PERSPEKTIVY A PŘÍPADNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI PRÁVNICKÝCH OSOB V ČR PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA TRESTNÍHO PRÁVA

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA TRESTNÍHO PRÁVA DIPLOMOVÁ PRÁCE PERSPEKTIVY A PŘÍPADNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI PRÁVNICKÝCH OSOB V ČR Danajovičová Jana 2008 Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma: Perspektivy a případná právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob v ČR zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny..

2 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce, doc. JUDr. Josefu Kuchtovi, CSc. za odborné vedení a pomoc při zpracování této diplomové práce. Současně bych ráda poděkovala za podporu své rodině. 3

3 Seznam zkratek LZPS ObchZ OZ OWiG správní řád TŘ TZ Ústava VbVG ZTOPO Listina základních práv a svobod, vyhlášená předsednictvem České národní rady dne jako součást ústavního pořádku České republiky (č. 2/1993 Sb.), ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Gesetz über Ordnungswidrigkeiten in der Fassung v (BGBl.I S.602), německý zákon o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb. a ústavního zákona č. 515/2002 Sb.). Rakouský spolkový zákon č. 151/2005 BGBl, o odpovědnosti svazů za trestné činy (Verbandsverantwortlichkeitsgesetz). Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. 4

4 Obsah Seznam zkratek... 4 Obsah Úvod Trestní odpovědnost vymezení pojmů Pojem trestní odpovědnosti a trestného činu Individuální trestní odpovědnost Kolektivní trestní odpovědnost Trestní odpovědnost právnických osob - historický exkurs Kontinentální právní systém Anglosaský právní systém Vývoj v českých zemích Zahraniční úpravy Anglosaský právní systém Velká Británie USA Kontinentální právní systém Státy s pravou trestní odpovědností právnických osob Státy s hybridní trestní odpovědností právnických osob Státy s individuální trestní odpovědností administrativněprávní model trestání právnických osob Potřeba trestní odpovědnosti právnických osob v českém právu Argumenty pro a proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob Argumenty pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob Argumenty proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob Správní trestání versus soudní trestání Správní trestání právnických osob Znaky skutkové podstaty srovnání Ukládané sankce a orgán, který sankci ukládá srovnání Řízení o deliktech srovnání Trestní odpovědnost právnických osob v mezinárodních dokumentech Mezinárodní úmluvy Právní akty evropských společenství Projekt Corpus Iuris Mezinárodní vědecké iniciativy

5 5.4 Je potřeba zavést trestní odpovědnost právnických osob? Jednotlivé podmínky případné úpravy trestní odpovědnosti právnických osob Vymezení pojmu právnické osoby Rozsah trestní odpovědnosti Jednání právnických osob Subjektivní stránka (zavinění) Souběh trestní odpovědnosti právnické a fyzické osoby Tresty Tresty Ochranná opatření Trestní řízení Další otázky Zamítnutý návrh zákona z roku Obsah návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Projednání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně Perspektivy úpravy trestní odpovědnosti právnických osob v ČR Závěr Resumé Prameny

6 1 Úvod Právnické osoby nejsou dnes již jen pouhou fiktivní právní konstrukcí, ale plnohodnotnými subjekty právních vztahů. Činnosti právnických osob dnes v podstatě zasahují do každé oblasti života. S tímto rozmachem právnických osob dochází ke vzniku nepřeberného množství právních vztahů a jednání v souladu s právem, ale také bohužel čím dál tím většího množství protiprávního jednání. Škála těchto protiprávních činů je pak velice široká, od bagatelních deliktů až po velmi závažné činy spadající do oblasti organizovaného zločinu či skutky, při nichž dochází k obrovským škodám na majetku, zdraví a životu a na životním prostředí. Z tohoto důvodu vzniká v podstatě celosvětově akutní požadavek efektivního sankcionování právnických osob za tyto delikty vznikající v rámci jejich činnosti. Otázkou však je, jak tohoto efektivního sankcionování dosáhnout. Právo má vytvořeno několik systémů odpovědnosti za právní delikty. Kromě odpovědnosti za soukromoprávní delikty je zde dále odpovědnost za správní delikty a odpovědnost za trestné činy. Pokud budeme mít snahu sankcionovat ta nejzávažnější protiprávní jednání, přichází v úvahu především odpovědnost koncipovaná v rámci trestního a správního práva. Z logiky hierarchie jednotlivých odpovědností bychom potom mohli usuzovat, že nejvhodnějším systémem pro trestání těch nejzávažnějších deliktů právnických osob bude systém trestního práva. Jenže zde narážíme na značné problémy spojené se sankcionováním právnických osob v rámci trestního práva, především pak v zemích kontinentálního právního systému. Trestní právo v kontinentálním právním systému, kam patří i české trestní právo, stojí na zásadě individuální trestní odpovědnosti, tedy pouze fyzická osoba může být pachatelem trestného činu. Z důvodu koncepce trestního práva v kontinentálním systému je institut trestní odpovědnosti právnických osob mnohými zavrhován a je požadováno, aby efektivní sankcionování právnických osob bylo řešeno v rámci správního práva, které deliktní odpovědnost právnických osob zná. Přesto institut trestní odpovědnosti právnických osob již zavedlo do svých právních řádů poměrně mnoho států kontinentálního právního systému. Česká republika momentálně stojí také před otázkou, jakým způsobem vyřešit efektivní sankcionování právnických osob a zajistit tím vymáhání práva ve všech oblastech. Obecně se připouští existence dvou variant řešení reforma správního trestání právnických osob nebo zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Tato práce by se měla zabývat právě druhou jmenovanou variantou. Tedy zamyslet se nad tím, jaké perspektivy má koncept trestní 7

7 odpovědnosti právnických osob v našem právním prostředí, co vše by se muselo v takové právní úpravě případně zvážit a zda je tato úprava vůbec vhodná a potřebná. V práci je nejprve stručně definován rozdíl mezi individuální a kolektivní trestní odpovědností. Dále je zde krátce popsán historický vývoj trestní odpovědnosti kolektivních subjektů, a to nejen v oblasti angloamerického právního prostředí, kde se jedná o tradiční institut, ale i v oblasti kontinentálního právního systému. V další kapitole jsou uvedeny příklady některých právních úprav v zemích, kde institut trestní odpovědnosti právnických osob existuje. Jedná se o některé státy jak z angloamerického právního systému, tak kontinentálního právního systému. Zmíněný je i jeden smíšený model odpovědnosti právnických osob a také jeden model sankcionování právnických osob, který je ponechán v oblasti správního práva. Pátá kapitola práce se zabývá otázkou potřebnosti zavádění trestní odpovědnosti právnických osob do našeho právního řádu. Tedy zda je tato úprava nutná a vhodná. Proto je nejdříve ponechán prostor pro argumenty svědčící pro a proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Dále je blíže soustředěna pozornost na základní dilema efektivního sankcionování právnických osob, tedy zda ho úplně ponechat v oblasti správního práva, či odpovědnost za nejzávažnější delikty přenést do oblasti trestního práva. Pro správné posouzení tohoto dilematu je dle mého názoru nutné srovnat tyto dva systémy. O to se právě snaží kapitola 5.2. A do třetice je v rámci otázky potřebnosti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu nutno zabývat se oblastí mezinárodních právních dokumentů, z nichž může pro Českou republiku vyplývat nějaká povinnost či doporučení v tomto směru. Následující kapitola se pak věnuje jednotlivým podmínkám případné úpravy trestní odpovědnosti právnických osob, tedy otázkou, co všechno by se muselo zvážit, pokud bychom chtěli institut trestní odpovědnosti právnických osob zavést. Na tuto kapitolu navazuje kapitola sedmá, která nastiňuje základní body neúspěšného návrhu zákona, jenž se tento institut již do našeho právního řádu zavést pokoušel. Závěr práce obsahuje úvahu nad nynější perspektivou institutu trestní odpovědnosti právnických osob v našem právním řádu. 8

