aktuální dění ve farnostech na

Transkript

1 aktuální dění ve farnostech na prosinec

2 obsah... Úvodní slovo od otce Dušana Zeliny... str.2 Rozhovor s otcem Františkem Cincialou... str.3 Lev, svobodný pán Skrbenský z Hříště Kardinál a arcibiskup... str.7 Filmový klub... str.8 Služba věřícím katolíkům v nemocniční kapli v N.Jičíně... str.8 Anděl... str.9 Svatý Martin v Šenově... str.10 Tříkrálové koledování není možné bez Vás... str10 Minianketa Štědrej večer nastal... str.11 Okénko do farní knihovny... str.14 Doporučujeme... str.14 Poznáváte... str.15 Ve zkratce z farností... str.15 Zamyšlení na závěr... str.16 Okénko 5/2008, vychází Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, Nový Jičín, tel.: farnost.nj@cs-net, web: Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana tel.: a.urban@novyjicinnet.cz. nebo petr.pisl@atlas.cz. NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: nebo přes Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E úvodní slovo A opět je atmosféra Vánoc za dveřmi. Přiblížily se svátky klidu a pokoje. I krajina upadá do zimního spánku. Jen člověk, ne a ne si najít chvilku pro sebe, své přátelé a pro Boha. A přitom, kdesi v hloubi lidské duše je hluboce zakořeněná touha po pokoji, míru a věčné radosti. Jde jen o to, zastavit se a ztišit. Tam kdesi v nitru na nás čeká živý Bůh. Už od okamžiku křtu, kdy jsme mu otevřeli chrám svého nitra a umožnili mu vejít do velesvatyně našeho srdce, od té chvíle klepe na dveře našeho srdce a mluví slovy věčného života. Čeká, až vstoupíme i my a setkáme se s Ním, se svým skutečným životem. Ale bez zastavení, ztišení a ponoření se do modlitby je setkání s Bohem jen zbožným přáním. Proto nám také Ježíš říká: Zajeď na hlubinu, ponoř se v modlitbě hlouběji do svého srdce, vstup do své komůrky. Vždyť na hladině se často zmítají vlny hnané bouří, ale v hlubinách lidského nitra je klid, který vládne ve velesvatyni. V ní zní ono svaté nevyslovitelné jméno našeho Boha, JHWH, Adonaj, přinášející lidem pokoj, odpuštění a spásu. Možná si teď říkáte, kde vzít čas na to, abych se mohl v bouři a shonu života utéci do hlubin svého srdce. Do oné velesvatyně, kde přebývá Bůh, který mluví o pokoji a míru. Kde vzít čas? Kdy? Kdy sestoupit do hlubin svého srdce? Myslím, že nyní je nám Bůh velice blízko, protože přichází na svět. Celý křesťanský svět se chystá oslavit Ježíšovo narození. Jednorozený Boží Syn, který se vtělil, se má za chvíli opět narodit. Bůh samotná Láska, Krása, Štědrost, všechno Dobro bez konce, přichází do světa plného nelásky, zrůdnosti lidské zloby, chudoby lidských srdcí, aby všechno obnovil ve svém milovaném Synu. Ano, právě nyní. Bůh chce opět přijít na svět, ale už ne v jeskyni, ale v srdci člověka. Jen jde o to říci, jako Maria, Ježíšovu vtělení své jasné a neodvolatelné ano. Ano Bohu je ano životu. Skrze Mariino ano a Ducha Svatého přišel na svět Bůh se svou spásou a zanechal nám trvalé dědictví, věčný život v Eucharistii a Božím Slově. Na tom všem je krásné to, že Maria je člověk z masa a kostí, tak jako my, a proto i my smíme říci Božímu vtělení své ano. Jak málo stačí, jediné slůvko, touha, ztišení a Bůh se stává blízkým, a my otevřenými pro Boží působení a jeho milost. A naše srdce se náhle stává příbytkem Božím, kde už není jen Bůh, ale i člověk. Bůh živý, který mluví a zachraňuje a člověk naslouchající, toužící po spáse, která se mu dostává. Neboť Bůh je štědrý dárce. Bůh si tedy činí v naších srdcích příbytek a z nás svůj svatý lid, který mu bude patřit na věky. A o to o Vánocích jde, být blízko Bohu, který je nade všemi, proniká všechny a je ve všech. otec Dušan Zelina

3 představujeme... Čas vánoční je i časem vzpomínek. Proto jsme tentokráte oslovili otce Františka Cincialu, děkana v Holešově a poprosili, aby si zavzpomínal na svá kaplanská léta v našem městě. Otče, jak je to vlastně dávno, kdy jste u nás působil? Drazí přátelé, je tomu letos už nějaký rok..., vlastně v roce 1993 jsem nastoupil po jáhenském svěcení do Nového Jičína a v dalším roce jsem přijal kněžské svěcení a působil u Vás jeden kaplanský rok. Na co po letech nejraději vzpomínáte? Nejraději po letech vzpomínám na první pastorační akce, zvláště na osobní přátelství s mnohými, které mi hodně dodávalo síly, protože jsem nastoupil v roce, kdy jsem slavil svých 33 let a měl jsem za sebou původní zaměstnání v oboru elektroniky a pětileté teologické studium... a najednou se postavit před spoustu lidí, to nebylo pro mne jednoduché Také velmi rád vzpomínám na pastoraci mezi nemocnými v domovech důchodců a návštěvách lidí nemohoucích v domácnostech. Nemohu zapomenout na duchovní a přátelské společenství na faře, kdy jáhnem byl o.josef Nuzík, nynější vicerektor arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a náš společný farář a děkan o.alois Peroutka. Nový Jičín byl Vaším prvním působištěm. Odnesl jste si z působení u nás něco, co Vám dalo základ do dalšího Vašeho kněžského působení? Ano, byla to zkušenost s Bohem, že mi byl v Novém Jičíně velmi blízký a dal mi zakoušet svou přítomnost, hlavně u nemohoucích lidí..., to proto, že jsem na kněžství trpělivě čekal 14 let... Kam jste od nás odešel? Dále jsem nastoupil na Bruntálsko farnosti - Ryžoviště, Břidličná, Lomnice u Rýmařova a Albrechtice u Rýmařova. Zde jste i vážně onemocněl Ano, to je pravda, měl jsem dosti nepříjemnou dopravní nehodu ( ), při které jsem vlivem přerušeného posypu v zatáčce skončil na střeše v příkopu... a při převrácení auta s pomocníky mi prasklo v zádech Byl jsem bez auta, první dny jsem chodil pěšky. Díky Antonínu Urbanovi, dobře vám známému farníku z NJ, který mi půjčil svůj osobní automobil, abych mohl dále působit, ale on chodil do práce pěšky a rodina se musela dopravovat ve svých rodinných aktivitách autobusem nebo vlakem... Byla to velká pomoc... Zranění páteře se postupně projevovalo a jsem byl odvezen sanitkou do fakultní nemocnice v Olomouci, kde začalo období, které jsem pojmenoval: Zkoušky víry a bolesti 3 okénko 5/2008

