5. ROČNÍK SVATOVÁCLAVSKÉHO BĚHU DO SCHODŮ NOVINY OBCE OSÍK ROČNÍK 20/2013 ČÍSLO 9 V PÁTEK V 17:00 HODIN TRADIČNĚ U JISKROVÝCH

Transkript

1 NOVINY OBCE OSÍK ROČNÍK 20/2013 ČÍSLO 9 ZAČALA ŠKOLA DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ Krásné horké letní dny utekly jako voda a školní budova 2. září opět ožila halasem školáků. S těmi nejmenšími, s prvňáčky, přišli i jejich rodiče. V sobotu 31. srpna 2013 se otevřely pro veřejnost všechny dveře renovovaného obecního úřadu. Této příležitosti využilo mnoho našich občanů. Více na str. 3. BĚH TERRYHO FOXE Před několika lety bylo skončeno pořádání Běhu Terryho Foxe, jehož výtěžek jsme posílali na konto boje s rakovinou. Zveme Vás na RETRO akci konanou v neděli 29. září v hodin. Sejdeme se u sportovní haly a proběhneme či projdeme alespoň část z 7,2 km dlouhé původní trasy. První start BTF byl u dolní autobusové zastávky, proto naši akci zakončíme na dolním konci Osíku u golfového hřiště. Trasu si zvolíte dle svých sil, je možné ji zdolat s kočárkem i na kole s přilbou na hlavě. Účast je na vlastní nebezpečí. Očekáváme Vaši hojnou účast. JN Zní opět staré vzpomínky, člověk jim neodolá; jde chlapec vedle maminky a už začíná škola. PÍSEŇ O SLABIKÁŘI Jaroslav Seifert Neskáče pes už přes oves jak tenkrát v písničce skromné, větříček sice foukal dnes, neshodil hruštičku pro mne. 5. ROČNÍK SVATOVÁCLAVSKÉHO BĚHU DO SCHODŮ V PÁTEK V 17:00 HODIN TRADIČNĚ U JISKROVÝCH Pozor!! V případě deštivého počasí se akce nekoná Slabikář vidím v duchu zas s obrázky Alšovými. Bože, bylo tam tolik krás, jež dávno zapadly mi. Tak jenom napadlo dneska mi, jak jsem si v knížce té čítal. Čas letěl nad těmi deskami, já roky nepočítal. Přijďte si zaběhat, překonat loňský rekord..., pro každého sladká odměna

2 ZPRÁVY Z OBCE NAROZENÉ DĚTI V měsíci říjnu 2013 oslaví svoje významné životní jubileum tito občané: 60. narozeniny Josef Pokorný Otilie Šplíchalová 65. narozeniny Jaroslav Lustyk Václav Veselík Jan Pavliš 70. narozeniny Vlasta Rožková 85. narozeniny Josef Havran Všem jubilantům přejeme do dalších let pevné zdraví, mnoho štěstí, radost ze života, ze svých blízkých i přátel. Omlouváme se paní Věře Novákové. M. NAROZENÉ DĚTI Dne 13. srpna 2013 se narodila manželům Borkovým, Nejnovějším přírůstkem v Lazaretě je Vaneska Osík 348, dceruška Laura. Na snímku je s bráškou Adámkem. Kopunková, Osík 336, která se narodila 30. srpna Její pečlivou chůvou je sestra Sabinka. FOTOHÁDANKA Dne 11. července 2013 se narodil Josef Huťa, Osík 113. Na snímku je se svým bráškou Toníkem. Srdečně blahopřejeme rodičům i prarodičům Šemberovým! Dne 19. srpna 2013 se narodil manželům Rothscheinovým syn Jonáš. PRO CHOVATELE PSŮ Povinné očkování psů proti vzteklině se v naší obci uskuteční ve čtvrtek 26. září 2013, od dole u staré zastávky a od za Obecním úřadem. Bude možná také vakcinace kombinovanou vakcínou a zakoupení tablet na odčervení psů. Jana Andrlová Torzo podstavce kříže z minulé fotohádanky můžete vidět u dolního rybníka. Většina z vás tuto chátrající památku mine bez povšimnutí, přestože to kdysi byla umělecká práce. Zato dnešní hádanka vám jistě vyčaruje na tváři úsměv, protože ji všichni poznáte. Je to však hezký snímek, který se Láďovi velice povedl. ZAJÍMAVOSTI Letošní žně proběhly v družstvu i u soukromých zemědělců díky krásnému počasí rychle a bez problémů. Jako vzpomínku na letní vedra vám otiskujeme tuto zajímavou fotku. Je na ní vidět, že paní Flídrová ještě nezapomněla, jak se dělají povřísla a staví panáky. Každý milovník starých aut a motocyklů ví, že jedno z nejhezčích míst, kde je mohou vidět, je Muzeum motorismu ve Znojmě. Desítky strojů jsou vtipně doplněny desítkami figurín v dobových oblecích a uniformách. Vlaďce Rosypalové-Tlukové při návštěvě tohoto Muzea neušla postava ženy v sokolském kroji s nápisem Osík, župa východočeská Pippichova, a její fotku nám poslala. -2-