8 2 Trestní odpovědnost vymezení pojmů Cílem této kapitoly je velmi stručně nastínit a vymezit základní pojmy spojené s trestní odpovědností a vymezit základní teoretický rozdíl mezi individuální a kolektivní trestní odpovědností. 2.1 Pojem trestní odpovědnosti a trestného činu Trestní odpovědností je rozuměna povinnost strpět za spáchaný trestný čin sankce stanovené trestním zákonem v rámci trestněprávního poměru, který vznikne spácháním trestného činu mezi pachatelem a státem. 1 Základem trestní odpovědnosti je tedy trestný čin, resp. provinění u mladistvých. Podle platného českého trestního zákona je trestným činem zaviněný a pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. 2 Česká právní úprava tedy stojí na materiálně-formálním pojetí trestného činu. Jednak je zde obsažen materiální korektiv v podobě nebezpečnosti činu pro společnost, a jednak je zde požadováno splnění formálních znaků trestného činu. Formálním znakem trestného činu je, vedle dosažení 15. roku věku a příčetnosti (obecné znaky) a rozumové a mravní vyspělosti (u provinění), skutková podstata trestného činu. Ta charakterizuje typové znaky trestného činu uvedené v trestním zákoně, tedy objekt, objektivní stránku, subjekt a subjektivní stránku trestného činu. 3 Pod pojmem objekt trestného činu chápeme společenské hodnoty a zájmy, které jsou trestním právem chráněny a proti nimž je daný trestný čin směřován. Objektivní stránku tvoří jednání pachatele, způsobený následek a příčinná souvislost právě mezi tímto jednáním a následkem. Dalším znakem je subjekt trestného činu čili osoba pachatele a subjektivní 1 Solnař, V., Fenyk, J., Císařová D. Základy trestní odpovědnosti. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Orac, 2004, s odst. 1, odst. 3 TZ. 3 Mezi výše uvedené obligatorní znaky skutkové podstaty bývá kromě uvedených ještě řazen znak protiprávnosti. U skutkových podstat pak dále nalézáme fakultativní znaky, které nemusí být u všech skutkových podstat, ale pokud už je takový znak vyžadován, pak musí být splněn. Takovým fakultativním znakem může být např. určité místo, na kterém má být trestný čin spáchán např. v místech postižených válečnými operacemi v 264 TZ. 9

9 stránku představuje požadavek zavinění (v podobě úmyslu či nedbalosti). V prostředí individuální trestní odpovědnosti, tedy v prostředí českého trestního práva, je zavinění charakterizováno jako vnitřní, psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání Individuální trestní odpovědnost Individuální trestní odpovědnost znamená trestní odpovědnost příčetných fyzických osob za své vlastní jednání. Tedy pouze jednotlivci, fyzické osoby, jsou způsobilé být pachatelem (subjektem) trestného činu. Žádné kolektivní subjekty, jako např. právnické osoby, tuto způsobilost nemají. Instituty spolupachatelství či další formy účastenství v žádném případě neznamenají kolektivní odpovědnost, ačkoliv by ji mohly na první pohled připomínat. Stále se jedná o individuální odpovědnost u každého takového pachatele. Také institut jednání za jiného v podobě ustanovení 90 odst. 2 TZ stále spadá do koncepce individuální trestní odpovědnosti. Za trestné činy spáchané ve sféře právnické osoby pak může být trestně odpovědný jen jednotlivec, který trestný čin spáchal nebo se na něm účastnil. Není tedy vyloučena trestní odpovědnost např. člena statutárního orgánu. 2.3 Kolektivní trestní odpovědnost Pod pojmem kolektivní trestní odpovědnost chápeme situaci, kdy většinou vedle fyzických osob mohou být trestně odpovědné i subjekty kolektivní povahy. Takovými subjekty pak nutně nemusí být vždy jen právnické osoby, ale i jiné kolektivy i bez právní subjektivity. Odpovědný je pak celý daný kolektiv osob bez individuálního určení a jsou zde ukládány kolektivní sankce. Teoretické vymezení kolektivní trestní odpovědnosti se pak od individuální trestní odpovědnosti nutně musí lišit především v otázkách subjektu, subjektivní stránky trestného činu a vymezení jednání, které může založit trestní odpovědnost. Z oblasti kolektivní trestní odpovědnosti nejvýznamnější diskuse probíhá právě na téma trestní odpovědnost právnických osob. 4 Takto je subjektivní stránka definována v prostředí individuální trestní odpovědnosti. O pojmu subjektivní stránka skutkové podstaty v podmínkách trestní odpovědnosti právnických osob více další výklad. 10

10 3 Trestní odpovědnost právnických osob - historický exkurs Ačkoliv diskuse na téma trestní odpovědnosti právnických osob na mezinárodních fórech či v prostředí jednotlivých států v kontinentálním právním systému probíhá výrazněji od 70. let minulého století, samotná myšlenka trestní odpovědnosti právnických osob není záležitostí poslední doby. Jedná se o institut známý již dlouhou dobu, a to i v kontinentální Evropě. Historický vývoj trestní odpovědnosti právnických osob je pro lepší názornost a přehlednost zachycen jednak z pohledu kontinentálního právního systému a jednak z pohledu anglosaského právního systému (common law). 3.1 Kontinentální právní systém Obecně se uvádí, že kontinentální trestní právo, které je postavené zásadně na individuální trestní odpovědnosti, vychází z již starořímského principu societas delinquere non potest (korporace nemůže jednat protiprávně). Avšak tvrzení, že pro kontinentální právní systém je myšlenka kolektivní trestní odpovědnosti úplně cizí, by nebylo správné. I na kontinentě jsou známy z historie případy trestní odpovědnosti kolektivních subjektů. Nemůžeme samozřejmě hovořit o právnických osobách v dnešním slova smyslu ve starověku a ve středověku. Ale i v těchto dobách existovaly korporace, jako byly obce, cechy, gildy, náboženské sekty, různé spolky apod., které mohly mít z dnešního hlediska různou povahu či právní subjektivitu, ale dle doložitelných historických pramenů byly trestně odpovědné. Jak uvádí např. J. Musil 5, je doloženo, že i ve starověkém Římě, přes výše uvedenou zásadu, byly trestány obce a že trestní stíhání kolektivních společenství ve středověkých evropských státech bylo považováno za samozřejmé. Dokládá to na přístupu většiny teoretiků kanonického práva, představitelů středověkých právních škol (glosátoři, postglosátoři, ), ale i na přístupu samotných panovníků a soudů té doby, kteří pokládali trestání celých měst, cechů apod. za zločiny (např. vzpoura, kacířství, zrada, narušení honebního práva apod.) za zcela přirozené. 5 Musil, J. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání. In Musil, J., Vanduchová, M. Pocta Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: CODEX Bohemia, 1998, s

