzování patologických růstových odchylek atd. Závěrem chci všem vřele doporučit sběr biometrických dat, i když se to zdá být prací navíc a zprvu nemusí dávat smysl. Znalost velikosti mláďat a po přepočtu i načasování jednotlivých hnízdění je nejen přínosem pro přesnější plánování dalších kontrol, ale tato data mohou přispět v dlouhodobém pohledu i ke sledování posunů včetně možných klimatických změn. Pro běžnou praxi lze doporučit měření hmotnosti v kombinaci s délkou nohy (u malých mláďat) a délkou křídla (u těch větších). Upřesnění konkrétní metodiky je na zvážení a rozhodnutí v rámci jednotlivých pracovních týmů. Literatura Hardey J., Humphrey C., Wernham Ch., Riley H., Etheridge B., Thompson D., 23: Raptors: a Field Guide for Surveys and Monitoring. TSO Edinburgh, 23. Hynek M., 26: Vývoj mláďat krahujce obecného v urbánním prostředí. Diplomová práce, ČZU FLE, katedra ekologie a životního prostředí Kunstmüller I., 22: Výr velký (Bubo bubo). Určování věku a pohlaví mláďat na základě morfometrických a morfologických hodnot. Zprávy MOS 7: Kunstmüller I., 24: Růst a vývoj mláďat motáka lužního (Circus pygargus) a hnízdech a využitelnost vybraných biometrických dat k určení jejich věku a pohlaví. Crex 33: 5-3. Moss D., 979: Growth of nestling sparrowhawks (Accipiter nisus). Journal of zoology 84: Peške L., 987: Určování věku mláďat dravců k účelům kroužkování a k rekonstrukci nidobiologických dat. Buteo 2,

14 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 3 Monitoring lesních druhů sov výzva k rozšíření spolupráce Ivo HERTL, Miroslav DUSÍK hertl@atlas.cz, dusik.m@seznam.cz Vážení kolegové. Na pravidelné schůzi SOVDS jsme se dohodli, že se pokusíme využít toho co spojuje lesní druhy sov a sloučit organizaci jejich monitoringu. Cílem je zvýšit efektivitu monitoringu tohoto ptačího společenstva. Připomínáme, že zapojení do plného monitoringu všech uvedených druhů je dobrovolné a dosavadní metodika monitoringu jednotlivých druhů zůstává zachována. Je vysoce pravděpodobné, že pokud se nyní účastníte například monitoringu kulíška nejmenšího, máte ze svého sledovaného území informace k ostatním sovám, které dosud občas zapadaly. To se ve velké míře týká i informací o mezidruhových vazbách. V následujících odstavcích shrnujeme přehled aktivit, kterým bychom se chtěli dlouhodobě věnovat. Kulíšek nejmenší základním prostředkem monitoringu je registrace hlasových projevů na sledovaném území. Cílem je sledovat trendy početnosti a změny rozšíření. Důkladný monitoring vede k nalezení hnízdních dutin a sledování hnízdní úspěšnosti. Sýc rousný základním prostředkem monitoringu je kontrola budek a registrace hlasových projevů na sledovaném území. Cílem je sledovat hnízdní úspěšnost, trendy početnosti a změny rozšíření. Důkladný monitoring vede ke kontrole hnízdních budek v době hnízdění (včetně kroužkování mláďat) a k dohledání hnízd v přirozených dutinách (včetně sledování hnízdní úspěšnosti). Výr velký základním prostředkem monitoringu je kontrola známých hnízdišť a registrace hlasových projevů na sledovaném území (objevení dosud neznámých a nových hnízdišť). Cílem je sledovat hnízdní úspěšnost a zajistit ochranu hnízdišť. Důkladný monitoring vede k bezpečnému dohledání hnízd a zjišťování hnízdní úspěšnosti. Puštík bělavý základním prostředkem monitoringu je registrace hlasových projevů (kontrola obsazenosti hnízdišť). Cílem je sledovat trendy početnosti a změny rozšíření. Puštík obecný základním prostředkem monitoringu je registrace hlasových projevů na sledovaném území a kontrola hnízdních budek. Cílem je sledovat trendy početnosti a hnízdní úspěšnost. Důkladný monitoring vede ke kontrole hnízdních budek v době hnízdění (včetně kroužkování) a k dohledání hnízd v přirozených dutinách (včetně sledování hnízdní úspěšnosti). Kalous ušatý přestože nejde o lesní druh, pravidelný monitoring sov v lesních porostech dává alespoň základní informace o dlouhodobých změnách početnosti. U tohoto druhu bude žádoucí spolupráce s kolegy zabývajícími se monitoringem sýčka, díky nimž potom získáme představu o vývoji populace hnízdící v kulturní krajině mimo les. Základním prostředkem monitoringu je registrace hlasových projevů na sledovaném území. Cílem je sledovat trendy početnosti. Lesní druhy sov (obecně) napříč společenstvem lesních druhů sov bude sledována potravní nabídka (vyhodnocení na základě výsledků odchytů hlavní kořisti drobných lesních savců), mezidruhové vazby apod. Monitoring lesních druhů sov bude v roce 25 koordinován ve dvojici Ivo Hertl + Miroslav Dusík. Další pokyny budou spolupracovníkům zaslány v průběhu hnízdní sezóny. 3

15 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 4 Mapování rozšíření a populační hustoty sýčka obecného (Athene noctua) v České republice v letech Martin ŠÁLEK - Ústav biologie obratlovců, Akademie věd České Republiky martin.sali@post.cz Sýček obecný (Athene noctua) patří mezi nejrychleji ubývající druhy ptáků z naší krajiny a pro jeho efektivní ochranu je potřeba detailně zmapovat jeho současné rozšíření a početnost. Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců Akademie věd České republiky organizuje v průběhu let 25-6 již čtvrtý program celorepublikového sčítání sýčka obecného, který naváže na sčítání realizované v letech , , Výběr oblasti Sledování sýčků bude probíhat po celé republice a bude velice důležité pokrýt co největší území. Zvlášť cenná budou data z oblastí, kde mapování již dříve probíhalo, ale velice vítáme zájemce i z jiných oblastí! Kromě systematického mapování sbíráme i data o jednotlivých záznamech výskytu sýčka. Před začátkem terénních prací prosím kontaktujte koordinátora a dohodněte si výběr mapovaného území. Metodika mapování Rozšíření a populační hustota sýčka v zájmovém území bude primárně stanovena na základě reakce sýčků na hlasovou provokaci teritoriálním hlasem, což představuje nejefektivnější a nejrozšířenější metodu zjišťování výskytu této sovy v Evropě. Monitoring bude probíhat za příznivých meteorologických a povětrnostních podmínek (beze srážek a silného větru) v době nejvyšší cirkanuální hlasové aktivity (březen-polovina dubna). Většina lokalit bude zkontrolována 2x během jarních měsíců. Hlasový záznam bude přehráván od zhruba 2: do : hodin SEČ v místech nejpravděpodobnějšího výskytu druhu. Ve střední Evropě se v současné době jedná především o zemědělské usedlosti, statky, staré budovy, okraje vesnic, ale budou kontrolovány i ostatní potenciálně vhodné biotopy. Na každém monitorovacím bodě bude nahrávka přehrána 3x, vždy po dobu 2 minut, s oddělením tichou pauzou trvající jednu až dvě minuty. Tato metoda může být doplněna na některých lokalitách o celonoční akustický monitoring za pomocí digitálních záznamníků, prohledávání vhodných míst během denních hodin (lokalizace pobytových stop) a komunikaci s místními občany. Sběr peří na genetické analýzy Výrazný pokles početnosti populace a její fragmentace (tj. omezení toku genů mezi jednotlivými subpopulacemi) se může odrazit ve ztrátě genetické variability v důsledku genetického driftu. Snížená genetická variabilita znamená také snížení evolučního adaptivního potenciálu, tedy schopnosti populace přizpůsobovat se změnám prostředí. V malých populacích s redukovanou genetickou variabilitou navíc s větší pravděpodobností dochází k příbuzenskému páření, které může vyústit až v inbrední depresi, tedy snížené přežívání a reprodukci. Proto budeme pomocí populačněgenetických analýz zjišťovat efektivní velikost populace (případně subpopulací) a míru inbreedingu. Budeme tedy velice rádi za zaslání nalezeného peří, které bude použito pro genetické analýzy (jednotlivá pérka dávejte separátně do zipovacích plastových pytlíků). Více informací o projektu je možné najít na internetových stránkách 4

