Občasník Nadace sv. Františka z Assisi

Transkript

1 Zdarma. Neprodejné. Občasník Nadace sv. Františka z Assisi č.13, březen kontejner do Indie odeslán! Matka Tereza - příklad vědy a moudrosti Láska rodiny Terezie z Lisieux k chudým Leonie Martinová Matka s leukémií zachránila život nenarozené dceři Všechny přebytky bohatých patří chudým Svatá Terezie z Lisieux, Učitelka Církve Prosíme, půjčujte lidem dobré vůle. Chybějí-li Vám starší čísla Občasníku, rádi Vám je zašleme.

2 OBSAH Úvod Dvacátý šestý kontejner se zdravotnickým materiálem Misionářkám lásky do Indie odeslán! Je přelidnění globálním problémem? Oč modlitba prosí, dosahuje půst a získává milosrdenství Matka Tereza: moudrost a příklad pro naši dobu... 7 Prem Nagar - město, kde láska Matky Terezy vrací úsměv na tváře trpících Učitelka Církve, velká světice Terezie z Lisieux ( )... 9 Životopis... 9 Láska Terezie a jejích rodičů k chudým Příklady Tereziiny pokory, sebeovládání Z nauky svaté Terezie z Lisieux Homílie papeže Jana Pavla II. při vyhlášení Terezie za Učitelku Církve Několik lístků z deště růží zázraky na přímluvu svaté Terezie Nauka Učitelky Církve svaté Terezie inspirovala mnohé svaté Blahoslavená Matka Terezie z Kolkaty ( ) Tereziina rodná sestra Leonie Ochrana života Stála za to : Matka z Velké Británie odložila léčbu leukémie, aby zachránila život nenarozené dcery Zamysleme se nad sebou Nejvyšší socha Ježíše Krista na světě Zamysleme se nad sebou Bůh nám svěřil hřivny Nadace sv. Františka z Assisi, Brno Nadace byla založena v roce 1993 v Brně s cílem pomáhat těm nejchudším z chudých. Spolupracuje s indickou řeholí Misionářky lásky, kterou v Kolkatě založila blahoslavená Matka Tereza roku Sestry a bratři jsou známi velkou obětavostí, s jakou zdarma pracují pro chudé, a také důslednou evangelijní chudobou. Od roku 1999 poslala Nadace Misionářkám lásky do Kolkaty 26 velkoobjemových kontejnerů s 276,2 tuny darů v hodnotě přes 68,6 milionu korun. Kontejnery obsahují zdravotnický materiál: léky, léčiva, infúzní soupravy, obvazy, gázu, vatu, invalidní vozíky, berle, atd. Tohoto zdravotnického materiálu využívají Misionářky lásky k léčení malomocných a k záchraně umírajících. Další oblastí činnosti Nadace sv. Františka je ochrana života člověka od početí do přirozené smrti. Nejchudším z chudých pomáháme podle vzoru Matky Terezy bezplatně, naopak přidáváme k příspěvkům dárců vše, co dokážeme uspořit. V Nadaci pracuje 5 absolventů katolické Cyrilometodějské teologické fakulty univerzity Palackého v Olomouci. Aktuálně: Německé děvčátko Frieda, které se ve stáří 21 týdnů narodilo ve fakultní klinice ve Fuldě, se stalo nejmladším předčasně narozeným dítětem v Evropě. Lékaři o ní mluví jako o zázraku. Frieda by podle nich měla vyrůstat jako jakékoliv jiné dítě. 6. dubna 2011 přijaly Misionářky lásky v Kolkatě náš 26. kontejner se zdravotnickým materiálem. Bohu díky Vám, našim dárcům, Panně Marii a Matce Tereze. Kontaktní informace Adresa: Nadace svatého Františka z Assisi, ulice Elišky Krásnohorské 59, Brno-Černovice, IČO: mobil (Mgr. Dana Jarošová), mobil (Ing. David Cichra), mobil nadace.svfr@seznam.cz, internetové stránky Bankovní spojení: Česká spořitelna a. s., sbírkový účet / misie; účet číslo / nenarozený život Všechna čísla Občasníku, která jsme doposud vydali, si v elektronické podobě můžete stáhnout z našich webových stránek, adresa: 2

3 Úvod Vážení spolupracovníci a dobrodinci, dostává se Vám do rukou první číslo našeho Občasníku v tomto roce. Jsme potěšeni, že Vám můžeme sdělit, že z Vašich darů a příspěvků ostatních dárců jsme nakoupili podle přání sester Misionářek lásky zdravotnický materiál a odeslali jej do Kolkaty pro jejich malomocné a potřebné svěřence 28. února 2011 ve 26. kontejneru. Podrobnosti si můžete přečíst na str. 3. Naše zvláštní poděkování patří slovenským základním školám z města Humenné za finanční příspěvky na nákup a odeslání zdravotnického materiálu. Na pomoc indickým nejubožejším ve sbírce, konané v prosinci 2010, přispěly: Cirkevná spojená škola sv. Cyrila a Metoda částkou 524 eur, Gymnázium sv. Jana Zlatoústeho 50 eur, Základná škola Kudlovská 45 eur, Základná škola Hrnčiarska 61 eur, Základná škola J. Švermu 60 eur, Základná škola Laborecká 20 eur. Celkem bylo nasbíráno 760 eur, tj Kč. Žáci z Cirkevné spojené školy sv. Cyrila a Metoda s materiály, informujícími o sbírce na 26. kontejner Všem dárcům jménem indických nejchudších z chudých, především malomocných, velmi děkujeme! Na všechny dobrodince, české i slovenské, pamatujeme při mši svaté. Dále bychom rádi poděkovali všem, kteří se podíleli na organizaci a umožnění 2 našich přednášek O životě a díle Matky Terezy, které proběhly 20. ledna 2011 ve farnosti Český Brod a 14. března 2011 v Domově sv. Antonína v Moravských Budějovicích. Přednášek se zúčastnilo asi 50 posluchačů. Pokud budete mít zájem, velmi rádi uděláme podobnou přednášku i u vás. Přednáška je zcela zdarma, a je pro ni potřeba alespoň jeden zájemce a místnost s plátnem či bílou zdí, na kterou se dá promítat. A co si budete moci přečíst v tomto čísle? Hlavní osobností je tentokrát svatá Terezie z Lisieux. To může být pro mnohého pravidelného čtenáře našeho časopisu překvapením, protože se spíše snažíme přiblížit čtenářům světce, kteří vynikli svou aktivní činností ve prospěch chudých a ubohých. Sv. Terezie z Lisieux žila jako klauzurovaná karmelitánka odloučena od světa za zdmi kláštera. Pochopila však a svým životem dokazovala, že hybatelkou všech věcí je láska, protože jen ta pohání člověka od myšlenek k obětavým činům. Představíme si ve stručnosti nejen její život, ale i její konkrétní skutky plné pokory a lásky, a budeme naslouchat jejím vlastním slovům. Na několika zázracích pak doložíme, jak se vyplnila její touha po smrti z nebe činit dobro na zemi. V homilii papeže Jana Pavla II. při příležitosti prohlášení sv. Terezie Učitelkou Církve si připomeneme, co vedlo Církev k tomu, že sv. Terezii udělila tento čestný titul. Zamyslíme se také nad spřízněností vnitřního života sv. Terezie z Lisieux s vnitřním životem blahoslavené Matky Terezy. Ta nám ukázala, jak žít poslání lásky, které si vyvolila sv. Terezie z Lisieux, uprostřed světa; jak žít lásku jako službu těm nejubožejším. Nejen svatá Terezie z Lisieux, ale celá její rodina stojí za pozornost. Její rodiče měli kromě Terezie ještě další čtyři dcery, které všechny vstoupily do kláštera. Rodiče Terezie již byli v roce 2008 prohlášeni za blahoslavené a započat byl také proces blahořečení Tereziiny sestry Leonie, jejíž osobnost si v tomto čísle také představíme. Co se týká dalšího obsahu tohoto čísla Občasníku, nejdříve se zkusíme zamyslet nad tím, zda přelidnění je opravdu problém. Připomeneme si také význam příkladu Matky Terezy pro naši dobu a na práci sestry Mary, si ukážeme dnešní život a práci Misionářek lásky v Indii. V části o ochraně lidského života od početí představíme hrdinnou maminku, která odmítla agresivní léčbu leukémie, až do porodu svého nenarozeného děťátka. Úplně na závěr se pak zamyslíme, jak se dnes zneužívá náboženství k podnikatelským záměrům, a nad tím, zda svou zbožností podporujeme ubohé či bohaté. 3