11 Jeden z prvních výraznějších názorů, vyzývající k opuštění trestání kolektivních subjektů, se sice objevil již v roce 1245 na lyonském koncilu 6, ale jednalo spíše o vzácnou výjimku. Ke skutečnému názorovému obratu na kontinentě dochází až v 18. století. V právní nauce je čelním představitelem tohoto obratu německý profesor Malblanc 7. Ten se při své argumentaci opírá především o nemožnost přičítat právnickým osobám vinu a o jejich nezpůsobilost přijmout účinky trestu. Nově vznikající koncepce byla dále podpořena prací romanisty von Savignyho 8 a jeho doktrínou fiktivní subjektivity právnických osob, kterou popřel reálnost těchto subjektů a tím i jejich způsobilost být pachatelem trestného činu. Již výše zmíněná římská zásada societas delinquere non potest se tedy poměrně rychle stala jakýmsi dogmatem, ovládajícím kontinentální trestní právo. To, že byla tato nová koncepce poměrně rychle a široce přijata, bylo umožněno politickou, ekonomickou a sociální situací v Evropě v této době. Jistě by se dalo tvrdit, že právě tyto ekonomické a sociální procesy přímo vyvolaly vznik tohoto nového pohledu na problematiku trestní odpovědnosti právnických osob. Jedná se o dobu, kdy dochází v Evropě k upevnění centralistického absolutistického státu a naopak k útlumu významu územních společenství. Silný absolutistický panovník zavádí administrativněprávní předpisy, které se jeví jako efektivnější právě v oblasti regulace činnosti kolektivních korporací (např. regulace živnostenského podnikání, veřejného zdraví apod.). Zároveň však dochází k enormnímu nárůstu těchto administrativních předpisů a k značnému posílení správních orgánů na úkor orgánů justičních, což bylo samozřejmě naprosto v souladu s koncepcí absolutistického státu. Ani nástup buržoazních revolucí již v nazírání na problematiku trestní odpovědnosti právnických osob nic nezměnil a všechny velké trestní kodifikace 19. století 9 již stojí výlučně na principu individuální trestní odpovědnosti fyzických osob. Trestní odpovědnost kolektivních subjektů je pak na dlouhou dobu považována za překonanou. K dalšímu obratu pak dochází na přelomu 19. a 20. století. Problematika trestní odpovědnosti kolektivních subjektů se opět dostává do vědeckých diskusí. Důvod pro oživení diskuse nad tímto tématem můžeme opět spatřovat v hospodářských a sociálních podmínkách v Evropě v této době. Dochází k nárůstu vlivu velkých průmyslových a 6 V roce 1245 na lyonském koncilu papež Inocenc IV. vyslovil názor, že universitas, chápaná ve smyslu společenství členů církevní obce, nemůže být trestána a exkomunikována. 7 Malblanc, J. F. Observationes quaedam ad delicti universitatum spectantes. Nürnberg: Grattenauer, von Savigny, F. C. Systém des heutigen Römischen Rechts. Band 2. Berlin: Veit, Např. francouzský Code pénal Napoléon z r. 1803, pruský trestní zákoník z r. 1851, rakouský trestní zákoník z r. 1852, říšskoněmecký trestní zákoník z r. 1871, uherský trestní zákoník z r

12 obchodních společností, které disponují ekonomickou a také politickou sílou. První práce zabývající se myšlenkou obnovení trestní odpovědnosti právnických osob, např. práce francouzského právníka Mestreho 10 nebo německého profesora Otta von Girkeho 11, se nesetkaly s příliš kladným širokým přijetím. Na Mezinárodním sjezdu pro trestní právo v Bukurešti v roce 1929, kde trestní odpovědnost právnických osob obhajoval i výše zmíněný Mestre, dochází k první širší diskusi na toto téma a od této doby se pravidelně objevuje na vědeckých fórech. Nutno dodat, že na tomto sjezdu byla také vyjádřena podpora trestní odpovědnosti států z hlediska mezinárodního práva trestního. A jak uvádí V. Solnař a kol. 12, byla myšlenka trestní odpovědnosti kolektivních subjektů do jisté míry uplatněna i v londýnské dohodě z roku 1945 o vytvoření mezinárodního vojenského tribunálu pro velké válečné zločince, pokud stanovila sankce proti určitým kolektivům (Gestapo, SA, SS). Od 20. let 20. století dochází především z praktických důvodů k zavádění deliktní odpovědnosti právnických osob, ovšem v oblasti správního trestání, tedy v podobě přestupků či jiných správních deliktů, za něž je většinou udílena sankce v podobě pokuty (např. v Německu). Od 70. let 20. století však začínají sílit hlasy pro zavedení pravé trestní odpovědnosti právnických osob. Že tyto hlasy skutečně nabíraly na váze, dosvědčuje fakt, že roku 1976 byl, jako první svého druhu v kontinentálním právním systému, přijat zákon 13 zakotvující pravou trestní odpovědnost v Nizozemí. Podobné úpravy se pak objevily v mnoha evropských kontinentálních zemích. Této změně jistě přispěl nejen pragmatismus, který se snažil reagovat na nové nežádoucí jednání právnických osob, ale i vliv angloamerického práva. 3.2 Anglosaský právní systém Základní rozdíl ve vývoji institutu trestní odpovědnosti právnických osob na evropském kontinentě a v zemích systému práva common law (především ve Velké Británii a USA) je ten, že v anglosaském právním prostředí nebyla myšlenka trestní odpovědnosti kolektivních 10 Mestre, A. Les personnes prales e tle probleme de leur responsibilité pénale. Paris: Rousseau, Girke, O. Die Genossenschaftstheorie und die deutsche Rechtsprechung. Berlin, Solnař, V., Fenyk, J., Císařová D. Základy trestní odpovědnosti. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Orac, 2004, s Gewijzingd bij de Wetten van , StBl