16 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 5 Monitoring sýčka obecného (Athene noctua) na severní Moravě Petr OREL orel@csopnj.cz Předmětný projekt je prioritně zaměřen na detailní monitoring sýčka obecného (Athene noctua) v Moravskoslezském, Zlínském a Olomouckém kraji a je časově vymezen od ledna 25 do dubna 26. Řešené území je přesně specifikováno dle správního území obcí s rozšířenou působností (dále jen ORP). Monitoring bude spočívat v pořizování zvukových záznamů na vybraných lokalitách a v jejich následné počítačové analýze, v monitoringu pomocí provokace hlasovými nahrávkami teritoriálních hlasů samců sýčků. V místech, kde bude hlasově sýček potvrzen se také počítá s instalací fotopastí a následných analýz pořízených záběrů. K monitoringu hodláme také využít veřejnost a to prostřednictvím obecních úřadů, umístěním informačního letáku na obecním úřadě, případně zveřejněním v místních zpravodajích, se žádostí o sdělení informací o možném výskytu tohoto druhu sovy. Řešené území je v rozsahu 6294 km2. V Moravskoslezském kraji projekt řeší území těchto ORP (celkem 394 km 2): Nový Jičín, Kopřivnice, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek, Český Těšín, Karviná, Havířov, Vítkov, Opava, Orlová, Ostrava, Bohumín, Třinec, Hlučín, Kravaře, Bílovec, Krnov. Zbylá území ORP se rozkládají v nadmořské výšce nad 35 m n.m. a nejsou tedy pro tento druh tak atraktivní. Ve Zlínském kraji jde o tyto ORP (99 km 2): Valašské Meziříčí, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Zlín, Otrokovice, Kroměříž a Luhačovice (příp. Uherské Hradiště, Uherský Brod a Kroměříž). V Olomouckém kraji se jedná o následující ORP (444 km 2): Hranice, Lipník nad Bečvou (příp. Přerov). Součástí monitoringu sýčka obecného v zájmovém území je vytipování vhodných lokalit k hnízdění, jde především o vhodné zemědělské areály, rozsáhlejší stavení, okrajové části sídlišť apod., s vhodným okolním biotopem. V těchto lokalitách budou následně vyvěšeny vhodné, bezpečné hnízdní budky, současně musí být projednán záměr s majitelem - uživatelem nemovitosti a dohodnuta další opatření v prospěch zájmového druhu, včetně eliminace možných rizikových faktorů, případně návrh managementových opatření ve vztahu k lučním porostům, zahradám a sadům. Součástí projektu je tedy také výroba a vyvěšení hnízdních budek pro tento druh a to v podzimním období 25 a jejich kontrola na jaře 26. Projekt také vytipuje nejvhodnější lokality pro repatriaci mláďat sýčka obecného odchované v lidské péči. S odchovem v lidské péči a repatriací tohoto druhu máme dlouholeté zkušenosti a také pozitivní výsledky. Projekt je zaměřen na shromáždění odborných údajů a praktickou ochranu daného druhu a jeho výsledky budou sloužit jako jeden z podkladů pro vypracování záchranného programu, který si tento druh bezesporu zaslouží. Projekt je financován z prostředků EHP a Norských fondů a Ministerstva životního prostředí v rámci Malého grantového schématu Záchranné programy pro zvláště chráněné druhy II. 5

17 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 6 Jaký vedlejší efekt může přinést plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek? Karel ZVÁŘAL karel.zvaral@tiscali.cz Vyvěšování ptačích budek je veřejností vnímáno jako prospěšná činnost. Jsou ale lidé, kteří považují tyto aktivity za zbytečné, dokonce i škodlivé. Dle jejich názoru si pták musí najít přirozené hnízdiště sám. Pokud to nedokáže, bude jeho početnost limitována nedostatkem hnízdních příležitostí a stane se vzácným což je potom důvodem k jeho zvýšené ochraně. Úředníci popíší stohy papíru a nechají umístit desítky informačních tabulí. Ty však vzácným druhům nijak nepomohou, pouze na tento fakt upozorňují. Na druhou stranu je určitá skupina ochranářů, kteří vyvěšují budky a instalují podložky i pro hojné druhy ptáků (mimochodem, také mezi ně patřím). Mají radost, když jsou jejich budky obsazovány a zdárně v nich vyváděna mláďata. Absence přirozených dutin v mladých lesních porostech, či jejich obecný nedostatek v hospodářských lesích zapříčiní, že lejsci bělokrcí, sýkory a brhlíci obsadí každou vhodně umístěnou budku. Kdo z nich nový domov uhájí, záleží především na velikosti a agresivitě. Menší ptáci a ti, kteří se ze svých zimovišť vrací později, tak musí vzít zavděk starou dutinou po strakapoudovi velkém, kde jsou daleko více vystaveni riziku jeho predačního chování. Souboje pěvců u budek jsou většinou hlasové, jen málokdy dochází k fyzickému kontaktu, který zcela výjimečně končí fatálně. Potravou pěvců v době krmení mláďat je především hmyz a drobní členovci. Rozmnožovací potenciál hmyzu je díky jeho vysoké plodnosti obrovský, a je tudíž schopen se čas od času přemnožovat, což se projevuje holožírem a následně prosycháním porostů, tj. ekonomicky vyčíslitelnými škodami. Proto jsou hmyzožraví ptáci považováni za užitečné a jejich podpora budkami je zcela namístě. Pěvci jsou schopni zabránit silným gradacím hmyzu, mají-li dostatek hnízdních příležitostí. U hojných myšilovných ptáků obsazujících budky, mezi které patří poštolka obecná a puštík obecný, se rovněž počítalo s podobným efektem. V rámci biologické ochrany byly vyvěšeny desítky a stovky budek. Místy tak došlo k několikanásobnému navýšení přirozené nabídky hnízdních příležitostí a početnost ptačích predátorů zde citelně vzrostla. Na kýžené zmírnění gradace hraboší populace to jistě mělo vliv. Ale zajímal se někdo o to, co navýšení stavů těchto predátorů provede s početností pěvců a menších (a vzácnějších) myšilovných ptáků? Za ta léta debat na toto téma jsem již uvykl ujištění, že v tomto případě predační tlak nemá vliv. Vysvětlení bývá prosté: ptáci tvoří zanedbatelné procento potravy myšilovných ptáků, s menšími druhy dravců a sov si nekonkurují. Asi bych šel za podivína, kdybych hlásal, že čím více puštíků, tím více menších lesních druhů sov; čím více poštolek, tím více sýčků a sov pálených. Protože takhle to v přírodě dozajista nefunguje. Úspěšnější druhy se množí a přežívají na úkor těch subtilnějších, resp. méně adaptabilních, s nižší ekologickou valencí (stenovalentních). Početnost, resp. vzácnost druhu, se odvíjí jednak od schopnosti ulovit dostatek kořisti pro sebe a své potomstvo, jednak od schopnosti odolávat predačnímu, konkurenčnímu a civilizačnímu tlaku, a extrémním (zimním) klimatickým podmínkám. Zatímco civilizačnímu tlaku (devastace zemědělské krajiny, doprava, vertikální pasti, nádrže, pesticidy, zástřely) je věnována náležitá pozornost, o mezidruhovém predačním tlaku a potravní konkurenci se to říci nedá. Například chocholouš nebyl, na rozdíl od skřivana, u nás výlučně ptákem zemědělské krajiny a pohyboval se vždy v blízkosti lidských sídel. Jeho drastický úbytek až vymizení za poslední dekády nedávám do spojitosti se změnami krajiny, protože spásaných či pravidelně sečených ploch ve městech nijak významně neubylo. Zajímavé je, že jedny z posledních hnízd chocholouše jsou nacházeny na ostrůvcích kruhových objezdů (Praus in verb.), tedy na těch nejrušnějších místech, jaká si lze vůbec představit. Před čím chocholouš uniká takřka pod kola aut? Poštolky, kočky 6

18 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 7 a kuny na takových místech mají ztížený lov, protože neustálý ruch predátory vystavuje příliš velkému riziku zranění. Je to typický příklad antipredátorské strategie. Z podobných důvodů je dnes jinak plachý hřivnáč ve městech v době hnízdění stále více doma, než ve volné přírodě. Příběh sýčka obecného je o tom, jak se nejhojnější sova zemědělské krajiny a venkova stala během krátké doby druhem nejvzácnějším. U něj především platí obligátní důvody úbytku: drastické změny v krajině, zvýšená doprava, architektonické pasti, predace samic kunou a mláďat kočkami, rodenticidy. Ale je ta mozaika příčin úplná, nechybí v ní něco? Co takhle vliv hnízdních konkurentů a predátorů z řádu ptáků (Martiško a kol. 995)? Sýček je teritoriální vůči jedincům svého druhu, leč lovící poštolku či káni odehnat nedokáže, před puštíkem se musí velmi rychle vytratit, eventuálně silně omezit hlasové projevy a přejít zčásti na denní aktivitu, chce-li přežít. Jsem přesvědčen, že poštolce obecné se svou početností 9-3 tisíc párů (Šťastný a kol. 26), ani puštíkovi obecnému (-8 tisíc párů), plošná hnízdní podpora v oblastech výskytu posledních sýčků a pálenek nepřísluší. V dobré víře propagovaná biologická ochrana je dvousečnou zbraní, která může kromě hraboše, minimálně nepřímo srážet méně početné druhy sov, tj. sýčka obecného a sovu pálenou. Puštík dokáže tyto druhy ulovit. Ve volné krajině i v zástavbě je poštolka pro sýčka a sovu pálenou nepochybně významný potravní konkurent. Početnost sýčka a sovy pálené se dnes v České republice pohybuje někde mezi pouhými 5-8 páry. Budek pro ně je přitom vyvěšeno několik set až tisíc na vhodných místech, takže nedostatek hnízdních příležitostí nemůže být hlavní příčinou úbytku. Podíl budkové populace na celkové se u sovy pálené blíží absolutní hodnotě, nebýt bezpečných umělých hnízdišť, bylo by pálenek dozajista ještě méně. Sýček stávající typ budek nijak nepreferuje, zřejmě nachází v lidských staveních dostatek úkrytů. Otázkou je, nakolik jsou bezpečné před kunou a kočkami. Je známo, že jednou z reálných příčin, která spolupůsobí na výskyt či absenci druhu, je dostatek vhodné kořisti. Samotný pojem dostatek je velmi relativní, neboť co jednomu stačí bohatě, druhý nedokáže využít ani z poloviny (neovládá třepotání, lov ve vysoké trávě ). Početnost potravy není totiž totéž, co její dostupnost. Sleduji výskyt fauny (včetně drobných hlodavců zejména hraboše) od dětských let. V šedesátých a sedmdesátých letech bylo zastoupení ptačích a savčích predátorů zcela jiné, počínajíc všežravými prasaty, kterých přibylo až padesátinásobně. Také stavy lišek a kun vzrostly od těch dob mnohonásobně, což se následně projevilo mj. prudkým úbytkem menších lasicovitých šelem (tchoř, hranostaj, kolčava) a jiné drobné zvěře. Dravé ptáky, např. i převážně myšilovnou káni lesní a poštolku obecnou, tehdy bylo povoleno regulovat na výrovce. Po jejím zákazu stavy těchto dravců vzrostly. Na druhou stranu došlo k poklesu početnosti kalouse ušatého a zejména sýčka obecného. V této souvislosti vidím dynamiku populací. Pokud jeden (konkurenční, větší, šikovnější, přizpůsobivější) druh predátora je na vzestupu při zhoršujících se potravních podmínkách musí slabší zákonitě ustoupit. V přírodě není jeden hraboš určený pro káni či poštolku, druhý pro prase, lišku, kunu či kočku a třetí pro sýčka. Kdo je uloví, ten se nakrmí. A že populace hraboše není nekonečně velká, je jasné. Proto jsou predátoři teritoriální, aby dokázali uživit sebe a své potomstvo. Proto vyhání jedince svého druhu a útočně dotírají na jiné větší predátory. Menšího se pokusí ulovit, pokud zavčas neustoupí. V minulých třiceti letech jsem se intenzivně zabýval puštíkem obecným a problematiku sýčka sledoval více méně okrajově. Dozrál čas věnovat se kriticky ohroženému druhu, kterého znám z dětství jako naprosto všudypřítomnou, při přiblížení komicky poklonkující sovičku. Jen mě mrzí, že jsem se k tomuto kroku nerozhoupal dříve. Skoro všechny budky pro puštíka jsem zrušil a vyvěsil necelou stovku budek pro sýčka. Jestli to k něčemu bude, to se teprve ukáže. Podnětem mi bylo opakované pozorování lovícího puštíka v místech výskytu sýčka. Po dobu výzkumu budkové populace puštíka jsem zaznamenal 5 případů ulovení dospělého puštíka puštíkem (teritorialita kanibalismus) a 3 případů ulovení dospělého krahujce puštíkem (a to se v noci nepohybuje, ani neozývá). Mám zato, že pokud má příležitost, puštík sýčka uloví. Známý elegantní všudypřítomný dravčík, poštolka obecná, se také svým dílem zapříčinila o vyhraný boj nad kontrolou hraboše. Vedle ní se více zranitelný sýček nedokáže prosadit. 7

