KRAJ VYSOČINA MĚSTA A OBCE KRAJE

Transkript

1 KRAJ VYSOČINA MĚSTA A OBCE KRAJE

2 Kraj Vysočina Kraj Vysočina Rozloha: km 2 Počet obyvatel: (k ) Hustota zalidnění: 75 obyvatel/km 2 Kraj Vysočina je samosprávný kraj v České republice ležící na pomezí Čech a Moravy. Na severu sousedí s Pardubickým krajem, na jihovýchodě s Jihomoravským krajem, na jihozápadě s Jihočeským krajem a na severozápadě se Středočeským krajem. Na jihu se téměř přibližuje k hranici Rakouska, ale nedosáhne na ni. Území kraje je vymezeno územími okresů Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou. Kraj Vysočina zabírá asi 9 % rozlohy ČR, rozlohou mu tak patří 5. místo mezi českými kraji. Tvoří jej celkem 704 obcí, z nichž 34 má statut města a 15 je obcí s rozšířenou působností. Metropolí kraje je pak Jihlava, nejstarší horní město českých zemí, které patřilo ve středověku k nejbohatším městům českého království, a to především díky těžbě stříbra. Název Kraje Vysočina souvisí se skutečností, že se tento správní celek rozkládá na podstatné části Českomoravské vrchoviny, vyvýšené zvlněné krajiny mezi oběma historickými zeměmi České republiky. Ta dosahuje nadmořské výšky přes 800 m ve dvou výrazných masivech, Žďárských vrších na severu kraje a Jihlavských vrších na jihozápadě. Hlavní evropské rozvodí táhnoucí se podél bývalé zemské hranice dělí kraj na dvě téměř stejné části. Dne 20. listopadu 2001 byl Zastupitelstvem Kraje Vysočina schválen znak kraje, který tvoří čtverečný štít. V 1. modrém poli je vyobrazena stříbro-červeně šachovaná, zlatě korunovaná orlice se zlatou zbrojí, ve 2. stříbrném poli červený ježek, ve 3. stříbrném poli červené jeřabiny na zelené svěšené větvi o dvou listech a ve 4. červeném poli stříbrný, zlatě korunovaný lev se zlatou zbrojí. Moravská orlice je symbolem historické moravské zemské příslušnosti východní části kraje, ježek pak symbolem sídelního města kraje Jihlavy. Jeřáb ve 3. poli je typickým stromem Vysočiny a vyjadřuje nezdolnost a prostou krásu regionu. Český lev značí historickou českou zemskou příslušnost západní části kraje. Přírodní podmínky rozptýlily obyvatele Vysočiny do více než tisíce sídel, která jsou propojena hustou sítí silnic. Pro Vysočinu jsou charakteristické malé vesnice nepříliš vzdálené od místního centra, jímž bývá klidné malé město se třemi až deseti tisíci obyvateli. Pouze ve čtyřech městech žije více než dvacet tisíc obyvatel, krajské město Jihlava dosahuje počtu padesáti tisíc. Toto rozložení osídlení umožňuje využívat pozitiva venkovského bydlení a přitom zaručuje dostupnost městských center. Kraj je umístěn v dopravním i populačním středu země. Vysočinou prochází hlavní dopravní tepna České republiky, dálnice D1. Ekonomika východní části kraje je ovlivněna sousedící brněnskou aglomerací, severozápadní část kraje je již spádovou oblastí hlavního města Prahy. Strategická poloha Vysočiny proto v posledních letech přilákala řadu zahraničních investorů, kteří sem soustřeďují nejen výrobní kapacity, ale rovněž výzkum a vývoj. V kraji se uplatňují dřevozpracující, sklářský, strojnický, kovodělný, textilní, nábytkářský a potravinářský průmysl a vyskytuje se zde 6 průmyslových zón. V zemědělství jsou na Vysočině výjimečně příznivé podmínky pro produkci mléka, brambor a řepky. 4