4 Kde jste působil pak? Po čtyřměsíční nemocenské jsem na měsíc se vrátil do svých farností, ale v srpnu 1996 jsem nastoupil na zkoušku jednoho roku do Zlína Malenovic, kde díky Bohu jsem působil 11 let (z toho7 let zlínským děkanem). Při Vašem působení Vás však potkaly i trápení, nehody, nemoci a zkoušky... Na Zlínsku jsem 11 let mi za jízdy začalo hořet auto, na Zelený čtvrtek roku 2002 jsem vyčerpáním zkolaboval a Velkopáteční noc jsem prožil na JIPce nakonec po týdnu mi byla sdělena diagnóza vyčerpání maratonského běžce. Mnozí si Vás pamatujeme jako stále veselého a rozzářeného člověka, prozraďte nám tedy i nějakou veselou příhodu. Když jsem v r.1999 nastoupil do Assisi na dvouměsíční kurz italštiny, tak mne tam představovala jedna polská řeholnice. Po mém podání ruky panu řediteli jsem se představil, že jsem studující kněz z Česka - slovem a akcentem čieko všichni kolem mne se začali nevídaně starat, až mi to bylo divné. Po všech administrativních úkonech se nakonec ředitel nesměle zeptal řeholní sestry, kdo okénko 5/ bude tohoto kněze v začátcích doprovázet na fakultu, když je slepý? V tuto chvíli jsme se nejenom já, ale i sestra silně zasmáli. Vyšlo najevo, že jsem měl důrazně a krátce říci, že jsem čeko, tedy Čech a ne čieko - slepý! Kde čerpáte sílu pro Váš neustálý optimismus a životní energii? Mnoho jsem dostal od Pána Boha..., jen abych to vše správně použil, na to stále myslím a prosím Boha o Jeho požehnání a vedení Hodně energie jste jistě potřeboval i k tomu, že jste i dále studoval. Můžete nám prozradit, co znamenají Vaše tituly ICLic. a ThLic.? Po magisterském studiu jsem ještě dále studoval v Polsku, kde jsem získal studiem tzv. licenciát práva a dále licenciát teologie, který jsem dokončil, protože jsem pracoval u církevního soudu. Nyní působíte jako děkan v Holešově, můžete porovnat rozdíl v práci kaplana, faráře a děkana? Když jsem byl jáhen nebo kaplan, nemusel jsem se starat o nic z toho, co se týká administrativy a chodu farnosti, jenom vykonávat pastorační práci pod vedením faráře. Pak jsem to zakusil na samostatném působišti, co znamená být farářem, a nyní je to ještě složitější, protože koordinuji chod tří farností a filiální kostely s vlastním kaplanem... Když jsme v tom srovnávání. Můžete porovnat podobnost a rozdílnost v mentalitě farníků Novojičínska a Holešovska? Všude jsou různí lidé, kterým je potřeba naslouchat a pomoci jim nalézt Boha. Nikdy jsem nerozděloval věřící podle národností, barvy pleti nebo společenského, či politického zařazení... Pastorační činnost je jistě velmi rozsáhlá, která její oblast je Vám nejbližší? Otec arcibiskup se jednou vyjádřil, že jsem originál, to skutečně jsem, proto se rád zapojuji do všech možných pastoračních aktivit. Ale musím říci, že mi jsou velmi blízcí nemocní a lidé od Boha vzdálení, které mám zájem jakkoliv získat pro Boží království Doslechli jsme se, že také sportujete, jak trávíte svůj volný čas (pokud Vám zbývá)? Každý, kdo pracuje profesně s lidmi, mi dá za pravdu, že nejúčinnější odpočinek je v tichu a samotě. Jednak relaxuji v tichu kostela nasloucháním

5 Bohu, dále čtu knihy nebo sportuji. Mám v oblibě nejenom horské kolo, na kterém si někdy vyjedu k večeru na Sv. Hostýn, ale také mám zálibu v jednom mimořádném letním sportu, který se jmenuje Paragliding (vlastním pilotní průkaz vydaný LAA). Při tomto sportu prožívám úplnou samotu. Pokud funguje termika (stoupavé proudy teplého vzduchu vznikající vlivem slunečního záření od povrchu kopce), pak létám v tichu a ve svobodě, např. v 1300 metrech nad přistávací plochou. Tam ve výšce jsou všechny problémy miniaturní, vše člověk vidí jako malichernost Zde chválím svého Stvořitele V čem si můžeme z Vašich nynějších farníků vzít příklad a inspiraci? Na tuto otázku nedokážu odpovědět, protože každá farnost je originální a Duch Svatý je ten, který také originálním způsobem vede věřící a posvěcuje jejich dobré činy Tento rozhovor vychází v předvánočním čase. Pro nás laiky je to čas rodiny a setkávání. Jak vlastně prožívá Vánoce kněz, necítí se opuštěný a o Vánocích, kdy jsou kostely přece jenom trochu plnější, i přepracovaný? Jestliže se kněz dá Bohu, to On knězi dá vše potřebné, aby kněz mohl vykonávat svěřenou službu, pochopitelně musí i kněz správně odpočívat, aby neskončil jako já, před několika lety na JIPce Má kněz vůbec čas na štědrovečerní večeři? V minulém roce jsem na Vánoce pozval čtyři kněze z okolních farností, kde by byli na Štědrý den sami a společně u mne na děkanství jsme si zazpívali koledy, předali drobné dárky, snědli večeři, vzájemně si udělili kněžské požehnání a odjeli do svých farností ke konání vánočních bohoslužeb. Vzpomenete si ještě na Vaše dětské Vánoce, jak jste je prožíval jako mladý kluk doma v rodině? Musím upřímně přiznat, že každé Vánoce jsou pro mne vzpomínkou na pěkné prožité dětství v rodině a se sousedy. Pocházím z Třince a mé dětství se odehrávalo před rodinným domkem, kde byla louka, ovocná zahrada 5 okénko 5/2008