13 subjektů nikdy opuštěna a kontinuálně se stále vyvíjí. Podle J. Musila 14 lze důvod pro tento odlišný vývoj spatřovat především v tom, že díky silnému akcentu na ideu liberalismu a díky odporu proti byrokratickému centralistickému státu nebylo vkládáno příliš mnoho nadějí do představy, že administrativněprávní regulace a sankce ukládané osvícenou exekutivou zabrání škodlivým excesům v činnosti korporací lépe než universální trestněprávní ochrana, realizovaná nezávislou justicí. V Anglii jsou zaznamenány četné případy trestního postihu právnických osob již v 17. a 18. století, v USA pak o něco později. Vývoj institutu trestní odpovědnosti právnických osob v těchto zemích tedy pokračuje až do dneška, včetně vývoje teoretického zdůvodnění trestní odpovědnosti právnických osob (corporate criminal liability). 15 Nutno dodat, že idea trestní odpovědnosti právnických osob v zemích anglosaského právního systému není dodneška žádným způsobem zpochybňována, pouze dochází k rozvíjení jednotlivých podmínek. 3.3 Vývoj v českých zemích Vývoj institutu trestní odpovědnosti právnických osob na území dnešní České republiky se nelišil od základního vývoje ostatních států kontinentálního právního systému. Jak uvádí V. Solnař 16, i z českých historických pramenů se dozvídáme, že trestně odpovědná mohla být nejen osoba fyzická, ale i kláštery nebo města. Ta byla trestána pokutami za pych, nátisk, moc, nářek cti či nehonění loupežníků. Již podle Řádu práva zemského propadl majetek hradu a města králi, pokud ukrývala ztracence. Poté dochází v českých zemích, které se staly součástí rakouské monarchie, k již výše popsanému odklonu od trestní odpovědnosti právnických osob k administrativněprávní regulaci jejich činnosti. V době mezi světovými válkami dochází v některých jiných zemích, např. v Německu, ke vzniku odpovědnosti právnických osob za správní delikty a vzniká tedy možnost ukládat jim za ně peněžní pokuty. V prvorepublikovém Československu se však tato myšlenka neprosadila. Návrhy zákonů, které předpokládaly správní trestání právnických osob, sice 14 Musil, J. Trestní odpovědnost právnických osob - ano či ne?. In Koncepce nové kodifikace trestního práva hmotného České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2000, s Více k teoretickému zdůvodnění trestní odpovědnosti právnických osob ve Velké Británii a v USA a k jednotlivým modelům viz kapitola Solnař, V. Z dějin českého zemského práva. Praha: Bursík & Kohout, 1921, s

14 vznikly, ale nikdy nebyly přijaty. Jak uvádí J. Musil 17, administrativněprávní nauka této doby setrvala na stanovisku, že deliktu administrativního se nemohou dopustit právnické osoby a trest může být ukládán jen osobám, jež kolektiv zastupují. V bývalém Československu vzniká institut správního deliktu právnických osob až v 50. letech 20. století. Poprvé se objevuje ve vládním nařízení č. 54/1954 Sb., o provozu na silnicích, v kterém bylo umožněno ukládat pokuty i organizacím. Od této doby počet předpisů obsahujících správní delikty právnických osob přibývá. Tato situace v podstatě platí až do dnes, kdy v České republice existuje více jednotlivých správních předpisů, které umožňují ukládat správní sankce i právnickým osobám. Ale i v České republice momentálně probíhá vážná diskuse o zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, čehož je důkazem návrh zákona z roku , který měl tento institut zakotvovat i v našem právu. Přestože tento návrh přijat nebyl, diskuse pokračuje dále. 17 Musil, J. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání. In Musil, J., Vanduchová, M. Pocta Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: CODEX Bohemia, 1998, s Více k uvedenému návrhu zákona viz kapitola 7. 15

15 4 Zahraniční úpravy Pokud uvažujeme o případné právní úpravě trestní odpovědnosti právnických osob v České republice, je jistě vhodné podívat se na způsob úpravy této problematiky v jiných státech. 4.1 Anglosaský právní systém Jak již bylo výše uvedeno, v anglosaském právním systému je institut trestní odpovědnosti právnických osob tradiční, neboť tamní liberální tradici a představě o dělbě moci lépe odpovídá, jestliže deliktní normy mají univerzální charakter a jestliže o trestání deliktů i právnických osob rozhodují nezávislé soudy v soudním procesu. Pro nastínění řešení problematiky trestní odpovědnosti právnických osob v tomto právním systému jsem si vybrala dva státy, které jsou čelními představiteli systému samotného Velkou Británii a USA Velká Británie Jak uvádí J. Musil 19, anglosaské trestní právo vychází z principu actus non facit reum, nisi mens sit rea (za čin není osoba právně odpovědná, pokud nemá zlý úmysl takový čin způsobit). Tento princip znamená, že delikt vyžaduje současné naplnění dvou prvků voluntary act (actus reus), tedy vědomé konání (opomenutí) porušující zákaz, a guilty mind (mens rea), zlý úmysl. Mens rea lze chápat jako subjektivní stav pachatele, který zhruba odpovídá kontinentálnímu pojetí viny nebo zavinění. Britská trestněprávní teorie koncipuje subjektivní stránku (jako je zavinění či vina u fyzických osob) také u právnických osob. Činí tak na základě tzv. identifikační teorie, která se ve Velké Británii rozvinula na začátku 20. století. Jak uvádí M. Kavěna 20 v roce 1944 rozhodl High Court (Vrchní soud) ve třech důležitých případech, že právnická osoba může být stíhána za jakýkoli trestný čin s tím, že úmysl (mens rea, guilty mind) může být právnické osobě přisouzen na základě úmyslu některého člena vedení, který společnost zastupuje. Tato teorie byla dále rozvíjena rozhodnutími, z kterých vyplývá, že právnickou 19 Musil, J. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání. In Musil, J., Vanduchová, M. Pocta Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: CODEX Bohemia, 1998, s Kavěna, M. Trestní odpovědnost právnických osob ve vybraných státech EU. Parlamentní institut, 2007, s. 11. Dostupný z WWW: < 16

