Právní následky bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra Občanského práva Diplomová práce Právní následky bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku Vladimír Matys 2008/2009 Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma: Právní následky bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. V Hradci Králové dne Vladimír Matys

2 Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval prof. JUDr. Josefu Fialovi, CSc. za cenné rady, náměty a připomínky, dále pak za jeho shovívavost a trpělivost při tvorbě této práce. Samozřejmě nesmím také opomenout všechny mé blízké, kteří mi byli vždy velkou oporou. Vladimír Matys 2

3 Obsah I. Úvod...4 II. Pojem bezdůvodné obohacení Bezdůvodné obohacení v minulosti Bezdůvodné obohacení dle OZ de lege lata...9 III. Předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení Získání určitého majetkového prospěchu (obohacení se) Majetkový prospěch je získán na úkor druhého Obohacení je možno považovat za bezdůvodné...15 IV. Právní následky bezdůvodného obohacení Obecná ediční povinnost vydat bezdůvodné obohacení dle 451 OZ Adresáti ediční povinnosti dle 456 OZ Specifické postavení státu Adresáti ediční povinnosti dle 457 OZ Formy realizace ediční povinnosti Vydání bezdůvodného obohacení v podobě naturální restituce Vydání bezdůvodného obohacení v podobě relutární náhrady Uspokojení práva na vydání bezdůvodného obohacení z nabytých věcí Zvláštní vymezení ediční povinnosti dle 457 OZ Rozsah povinnosti vydat bezdůvodné obohacení Povinnost vydat užitky a právo na náhradu nutných nákladů Promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení Právní následky bezdůvodného obohacení v návrhu nového OZ Právní následky bezdůvodného obohacení de lege ferenda...51 V. Závěr...54 VI. Resumé...56 VII. Seznam použitých pramenů Tištěné zdroje - monografie Tištěné zdroje periodika Internetové zdroje Judikatura

4 I. Úvod Za téma své práce jsem zvolil problematiku právních následků institutu bezdůvodného obohacení vzhledem k jeho aktuálnosti a s ohledem na připravované změny českého právního řádu, konkrétně rekodifikační práce na OZ i potenciální budoucí úpravě celoepropské 1. Mým cílem není podat vyčerpávající, komplexní a ucelený výklad daného tématu, ale snahou bude nejprve podat celkový vstupní výklad, jak historického vývoje tohoto institutu, tak jeho současnou právní úpravu de lege lata včetně kritické analýzy a zhodnocení nedostatků současné úpravy v teorii i v praxi. Základem práce pak bude podrobnější analýza právních následků bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku de lege lata. Zaměřím se přitom na jednotlivé prvky právního vztahu, tj. subjekty, předmět a obsah se specifikací v jednotlivých ustanoveních OZ. Nebude chybět ani zamyšlení nad návrhem nového OZ, jeho efektivností do budoucna a ve formulaci případných námětů de lege ferenda. Vstupní kapitola bude sloužit k úvodnímu rámcovému vymezení právního institutu bezdůvodného obohacení a ke stručnému náhledu na jeho historický vývoj v našem právním řádu. Nezbytnou součástí bude i vymezení předpokladů vzniku bezdůvodného obohacení pro lepší vstup do problematiky a taktéž pro vymezení některých pojmů. Hlavní nosnou částí práce bude následující kapitola, která se bude plně věnovat právním následkům bezdůvodného obohacení s obecným vymezením základní ediční povinnosti, subjekty právního vztahu z bezdůvodného obohacení, včetně specifického postavení státu. Dále budou zevrubně analyzovány formy realizace ediční povinnosti a jejich rozsah. V závěrečných kapitolách bude provedeno stručné představení návrhu nového občanského zákoníku s vymezením inovací oproti stávající úpravě a jejich stručné posouzení. Rovněž bude připojeno krátké pojednání o možných úpravách de lege 1 Institut bezdůvodného obohacení upoutal rovněž pozornost Studijní skupiny pro Evropský občanský zákoník, která na tomto tématu pracuje pod vedením Christiana von Bara. Již existují návrhy textů, jde však stále o pracovní verze, které se budou aktualizovat, nicméně toto úsilí značí aktuálnost směrem k celoevropským souvislostem, podrobně viz. Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník Velký akademický komentář, Praha: Nakladatelství Linde, 2008, s

5 ferenda, jejichž základ bude dovozován z autorovy průběžné kritiky soudobého stavu a její potenciální odraz v návrhu nové rekodifikace. Metodika zpracování předkládané práce nebude nijak vybočovat a klást si za cíl přinést nezbytně něco nového na poli bezdůvodného obohacení. Těžištěm bude užití deskriptivní metody, mající za cíl sumarizovat stávající zákonnou úpravu daného institutu s občasnými přesahy, jak do minulosti, tak do úvah de lege ferenda. Přestože práce bude mít spíše kompilační charakter, nebude se vyhýbat ani polemickým aspektům a částem s užitím kriticko-analytické metody. Při volbě zaměření práce byla akcentována vedle jeho aktuálnosti i jistá chudost na poli právnické literatury, která není, dle mého, dostačující a aktuální. 2 Základ pramenů a podkladů, z něhož se bude vycházet, bude tvořen primárně právními předpisy historickými i v aktuálním znění, dále dostupnou právnickou literaturou a rozhodovací činností soudů 3. Vzhledem k výše nastíněnému problému s jistou mezerovitostí tématu na trhu odborné právnické literatury, bude k osvětlení problematiky sloužit v bohaté míře rozhodovací činnost soudů, což bude vycházet i z nutnosti právní praxe obecně vyplňovat místa v právních předpisech a vykládat jejich neurčité pasáže. Nebude-li stanoveno v textu práce jinak, všechny judikáty budou čerpány z elektronických a tištěných zdrojů, publikovaných příslušnými soudními institucemi, dále pak především z tematické a aktuální kompilační publikace Petra Lavického. 4 2 Poslední ucelené pojednání o institutu bezdůvodného obohacení viz. Vaněk, J.: Neoprávněný majetkový prospěch, Praha: Panorama, 1987, nejnovější pak rigorózní práce Štursová, M.: Institut bezdůvodného obohacení v občanskoprávních vztazích, V textu budu analyzovaný právní institut nazývat zásadně nynějším pojmoslovím, tj. bezdůvodným obohacením, nebude tedy reflektována starší terminologie neoprávněný majetkový prospěch, a to ani, pokud se bude v původních textech vyskytovat. Výjimku bude tvořit kapitola zaměřená na historický vývoj. 4 Lavický, P.: Přehled judikatury ve věcech bezdůvodného obohacení, Praha: Nakladatelství ASPI,