6 a potok, který vytékal z lesa. Na Štědrý den dopoledne jsme všechny děti v sousedství soutěžily, kdo postaví do sněhulákové podoby rodiče a své sourozence. Po naší dopolední práci jsme přišli promočeni a promrzlí domů, kde nás rodiče překvapili vyzdobeným vánočním stromečkem. Odpoledne byla práce na nás sourozencích, museli jsme uklízet své pokoje a být hodní, abychom něco večer pod stromečkem nalezli. Před slavnostní štědrovečerní večeři jsme byli odvoláni ke stařečkům, kde jsme poslouchali vyprávění o tom, co se tehdy v Betlémě událo a najednou bylo slyšet zvonění a to byl povel utíkat ke stromečku byla to velká radost, že máme pod stromečkem dárky... nastala večeře, po které tatínek hrál na housle a dědeček na flétnu, později sestra na klavír a všichni jsme zpívali Tichá noc a Narodil se Kristu Pán Po rozbalení dárků nastala radost a děkování Jelikož v té době jsme neměli televizi rodiče ji koupili teprve v době, kdy mi bylo čtrnáct, proto jsme si po večerech s rodiči a prarodiči hráli a poslouchali vyprávění, jak oni prožívali své dětství Nakonec jsme šli na půlnoční Mohu říci, že okénko 5/ jsem jako dítě prožil šťastnou RODINU. Když jsem se stal knězem, vánoční svátky prožívám pracovně, ale přesto je chci prožívat duchovně, vždyť je to mé poslání. Jaký dáreček Vám v životě udělal největší radost? Byly to moje poslední Vánoce 2006 ve Zlíně Malenovicích, kdy mi řekl jeden křesťan evangelík, který chodil se svou ženou nejen na pravidelné nedělní bohoslužby, zda by mohl být přijat do společenství katolické církve (v r.2001 jsem je sezdával po 40 letech) Na Zelený čtvrtek r byl přijat do společenství katolické církve a poprvé přijal Tělo Kristovo a Krev Kristovu to byl můj poslední nejkrásnější duchovní dárek za 11 let mého působení v předchozí farnosti. Celá řada lidí se bojí zvyšování životních nákladů, které mají přijít v příštím roce. Co byste lidem, kteří se obávají zhoršení životní úrovně, poradil? Touto otázkou se dost často v myšlení zaměstnávám Sám pocházím z dělnické rodiny, ve které se obracela každá koruna, než se něco koupilo, protože jsme byly čtyři děti, maminka doma a tatínek kvůli víře musel být sesazen a dělal jenom skladníka Byli jsme vychováváni ke skromnosti a práci. Ve třetím ročníku na učňáku jsem vydělával nějakou korunu, mohl jsem tím odlehčit rodinný rozpočet a něco si koupit na oblečení. Tehdy nám rodiče radili, že sami, jako jednotlivci, hlavou zeď neprorazíme, ale můžeme hledat způsoby, abychom to zvládli. V létě o prázdninách jsme chodili na brigády a při zaměstnání jsme po večerech studovali. Nakonec jsme tři sourozenci pracně, ale přece vystudovali vysoké školy a jeden střední. Co poradit? Nejspíše bych použil rady mých rodičů, že jednotlivec hlavou zeď neprorazí, neklesat na mysli a spíše hledat poctivé způsoby, jak danou situaci zvládnou Mohl byste farníkům z Nového Jičína něco vzkázat? Mám vás všechny upřímně rád, vždyť jste se denně za mne modlili Končím slovy: Člověk žije tím, co udělal a rozdal, tím, že potěšil a rozzářil oči, tím, že hořel, aby se druzí ohřáli. Váš o.františek Cinciala

7 historické okénko Lev, svobodný pán Skrbenský z Hříště Kardinál a arcibiskup PhDr.Jaroslav Zezulčík Lev svobodný pán Skrbenský z Hříště v dětských letech na zámečku v Hukovicích (archiv zámku Kunín). Skutečnost, že se na Novojičínsku narodil kardinál a pražský arcibiskup František Tomášek, je věřícím dá se říci důvěrně známa. Málokdo však tuší či ví, že se zde narodil také další kardinál a rovněž další z pražských arcibiskupů a později také olomoucký arcibiskup Lev, svobodný pán Skrbenský z Hříště. Blížící se výročí úmrtí kardinála je tou nejlepší příležitostí osvěžit si základní data z jeho života. Narodil se 12. června 1863 na zámečku v Hukovicích mezi Kunínem a Bartošovicemi. Málokoho napadne, že v oprýskané nevzhledné budově na návrší u hlavní cesty naproti kostelu má hledat bývalý zámek. Malý jednopatrový zámek byl postaven držitelem tamního biskupského léna Janem Arnoštem rytířem Tetzlerem ( ) a v rukou jeho potomků se udržel až do vyhasnutí husovické větve rodu roku O tři roky později léno zakoupil majitel nedalekého fulneckého panství Karel Antonín rytíř Čejka z Badenfeldu ( ). Jeho dědicem se stal nejstarší ze synů Karel Josef ( ), který k panstvím přikoupil ještě Dřevohostice a byl povýšen roku 1827 do stavu svobodných pánů (baron). Zámek ve Fulneku byl nakonec roku 1842 odprodán, léno v Hukovicích se však v rukou potomků udrželo i nadále. Jeho držitelkou se stala dcera posledně jmenovaného Leonie, svobodná paní Čejková z Badenfeldu ( ), od roku 1860 manželka Filipa svobodného pána Skrbenského z Hříště ( ). Kdo byli Skrbenští z Hříště? Starý moravský rod z Hříště je doložen již v průběhu 13. století a po získání Skrbně u Olomouce se začal psát Skrbenský z Hříště. Řada příslušníků rodu odešla po porážce stavovského povstání do emigrace a mezi nimi také podporovatel Jana Amose Komenského a českých bratří Jan Starší (II.) Skrbenský z Hříště. Jan Mladší Skrbenský ( ), majitel panství Hošťálkovy, byl roku 1658 povýšen do baronského stavu a stal se zakladatelem větve, která zůstala na Moravě a ve Slezsku. Jeho vnuk Karel František ( ) přikoupil Šenov u Ostravy a jeho vnuk Antonín (( ) Melč. Všechny statky musely být ale nakonec rozprodány a Antonínovi potomci žili v různých částech Moravy a Slezska. Antonínův syn Filip Jan se, jak je nám již známo, oženil s baronkou Leonin Čejkovou z Badenfeldu a jeho novým působištěm se stal zámeček v Hukovících na Novojičínsku. V Olomouci se rodičům narodila první dcera Irena ( ), další dvě z dětí se narodily již na zámečku v Hukovících: mladší dcera Marie ( ) a prostřední z dětí a jediný syn Leo, česky tedy Lev ( ), pozdější kardinál a arcibiskup. Již jako olomoucký kanovník byl v pouhých 37 letech roku 1900 jmenován pražským arcibiskupem a o rok později kardinálem. V Praze byl velice oblíben zvláště pro svou mírnost a dobrosrdečnost, těžce se však zde vyrovnával s tamním povahovým prostředím a nesvědčilo mu zde ani zdraví. Ke 7 okénko 5/2008