4 1. Dvacátý šestý kontejner se zdravotnickým materiálem Misionářkám lásky do Indie odeslán! Po písemné domluvě se sestrou Sudhou, která má na starost naše kontejnery, jsme nakoupili, darem od dodavatelů získali a ve 26. kontejneru odeslali 14,1 tuny zdravotnického materiálu v hodnotě Kč. Z toho jsme uhradili: - léčiva (léky proti bolesti Panadol a Veral, tablet vitaminového preparátu ABC multivitamin, tablet vitamínu C, šumivých tablet Calcia C neo, eff., kg hroznového cukru Glukopur, 360 litrů dezinfekce do ran Betadine a tub masti Betadine) za Kč, - obvazový materiál (obvazy, gázu, pružná obinadla, vatu), 5 invalidních vozíků, 2000 infuzních souprav, injekční jehly a stříkačky, chirurgické rukavice aj.), celkem za Kč. Dobrodinci pro zmrzačené malomocné darovali: dalších pět invalidních vozíků, 75 párů berlí a 8 chodítek pro dospělé, gázu, obvazy, buničitou vatu, injekční stříkačky, vitamíny a kalcium. Pro Kontejnerová loď JERVIS BAY pluje s Vašimi dary. odložené indické kojence věnovaly maminky, zejména prostřednictvím sdružení Campanella o.s. z Českého Těšína, 75 kojeneckých lahví s náhradními savičkami. To vše v celkové hodnotě Kč. Kontejner jsme začali plnit v noci v Červeném Kostelci ve výrobně obvazů, ostatní zdravotnický materiál jsme naložili 28. února v Brně-Modřicích ve skladu bývalé Fruty. Zapečetěný kontejner byl dopraven tahačem do překladiště v Mělníku a poté železnicí do německého přístavu Bremerhaven. Nalodění na loď JERVIS BAY lodní společnosti MAERSK-LINE proběhlo Předpokládané připlutí do kolkatského přístavu přes transitport Colombo na Srí Lance bude 7. dubna S Vaší pomocí jsme ihned začali připravovat další, 27. kontejner, který bychom rádi odeslali sestrám do konce roku Misionářky lásky Vaše dary rozdělí do 13 rehabilitačních center a do 8 mobilních klinik pro malomocné po celé Indii. Poznámka: Televizní záznam nakládání kontejneru můžete sledovat na internetových stránkách Regionální televizní agentury RTA na adrese: v rámci pořadu Minuty z regionu. Video má název Kontejner s humanitární pomocí putuje do Kolkaty. Článek o nakládce 26. kontejneru uveřejnil Brněnský deník na internetu pod názvem Dvanáct a půl tuny naděje poputuje z Brna do Indie. Přečíst si jej můžete na internetových stránkách Nadace sv. Františka z Assisi 4

5 2. Je přelidnění globálním problémem? Každým rokem sdělovací prostředky, mezinárodní organizace a skupiny odborníků zveřejňují informace o růstu počtu obyvatel Země a bijí na poplach kvůli údajnému nebezpečí přelidnění planety. Neustále sdělují, jaká rizika s sebou přelidnění nese, a že je třeba omezovat růst počtu obyvatel. Podívejme se na přelidnění optikou nezatíženou různými politickými a ekonomickými zájmy. Trocha statistiky Nejprve trocha statistiky. Řada studií dokladuje, že počet obyvatel Země neustále vzrůstá. Odhaduje se, že v době narození Ježíše Krista žilo na Zemi okolo 200 milionů obyvatel. S rozvojem zemědělství se počet obyvatel postupně zvyšoval. V roce 1650 žilo na Zemi zhruba 500 milionů obyvatel. Další zvyšování počtu obyvatel bylo umocněno rozvojem řemesel a později průmyslu a lékařské péče. Kolem roku 1830 počet obyvatel dosahoval již 1 miliardu, přičemž hranice 2 miliard byla dosažena po dalších 100 letech. V druhé polovině 20. století přírůstek počtu obyvatel výrazně zrychlil. Počtu tří miliard obyvatel bylo dosaženo po 30 letech. Za dalších 18 let žily na Zemi již 4 miliardy obyvatel, 5 miliardová hranice byla překročena za dalších 9 let a 6 miliardová v roce V současné době se každým dnem na světě narodí 200 tisíc lidí. Roční přírůstek tak představuje zhruba 72 milionů 1. Podle výše uvedených čísel by se mohlo zdát, že se roční přírůstky počtu obyvatel neustále zvyšují. Tato skutečnost dávno neplatí. Počet obyvatel se sice stále zvyšuje, avšak tempo růstu se snižuje. Důvodem je především pokles porodnosti ve většině zemí světa. Celosvětově mají dnes ženy poloviční množství dětí, než měly jejich matky. Podle různých předpovědí by měl počet obyvatel růst do roku 2050, kdy by měl dosáhnout 9 až 11 miliard. Názory na přelidnění Obavy z rostoucího počtu obyvatel Země nejsou ničím novým. Již na přelomu 18. a 19. století anglický ekonom a anglikánský pastor Thomas Robert Malthus vyslovil znepokojující hypotézu, jejíž přijetí mělo později neblahé důsledky. Podle něj se počet obyvatel zvyšuje geometrickou řadou, zatímco produkce potravy roste jen řadou aritmetickou. Jestliže člověk nezajistí, aby růstu počtu obyvatel odpovídalo zvyšování produkce potravin, dojde k přelidnění a v jeho důsledku k přirozenému stabilizačnímu mechanismu hladomoru a válkám o potraviny a půdu. 2 Tyto myšlenky našly živnou půdu v době koloniálních výbojů v 19. století, kdy koloniální úředníci prosazovali myšlenku, že nemoci a hladomor nejsou důsledkem jejich špatné správy kolonií a špatného hospodaření, ale důsledkem přelidnění. Proto je třeba nezasahovat do přirozeného vývoje a nechat oběti zemřít, aby se nastolila přirozená rovnováha. Takové myšlení vedlo k obrovským obětem v průběhu velkého irského hladomoru v polovině 19. století. Podobné zrůdné myšlenky zastávají různí političtí vůdci, a to nejen v bohatých, ale i v chudých zemích. Např. různí afričtí vládcové bezostyšně zneužívají surovinového bohatství svých zemí a různé humanitární a rozvojové pomoci a své obyvatele nechávají umírat hlady nebo živořit v hrůzných podmínkách slumů. Z malthusiánských myšlenek vycházejí i někteří ekologičtí extremisté, podle nichž je největším nepřítelem Země člověk. Tito aktivisté nepovažují člověka za vrchol stvoření, za Boží obraz, ale za běžného živočicha. Navrhují snížit počet obyvatel Země, aby došlo k přirozené ekologické rovnováze a harmonickému soužití člověka s prostředím. Astrofyzik Stephen Hawking nebo přírodovědec a publicista David Attenborough dávají do souvislosti růst počtu obyvatel s klimatickými změnami a dalšími ekologickými problémy. Podle nich se je nepodaří vyřešit, aniž by se nesnížil počet obyvatel Země 3. Jde o zdroje a spotřebu V souvislosti s publikováním různých katastrofických zpráv zaniká skutečnost, že přelidnění neznamená zvyšování počtu obyvatel na určitém území, ale vždy závisí na zdrojích, především na zdrojích potravin, pitné vody a nerostných surovin. Pokud je na určitém území velké množství zdrojů, nedochází na něm k přelidnění. Jestliže počet obyvatel převyšuje dostupnost zdrojů, podle tradičních teorií k přelidnění dochází. Nedostatek zdrojů pak vede k poklesu kvality života obyvatel, k chudobě a v extrémních případech až k hladomoru. Nedostatek zdrojů sám o sobě však nemusí znamenat přelidnění a chudobu. Přelidnění vždy závisí na lidech, na politických vůdcích, na snaze zabývat se problémy a pomocí bližním, na solidaritě. Avšak solidarita se v současnosti pod návalem konzumního stylu života dostává do pozadí. Proč bychom se měli omezovat ve spotřebě a pomáhat ostatním, když máme prostředky na to, abychom se my sami měli lépe? Když máme zdroje, 1 Wikipedie, 2 Lubomír Nátr, Rostliny, lidé a trvale udržitelný život na Zemi, Praha, Mýtus přelidnění, revuepolitika, , 5