3 DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ OÚ Poslední srpnová sobota byla nejen dnem turnaje rodinných mužstev, ale také dnem otevřených dveří naší radnice. V odpoledních hodinách se otevřely dveře nově zrekonstruované budovy obecního úřadu zejména pro místní, ale nutno dodat, že přišli i přespolní. Všichni návštěvníci si se zdravou zvědavostí prohlédli úřad doslova od sklepa až po půdu (kanceláře, velkou i malou zasedací místnost, multifunkční obřadní síň, knihovnu, archív, zrekonstruované sklepní prostory a v neposlední řadě i exteriér budovy), ochutnali něco z koláčkového občerstvení a vyslechli informace o rekonstrukci a využití prostor. V zasedací místnosti zastupitelstva byla připravena malá expozice dobových fotografií centra obce a budovy tehdejšího MNV a byla možnost nahlédnout i do kronik obce. V nové knihovně vítala návštěvníky knihovnice Marie Lněničková a přidala odborný výklad spolu s plánem další modernizace naší knihovny. Přišli mladí i staří, jednotlivci i celé rodiny a podle jejich reakcí a komentářů se dá usuzovat, že se jim moderní a účelná staronová radnice líbí. Starosta, foto Pako -3-

4 LAZARET ZAPOMENUTÝ POTŘETÍ Senoseč u Tomanů Odvedenci s předsedou MNV Pohorským a se svazáky Josef Láznička, Josef Havran a Fr. Staněk, Pavlína Pohorská, Anna Havranová a Marie Pohorská výlet na kolech do Svojanova Z Osíka, Lazareta, ale i z Říkovic se chodívalo do Litomyšle nejen po silnici, ale i krásnými polními cestami. Byly to Hrázová, Kaštanka a Bělidelská. Po Bělidelské vedla modře značená turistická cesta z Litomyšle přes Osík, Rulákem do Pohodlí a dále až do Poličky. Z těchto cest při cestě z Litomyšle byl krásný pohled na Osík, skrývající se v zeleni stromů, na les Kabát s typickým tehdy vyčnívajícím smrkem a také na Lazaret, jehož panorama dotvářel rovněž mohutný smrk na Lázničkově zahradě. Ocitáme se nejen pohledem opět v Lazaretě. Představme si znovu, jak procházíme kolem studny Konývkových, vpravo máme Rejmanovy a už vidíme okna Lázničkovy chaloupky. Zahýbáme vpravo, nízkými dveřmi vcházíme do chodby, vpravo vidíme schody vedoucí na půdu, kde část rodiny v létě i v zimě spávala. My však jako před léty vstupujeme vlevo do světnice. Vítají nás vpravo hnědá kachlová kamna, vlevo pod okny lavice v rohu se stolem, proti nám dveře do chléva, vpravo postele a okno do dvora, nad námi dřevěný strop. Jsme u Lázničků, v rodině hospodařící tehdy asi na dvaceti mírách polí. Ve chlévě, do kterého se vcházelo i ze světnice, aby neunikalo teplo, bylo několik kraviček, které měly i svá jména. Byly to nejen živitelky, ale i pomocnice při dopravě na pole, musely i orat, sít, vláčet, sekat, svážet úrodu. Určitou odměnou byla pak na podzim pastva na lukách, kde si vybíraly chutné bylinky na tehdy nezkultivovaných lukách. V době po První světové válce se pozdější otec rodiny Josef vyučil tesařem, pracoval i na stavbách v okolí. S manželkou Annou z Václavek měli pět dětí. Nejstarší Boženka k nám přinášela v modrém džbánku mléko, nebo jsme si sami pro něj docházeli. Provdala se za pana Konývku do Nových Hradů, kde vlastnili řeznictví. Měli syny Jardu, který nedávno zemřel, a Oldu, který žije v Litomyšli. Druhorozená byla Růžena, později provdaná Jiráčková na Kacimberk. Syn Josef se později ujal hospodaření a oženil se s Pavlou Pohorskou. František vystudoval Brněnskou veterinu, tehdy ještě s Jirkou Pavlišem z Osíka. Oba pak v rámci RVHP pracovali v Mongolsku, odkud si pravděpodobně přivezli i nějakou nákazu, která asi předčasně ukončila jejich život. Nejmladší byla Anička, která se provdala za Pepíka Havrana. V chalupě tehdy ještě žil i jejich dědeček. Nikdo však už z této tehdejší rodiny nežije. Vraťme se do doby po válce. Ve světnici u Lázničků se schází parta mladých. Mimo Josefa, Františka a Aničky Lázničkových tu ještě jsou Marie a Pavla Pohorské, dále autor tohoto vzpomínání, Pepík Havran a snad i Jan Košňar (Australan). Baví se, zkoušejí i Českou besedu, kterou nacvičili u Kalibánů, kde bylo ve světnici více místa, chodí a jezdí na