16 osobu lze z mnoha pohledů přirovnat k lidskému tělu různí jednotlivci představují odlišné orgány a vykonávají odlišné funkce. Jsou zde tedy např. výkonné orgány, provádějící mechanické operace, ale také vůdčí orgány, jako členové představenstva a členové vedení, kteří představují jakýsi mozek, inteligenci a vůli právnické osoby. Dále je pak dokládána existence určitého vnitřního duchovního klimatu, obdobného psychickému stavu fyzické osoby. Tato koncepce psychického života právnické osoby je dokazována tím, že např. reálné tradice, strategické záměry nebo specifické vzorce chování uvnitř určitého společenství působí na chování členů tohoto společenství a také ho ovlivňují. Toto vnitřní prostředí může dokonce přetrvat i při personálních změnách v daném společenství. Na základě této teorie je právnická osoba trestně odpovědná tehdy, jestliže jsou za spáchaný trestný čin odpovědny vůdčí orgány. Aplikace identifikační teorie je tedy omezena pouze na jednání vedoucích složek. Kromě identifikační teorie se setkáváme v britském právním prostředí ještě s dalšími řešeními trestní odpovědnosti právnických osob, které jsou tvořené především judikaturou. Jedná se o řešení, při nichž dochází k průlomu výše uvedené zásady actus non facit reum, nisi mens sit rea, není zde tedy vyžadováno zavinění (mens rea) právnické osoby. První koncepcí tohoto druhu je koncepce strict liability, která z důvodu ochrany veřejného zájmu připouští vznik trestní odpovědnosti bez zavinění, tedy vznik objektivní trestní odpovědnosti. Znamená to, že se nevyžaduje prokázání zavinění konkrétní fyzické osoby, která za právnickou osobu jednala. Tento druh odpovědnosti je založen pouze některými normami. Jedná se o veřejnoprávní normy regulační povahy, které ukládají povinnosti pouze v oblastech veřejného zájmu (např. bezpečnost dopravy). Zdůvodnění nachází anglosaská doktrína v tom, že porušení těchto předpisů znamená pouhé bezpráví (mala prohibita), tyto delikty pak nazývá quasi crime 21. Od real crime (tradičních kriminálních deliktů) se liší v tom, že sice zasluhují potrestání, ale není zde obsažen morální odsudek jako u real crime. Další koncepcí je pojetí trestní odpovědnosti vicarious liability. J. Musil 22 ji nazývá zástupnou trestní odpovědností či nepřímou trestní odpovědností. Právnická osoba podle této koncepce ručí za protiprávní jednání svých pracovníků, pokud toto jednání spadá do rámce její působnosti. První podmínka tedy je, aby dané jednání bylo v rozsahu působnosti 21 Wells, Celia. Corporations and criminal responsibility. Oxford: Oxford University Press, 1993, s Musil, J. Trestní odpovědnost právnických osob - ano či ne?. In Koncepce nové kodifikace trestního práva hmotného České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2000, s , s. 173,

17 dané právnické osoby. Druhá podmínka, tedy okruh osob zakládajících trestní odpovědnost právnických osob, je stanoven poměrně široce. Jedná se o každého zaměstnance, tedy ne jen o vedoucí pracovníky (jako je tomu u identifikační teorie). Některé druhy deliktů však byly z principu vicarious liability vyňaty (např. delikty proti životu a zdraví). Britská judikatura ve 40. letech 20. století dala vznik ještě dalšímu druhu trestní odpovědnosti právnických osob, a to tzv. odpovědnosti alter ego. Ta je někdy formulována jako přímá trestní odpovědnost. 23 Rozdíl oproti předcházejícím modelům je především v tom, že je aplikovatelná na poměrně široký okruh trestných činů. Ale na druhou stranu je zúžen okruh osob, které mohou založit trestní odpovědnost právnické osoby. Jedná se pouze o vedoucí představitele, jelikož pouze jejich jednání je pak pokládáno za přímé jednání právnické osoby. 24 P. Janda 25 k nynější situaci ve Velké Británii uvádí, že v současné době probíhá diskuse o zavedení tzv. corporate manslaughter či corporate killing (neúmyslné zabití právnickou osobou), čímž by měla být opuštěna dosavadní koncepce zabití z hrubé nedbalosti. Tato diskuse byla vyvolána především řadou katastrof v oblasti dopravy. Mezi sankce, které lze uložit právnickým osobám, patří: peněžité tresty, zbavení způsobilosti k právům rozpuštěním právnické osoby, nepříznivá publicita, veřejné práce, trestní příkaz, přímý příkaz k odškodnění USA Úprava trestní odpovědnosti právnických osob v USA je samozřejmě podobná jako ve Velké Británii. I přesto, že hlavní principy mají společné, rozdíly se najdou. I ve Spojených státech dochází k průlomu pravidla mens rea a uplatňuje se trestní odpovědnost v podobě strict liability (viz výše). Na základě precedentu z roku byla 23 Musil, J. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání. In Musil, J., Vanduchová, M. Pocta Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: CODEX Bohemia, 1998, s V judikatuře lze přímou trestní odpovědnost demonstrovat na kauze katastrofy lodi Herald of Free Enterprise, při níž v roce 1987 zahynulo 192 lidí. Žalovaná lodní společnost P&O byla zproštěna obžaloby z nedbalostního usmrcení, jelikož bylo prokázáno zavinění osob (kapitána, prvního důstojníka a palubního dělníka), které nebyly dostatečně významnými představiteli dané lodní společnosti a nemohly tedy založit přímou trestní odpovědnost lodní společnosti. 25 Janda, P. Trestní odpovědnost právnických osob. Právní fórum, 2006, č. 5, s Wells, C. Corporations and Criminal Responsibility. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, 2001, s Rozhodnutí U. S. Supreme court ve věci New York Central & Hudson River Rail Road Co. versus U.S. 212 U. S. 481 (1909). 18

18 americkou judikaturou a teorií rozpracována další koncepce trestní odpovědnosti právnických osob. Jedná se o tzv. respondent superior-doctrine 28. Na základě této doktríny mohou být právnické osoby trestně odpovědné za splnění několika předpokladů. Základním předpokladem je, že trestný čin byl spáchán zaměstnancem právnické osoby (corporate agent). Pro dovození trestní odpovědnosti právnické osoby není však podstatné, aby tento zaměstnanec byl konkrétně identifikován, postačí, pokud to bude některý ze zaměstnanců. Rovněž není podstatné postavení takového zaměstnance v organizační struktuře právnické osoby. Dále se ani nevyžaduje, aby znaky actus reus a mens rea byly současně dány u jedné osoby. Postačí, pokud budou tyto znaky přítomny v souhrnu (např. u jedné osoby je splněn znak jednání a jiné znak zavinění). Tento součet postačí i v případě, kdy je vyžadována forma přímého úmyslu (tzv. knowledge), tedy i v tomto případě postačí, jestliže je dána v souhrnu všech znalostí jednotlivých zaměstnanců. Další podmínkou je, že delikt musí být spáchán v rámci pracovní činnosti. Ani výslovný zákaz určitého jednání nezbavuje právnické osoby odpovědnosti. Toto je zdůvodňováno tím, že jinak by se právnická osoba mohla vyhnout odpovědnosti tím, že by pro své zaměstnance vydala generální zákaz páchat trestnou činnost. Nutno dodat, že tato zásada spáchání deliktu v rámci pracovní činnosti je americkými soudy vykládána poměrně extenzivně. A jako poslední podmínka je uváděn fakt, že delikt musí být spáchán s úmyslem opatřit právnické osobě prospěch. Opět nezáleží na tom, zda k faktickému získání takového prospěchu skutečně dojde či nikoliv. Okruh trestných činů, které může právnická osoba spáchat, je poměrně široký. Nepatří sem pouze ty trestné činy, které z jejich povahy nemůže právnická osoba spáchat (např. bigamie). Tresty ukládané právnickým osobám jsou obdobné jako ve Velké Británii. Převažující sankcí jsou samozřejmě peněžní tresty a povinnost napravit škodu. Zajímavým trestem je tzv. corporate imprisonment ( uvěznění právnické osoby ) 29. Nejedná se samozřejmě o reálné uvěznění, které je z povahy věci nemožné, ale jedná se o jakýsi soubor sankcí, např. omezení 28 Musil, J. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání. In Musil, J., Vanduchová, M. Pocta Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: CODEX Bohemia, 1998, s. 82; Karabec, Z., Nečada, V., Vlach, J. Trestní odpovědnost právnických osob otevřený problém. Trestní právo, 2007, č. 4, s Janda, P. Trestní odpovědnost právnických osob. Právní fórum, 2006, č. 5, s