3 Přírodní dědictví V CHKO Žďárské vrchy se nalézá celkem 50 maloplošných zvláště chráněných území, 4 národní přírodní rezervace, 9 přírodních rezervací a 37 přírodních památek, jejichž rozloha zaujímá necelá 2% území oblasti Národní přírodní rezervace Ransko Písník u Sokolovce Údolí Doubravy CHKO Železné hory byla vyhlášena v roce Rozkládá se na rozloze 284 km 2 a může se pochlubit nejsložitější geologickou skladbou v rámci Evropy. CHKO má na svém území 24 maloplošných zvláště chráněných území, 1 národní přírodní rezervaci, 12 přírodních rezervací, 11 přírodních památek, 14 památných stromů a 6 naučných stezek CHKO Žďárské vrchy je jedinečnou mozaikou lesů, kamenitých políček, květnatých luk a pastvin, kterou harmonicky doplňuje venkovské osídlení s roubenými chalupami a dalšími prvky původní lidové architektury. K nejcennější přírodním prvkům patří rašeliniště a vlhké rašelinné louky s výskytem řady vzácných druhů rostlin a živočichů. Žďárské vrchy jsou pramennou oblastí na hlavní eropské rozvodnici mezi Severním a Černým mořem. Na zdejší husté síti drobných vodních toků byla od středověku vytvářena rozsáhlá rybniční soustava Přírodní rezervace Čtyři palice Pojmenování Čtyřpaličatá skála získala podle vzhledu k sobě jakoby přilepených čtyř skalních věží. Rulový skalní útvar tvarovaný mrazovým zvětráváním a obklopený balvanitými sutěmi najdeme na okraji lesa nad obcí Milovy. Díky povolené horolezecké činnosti je Čtyřpaličatá skála vyhlášenou oblastí celých Žďárských vrchů Přírodní pmátka Šebeň Vysočina je pro turisty lákavá nejen díky množství historických staveb, kulturních památek a bohatému volnočasovému vyžití, ale i kvůli krásné přírodě, která je pečlivě chráněna, aby se zachovala i pro další generace. Nejrozsáhlejšími přírodními památkami na Vysočině jsou dvě velkoplošná chráněná území CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory, která zaujímají celkem 9 % rozlohy kraje. Národní přírodní památkou byla vyhlášena tři území Hojkovské rašeliniště, Jankovský potok a komplex podhorských luk a pastvin Škvarec, přírodními rezervacemi jsou Dářko, Mohelenská hadcová step, Radostínské rašeliniště, Ransko, Velký Špičák, Zhejral a Žákova hora. Z téměř sedmdesáti přírodních rezervací můžeme namátkou zmínit rašelinné Čermákovy louky, asi 400 let starý Doupský rybník, bývalou bažantnici v Luhu u Telče či Stvořidla, hluboce zaříznuté údolí Sázavy mezi městy Světlá a Ledeč nad Sázavou. Více jak devadesát přírodních památek zastupuje například zajímavý skalní útvar Devět skal, mineralogické naleziště Heřmanov, meandrující Mlýnský potok nebo obora u zámku v Náměšti nad Oslavou. Za návštěvu stojí i devět přírodních parků (Balinské údolí, Bohdalovsko, Čeřínek, Doubrava, Melechov, Rokytná, Střední Pojihlaví, Svratecká hornatina a Třebíčsko), obecně chráněných území ceněných pro svůj krajinný ráz a estetickou hodnotu. Přírodní památka Šebeň je komplex jedlových bučin o výměře více než 133 hektarů. V tomto zvláště chráněném území je v lese více jak 1200 mravenišť. Jde o největší soustředěný výskyt lesního mravence druhu mravenec pospolitý Formica polyctena v ČR. Pro příznivce mravenců připravila ZO Českého svazu ochránců přírody Bory naučnou stezku Šebeň, jež je věnována jen a pouze mravencům. Vše o tomto jedinečném území najdeme na 12 informačních panelech rozmístěných na lesní stezce dlouhé 3 km vedoucí nenáročným terénem mezi obcemi Dobrá Voda a Jívoví nedaleko Křižanova Čáp bílý K nejnápadnějším znakům oblasti CHKO Železné hoy