výlety, na kolách jednou navštívili i hrad Svojanov (z tohoto výletu je uveden i snímek). Později v roce 1949 část odchází na vysokou školu, absolvují odvody na vojnu a jeden z nich nastupuje na vojenskou základní službu. V následujících letech řada z nich mimo MVDr. Františka Lázničky vstupují do manželství. Josef Havran si bere nejmladší Aničku Lázničkovou a já Marii Pohorskou. Doma zůstává Josef, bere si za ženu Pavlu Pohorskou. Chtějí lépe bydlet, proto přistavují do zahrady patrový domek. Aby získali cihly na stavbu, musel manžel při hospodaření doma pracovat v cihelně. Tak získal ale jen poškozené půlené cihly. Při tom sílí tlak na zemědělce, aby vstupovali do JZD. Neměli to lehké, hodně o tom vyprávěl. Pracovali pak oba v JZD. On jako úsekář, paní v rostlinné výrobě a pak v sadu. Tak vznikla další budova v Lazaretě, jednopatrový domek, kde vyrostl i jejich jediný syn, opět Josef, a kde i dožili oba rodičové. V jarním období, většinou v dubnu, se sešla v přízemí nově vybudovaného domku společnost, příbuzenstvo, na zabíjačku. Hlavní osobou býval pan Konývka z Nových Hradů, po jeho smrti pan Pepík Hantl z Osíka. Sledovat práci těchto dvou pánů bylo zážitkem. Sešlá společnost někdy jen přihlížela, když bylo potřeba pomáhala, ale hodně času trávila u karet při hře Prší. Syn Josef se vyučil klempířem, pracoval v JZD. Za ženu má Radku, vyučenou prodavačku. V Litomyšli si postavili družstevní byt. Táhlo je to však zpět do rodiště, ve kterém i často pobývali. Byt v Litomyšli prodali a po roce 1989 si vybudovali nový moderní domek na jednom z dílů zahrady. V úvodu vzpomínaný a zdaleka viditelný smrk již nevévodí Lazaretu a Lázničkově zahradě, dožil, ustoupil nové okrasné výstavbě. Byl vidět z daleka a také on se mohl kochat pohledem za jasné viditelnosti až na Krkonoše, na Černou horu a Sněžku. Tento nevšední pohled se občas naskytne spokojené Lázničkově rodině. Co si přát víc? O nově budovaných domcích a dnes již neexistující části Lazareta bych se rád vrátil v závěrečném pokračování. František Staněk SLAVNOSTNÍ 130 Setkání členů a příznivců Sokolu. Na sobotu 2. listopadu od hodin připravuje výbor TJ Sokol slavnostní setkání v Kulturním domě u příležitosti 130. výročí založení Sokolu v Osíku. Nezapomeňte si rezervovat tento den, těšíme se na Vaší velkou účast na vzpomínkovém setkání s večerní besedou při hudbě a tanci. Prosíme Vás o informování Vašich známých o této akci, pozvěte je k účasti. Přesnější informace přinesou říjnové noviny. Výbor TJ Sokol -4-

5 Před 70 lety, 8. září 1943, byl popraven Julius Fučík, novinář, politik, překladatel a kritik. V poválečném období nebylo město, ve kterém by po něm nebyla pojmenována ulice, náměstí či park. Jaký je dnes pohled na tohoto národního hrdinu, který byl součástí učebních osnov a maturitních otázek? Zkusme to bez emocí a bez příkras. Mládí Fučík se narodil 23. února 1903 v Praze na Smíchově. Jméno dostal po strýci, populárním vojenském kapelníkovi a skladateli. Otec Karel Fučík ( ) byl soustružníkem a nadšeným ochotníkem. R se přestěhovali do Plzně, kde otec získal angažmá v divadle. Také malý Julek tehdy zazářil v desítkách představení. I když měl komediantskou náturu v krvi, nakonec se rozhodl pro žurnalistiku. Stal se posluchačem Filozofické fakulty UK v Praze. V té době, r. 1921, vstoupil do KSČ a začal publikovat v levicovém a komunistickém tisku. Novinář Fučík byl členem Devětsilu, r spoluzakládá Levou frontu (sdružení levicových intelektuálů), je šéfredaktorem Tvorby, od r pracoval v Rudém právu. Uměl psát velmi čtivě, přesvědčivě, dramaticky. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR. Dvakrát byl v SSSR, podruhé na dva roky. V roce 1932 vydává soubor reportáží z těchto cest V zemi, kde zítra již znamená včera. Popisuje zde nadšení lidí budujících socialismus, i skvělé výsledky jejich práce, ačkoliv musil vědět o stalinských represích a hromadných popravách, o likvidaci kulaků a následném hladomoru s miliony mrtvých. Fučík a policie Svůj první - desetidenní - politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal na Pankráci, odkud byl propuštěn dříve, než stačil poslat do Tvorby svůj první moták, napsaný na vnitřní stranu cigaretové krabičky. V roce 1933 pro trestní stíhání dokonce odešel do ilegality a poprvé na sebe k pobavení svého okolí vzal identitu starého kulhavého profesora (od kolegů dostal přezdívku dítě s plnovousem ). Jeho kolega Ferdinand Peroutka dodával: Říkal, že se ukrývá před policií, když prostě prchal před milenkou, která ho omrzela. A měl jich hodně, hlavně mezi herečkami, o kterých psal kritiky. Fučík rád provokoval, bral život jako divadlo, proto jej bavily i převleky. Např. po návratu ze SSSR se procházel po Praze v uniformě rudoarmějce (a byl za to zatčen). JULIUS FUČÍK Manželství Roku 1938 si po mnohaleté známosti vzal za ženu Augustu Kodeřicovou, později známou jako Gusta Fučíková ( ). Pozoruhodné je, že za svědka jim vedle Jana Švermy šel pozdější organizátor poválečného komunistického teroru Bedřich Reicin. V padesátých letech ho pak Fučíková při vykonstruovaných procesech i po jeho popravě křivě obviňovala, že byl udavačem gestapa a má na svědomí i "Julkovu" smrt (Reicin byl od roku 1940 v Sovětském svazu). Jejich manželský svazek byl nicméně oběma pojímán spíše volně: v duchu svého komunistického přesvědčení pokládali manželství za buržoazní přežitek, a jako sezdaní navíc mohli žádat úřady o penzijní příspěvek. Okupace Po obsazení ČSR nacisty r jen o fous unikne hromadnému zatýkání komunistů. Ukrývá se u rodičů v Chotiměři u Domažlic. Za rok se vrací do Prahy, kde ilegálně dál vydává Rudé právo. Jeho vírou v SSSR těžce otřese uzavření Paktu Německa se Sovětským svazem. R se zapojuje do odboje, opět v převleku za profesora Horáka. Přesto je 24. dubna 1942 v bytě manželů Jelínkových po udání zatčen. Zatčení Komunističtí odbojáři na tajných setkáních vyzývali své členy: Jestliže vás chce zatknout gestapo, taste zbraň a braňte se, pokuste se utéct, nechte se zastřelit a padněte v boji jako mučedníci. Zatčení už podrobně popisuje sám Fučík v Reportáži. Měl u sebe dvě pistole. Když do bytu plného odbojářů vtrhne gestapo, ukrývá zbraně do postele Jelínkových, vyjde z úkrytu a nechává se zatknout jako prof. Horák. Převlek mu nepomůže, je odvlečen k výslechu, kde je nelidsky mučen. Fučík však mlčí, promluví až později. Fučík s Gustou Psaní Reportáže psané na oprátce Nabídku, že by mohl psát, dostal Fučík od strážného SS, českého Němce Adolfa Kolínského. Poprvé ji využil někdy na konci března 1943, asi po půl roce od první nabídky. Psal tužkou na odřezky papíru z tiskárny, co mu dodával český strážník Jaroslav Hora. Ten od něj popsané motáky také vybíral a spolu s Kolínským je i vynášel ven z vězení (v dýnku čepice a v podšívce aktovky). Když psal, zakrýval špehýrku cely spoluvězeň Josef Pešek, na chodbě hlídal Hora. Neteř jednoho z vězněných odbojářů (ppluk. Maršála), Jiřina Závodská, přebírala od Kolínského Fučíkovy motáky i dopisy od strýce. Její rodiče je ukrývali v zavařovací sklenici, zakopané na dvorku v Humpolci. Tam v klidu přečkaly válku do června Forma Reportáže Reportáž psaná na oprátce udivuje každého svou dokonalou, propracovanou formou. Celkem stihl popsat 167 motáků. Na rozdíl od jiné vězeňské literatury, kde je popisováno mučení jako ponižující, jak člověka zlomilo a jak jej donutilo mluvit, Reportáž je psaná zcela jinak, se zvláštním odstupem. Vzbuzuje až dojem, že se jej události bezprostředně netýkají, že je sleduje jako nezúčastněný divák: Kopou do mne. Šlapou po mně. Ano, tak, teď bude rychlý konec. Černý komisař mne zvedá za plnovous a spokojeně se směje, když mi ukazuje plné hrsti vyrvaných vousů. Je to skutečně komické. Pět hodin, šest, sedm, deset, poledne, dělníci jdou do práce a z práce, děti jdou do školy a ze školy, v obchodech prodávají, doma se vaří, snad si teď máma vzpomněla na mne, snad už soudruzi vědí, že jsem zatčen, a