19 činnosti právnické osoby, zabavení majetku atd. Americké právo zná i podmíněný trest pro právnické osoby. 4.2 Kontinentální právní systém Institut trestní odpovědnosti právnických osob je v právních řádech států kontinentálního právního systému poměrně novou záležitostí. Některé státy se rozhodly pravou trestní odpovědnost právnických osob ve svých právních řádech upravit, některé k ní přistoupily se svým vlastním zvláštním řešením a jiné úpravu této problematiky odmítly a rozhodly se zůstat u koncepce individuální trestní odpovědnosti a sankcionování právnických osob ponechat v oblasti správního práva. Nutno dodat, že v podstatě ve všech státech evropského kontinentu probíhá diskuse zabývající se touto problematikou a víceméně všechny státy se snaží přijímat určitá opatření, ať v oblasti trestního nebo správního práva, k efektivnímu sankcionování právnických osob. Následující podkapitoly jsou rozděleny právě podle toho, jakou cestou se dané státy rozhodly jít při úpravě trestání právnických osob Státy s pravou trestní odpovědností právnických osob Trestní odpovědnost právnických osob zavedlo do svých právních úprav již mnoho států kontinentálního právního systému. 31 V následující části bych ráda stručně popsala základní parametry úprav některých těchto států, nové rakouské úpravě se pak budu věnovat trochu podrobněji. 30 Rozdělení jednotlivých národních úprav do skupin podle jednotlivých modelů (model trestní odpovědnosti, smíšené modely a model administrativněprávního trestání právnických osob) odpovídá převažujícímu názoru v odborné literatuře. Lze se však setkat i s jinými názory na povahu jednotlivých právních úprav, např. rakouský autor F. Zeder shledává v Evropě pouze jediný čistý administrativněprávní model trestání právnických osob,to v Řecku, za smíšené modely pak považuje úpravu v Německu, Polsku, Španělsku a Itálii. Model sankcionování právnických osob v ostatních evropských zemích (Nizozemí, Island, Portugalsko, Švédsko, Norsko, Francie, Finsko, Dánsko, Belgie, Slovinsko, Maďarsko, Estonsko, Malta, Švýcarsko, Litva, Lotyšsko, Rakousko) pak shledává jako jednoznačný model trestní odpovědnosti právnických osob. Jako jediné opozdilce, kteří v této oblasti nepodnikli nic, vidí pak Českou republiku, Slovensko a Lucembursko. 31 Nizozemí (1976), Portugalsko (1982), Norsko (1991), Island (1993), Francie (1994), Finsko (1995), Dánsko (1996), Belgie (1999), Slovinsko (1999), Polsko (2002), Švýcarsko (2003), Chorvatsko (2003), Litva (2003), Maďarsko (2004), Lotyšsko (2005), Rakousko (2006). 20

20 Nizozemí Nizozemí znalo trestání právnických osob v oblasti hospodářského trestního práva již v 50. letech. Avšak v roce 1976 byla přijata novela trestního zákona, ve které došlo k zavedení trestní odpovědnosti právnických osob za všechny trestné činy. Tím se stalo Nizozemí prvním státem kontinentálního systému, který přijal úpravu trestní odpovědnosti právnických osob. Za právnické osoby jsou pro účely tohoto zákona považovány i spolky bez právní subjektivity, společenství a účelové fondy. Za určitých podmínek můžou být trestány i veřejné korporace (např. obec). 32 V zákoně není definován pojem zavinění právnické osoby a je tedy ponechán poměrně široký prostor pro hlubší argumentaci judikatuře, která se často nechává inspirovat anglosaskou teorií a praxí. P. Janda 33 uvádí, že vzhledem k řadě úspěšných stíhání korporací se úprava trestní odpovědnosti v Nizozemí osvědčila. Je odhadováno, že téměř ¼ pachatelů trestných činů spojených s životním prostředím je páchána právě právnickými osobami Francie Ve Francii probíhala diskuse o zavedení trestní odpovědnosti právnických osob již v 80. letech 20. století a v roce 1994 došlo k jejímu zavedení nabytím účinnosti nového trestního zákoníku (Nouveau Code Pénal; novelizace). Francouzská úprava se nechala inspirovat především angloamerickou a nizozemskou úpravou. Základní úprava této problematiky v trestním zákoníku říká: Právnické osoby, s výjimkou státu, jsou trestně odpovědné za trestné činy spáchané na jejich účet, jejími orgány nebo zástupci. 34 Tedy zákonnými předpoklady pro trestní odpovědnost právnických osob je jednak jednání učiněné orgánem či představitelem právnické osoby, jednak podmínka, že daný trestný čin byl spáchán ve prospěch právnické osoby. Trestně odpovědné jsou všechny právnické osoby s výjimkou státu. Veřejné korporace mohou být trestány jen za delikty spáchané v souvislosti s vykonáváním veřejných služeb, které mohou být smluvně přeneseny na jiné subjekty (např. svoz odpadů). 32 Veřejné korporace mohou být podle nizozemského práva trestány tehdy, pokud jednají proti právnímu řádu a pokud veřejná korporace jedná jako normální občanská osoba, a nikoli jako úřední veřejný orgán na základě ústavy. 33 Janda, P. Trestní odpovědnost právnických osob. Právní fórum, 2006, č. 5, s Čl Code Pénal. 21

