Na křídle větrného mlýna

Transkript

1 Na křídle větrného mlýna František Kožík Životopisný román o malířce Zdence Braunerové ( ), přítelkyni mnoha významných umělců. Kniha zajímavým způsobem rovněž zachycuje český národní život zejména v uměleckých vrstvách v letech Vyprávění je podloženo dopisy, memoáry, dokumentárním materiálem. Obraz malířky líčí autor na pozadí dobové atmosféry především v pražském prostředí, ale také v Paříži, v samotě její roztocké vily a na moravském Slovácku, kde všude hledala inspiraci pro svou tvorbu. Cesta sochaře Augusta Rodina za malířem Jožou Uprkou na Moravské Slovácko O Augustu Rodinovi se obecně vědělo, že nerad cestuje. Zásluhou Josefa Mařatky, kterého slavný francouzský sochař přijal do svého ateliéru a učinil ho svým pomocníkem i jakýmsi sekretářem a tlumočníkem, se však stal zázrak. Rodin na jeho četné prosby vyrazil vlakem do daleké Prahy na otevření výstavy, kterou mu na jaře 1902 uspořádal umělecký spolek Mánes.

2 Příjezd Rodina v květnu 1902 do Prahy se stal událostí. Jeho výstava v pavilónu pod zahradou Kinských, je důkladně zmapované, málo se však zatím vědělo o Rodinově výletu za Jožou Uprkou, malířem. Impulzem k cestě se zřejmě stalo Rodinovo setkání se studenty ze Slovácka v pražské hospodě U Kupců, což organizovala až magicky přitažlivá Zdenka Braunerová. U Joži Uprky v Hroznové Lhotě se sešli četní hosté, bratři Mrštíkové, Dušan Jurkovič, Alfons Mucha, Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, Miloš Jiránek. Navzdory jazykové bariéře se Rodin v domě Uprky zjevně cítil jako doma a strávil tu celé odpoledne. Rodin obdivoval nejen Uprkovy malby, ale celou jeho domácnost, lavice, truhly, almárky i okna chalupy, které byly pomalovány lidovými ornamenty. Cestu považoval za pouť k pramenům evropské civilizace, jejíž prapůvod spatřoval v řecké antice. Nadšení bylo opravdové. Návštěva se vryla nesmazatelně do sochařových vzpomínek, jak to uváděla řada Čechů a Moravanů, kteří se později s Rodinem ve Francii setkali. Auguste Rodin, skutečný Rodin, jehož nejslavnější díla Myslitele, Polibek nebo socha Balzaca jsou středem obdivu. Například o Bronzovém věku se na pařížském Salonu začalo tvrdit, že dílo působí tak živě proto, že Rodin sochu nevytvořil, ale odlil ze živého člověka. Umělci stáli většinou na straně kolegy, ale šeptanda, která Rodinovo jméno poškozovala, neustávala dalších téměř deset let.

3 Obvyklým konvencím neodpovídal ani Rodinův soukromý život. Už v roce 1864 začal žít se švadlenou Rose Beuretovou a měl s ní syna Augusta-Eugèna, do jeho výchovy se ovšem téměř nepletl a materiální zajištění dítěte - jako ostatně rodiny vůbec - mu také dlouho příliš těžkou hlavu nedělalo. Svatbě se ale vyhýbal opravdu úctyhodným obloukem. A při vyhýbání se často a rád zahýbal. Jeho asi nejznámější milenkou byla Camille Claudelová, nadaná sochařka, kterou poznal v roce Byla jeho žačkou, stála mu mnohokrát i modelem, například k již zmiňované Danaidě. Ovšem ani kvůli ní neopustil Rose. Claudelovou vystřídaly mnohé jiné dámy, mezi nimi například vévodkyně de Choiseul. S tou románek prožíval v pokojích Hotelu Biron, v jehožprostorách je dnes Musèe Rodin.. Jeho múzou, modelkou i milenkou byla také anglická malířka Gwen Johnová. Nakonec se ke sňatku z Rose přece jenom odhodlal. Vzali se 29. ledna 1917 po padesáti třech letech vztahu. Pro Rose už přeci jenom trochu pozdě. Zemřela dva týdny po svatbě. Auguste Rodin ji nepřežil o dlouho. Zemřel 17. listopadu 1917, pouhých pět dní po svých sedmdesátých sedmých narozeninách. Oba odpočívají společně a snad konečně v klidu v Meudonu a jejich hrob zdobí Rodinova nejslavnější socha Myslitel. Zdena Braunerováprožila život plný zvratů. Studovala malířství v Paříži a její milenci byli jemní a kultivovaní. V roce 1877 se zamilovala do malíře Antonína Chittussiho, který ji učil malování. Vztah byl obapolný. K sňatku ale nedošlo. Chittussi měl sice vysoké mínění o Zdenčině umění, ale zároveň si myslel, že malířství je pro ni pouhou zábavou, něčím, čím vyplní čas. S Chittussim se Zdenka rozešla oficiálně v roce 1885.