6 II. Pojem a předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení Na tomto místě je třeba v prvé řadě vůbec vymezit základní pojem institutu bezdůvodného obohacení a jeho zakotvení v minulosti. Bezdůvodné obohacení je součástí našeho právního řádu od vzniku ČSR 5 a lze předpokládat, že jím bude i do budoucna už z důvodu, že na všech úrovních lidské společnosti vždy docházelo a bude docházet k neoprávněným majetkovým přesunům. Pro vstupní představení problematiky, historických souvislostí a vzájemného provázání jednotlivých aspektů slouží následující úvodní kapitola. II. 1. Bezdůvodné obohacení v minulosti Zákaz obohacovat se bezdůvodně na úkor jiného se do římského práva prosadil pozvolna v souvislosti s potlačováním formální stránky právního jednání a vyzdvihováním obsahového hlediska. Vrcholem pak v tomto směru bylo období justiniánské, kdy se rozlišovalo šest případů bezdůvodného obohacení. 6 Myšlenka, obohacovat se v určitých případech bezdůvodně k újmě jiného, se prosadila i v dalším právním vývoji, jak v rámci anglosaského systému práva, tak v kontinentálním. 7 V rakouském Všeobecném zákoníku občanském z roku 1811 (Allgemeines buergerliches Gesetzbuch dále ABGB ) se výslovně o bezdůvodném obohacení nic nestanoví a podle všeho, ani nezná všeobecnou žalobu bezdůvodného obohacení, pouze toliko úpravu kondikcí na několika místech. Přesto nelze konstatovat, že ABGB bezdůvodné obohacení nijak neupravuje. Stěžejní část lze nalézt v ustanovení 1431 a násl.; k tomu dále přistoupily především 1041 až 1044 a Našeho ve smyslu vzniku samostatného státu po 1. světové válce, není tím popírána existence daného institutu v dřívější době. 6 V podrobnostech viz. Korecká, V.: Neoprávněný majetkový prospěch v občanském právu, Brno: UJEP, 1981, s Viz. Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník Velký akademický komentář, Praha: Nakladatelství Linde, 2008, s an. 6

7 Co se týče podrobnější systematiky daných ustanovení, placení nedluhu jsou věnovány ust až 1437, zařazené do partie vztahující se ke zrušení práv a závazků, tj. zániku závazkových právních vztahů. Postiženému dávalo ust možnost žádat zpět věc nebo mzdu přiměřenou sjednanému užitku pro případy, kdy byla někomu omylem byť by to byl omyl právní plněna věc, nebo vykonáno jednání, na které neměl vůči plnícímu žádné právo. Požadavek, aby se postižený mýlil, důsledně uvádělo ust tak, že výslovně vylučovalo kondikci pro případ, kdy někdo platí, věda, že není dlužen (neboť pak se věc posuzovala jako dar); citované ustanovení vylučovalo žalobu z bezdůvodného obohacení též pro případy, kdy byl zaplacen dluh promlčený, neplatný pouze pro nedostatek formy nebo dluh naturální. Příjemce zaplaceného nedluhu se pokládal za poctivého nebo nepoctivého držitele podle toho, zda věděl o plátcově omylu (nebo jej z okolností musel vědět), či nikoliv. Ustanovení 1435 dále pamatovalo na dodatečný zánik právního důvodu a ust na mylné splnění obou předmětů plnění u alternativního závazku. V hlavě dvacáté druhé, týkající se zmocnění a jiných druhů jednatelství, ABGB dále reguloval v ust až 1044 případy užití věci ku prospěchu jiného. Ustanovení 1041 pamatovalo na případy, kdy bylo bez jednatelství užito věci k prospěchu jiného; ust na učinění nákladu za jiného, který by tato osoba podle zákona musela učinit sama; ust na obětování věci k odvrácení větší škody, jež hrozila jemu nebo jiným. Ustanovení 1174 vylučovalo žádat zpět to, co někdo dal vědomě za účelem nemožným nebo nedovoleným. Pokud, však někdo takto plnil tomu, kdo se chtěl dopustit nedovoleného činu za tím účelem, aby nedovolenému činu zabránil, náležela pro tyto případy možnost domáhat se vrácení. Občanský zákoník z roku 1950 (č. 141/1950 Sb.) reguloval závazky z bezdůvodného obohacení v hlavě sedmnácté, in concreto v ust. 360 až 365. Pod rubrikou plnění bez právního důvodu zahrnovalo ust. 360 případy plnění bez právního důvodu, jakož i plnění, jehož právní důvod se neuskutečnil nebo odpadl. V ust. 363 a 364 bylo upraveno upotřebení věci pro jiného, a to jednak upotřebení věci pro jiného mimo případ jednatelství bez příkazu a jednak obětování věci ve společné nouzi za účelem odvrácení těžší škody. Náklad učiněný za jiného upravovalo 7

8 ust. 365 tak, že ten, kdo učinil náklad za někoho, kdo jej měl po právu učinit sám, byl oprávněn domáhat se náhrady. Tato náhrada však nenáležela tomu, kdo učinil náklad proti vůli povinného, který by jej byl sám řádně vynaložil. Zvláštní promlčecí doba nebyla stanovena, platila tedy obecná promlčecí doba tříletá dle ust. 99. Novátorské řešení přinesla následující kodifikace občanského práva zákonem č. 40/1964 Sb. v původním znění. Bezdůvodné obohacení bylo upraveno spolu s odpovědností za škodu v části šesté jako odpovědnost za neoprávněný majetkový prospěch. 8 Ustanovení 415, nadepsané předcházení škodám a neoprávněnému majetkovému prospěchu, ukládalo každému povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k neoprávněnému majetkovému prospěchu na úkor společnosti nebo jednotlivce. Speciální prevenční povinnosti upozorňovací a zakročovací pro případ hrozícího neoprávněného majetkového prospěchu pak vyplývaly z ust Tato systematika a úprava vycházela z koncepce přiznávající závazkům z bezdůvodného obohacení (resp. terminologicky přesněji z neoprávněného majetkového prospěchu), charakter závazků odpovědnostních. Právě z ust. 415 bylo vyvozováno, že nepočíná- -li si někdo tak, aby nedošlo k neoprávněnému majetkovému prospěchu, porušuje svou povinnost a za její porušení také odpovídá. V souladu s tím se obecné předpoklady odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch vytyčovaly jako: 1. protiprávní úkon 2. neoprávněný majetkový prospěch na úkor druhého 3. příčinná souvislost mezi nimi 9 Nová úprava k odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch rovněž přiřadila v ust. 453 případy ponechání si nálezu a přisvojení si nebo užívání věcí opuštěných a věcí skrytých, jejichž vlastník není znám. Občanský zákoník též zřetelně posílil úlohu státu. V ust. 456 se nově objevilo do dnešních dob platné pravidlo, podle něhož v případech, kdy nebylo možné zjistit postiženého, připadl neoprávněný majetkový prospěch státu. Především, ale v ust. 8 Zásada zakazující obohacovat se na úkor společnosti nebo spoluobčanů byla stanovena již v čl. VII., viz. Schelleová, I. Schelle, K. Civilní kodexy Brno: Doplněk, 1993, s Korecká, V. Neoprávněný majetkový prospěch v občanském právu. Brno: UJEP, 1981, s