8 napsali jste nám... Filmový klub otec Alois Peroutka Filmový klub je určen pro mládež od 13.let výše. Chceme v něm promítat hodnotné filmy, okénko 5/ které rozvinou naše poznání především historické, mají povzbuzovat k dobrému a inspirovat v duchovní oblasti pro dobro a Pána Boha. Film by měl rozvinout také diskuzi mezi mladými na určité téma, pokud budou chtít diskutovat. Filmy by měly odpovídat na otázky dnešní doby, především jejich problémů a řešení. Filmový klub bude vždy dvakrát do měsíce, tak, aby nebyl na první pátek. Výjimkou budou vánoční svátky a Velikonoce. Zveme všechny mladé, zlomu došlo uprostřed 1. světové války, kdy okolí kolem císaře požadovalo příchod tvrdší autoritativní ruky v osobě dosavadního brněnského biskupa Huyna, který by platil na odbojné Čechy a tichý a mírný Skrbenský měl být přesunut po smrti arcibiskupa Sáleského Bauera do Olomouce. Nátlaku se vzpírala olomoucká kapitula, když jí však bylo pohroženo příchodem Huyna, s jeho jmenováním nakonec souhlasila a s příchodem do Olomouce přes prosby Pražanů nakonec souhlasil také kardinál Skrbenský. Olomouckého stolce se ujal v roce 1916, v krátké době dvou válečných let však příliš do událostí arcidiecéze nezasáhl a neměl k tomu ani příležitost. Prorakouské smýšlení aristokrata se mu stalo osudným po převratu roku K rezignaci na úřad jej roku 1921 přiměla ale nakonec automobilová nehoda, při níž si zlomil nohu. Přispěla k tomu rovněž měnící se politická situace. Žil na zámku v Dlouhé Loučce u Uničova, kde byl velmi oblíben u tamních německých farníků pro svou vlídnost a štědrost. Zde zemřel 24. prosince roku 1938 a byl pochován v olomouckém dómě pod hlavní věží. Zámeček v Hukovících byl naprosto zničen za urputných bojů na konci 2. světové války, kdy vyhořel. Dnes budova zámku nijak rodiště kardinála a arcibiskupa ničím nepřipomíná Náhrobek kardinála Lva svobodného pána Skrbenského z hříště v olomoucké katedrále. kteří chtějí hledat křesťanské hodnoty spolu s ostatními a mají zájem se setkávat. Služba věřícím katolíkům v nemocniční kapli v N.Jičíně Anna Golichová N a letošním Farním dni jste mohli slyšet krátké svědectví skupinky lidí, kteří ve dvojicích zpravidla brzy po obědě každou sobotu procházejí nemocničními pokoji a informují všechny ne-

9 mocné pacienty o konání mše svaté s nedělní platností a to v nemocniční kapli v Novém Jičíně. V současné době nás pro tuto tolik potřebnou službu zůstalo jen 8 žen (z toho dvě s vážnějšími zdravotními problémy). Protože tento počet je skutečně nouzový, ne-li kritický - nastávají situace, že někdo onemocní, nebo z vážného důvodu nemůže do služby nastoupit, ani se nemůžeme vzájemně "prohodit" mezi sebou - zaučujeme si 2 náhradnice pro občasnou výpomoc. K této tolik potřebně službě je potřeba nejen ochota a odvaha, především však je to osobní svědectví každé z nás. Jsou to takové malé domácí misie, kdy je prověřena pevnost naší víry. Vycházíme tak sloužit samotnému Ježíši v těch nejpotřebnějších, kteří si nemohou pomoci sami, jsou odkázáni na pomoc druhých. Téměř VŽDY se něco staví do cesty (únava, nemoc, otázky typu Je mi to zapotřebí? Co když sama "něco CHYTNU"?), přesto je velmi potřebné, ba přímo NUTNÉ vyjít mezi nemocné. Chodící věřící mohou dojít na mši do kaple sami. Ale co Ti, které nemoc upoutala na lůžko? Za těmito naši farnosti udělat něco dobrého, jak po duchovní, tak i po hmotné strance. Některý se postaral o střechu, jiný o věž, jiný zase o malou věž, nebo o natření farní střechy atd. Každý tak po sobě zanechá kousek nějakého dobrého díla a na každého máme nějakou obohacující vzpomínku. O.Okapal, který měl veliký cit a vztah ke starým věcem (sochy, obrazy, oltáře ), nechal opravit za svého působení u nás v Libhošti obrazy Křížové cesty. Nechal podle pamětních fotografií vyměnit moderní rámy za staré repliky. Když jsme dělali pořádek na půdě fary, kde se hromadila kupa věci, našla se tam v koutě socha anděla se zdviženýma rukama. Tato socha měla kdysi dávno podepívěřícími dochází kněz s Eucharistickým Ježíšem, může však také na vyžádání udělovat svátost smíření, či svátost pomazání nemocných. Obracíme se na Vás studenty, mladší, ale i ty dříve narozené - s prosbou o pomoc při této službě nemocným a tedy Ježíši. Překonejte svůj ostych, obavy či strach. Přijďte se na tuto službu alespoň podívat, zda Vás osloví. Můžete nám vypomoci alespoň občas, případně na vyžádání po předchozí domluvě. Pomůžete nám tak řešit problém, když některá ze sloužících ve dvojici onemocní a jiná dvojice nemůže zaskočit, nebo o prázdninách a o dovolených. Anděl Vladimír Hanzelka Libhošť je farnost, kde se kněží často střídají. Sotva se trochu vztahy navážou, začne se něco tvořit, trochu společně žít a už se musí mladý kněz stěhovat a jít do jiné farnosti. Vše se jakoby usekne a stále, a stále začíná znovu. I když to není nic příjemného, už si snad na to i zvykáme, protože nám stejně ani nic jiného nezbývá. To jen tak mimochodem na úvod. Každý kněz, který k nám přichází, se snaží v 9 okénko 5/2008