patří zlomový hřeben, hluboká údolí, říční nivy, lesní celky, louky a pole. Lesnatost území je skoro 43%, přes 50 % území zaujímá zemědělská půda. Původní mokřadní a květnaté louky se uchovaly ve zbytcích a ty nejcennější jsou chráněny formou rezervací. Pestré podloží a různost povrchů podpořily v CHKO vznik rozdílných společenstev rostlin. Z celkem asi druhů rostlin, které se zde vyskytují, je 171 vzácných, uvedených na Červeném seznamu květeny ČR Kruštík bahenní Přírodní rezervace Zlatá louka se nachází na katastrálním území obcí Podmoklany a Nový Studenec. Rezervace se skládá ze slatinišť, vlhkých luk a lužních olšin s výskytem řady význačných druhů rostlin Vachta trojlistá Na území CHKO Železné hory najdeme devět naučných stezek: Lesní naučná stezka, Ke Kočičímu hrádku, Krajem Chrudimky, Krajem Železných hor, Údolím Doubravy, Magma, Podoubraví, Keltská stezka a Podhůra CHKO Železné hory obývají velmi cenná společenstva hmyzu, ale k vidění jsou tu i rozliční obratlovci. Řada vzácných živočišných druhů obývá zdejší vodní plochy a toky, našli bychom tu na 75 druhů měkkýšů. K nápadným ptákům z více jak stovky zde žijících druhů patří například čáp bílý a čáp černý, v bukových porostech žije datel černý, lejsek malý i holub doupňák Na území kraje najdeme více jak přes dvě stovky chráněných oblastí, území či rezervací. Rozléhají se tu dvě velkoplošná zvláště chráněná území a 171 maloplošných zvláště chráněných území. Konkrétně se jedná o 7 národních přírodních rezervací, 3 národní přírodní památky, 67 přírodních rezervací a 94 přírodních památek. Na území kraje se dále rozléhá 9 přírodních parků, 75 chráněných území, jež jsou součástí evropské soustavy Natura 2000, asi 300 památných stromů a řada dalších přírodních zajímavostí a unikátů, které zatím nejsou státem chráněny. 320

4 Velké Meziříčí Velké Meziříčí se rozkládá na Českomoravské vysočině, mezi řekami Oslavou a Balinkou v bezprostřední blízkosti dálnice D1. Katastr města zaujímá celkem ha a v současné době zde žije více jak jedenáct a půl tisíce obyvatel. Počátky města jsou spojeny s kolonizací horního toku Oslavy, která proběhla ve 12. a 13. století zásluhou Přibyslava z Křižanova, otce sv. Zdislavy, a jeho zetě Bočka z Obřan. První doložená písemná zpráva o Meziříčí se dochovala z roku 1281, ačkoli již ve 30. letech stál na skále nad řekou Oslavou pevný hrad, jeden z nejstarších šlechtických hradů na Moravě. Ve 14. století byly kolem města vybudovány kamenné hradby a v této době zřejmě vznikl kostel sv. Mikuláše. Kostel s věží vysokou 64 m je dominantou města. Na věži je umístěn největší prosvětlený hodinový ciferník v ČR o průměru 4 m. Kostel byl barokně upraven v 18. století. Z dalších památek Velkého Meziříčí můžeme jmenovat špitální kostel sv. Kříže ze 14. století, renesanční budovu bývalého luteránského gymnázia z roku 1578, v níž studovali významní šlechtici své doby, radnici z 16. století či bývalé centrum společenského života ve městě, Obecník, s krásnými zachovalými sgrafity. Velkomeziříčský románsko-gotický hrad byl v 16. století přebudován na renesanční zámek, jenž byl po požáru roku 1723 přestavěn barokně. Jeho prvními známými majiteli byli pánové z Meziříčí, ale v průběhu staletí se na něm vystřídalo celkem 13 šlechtických rodů. Poslední z nich, Podstatzští-Lichtensteinové, v roce 1948 emigrovali a zámek byl zestátněn. V roce 1995 byl však rodu vrácen