9 457, odst. 2 a 3 umožňoval soudu na návrh prokurátora vyslovit, že státu připadá plnění přijaté na základě neplatné smlouvy s úmyslem porušit zákon. 10 Konečně v ust. 107 zakotvil speciální úpravu promlčecí doby, pomocí kombinace dob s objektivně a se subjektivně určeným počátkem, kdy oproti dnešku platilo, že až do účinnosti novely zákonem č. 131/1982 Sb. byla subjektivní doba pouze jednoroční. Novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. doznala právní úprava výraznějších změn. Především terminologicky se od této doby zákon již nezmiňuje o neoprávněném majetkovém prospěchu, nýbrž o bezdůvodném obohacení. Ustanovení o věcech nalezených, opuštěných a skrytých byla přesunuta do ust Zrušena byla též ust. 453a a 457 odst. 2 a 3, jež svým represivním pojetím vybočovala z restitučních či reparačních cílů bezdůvodného obohacení. 11 II. 2. Bezdůvodné obohacení dle OZ de lege lata Základní úprava institutu bezdůvodného obohacení je vymezena v ustanoveních 451 až 459 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ ). V těchto základních ustanoveních se promítá snaha zákonodárce postihnout celý pojem tohoto institutu a zabránit jeho pomocí, aby se kdokoliv obohatil na úkor druhého bez právem uznaného důvodu a aby, dojde-li k tomu, bylo vráceno to, co kdo bez právem uznaného důvodu získal. O bezdůvodném obohacení se OZ zmiňuje i na dalších místech. Zejména je nutno poukázat na speciální regulaci promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v Z dalších ustanovení OZ je možné zmínit 485 a 487, věnovaný ochraně oprávněného dědice, 577 odst. 2 týkající se nemožnosti plnění a v rámci přechodných ustanovení 872 odst Posléze bylo toto ustanovení novelizováno zákonem č. 131/1982 Sb. 11 Viz. Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník Velký akademický komentář, Praha: Nakladatelství Linde, 2008, s an. 12 Více viz. příslušná kapitola této práce. 13 Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník Velký akademický komentář, Praha: Nakladatelství Linde, 2008, s

10 Tato diplomová práce je zaměřena na problematiku právních následků bezdůvodného obohacení výhradně na poli občanského zákoníku. Přestože s ohledem na skutečnost, že úprava tohoto institutu v OZ je klíčová pro celou oblast soukromého práva, pro naše potřeby bude určující a dostačující základní vymezení a úprava v části šesté, hlavě třetí OZ. Ze stejného důvodu budou ponechány stranou i její dopady do některých soukromoprávních odvětví Např. závazkové vztahy z bezdůvodného obohacení pro celou oblast pracovního práva jsou dle ust. 324 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce podřízeny dikci ust. 451, 454, 455 odst. 1, 456 až 459 OZ. Lehký přesah bude potenciálně zahrnut do otázek promlčení v souvislosti se sporným výkladem promlčecí lhůty v obchodněprávních vztazích, viz. příslušná kapitola. 10

11 III. Předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení Z takto pojaté problematiky bezdůvodného obohacení můžeme vymezit jeho základní předpoklady 15, které si v následujících subkapitolách podrobněji analyzujeme. 1. vznik obohacení (majetkového prospěchu) vyjádřitelného v penězích na straně obohaceného, obohacení sub. 1. má povahu obohacení bezdůvodného 2. obohacený získal majetkový prospěch na úkor poškozeného 3. neexistence zvláštní úpravy, která má aplikační přednost III. 1. Získání určitého majetkového prospěchu (obohacení se) Prvotním znakem, abychom mohli vůbec hovořit o bezdůvodném obohacení je, aby k obohacení vůbec došlo. Občanský zákoník sám o sobě legální definici nenabízí, občanskoprávní nauka považuje za obohacení se majetkový přesun na straně neoprávněného nabyvatele, které může spočívat v podobě např. věcného nebo peněžitého plnění, ale i prospěch z užívání cizí věci, či z výkonů, které byly pro obohaceného provedeny. Vždy je nezbytné, aby mělo majetkovou hodnotu a bylo objektivně vyjádřitelné v penězích. V majetkové sféře obohaceného se pak projeví v aktivní podobě ve zvětšení jeho majetku, nebo pasivně v tom, že nedojde ke zmenšení majetku obohaceného, ač se tak po právu mělo stát. 16 Rovněž starší literatura klade důraz na majetkový aspekt obohacení, když má za to, že nedostačí, že hodnota přešla ze jmění žalobcova do jmění žalovaného, nýbrž vyžaduje se, aby žalovaný měl z toho užitek, to znamená, že to, co přešlo, mělo nejen hodnotu pro žalobce, nýbrž, že 15 Viz. Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník Velký akademický komentář, Praha: Nakladatelství Linde, 2008, s an., srov. Knapová, M. Švestka, J. Dvořák, J. a kol. Občanské právo hmotné 2. Díl třetí: závazkové právo. 4. vydání. Praha: ASPI, 2005, s. 570, Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. vydání. Brno: MU a Doplněk, 2002, s Tzv. obohacení nepřímé, viz. Plecitý, V. Vrabec, J. - Salač, J. Základy občanského práva. 2. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, s