6 které můžeme spotřebovat, abychom si žili jako v bavlnce? Proč bychom se měli znepokojovat nad tím, že náš soused umírá hlady? Máme přece plný žaludek a těšíme se na další šťavnaté sousto. Celosvětovým problémem není přelidnění, ale kultura založená na hromadné spotřebě 4. Ve zprávách zabývajících se přelidněním se píše o drancování přírodních zdrojů chudých zemí. Zatajuje se, že většinu zdrojů spotřebují obyvatelé bohatých, nepřelidněných zemí. Zvyšování počtu obyvatel rozvojových zemí nepředstavuje globální problém. Vždyť jejich nároky na zdroje Země jsou v porovnání s obyvateli vyspělých zemí velmi nízké. Hlavním problémem je zvyšování spotřeby ve vyspělých zemích světa, především v USA a v Číně, zvláště v posledních letech. Zvyšování spotřeby vede k boji o zdroje. Každá z těchto zemí se snaží získat co nejvíce nerostných surovin, ropy a v poslední době i půdy pro produkci potravin. Že se to děje na úkor obyvatel chudých zemí, politické vůdce nezajímá. Vždyť chudoba a hladomor jsou přece přirozenými regulátory přelidnění. Čína povoluje rodinám politikou jednoho dítěte mít jen jedno dítě. Další dítě musí matka uměle potratit nebo za ně zaplatit vysokou pokutu. Existuje nějaké řešení? Názory na to, kolik by Země mohla uživit obyvatel, se výrazně liší. Podle některých autorů by se žádoucí počet obyvatel měl pohybovat okolo několika set milionů. Podle jiných autorů je reálný stav počtu obyvatel 10 až 15 miliard. Extrémní názory na maximální úživnost Země dosahují až 200 miliard 5. Z demografických předpovědí však vyplývá, že takových hodnot počet obyvatel nedosáhne. Přelidnění není globálním problémem lidstva a Země. Skutečným globálním problémem je konzumní způsob života, spojený s nesmyslným plýtváním zdroji, bojem o tyto zdroje a krajně sociálně a ekonomicky nespravedlivé rozdělování těchto zdrojů. Problém tzv. přelidnění je zástupným politickým a mediálním problémem, který má odvrátit pozornost od bojů o zdroje na úkor obyvatel chudých zemí a od sobeckého konzumu. Místo snahy o zlepšení života chudých se bohaté země zaštiťují programy jako vnucování umělých potratů, sterilizace, politika jednoho dítěte, které mají snížit porodnost v těchto zemích, a usnadnit tak přístup vyspělých zemí k surovinovému bohatství v rozvojových zemích. Ano, řešení existuje a je překvapivě jednoduché. Nepropadejme konzumnímu způsobu života, uvědomme si potřebu pomoci našim bližním v chudých zemích, účinně jim pomáhejme a neskrývejme pravdu o lživosti přelidnění. 3. Oč modlitba prosí, dosahuje půst a získává milosrdenství Z kázání svatého biskupa Petra Chrysologa, Učitele Církve ( ) Jsou tři věci, sestry a bratři, tři, kterými stojí a padá víra, na kterých stojí zbožnost a trvá ctnost. Modlitba, půst a milosrdenství. Modlitba, půst a milosrdenství, tyto tři věci jsou jedno, dávají si navzájem život. Neboť duší modlitby je půst, a životem postu je milosrdenství. Nikdo ať je od sebe neodtrhuje, nemohou být odděleny. Kdo má z nich jen jedno, nebo je nemá současně, nemá nic. Proto kdo se modlí, ať se postí. Kdo se postí, ať se smilovává. Ať slyší prosícího, kdo si přeje být vyslyšen, když sám prosí. Boží sluch si otevírá ten, kdo svůj sluch nezavírá před prosebníkem. Ten, kdo se postí, ať si uvědomí, co je půst. Ať cítí s lačným, kdo chce, aby Bůh cítil, že on lační. Ať se slitovává ten, kdo čeká milosrdenství. Kdo hledá slitovnost, ať ji sám prokazuje. Kdo chce, aby mu bylo dáváno, ať dává. Nehodný žadatel je ten, kdo žádá pro sebe něco, co jinému odpírá. Člověče, buď sobě vzorem milosrdenství. Jakým způsobem chceš, aby se ti dostávalo milosrdenství, kolik a jak rychle, tak rychle, tolik a takovým způsobem se sám smilovávej nad jinými. Tedy modlitba, půst a milosrdenství ať jsou dohromady jedna naše záštita u Boha, ať jsou jedna naše obhajoba, ať je to jedna modlitba za nás ve všech podobách! Proto, co jsme ke své hanbě ztratili, dobuďme si posty. Posty obětujme své duše, protože nic znamenitějšího nemůžeme Bohu nabídnout. Dokazuje to prorok, když říká: Bože, mou obětí je zkroušený duch, Bože, nepohrdneš srdcem zkroušeným a pokorným Lubomír Nátr, Rostliny, lidé a trvale udržitelný život na Zemi, Praha,