19 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 8 Cílem tohoto příspěvku není postavit mezidruhovou potravní konkurenci (a predaci) na první místo, pokud se týká příčin úbytku sýčka. Jen to mohou být ony důležité chybějící kamínky v mozaice příčin, jejichž efekt se sčítá. Po všech zkušenostech jsem došel k závěru, že bychom měli podporovat budkami jen ohrožené druhy. Ti početní si relativně snadno najdou náhradní hnízdiště. Pro poštolku to může být stračí hnízdo či květináč na římse, pro puštíka staré hnízdo káně či vykotlaný pařez. Ochrana a podpora ptačích druhů by se měla provádět s rozmyslem. Plošnému umístění (i průběžné obnově) budek by vždy mělo předcházet zhodnocení historického a současného výskytu ohrožených druhů na daném území. Známá moudrost říká, že mýlit se, je lidské. Ne vždy člověk dohlédne důsledky svých dobře zamýšlených činů. Důležité je si chybu přiznat a poučit se z ní. Tedy, podporujme budkami ptáky kriticky ohrožené! Ti ochranu člověka nejvíc potřebují. Mimo jiné před mnohem hojnější, silnější a agresivnější konkurencí. Predační vazby mezi evropskými druhy sov. převzato z: MIKKOLA H. 983: Owls of Europe. Použitá literatura: Martiško J. a kol. 995: Ochrana ptáků I. (sova pálená, sýček obecný). Brno. Šťastný K. a kol. 26: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha. 8

20 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 9 Orel mořský (Haliaeetus albicilla) Tomáš BĚLKA Na monitoringu se podíleli a údaje dodali: Pavel BENDA, Václav BERAN, Dušan BOUCNÝ, Gašpar ČAMLÍK, František EIDELPES, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, František GAZDA, Václav HLAVÁČ, David HORAL, Filip HRUŠKA, Josef CHYTIL, Filip JETMAR, Lukáš KADAVA, Michal KAVKA, Tomáš KNĚŽÍČEK, Vojtěch KODET, Pavel KURKA, Bedřich LANDSFELD, Petr LUMPE, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Luboš MRÁZ, Zdeněk MRKÁČEK, Vojtěch MRLÍK, Roman MULÁČEK, Jiří NEUDERT, Petr OREL, Petr PAVLÍK, Michal PEŠATA, František POJER, Karel POPRACH, Tomáš POSPÍŠIL, Martin PUDIL, Jiří PYKAL, Dušan RAK, Pavel ŘEPA, Libor SCHRÖPFER, František STRÁNSKÝ, Václav ŠENA, Jiří ŠÍREK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Vladimír ŠOLTYS, Vladimír TEPLÝ, Radovan TOMICKÝ, Lubor URBÁNEK, Zdeněk VERMOUZEK, Josef VESELÝ, Ota ZÁVALSKÝ tomas.belka@tiscali.cz Monitoring hnízdního rozšíření a početnosti populace orla mořského probíhal v roce 24 na území celé České republiky a podílelo se na něm 5 ornitologů. Sledováno bylo rekordních hnízdišť. Nalezeno bylo 87 hnízd, dalších 24 hnízdišť bylo předpokládáno na základě výskytu páru, ale hnízda nebyla z různých příčin dohledána. Výsledek hnízdění byl zjištěn u 67 hnízd. Na 26 hnízdech nebylo hnízdění úspěšné, nebylo vyvedeno žádné mládě (39 %), v 6 případech (24 %) bylo vyvedeno mládě, ve 23 případech (34 %) 2 mláďata a ve 2 případech (3 %) 3 mláďata. Vyvedeno bylo celkem 62 mláďat na sledovaných hnízdech. Na každé zahájené hnízdění bylo v roce 24 průměrně úspěšně vyvedeno,7 ml. (okrajové hodnoty z let jsou,86,33 ml.), na každé úspěšné hnízdění to bylo,93 ml. (okrajové hodnoty z let jsou,25,84 ml.). Úspěšnost hnízdění byla v obou parametrech nejnižší za sledované období let. Hnízdění nebo předpokládané hnízdění bylo zjištěno v 97 kvadrátech, přičemž ve 2 případech byly v kvadrátu 2 páry a v jednom případě dokonce 3 páry orla mořského. 9

21 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 2 Orel královský (Aquila heliaca) David HORAL, Hynek MATUŠÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ David.Horal@seznam.cz V roce 24 bylo sledováno hnízdění 3 párů, všechny v prostředí lužního lesa na okrese Břeclav (z toho 2 v ptačí oblasti Soutok - Tvrdonicko, hnízda od sebe byla vzdálena asi 8 m). Pouze jeden pár na Soutoku vyhnízdil úspěšně a vyvedl 3 mláďata. Ve druhém hnízdě na Soutoku uhynula všechna 3 mláďata, na třetím hnízdě bylo nalezeno hluché vejce a pod hnízdem mrtvé mládě (předpoklad predace jestřábem, H. Matušík). Hnízdním stromem byl ve dvou případech dub a u neúspěšného páru ze Soutoku topol. Pár, který v roce 2 neúspěšně hnízdil na Znojemsku, vyhnízdil již čtvrtým rokem úspěšně na rakouské straně, kde vyvedl t.r. mládě (J. Laber a V. Škorpíková in litt.). Na česko-rakouském pomezí (okres Znojmo / oblast Laaer Becken) se na přelomu let 23 a 24 zdržoval další immaturní pár s náznaky hnízdního chování (J. Laber in litt.). Pozorování ptáků mimo hnízdiště pocházejí tradičně především z okresů BV, ZN, HO, dále BO a UH. V této souvislosti je zajímavé především dubnové pozorování dvojice ptáků (páru?; podle dokladových fotografií byl jeden z ptáků subadultní) v podhůří Bílých Karpat na Hodonínsku, zveřejněné ve faunistické databázi ČSO. Z této oblasti pocházejí i další publikovaná i nepublikovaná pozorování jednotlivých ptáků z období duben listopad 24. Další zajímavé údaje pocházejí z okolí Pálavy a Novomlýnských nádrží, zde stojí za zmínku především zastižení adultního páru dne (T. Koutný, P. Skřivan). 2

22 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 2 Luňák červený (Milvus milvus) Dušan RAK dusan.rak@seznam.cz Monitoring hnízdící populace v roce 24 realizovali: Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Lukáš KADAVA, Michal KAVKA, Martin KODERA, Petr KOLKA, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Václav PINTA Jan PROCHÁZKA, Dušan RAK, Libor SCHRÖPFER, Karel ŠIMEČEK, Václav ŠENA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Vladimír TEPLÝ, Milan TICHAI, Josef VESELÝ, Josef VRÁNA. Další data poskytli: Václav BERAN, Jakub ČEJKA, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, Michal KAVKA, Ivan KUNSTMULLER, Ivan LITERÁK, Petr LUMPE, Jiří MACH, Karel MACHAČ, Martin MIMRA, Roman MULÁČEK, Josef NOVÁK, Karel POPRACH, Pavel RŮŽEK, Jan ŠEVČÍK, Luboš VANĚK. Rozsah působnosti a metodika Zpráva shrnuje výsledky monitoringu hnízdní populace luňáka červeného (Milvus milvus). Sumarizována jsou prokázaná (případně jen předpokládaná) hnízdění. Níže uvedené dílčí odhady počtů párů (pokud byly poskytnuty) slouží pro dokreslení stavu znalostí o jednotlivých intenzivněji sledovaných oblastech. Vedle hnízdních dat zpráva shrnuje také další podstatná zjištění týkající se biologie, migrace a zejména pak ochrany druhu. Výsledky Zjištěná hnízdní data jsou shrnuta v tabulce níže. Výsledky ze systematicky sledovaných oblastí naznačují, že celková populace nadále narůstá a dochází jak k zahuštění tradičních hnízdních oblastí tak i k obsazování oblastí nových. Celkový počet prokázaných započatých hnízdění byl letos 55 oproti 44 v roce 23. V roce 24 bylo dále identifikováno 49 dalších předpokládaných hnízdění oproti 27 v roce 23. Vedle pozitivního trendu nárůstu populace je podstatným faktorem majícím vliv na navýšení celkového počtu prokázaných a předpokládaných párů také intenzivnější a kvalitnější monitoring v řadě oblastí. Z počtu 55 prokázaných párů bylo úspěšných 46, pro 2 hnízda se nepodařilo úspěšnost zjistit a zbylých 7 bylo neúspěšných. Příčiny neúspěchu se nepodařilo ve většině případů zjistit. Celkem bylo v roce 24 pozorováno na hnízdištích minimálně 6 odrostlých mláďat (7 Čechy + 46 JM) oproti celkovým 45 (3 Č + 32 JM) v roce 23. Nejčastěji byla v roce 24 na hnízdech zaznamenána 2 nebo 3 mláďata (cca 9 % úspěšných hnízdění). V jednom případě bylo kontrolováno hnízdo se 4 mláďaty (D. Rak, okr. ME). Migrace V podzimním období (VIII-IX) byla pozorována hromadná shromaždiště a společná nocoviště LČ (během VIII často společně s luňákem hnědým). Letos byla zaznamenána v okresech TC, KL, LT, MB, KV, JI a TU. Stabilita a velikost shromaždišť je dána pravděpodobně potravní bohatosti oblastí a luňáci se na těchto místech zdržovali od jednoho dne až po období několika měsíců (VII-IX). 2