v restituci. Dnes je v zámku umístěno Muzeum Velké Meziříčí. V sousedství se rozprostírá rozsáhlý zámecký park, který je volně přístupný. Přetíná ho dálniční most Vysočina, poblíž kterého byl instalován dřevěný krytý most pro pěší. Město obklopují převážně jehličnaté lesy a přírodní chráněné oblasti Nesměř a Balinské údolí. Turisté sem přijíždějí za poznáním historických památek, za odpočinkem v přírodě, ale také za sportem, neboť oblast nabízí mnoho sportovního vyžití v podobě cyklostezek, tenisových kurtů, lyžařské sjezdovky atd. Ve městě se během roku koná řada sportovních i kulturních akcí, které připravuje městské kulturní středisko i zájmové spolky. K nejznámějším patří Evropský festival filozofie, 4 klíče k velkomeziříčské bráně, Adventní světýlka atd. Původní znak města Renesanční pečetidlo městského rychtáře z roku 1597 Město Velké Meziříčí leží na Českomoravské vysočině při soutoku řek Oslavy a Balinky, v těsné blízkosti dálnice D1, která překlenuje údolí 77 m vysokým dálničním mostem Kašna se sochou sv. Floriána na náměstí před věží kostela sv. Mikuláše, pyšnící se největším prosvětleným ciferníkem v ČR Otisk takzvané velké pečeti města Velkého Meziříčí z roku 1710 Městská radnice plní funkci sídla místní samosprávy přibližně od roku 1529 Renesanční palác luteránské akademie, postavený podle vzoru Palazzo Pompei ve Veroně V domě se sgrafitovou výzdobou býval obecní pivovar, později kulturní centrum, dnes je zde restaurace Socha svatého Jana Nepomuckého na Ostrůvku 322

5 Černá se rozprostírá na Českomoravské vrchovině, v údolí Křivého potoka. Součástí obce je osada Milíkov. Celkový katastr má rozlohu ha. Černá je domovem pro více jak 300 trvale hlášených obyvatel. Ves Černá byla založena ve 2. polovině 15. století nebo v 1. polovině 16. století na pozemcích předtím náležejících třebíčskému klášteru. Poprvé je v pramenech připomenuta v roce 1556, kdy ji získal Vratislav z Pernštejna spolu s mnoha okolními vesnicemi do dědičného držení. První doložená připomínka osady Milíkov pochází již z roku Tradičním centrem obce je náves s budovou hasičské zbrojnice a obecního úřadu a s památníkem padlým v obou světových válkách. Kolem památníku se rozkládá parčík, jenž sousedí s moderní kaplí sv. Antonína Paduánského, která byla vybudována a vysvěcena roku Na návsi se nachází i velký Mlýnský rybník. Architektonickou dominantou obce Černá je renesanční zámek z konce 16. století. Budova je v soukromých rukou a slouží jako rekreační zařízení. Osada Milíkov je vzdálena od severního konce Černé necelý kilometr na východ. Tvoří ji ucelený soubor tradičních zemědělských usedlostí, typických pro tuto část Českomoravské vrchoviny. Většina občanské vybavenosti se nachází v blízkém Měříně, kde je zajišťována lékařská péče, nachází se zde pošta, mateřská a základní škola, matrika a kancelář stavebního úřadu i římskokatolický farní kostel s farou a hřbitovem. Přímo v Černé je v provozu prodejna potravin, pohostinství a víceúčelová budova zvaná Obecník, která stojí v sousedství dětského a sportovního hřiště. V budově je klubovna, kuchyň, sociální zařízení a sklad, prostory slouží pro zájmovou činnost, drobné rodinné akce, pro sportovní a kulturní akce obce, případně i pro pořádání tanečních zábav. Obec se nachází cca 6 km severovýchodně od Velkého Meziříčí, 545 m n. m. V současné době zde žije asi 350 trvale hlášených obyvatel a její