10 rat v libhošťském kostele kazatelnu. Ale při opravě dlažby za o.gelnára se zřejmě vynesla na půdu a zapomnělo se na ní. Díky o.okapalovi se uvažovalo, že se socha nechá opravit a dát na původní místo. Ale jak už to tady chodilo a chodí, musel i on, a to po krátkém čase, z Libhoště odejít, a tak se jeho snaha o opravu nestihla uskutečnit a na anděla se opět zapomnělo. Při jednom setkání s ním si vzpomněl na onoho anděla a zeptal se, jestli prý jsme s tím andělem už něco udělali. Zůstal jsem z toho zaskočený a celý nesvůj, že i já jsem při svých starostech a uspěchanosti na anděla zapomněl. Ale slíbil jsem mu, že se určitě o něj postaráme a něco s ním uděláme. V té době už v Libhošti působil o.josef Motyka, a tak jsem jednou s ním o tom mluvil a o.josef byl pro dokončení tohoto záměru ochotný. A tak jsme anděla snesli z půdy a za přispění techniků z N.Jičína p.karla Bednáře a sl.šimičkové byl anděl odvezen, úspěšně opraven a restaurován. A do třetice díky o.dušanovi byl už anděl i slavnostně posvěcen a následně postaven na svoje původní místo, kde opět podpírá libhošťskou okénko 5/ kazatelnu. Oprava byla velice pěkně provedena a určitě se všem líbí. Jsem velice rád, že se za přispění všech a hlavně nezapomenuti o.okapala podařilo zachovat anděla na památku pro nás i pro další generace. Svatý Martin v Šenově Antonín Urban V posledních letech velmi rád zajíždím na sv.martina do Šenova. Moc se mi líbí, že svou pouť šenovstí farníci prožívají v krásném společenství, na kterém se každý dle svých sil a možností podílí například přípravou společného pohoštění v márnici. V pěkné atmosféře přijmou a pohostí dokonce i pocestné z okolních farností. Velmi silným zážitkem pro mne byla (stejně jako minulé roky) pěkně připravená adorace. Se základní krásnou myšlenkou a zajímavými podněty jistě přišla osvědčená režisérka Jola Orlíková, na mne však ještě více působilo, že se do adorace zapojily různé věkové skupiny a rodinné stavy. Přednesené myšlenky vyjádřily tak problémy nás obyčejných lidí žijících ve světě před tváří Hospodinovou. Rozjímavý a hluboký ráz adorace letos vynikl ještě více díky předchozímu koncertu moderní křesťanské hudby mladých ze Skalice a okolí. Některým lidem ze střední a starší generace mohl vadit větší hluk, ale je velmi fajn, když mladí hledají vyjádření svého vztahu k Bohu svými vlastními prostředky. Tříkrálové koledování není možné bez Vás Gabriela Žitníková N a počátku roku nás čeká opět Tříkrálová sbírka a já z pozice koordinátora pro Nový Jičín a okolí mocinky prosím o pomoc. Nejprve bych ráda oslovila Vás, milí koledníci minulí i budoucí, pokud cítíte, že by bylo dobré být součástí Tříkrálového koledování i pro následující rok, dejte vědět průběžně během prosince na e- mail: bludicka.bludovice@seznam.cz nebo na tel.číslo 556/ Veškeré informace Vám taktéž ráda sdělím popřípadě i osobně na schůzce, jejíž termín bude upřesněn během prosince. Další informace lze také nalést na webových stránkách charity Kopřivnice: www.

11 charitakoprivnice.cz Tímto bych také ráda oslovila nějakou dobrou duši z naší farnosti, která by chtěla být koordinátorem této krásné charitativní akce. Mé vlastní nasazení již není tak energické, jak by bylo potřeba, a možná nová síla by Tříkrálové sbírce dala i nový impuls. Má-li někdo zájem převzít koordinátorství, nechť dá vědět na výše uvedené kontakty. Všem za pomoc předem děkuji a přeji vše dobré do nadcházejícího Adventu. Za pár dní opět nadejde večer, kvůli kterému se mnozí vracívají domů z velkých dálek a který je nejvíc ze všech obtížen zvyky, tradicemi, a očekáváním. Rozhodli jsme učinit letos malý výzkum a pokusit se naším Okénkem nahlédnout za závěsy vašich domovů a nechat vás promluvit o této rodinné události. Jsme totiž dost zvědaví a věříme, že touto neřestí trpíte i vy, tak jsme farníkům, kteří byli ochotni se této nevinné špionáže účastnit, položili pár otázek, jež sondují, jestli si v našich rodinách Štědrý večer stále drží tradiční podobu a zda se v jednotlivých domácnostech liší Minianketa Štědrej večer nastal Otázky: 1/ Kolik Vás zasedá ke Štědrovečerní tabuli? 2/ Dodržujete nějaké tradiční zvyky? 3/ Kolik druhů cukroví se u vás doma peče? Který druh máš nejradši? 4/ Co z příprav na tento večer má u Vás doma výhradně na starosti hlava rodiny, tedy taťka? 5/ Jak trávíte zbytek večera po oficiální části zakončené obdarováním u stromečku. 6/ Bez čeho si Štědrý večer vůbec neumíš představit? A na co se v tento den těšíš nevíce? 7/ Máš nějakou obzvláště milou nebo naopak bolestnou Štědrovečerní vzpomínku? Dostali jsme následující odpovědi: Anna Kyselá (32), Žilina: 1/ Za poslední roky se to u nás docela měnilo, někdo umřel, jiný se narodil, ale loni nás bylo 9. 2/ Mamka se snaží zdržovat od útoku na dárky krájením jablek, loni jsme házeli papuče, když jdeme ke stromečku, zpíváme koledy, pod talíř si dáváme peníze (kdysi šupiny), aby se nás v příštím roce držely a jednou v roce se společně pomodlíme No co vám budu povídat. 3/ Někdy se toho sejde více, jindy méně. U mě vedou naše vanilkové rohlíčky. 4/ Taťka 11 okénko 5/2008