23 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 22 Na jižní Moravě bylo v zimách 23/24 i 24/5 znovu monitorováno zimování-nocování LČ. Ptáci se zdržovali na dvou různých lokalitách na Soutoku a poblíž Lednice. Dosažená maxima v zimě 23/24 byla 5 ex. respektive 27 ex. (D. Horal, P. Štěpánek, P. Štěpánková, G. Čamlík, P. Berka). V zimě 24/5 se pak počty luňáků v průměru pohybovaly v rozsahu 4-7 ex na Soutoku a 2-4 ex. u Lednice (D. Horal). celkový prokázaná úspěšná odhad hnízdění hnízdění počet mláďat JM: okr. BV, BO 9 6 2x3, x2+, 3x2 JM: okr. HO 3 x2 JM: okr. ZN předp. autor hnízdění HM, DH, IL HM, GČ, KŠ, IL V. Škorpíková kraj Vysočina IK SČ: okr. ME x4, x2+ 2 JP, DR, PL, MK, KP SČ: okr. NY x3, x2 DR, LV, JP 4 JP, DR, MT SČ: okr. KL, RA SČ: okr. KH 3 SČ: okr. MB 5-6 x2 DR, PK, JN SČ: okr. BN, PB 4 UL: Šluknovsko 7 7 4x3, 2x2, x UL: okr. UL, MO, CV x+ UL: okr. LT, LN KV: okr. CH, SO, KV x2 LB: okr. CL 4 3 2x3, x2 PL: okr. TC 8 7 4x3, x2+, 2x2 PL: okr. DO, PJ, PS JČ: Třeboňsko DR, MK 3-4 x3 JČ: okr. PI, ST, TA HK: okr. HK, TU, NA 2 celkem 55 2 x2+, x? J. Veselý, RM V. Šena 2 VB 5 DR, MT 6 VT, MM, DR JP 2 VP, KM, KM 5 LS, DM, PR 2 J. Mráz, JŠ 4 MF, RM J. Vrána, LK 49 Ptačí kriminalita a zranění na elektrickém vedení V roce 24 byl poblíž obce Krasíkov (TC) zaznamenán zastřel luňáka červeného (s německou křídelní značkou) a dále orlovce říčního. RTG vyšetření prokázalo usmrcení brokovou zbraní (K. Makoň in verb.). Neselektivní pronásledování dravých ptáků v oblasti na předělu okresů Kladno a Litoměřice pokračovalo i v tomto roce. Systematické preventivní aktivity (pravidelný monitoring shromaždišť, medializace, dokumentace případů, komunikace s Policií a také s myslivci) se letos projevily v menším počtu dohledaných kadaverů a doufejme tedy i v menším počtu zabitých dravců (mj. letos nebyl v oblasti zaznamenán žádný usmrcený luňák a podobně tak nebylo letos zaznamenáno trávení). Poblíž obce Velký Rapotín (TC) pod elektrickým vedením byl nalezen mrtvý luňák (s německou křídelní značkou). 22

24 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 23 Kroužkování a značení ptáci Na našem území se objevili letos minimálně tři luňáci červení opatření křídelními značkami německého původu. Jeden z těchto ptáků (oranžová křídelní značka A57, původem Weimar) se zdržoval na podzimním shromaždišti na Roudnicku kde ve stejné skupině byl též pravidelně kontrolován luňák hnědý (bílá křídelní značka A66, původem Sasko) (D. Rak) Zastřelený luňák nalezený u Krasíkova (TC) měl zelené křídelní značky 6 (původem SaskoAnhaltsko). Jedinec usmrcený na elektrickém sloupu poblíž obce Velký Rapotín (TC) byl opatřen oranžovými značkami (A2 původem Weimar). Počínaje sezónou 24 členové SOVDS realizují na území ČR projekt barevného značení luňáků odečítacími kroužky. Pro Českou republiku byla registrována černožlutá kombinace odečítacích kroužků. Aktuálně budou požívány pro oba druhy luňáků (a jejich případné hybridy) černé kroužky se žlutým dvoumístným alfanumerickým kódem (viz obrázek). Celkem bylo v roce 24 takto označeno 99 jedinců luňáka červeného a 44 luňáka hnědého. 23

25 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 24 Luňák hnědý (Milvus migrans) Vladimír GAHURA Spolupracovali: Tomáš BĚLKA, Gašpar ČAMLÍK, Lukáš KADAVA, Bedřich LANDSFELD, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Dušan RAK, Libor SCHRÖPFER, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ vladimirgahura@seznam.cz V roce 24 byl luňák hnědý (Milvus migrans) zjištěn v celkem 2 okresech ČR, v celkovém počtu 35 párů (29 prokázaných a 6 předpokládaných hnízdění). Jde o další výrazný pokles počtu zjištěných párů oproti minulým letům (22-5 párů, párů) Hnízdní výskyt luňáků hnědých nebyl vůbec zaznamenán na Českomoravské vysočině, severní Moravě a v severních Čechách (respektive odtud nepřišlo žádné hlášení). Z 29 prokázaných hnízd bylo 7 hnízdění neúspěšných a na zbylých 22 hnízdech bylo zjištěno celkem 48 odrostlých mláďat (tj. 2,8 ml. na úspěšné hnízdění, nebo,66 ml. na započaté hnízdění). Několikrát byla zjištěna predace mláďat i hnízdících starých ptáků patrně jestřábem lesním (H. Matušík). Celkem 42 mláďat bylo okroužkováno jak hliníkovými tak odečítacími kroužky (H. Matušík, J. Mráz, I. Literák, K. Makoň). V jednom případě bylo mláděti nainstalováno zařízení GPS GSM (L. Peške). Nehnízdící ptáci se objevovali sporadicky prakticky po celém území ČR. Na Znojemsku byla pozorována 7. června skupina 2 ex. (. července ještě min. 5 ex.) na polích s přemnoženým hrabošem polním. (V. Škorpíková). Na Roudnicku fungovalo tradiční podzimní shromaždiště a nocoviště, kde spolu s luňákem červeným (Milvus milvus) v období od počátku srpna do poloviny září nocovalo -2 luňáků hnědých (D. Rak). Sporadicky se objevovali -2 luňáci hnědí v hejnech nocujících luňáků červených na Soutoku. prokázaná hnízdění odrostlá mláďata Břeclav z toho Soutok Hodonín Brno-venkov Kroměříž 2 Hradec Králové Mělník pravděpodobná hnízdění. celkem 2 Nymburk Kladno Domažlice Tachov 2 Jindřichův Hradec 2 5 Ústí nad Orlicí 2 celkem

26 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 25 Moták lužní (Circus pygargus) Karel POPRACH Realizovali: Miroslav DUSÍK, Vladimír GAHURA, Václav HLAVÁČ, Pavel HOBZA, Vojtěch KODET, Ivan KUNSTMÜLLER, David MELICHAR, Martin MIŠKOVSKÝ, Petr PAVELČÍK, Karel POPRACH, Dušan RAK, Tomáš SKŘÍČEK, Petr ŠIMČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Josef VESELÝ karel.poprach@tyto.cz Metodika Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) a ochrana jeho hnízd probíhaly v roce 24 na území krajů, z toho v Pardubickém kraji okrajově. Monitoring nebyl realizován na území Hlavního města Prahy, Karlovarského a Libereckého kraje. Kontrolovány byly všechny vhodné hnízdní oblasti (pole, mokřady, ruderály), včetně známých tradičních hnízdních lokalit. U nalezených hnízd, zejména v případě jejich ohrožení vysečením zemědělskou technikou nebo predací, byly realizovány záchranné aktivity (označení hnízda před vysečením, oplocení hnízda oplůtkem, aplikace pachové bariéry, transfer mláďat na bezpečnějšího místo, pozdržení žňových prací). Současně při ochraně hnízd probíhala aktivní spolupráce s hospodařícími zemědělci. V grafických přílohách jsou zahrnuta prokázaná hnízdění, avšak již nikoli předpokládané páry. Výsledky V roce 24 bylo v ČR prokázáno hnízdění 65 párů motáka lužního (obr., 2) a dalších 8 párů bylo předpokládáno. V polních biotopech bylo situováno 42 (86 %) hnízd (obr. 3). Pro umístění hnízda motáci lužní nejčastěji využívali ozimou pšenici (obr. 4). Ve 32 hnízdech bylo sneseno celkem 538 vajec, v průměru 4,8 vajec na hnízdo (9x 2, 29x 3, 48x 4, 38x 5, 7x 6, x 9, 33x?). Ze 58 hnízd bylo vyvedeno 392 mláďat, v průměru 2,48 mláďata na započaté a 3,56 mláďata na úspěšné hnízdění (48x, 4x, 7x 2, 3x 3, 35x 4, 2x 5, 4x 6). U 7 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (3,56) lze předpokládat, že z těchto hnízd bylo vyvedeno dalších 24 mláďat. Celkem pak bylo v roce 24 vyvedeno 47 mláďat. Tab. Praktická ochrana motáka lužního v ČR. počet případů [n] podíl hnízd [%] umístění pachového odpuzovače 27 6 označení kolíky 4 25 zhotovení ohrádky odstranění ohrádky transfer mláďat 7 4 pozdržení žní 6 25