katastr má výměru 829 ha. Dobrá Voda byla zřejmě založena v 1. polovině 13. století při kolonizaci pralesa na českomoravském pomezí. První zpráva o její existenci pochází z roku 1252, kdy Boček z Obřan a Kunštátu, kastelán znojemského kraje, založil za Žďárem klášter nazvaný Studna Panny Marie a usadil v něm cisterciácké mnichy z kláštera v Nepomuku. Klášteru pak daroval několik vesnic, mezi nimiž byla i Dobrá Voda. Na návsi si dnes můžeme prohlédnout kapli sv. Cyrila a Metoděje, postavenou v roce 1878 na místě bývalé zvoničky. Její okolí je vzorně upraveno a udržováno, náves je zatravněna a osázena tureckými lískami. Kromě kaple stojí v obci i mramorový kříž s letopočtem 2007, který nahradil původní dřevěný kříž z 1. poloviny 20. století, Dobrá Voda a další drobné sakrální stavby. Předností obce je její velmi dobrá občanská vybavenost. Mateřská a základní škola Dobrá Voda sídlí v budově postavené v roce V blízkém kulturním domě se nachází kancelář obecního úřadu, knihovna a hostinec, uprostřed obce je umístěna prodejna Jednoty. Na rozcestí směrem k Urbanicím stojí hasičská zbrojnice, využívaná hasičským sborem. Druhým aktivním spolkem je myslivecké sdružení. Areál bývalého zemědělského družstva je nyní sídlem soukromé společnosti, vyrábějící dřevěné hračky. V obci byl vybudován vodovod, kanalizace i plynofikace. Dobrá Voda vlastní pět rybníků a rozsáhlé lesy v severní části katastru, kde je každý rok vysazováno velké množství nových stromků. Rozléhá se zde přírodní památka Dobrá Voda, chránící část údolní nivy potoka Mastník. Kolem 626 m vysokého vrchu Šebeň se rozléhá přírodní památka Šebeň. Obec leží přibližně 7 km jižně od Velkého Meziříčí, 478 m n. m. Její katastr má rozlohu ha a jeho součástí je i osada Oslava, kterou protéká stejnojmenná řeka. K žilo v Dolních Heřmanicích 511 obyvatel. První zmínka o Dolních Heřmanicích nese letopočet V té době byla ves součástí tasovského panství, jehož majitel Jan z Tasova podle obecní kroniky věnoval Dolní Heřmanice za pokoj duše své svých předků. V následujícím roce zapsal na Dolních Heřmanicích a na Oslavě 350 kop grošů věna své manželce Alžbětě, dceři Čeňka z Pirkštejna. V obci se dochovalo velké množství krásných historických památek. Náves zdobí kaple se zvoničkou a památník obětí 1. světové války, na katastru obce lze vidět několik křížů a božích muk. Druhá kaplička se zvoničkou je k vidění v osadě Oslava. Západně od obce jsou patrné zbytky středověkého hradu Templštejn, z nějž se dochovalo torzo věže 326 Dolní Heřmanice s čtvercovým půdorysem. Obec je vybavena vodovodem, plynovodem a kanalizací. V centru se nachází nově opravený Obecní dům, jehož suterén používá sportovní klub. Z dalších spolků jmenujme dobrovolné hasiče, myslivce, rybáře a chovatele poštovních holubů. V přízemí Obecního domu je sál s kapacitou 150 lidí, využívaný ke konání společenských a kulturních akcí. V přízemí funguje hostinec se sportovním salonkem s kapacitou 60 lidí. Kancelář OÚ, síň historie, knihovna, hlasatelna, malá a velká zasedací síň a ubytovna pro případ nouze jsou v prvním poschodí. Obec disponuje dvaceti nájemními byty. O vzdělání dětí se stará mateřská škola, základní škola pro 1. stupeň a veřejná knihovna, o zásobování zase soukromý obchod. U MŠ je dětské hřiště a taneční parket. Dolnoheřmanický sportovní areál zahrnuje fotbalové hřiště, tenisové kurty a vybavení pro stolní tenis.