12 mělo hodnotu i pro žalovaného. 17 Užitek obohaceného může být trvalý (např. užitím cizích cihel k vlastní stavbě), ale i přechodný. Stejně tak judikatura formuluje, že neoprávněný majetkový prospěch vzniká především tak, že se dosavadní majetek obohaceného rozmnoží o nové majetkové hodnoty, ale může spočívat i v tom, že se jeho dosavadní majetek nezmenšil, i když by k tomu jinak došlo, kdyby obohacený plnil svoje povinnosti. 18 Ústavní vymezení a předpoklad institutu bezdůvodného obohacení spočívající v nabytí majetku lze hledat v právu vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod, resp. v právu na pokojné užívání majetku, jež garantuje čl. 1 dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 19 Pojem majetkového prospěchu, či majetku obecně, nespočívá pouze v tom, že obohacený má u sebe peníze, či jiné věci. Bezdůvodně se lze obohatit i o cizí pohledávku, či jiné majetkové právo, užíváním cizí věci, ochranné známky, či řešení chráněného patentem, nebo tím, že někdo poskytuje obohacenému bez právního důvodu určité výkony. K demonstraci výše uvedeného lze uvést jednak samotný zákonný text OZ, který v ust. 458 odst. 1 in fine sám předvídá plnění, spočívající ve výkonech a (vzhledem k často nemožnosti, přesně definovat rozsah restituční povinnosti) pro tento případ stanovuje povinnou relutární náhradu a dále příklad řešený judikaturou, kdy někdo na základě plnění bez právního důvodu získá projektovou dokumentaci, obsahující určité technické řešení, pak může být vedle vlastní hodnoty takto získaného projektu bezdůvodným obohacením také hodnota získaná využitím projektu. 20 Majetkový prospěch musí mít svůj základ v občanskoprávních vztazích; proto ust. 451 an. nedopadají na právní vztahy vznikající v oblasti veřejného práva např. 17 Sedláček, J. Obligační právo III. 1. vydání. Brno: Právník, 1926, s. 16 an, citováno dle Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník Velký akademický komentář, Praha: Nakladatelství Linde, 2008, s Zhodnocení občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu SSR ze dne , sp. zn. Cpj 37/78, viz. též Lavický, P.: Přehled judikatury ve věcech bezdůvodného obohacení, Praha:Nakladatelství ASPI, 2006, s Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek., dostupné např z 20 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 29 Odo 487/2001, též. viz. Lavický, P.: Přehled judikatury ve věcech bezdůvodného obohacení, Praha:Nakladatelství ASPI, 2006, s

13 podle právní úpravy nemocenského pojištění. 21 III. 2. Majetkový prospěch je získán na úkor druhého Tento předpoklad je vice versa předešlého. Obohacení jednoho účastníka zákonitě odpovídá újmě druhého, kterou tento utrpěl na svých majetkových poměrech. Majetkový prospěch obohaceného musí být zároveň na úkor poškozeného. Tímto kritériem se vyjadřuje souvislost mezi obohacením na straně jedné a majetkovou újmou poškozeného na straně druhé. Nestačí, že se jedna strana obohatila, nýbrž k tomu, aby vznikl závazek z bezdůvodného obohacení, musí toto obohacení zároveň znamenat újmu v majetkové sféře postiženého. O újmě lze říct v podstatě totéž, co o obohacení druhého subjektu. Musí tedy mít majetkovou hodnotu a může spočívat ve zmenšení majetku postiženého, buď aktivní formou, snížením aktiv nebo zvětšením jeho pasiv, či v tom, že se jeho majetek nezvětšil, ač by se za normálního běhu událostí zvětšit měl. Újmu postiženého však nelze považovat za zrcadlový obraz obohacení druhé osoby, resp. nikoliv vždy. Tam, kde někdo zaplatí jinému peněžní částku v mylném přesvědčení, že ji dluží, si budou obohacení i újma navzájem odpovídat, a to jak do výše, tak i co do své povahy. Pokud, však obohacení spočívá např. v tom, že někdo užíval bezesmluvně zdarma cizí věc, pak obohacení a újma nejsou zjevně stejného druhu a nastupuje povinnost relutární náhrady dle ust. 485 ost. 1 věty druhé. Rozdílná může být i výše újmy a obohacení. Např. investuje-li někdo do cizí nemovitosti, zastává soudní praxe názor, že výše obohacení, je dána nikoliv tím, co postižený vynaložil, ale tím, o co se zvětšila hodnota nemovitosti, do níž byly investice vynaloženy. Od tohoto příkladu je však třeba také odlišovat situace, kdyby nešlo o investice vynaložené na nemovitost jako takovou, ale o plnění vykonané pro obohaceného např. plnění, které si obohacený objednal, ale zaplatil ho postižený. V takovém případě by totiž šlo o bezdůvodné obohacení podle ust. 454 OZ a jeho 21 Švestka, J. - Spáčil, J. - Škárová, M. Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I, Praha: C.H.Beck,

14 rozsah by představovala suma, kterou postižený zaplatil. O tuto sumu by se obohacený obohatil, protože ji měl platit sám. V takovém případě by bylo třeba uhradit to, co bylo za postiženého zaplacené 22. Tento právní názor předpokládá, že vynaložené investice jsou vyšší než částka, o kterou se zvýšila hodnota nemovitosti. Je však představitelná i opačná situace, kdy vzrůst hodnoty nemovitosti bude výrazně přesahovat výši investic, které postižený vynaložil; obohacení tak bude vyšší, než újma postiženého. Dle právní literatury bude v takovém případě nutno trvat na stanovisku, že postižený se bude moci domáhat vydání bezdůvodného obohacení pouze do výše újmy, kterou utrpěl; pokud by mu připadlo více, než oč se zmenšil jeho majetek v důsledku vynaložených investic, vzniklo by tím zase obohacení jemu. Obohacení musí být na úkor, tj k újmě postiženého; je-li obohacení vyšší, než újma postiženého, nemůže část obohacení přesahující výši újmy postižený odčerpat obohacenému pomocí institutu bezdůvodného obohacení. 23 Tento závěr pro mě vyznívá ne úplně přesvědčivě a pokládám jej za sporný, neboť zákonná dikce ust. 458 hovoří z gramatického hlediska jasně, že: Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Nabytou hodnotou pak judikatura určila, že existují i případy, kdy hodnota bezdůvodného obohacení získaného např. převzetím projektové dokumentace bez právního důvodu, není dána hodnotou prostředků vynaložených na tvorbu projektu, nýbrž hodnotou takto vytvořeného projektu (hodnotou díla). Bezdůvodným obohacením v případech, kdy někdo na základě plnění bez právního důvodu získá projektovou dokumentaci, obsahující určité technické řešení, může být vedle vlastní hodnoty takto získaného projektu také hodnota získaná využitím myšlenek v něm obsažených. 24 V návaznosti na dikci ust. 458 pak je, dle mého, formálně správnější trvat na uhrazení veškeré hodnoty (včetně hodnoty získané využitím myšlenek v projektu obsažených), kterou mělo bezdůvodné obohacení. Případné otočení postavení stran obohacený poškozený, pak nenastane s poukazem na absenci bezdůvodnosti daného plnění, neboť zákon sám ukládá povinnost uhradit celou hodnotu obohacení zpět poškozenému, tedy 22 Zpráva občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne , čj. Cpj 34/74 a zhodnocení občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu SSR ze dne , sp. zn. Cpj 37/78 23 dle Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník Velký akademický komentář, Praha: Nakladatelství Linde, 2008, s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 29 Odo 487/