snad už dělají bezpečnostní opatření... V jiné části knihy (ve vynechaných pasážích) se přiznává k vysoké hře - totiž že vodil gestapo za nos a zdánlivě upřímně vypovídal, ovšem jen o těch soudruzích, kteří podle jeho mínění byli již stejně ve vězení (v tomto směru se ale mýlil). Zaráží, že se mu ve vězení na Pankráci dostávalo zvláštního zacházení. Sám popisuje, jak jej jednou komisař Böhm vozil autem po Praze. Přátelé tvrdí, že jej viděli nejméně šestkrát, a v družném hovoru s Böhmem. To dosvědčil po válce i sám Böhm ve výpovědích. Kamil Pixa, ředitel Krátkého filmu, vyšetřovatel a jeden ze zakladatelů StB prohlásil, že Fučík udal, koho mohl. Tuto verzi potvrzovala i Marie Zápotocká. Ferdinand Peroutka to ohodnotil takto: Buď jeho bohémské nervy byly příliš slabé, aby dlouho snesly mučení, nebo tohoto milovníka života pojala divoká touha, že přece snad může zůstat naživu, a zaplatil za to. Nikdo se nemá dělat přísným soudcem nad situací, ve které sám nebyl. Fučíkův konec Závěr Reportáže (posledních 16 motáků) vznikal v časové tísni. Dle svědectví dozorce Hory je Fučík dopisoval během dne, kdy se dozvěděl, že bude transportován k soudu a téměř s jistotou popraven. Snad proto se pod tímto stresem přiznává k mluvení. Fučík byl vyšetřován gestapem v Petschově paláci a vězněn na Pankráci až do června 1943, kdy byl převezen do Berlína k soudu. Zde byl odsouzen k popravě gilotinou. Popravčí komora v Plötzensee však byla poškozena bombardováním a Fučík byl 8. září 1943 ve stáří 40 let oběšen (jak si sám předpověděl v titulu svého spisu). Osudy jeho tělesných ostatků jsou neznámé (jako tisíců dalších), což po válce podnítilo spekulace o Fučíkově konci. Tvrdilo se, že jako kolaborantovi gestapa byla jeho poprava zinscenována a on ukryt. Nic takového se nepotvrdilo. Stejně tak vznikly pochybnosti o autorství jeho díla, tvrdilo se, že jde o mystifikační kampaň komunistické kulturní politiky. Nicméně expertizou Kriminalistického ústavu byla v r autentičnost motáků potvrzena, grafologický rozbor určil jako jediného autora textu Fučíka. Skutečným překvapením tak bylo, jak několik drobných cenzurních zásahů změnilo celkové vyznění Fučíkova textu. Literární význam Reportáže tímto zjištěním neklesá. Upravené texty Hned v prvním vydání r byly vypuštěny či upraveny některé věty. Jedna z malých úprav: Původní text: Cela 267. Sedm kroků ode dveří k oknu, sedm kroků od okna ke dveřím. To znám. Kolikrát už jsem šlapal tuto vzdálenost po sosnových prknech pankrácké cely! A snad právě v této cele jsem kdysi seděl proto, že jsem příliš naléhavě hájil právo sudetských Němců na sebeurčení a příliš jasně viděl následky národnostní politiky českých měšťáků pro český národ. Teď můj národ napínají na kříž, před celou chodí hlídači ze Sudet a někde venku slepé politické sudičky znovu předou nit pomsty a národnostní nenávisti. -5-

6 Upravený text:... A snad právě v této cele jsem kdysi seděl proto, že jsem příliš jasně viděl následky zhoubné politiky českých měšťáků pro český národ. Teď můj národ napínají na kříž, před celou chodí němečtí hlídači a někde venku slepé politické sudičky znovu předou nit zrady. Závěr Reportáže Největší zásah do textu byl v závěru knihy (vynechány byly asi tři motáky). Zde je jeho text napsaný Fučíkem (vynechaná část je psána kurzívou): Počítali jsme vždycky se smrtí. Věděli jsme: dostaneme-li se do rukou Gestapa, znamená to konec. Podle toho jsme také jednali i zde. Teď snad potřebuje vysvětlení, proč já sám po nějaké době jsem začal postupovat poněkud jinak. Sedm neděl jsem nevypovídal. Byl jsem si vědom, že žádné slovo mne nemůže zachránit, ale zato může ohrozit soudruhy venku. V mlčení byla moje aktivita. Ale Klecan mluvil. Bylo tu již několik lidí ze řad inteligence. A přišlo stanné právo. Hromadné zatýkání a popravy bez dlouhých výslechů. Na Gestapu se kombinovalo: Když Vančura, proč ne také jiní? Proč ne S. K. Neumann? Proč ne Halas? Proč ne Olbracht? Ti tři byli mi přímo