7 Člověče, obětuj Bohu svou duši a podávej jako oběť půst, aby to byl obětní dar čistý, oběť svatá, živá, která zůstává i tobě, i je darována Bohu. Kdo by toto nedal Bohu, nebude omluven, protože nemůže nemít co dát ten, kdo je ochoten dát sebe. Avšak aby toto bylo milé, ať následuje milosrdenství. Půst nevzklíčí, není-li zavlažen milosrdenstvím. Vyschne půst, vyschlo-li milosrdenství. Čím je pro zemi déšť, tím je pro půst milosrdenství. Ačkoliv půst zušlechťuje srdce, očišťuje tělo, vykořeňuje neřesti a zasazuje ctnosti, přece jestliže by ten, kdo se postí, nezavedl přítok milosrdenství, nesklidí ovoce. Ty, který se postíš, tvé pole se postí, postí-li se milosrdenství. Ty, který se postíš, co ty milosrdně vysypeš, tím překypuje tvá sýpka. Proto, člověče, neztrácej schováváním, sklízej rozdáváním. Člověče, dáváním chudákovi dávej sobě, protože, c o n e n e c h á š c h u d é m u, t o n e b u d e š m í t. (Z liturgie hodin, doba postní, 3. týden, úterý, 2. čtení) 4. Matka Tereza: moudrost a příklad pro naši dobu Napsal Bernardo Cervellera, ředitel internetové zpravodajské agentury AsiaNews.it Existuje nebezpečí, že 100. výročí narození blahoslavené Matky Terezy z Kolkaty bude omezeno na sentimentální obdiv nebo dávnou vzpomínku bez konkrétních důsledků. Její svědectví v oblastech života, lékařství a míru sjednocuje nejnovější poznatky lékařství a sociologie pro péči o nemocné a situace nouze. Zvláštní forma teologie osvobození. Modlitba a práce pro Ježíše, jediná cesta, jak darovat sám sebe. Řím (AsiaNews) - Neocenitelný dar pro Církev a svět: takto papež Benedikt XVI. popsal život Matky Terezy ve své zprávě o spirituální účasti na počátku zvláštního roku ohraničujícího 100. výročí narození blahoslavené z Kolkaty. Nicméně my zde v AsiaNews se obáváme, že tento neocenitelný dar nemusí být plně doceněn ani světem, ani Církví. Dokonce těch několik v médiích zveřejněných zpráv o 100. výročí narození Matky Terezy má sklon většinou klást důraz na sentimentální stránku památky této ženy, která žila mezi stokami Kolkaty a paláci princezen a hlav států. V očích mnoha lidí patrně i křesťanů zdá se být její šlechetnost přehnaná, obdivuhodná, ale nemožná k napodobení. Způsob, jakým čelila chudobě a nemocem, překonaný a dokonce nedoporučitelný. V krátkosti, památka Matky Terezy je někdy připodobňována památce naší babičky, druhu překrásné pohádky nesoucí s sebou chuť ztraceného dětství, naděje 80. let, kdy se zdálo, že její hrdinství by mohlo ve skutečnosti změnit celý svět. Ale je to hrdinství, které se již zdá zastaralé emancipovaným a vědecky pokročilým lidem 21. století. A přesto tomu tak není. To, co denně ukazovala Matka Tereza svým životem, je dobrým řešením krize současného světa. Matka pečovala o nevyléčitelně nemocné v Kolkatě, trpící malomocenstvím, tuberkulózou, AIDS (byla první, kdo je přijal do svého domova, když byli ignorováni okolním světem). Toto nebylo výsledkem nerozumného popudu, nýbrž lásky, která spojovala vědu a moudrost. I dnes studují Misionářky lásky lékařství, ošetřovatelství, sledují nejnovější lékařský výzkum, ale vědí, jak poskytovat všechnu péči trpícím jako lidem a nikoliv jako věci či břemenu. Odhodlání Matky Terezy bojovat proti umělým potratům adopcí rozhněvalo mnohé, včetně mezinárodních organizací, které by měly chránit matky a děti. Matka bývala často obviňována, že rozmazluje chudé a umožňuje nekontrolovaný růst populace (rozuměj nekontrolovaný umělými potraty). Často si kladu otázku, jestli postoj Matky Terezy není realističtější, než postoj těch lékařů, kteří na jedné straně provádějí potraty a na druhé straně rozmazlují bohaté, když využívají medicínského pokroku pro mateřství v pozdním věku, nebo vybírají nejlepší z chromozomů při umělém oplodnění jako kdyby nakupovali v supermarketu. Matka si místo toho vybrala spoléhat se na Matka Tereza v Domově pro umírající v Kolkatě 7

8 adopce a přirozené metody plánování rodičovství bez zabíjení kohokoliv. Navíc, když Matka hovořila s některým z těch vedoucích činitelů, kteří bojují s chudobou obecně, ve svých kancelářích a organizacích (dokonce některých katolických), vždycky říkala: Pojďte a dotkněte se ubohých. Tato hmatatelná zkušenost je nejlepším pomocníkem při využívání vědy a sociologie. Nebo její zvláštní forma teologie osvobození, kdy místo plánování budoucího společného dobra dává ubohým důstojnost a obživu bezprostředně, dnes. Učila nás všechny také, že potřebný stojící před námi je mnohem důležitější, než i ten nejdůmyslnější projekt. Je důležité zmínit jeden bod: dělat vše pro Ježíše. (Tento požadavek je u Matky Terezy znám jako evangelium pěti prstů : Ty to děláš pro Ježíše -, co slovo, to jeden prst.). Pro nás katolíky v nebezpečí přijetí atmosféry doby překonaného křesťanství, která se prohání světem, existuje velké riziko, že naše víra bude omezena na pouhé buržoazní (maloměšťácké) hodnoty, na politická spojenectví, na honbu po moci ( pro obecné dobro samozřejmě!). Skrze své růžence, adorace a prožívání mše svaté nás Matka Tereza učila, že všechny dobré skutky se rodí z vděčnosti Ježíši Kristu. Tato láska sama a nikoliv chvilková emoce nás může pohánět, abychom radostně a navždy nabídli Bohu své životy. Zdroj: AsiaNews.it, , Prem Nagar - město, kde láska Matky Terezy vrací úsměv na tváře trpících Mnoho malomocných, opuštěných svými rodinami, končí jako žebráci na ulicích, kde je nacházejí Misionářky lásky a přinášejí je, umývají a důstojně je léčí. Sestra Mary, misionářka z Keraly, hovořila pro redakci AsiaNews o osmi letech strávených v Centru pro malomocné v domově Prem Nagar v Dillí v Indii. Duch Matky žije a je stále v Prem Nagaru přítomen. Ačkoliv onemocnění může člověka dokonce znetvořit, tam takoví lidé nepociťují kvůli své nemoci odpor od nikoho. Je to Ježíš, kdo nám dává sílu starat se o tyto lidi. Náš hluboký pocit, že patříme Ježíši, nám dává soucit s nejubožejšími z ubohých, sdělila sestra Mary redakci AsiaNews. Sestra Mary se narodila v indickém státě Kerala a Misionářkou lásky je už 20 let. Osm let pracovala v centru Prem Nagar v Dillí, v jednom z nejdůležitějších zařízení pro malomocné. Když jsem pracovala v Prem Nagaru (Město lásky), léčili jsme 350 trpících malomocenstvím. Pocházeli z chudých rodin, které je opustily, jakmile u nich byla tato nemoc zjištěna, čímž je donutily žebrat na ulicích. Naší prací bylo jít ven, nalézt je, přinést do centra a umýt je, naslouchat jim, dodávat jim odvahu a především chovat se k nim jako k lidským bytostem s důstojností, řekla sestra Mary. Proměna těchto lidí byla pro mě zázračná. Už jen pozorovat, jak odpovídali na dotek něžné ruky. Bylo to, jako kdyby se Matka Tereza dotýkala jejich srdcí a vracela úsměv na jejich tváře. Malomocenství je ukrutná nemoc. Sestra Mary vysvětluje, že mnoho pacientů kvůli ní zažívá znetvoření a tu a tam ztrátu cítění v postižené části těla. A co je smutné, část z pacientů jsou děti. Avšak duch Matky Terezy žije a je vždy v Prem Nagar přítomný. Ze společnosti jsou malomocní vylučováni kvůli stigmatu spojenému s jejich nemocí. Nemoc může zohyzdit, ale zde nikdo z nich od nikoho necítí žádný odpor kvůli své nemoci. Navzdory odloučení, které společnost uvaluje na lidi žijící s leprou (malomocenstvím), do domu přicházejí dobrovolníci všech kast nebo náboženských vyznání, aby nám pomohli, řekla sestra. Lidé s různými životními zkušenostmi přispívají různým způsobem k pomoci poskytované trpícím. Prem Nagar představuje práci Matky Terezy, její práci lásky. Z mého pohledu to činí toto místo místem míru a lásky, svěřila se sestra Mary. Když popisovala svou práci, sestra uvedla, že nebylo neobvyklé vidět Misionářku lásky vytahovat larvy hmyzu z těl malomocných pacientů. Avšak nejsou tím poznamenáni, každý z nich je ošetřován s něžností a láskou, protože čím více pomáháme ubohým, tím se naše srdce stává soucitnějším. Sestra Mary si vzpomíná, že při jednom ze svých rozjímání Matka Tereza řekla: Kdo je pro mě Ježíš? Ježíš je malomocný, jehož rány vymývám. Zdroj: AsiaNews.it, Teresas-love-puts-a-smile-back-on-patients-faces html 8