6 Jívoví se nachází asi 18 km od Velké Bíteše a 22 km od Žďáru nad Sázavou, 550 m n. m. Na katastru obce 767 ha žilo k celkem 292 trvale hlášených obyvatel. První zmínka o Jívoví se dochovala v historických pramenech z roku Tehdy Anežka, dcera majitele křižanovského panství Bočka z Obřan, darovala polovinu sousedního Křižanova nově založenému žďárskému klášteru, k jehož majetku Jívoví v této době již patřilo. Střed obce zdobí kaple sv. Anny z roku 1930, naproti níž byla vybudována požární nádrž. Na území Jívoví bychom ale našli ještě několik drobných výklenkových kapliček a křížů. Občané mohou ve vesničce využívat služeb obecního úřadu, prodejny potravin a restaurace. Obec byla odkanalizována, plynofikována a napojena na veřejný vodovod. Vzdělávací a zdravotnická zařízení, služby úřadů i pracovní příležitosti musejí obyvatelé hledat ve větších obcích a městech. Jívoví Ve volném čase mohou místní navštívit veřejnou knihovnu s internetem. Pro ty aktivnější je k dispozici udržované sportovní hřiště. Centrem společenského dění je kulturní zařízení. V letních měsících jsou oblíbené akce pod širým nebem na výletišti za obcí. O pořádání akcí se kromě představitelů obce starají i jívovské zájmové spolky, kterými jsou dobrovolní hasiči, tělovýchovná jednota a myslivci. SDH Jívoví byl založen v roce 1933, provádí například požární prohlídky v obci, pořádá taneční zábavy, plesy a jiné kulturní akce, zúčastňuje se požárních soutěží. Kromě toho řádně pečuje o svěřenou požární techniku a úzce spolupracuje s vedením obce při výstavbě a údržbě obecně prospěšných zařízení. TJ se věnuje hlavně fotbalu a její mládežnická družstva už dosáhla řady úspěchů. Území obce je pokryto rybníky, které jsou využívány k rybolovu. Prochází tudy značená turistická trasa. Kadolec je obec s přibližně 160 stálými obyvateli asi 12 km severovýchodně od Velkého Meziříčí. Její katastr 608 ha dosahuje nadmořské výšky 595 m. Vesnice Kadolec je poprvé zmíněna v písemných pramenech z roku 1364, kdy byla součástí osovského panství. Polovina obce tehdy náležela Jindřichovi z Ronova, druhá polovina patřila i s rychtářstvím bratřím z Ronova. Od roku 1372 byla celá obec v majetku Jana st. z Meziříčí. V dalších letech zůstal Kadolec u Osové, až v roce 1552 přešel k Ořechovu a s ním v roce 1687 ke Křižanovu. V letech byl osadou obce Křižanov. Samostatnou obcí je Kadolec opět od roku Významnou památkou Kadolce je kaple Nanebevzetí Panny Marie na návsi, vedle níž stojí kamenná boží muka. Na obou koncích obce jsou umístěny železné a mramorové kříže a v její blízkosti se nachází i dva smírčí kameny. Na budově bývalé školy je umístěna pamětní deska kadoleckého řídícího učitele Františka Malouška Kadolec ( ), u nějž se za okupace scházeli odbojáři a který byl po svém zatčení nacisty umučen. V katastru obce Kadolec se tyčí 679 m n. m. kopec Svatá hora s malým památníčkem. Podle legendy sem z křižanovského hradu kdysi přišla sv. Zdislava, která si zde v dutém stromě zřídila poustevničku a svou modlitbou zachránila uhlířovu dcerku před rozzuřeným medvědem. Toto místo je dodnes cílem mnoha poutníků. Kadolec leží v zemědělské oblasti, obklopen malebnými lesy a rybníky, které jsou typické pro oblast Křižanovska. Na jeho katastru se nachází křižanovské letiště. Okolní krajina je vhodná k výletům na běžkách, pěší turistice i cykloturistice, ale také ke koupání či houbaření. Přímo v obci jsou aktivní dobrovolní hasiči, funguje zde obecní úřad, pohostinství, prodejna potravin a výletiště vhodné ke kulturním a společenským akcím. portal/clenske-obce-mikroregionu/obec-kadolec.html Kozlov Obec se nachází 7 km severovýchodně od Velkého Meziříčí v Křižanovské vrchovině, 538 m n. m. Její katastrální výměra činí 407 ha. K bylo v Kozlově evidováno celkem 204 obyvatel. První písemný doklad o existenci Kozlova pochází z roku 