označováni jako autoři článků v Rudém právu. Jejich zatčení bylo na vážkách. A zatčení, to znamenalo jistou smrt. Na programu byli i jiní: Nezval, Seifert, oba Vydrové, Dostal, a z důvodů mně už docela neznámých dokonce i Frejka a Bor. Kdybych byl naráz vylil své ledví před Gestapem, nebyl bych jim většinou mohl ublížit. Ale o to teď nešlo. Šlo o něco jiného: mohl jsem je zachránit svým mlčením? Bylo mé mlčení ještě aktivním? Nebylo už pasivním? Na tuhle otázku jsem si musil dát odpověď. A dal jsem si ji. Nejsem nepozorný k tomu, co se kolem mne děje a s kým mám co dělat. Sedm neděl na Gestapu naučilo mne mnohému. Poznal jsem ty všemocné lidi tady, jejich metody, jejich úroveň. Pochopil jsem, že mám i tady příležitost k boji, Tak už jim to začalo. Do 1. třídy letos nastoupilo osm nových školáčků. Seznamte se: Adélka Pohorská, Anežka Pechová, Natálka Otčenášková, Pavlík Flídr, Julinka Pachlová, Péťa Kysilka, Zuzanka Zdvořilá, Maruška Horáková. A protože stále ještě bylo krásné letní počasí, využili jednoho dopoledne a hlavně ochoty pana Jana Němce k návštěvě golfového hřiště. E.H. JULIUS FUČÍK Fučík v masce prof. Horáka docela jinými prostředky než venku, ale se stejným smyslem a stejným zaměřením. Mlčet dál znamenalo nevyužít této příležitosti. Teď už bylo třeba něčeho víc, abych si mohl říci, že jsem na každém místě a v každé situaci plnil svou povinnost. Bylo třeba začít hrát vysokou hru. Ne o sebe - to bych musil hned prohrát -, ale o jiné. Očekávali ode mne senzaci. Dal jsem jim ji tedy. Slibovali si mnoho od mého mluvení. Mluvil jsem tedy. Jak, najdete v mém protokolu. Výsledky byly dokonce lepší, než jsem předpokládal. Obrátil jsem jejich pozornost docela jiným směrem. Zapomněli na Neumanny, Halase, Olbrachty. Dali pokoj české inteligenci. Docílil jsem dodatečně i propuštění zatčené Boženy Půlpánové a Jindřicha Elbla, jejichž svědectví se dovolávám. ZAČALA ŠKOLA A víc. Získal jsem důvěru a pokračoval jsem. Několik měsíců se honili za vidinou, která - jako každá vidina - byla větší a svůdnější než skutečnost. A skutečnost venku mohla zatím pracovat a růst k velikosti, která předčí všechny vidiny. Mohl jsem pak i přímo zasahovat do případů, které se sem dostaly, a tyto zásahy nezůstaly bez následků. Byla to jediná práce, kterou jsem jako hausarbeiter v Petschkově paláci poctivě konal. Že jsem tím oddálil svou smrt, že jsem tím získal čas, který by mě snad mohl pomoci, byla odměna, s níž jsem nepočítal. Rok psal jsem s nimi divadelní hru, v níž jsem si vyhradil hlavní úlohu. Bylo to někdy zábavné, někdy vyčerpávající, vždycky dramatické. Každá hra však má svůj konec. Vyvrcholení, krize, rozuzlení. Opona padá. Potlesk. Diváci, jděte spát! Hle, i má hra se chýlí ke konci. Ten už jsem nenapsal. Ten už neznám. To už není hra. To je život. A v životě není diváků. Opona se zvedá. Lidé, měl jsem vás rád. Bděte! Julius Fučík Fučíkovská legenda Po přečtení těchto textů vás možná napadne: Proč byly nutné tyto cenzurní zásahy? Odpověď je jediná: Komunisté nutně po válce potřebovali hrdinu, který byl pevný jako křemen, a který statečně překonal veškeré mučení, aniž by promluvil. Měl k tomu všechny předpoklady: byl mladý, hezký, a hlavně mrtvý. Kdo úpravy provedl, to se už nedozvíme. Na Fučíkově legendě si vybudovala slušnou kariéru řada lidí, např. Ladislav Štoll. Největší ovšem Gusta Fučíková. Tato bezvýznamná novinářka vydávala knižně Fučíkovy předválečné novinové články a glorifikující stati o svém manželovi. Její politická kariéra rostla závratným tempem, vyznamenání domácí i zahraniční se jen hrnula. Letos v únoru byla ke 110. výročí narození slavnostně znovu odhalena Fučíkova socha na Olšanských hřbitovech. Podle mnoha textů sestavil J. Klouda RYBÁŘSKÝ KROUŽEK Zdravím všechny příznivce sportovního rybolovu a přírody. Od poloviny října otevírám rybářský kroužek pro děti od 6 let pod DDM Litomyšl a Rybářského svazu Litomyšl. Čeká na Vás spousta zážitků jak v učebně tak i u vody. Schůzky se budou konat každých 14 dní v pátek v budově OÚ. Zájemci prosím volejte nebo osobně se přihlaste u pana Neumana. Tel: Přihlášky jsou také k dispozici v základní škole u paní ředitelky. Těším se na setkání s Vámi! Jirka Neuman NÁBOR DĚTÍ TŘÍDY Chcete zažít zábavu, poznat nové přátele a zasportovat si? Od 19. září se můžete zapojit do nácviku FLORBALU! Přijít můžete i později, každou středu od 17. do 18. hodin. Přihlásit se můžete také u Lukáše Tlustého, tel Těšíme se na vás, sportu zdar! -6-