9 5. Učitelka Církve, velká světice Terezie z Lisieux ( ) Životopis Pre Francúzsko 19. storočia boli príznačné veľké protivy na ideologicko-náboženskom poli. Na jednej strane mali veľké slovo protináboženskí rozumkári (racionalisti), no na druhej vyvolali silnú ozvenu svätci, ktorí boli jednoduchými, ale tým presvedčivejšími nástrojmi Božej milosti. Možno tu spomenúť sv. Jána Vianney, sv. Katarínu Labouré, sv. Bernadettu Soubirousovú a na konci storočia sv. Teréziu z Lisieux. Miesta, spojené so životom troch z týchto svätcov: Ars, Lurdy a Lisieux sa stali majákmi viery v rozbúrenom voľnomyšlienkárskom mori a dodnes sú vážnymi výkričníkmi pre neveriace svedomia moderného ľudstva. Svätý apoštol Pavol napísal kedysi Korinťanom: Čo je pred svetom slabé, vyvolil si Boh, aby zahanbil mocných. (1 Kor 1,27.) Platí to osobitne o krehkej karmelitánskej svätici - sv. Terézii z Lisieux. Svätá Terézia z Lisieux pochádzala z mesta Alencon v severozápadnom Francúzsku, kde sa narodila 2. januára Plným menom sa nazývala Mária Františka Terézia Martinová. Mala dobrých a nábožných rodičov, ktorí uzavreli manželstvo už v pokročilejšom veku. Otec Ľudovít Martin mal vtedy 35 rokov a matka Zélia, rodená Guérinová, bola 27ročná. V priebehu 13 rokov sa im narodilo 9 detí, z ktorých Terézia bola posledná. Štyri deti (dvaja chlapci a dve dievčatá) zomreli v útlom veku. Ostalo päť dievčat: Mária, Paulína, Leónia, Celina a Terézia. Pri posledných deťoch matka chorľavela, takže ich po narodení museli odchovať iné ženy. Tak aj Teréziu rok živila a opatrovala istá vidiecka žena. Terézia bola pekné a vnímavé dievčatko, takže ju mali všetci radi, či už to bola jej vidiecka vychovávateľka alebo doma rodičia a sestry. Ona ich tiež mala velmi rada. Okrem toho ju viazal úzky citový vzťah k vekove najbližšej sestre Celine, ktorá bola staršia o štyri roky. Teréziino radostné detstvo tvrdo narušila predčasná smrť matky. Terézia mala vtedy štyri a pol roka a napriek tomu, že jej všetci preukazovali veľkú nežnosť, silne pociťovala stratu bytosti, ktorá jej bola v prirodzenom poriadku najbližšia. Nevedela si predstaviť život bez matky, a tak si zvolila za svoju mamičku sestru Paulínu, ktorá bola od nej staršia o 12 rokov. Zvýšenú pozornosť jej venoval aj otec, ktorý ju bral často do prírody a nazýval ju kráľovnou. V novembri 1877 sa otec Ľudovít s piatimi dcérami presťahoval do Lisieux, do blízkosti príbuzných nebohej manželky. Tak sa aj pre Teréziu rozšíril okruh blízkych priateľov. V rokoch Terézia navštevovala dievčenskú školu v opátstve sestier benediktínok.v tom čase, v októbri 1882, vstúpila do karmelitánskeho kláštora v Lisieux jej druhá mamička, sestra Paulína. Hoci s ňou mohla občas hovoriť cez mreže karmelitánskej hovorne a Paulína jej písala listy, v ktorých sa ju usilovala duchovne viesť, citlivá Terézia ťažko niesla sestrin odchod z domu. To bola azda jedna z príčin jej záhadnej nervovej choroby v marci 1883, z ktorej sa na Turíčnu nedeľu 13. mája náhle uzdravila úsmevom svätej Panny, ako sama píše v autobiografii Dejiny duše. Významnou udalosťou v živote dorastajúceho dievčaťa bolo prvé sväté prijímanie v máji Terézia prejavovala od skorého detstva mimoriadnu duchovnú zrelosť. Už ako trojročná sa rozhodla nič neodoprieť dobrému Pánu Bohu". Keď začala chodiť k benediktínkam do školy, jedna učiteľka sa jej pýtala, čo robí vo voľnom čase. Terézia odpovedala, že sa utiahne do odľahlého kútika a Rodný dům Terezie v Alenconu. Terezie ve věku 3,5 let. Třináctiletá Terezie tam myslí. Ale na čo myslíš? pýtala sa učiteľka. Myslím na dobrého Boha, na život, na večnosť... Bolo jasné, že malá školáčka už vedela rozjímať. Preto jej príprava na prvé sväté prijímanie bola veľmi intenzívna a prijatie eucharistického Spasiteľa bolo pre ňu osobitným zážitkom milosti. Sama o tom píše: Už dávno sa Ježiš a úbohá Terezka na seba pozerali a rozumeli si. Tento deň však už nebol pohľadom, ale 9