21 Paralelní stíhání fyzické a právnické osoby je přípustné, nebo může být stíhána jen jedna z nich. Vyloučena není ani trestní součinnost těchto osob (např. spolupachatelství). Francouzská úprava původně omezovala výčet trestných činů, jichž se právnické osoby mohly dopustit, pouze na ty, u nichž to bylo výslovně stanoveno. Novela z roku 2004, s účinností od , toto omezení zrušila a došlo k rozšíření trestní odpovědnosti právnických osob v podstatě na všechny delikty. 35 Co se týče možných sankcí, francouzský zákoník disponuje poměrně širokou škálou trestů. Jedná se o peněžitý trest 36, zrušení právnické osoby, trvalý nebo dočasný zákaz činnosti, soudní dohled, uzavření součásti právnické osoby, vyloučení z veřejných obchodů, zákaz vystavovat šeky, zabavení věci, zveřejnění odsuzujícího rozsudku, konfiskace majetku nebo jeho části. Některými tresty (např. rozpuštění právnické osoby, soudní dohled) nelze postihnout veřejnoprávní právnické osoby, politické strany či profesní komory. Podle Z. Karabce 37 bylo v letech 1994 až 2002 vyneseno v celé Francii nad právnickými osobami pouze 2520 odsuzujících rozsudků. Přibližně třetinu deliktů tvořila nelegální práce, neúmyslné zranění či zabití pak tvořilo asi čtvrtinu případů. Nejčastějším ukládaným trestem byl peněžní trest Rakousko Ačkoliv v Rakousku ještě v nedávné době převládalo spíše odmítavé stanovisko k trestní odpovědnosti právnických osob, stalo se Rakousko zatím posledním státem kontinentálního právního systému, který trestní odpovědnost právnických osob zakotvil ve své právní úpravě. Stalo se tak přijetím spolkového zákona č. 151/2005 BGBl, o odpovědnosti svazů za trestné činy (Verbandsverantwortlichkeitsgesetz; VbVG), který nabyl účinnosti Tento zákon má povahu lex specialis k trestnímu zákoníku (č. 60/1974 BGBl). Stejné je pak 35 Nadále platí omezená trestní odpovědnost právnických osob, které podléhají tiskovému zákonu a zákonu o audiovizuální komunikaci právnická osoba, např. vydavatel novin, nebude trestně odpovědná za spáchání trestného činu pomluvy prostřednictvím sdělovacího prostředku (v daném případě zákon již upravuje trestní odpovědnost členů vedení a bylo považováno za nežádoucí, aby existovala další možnost trestní odpovědnosti samotné právnické osoby). 36 Peněžitý trest pro právnické osoby se odvozuje od výše sazby peněžitého trestu u fyzické osoby (až pětinásobek). Pokud pro fyzické osoby není peněžitý trest u deliktu stanoven, může být právnickým osobám uložen trest ve výši až 1 milionu EUR. 37 Karabec, Z., Nečada, V., Vlach, J. Trestní odpovědnost právnických osob otevřený problém. Trestní právo, 2007, č. 4, s

22 postavení VbVG k tzv. vedlejším trestním zákonům (Nebenstrafrecht) a k trestnímu řádu (č. 631/1975 BGBl), kdy i tyto zákony jsou v postavení lex generalis k VbVG. Subjekt, který je podle tohoto zákona trestně odpovědný, definuje VbVG jako tzv. svaz (der Verband). Za svaz jsou pak podle 1 odst. 2 VbVG považovány právnické osoby, osobní obchodní společnosti (Personenhandelsgesellschaften), zapsané výdělečné společnosti (eingetragene Erwerbsgesellschaften) a evropské hospodářské zájmové sdružení. V 1 odst. 3 VbVG pak následuje ještě negativní vymezení pojmu svaz. Podle tohoto ustanovení se za svaz nepovažuje pozůstalost 38, stát, spolkové země, obce a ostatní právnické osoby při výkonu zákonných pravomocí (výkon výsostných práv) a z pojmu svaz jsou také vyňaty uznané církve, náboženské společnosti a náboženské společenství víry, pokud jsou činné v duchovní správě. Za trestný čin VbVG považuje takové jednání, které je podle spolkového nebo zemského zákona soudně postihnutelné sankcí (mit gerichtlicher Strafe bedrohte Handlung). To znamená, že právnickou osobu lze trestně stíhat za jakýkoli trestný čin. 39 Svaz je podle 3 odst. 1 VbVG odpovědný za trestný čin, pokud je spáchán v jeho prospěch nebo jsou tímto činem porušeny povinnosti svazu. Zákon pak dále při specifikaci podmínek vzniku odpovědnosti svazu rozlišuje, zda byl trestný čin spáchán nositelem rozhodovací pravomoci (Entscheidungsträger) nebo spolupracovníkem (Mitarbeiter). Za trestné činy nositelů rozhodovacích pravomocí je svaz odpovědný, pokud tito spáchali čin protiprávně a zaviněně. Za trestné činy spáchané spolupracovníkem je svaz odpovědný pokud: - spolupracovník svým protiprávním jednáním naplní skutkovou podstatu daného trestného činu (za úmyslný trestný čin je svaz odpovědný, pokud jednal spolupracovník úmyslně, za čin vyžadující pouze nedbalostní formu zavinění je svaz odpovědný, pokud spolupracovník nedodržel na základě okolností vyžadovanou povinnou péči); a - spáchání činu bylo umožněné či podstatně ulehčené tím, že nositelé rozhodovací pravomoci zanedbali podle okolností požadovanou péči, především tím, že zanedbali výkon důležitých technických, organizačních nebo personálních opatření potřebných k zabránění takovému činu. 38 V rakouské právnické literatuře se pozůstalost považuje za právnickou osobu. Jedná se pouze o konstrukci, která má ulehčit přechod práv a povinností na dědice. 39 Pouze na finanční přečiny se VbVG aplikuje jen v té míře, v jaké to předpokládá finanční trestní zákon (č. 129/1958 BGBl). 23