4 O tři roky později se sblížila s básníkem Juliem Zeyerem. Byl citlivý, zajímavý. Věc ale měla háček. Chittussi byl jejím opravdovým milencem, ale to u Zeyera nefungovalo proto, že Zeyer byl homosexuál. Celá léta si vyměňovali dlouhé dopisy a posílali si dárky. Zeyera by si Zdenka ráda vzala, ale on za hranice přátelství z pochopitelných důvodů nešel. Navíc Zeyer nebyl spolehlivý. Zdence při jejích častých pobytech v Paříži sliboval, že ji navštíví, ale nakonec nepřijel. A když už přijel, setkání vyznělo nějak naprázdno. Nakonec se v roce 1892 se situací smířila a Zeyer zůstal nadále jejím přítelem. Na jaře roku 1894 v Oslavanech se seznámila s Vilémem Mrštíkem. Byla o pět let starší než on. Vilémovi Mrštíkovi se Zdenka zpočátku nelíbila. Také Braunerová nebyla Mrštíkem nijak okouzlena. Přesto se mezi nimi vyvinul vztah, který pohoršil celé jejich okolí. Vzdělanou Braunerovou zřejmě zlákala k Mrštíkovi jeho bodrost, zemitost a prudké reakce. Měla sklon vybírat si muže bolestínské, zakomplexované a depresívní. Zdenka toužila muže chránit, vychovávat a formovat po svém vnímala je jako obraz, který právě dotváří. Po předchozích zkušenostech se domnívala, že Mrštík bude jiný. Vyrovnanější. Nebyl intelektuální typ, nediskutoval vášnivě o umění. Byl to zemitý Moravan. Zdál se jí dokonce naivní, což ji přitahovalo. Jak se ukázalo, spletla se. Nikdo nemohl tušit, že se mezi nimi odehraje nějaké milostné drama. Mrštíkovi ( ) se líbily spíše pubescentky a Zdenku ( ) vnímal jako starou slečnu. Zdenka byla zpočátku opatrná uvažovala pouze o přátelství. Ale Mrštík se ke svému vlastnímu údivu do intelektuálské ženy zamiloval. Nakonec Zdenka s milostným poměrem souhlasila. Věčně neměl peníze a malířka byla dobrý hostitel. Přesto se koncem roku do Roztok rovnou nastěhoval. Neměl v té době žádné zaměstnání a u Zdenky měl všechno zadarmo. Na začátku roku 1896 začal dokonce mluvit o svatbě. A Zdenka souhlasila. Svatby se ale nedočkala Mrštíkovi začalo vadit její vzdělání, rozhled a také její touha ho ovládat. Začal se s ní hádat.

5 Svému mladému milenci nakonec našla ženu A jaké byly další osudy Zdenky Braunerové? Na čas se sblížila s F. X. Šaldou, ale o něj měla zájem i spisovatelka Růžena Svobodová, a tak se Braunerová raději od známého kritika odpoutala. Následoval o čtvrt století mladší Miloš Marten, kterého poznala v roce Zdenka měla v tomhle mileneckém vztahu neustálý strach z věkového rozdílu a ten ji užíral. Posléze raději Martenovi našla nevěstu, jistou Annu Kopalovou, které dokonce navrhla model svatebních šatů. Zemřela nakonec osamocená v květnu roku 1934.