27 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 26 Ze 65 hnízdících párů bylo 7 párů (7,9 %) úspěšných (vyvedeno min. mládě) a 48 párů (29,9 %) neúspěšných. Při vyhodnocení hnízdní úspěšnosti se zřetelem na hnízdní biotop bylo v polích úspěšných 4 párů (73,24 %) a 38 párů (26,76) neúspěšných, zatímco v mokřadech a ruderálech bylo úspěšných 2 párů (6 %) a neúspěšných 8 párů (4 %). Ze 65 párů hnízdilo jednotlivě 5 párů (3 %), ostatní páry hnízdily semikoloniálně v počtu 2 9 párů na semikolonii (obr. 5, 6). Realizované aktivity na ochranu hnízd jsou rozvedeny v tabulce, úspěšnost záchranných prací v tabulce 2. Populační trend motáka lužního v ČR v období let je znázorněn na obrázku 7. Tab. 2 Úspěšnost hnízdění motáka lužního vzhledem k realizaci ochranných opatření v ČR. úspěšná hnízda neúspěšná hnízda celkem [n] [%] [n] [%] [n] chráněná hnízda nechráněná hnízda Obr. Počet hnízdících párů motáka lužního v jednotlivých krajích ČR v roce

28 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 27 Obr. 2 Prokázaná hnízdění motáka lužního v ČR v roce 24. Obr. 3 Zastoupení hnízdních biotopů motáka lužního v ČR v roce

29 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 28 Obr. 4 Umístění hnízd motáka lužního v jednotlivých typech vegetace v ČR v roce 24. Obr. 5 Zastoupení jednotlivě a semikoloniálně hnízdících párů motáka lužního v ČR v roce

30 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 29 Obr. 6 Jednotlivě a semikoloniálně hnízdící páry motáka lužního v ČR v roce 24. Obr. 7 Vývoj hnízdní populace motáka lužního v ČR v období let

31 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 3 Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Josef VRÁNA & Václav BERAN a kolektiv 3 spolupracovníků - zoologů, ornitologů, lesníků a sokolníků pomarina@seznam.cz, lutra@ .cz Rozsah působnosti Monitoring populace sokola stěhovavého (Falco peregrinus) již tradičně probíhal na všech v současnosti známých novodobých hnízdištích a postupně jsou v rámci časových možností řešitelů prověřována i historická hnízdiště, která nejsou doposud obsazena. Zvláštní pozornost byla věnována dvěma oblastem, kde je druh předmětem ochrany ptačích oblastí - Labským pískovcům a Broumovsku, a dále pak oblasti Jeseníků, Kokořínska a Krkonoš. Metodika Monitoring sokola je prováděn v období obsazování lokalit, toku a hnízdění tj. od poloviny února do konce června. Při práci v terénu je sledováno umístění hnízd, značení a šat ptáků, průběh hnízdění a jeho výsledek. Souběžně jsou na většině lokalit zjišťovány a případně eliminovány případné rušivé vlivy. Tyto práce jsou prováděny v součinnosti s orgány OP a v souladu s legislativou. Nálezy jsou fotograficky dokumentovány a data jsou evidována v interní neveřejné databázi hnízdních lokalit. Výsledky Vzhledem k tomu, že sokol je z hlediska ochrany velmi citlivý druh, tak jsou v této veřejně přístupné zprávě uvedena jen souhrnná data za celou Českou republiku, bez členění na jednotlivé orografické celky. V roce 24 byl v rámci monitoringu prokázán výskyt 77 párů sokolů, z toho na 6 lokalitách bylo hnízdění doloženo nálezem hnízda, na lokalitách bylo hnízdění předpokládáno, ale nebylo doloženo nálezem snůšky nebo mláďat, a ve 2 případech bylo vyhodnoceno jako možné. Zbylých 5 párů se na lokalitách zdržovalo, ale nehnízdilo, tyto páry byly hodnoceny jako teritoriální. Dalších několik lokalit bylo obsazeno jednotlivými ptáky (např. Mladá Boleslav, České Budějovice a další města). Těžištěm hnízdního výskytu druhu, mimo několika párů na Šumavě a ve středních Čechách, je severní část republiky v pásu od Slavkovského lesa na západě až po Jeseníky na východě. Naopak v jižní části území sokol na hnízdištích zatím chybí a tradiční hnízdiště na Českomoravské vrchovině a na jižní Moravě nejsou zatím obsazena. Je ale možné, že některé páry mohou unikat pozornosti nebo o nich nemáme dostatečné informace (např. Podyjí). Z pohledu prostředí se 68 párů vyskytovalo na přírodních stanovištích a 9 párů na průmyslových stavbách. Z 6 hnízdících párů hnízdilo 5 párů na skalách. Umístění hnízd je závislé na typu horniny hnízdní skály. Na pískovcích ptáci používají převážně skalní polodutiny, na rulách a žule pak skalní římsy zpravidla kryté převisy. Velmi časté je hnízdění ve starých hnízdech krkavců nebo na jejich základech. Další 2 páry hnízdily v lomových stěnách a pár zahnízdil na zdi málo navštěvované zříceniny. V urbánních biotopech sokoli obsazují vysoké stavby, zpravidla to jsou komíny 3

32 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 3 energetických zařízení. Na těchto místech jsme umístili více jak 2 hnízdních budek, v kterých zahnízdilo celkem 6 párů sokolů (4 páry v severních Čechách a 2 páry v Praze). Další pár úspěšně vyhnízdil v teplárně na travnaté římse kotelny. Stromové hnízdo nebylo na našem území zjištěno. 4 párů (67 %) sokolů bylo při hnízdění úspěšných a odchovalo minimálně 95 mláďat. Z tohoto počtu jsou přesná data z 33 hnízd, na kterých bylo odchováno celkem 83 mláďat (4x, 2x 2, 3x 3 a 4x 4). Průměrný počet odchovaných mláďat na úspěšné hnízdění (n=33) byl 2,52 ml. / hnízdo. pár první snůšku ztratil, ale při náhradním hnízdění na jiném místě odchoval 2 mláďata. Další 2 mláďata byla po jednom přidána jiným párům potom, co na původním hnízdě dospělou samici ulovil výr. Na ostatních 7 úspěšných hnízdech nebyl přesný počet mláďat zjištěn, ale víme, že na nich bylo odchováno dalších min. mláďat. 2 párů (33 %) bylo při hnízdění neproduktivních, a to 9 párů v přírodním prostředí a pár v urbánním prostředí. Ztráty hnízdění v přírodním prostředí činily vysokých 36%, zatímco na stavbách pouhých 4%. V 9 případech se příčinu přerušení hnízdění nepodařilo zjistit. V 5 případech ztrátu způsobila predace (4x obsahu hnízda a ulovení F), ve 4 případech rušení člověkem (2x lezci, x vykradení a x nerozlišeno) a ve 2 případech přirozené ztráty (x neoplozené vejce a x povětrnostní vlivy). Průměrný počet odchovaných mláďat na započaté hnízdění (n=6) byl,36 ml. / hnízdo. Z pravděpodobně hnízdících párů se všechny páry zdržovaly na místech tradičních hnízdišť. Je téměř jisté, že hnízdění těchto párů začalo, ale v 8 případech skončilo v průběhu inkubace. U těchto nálezů však chybí doklad o nálezu skořápek. Podle chování dospělých ptáků dvě hnízdění patrně proběhla úspěšně, ale podrobnější data nebyla pro zaneprázdněnost pozorovatele zjištěna. Značení mláďat Na vybraných hnízdech bylo nejméně 53 mláďat označeno ornitologickými kroužky v kombinaci se žlutými odečítacími kroužky s alfanumerickým kódem. Tyto kroužky umožňují determinaci jedinců na dálku. Odečty V roce 24 se podařilo zjistit původ dospělých sokolů v rodičovských párech v České republice a našeho sokola na hnízdišti v Německu. Nejzajímavější je první odečet starého samce s kódem DP na hnízdišti na Českolipsku, který je původem ze Saska (24). Tento pták úspěšně vyhnízdil se samicí 8GV původem taktéž ze Saska (2). Dalším zajímavým nálezem je odečet samice 5FE na hnízdišti na Českolipsku, která pochází ze Saského Švýcarska (25). Na Broumovsku opět hnízdila samice 5AW, která je původem z polského projektu a byla vypuštěna u města Milicz (25). Mimo starších ptáků byla získána data i o šíření mladých sokolů. Dvě mladé samice CW (22) a CB (22) z Jeseníků se usadily na Broumovsku a jedna samice B (2) také z Jeseníků zahnízdila až na Českolipsku. Opačným směrem z Českolipska do Jeseníků se vydala samice 7X (2), která zde úspěšně vyhnízdila. V Praze opakovaně hnízdil samec 7CT, který byl vypuštěn v Brandenburgsku (2) v rámci projektu obnovy stromové populace. Tento pták byl pozorován v páru na dvou lokalitách, ale nakonec vyhnízdil s novou samicí AB z Českolipska (22). Náš samec s kódem 3H z Labských pískovců (27) byl zjištěn hnízdící v roce 24 v sousedním Saském Švýcarsku v Německu. 3