10 splynutím. Oni už neboli dvaja: Terézia zmizla ako kvapka vody, ktorá sa stráca v lone oceána. Ježiš zostal sám, bol učiteľom, kráľom... Božia milosť postupne prehlbovala Teréziinu veľkodušnosť. Terézia najprv obetovala Pánu Ježišovi svoju slobodu; krátko nato vyjadrila ochotu trpieť a na Vianoce 1886 pocítila v duši veľkú túžbu pracovať za obrátenie hriešnikov. Všetko toto chcela uskutočniť ako rehoľná sestra karmelitánka. Túžbu po rehoľnom živote prejavila už po vstupe sestry Paulíny do kláštora. Mala vtedy deväť rokov. Prirodzene, v tom veku sa nedalo ešte na vstup do kláštora vážne myslieť. Ale keď sa roku 1887 stala karmelitánkou jej najstaršia sestra Mária, vtedy 14-ročná Terézia už nástojčivo prosila o dovolenie obliecť si karmelitánsky habit. Otec jej dovolil, ale cirkevní predstavení nechceli ani počuť. V novembri 1887 sa Terézia spolu s otcom a sestrou Celinou zúčastnila na púti do Ríma a pri skupinovej audiencii prosila priamo pápeža Leva XIII. o dovolenie vstúpiť do rehole ešte pred dosiahnutím požadovanej vekovej hranice. Pápež neodmietol, ale rozhodujúce slovo ponechal miestnemu biskupovi. A ten čoskoro dal vytúžený súhlas. Terézia vstúpila do lisieuxského Karmelu 9. apríla Mala vtedy niečo vyše 15 rokov. Tvrdý kláštorný život znamenal pre Patnáctiletá Terezie si vyprošuje od papeže dovolení vstoupit na Karmel v 15 letech. Teréziu veľkú zmenu. Napriek tomu, že po ňom túžila, cítila pri prvých krokoch viac tŕňov ako ruží. Ale to ju neznechutilo. V duchu obety prijímala všetky nepríjemnosti a utrpenia ochotne, s láskou k Bohu. Nemalou skúškou pre ňu bola správa, že otec ťažko ochorel: postihla ho strata pamäti a čiastočná paralýza. Preto sa oddialila aj Teréziina obliečka. Konečne 10. januára 1889 Terézia prijala rehoľné rúcho a s ním aj rehoľné meno: Terézia od Ježiška a Svätej Tváre. Rehoľné sľuby zložila v septembri Pri kanonickej skúške pred sľubmi vyhlásila: Prišla som zachraňovať duše a najmä modliť sa za kňazov. V reholi si Terézia uvedomovala, že jej povolaním sú tri výsady: byť karmelitánkou, byť Kristovou snúbenicou a v spojení s Kristom byť matkou duší. Ale to jej nestačilo. Cítila v sebe ešte povolanie bojovníka, kňaza, apoštola, učiteľa Cirkvi, mučeníka. Odpoveď na tieto túžby hľadala vo Sv. písme. A našla ju v prvom liste sv. Pavla Korinťanom. V 12. kapitole apoštol píše, že Cirkev, podobne ako telo, sa skladá z rozličných údov a že všetci nemôžu byť apoštolmi, prorokmi, učiteľmi atď. Bola to jasná odpoveď, ale Teréziu celkom neuspokojila. Riešenie našla až v 13. kapitole toho istého listu, kde apoštol odporúča usilovať sa o väčšie dary a ukazuje tú najvznešenejšiu cestu, ktorou je láska. Terézia pochopila, že jej miesto je v tom najvzácnejšom úde Cirkvi, v srdci, a že jej povolaním je láska, ktorá obsahuje všetky povolania, objíma všetky časy a všetky miesta. Ďalšia túžba, ktorá silne poznačovala Teréziin vnútorný život, bola túžba po svätosti. Ale pri porovnaní s inými veľkými svätými si uvedomovala svoju nepatrnosť. Veľmi ju preto potešili viaceré miesta Svätého písma, kde sa hovorí, že Boh zvlášť miluje maličkých a laská ich ako matka svoje malé dieťa. Preto chcela Terézia ostať maličkou, aby ju Boh dvíhal k sebe. Dávala prednosť tomuto výťahu Božej lásky pred namáhavým výstupom po schodišti askézy, na ktorú necítila v sebe dosť síl. Takto v duchu Božieho detinstva a lásky prijímala Terézia všetko príjemné a nepríjemné v rehoľnom živote. A niekedy sa zdalo, že tých nepríjemností je Terezie představuje v divadelní hře, kterou složila pro poučení sester, svatou Janu z Arku. priveľa: tvrdosť a nepochopenie predstavených, neporozumenie a bezohľadnosť niektorých sestier. Väčšinou to nebolo zo zlej vôle. Ale spoločný život má vždy isté prirodzené ťažkosti, ktoré sa môžu citeľne zväčšiť ľudskými slabosťami jednotlivých členov spoločenstva. Okrem toho nejednu ťažkú chvíľu pripravilo Terézii slabnúce zdravie a nie na poslednom mieste aj veľké vnútorné skúšky a boje. 10

11 Koncom februára 1893 jej predstavená zverila úlohu pomáhať starej novicmajsterke pri vedení mladých začínajúcich rehoľníčok. Hoci sa nepokladala za spôsobilú na túto úlohu, prijala ju s detinskou dôverou v Ježišovu pomoc. K rozličným skúškam prišla na konci júna 1894 správa, že ťažko chorý otec zomrel. Opatrovala ho Teréziina milovaná sestra Celina, lebo ostatné štyri dcéry Ľudovíta Martina boli v kláštore: tri u karmelitánok a štvrtá v reholi Navštívenia. Po otcovej smrti sa Celina rozhodla, že tiež vstúpi do Karmelu, kde už boli tri jej sestry. Pre Teréziu to bol dôvod k veľkej prirodzenej i nadprirodzenej radosti. Začiatkom roku 1895 Terézia na rozkaz vtedajšej predstavenej Matky Agnesy od Ježiša (bola to jej rodná sestra Paulína) začala písať vlastný životopis, známy pod názvom Dejiny duše (Histoire d'une ame). V tom istom roku na sviatok Najsvätejšej Trojice počas sv. omše dostala novú milosť, ktorá zmenila jej chápanie karmelitánskeho ideálu. Už jej nestačilo obetovanie sa Božej spravodlivosti ako náhrada za previnenia hriešnikov, ale ponúkla sa ako celostná obeta Božej milosrdnej láske. Od tej chvíle chcela žiť životom dokonalej lásky a tak sa stať mučeníčkou Božej milosrdnej lásky. Prvých desať mesiacov po tomto najvyššom akte sebaobetovania Teréziu zaplavovali oceány milosti, radosti a šťastia. Túto radosť nenarušilo ani prvé chrlenie krvi, ktoré ju prekvapilo po nočnej pobožnosti zo Zeleného štvrtka na Veľký piatok 3. apríla Až po Veľkej noci odrazu akoby sa nebo zavrelo a jej duša prechádzala tvrdou skúškou viery a nádeje, ktorá potom trvala až do konca jej života. Jej lásku to však neoslabilo. V oddanosti ku Kristovi vzbudzovala úkony viery a prosila o vieru pre neveriacich, s ktorými sa cítila byť pri jednom stole. Svoj vnútorný postoj vyjadrila prosbou: Ó Ježiš, ak treba, aby stôl, ktorý oni (t.j. neveriaci hriešnici) poškvrnili, očistila duša, ktorá ťa miluje, ja naozaj chcem tam jedávať samojediná chlieb skúšky, až kým sa ti nezapáči uviesť ma do svojho jasného kráľovstva. Jediná milosť, o ktorú ťa prosím, je tá, aby som ťa nikdy neurazila! Ku koncu Veľkého pôstu na začiatku apríla 1897 sa Teréziin zdravotný stav zreteľne zhoršil. Matka Agnesa od Ježiša (sestra Paulína) sa usilovala zachytiť jej najvýznamnejšie výroky, ktoré neskôr uverejnila pod názvom Novissima verba (Posledné slová). Predstavená (vtedy ňou bola M. Mária Gonzaga) na začiatku júna ešte pobádala Teréziu, aby pokračovala v písaní svojich pamätí. Vznikla tak X. a XI. kapitola jej autobiografie Dejiny duše. Ale choroba (tuberkulóza) postupovala a 8. júla museli dať Teréziu na ošetrovňu. Písať mohla už iba ceruzkou, a i tá jej čoskoro vypadla z rúk. 30. júla jej kňaz udelil sviatosť chorých a 19. augusta mohla posledný raz prijať Eucharistiu. Jej dlhá agónia sa skončila 30. septembra Karmelitánska sestra Terézia Ježiškova zomrela so slovami: Môj Bože, milujem ťa! Jej pozemský život trval 24 a pol roka. Je prekvapujúce, ako rýchlo sa vo svete rozšírila úcta tejto mladej rehoľníčky, ktorá žila - i to krátko a zomrela za múrmi uzavretého kláštora. Iste sa o to zaslúžili ruže dobrodení, ktoré Terézia sľúbila sypať z neba a svoj sľub aj dodržala. Tento dážď ruží pohol napokon aj cirkevné autority, aby skoro začali proces svätorečenia obdivuhodnej karmelitánky. Po patričnom vyšetrení života, spisov a zázrakov vyhlásil pápež Pius XI. Teréziu z Lisieux v apríli 1923 za blahoslavenú a o dva roky neskôr, roku 1925, za svätú. Vtedy ešte žili všetky štyri jej sestry. Cirkev ocenila i misionárske ideály sv. Terézie z Lisieux, jej priamu spoluprácu s misionármi (ako duchovná sestra podporovala dvoch misionárov dopisy, modlitbou a obetami), ako aj mnohé obrátenia, ktoré spôsobila už za svojho života a ešte viac po smrti. Roku 1927 ju vyhlásila spolu so sv. Františkom Xaverským za hlavnú patrónku misionárov (mužov i žien) a všetkých misií. Zdroj: Zleva: Celina, Matka Marie Gonzága, Terezie, Pavlína Posmrtná Tereziina fotografie 11