12 okénko 5/ zabíjí kapry a dělá bramborový salát. 5/ Taky, taky :-) Když jsme rychlí a máme před pohádkou čas, vytáhneme inštrumenty a hrajeme a zpíváme koledy. 6/ Půlnoční mše svatá, jo a taky ta neskrývaná dětská radost u stromečku. 7/ Docela smutné pro mě byly Vánoce strávené v Německu, sice se spoustou známých, ale nebylo to doma, že. Tomáš Orlík (15), Šenov u NJ: 1/ Moooc! :-) Taťka, mamka, já, brácha a brácha, ségra, děda, pod stolem pes a kočka. 2/ Není čas, jediný zvyk, spíše zlozvyk, že taťka musí dlouho večeřet, i když jí už přes den a prasátko nikdy neviděl, ale já jo! Minulý rok na talíři, bylo dobré! 3/ U nás se peče maximálně jeden druh a ten se musí péct těsně před Vánocemi, protože jsme schopni to z plechu dávat přímo do žaludku a pak nic nezbude. To ale neznamená, že máme jenom jeden druh, babička a druhá babička, tetička a strýček = minulý rok 50 druhů :-) 4/ Sehnat vánoční stromeček a nazdobit jej. 5/ Pohádku nahrajeme a pak se na ni podíváme mezi svátky a zbytek večera trávíme buď zkoušením dárků, nebo už žádný zbytek večera není. 6/ To napětí, jestli dostanu opravdu to, co chci. 7/ Sousedovi, spolužákovi se zapíchla kost z kapra v krku a ještě ten den byl na sále a přespával v nemocnici. A jedna radostná: u nás vždycky než jdeme ke stromečku zazvoní zvoneček a jeden rok jsme nenašli zvoneček, tak zazvonil mobil :-) Petra Kubelková (29), N.Jičín: 1/ 4 a letos už 5. 2/ Jak děti pobraly trochu rozumu, zapátrali jsme v paměti, jaké tradice vlastně jsou a začali jsme rozkrajovat jablíčko, pouštět lodičky, zpívat koledy u stromečku a za pár let nás čeká házení střevícem. 3/ Taková klasika jsou u nás perníčky, které nesmí chybět. Jinak pečeme podle aktuálních možností a především stavu maminky. Například letos jsme si upekli pod stromeček děťátko, takže budeme mít jiné starosti a směle se necháme obdarovat voňavými krabičkami od babiček. 4/ Klasika: stromeček se nevleze do stojanu a tatínek zase nemá pilku nebo jiný nástroj, kterým by zmenšil průměr kmene. Takže se vygruntovaný obývák k mému nadšení na chvíli změní v dřevařskou dílnu. Další jeho výhradní doménou je kapr, který se pár dní před Vánoci opatří živý do vany pro radost dětí a den před Štědrým dnem se jako odnáší zpátky do rybníka (na trh pod nůž, neboť nikdo ho doma nezabije). 5/ Většinou sladkou tečkou-pohár s ovocem a se zmrzlinou, kocháním se dárky a po náročném uspání dětí oddych u TV. 6/ Neumím si představit,že bychom nebyli všichni doma pohromadě. Nevyhnutelné je strojení stromečku, odpolední procházka. Nejvíc se těším na rozzářené oči dětí až zazvoní zvoneček. 7/ Všechny vzpomínky jsou nádherné. Jana Volková (16), N.Jičín: 1/ Celá naše rodina:

13 mamka s taťkou a mnoho, mnoho sourozenců, později se připojí i babička Jelikož většině z naší rodiny nechutnají ryby, tak míváme hrachovou polévku a kuřecí řízky, potom jíme vánoční oplatky a chutnáme různé exotické ovoce a cukroví, co nám maminka napekla. 2/ Poněvadž jsme velká rodina, tak i cukroví je hodně. Já osobně mám nejraději marcipán, perníčky a linecké :-) mňam 3/ Asi zabavit mladší členy rodiny, aby mamka měla na přípravu večeře co nejdelší čas a hlavně klid. 4/ Ano, před večeří se většinou všichni okoupeme a převlékneme do slavnostního oblečení. 5/ Asi bez salátu, rodiny a jistě že dárků :-) 6/ Ano mám :-). Jsem nejstarší a bylo mi nějakých 5 let a byla jsem takové to dítě, co mu máloco namluvíte, a pamatuji si, jak jsem už od října všem vyprávěla, jak vím, že Ježíšek nerozdává dárky, ale rodiče je kupují. No a pamatuji si, jak sestra to v nejmenším netušila a já jsem si připadala strašně důležitě, že vím něco, co ona ne Pořád jsme s taťkou na sebe pomrkávali, jako že je to velké tajemstvííí Marie Hubová (22), Šenov u NJ: 1/ 5 lidí 2/ Krájení jablka, házení papučí. 3/ Každý rok jiný počet. Nejradši? Je mi to jedno. 4/ Výhradní činnost taťka nemá. 5/ Taky u pohádky jako asi většina lidí :-) 6/ Nejvíc se asi těším vždy na tu rodinou pohodu. Monika Petrášová (34), N.Jičín: 1/ V poslední době 7 naše rodina + babička a děda. 2/ Doma zpíváme pod stromečkem koledu Narodil se Kristus Pán. 3/ Podle toho, kolik má maminka času, ale tak přibližně 5-6 druhů. 4/ Strojí s dětmi stromeček. 5/ Díváme se na pohádku. 6/ Koledy, dárky a Betlém. Hanka Černochová (12), N.Jičín: 1/ Jsme čtyři. 2/ Krájíme jablka a zpíváme koledy. 3/ Pečeme 15 druhů. Nejradši mám karamelový řez, ale jinak všechno, co je sladké. 4/ Usazuje stromek do stojanu, zabíjí kapra, peče vánočku, zazvoní zvonečkem a zapaluje svíčky a prskavky. 5/ Pojídáme dobroty, fotíme, díváme se na pohádku a nakonec jdeme na půlnoční mši. 6/ Neumím si jej představit bez rodiny, bez stromečku, atmosféry doma i v kostele, samozřejmě se taky těším na nějaký ten dárek. 7/ Každé Vánoce mají své vlastní kouzlo. Martina Urbanová (25), N.Jičín: 1/ Popravdě řečeno, jak kdy :-) Stálá sestava jsou 4, ale občas je nás i u stolu 5, ale tento rok vlastně už 6, pokud počítám i sedícího psa pod stolem. 2/ Tak to se u nás nějak neuchytilo :-) 3/ U nás je to takové složitější - asi 6 druhů peče babička, dalších 6 druhů teta, já když zvládnu 2-3 druhy, tak jsem ráda, sestra udělá 2 druhy a občas donesou i návštěvy, tak se to těžko počítá :-) Ale na otázku, který druh mám nejradši, je odpověď jasná - kokosové košíčky s rumem. 4/ Kapra od A do Z. 5/ No, po večeří zpíváme koledy, teda lépe řečeno přezpíváme všechny koledy ve zpěvníčku u klavíru, potom jdeme ke stromečku, uděláme si fotečky, pak se vrhneme na dárečky, když tam nějaké jsou a ony vždy jsou :-) poděkujeme si, vyzkoušíme a odzkoušíme nové dárky, oblečeme se a jdeme na zkoušku do scholy, pak na mši svatou, pak zazpívat pár koled na náměstí a pak hurá do postýlky. 6/ No, určitě si tento den nedovedu představit bez rodiny a bez lidí, které mám ráda, bez mše svaté. A to materiální už k těm svátkům taky nějak patří, ale bez toho si to úplně klidně dovedu představit. A ještě sníh by mohl být. 13 okénko 5/2008