33 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 32 Úhyny a zástřely V červnu 24 byl nalezen kadaver uhynulé neznačené samice u obce Stvolínky (CL). Důvod úhynu se nepodařilo zjistit. V srpnu 24 byl v obci Horní Libchava (CL) střelen juvenilní sokol s kroužkem stanice Radolfzell a odečítacím kroužkem AB56. Pták byl veterinárně ošetřen, ale po několika dnech uhynul. Původem byl z hnízdiště v Baden-Württembersku, kde byl označen jako mládě na hnízdě v květnu téhož roku. Závěr V roce 24 bylo na území České republiky zjištěno 77 párů sokolů stěhovavých, z nichž 6 párů prokazatelně zahnízdilo a u dalších párů bylo hnízdění předpokládáno. Tento stav je počtem minimálním a ve skutečnosti bude mírně vyšší. Tendence vývoje populace vykazuje pomalý, ale stálý nárůst početnosti. Novým trendem posledních let je hnízdění sokolů na stavbách. Poznámka Výše uvedená data nejsou konečná a v průběhu dalšího období může dojít k jejich korekci na základě nově získaných informací od pozorovatelů a kroužkovatelů. Hlavním koordinátorem projektu byl v roce 24 Václav Beran (Ústí nad Labem), zástupcem koordinátora Josef Vrána (Česká Čermná). Všem řešitelům monitoringu patří velké poděkování za jejich časově náročnou práci v terénu. foto: Josef Vrána 32

34 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 33 Raroh velký (Falco cherrug) Václav BERAN, Tomáš BĚLKA, Petr BERKA, Gašpar ČAMLÍK, Pavel FOREJTEK, David HORAL, Vladimír GAHURA, Tomáš KOUTNÝ, Jaromír ŠIFTA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Pavel ŠTĚPÁNEK, Zdeněk TUNKA, Josef VRÁNA lutra@ .cz Rozsah působnosti Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce 23 a 24 probíhal v celém známém areálu jeho rozšíření v České republice, tedy v Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském, Pardubickém a Středočeském kraji. Metodika Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti, kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou i systematicky prohledávány oblasti vhodné pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu sezóny jsou kontrolována. Na základě pozdějších pozorování či pozorování ostatních ornitologů jsou kontrolovány i nové oblasti. Výsledky V roce 23 bylo v rámci monitoringu prokázáno 4 obsazených teritorií, další pár s vyvedenými mláďaty byl nalezen v srpnu mimo známou oblast hnízdění (není možné vyloučit přesun celé rodiny na velkou vzdálenost, byť pravděpodobnost takového přesunu je malá). V ČR bylo evidováno sedm hnízdících párů, čtyři hnízdění byla úspěšná. Vyvedeno bylo osm mláďat. Jeden z párů zahnízdil těsně za hranicí v Rakousku a vyvedl dvě mláďata. Podobně jako v okolních zemích bylo hnízdění rarohů v roce 23 silně negativně ovlivněno deštivým a chladným počasím v měsících květnu a červnu. Z 5 registrovaných párů (pokud započítáme i nalezenou rodinu s mláďaty a pár hnízdící za hranicí v Rakousku) hnízdily 3 páry v Čechách. Je pravděpodobné, že (nejen) v Čechách unikají pozornosti další páry. V roce 24 bylo v rámci monitoringu prokázáno obsazených teritorií. Na území České republiky bylo celkem nalezeno 5 obsazených hnízd, jen dva páry byly úspěšné a vyvedli pouhá 2 mláďata. Další dva páry zahnízdili nedaleko za hranicemi v Rakousku, jeden z těchto párů byl úspěšný a vyvedl čtyři mláďata. V Čechách nebyl v roce 24 potvrzen ani jeden hnízdící pár! I přes intenzivní snahu pokrýt celý areál hnízdního rozšíření raroha v ČR je zřejmé, že některé páry unikají pozornosti. Raroh je naším největším sokolovitým dravcem, ale i tak uniká velmi snadno pozornosti. Věnujte prosím zvýšenou pozornost dravcům v zemědělské krajině, v případě nálezu raroha budeme vděční za informace o jeho výskytu. 33

35 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 34 Sova pálená (Tyto alba) Karel POPRACH Realizovali: Petr BERKA, Jan BUCHTA, Jaroslav HRUŠKA, Pavel KOUBEK, František KRAUSE, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Libor OPLUŠTIL, Aleš POPRACH, Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Petr STARÝ & Jaroslav VANĚK. karel.poprach@tyto.cz Metodika Monitoring sovy pálené (Tyto alba) spočíval v kontrole instalovaných hnízdních budek a známých přirozených hnízdišť pro sovu pálenou, situovaných zejména v areálech zemědělských farem a jednotlivě v sakrálních objektech. Aktuálně je v ČR známo 3345 hnízdních nabídek pro sovu pálenou, z čehož 325 (96 %) tvoří hnízdní budky a 3 (4 %) přirozená hnízdiště (obr., 2). Současně dalších 569 instalovaných hnízdních budek pro sovu pálenou bylo během posledních asi 5 let zničeno (obr. 3). Výsledky V roce 24 bylo prokázáno hnízdění 7 párů sovy pálené, z nichž 7 párů (98,5 %) hnízdilo v hnízdních budkách a pár v přirozeném hnízdišti. Celkem 34 párů (48 %) zahnízdilo podruhé v roce. Distribuce hnízdících párů v rámci jednotlivých krajů je zřejmá z obr. 4 a v rámci ČR z obr. 5 a 6. První hnízdění: v 49 hnízdech bylo sneseno 293 vajec, v průměru 5,98 vajec na hnízdo (3x 3, 7x 4, x 5, 5x 6, 4x 7, 4x 8, 4x 9, 2x, 22x?). Vyvedeno bylo 95 mláďat (n=47), v průměru 4,5 mláďata na započaté a 5,27 mláďat na úspěšné hnízdění (x, x, 3x 3, 8x 4, x 5, 9x 6, 2x 7, 2x 8, x 9, x, 24x?). U 24 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (5,27) je předpoklad, že z těchto hnízd bylo vyvedeno 26 mláďat. Z prvního hnízdění pak bylo vyvedeno celkem 32 mláďat. Z celkového počtu 7 párů bylo 6 (85,9 %) párů úspěšných (vyvedeno min. mládě). Druhé hnízdění: v 9 hnízdech bylo sneseno 25 vajec, v průměru 6,58 vajec na hnízdo (x 2, x 3, 7x 5, x 6, 2x 7, 2x 8, 2x 9, 2x, x, 5x?). Vyvedeno bylo 62 mláďat (n=6), v průměru 4,44 mláďata na započaté a 5,7 mláďat na úspěšné hnízdění (2x, x, 2x 2, x 4, 4x 5, 2x 6, 2x 7, 2x 8, 8x?). U 8 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (5,7) je předpoklad, že z těchto hnízd bylo vyvedeno 9 mláďat. Z druhého hnízdění pak bylo vyvedeno celkem 62 mláďat. Z celkového počtu 34 párů bylo 32 (94 %) párů úspěšných (vyvedeno min. mládě). V roce 24 bylo z prvního a druhého hnízdění současně vyvedeno 483 mláďat. Populační trend sovy pálené v ČR v období let je znázorněn na obr. 7. Počet hnízdících párů sovy pálené v jednotlivých okresech ČR: Brno-venkov -, Břeclav - 2, Chrudim -, Hodonín - 4, Hradec Králové -, Jindřichův Hradec - 2, Karlovy Vary -, Kladno - 7, Klatovy -, Kolín - 5, Kroměříž -, Litoměřice -, Louny - 3, Mělník -, Most -, Nový Jičín - 3, Nymburk - 4, Olomouc - 7, Opava -, Pardubice -, Praha-východ -, Prostějov - 8, Přerov -, Šumperk -, Vyškov - 2, Znojmo -. 34

36 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 35 Obr. Přehled instalovaných budek pro sovu pálenou v ČR od roku 982. Obr. 2 Přehled známých funkčních přirozených hnízdišť sovy pálené v ČR. 35

37 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 36 Obr. 3 Přehled zničených budek instalovaných pro sovu pálenou v ČR. Obr. 4 Hnízdění sovy pálené v rámci krajů v ČR v roce

38 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 37 Obr. 5 Hnízdící páry sovy pálené v ČR v roce 24 první hnízdění. Obr. 6 Hnízdící páry sovy pálené v ČR v roce 24 druhé hnízdění. 37

39 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 38 Obr. 7 Populační trend sovy pálené v ČR v letech

40 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 39 Sýček obecný (Athene noctua) Libor OPLUŠTIL Spolupracovali: Pavel BENDA, Petr BERKA, Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Oldřich FORMAN, Ivo HERTL, Lukáš KADAVA, František KRAUSE, Bedřich LANDSFELD, David MELICHAR, Petr OREL, Petr PAVELČÍK, Karel POPRACH, Jindra SEDLÁČEK, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ libor.oplustil@ .cz Rozsah působnosti Uvedení členové pracovní skupiny se věnovali monitoringu sýčků obecných (Athene noctua) na tradičních lokalitách a průzkumu nových lokalit s pomocí akustického monitoringu a hlasových provokací. Byly instalovány nové typy hnízdních budek a vedle kontrol připravených budek byla dohledávána také hnízdiště umístěná v zemědělských objektech. Výsledky V roce 24 se většina členů skupiny zaměřovala především na sledování populace sýčka obecného v lokalitách, kde byl jejich výskyt potvrzen v předchozích letech. Plošný monitoring byl s ohledem na omezené časové možnosti prováděn jen některými členy a to zejména v krajích Ústeckém, Středočeském, Plzeňském a Jihomoravském. Bylo zjištěno celkem 5 obsazených lokalit, přičemž více než polovina z nich (28) leží v Ústeckém kraji a Středočeském kraji, 9 lokalit leží v Jihomoravském kraji, 7 ve Zlínském kraji, 4 lokality v Plzeňském kraji a 3 v Královéhradeckém kraji. Ve všech případech se sýčci vyskytovali v lidských sídlech (v zemědělských objektech, zástavbě), výskyt sýčků ve volné krajině nebyl potvrzen. Hnízdění sýčků obecných bylo v ČR v roce 24 prokázáno v 7 případech, z toho bylo jedno neúspěšné (samice opustila snůšku z důvodu úhynu samce). Předpokládají se další 4 hnízdění v těchto případech bylo zaznamenáno teritoriální chování adultních ptáků, ovšem hnízda ani mláďata nebyla nalezena. Sýčci zahnízdili v 5 případech v připraveném sýčkovníku a v ostatních případech se jednalo o hnízdiště v otvorech ve zdech určených k chovu holubů (Plzeňsko) a v různých dutinách objektů (kravíny, ocelokolny, stodoly atd.). V rámci sledovaných hnízdění vyvedli sýčci obecní minimálně 9 mláďat (v počtu -4 mláďata na hnízdo), k dispozici je velmi málo údajů z hnízdní úspěšnosti. Také v roce 24 zaznamenali pracovníci Záchranné stanice pro handicapované živočichy v Bartošovicích na Moravě hnízdění dříve vypuštěných sýčků ve volně dostupných budkách. Během dubna však došlo při hnízdění ke ztrátě samce a k opuštění snůšky samicí, ovšem v červnu se na lokalitě objevil nový samec a pár byl od této doby opět kompletní. V roce 24 probíhal v CHKO Poodří projekt zaměřený na telemetrické sledování 6 vypouštěných sýčků, který přispěl k poznávání schopností vypouštěných mláďat přizpůsobit se podmínkám prostředí. Na území ČR je v lidské zástavbě i ve volné krajině pro sýčky instalováno přibližně 6 budek různých typů. Velká část budek je opatřena speciální vnitřní přepážkou proti kunám po vzoru úspěšných budek kolegů z Německa a Rakouska. Tento typ budky bohužel v ČR není obsazován sýčky, ale především vrabci polními a špačky obecnými (zvláště když je budka umístěna na stromě). Větší úspěch mají u tuzemských sýčků budky, které tuto přepážku nemají a jsou zabezpečeny proti kunám např. vhodným umístěním za plechovými stěnami nebo mají ochranné plechové manžety kolem vletového otvoru. Tyto budky se nacházejí v lidské zástavbě, většinou v areálech zemědělských podniků. 39