23 Jak dovozuje P. Príbelský 40, jedná se o akcesorickou trestní odpovědnost. Jádro obvinění svazu totiž nevychází z toho, že osoba pro něj činná se dopustila skutku, ale z toho, že svaz zanedbal podle okolností požadovanou péči, především opomenul vykonat opatření na zabránění trestnému činu. Svaz tu tedy jedná přičítáním jednání nositele rozhodovacích pravomocí jemu samému. Vzhledem na odvozenou schopnost svazu jednat se hovoří o tzv. organizační vině, která nemá psychologický obsah. VbVG obsahuje samozřejmě i definici pojmů nositel rozhodovacích pravomocí a spolupracovník, kterou lze nalézt v 2 odst. 1 a 2 tohoto zákona. Odpovědnost svazu a odpovědnost fyzických osob (nositelů rozhodovacích pravomocí či spolupracovníků) za tentýž čin se nevylučuje. Co se týče trestů, tak VbVG zná pouze jediný druh trestu, a to peněžní pokutu (Verbandsgeldbuße). V zákoně je ukládání pokut upraveno systémem tzv. denních sazeb (Tagessätze). Denní sazba se určuje na základě stavu zisků svazu s ohledem na jeho další hospodářské výsledky. Sazba je stanovená sumou, která odpovídá 1/360 ročního zisku. U neziskových svazů je sazba stanovená minimálně 2 a maximálně 500. Výkon trestu může být podle VbVG promlčen, promlčecí doby jsou 15, 10 a 5 let v závislosti na výši uložených denních sazeb. V rakouské úpravě je znám i institut podmínečného odpuštění výkonu trestu. Dále jsou také upraveny podmínky, aby uložené sankce mohly postihnout i právního nástupce. Co se týče procesní stránky, tak trestní řízení proti svazům se od řízení proti fyzickým osobám liší především v možnosti státního zastupitelství jednak stíhání uvážit a upustit od něj (Verfolgungsermessen) a jednak od stíhání odstoupit (Rücktritt von Verfolgung). Upuštění od stíhání je možné v případě, kdy po zvážení závažnosti činu, míry porušení povinností, následků činu apod., se jeví stíhání a sankcionování jako postradatelné. Odstoupení od stíhání je možné použít v případě, kdy nelze aplikovat upuštění od stíhání, a jsou splněny další podmínky, např. svaz nahradil způsobenou škodu, odstranil další následky atd Státy s hybridní trestní odpovědností právnických osob Některé evropské státy se rozhodly přijmout specifickou úpravu problematiky sankcionování deliktního jednání právnických osob, většinou se jedná o určitou kombinaci trestní a administrativněprávní odpovědnosti právnických osob. Takové úpravy bývají označovány 40 Príbelský, P. Trestná zodpovědnost právnických osob v Rakúsku. Trestněprávní revue, 2007, č. 1, s

24 jako hybridní či pseudotrestní odpovědnost právnických osob. 41 Tento druh úprav existuje např. ve Švédsku (od roku 1986) a ve Španělsku (od roku 1995) Španělsko Ve Španělsku úpravu trestní odpovědnosti právnických osob v trestním právu nenajdeme. Přesto ale španělský trestní zákoník obsahuje katalog opatření v podobě tzv. vedlejších důsledků trestného činu. 42 Ty mohou být uloženy i právnickým osobám v případě, že došlo k odsouzení fyzické osoby v návaznosti na čl. 31 španělského trestního zákoníku, který je obdobou našeho ustanovení 90 odst. 2 TZ. Vedlejší důsledky trestného činu jsou tedy akcesorické povahy. S výjimkou zabavení výnosů je lze aplikovat jen ohledně v zákoně vyjmenovaných trestných činů (např. zločiny související s prostitucí). Mezi takto ukládané sankce patří např. zabavení výnosu ze zločinu, dočasné nebo trvalé uzavření podniků, likvidace společnosti, dočasné pozastavení činnosti, zákaz provozování obchodů či soudní kontrola správy společnosti. Povaha těchto vedlejších důsledků trestů je i v samotné španělské nauce sporná, nejsou totiž zařazeny ani mezi druhy trestů, ani mezi zabezpečovací opatření. Vzhledem k tomu, že se může jednat o velmi závažná opatření, lze se setkat i s názorem, že se jedná o pravé tresty kriminální povahy Státy s individuální trestní odpovědností administrativněprávní model trestání právnických osob V rámci probíhající diskuse o trestní odpovědnosti právnických osob zaznívají také silné hlasy zastánců dosavadního tradičního způsobu sankcionování kolektivních subjektů v kontinentálním systému, tedy hlasy zastánců správnětrestní odpovědnosti. Některé státy se rozhodly při sankcionování protiprávního jednání právnických osob zůstat v oblasti správního práva. Proto bych chtěla v této kapitole stručně popsat jeden takový model řešení. 41 Musil, J., Prášková, H., Faldyna, F. Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3, s Šámal, P. K trestní odpovědnosti právnických osob. In Koncepce nové kodifikace trestního práva hmotného České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2000, s Musil, J., Prášková, H., Faldyna, F. Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3, s

25 Německo V Německu převládl názor zastávající tradiční administrativněprávní trestání právnických osob a koncepce pravé trestní odpovědnosti právnických osob byla v roce 2000 komisí pro reformu systému trestněprávních sankcí, která pracuje při Spolkovém sněmu, odmítnuta. 44 Trestání právnických osob za protiprávní jednání je tedy v Německu ponecháno v oblasti správního práva. Základním pramenem, upravujícím tuto problematiku, je zákon o přestupcích (OWiG). 45 V 30 OWiG se stanoví možnost sankcionovat právnické osoby za předpokladu, že její reprezentanti (statutární orgány, jiné osoby ve vedoucích pozicích) spáchali trestný čin nebo přestupek tím, že byly porušeny povinnosti, které se týkají dané právnické osoby, a toto jednání vedlo (nebo mělo vést) k obohacení právnické osoby. Podle H. Práškové 46 ustanovení 30 OWiG vychází z modelu přičítání. Právnické osobě je přičítáno protiprávní jednání orgánu jako její vlastní protiprávní a zaviněné jednání. 47 Základní sankcí je samozřejmě pokuta (Verbandsgeldbusse). Německý právní řád však zná i jiné sankce, které je možné uložit právnickým osobám jako následek protiprávního jednání. V OWiG je upraveno propadnutí (Verfall), jehož cílem je odejmout majetkové výhody získané jednáním, které je trestné jako přestupek, nebyla-li za takové jednání uložena pokuta. Pokud právnická osoba získala prospěch z činu trestného podle zákona o hospodářských trestných činech, je možné uložit odvod majetkového prospěchu získaného protiprávním jednáním (Abführung des Mehrerlöses). Při ukládání sankce Verfall a Abführung des Mehrerlöses není podstatné, v jakém postavení v právnické osobě byla osoba fyzická, která daný trestný čin spáchala. Daná fyzická osoba tedy nemusí jednat v postavení orgánu právnické osoby. OWiG jako další možnou sankci uvádí zabavení věci (Einziehung). Tato sankce může být uložena pouze tehdy, pokud to zákon výslovně připouští. Jako poslední uložitelná sankce je uváděno zrušení právnické osoby. Tento druh trestu však nenajdeme ani v trestním zákoníku, ani v přestupkovém zákoně. V některých zvláštních zákonech (např. v zákoně o akciích) je zrušení právnické osoby upraveno jako civilní nebo správní opatření. Ovšem v praxi se tato ustanovení v podstatě nepoužívají, protože podmínky jejich užití jsou stanoveny velmi úzce a jedná se o opatření s velmi závažnými následky. 44 Abschlussbericht der Kommission zur Reform des strafrechtlichen Sanktionsystems (März 2000), část Gesetz über Ordnungswidrigkeiten in der Fassung v (BGBl.I S.602), zákon o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. 46 Prášková, H. Správní trestání právnických osob v Německu. Trestněprávní revue, 2007, č. 9, s. 254 a násl. 47 V literatuře je tedy pak některými autory vyslovován názor, že zásada Societa delinquere non potest v německém právu již neplatí, i přestože pravá trestní odpovědnost právnických osob není zavedena. 26