12 Láska Terezie a jejích rodičů k chudým JAK MALÁ TEREZIE MILOVALA CHUDÉ. Dnes je pondělí! Jak ráda bych byla na místě naší Viktorky, abych u dveří obsluhovala chudé! To zas bude nějakého zvonění u našich dveří! Tak volala Terezie, když se ráno probudila. Toho dne býval totiž před vchodem domu veliký zástup chudých lidí, přicházejících pro týdenní almužnu, která jim byla poskytována. Nad touto prosbou své malé dcerušky se Pavlína na okamžik zamyslela. Potom odešla a vyhledala Marii, která sela květiny v zahradě. Co tomu říkáš? ptala se jí, mohly bychom dovolit Terezce donášet chudým almužnu? Je to pro děti velice dobré, aby se učily lásce k bližním. Máš pravdu, uznávám to za prospěšné, budit v dětském srdíčku soucit s chudými, neboť děti, kterým nic nechybí, nevědí a ani netuší, co musí vytrpět lidé chudí a nešťastní. Po této poradě se Pavlína ihned vrátila k Terezii, která úzkostlivě čekala na rozsudek. Jak byla šťastna, když se dověděla, že bude zastupovat služku, že má sloužit ubohým žebrákům! Tuto službu by nevyměnila ani za trůn císařský, tak si jí vážila. Velmi pilně dávala pozor na to, jak její sestra určovala chléb anebo peníze, jež měly se rozdat. Kdykoliv uslyšela zvonek, poskočilo jí srdce radostí; otevřela polehoučku dveře a rozdávala chléb Domov Terezie v Lisieux, kam se přestěhovali po matčině smrti v roce s úsměvem přívětivým, ve kterém se jevila uctivost a láska dojímající až k slzám. Ale jednou přiběhla k sestře Pavlíně s nářkem: Ó Pavlíno, je tam chudá žena; je bledá, v náruči má nemocné děťátko! A výmluvným pohledem, plným úzkosti, prosí Terezka o dovolení, aby směla dát větší almužnu. Velmi ráda to Pavlína dovolila. Jaká radost pro Terezku! Za chvilku se vrátila opět k sestře Pavlíně a radostně jí vykládala, jak vroucích a srdečných díků se jí dostalo od žebračky a jak jí přála hojné Boží požehnání. Slzy radosti kanuly Terezce po lících, tak byla dojata blahopřáním chudé ženy. Později, když jí bylo již 15 let, ona a její sestra Celina přijaly nejen blahopřání chudého starce, nýbrž i jeho požehnání. Stalo se to takto: Pan Martin vzal jakéhosi chudého starce na nocleh. Když jej pak s hojnou almužnou propouštěl, obě sestry poklekly u nohou vděčného stařečka a on žehnaje jim svolával na ně Boží požehnání. A skutečně provázelo je hojné požehnání Boží na pouti tohoto života. Ale vraťme se k Terezii, která v tom nalézala své štěstí, že dobře činila lidem! Almužny udělovala nejen v pondělí, které bylo k tomu ustanoveno, ale i Osmiletá Terezie jindy; neboť každého odpoledne na vycházce s otcem naskytovaly se příležitosti, aby osvědčovala svoji lásku k chudým. Tehdy podávala chudým své dárečky peněžní s dojemnou útrpností. Nebyl bych u konce, kdybych měl říci vše, jak tento dobrý anděl miloval chudé. Později Terezie sama říkala: Kdybych byla bohatá a kdybych směla s bohatstvím naložit podle své vůle, jistě bych přišla na mizinu, neboť bych nemohla nikoho vidět v bídě, abych mu neposkytla vše, co právě potřeboval. Ze soucitu k trpícím přála si před smrtí, až bude v nebi, a b y j í b yl o d o přáno, d o bř e č i n i t n a z e mi, a přání její bylo splněno a plní se nyní každodenně. Zdroj: Malá Terezie, J. Carbonel., str SLOVA TEREZIE, ZAPSANÁ KARMELITKAMI V DOBĚ JEJÍ POSLEDNÍ NEMOCI 21. až 26. května 1897 Po smrti mě nemusíte obklopit věnci jako Matku Jenovéfu. Lidem, kteří by je chtěli dávat, řekněte, že je mi milejší, dají-li ty peníze na vykoupení černoušků (z otroctví). To by mi udělalo radost. 12