41 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 4 Káně lesní (Buteo buteo) Bedřich LANDSFELD, Vladimír GAHURA, Miloslav HOLÁŇ, Jan BUCHTA, Petr KOLKA landsfeld@arimex.cz Rozsah působnosti Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce 23 probíhal na šesti dlouhodobě sledovaných studijních plochách. Umístnění ploch v rámci republiky ukazuje mapka. Metodika Stejně jako v předchozím roce se do projektu zapojili zájemci z řad SOVDS s podmínkou dodržení jednotné metodiky. Jde především o dlouhodobé sledování stejné studijní plochy s minimální velikostí km2. Výstupem je pak informace o počtu prokázaných a pravděpodobných hnízdících párů, přičemž je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů. Výsledky V roce 24 bylo sledováno 6 ploch, na kterých bylo zjištěno 68 párů káně lesní. Nadmořská výška lokalit se pohybovala v rozmezí od 9 do 925 m. Celková kontrolovaná plocha obsáhla 28 km 2. Průměrná hustota zjištěných párů káně lesní byla 24,3 párů na km 2. Podrobné srovnání uvádí následující tabulka. stud. plocha autor rozloha nadmořská [km2] výška [m] Biotopy [%] les agro intra vody počet párů počet hnízd hustota [párů/km2] BL , 7 MH , 8 MH ,3 VG ,9 3 JB , 5 PK , součet 28 průměr 24,3 Z přehledu za posledních 5 let vyplývá dlouhodobě prakticky setrvalý stav hustoty hnízdění. Přechodné snížení hnízdní hustoty v roce 23, které bylo patrně zapříčiněno nedostatkem potravní základny a nepříznivými klimatickými podmínkami (viz zpráva za rok 23), nezpůsobilo pokles populace káně lesní v následujícím roce. 4

42 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 4 hnízdní hustota [párů/ km2] roky 4

43 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 42 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Václav HLAVÁČ, Jan BUCHTA, Petr DVOŘAN, Vladimír GAHURA, Miloslav HOLÁŇ, Tomáš KNĚŽÍČEK, Petr KOLKA, Jaroslav KŘIŽKA, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, hlavac.vaclav@seznam.cz Rozsah monitoringu Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce 24 probíhal na deseti studijních plochách vybraných území České republiky, jejich rozmístění je patrné z mapky. Metodika Monitoring probíhal podle metodiky použité v předešlých letech. Jde tedy o nalezení všech hnízdících párů na sledované ploše o velikosti minimálně 25km2 (nejlépe čtverec o rozměrech 5x5 km). V poměru zastoupení lesa a zemědělské krajiny by plocha měla odpovídat situaci v širším okolí. Na této ploše je nutné zjistit všechny hnízdící páry, dostačuje však prokázat přítomnost páru, k prokázání není nutný nález hnízda. Jako vhodná metoda je doporučeno zjištění hlasových projevů v době toku, zejména v době těsně před rozedněním, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení apod. Pro následující období je vhodné ověřit možnost využití metody akustického monitoringu. Výsledky Deset spolupracovníků zjistilo v roce 24 na deseti monitorovacích plochách o celkové ploše 8 km2 celkem hnízdních teritorií jestřába (z toho pouze 7 prokázaných nálezem hnízda). V průběhu pěti let monitoringu byl zaznamenán trvalý pokles početnosti druhu. Vývoj hnízdní hustoty (v párech na km2) za celé období monitoringu: 4,6 (2), 3,98 (2), 3,75 (22) 3, (23) a,27 (24). Výrazný pokles v posledních dvou letech potvrzují i údaje ze Znojemska (V. Škorpíková), které jsou pořizovány mírně odlišnou metodikou - jde o specifické území jižní Moravy s nízkou lesnatostí, sledovaná plocha zahrnuje 6km2. Vývoj hnízdní hustoty při započítání této oblasti v posledních dvou letech (v párech na km2):,9 (23) a,92 (24). Výsledky monitoringu signalizují pokles početnosti jestřába lesního na většině monitorovacích ploch. Je zřejmé, že druh vyžaduje do budoucna výrazně zvýšenou pozornost! Jednou z příčin ohrožení jestřába je nepochybně i dnes nezákonné pronásledování ze strany chovatelů drůbeže a holubů. Příspěvkem k řešení tohoto konfliktu je článek Draví ptáci a chov holubů který vyšel v čísle 3/24 časopisu Svět holubů. Článek se snaží problém objektivně popsat a ukázat možná řešení, mezi čtenáři měl značný ohlas (kopii na požádání poskytne autor příspěvku). 42

44 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 43 rozloha nadm. v. [km2] [m] les [%] agro [%] intra [%] voda [%] počet hustota párů [p/km2] Malenovice (B. Landsfeld) Úhořilka (V. Hlaváč) Hrubý Jeseník (V. Gahura) Mokrá (J. Buchta) () 3,5 Bohuslavice u Zlína (J. Křižka) () 2,4 Jihlava (T. Kněžíček) (),85 Hrabyně (M. Miškovský&M. Holáň) Dolní Břežany (J. Sedláček) Benátky n. J. (P. Kolka) (),7 Znojemsko (V. Škorpíková) (),6 Buchlovice (P. Dvořan) (2) 7, (7),92 celkem 8 43

45 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 44 Výr velký (Bubo bubo) Bedřich LANDSFELD, Ondřej BIELIK, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Vladimír GAHURA, Ivo HERTL, Ivan KUNSTMÜLLER, Miroslav MIŠKOVSKÝ, Karel POPRACH landsfeld@arimex.cz Metodika Monitoring výra velkého (Bubo Bubo) probíhal formou fyzické kontroly známých lokalit. V některých případech kontrole předcházel plošný akustický monitoring. Tento přehled si neklade za cíl zmapovat populaci druhu na území republiky, nýbrž poukázat na obsazenost vytypovaných či známých lokalit a především doložit nízkou produktivitu mláďat u prokázaných hnízd. Výsledky foto: Ivo Hertl V roce 24 bylo kontrolováno devíti mapovateli celkem lokalit, na kterých bylo prokázáno hnízdění celkem 26 párů, dalších 24 párů bylo předpokládáno. Celkem tedy bylo zjištěno 5 párů výra velkého. Podrobné srovnání uvádí následující tabulka. č. autor počet lokalit prokázané hnízdění předpokládané hnízdění celkem vyvedená mláďata V. Gahura B. Landsfeld 2 3 L. Dvořák 5 4 I. Hertl J. Buchta M. Miškovský 3 7 O. Bielik I. Kunstmüller K. Poprach celkem 24 Celkový průměrný počet vyvedených mláďat vztažený na prokázané hnízdění dosáhl hodnoty pouze,54 mláděte na jedno hnízdo. 44