15 plně v souladu s právem. III. 3. Obohacení je možno považovat za bezdůvodné Konečně, musí se jednat o obohacení bezdůvodné. Právo subjektům právních vztahů dovoluje obohatit se na úkor druhého, bez toho by nebyl myslitelný obecný hospodářský život, pro naše potřeby lze konstatovat, že obohacení bude bezdůvodným, pokud právo nebude jeho nabytí dovolovat, či v obecné rovině uznávat (aprobovat). Jednotlivé případy, kdy lze obohacení považovat za bezdůvodné, stanoví výslovně ust. 451 odst. 2 a 454 OZ. Na první pohled se jeví ust. 451 odst. 2 jakožto taxativní výčet zvláštních skutkových podstat bezdůvodného obohacení, čemuž odpovídá i absence obvyklých poznávacích výrazů signalizujících demonstrativní ustanovení (zejména, mimo jiné). Osobně nepovažuji dané schéma za optimální. Přestože, je nevysoká pravděpodobnost, že by nastal případ, který by nebyl možno podřadit pod některou ze skutkových podstat dle ust. 451 odst. 2, lze si představit, např. možnost, že by bylo nabyto plnění sice z poctivých zdrojů, ale způsobem nepoctivým, či jinak obecně nespravedlivým, jenž by se ovšem nedal podřadit pod ust. 451 odst. 2 OZ. Krásným příkladem nedokonalosti předpokladů bezdůvodného obohacení dle stávající právní úpravy, kdy není (oproti např. ABGB) brána v potaz vůle druhé strany, resp. (ne)vědomost o absenci povinnosti plnit, může být případ, který popisuje ve svých úvahách Lucie Štursová: Pan Bohatý a pan Chudý bydlí ve spojených domcích stejného tvaru. Pan Bohatý se rozhodne na svůj domek dát novou omítku. Vzhledem k tomu, že domky jsou stejné a působí jako jeden, je pro pana Bohatého esteticky důležité, aby si stejnou omítku nechal na svém domku udělat také pan Chudý. Ten ovšem odmítá, neboť nemá dostatek finančních prostředků. Pan Bohatý se tedy rozhodne udělat za svoje peníze omítku na obou domech. Učiní tak v době, kdy pan Chudý na delší čas odcestuje, a proto se nemůže k omítnutí svého domu vyjádřit. Nejde tedy o dvoustranný právní úkon darování dle 628 a násl. OZ. Popsaná situace 15

16 představovala pro pana Bohatého majetkovou ztrátu, pro pana Chudého naopak zisk. Pan Bohatý neměl žádný právní důvod k plnění ve prospěch pana Chudého, jednalo se jen o jeho dobré gesto. Jde tedy o bezdůvodné obohacení, vzniklé plněním bez právního důvodu na straně pana Chudého, které je tento dle 451 odst. 1 OZ povinen vydat. S ohledem na absurditu dané situace je vhodné zakotvit předpoklad nevědomosti o neexistenci povinnosti plnit na straně toho, kdo plnil, jakožto obecného předpokladu úspěšného uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení s odkazem na skutkové podstaty bezdůvodného obohacení. 25 Předpokladem vzniku závazku z bezdůvodného obohacení zásadně není protiprávní čin obohaceného. To ovšem neznamená, že by toto nebylo možné (např. typicky majetkový prospěch získaný plněním z nepoctivých zdrojů). Stejně tak skutečnost, že byl překročen, či nepřekročen rozsah podnikatelského (či jiného) oprávnění, je pro posouzení nároku z bezdůvodného obohacení nerozhodný. 26 Mnohdy bezdůvodné obohacení nastane bez přičinění obohaceného. Např. postižený svůj dluh omylem splní někomu jinému než věřitel, nebo plní v domnění, že je tu právní důvod, ačkoliv žádný není apod. Obohacení se může stát bezdůvodným rovněž teprve po uplynutí určité doby od okamžiku, kdy se plnilo; tak tomu bude, odpadne-li dodatečně právní důvod např. pro odstoupení od smlouvy. 27 Bezdůvodnost obohacení nemusí rovněž pramenit pouze z lidského chování. Může k němu dojít i v důsledku právní události. V neposlední řadě je vhodné se s ohledem na definování předpokladů zmínit i o povaze právního vztahu z bezdůvodného obohacení obecně a vymezit jej oproti právnímu institutu právní odpovědnosti, s nímž sdílí část šestou OZ i její název Odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení. Daná systematika OZ vychází z minulosti, kdy byla ust. o bezdůvodném obohacení determinována zásadou občanskoprávních vztahů, zakotvenou v článku VII. OZ, stanovící zákaz obohacovat se na úkor společnosti nebo spoluobčanů. Konkrétně byl potom tento právní princip obsažen v 415 OZ, který ukládal každému 25 Štursová, L: Institut bezdůvodného obohacení de lege ferenda. Právník, 2008, č. 3, s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 29 Odo 805/ Tato možnost je přímo uvedena v ust. 451 odst. 2 OZ, srov. Fiala, J. a kol.: Lexikon občanského práva, Ostrava: Sagit, 1997, s

17 povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a na majetku, ani k bezdůvodnému obohacení (neoprávněnému majetkovému prospěchu) na úkor společnosti nebo jednotlivce. Za současného právního stavu, kdy z OZ byla obě shora uvedená ustanovení vypuštěna 28, je situace odlišná. Absence obecných pravidel dle článku VII. OZ a 415 OZ vlastně znamená absenci primární právní povinnosti, jejíž porušení by mělo za následek vznik sekundární povinnosti. Nelze tedy již souhlasit s dřívějším pojetím 29 odpovědnostního závazku bezdůvodného obohacení, neboť chybí znak odpovědnosti protiprávní úkon, ten může, ale často nemusí být předpokladem bezdůvodného obohacení, neboť často dochází k bezdůvodnému obohacení právní událostí, tj. nezávisle na vůli jednající osoby, kdežto u odpovědnosti je volní protiprávní jednání nezbytnou podmínkou vzniku odpovědnostního vztahu. Lze souhlasit s názory v odborné literatuře, které chápou bezdůvodné obohacení jako poněkud užší institut než ostatní odpovědnostní vztahy, a sice tak, že může fakticky vzniknout i bez porušení právní povinnosti 30 a jeho právní úprava nemá sankční, resp. preventivní funkci. Z toho se pak přímo dovozuje, že právní závazek k vydání bezdůvodného obohacení nevzniká v důsledku protiprávnosti, ale vzniká mimosmluvně při splnění určitých podmínek stanovených v zákoně. 31 Takto vymezený institut můžeme definovat jako tzv. kvazidelikt, neboť tím, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení není vázána na zavinění, ani na protiprávní jednání obohaceného (ani na porušení právní povinnosti obecně), nýbrž je zákonem definována povinnost při vzniku určitého reprobovaného stavu. 32 Uvedenou tezi lze opřít i o rozhodovací praxi soudů, v níž bylo konstatováno, že: Předpokladem odpovědnosti za bezdůvodné obohacení není protiprávní úkon obohaceného ani jeho 28 Novelizováno zákonem. č. 509/1991 Sb. 29 Srov. Vaněk, J.: Neoprávněný majetkový prospěch, Praha: Panorama, 1987, s. 13 an., Korecká, V: Neoprávněný majetkový prospěch v občanském právu, Brno: UJEP, 1981, s. 41 an. 30 Např. v důsledku právní události, např. naplavením dřeva na cizí pozemek v důsledku povodně, viz. Fiala, J. a kol.: Lexikon občanského práva, Ostrava: Sagit, 1997, s. 17, srov. Bejček, J., Bezdůvodné obohacení, Právní rádce, 1994, č. 11, s Bejček, J., Bezdůvodné obohacení. Právní rádce, 1994, č Srov. Švestka, J. - Spáčil, J. - Škárová, M. Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I, Praha: C.H.Beck, 2008, s