13 13. července 1897 Přeji si, aby se pro mne vykoupili tři malí divoši; jeden Maria-Ludvík-Martin, jeden malý Maria-Théophane a k těm dvěma jedno malé děvčátko, které se bude nazývat Marie-Cecilie. A k tomu jedna malá Marie-Terezie. (Místo, aby se po její smrti utrácely peníze za věnce). 14. července 1897 Kdybych byla bohatá, bylo by mi nemožné vidět hladového chudáka a nedát mu okamžitě něco ze svého majetku. LÁSKA TEREZIINÝCH RODIČŮ K CHUDÝM Dům manželů Martinových byl pověstný otevřenými dveřmi a pohostinností pro kohokoliv, kdo zaklepal. Také srdce manželů byla široká, dobrosrdečná a vždy připravena se dávat. Na rozdíl od maloměšťáctví jejich doby a okolí, které za vnější hezkou fasádou mělo tendenci zbožňovat peníze a pohrdat chudými, Louis a Zélie společně se svými pěti dcerami věnovali velkou část svého času a svých úspor těm, kteří byli potřební. Céline Martinová (známá jako karmelitská sestra Jenovéfa) během beatifikačního procesu svých rodičů vypovídala o lásce, kterou její otec a matka prokazovali chudým: Jestliže v našem domově vládla šetrnost, jakmile přišlo na pomoc chudým, moji rodiče byli až marnotratní. Přicházeli jim naproti, hledali je venku a zvali je do našeho domova, kde je nakrmili, dali jim jídlo a oblečení a nabádali je, aby vedli lepší život. Stále velmi živě vidím maminku, jak spěchá k chudému starému muži. Mohla jsem mít tenkrát sedm let, ale pamatuji si to, jako by to bylo včera. Byli jsme na procházce, když jsme na silnici uviděli muže, který vzbuzoval soucit. Maminka poslala Terezku, aby mu dala almužnu. Tento chudý muž projevil takovou vděčnost, že se s ním dala Terezka do řeči. A tak mu maminka řekla, aby šel s námi domů. Připravila mu dobrý oběd - zmíral hladem - a dala mu nějaké oblečení a boty... A vyzvala ho, aby se vrátil, pokud by potřeboval ještě něco dalšího. O svém otci Celina dodala: Snažil se vyhledávat chudé. Pokud to bylo potřeba, bral je na léčení do nemocnic, nebo pro ně našel nějaké důstojné řešení jejich situace. Tímto způsobem pomohl rodině, která byla dříve zámožná, ale upadla do bídy [ ]. V Buissonet v Lisieux přicházeli každé pondělí ráno chudí, aby prosili o almužny. Vždycky něco dostali, ať už jídlo, nebo peníze. A často to byla malá Terezka, kdo předával almužny... Jednoho dne potkal tatínek v kostele staršího muže, který vypadal velmi chudě. Vzal ho k nám domů a dal mu jídlo a všechno, co potřeboval. Když se muž zvedl k odchodu, tatínek ho požádal, aby Terezce a mně požehnal. Byly jsme ještě děti. Poklekly jsme před ním a on nám požehnal. Další svědectví Rodiče každoročně věnovali značnou sumu ze svého výdělku na misie. Přispívali ubohým v bídě a sloužili jim vlastníma rukama. Jednou pomohl pan Martin, bez lidské bázně, opilému dělníkovi, který ležel na živé ulici. Vzal jeho nářadí a vedl ubožáka domů, cestou mu mírně domlouvaje. Požíval vůbec takové vážnosti, že umlčel rouhače jedinou poznámkou. Malicherné lidské ohledy nikdy neměly vliv na jeho velkodušnost. Jednou potkal na nádraží ubohého epileptika, který byl blízko smrti hladem a neměl peníze, aby se mohl vrátit domů. Plný soucitu sňal otec naší světice klobouk, první do něho vložil almužnu a obcházel dokola. Se všech stran lítaly peníze do klobouku a nemocný, když viděl takovou dobrotivost, plakal radostí. Zdroj: Couple-a-Path-of-Sanctity-that-Imparted-Faith.html?lang=fr, Dějiny duše, str Na Karmelu 30. srpna 1897 měsíc před smrtí. Rodiče Terezie blahoslavení Zelie a Louis Martinovi 13

14 Příklady Tereziiny pokory, sebeovládání Terezie (druhá zleva) v klášterní prádelně roku 1895 Stříkání vody ze špinavých kapesníků: Stála jsem v prádelně, píše ve svém životopise Terezie, proti sestře, která prala kapesníky a ustavičně na mne stříkala špinavou vodu. Chtěla jsem hned ustoupit a otřít si tvář, abych jí ukázala, že by mi prokázala službu, kdyby se chovala klidně. Ale hned poté jsem si pomyslela, že bych byla velmi pošetilá, kdybych odmítala tak štědře udílené poklady, a chránila jsem se projevit nelibost. Naopak přičiňovala jsem se, abych si přála dostat hodně špinavé vody, takže za půl hodiny se mi skutečně zalíbilo toto nové Asperges (Kropení), a umínila jsem si, že se po druhé, jak jen bude možné, vrátím na toto šťastné místo, kde se zadarmo rozdává tolik pokladů. (Aby mohla snášením utrpení zasloužit Boží pomoc kněžím, misionářům, hříšníkům). Terezie však neříká, že toto šťastné místo, které si zvolila, bylo také místem nejšpatnějším, protože bylo nejskromněji osvětlené a nejméně vzdušné. Šramocení růžencem při rozjímání:,,dlouhou dobu jsem měla místo při rozjímání poblíž sestry, která neustále šramotila růžencem nebo něčím jiným; možná, že jsem to slyšela jen já, neboť mám velmi jemný sluch, nemohu však ani říci, jak velice mne to unavovalo. Byla bych se ráda ohlédla, abych sestru upozornila, aby přestala šramotit; cítila jsem však uvnitř, že je lépe snášet to trpělivě, především z lásky k Bohu a potom, abych ji nezarmoutila. Zůstala jsem tedy klidná, ale někdy jsem se celá zpotila a místo modlitby jsem jen trpěla. Konečně jsem přišla na to, jak bych si při tom aspoň v hloubi duše zachovala pokoj a radost; přičiňovala jsem se ten nepříjemný šramot milovat. Místo abych se pokoušela jej neslyšet, to bylo nemožné, obrátila jsem pozornost k tomu, abych jej dobře slyšela, jako by to byl vzácný koncert, a strávila jsem čas při modlitbě - která nebyla modlitbou klidu - tím, že jsem tento koncert obětovala Ježíši. Ohleduplná láska: Jedna stará řeholnice, která nemohla snést vůni květin, nestrpěla, aby se někdy dala třeba jediná vonná květina k nohám sošky Ježíškovy na křížové klášterní chodbě. Když tam světice jednoho dne položila krásnou umělou růži, volala ji tato sestra hned k sobě se zřejmým úmyslem, že jí řekne, aby květinu odnesla. Terezie ji však chtěla uchránit pokoření, že se zmýlila, a zvolala vesele: Jen se podívejte, ctihodná sestro, jak pěkně se teď napodobuje příroda! Neřekla byste, že tato růže byla právě utržena v zahradě? Láska k nesympatické sestře: V komunitě má jedna sestra talent, že se mi v ničem nelíbí. Její chování, její slova, její povaha mi připadaly velmi nepříjemné. Ale je to svatá řeholnice, která je jistě velice milá Pánu Bohu. Proto jsem nechtěla povolit přirozené antipatii, jakou jsem zakoušela,a řekla jsem si, že láska nezáleží v citech, ale ve skutcích. Tu jsem se snažila dělat pro tuto sestru, co bych dělala pro osobu, kterou nejvíce miluji. Pokaždé, když jsem ji potkala, modlila jsem se za ni k Pánu Bohu, obětovala jsem mu všechny její ctnosti a její zásluhy. Dobře jsem cítila, že to Ježíše těší, protože není umělce, který by nepřijímal rád chvály za svá díla, a Ježíš, umělec duší, je šťastný, když se nezastavujeme u zevnějšku, ale když vnikáme do vnitřní svatyně, kterou si zvolil za příbytek, a obdivujeme se její kráse. Nespokojovala jsem se s tím, že jsem se modlila ze sestru, která mě stála tolik bojů. Snažila jsem se prokazovat jí všechny možné služby, a když jsem byla v pokušení odpovědět jí nevlídně, spokojila jsem se s tím, že jsem se na ni usmála svým nejmilejším úsměvem a snažila se obrátit rozhovor jinam. V,Následování stojí:,je lepší ponechat každému jeho smýšlení než se zdržovat odporováním. Často také, když jsem nebyla v zotavení (to znamená v hodinách práce) a měla jsem něco vyřizovat s touto sestrou a když byl můj boj příliš prudký, utíkala jsem jako vojenský zběh. Poněvadž sestra naprosto nevěděla, co k ní cítím, nikdy netušila pohnutky mého chování. Byla přesvědčena, že je mi její povaha příjemná. Jednou při zotavení mi řekla s velmi spokojeným výrazem přibližně tato slova: Mohla byste mi říci, sestro Terezie od Dítěte Ježíše, co vás ke mně tolik přitahuje? Pokaždé, když Terezie jako karmelitská novicka roku 1889 se na mne podíváte, vidím, že se umíváte. Ach, co mě přitahovalo, byl Ježíš, ukrytý v její duši Ježíš, který dělá sladkým to, co je nejtrpčí Odpověděla jsem, že se usmívám, protože jsem ráda, když ji vidím (samozřejmě jsem nedodala, že je to z hlediska duchovního). 14