7 V neděli 1. září proběhlo ukončení letošního prázdninového kurzu golfu pro děti. Letos jsme se sešli 15x, vždy v úterý a v pátek, jen jednou se kurs pro deštivé počasí nekonal. Celkem se zúčastnilo 24 dětí, 19 jich bylo z Osíka. Děti se učily odpalovat na odpališti, patovat a v druhé části hrály na jamky. Golf je hra o poctivosti, sebeovládání a dodržování pravidel - jsem rád, že to většina dětí zvládala. Je radost se dívat na jejich pokroky. V pátek 30. srpna se konal závěrečný turnaj na šest jamek. Připomínám, že golf je hra, kdy se někdy daří vše, na co sáhnete, a někdy se totálně nedaří - já říkám, že to řídí golfový bůh. Absolutním vítězem a zároveň vítězem mezi kluky byl Petr Jiskra, který zahrál 24 ran, druhý Dan Driml 25 ran, třetí Marek Girčák 26 ran, čtvrtý až pátý Vojta Opršal s Michalem Dvořákem s 27 ranami (vidíte, že mezi prvními pěti byl rozdíl pouze tři rány). Dále se umístili Dan Krutina, Pavel Dvořák, Tomáš Flídr, Šimon Girčák a Dan Bárta. Mezi děvčaty vyhrála Vendula Jiskrová s 29 ranami, druhá byla Mája Cupalová 36 ran, třetí Nikol Cachro se 37 ranami, dále Ela Zölflová, Denisa Macháčková, Sabina a Julie Pachlovy. Klub pořídil pro děti golfový set holí, který si mohou účastníci letošního kurzu půjčovat celý rok zdarma. Při hře na jamky musí mít doprovod člena klubu. Nečlenové klubu zaplatí pouze půjčovné za míče a vstup, což je pro děti 50,-Kč. S touto aktivitou počítáme i v příštím roce. Musíme je však rozdělit na začátečníky a pokročilé, abychom mohli s pokročilými provádět náročnější výuku. Za Klub přátel golfu Osík Josef Flídr DĚTI NA GOLFU NOVÉ GOLFOVÉ INDOOR CENTRUM V LITOMYŠLI Všem příznivcům golfu (a nejen jim) by neměla uniknout informace o novém golfovém indoor centru GOLF59 v Litomyšli, které bude letos v říjnu otevřeno v atraktivních prostorách historické budovy U VĚŽE na Smetanově náměstí přímo v centru města. Co připravujeme? Nadšeným amatérským golfistům nabídneme kvalitní klubové zázemí se špičkovou technologií a možnost individuálního rozvoje pod vedením anglického golfového profesionála. K dispozici budou dva golfové simulátory a putting green. Showroom Vám nabídne přehlídku prestižních golfových značek Royal Collection, Chikara, Dave Hick Golf, Vega a Miura. V místní dílně Vám na míru vyrobíme nebo upravíme Vaše golfové hole. Doplňky najdete v golfovém PROshopu. Spojujícím místem aktivit GOLF59 s kavárnou a cukrárnou Café59 bude stylová klubová místnost, která Vám nabídne pohodlí a relaxaci před i po hře. Že jste nikdy golf nezkusili? Budete mít možnost! Rádi Vám golf představíme a jednotlivce nebo skupiny povedeme prvními golfovými kroky. Firmy jistě ocení možnost pozvat své obchodní partnery a návštěvy do netradičního prostředí. Prostory bude možné využít nebo pronajmout k uspořádání prezentačních akcí, setkání, teambuildingu, párty nebo večírku, k oslavám narozenin a výročí. Občerstvení, pohoštění i rauty zajišťuje v Litomyšli již dobře zavedená značka Café59. Zajímá Vás, jak to v novém golfovém indoorcentru bude vypadat? Pak si prohlédněte vizualizaci interiérů na O dni otevřených dveří Vás budeme informovat v příštím vydání. Martin Votroubek -7-