18 zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. 33 Lze tedy s ohledem na výše zmíněné vyvodit, že základním hlediskem pro posouzení bezdůvodnosti obohacení by mělo být hledisko souladu nabytí určitého majetkového prospěchu s právem, resp. na základě právem uznaného podkladu pro jeho získání s tím, že rozhodné je tedy pouze to, zda objektivně nastal stav bezdůvodného obohacení Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 643/ Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník Velký akademický komentář, Praha: Nakladatelství Linde, 2008, s

19 IV. Právní následky bezdůvodného obohacení Uložení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení sleduje především cíle reparační a obnovení narušeného principu ekvivalence plnění. Tomu musí odpovídat i interpretace výše zmíněných ust. OZ, která musí zajistit opětovné nastolení majetkové rovnováhy, byla-li bezdůvodným obohacením jednoho na úkor druhého narušena. IV. 1. Obecná ediční povinnost vydat bezdůvodné obohacení dle 451 OZ 451, odst. 1 OZ Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Základním právním následkem získání bezdůvodného obohacení je vznik povinnosti toto obohacení vydat dle ust. 451 odst. 1. Zároveň je zde vyjádřena jedna ze základních zásad občanského práva zákaz obohacovat se na úkor jiného. Došlo-li na úkor jednoho subjektu k obohacení druhého bez právem uznaného důvodu, vzniká mezi nimi závazkový právní vztah z bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení je v OZ chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se obohacený obohatil. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení (tzv. ediční povinnost) není vázána na zavinění na straně obohaceného ani na jeho protiprávním jednání. Hovoříme tak o koncepci kvazideliktu, kdy zákon stanoví povinnost při vzniku určitého reprobovaného stavu (vzniku bezdůvodného obohacení). Nejde o formu právní odpovědnosti, obohacený nemá možnost využít exkulpační ani liberační důvody. Ohledně časového rozmezí realizace ediční povinnosti OZ nestanovuje výslovně žádnou lhůtu. Lze však dovodit, že nejzazší termín se bude shodovat s koncem objektivní promlčecí lhůty dle ust. 107 OZ, neboť později je právo na vydání bezdůvodného obohacení již promlčeno. 19

20 Jak se konkrétně k dataci plnění z tohoto vztahu staví praxe, lze vyčíst z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne : "Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle 563 obč. zák. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Forma výzvy k plnění není předepsána, je však nutné, aby splňovala obecné náležitosti stanovené v 34 a násl. obč. zák., a z jejího obsahu musí být zřejmé, že věřitel vyzývá dlužníka k plnění, jehož výše musí být dostatečně určitě specifikována. 35 IV Adresáti ediční povinnosti dle 456 OZ 456 OZ Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Ustanovení 456 OZ nezakládá samostatnou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení. Pouze stanoví, komu má být bezdůvodné obohacení vydáno. V prvé řadě pamatuje na postiženého, tj. na toho, k jehož újmě se někdo jiný bezdůvodně obohatil a nelze-li jej zjistit, je oprávněným subjektem stát. Bezdůvodné obohacení představuje samostatný zavazovací důvod, na jehož základě vzniká závazkový právní vztah. Jeho subjekty jsou postižený (oprávněný) na straně jedné a obohacený (povinný) na straně druhé. Ustanovení 456 OZ pak ukládá obohacenému povinnost vydat předmět bezdůvodného obohacení tomu, na jehož úkor byl získán, tj. postiženému. 35 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 33 Odo 1642/2006, srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 33 Odo 485/

21 Postiženým je osoba (fyzická i právnická, včetně státu, který má postavení právnické osoby na základě ust. 21 OZ), v jejíž majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot ve prospěch obohaceného. Obohaceným je ten (fyzická i právnická, včetně státu, který má postavení právnické osoby na základě ust. 21 OZ), v jehož majetkové sféře nastalo zvětšení majetkových hodnot k újmě postiženého. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení má zásadně ten, kdo je získal. Je jím ten, kdo zvětšil svá aktiva na úkor druhého, nebo ten, kdo svá aktiva oprostil od pasiv splněním jeho závazku poškozeným subjektem. V této souvislosti je zapotřebí připomenout principy jednání jménem právnické osoby, či za právnickou osobu, upravené v ust. 20 OZ. Převezme-li, např. statutární orgán, jednající jménem právnické osoby, od druhé smluvní strany zálohu na kupní cenu ze smlouvy (či jiné plnění) k jejímuž uzavření nedojde, není obohaceným statutární orgán, nýbrž právnická osoba, jejímž jménem jednal. Praktické dopady, zejména při pasivní žalobní legitimaci, má rovněž rozlišení obohaceného v závislosti na jednotlivých skutkových podstatách bezdůvodného obohacení. Vzniklo- li bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo bylo-li získáno z nepoctivých zdrojů, je obohaceným ten, komu se plnilo. Jde-li naproti tomu o plnění za jiného ve smyslu ust. 454 OZ, má postavení obohaceného nikoliv ten, komu bylo plněno, ale ten, za kterého třetí osoba plnila. Jde o případy, v nichž existuje právní povinnost ke konkrétnímu plnění u toho, za nějž bylo plněno a naopak neexistuje taková povinnost na straně toho, kdo za něj jeho povinnost splnil. Ten, kdo poskytl plnění za jiného, má právo požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení od toho, za koho plnil, a nikoli od toho, komu plnil. Nezbytným předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení podle ust. 454 OZ je, že mezi tím, kdo plnil za dlužníka (jeho věřiteli) a tím, komu se plnilo (tj. věřitelem), bylo zřejmé, že je plněno za jiného (tj. za dlužníka, jemuž vzniká bezdůvodné obohacení tím, že plněním, které za něj ke splnění jeho dluhu poskytl někdo jiný, jeho dluh zanikl splněním OZ). To je základní rozdíl mezi bezdůvodným obohacením získaným plněním bez právního důvodu podle ust. 451 OZ a bezdůvodným obohacením 21