1358 a objevil se v zemských deskách brněnské řady. V nich se píše, že: Jindřich z Balinky předal do vlastnictví právem dědičným Zdichovi z Kozlova právě v Balince polnost se vším, co k ní náleží. Počátky osídlení tohoto území však historikové datují o více než jedno století dříve, do doby velkého kolonizačního úsilí Přibyslava z Křižanova, duchovního otce vzniku žďárského cisterciáckého kláštera. V Kozlově se dochovalo několik významných kulturních i přírodních památek. Poslední dochovanou dřevěnou stavbou ve vesnici je roubená sušárna ovoce z devatenáctého století u čp. 10. Původní kaplička na návsi byla zbourána roku 1938 v souvislosti s výstavbou nové komunikace. Současná kaple Navštívení Panny Marie byla zbudována svépomocí místních občanů a její slavnostní vysvěcení proběhlo 3. července Mezi významné osobnosti obce patří npor. Karel Rybníček ( ), navigátor 311. perutě RAF, jenž tragicky zahynul v Anglii, kde je i pohřben. V katastru obce se vyskytují početné rybníky, například Šípský, Návesní, Horní, Suchánek apod. Horní rybník, který se rozkládá v blízkosti zástavby, slouží v letních měsících i ke koupání. Obcí prochází zelená turistická cesta od Ořechova a Svin, která dále pokračuje k Jívoví a k rybníku Tis u Bobrůvky. Na tuto zelenou trasu navazují další značené turistické cesty i cyklostezky. V Kozlově se v letních měsících konají taneční výlety, které ve zdejším krásném přírodním prostředí pořádají hasiči nebo myslivci

7 Křoví je malebnou obcí s 573 obyvateli, ležící v okrese Žďár nad Sázavou, 6 km severovýchodně od Velké Bíteše. Nadmořská výška jejího území je 458 m, rozloha katastrálního území činí 704 ha. První písemná zmínka o obci souvisí s jejím prodejem v roce 1371, kdy ji její tehdejší vlastníci, Janové z Meziříčí, prodali Vojslavovi z Křižínkova. Po roce 1378 přecházela na další vlastníky; například v 15. století patřila vesnice rodu Pernštejnů, od roku 1629 pak Albrechtovi z Valdštejna. V 18. století se podle historických zmínek v okolí obce objevovala tzv. kutiště, která sloužila k těžbě železných rud. V lomu pod Bítešskou horkou se v letech těžila tuha a limonit. Dřívější název vsi zněl Krzowe a vznikl pravděpodobně od množství keřů a houští, které zde v dávných dobách osídlování hojně rostlo. Obec je samostatná od roku V jejím znaku jsou vyobrazeny dva klíče v modrém poli, zlatý a stříbrný, které se váží ke kostelu sv. Petra a Pavla. Kostel sv. Petra a Pavla, postavený roku 1808 na místě původního menšího kostelíka, je nejvýznamnější památkou v Křoví. Křoví Fara byla postavena roku 1785 ještě u původního, již nevyhovujícího kostela. V roce 2005 byly do chrámu umístěny nové varhany. Uprostřed vesnice stojí pěkná boží muka a pomník padlým z 1. světové války, náves také zdobí památná lípa. Ve vesnici i jejím okolí je k vidění několik křížů. Občanskou vybavenost vesnice tvoří zejména Základní škola a Mateřská škola Křoví, veřejná knihovna, pošta, dvě prodejny smíšeného zboží a dvě pohostinství. Předností obce je bohatý společenský život, který rozvíjí zejména místní zájmové spolky. Aktivní je TJ Sokol Křoví, Sbor dobrovolných hasičů Křoví, zahrádkářský spolek a Kulturní spolek obce Křoví. Společně s představiteli obecního úřadu pořádají tato sdružení řadu kulturních akcí, jako je například únorový masopustní průvod masek, březnové vítání jara a pochod na Šmelcovnu, květnový Den matek v ZŠ a MŠ Křoví nebo červnová pouť a následná taneční zábava. Říjen je měsícem Křovských hodů, kdy lze vidět tancování besedy pod májou v křovských krojích. V prosinci probíhá slavnostní rozsvěcování vánočního stromu na návsi. Tradiční křovské hody v polovině října Zima v obci Dětské hřiště Kostel sv. Petra a Pavla z roku 1808 Podzim v okolí 330 Tradiční tříkrálová sbírka Uklidňující pohled na kříž s lavičkami v zimě Den otevřených dveří v ZŠ a MŠ Křoví