8 TJ SOKOL OSÍK XXVI. ROČNÍK TURNAJE Za ideálního volejbalového počasí se sešlo sedm rodinných kolektivů v sobotu 31. srpna 2013 na kurtech v Osíku, aby sehrály další ročník turnaje, hraného jako Memoriál Josefa Havrana ml., kterého jsme si připomenuli minutou ticha. K turnaji nastoupilo sedm družstev, chyběli tradiční Andrlovi či Drimlovi- Rothscheinovi. Poprvé při tomto počtu se hrálo systémem každý s každým a po 21 odehraných utkáních nebylo pochyb o obhájení prvenství rodinou Jardy Jiskry. Druzí skončili Nežádalovi a třetí Flídrovi, kteří tím přerušili čtyřletou sérii druhých míst. Bodové rozdíly stanovily další pořadí: Kysilkovi, Vodehnalovi, Havranovi a Němcovi. Tradičně dobrá organizace byla podpořena občerstvením od Quaiserových a Němcových (101). Oceněna byla všechna družstva. Když se vše snědlo na hřišti, pokračovalo zakončení akce při hudbě, zpěvu a pitíčku U Vodoucha. Tak zase za rok, páček shledáček. Objeví se nové rodinné družstvo? JN, foto Kamila Pravidelným účastníkem turnaje je i družstvo Jiskrových z Dolního Újezdu. Družstvo založil před 26 lety Jaroslav Jiskra - osecký rodák a zakladatel volejbalového oddílu v Dolním Újezdě. V podobné sestavě a s většími či menšími úspěchy se Jiskrovi zúčastnili 25 ročníků. Letošní ročník byl však v historii turnaje výjimečný. Potřetí v řadě Jiskrovi vyhráli a tím završili hattrick, který se v historii turnaje ještě nikomu nepovedl. Cenná osecká trofej - putovní pohár, bude tedy třetím rokem v řadě přebývat v Dolním Újezdě. Úspěch je o to cennější, že družstvo je jako jediné sestaveno ze čtyř žen a dvou mužů. Turnaj rodinných družstev v Osíku je pro svou neopakovatelnou sportovní a přátelskou atmosféru jasným programem pro každou poslední prázdninovou sobotu pro spoustu věrných volejbalových oseckých rodáku a jejich příbuzných. Pořadatelům patří velké DÍKY. Andrea, Iva, Magda, Marcela ROZVRH HODIN VE SPORTOVNÍ HALE Pondělí: badminton hodin Úterý: předškolní dětí hodin žáci a žákyně 1-5 třída hodin (od 17.9.) nohejbal muži hodin aerobic ženy hodin Středa: badminton hodin Čtvrtek: florbal žáci 1-5 třída hodin (od 19.9.) florbal žáci 6-9 třída hodin (od 19.9.) ženy cvičení s balóny hodin (od 26.9.) ženy cvičení Tae-bo hodin Pátek: volejbal muži, ženy 18,30-20 hodin florbal muži 20-21,30 hodin Sobota: badminton hodin Neděle: florbal muži 14-16,30 hodin Zveme všechny zájemce, začít se dá v každém věku. Zahájení cvičení je uvedeno, ostatní složky již cvičí a trénují od začátku září. Upozorňujeme, že případné změny budou včas oznámeny. Výbor TJ Sokol CVIČENÍ NA MÍČI Potřebujete zpevnit břišní, hýžďové a zádové svaly i dna pánevního? Potřebujete odstranit bolesti zad či zredukovat svoji váhu? Přijďte cvičit na velkém míči! Cvičení je ten nejlepší koníček. Každá z nás má své radosti, ale i starosti. Naše společné chvíle při pohybu a hlavně s úsměvem nás omladí nejen tělesně, ale uvolní i psychicky. V životě nejde přece jen o dokonalé tělo a výkon. Ale hlavně o pohodu a lidský kontakt, který tolik potřebujeme. Začínáme ve čtvrtek 26. září 2013 v 19 hodin ve sportovní hale. Těším se na Vás Jarka Burešová s Petrou Pavlišovou Každý čtvrtek ve sportovní hale v Osíku TAE-BO Patří k moderním druhům aerobního cvičení. Tae-bo je pro všechny, kteří si chtějí vylepšit svoji fyzickou kondici a zpevnit celé tělo. Každý trénuje sám sebe, posouvá svoje hranice. Cvičení je složené hlavně z kopů a úderů a je koncipováno tak, že neustále zpevňujete zádové a břišní svaly. Podporuje správné držení těla. Dále se při cvičení Tae-bo zapojují svaly paží a hýžďové svaly. Tae-bo je úplně pro všechny, protože se řídí filosofií "GET THE FIRST PLACE BY YOUR OWN" - v překladu "Zvítěz sám nad sebou", jinými slovy - nesrovnávej se s ostatními, bojuj, když ti něco nejde, nevzdávej to! Tae-bo je jednoduché cvičení bez složitých choreografii. Tae-bo je filozofie, pocení, ubírání na váze, získání síly, vůle. Tae-bo je efektivní formování a posilování celé postavy. Důraz je kladen na kvalitu, nikoli na kvantitu. OSÍK DNES, Osecké noviny. Vychází 1x měsíčně. Vydává Obecní úřad v Osíku. Redaktoři: ing. Karel Rothschein, Josef Klouda. Evidováno. Reg. značka 15/R2 pod č.j. 128/ výtisků. Tisk a grafická úprava Petr Dvořák - tiskárna Osík, tel.: Bezplatné. osik@lit.cz