46 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 45 Sýc sousný (Aegolius funereus) Miroslav DUSÍK, Jan BUCHTA, Jaromír ČEJKA, Libor DVOŘÁK, Ivo HERTL, Filip HRUŠKA, Vojtěch KODET, Dana KOŘÍNKOVÁ, David MELICHAR, Karel POPRACH, skupina CZU pod vedením prof. RNDr. Karla ŠŤASTNÉHO, Libor SCHRÖPFER, Václav TOMÁŠEK, Jiří ZAJÍC dusik.m@seznam.cz Rozsah působnosti Monitoring sýce rousného (Aegolius funereus) v roce 24 probíhal na tradičních lokalitách v Krušných horách (okolí v. n. Fláje,) v oblasti Ralska, na Ještědském hřebenu, v Jizerských horách, Krkonoších, Javořích horách, Orlických horách, Jeseníkách, Beskydech, Moravském krasu (PP Říčky, Punkva Drahanská vrch.), na Bítešsku a Holýšovsku. Nově byly zaslány výsledky z Jihlavských vrchů (Javořice) i data z dlouhodobého sledování hnízdící a nehnízdící části populace ve Žďárských vrších. Dále začíná být monitorována oblast PP Manětínská v Plzeňském kraji. Inventarizace hnízd, obsazených teritorií podle pobytových stop v budkách nebo hlasové aktivity sýců byla uskutečněna v 7 lokalitách a geografických celcích na celkové ploše 266,5 km 2. Do této plochy není zahrnuta oblast Ralska. Metodika Kontrola hnízdních budek a přirozených dutin s ročním vyhodnocováním výsledků probíhá v jednotlivých regionech samostatně. Vedle hnízdících párů a zjištěných dat o průběhu hnízdění jsou také podchyceny pobytové stopy po návštěvách dutin (hnízdní kotlinky, peří, zbytky potravy, vývržky atp.), které jsou doplňující informací o obsazovaných teritoriích a navíc dokládají míru konkurence ze strany ostatních dutinových živočichů (brhlíci, blanokřídlý hmyz, kuny atd.). Přirozené dutiny, nalézající se často na těžko přístupných místech v rozdílných výškách, jsou nejsnadněji kontrolovány za pomoci kamery upevněné na výsuvné tyči, současně je zajištěno minimální rušení hnízdících ptáků. Ačkoli jsou výsledky kontrol budek i dutin jednotlivých pozorovatelů do značné míry ovlivněny časovými možnostmi, daří se podchytit jeden ze základních údajů - počet hnízdících párů. Pro účel hodnocení v rámci SOVDS jsou použita základní data o sýci rousném. Akustický monitoring zjišťuje poznatky o ptácích za pomoci bezobslužného dlouhodobého záznamu a efektivně jej vyhodnocuje za využití výpočetní techniky. Touto metodou je možné spolehlivě podchytit krátkodobé hlasové projevy ptáků, které při běžném, časově omezeném hlasovém monitoringu ucházejí pozornosti. Kontrolní odchyty a kroužkování v jarním i podzimním období jsou doplňkovou, ale neméně důležitou součástí sledování struktury přežívající populace. Hodnota dat bude narůstat s realizací v dlouhodobém horizontu. Průnik výstupů uvedených metod může za předpokladu realizace po řadu let podstatně přiblížit skutečnou početnost místních populací sýců, míru jejich přežívání i migračních schopností. K objektivnímu posouzení příčin fluktuace hnízdících párů nesporně patří i vyhodnocení stavu hlavní kořisti, která podstatně usměrňuje hnízdní i hlasovou aktivitu těchto ptáků. Toto hodnocení je provedeno na základě výsledků jarních i podzimních odchytů především v horských oblastech. 45

47 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 46 Výsledky Do konečného výsledku počtu hnízdících párů se v každé sezoně promítá zejména aktuální vývoj potravní nabídky a dosažené stavy sledovaného druhu v předchozích sezonách. Dynamika populací kořisti a samotný průběh jejího rozmnožování zásadním způsobem usměrňuje reprodukční aktivitu sýce rousného, její úspěšnost, přežívání jedinců a následně i hustoty populací. Prosperita populací drobných zemních hlodavců, jako hlavní kořisti nejen této sovičky, je dána především stavem nadzemních i podzemních částí rostlin, zejména bylinného patra ovlivňovaného především klimatickými podmínkami i lidskou činností. Lesní prostředí je z tohoto hlediska daleko stabilnější. V porovnání se zemědělsky využívanou krajinou se mění pozvolna v návaznosti na probíhající odtěžování porostů, následné zalesňování ploch a odrůstání kultur. Věkové stupně lesa vytvářejí bohatou mozaiku často stejnověkých maloplošných monokultur s diametrálně odlišnými podmínkami pro rozvoj společenstev drobných zemních savců. Dlouhodobé sledování oscilací v populacích drobných zemních hlodavců naznačuje význam průběhu klimatických podmínek, které zásadně usměrňují vývoj vegetace (v našem případě především bylinného patra) a následně prosperitu populací drobných savců. Také rok 24 tento předpoklad opět posílil. V územních celcích s dostatečnými a zejména rovnoměrně rozloženými srážkami v první polovině vegetačního období (Krušné hory, Broumovsko, Orlické hory, Bítešsko, Jihlavské vrchy, Žďárské vrchy) se hustota obsazení dutin hnízdícími páry pohybovala od 8, do 37,5 páru / km2. Stejně tak hustota obsazených teritorií hnízdícími páry i nehnízdícími jedinci dosahovala 6,, teritorií / km2. Naopak v oblastech s hlubokým srážkovým deficitem počínajícím už v zimním období (Ještědský hřeben, Jizerské hory, střední a západní Krkonoše) se hustota hnízdících párů pohybovala mezi,54 4,4 páru / km 2 a doložená obsazená teritoria dosahovala hustoty 6,5 9,7 teritorií / km2. Nehnízdící část populace, identifikovaná nejčastěji podle pobytových stop v budkách a hlasových projevů samců v jarním období, však nemusí představovat skutečnou početnost populace. K jejímu přesnějšímu odhadu chybí informace o početnosti sýců hnízdících v přirozených dutinách, nehledě k tomu, že zejména v letech s nedostatkem hlavní kořisti jsou podstatným způsobem omezeny hlasové projevy a pravděpodobně nedochází ani k pravidelnému vyhledávání dutin. Počty obsazených teritorií podle nalezených pobytových stop v budkách i dutinách tak mohou být do značné míry podhodnoceny. Méně už se na průběhu klimatických podmínek odráží počty odchovávaných mláďat sýce rousného v úspěšných hnízdech. V níže položených lokalitách do 8 m n. m (Broumovsko, Bítešsko, Jihlavské vrchy, Žďárské vrchy, Holýšovsko) připadal počátek snášky vajec od druhé dekády března do konce dubna. V jednotlivých územních celcích tu bylo v jediné vlně hnízdění průměrně odchováváno, 5, ml. / úsp. hn. při celkovém průměrů všech lokalit 3, ml. / úsp. hn. (n=7) a úspěšnosti hnízdění 49 %. Odlišný byl průběh hnízdní aktivity v jednotlivých geografických celcích severního pohraničí (Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory), kde z květnových snůšek v první reprodukční vlně zahnízdilo 66 % celkově hnízdících párů a sýci vyváděli průměrně,6 2,83 mláděte / úsp. hn. s celkovým průměrem 2,25 ml. / úsp. hn. (n=2) při průměrné úspěšnosti hnízdění 52 %. Zvýšení populačních hustot myšic a dalších hrabošovitých v těchto regionech na konci jarního období umožnilo založení pozdních a náhradních snůšek 2 párům (tj. 34 % hnízdících párů), které dosáhly 83 % úspěšnosti hnízdění a odchovu 3,7 ml. / úsp. hnízdo (n=). Z těchto snůšek bylo v porovnání s první vlnou hnízdění vyvedeno o 6 % mláďat více. Zajímavý byl nález 5 vyspělých mláďat při kontrole budky v Krkonoších (83 m n. m.) ještě 5. září 24. Výhodnější potravní nabídka v letním období také omezila predaci hnízd kunami. Stav vývoje hlavních skupin drobných zemních savců v lesním prostředí lze dokumentovat na základě výsledku jejich odchytů na stálých lokalitách v Jizerských i Orlických horách (grafy -3). 46

48 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 47 Graf - Vývoj početnosti hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov v lesním prostředí Jizerských hor (83 97 m n. m.). Úlovek ks / pastí za 3 noci. Graf 2 - Vývoj početnosti hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov v lesním prostředí Orlických hor (8 m n. m.). Úlovek ks / pastí za 3 noci. Graf 3 - Schema dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov na loukách a pastvinách Orlických hor (6 8 m n. m.). Počet jedinců/ha. 47

49 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 48 Celkové výsledky inventarizace a úspěšnosti hnízdění v rámci SVODS i přes hluboké propady potravní nabídky ukazují na dobrou stabilitu populací sýce rousného na našem území (tabulka ). Tab. - Souhrnný výsledek úspěšnosti hnízdění a osídlení sledovaných oblastí převážně budkovou populací sýce rousného (budky 2938 ks, přirozené dutiny 756 ks). 28 Jizerky 29 SOVDS 2 SOVDS 2 SOVDS 22 SOVDS 23 SOVDS 24 SOVDS území [km2] hnízdící páry teritoria úspěšnost hnízdění [%] ,6,84 3,95,92 3,95 2,94 3,29 hnízdící páry [p / km ] 33,8 4,9 9,55 6,4 2,9 5,23 5,85 teritoria [t / km2] 62,8 9,82 28,54 29,3 34,62 2,53 5,69 úspěšné hnízdění počet ml./úspěšné hnízdění 2 Podíl zastoupení hnízdící a nehnízdící části populace a zejména porovnávání jednotlivých územních celků může být poznamenáno chybou spočívající především v rozdílném způsobu kontroly dutiny. Často nenápadné pobytové stopy (prachové peří na stěnách nebo v hnízdním substrátu, ulovená kořist v rohu dutiny atd.) se dají při přímé vizuální kontrole v budkách lépe identifikovat než při prohlídkách kamerou. Tato chyba je u přirozených dutin do určité míry kompenzována hlasovým monitoringem v jarním období. Uvedené výsledky naznačují pravděpodobnou velikost podchycené hnízdící a nehnízdící části místní populace (grafy 4 a 5). Graf 4 - Vývoj hnízdící a nehnízdící části populace sýce rousného na celkovém území v rámci SOVDS. 48

50 Zpravodaj SOVDS 5 (25): 49 Graf 5 - Struktura místních populací sýce rousného ve sledovaných geografických celcích v roce 24. Snížené ztráty v průběhu hnízdění byly v tomto roce dány zahnízděním velké části párů v regionech s vyšší potravní nabídkou a také velmi úspěšným pozdním hnízděním v horském prostředí severního pohraničí. Na založení snůšek silně omezeným počtem párů sýce rousného v horských oblastech počátkem jarního období měly pravděpodobně rozhodující dopad nízké stavy drobných lesních hlodavců, kteří se navíc nacházeli dlouho do jarního období zcela mimo reprodukci. Také zřejmý pokles početnosti kun omezil predaci i celkovou návštěvnost dutin touto šelmou (graf 6). Nevýznamné byly také ztráty způsobené lidskou činností (tabulka 2). Graf 6 - Osídlování hnízdních budek pro sýce rousné kunami v Jizerských horách (sloupce: počet případů, číselný údaj: podíl celkového množství). Tab. 2 - Příčiny ztrát na hnízdech sýce rousného podíl neúspěšných snůšek [%] opuštění hnízda z neznámých důvodů [%] predace kunou [%] vyrušování člověkem [%] ostatní ztráty [%]