22 získaným plněním za jiného podle ust. 454 OZ. 36 Nárok postiženého na vydání předmětu bezdůvodného obohacení tedy v případech uvedených v ust. 451 odst. 2 a ust. 454 směřuje vůči diferenciovaným subjektům. Je možné, že jednotlivé případy budou jen těžce rozlišitelné, proto je nutné zkoumat i to, zda mezi tím, kdo plnil a tím, komu se plnilo, bylo zřejmé, že se plnění děje za jiného; pak je toto podřaditelné pod ust. 454 OZ. Pokud ten, kdo plnil, jednal v domnění, že plní svůj vlastní závazek, vznikl mezi ním a tím komu plnil, právní vztah z plnění bez právního důvodu a nárok na vrácení tohoto plnění. 37 Plnil-li tedy dlužník osobě, která k přijetí plnění nebyla oprávněna, dluh splněním nezaniká; dlužník se tak svého závazku vůči věřiteli nezprostí a to ani v případě, že o této skutečnosti nevěděl. V takovém případě se nic nemění na právním vztahu dlužníka a věřitele, jehož pohledávka nezanikla a jehož majetkového stavu se plnění neoprávněné osobě nedotýká. Bezdůvodné obohacení tedy nově vzniká osobě, která neoprávněně plnění přijala, avšak nikoliv na úkor (původního dlužníkova) věřitele, nýbrž na úkor dlužníka, jehož majetkový stav se zmenšil tím, že plnění vydal, aniž dosáhl zániku svého dluhu vůči věřiteli splněním. 38 Původní dlužník zůstává v tomto případě i nadále dlužníkem, ale nově se stává postiženým v právním vztahu z bezdůvodného obohacení. Stejná diferenciace nastane, pokud třetí subjekt (jiný věřitel) splní za dlužníka dluh původnímu věřiteli v době, kdy dluh již zanikl pak nenastává situace dle ust. 454 OZ, neboť dlužníkův dluh již v době plnění netrval, ale naopak se obohaceným stává původní věřitel na základě plnění bez právního důvodu dle ust. 451 OZ. 39 Jiná zajímavá situace může z tohoto pohledu nastat, pokud dlužník nesouhlasí s plněním svého dluhu věřiteli třetí osobou. Pak plnění třetí osoby věřiteli bez souhlasu dlužníka nemá za následek splnění závazku, ale vznik bezdůvodného obohacení věřitele. 40 Ediční povinnost, vyplývající z bezdůvodného obohacení, se neváže k věci, ale k osobě, jež se bezdůvodně obohatila; to vyplývá ze závazkové podstaty institutu bezdůvodného obohacení, kdy je na něj pohlíženo jako na kvazidelikt, z něhož 36 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn 25 Cdo 1208/ Zhodnocení občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu SSR ze dne , sp. zn. Cpj 37/78 38 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 413/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 29 Odo 289/ Handlar, J.: Oprávnění třetí osoby splnit závazek dlužníka a bezdůvodné obohacení podle 454 ObčZ, Soudní rozhledy, 2003, č. 9, s. 297 an. 22

23 vznikají práva a povinnosti jeho subjektům. Dojde-li proto ke změně v osobě vlastníka zhodnocené věci, nenastává se změnou vlastníka též změna v osobě dlužníka v závazkovém právním vztahu z bezdůvodného obohacení. Obohaceným je i nadále ten, komu bezdůvodné obohacení původně vzniklo, tj. tehdejší vlastník. Toto lze demonstrovat na soudním rozhodnutí, v němž bylo jasně konstatováno, že Právo na vydání bezdůvodného obohacení není právem, které by se k majetku připínalo. Z uvedené formulace zákona je zřetelné, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení se neváže k věci, ale k osobě, jež se bezdůvodně obohatila. 41 Dalším takovým dokladem může být rozhodnutí, upravující otázku bezdůvodného obohacení získané trestným činem, kdy je judikováno, že: Podílník neodpovídá poškozenému za škodu způsobenou při krádeži, na které neměl účast. To však nevylučuje jeho odpovědnost za bezdůvodné obohacení, získané trestnou činností na úkor poškozeného. 42 Obecně lze uzavřít, že problematika identifikace obohacených subjektů při bezdůvodném obohacení je ze strany rozhodování soudů konstantní, a to jak v obecné rovině při převodu vlastnictví 43, tak při specifičtějších trojstranných závazcích např. při problematice pronajímatel nájemce podnájemník při podnájmu bytu na základě neplatné podnájemní smlouvy, kdy je plně reflektována obligační povaha nároku vydání bezdůvodného obohacení v rámci smluvních subjektů s tím, že na nájemci, jemuž svědčí právo nájmu bytu, se vlastník tohoto bytu nemůže úspěšně domáhat vydání majetkového prospěchu, jenž nájemce získal platbami za podnájem od toho, kdo na základě neplatné nájemní smlouvy byt místo nájemce užíval. 44 V případech přechodu práv a povinností ze vztahu bezdůvodného obohacení pak pro fyzické osoby platí, že zemře-li postižený, potom v období od jeho smrti až do vypořádání dědictví pravomocným rozhodnutím soudu jsou osobami oprávněnými požadovat vydání bezdůvodného obohacení, jež vzniká jinému v souvislosti 41 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 33 Odo 258/2003, viz. 42 Rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne , sp. zn. 1 Cz 82/79 43 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 29 Cdo 2631/2000 kdy je v souladu jak se zákonem, tak s právní naukou řečeno, že: při změně vlastnictví věci nepřechází na nabyvatele věci povinnost vydat bezdůvodné obohacení, které převodce prostřednictvím této věci získat na úkor jiného. Tedy plnění, které účastník neplatné smlouvy v souladu s ujednáním obsaženým ve smlouvě poskytl věřiteli druhé smluvní strany, je povinna mu vrátit druhá smluvní strana. 44 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 264/