14 Jiří Adamec (30), N.Jičín: 1/ 4 2/ Zpíváme koledy, koukáme na pohádky, cpeme se cukrovím, navštěvujeme hřbitovy, společná modlitba u večeře i stromečku. 3/ 5 druhů, nejradši rafaelo 4/ Přípravu večeře a zvonění při příchodu Ježíška 5/ Ano u pohádky a hodováním. Později večer odjíždím troubit na věž na Starý Jičín (vánoční koledy). 6/ Bez své rodiny. Na radost dětí při rozbalování dárků. 7/ Milá vzpomínka na první společné prožití Štědrého dne s mou ženou. Ludmila Glogarová (ml.), N.Jičín: 1/ 5, někdy jen 4 (mamka, taťka, já a dva bráchové). 2/ Ne, jen občas pouštíme lodičky. 3/ Asi 6 nejradši mám vínové taštičky plněné marmeládou. 4/ Taťka zabíjí a porcuje kapra, někdy ho i smaží. 5/ Naši jsou u krbu, já a bráchové u filmu v TV, pak jdeme na půlnoční a pak ještě většinou sedíme. 6/ Mám radši Velikonoce, Vánoce moc nemusím. Jedině se snad těším na , protože to mám narozeniny :-) 7/ Jednou jsem celé Vánoce proležela v posteli s angínou. A zrovna ten rok bylo hodně sněhu! :-( okénko 5/ okénko do farní knihovny 15 dní s Hedvikou Slezskou Vojtěch Kohut OCD, vydalo nakladatelství Cesta připravil Pavel Golich Tato kniha je pozváním strávit 15 dnů s patronkou naší diecéze, přičemž každý den má svou nosnou myšlenku. Před námi se otevírá životní příběh svaté Hedviky manželky, matky, kněžny, v kterém se může- ový velmi zajímavý televizní pořad Základy. Základy jsou nový křesťanský 17.dílný televizní cyklus, vysílaný od každý týden v neděli odpoledne na ČT2. Délka dílu: cca 30 minut. Zdrojem a východiskem argumentů v televizním pořadu Základy je Bible a Boží slovo. V pořadu Základy vystupují věřící z různých křesťanských církví. Základy nejsou však určeny jen pro křesťany, ale jsou určedoporučujeme... N me najít i my sami. Tato publikace je pozvánkou k rozjímání nad Hedvičiným životem, k modlitbě a z toho pramenícím skutkům O naději s Marií Svatošovou vydalo karmelitánské nakladatelství A utorka knihy je lékařka, iniciátorka hospicového hnutí u nás. Toto dílko však o tom nepojednává, spíše z toho vychází, a nejen z toho. V knize je 40 různých námětů, na které spisovatelka navazuje. Tato publikace je svědectvím života žitého s Bohem. ny především nevěřícím. Cílem pořadu Základy není odpovědět na všechny otázky. Cílem pořadu je povzbudit diváky k tomu, aby se dokázali zamyslet nad základními problémy našich životů. Tento cyklus pořadů je součástí projektu Domácí evangelizace Pořad základy nabízí novou formu, jak zvěstovat evangelium nevěřícím doma v soukromí, intimně, bez množství lidí

15 Nejspíše nikomu nedělalo potíž rozpoznat, který kříž nám představil obrázek z minulého čísla. Charakteristická dvoulucernová věž v pozadí patří ke kostelu Nejsvětější trojice, takže se jednalo o kříž, který se nachází v Janáčkových sadech (v dávnější miokolo. Je příležitostí neformálně hovořit nad jeho tématy se sousedem, kolegou či známým, proto je dobré se na pořad nejen podívat, ale o poselství v něm obsaženém si i popovídat. Pavel Wessely poznáváte...? nulosti Městský a pak Schilerův park). Tento kříž byl součástí celé řady sakrálních artefaktů, které kdysi lemovaly hodně oblíbenou poutní cestu ke Španělské kapli. V roce 1749 jej nechal postavit k oslavě Ježíše Krista novojičínský občan Ignác Schindler, jak nám na čtyřbokém hruškovitém podstavci hlásá nápis v latině. A protože poslední hádanka byla skutečně snadná, předkládám dnes trochu neobvyklý pohled na sakrální objekt, který snad každý z nás viděl už mnohokrát, ale nikdy si neuvědomil, že nese tři kříže. Kdyby přece jen někdo tápal, pro něj malá nápověda: nachází se cca 1 km na jihovýchod od předmětu minulé hádanky a má hodně společného se známým světcem, kterého si připomínáme v prosinci. připravuje Jola Orlíková ve zkratce z farností... co jsme prožili V sobotu 8.11 byla již tradiční svatohubertská mše sv. v kostele v Kuníně za doprovodu trubačů z Přerova. Mši sv. sloužil opat brněnských augustiniánů Evžen Martinec. V sobotu 8.11 se uskutečnilo hudební a modlitební setkání v šenovském kostele ke společnému prožití předvečeru svatomartinské pouti. Na závěr na všechny čekala v márnici svatomartinská husa. Druhou a třetí neděli adventní Kontakt: zaklady.info@seznam.cz nebo možno sledovat na internetu v archívu proběhla na faře výstavka prací charitního klubu. Za našimi dětmi přišel sv. Mikuláš, do Nového Jičína a do Libhoště. co nás čeká v hod. ve farním kostele vystoupí chór uralských kozáků s pravoslavnými duchovními písněmi. Lístky je možné zajistit v předprodeji na Infocentru u hotelu Praha v hod. Vánoční koncert na zámku v Kuníně v 17 hod. ve farním kostele Vánoční koncert pěveckého sboru Ondráš s Rybovou Vánoční mší sv. Hej Mistře v hod. Vánoční koncerty v Žilině. Po Novém roce proběhne v našich farnostech tradiční Tříkrálová sbírka ve h. se uskuteční v Orlovně v Loučce Dětský maškarní ples všech našich farností. 15 okénko 5/2008

16 Bohoslužby o Vánocích roku neděle adventní - mše sv. jako v neděli Štědrý den far.kostel - adventní mše sv., Špaň.kaple - vánoční mše sv. s otvíráním Betléma, Šenov u N.J. - vánoční mše sv. s otvíráním Betléma, Kunín - půlnoční mše sv., far.kostele N. Jičín a Libhošť - půlnoční mše sv slavnost Narození Páně zasvěcený svátek - mše sv. jako v neděli, 9.00 Žilina - mše sv. Sbírka v Novém Jičíně z prvního svátku na opravy kostela svátek sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka - mše sv. jako v neděli svátek Sv. Rodiny Ježíše, Marie a Josefa - mše sv. jako v neděli s obnovou manželských slibů na poděkování za starý rok s prosbou o požehnání do nového roku ranní mše sv. nebude, far.kostel N. Jičín a Šenov - mše sv. se sv. požehnáním, Kunín a Libhošť - mše sv. se sv. požehnáním slavnost Matky Boží, P. Marie, Nový rok - zasvěcený svátek, mše sv. jako v neděli V ostatní dny mše sv. jako obvykle. Příležitost k sv. smíření před Vánocemi far.kostel, Šp.kaple far.kostel, Libhošť, Šp.kaple far.kostel, Kunín, Šenov, Šp.kaple far.kostel, far.kostel far.kostel, Žilina během dopol. bohoslužeb far.kostel a Kunín, Libhošť, Šp. kaple far.kostel, Šp.kaple far.kostel, Šp.kaple far.kostel Stavění stromků a betléma ve far.kostele v N.Jičíně v pondělí 22. prosince po ranní mši svaté. Úklid farního kostela v N. Jičíně v úterý 23. prosince po ranní mši svaté. zamyšlení na závěr... Vypněte televizi a rádio a sledujte Boží program: meditace, modlitba, čtení Evangelií. Připravte se s vírou na Vánoce! Takto pochopíte, co je láska, a váš život bude plný radosti. Panna Maria 13.prosince 1983 Medjugorie

17 5/2008 Výlet malé scholy k otci Josefovi do Stěbořic Hana Heryánová Na začátku nového školního roku jsme se v malé schole a s rodiči domluvili, že budeme mít každý měsíc jedno sobotní odpoledne společné. Chceme tento čas využít pro bližší poznávání se navzájem a také pro hry. V říjnu byla děvčátka na Skalkách, kde se do sytosti vyhrála při nejrůznějších hrách. Došlo také na zpěv a nácvik nových písniček, protože kytarista Pavel vzal s sebou ochotně také kytaru. Protože nám počasí přálo (ač jinak bylo podzimně nevlídné), toto první společně strávené odpoledne se vydařilo ke spokojenosti všech. Na žadonění těch nejmenších, ale i starších děvčat, byl domluven další výlet o podzimních prázdninách s přenocováním z úterý na středu, a to ve Stěbořicích na faře u otce Josefa Motyky. Vyrazili jsme brzy ráno třemi auty. Ochotní rodiče a farní Markétka nás dovezli za Opavu, kde na nás v malé vesničce čekalo vlídné přijetí ve vytopené farní budově. Pustili jsme se do vybalování zásob (maminky, babičky a dokonce některé z nás napekly skvělé bábovky, koláče a buchty) a přípravy společného oběda. Zbylo dokonce i na dělníky, kteří měli v ten den u otce brigádu. Radost byla jistě na obou stranách :-)) Podařilo se nám dokonce ještě i vyrobit plánované překvapení v podobě malého dárku pro otce Josefa. Odpoledne jsme šli také ven zahrát si pár her a vyběhat se. Po svačince jsme se pustili do přípravy písniček ke mši svaté. Věříme, že jsme jimi potěšili nejen našeho dobrého Pána Boha, ale také otce Josefa i jeho nové farníky. Po večeři nás čekalo milé překvapení, protože k nám zavítala zpěvačka šansonů až z daleké Francie Jean Mari. Čekala nás soutěž v přímém televizním přenosu. Naše tři družstva se všech úkolů zhostila s lehkostí, nonšalancí a úsměvem, takže nakonec nebylo ani vítězů, ani poražených. Dokonce nejmladší z nás - malá Verunka K. - se na výzvu konferenciéra se zdarem zapojila také do uvádění, což byl úkol jistě nelehký. Po společné modlitbě jsme uléhaly do spacáků na vypůjčené matrace vedle kachlových

18

19

20 kamen, ve kterých příjemně praskal oheň. To se to spalo Ráno rychlé balení, snídaně a ve třech skupinkách jsme byly bleskově přepravené do Opavy na vlakové nádraží. Poslední loučení, požehnání od otce Josefa na cestu, a už jsme nasedaly do prvního vlaku. Jenže ouha, jeho zpoždění bylo narůstající a tak jsme místo rychlíkem jeli courákem ;-(, který se navíc stále zastavoval mimo nádraží! Ještě že jsme v Ostravě Svinově měly času dost, takže další rychlík, který měl navíc zase zpoždění nás už ani moc nepřekvapil. Podařilo se nám nasednout do toho správného vlaku, neboť zpožděné byly nakonec všechny. Snad proto, že i počasí bylo uplakané? Když jsme dojely zpátky do Nového Jičína, svítilo už z roztrhaných mraků sluníčko. Čekaly na nás maminky a jeden táta. To bylo radosti! Každý z nás však už pospíchal domů, protože nám prázdniny končily a druhý den se šlo opět do školy. Znáte Veverky a Bobry? Veronika Heryánová Vznikli jsme jako dvě křesťanské skupinky skautů a skautek v Novém Jičíně pod 2. oddílem. Nábory do skautu probíhaly převážně v náboženstvích. Veverky se schází každé pondělí od 16:30 18:00 a Bobři každý čtvrtek ve stejnou dobu ve skautské klubovně. Takže jestli máte rádi přírodu, chcete se seznámit s novými kamarády, naučit se novým věcem a zahrát si pár her, neváhejte a určitě přijďte. Rádkyní veverek je Veronika Heryánova a vede starší holky, ty mladší má na starost podrádkyně Veronika Škarková. Rádcem Bobrů je Bohumil Segeťa (Bobeš) a podrádcem je Michal Šindlář. Již dva dny po první schůzce jsme měli první oddílovou výpravu do Čermné ve Slezsku. I když nám počasí tehdy moc nepřálo s nadšením jsme zdolávali brody a kopce, přes které jsme se dostali na místo našeho letního tábořiště. Poprvé jsme si rozdělali oheň, opekli špekáčky a vařili čaj. Příjemně unavení jsme si sedli do vlaku a dojeli zpátky domů. Druhá oddílová výprava byla na Puntík. Poznávali jsme krásy Novojičínské přírody, hráli spousty her a učili se skautské dovednosti uzly, chování v přírodě, skautské zákony, zakládání ohně a zdravovědu. Další plánovaná výprava je na Dolní Bečvu. Bude to první celovíkendová výprava. Těšíme se na noční bojovky a taky, že poznáme, co v každém z nás je. Budeme si sami vařit na kamnech, sekat dřevo a v plánu je také výšlap na Radhošť. V tomto roce nás čeká ještě veselá vánoční schůzka se spoustou překvapení a dárků a hned po novém roce plánujeme výšlap na Lysou Horu.