24 s užíváním majetku náležejícího do dědictví, jeho dědicové. 45 V případě smrti obohaceného se povinnost vydat bezdůvodné obohacení stává součástí dědictví, tj. nezaniká smrtí obohaceného, ale přechází na jeho dědice. Výše této povinnosti však může být nižší, neboť podle ust. 470 odst. 1 OZ je dědic zavázán jenom do výše ceny nabytého dědictví. Jedná se tedy o případ, kdy bezdůvodné obohacení neplní svoji reparační funkci stanovenou v ust. 458 OZ. V případech přechodu v rámci právnických osob může obdobně ke změně věřitele nebo dlužníka dojít za situace, přechází-li při jejím zrušení její jmění na právního nástupce. Pokud jde o problematiku společných závazků několika obohacených, pak OZ výslovně neupravuje situaci, kdy bezdůvodné obohacení získá několik osob. Povahu společných závazků několika obohacených, tak bude nutno v občanskoprávních vztazích posoudit podle pravidla obsaženého v ust. 511 odst. 1, podle něhož bude několik dlužníků zavázáno solidárně pouze tehdy, pokud solidarita vyplývá ze zákona dohody soudního rozhodnutí, nebo povahy plnění. Ze zákona může solidárnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení vyplývat např. v případě upraveném v ust. 145 odst. Vznikne-li bezdůvodné obohacení oběma manželům např. v důsledku investice třetí osoby do věci, která spadá do předmětu jejich společného jmění manželů představuje povinnost vydat bezdůvodné obohacení závazek jdoucí k tíži společného jmění. Vzhledem k tomu, že podle citovaného ustanovení jsou manželé povinni takové závazky plnit společně a nerozdílně, bude mít solidární povahu i jejich povinnost vydat bezdůvodné obohacení. K odlišnému stanovisku dospěl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , kde konstatoval, že: v případech, kdy je bez právního důvodu plněno jenom některému z manželů, je obohaceným pouze ten z manželů, jemuž bylo plněno; úvahy, zda se předmět plnění stal součástí společného jmění manželů, když jednomu z manželů bylo plněno za trvání manželství jsou z pohledu bezdůvodného obohacení nadbytečné. 46 Literatura tomuto závěru nepřiznává správnost, neboť neodpovídá koncepci společného jmění manželů, jehož předmětem jsou nejen hmotné věci, ale i práva a 45 Rozsudek nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1960/99 46 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 33 Odo 221/

25 závazky (nejde-li o některou ze zákonem stanovených výjimek). Obsahem závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení je na straně obohaceného povinnost vydat předmět bezdůvodného obohacení tomu, na jehož úkor se obohatil. Vznikne-li jednomu z manželů za trvání manželství závazek vydat bezdůvodné obohacení, potom v souladu s ust. 143 odst. 1 písm. b) tento závazek tvoří součást společného jmění manželů. Jelikož závazky, které tvoří jejich společné jmění, plní oba manželé společně a nerozdílně ( 145 odst. 3), jsou oba manželé ohledně závazku vydat bezdůvodné obohacení solidárními dlužníky. Závěr, že účastníkem závazkového právního vztahu z bezdůvodného obohacení je jenom jeden z manželů, proto nemůže být správný. 47 Obdobně judikatura z ust. 139 odst. 1 dovodila, že nájemce je oprávněn požadovat bezdůvodné obohacení, které na jeho úkor získali pronajímatelé spoluvlastníci pronajaté nemovitosti po kterémkoliv z nich, bez ohledu na výši jeho spoluvlastnického podílu. 48 Jako důvod solidarity bezdůvodně obohacených byla i shledána povaha plnění, kdy se konstatovalo, že bezdůvodné obohacení více osob, spočívající v užívání cizí věci bez jejího reálného rozdělení a bez dohody o způsobu užívání konkrétní části, zakládá jejich solidární povinnost poskytnout za užívání peněžitou náhradu a věřitele opravňuje požadovat splnění povinnosti po kterékoli z nich. 49 IV Specifické postavení státu V rámci účasti státu na nejrůznějších právních závazcích, jenž zde vystupuje v občanskoprávních vztazích jako právnická osoba dle ust. 21 OZ, vzniká též právo státu na vydání bezdůvodného obohacení na základě skutkové podstaty 451, jestliže na jeho úkor získal někdo bezdůvodné obohacení přímo, čímž se nijak neliší od jiných adresátů dle ustanovení OZ o bezdůvodném obohacení. 47 Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník Velký akademický komentář, Praha: Nakladatelství Linde, 2008, s , srov. též kapitolu Adresáti dle ust. 457, též. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1618/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 33 Odo 85/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 33 Odo 542/

26 Při právu státu na vydání bezdůvodného obohacení je vedle výše zmíněného ust. 451 OZ nutno rozlišovat ještě druhý aspekt, kdy se dostáváme do problematiky, která může v závislosti na okolnostech stanovit pro tento specifický subjekt v rámci občanskoprávních vztahů postavení, jak obohaceného, tak postiženého (viz. výše) s tím, že v rámci pozice postiženého mu přiznává určité dvojí postavení, a to tak, že v určitém momentu jeho postavení popírá reparační funkci bezdůvodného obohacení. 456 OZ: Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Jedná se o ust. 456 OZ in fine. Právní úprava přiznávající státu postavení osoby, která má právo na vydání bezdůvodného obohacení nikoliv proto, že se na její úkor někdo obohatil, nýbrž proto, že postižený není znám tj. jako jakéhosi náhradního věřitele je novinkou, kterou přinesl až roku 1964 současný OZ. ABGB ani občanský zákoník z roku 1950, obdobnou regulaci neobsahovaly. Návrh občanského zákoníku na tomto pravidlu setrvává. Takové postavení státu se vymyká restituční a reparační funkci institutu bezdůvodného obohacení. Účelem věty druhé 456 proto není náprava újmy, která vznikla postiženému, nýbrž odčerpání bezdůvodného obohacení od osoby, která se obohatila. 50 Další podmínkou vzniku zvláštního práva státu na vydání bezdůvodného obohacení podle věty druhé 456 je, aby ten, na jehož úkor bylo obohacení získáno, nebyl znám. To kryje případy, kdy je sice zjištěno, že určitý subjekt bezdůvodné obohacení získal, ale není znám ten, k jehož újmě se tak stalo a jeho totožnost nelze zjistit. Obvykle nelze zjistit např. okruh poškozených spotřebitelů 51 nebo z neoprávněného podnikání nebo provozováním kuplířství. 52 Nejedná se tudíž o situace, kdy osoba, k jejíž tíži bezdůvodné obohacení vzniklo, známa je, ale je neznámého pobytu. Stejně tak se nejedná o případy, kdy je oprávněný podle věty prvé 50 Zpráva Nejvyššího soudu SSR ze dne , sp. zn. Pls 2/85 viz. též Lavický, P.: Přehled judikatury ve věcech bezdůvodného obohacení, Praha:Nakladatelství ASPI, 2006, s Zhodnocení občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu SSR ze dne , sp. zn. Cpj 37/78 52 Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník Velký akademický komentář, Praha: Nakladatelství Linde, 2008, s