PŘÍSPĚVKY K DĚJINÁM POŽÁRNÍ OCHRANY

Transkript

1 PŘÍSPĚVKY K DĚJINÁM POŽÁRNÍ OCHRANY SBORY DOBROVOLNÝCH TOVÁRNÍCH HASIČŮ Závodní požární sbory a útvary Zpracoval: David Dvořáček a kolektiv ve spolupráci s dalšími hasiči ochotnými na této publikaci se podílet

2 Příležitost, jak se zamyslet nad minulostí, vyrovnat se s přítomností a pohledět do budoucnosti Vážení čtenáři, dostává se Vám do rukou kniha, která je příspěvkem k dějinám požární ochrany na závodech. Záslužná, dobrovolná práce hasičů je námětem k hlubokému zamyšlení. Publikace nemůže obsáhnout vše, co se v boji proti požárům podnikalo. Při zpracování byla pozornost zaměřena na nejzákladnější a nejdůležitější etapy historie požární ochrany v podnicích, její organizování a boje proti požárům. Rozhodl jsem se o hasičích napsat pojednání dříve, než bude pozdě a historické materiály dnes dostupné odvane čas. Chceme aspoň ve zkratce ukázat na obětavou práci všech, kteří bojovali a bojují proti odvěkému nepříteli, požáru, a vzdát jim úctu a dík, ať jsou to dobrovolní i profesionální hasiči v továrnách. Toto téma sleduje podchycení často opomíjené činnosti těchto sborů, které byly v mnoha obcích a městech průkopníky organizované požární ochrany. Ve své práci navazuji na práci pánů Ing. Michal Wowesný; + PhDr. Jaromír Tausch, CSc.; JUDr. Zoltán Szaszo. Jsem si vědom mnoha technických nedokonalostí svého dílka a nemohu zcela historicky obsáhnout více než 170 let dějin podnikové požární ochrany. Pečlivě jsem zaznamenával činnost hasičů pro budoucí generace. Stálo to mnoho práce, mnoho pročtených zaprášených svazků, ale budoucí generace budou moci na tuto práci navázat. Jsem si i vědom, že se svojí prací všem nezavděčím a že by ji napsali o mnoho lépe. Ale dosud tak neučinili Publikace vydávaná dnes nemá takovou hodnotu, jakou bude mít za několik let pro naše mladší generace. Napsáním této publikace zanecháváme stopy své práce pro mladší generace, aby hasičská myšlenka nezanikla. Kdo nezkoušel pátrat po historii, neví, jaká je to mravenčí práce získat nějaké informace o vzniku sboru či o práci členů. Mnozí z nás si neuvědomují, jak cenné jsou ty zažloutlé listy popsané úhledným rukopisem našich předků. Z oněch řádků se dovídáme pro nás dnes tak cenné historické informace. Přeji nejen všem hasičům, ale i vám všem spokojený život. Děkuji vám všem za pomoc, přízeň i pochopení. Bc. David Dvořáček, DiS. býv. hasič podnikového sboru a badatel v oblasti historie hasičů

3 SBORY DOBROVOLNÝCH TOVÁRNÍCH HASIČŮ Závodní požární sbory a útvary Úvod V dějinách československého a českého dobrovolného hasičstva mají významné místo i tovární hasičské sbory. Významnou kapitolu v historii požární ochrany tvořily od poloviny 19 století hasičské sbory na velkostatcích a vznikajících továrnách. Historie závodních hasičských sborů v České republice není veřejnosti dosti známa a v kruzích hasičů opomíjena. A proto se pokoušíme o její zaznamenání a zdokumentování podnikových sborů, kterých neustále ubývá. Organizace a struktura podnikové požární ochrany prošla mnohaletým vývojem a prodělala mnoho změn a zvratů. Stejně jako vývoj společnosti, tak i vývoj podnikové požární ochrany prošel stádii úspěchů i zklamání. Více jak 170letá historie závodního hasičstva však prokázala, že tato nepostradatelná složka naší společnosti vždy byla a je životaschopná a jako jediná přečkala všechny společenské změny (tato skutečnost jen dokazuje její důležitost v systému požární ochrany) a je stále platným a aktivním činitelem na úseku požární ochrany. Průmyslová revoluce a její vliv na rozvoj požární ochrany Vznik továrních hasičských sborů byl spjat zejména s rapidním rozvojem živností a sklářského, tetilního a strojírenského průmyslu v druhé polovině 19 století v Českých zemích. V 80. letech 19. století představovala průmyslová výroba v Českých zemích dvě třetiny rakouské produkce. Tradičně silné postavení měly České země v tetilním průmyslu, významné ve strojírenství, potravinářském i chemickém průmyslu. V zemědělském hospodářství se daly srovnávat České země s takovými agrárními zeměmi, jako byly Uhry, nadprůměrné výsledky přinášelo pěstování cukrovky a chmele (případně i vína). Z původních manufaktur se v 19. století postupně stávaly první průmyslové závody, které byly větší nejenom počtem zaměstnanců, ale i množstvím výrobků, které tyto závody produkovaly a množstvím zpracovávaného a skladovaného materiálu. Proto vyvstala nutnost tyto závody chránit proti požárům a v případě jejich vzniku je účinně likvidovat. Požární hasební stroje stříkačky si jednotlivá panství a soukromé osoby nebo velkostatky a šlechtická sídla začala pořizovat už kolem roku 1800, např. zámecká stříkačka v Kylešovicích /1797/, šest pojízdných stříkaček zbirožského panství /1840/. Zákupský zámek ecísaře Ferdinanda zvaného Dobrotivý dvě stříkačky, z nichž jednu roku 1855 zapůjčil městu a druhou ponechal k ochraně zámku. Roku 1782 bylo na Schwarzenberském dvoře v Chlumě na hašení šest kožených věder, dva háky a dva žebříky. S rozvojem průmyslu docházelo i k nárůstu živelných pohrom a požárů. Ke konci 19. století byla domácí výroba zatlačována tovární velkovýrobou ve vznikajících průmyslových podnicích na Karvinsku, Ostravsku a Frýdecku. Vznik továrních sborů dobrovolných hasičů odpovídá bouřlivému rozvoji průmyslu a obchodu v poslední čtvrtině 19. století. V uvedené době vznikaly i v menších městech a ve větších vesnicích cukrovary a další továrny s rozlehlými budovami a v jejichž prostorách panovalo zvýšené riziko požáru. Případné požáry nebylo možné jen ulévat vědry s vodou postupující řetězem lidských rukou. Lidé se museli nějakým způsobem proti požáru bránit, a tak docházelo ke zřizování organizovaných skupin, které se hašením požáru zabývaly. Byly vyžadovány znalosti, připravenost a fyzická úroveň zasahujících skupin. Sborů, které byly formálně ustaveny, ačkoliv již nějakou dobu fungovaly, bylo více. S rozvojem průmyslu docházelo i k nárůstu pohrom a požárů. V našem průmyslovém státě byla celá řada závodů, které také musely zajišťovat požární ochranu ve svých provozech. Nejjistější cestou k tomu bylo vytvoření a vycvičení vlastního závodního požárního sboru. Tím si podniky zajistily, že v případě vypuknutí požáru budou mít po ruce dostatečné prostředky k uhašení ohně hned v počátku nebo budou moci alespoň do příjezdu místního hasičského sboru zamezit dalšímu šíření plamenů, které by mohly ohrozit celou továrnu nebo výrobní závod.

4 Vznik hasičských sborů byl také podmíněn rostoucí průmyslovou výrobou, kdy vznikaly nové tovární budovy a zařízení dosahovaly mnohdy výšky i několika pater a na poměrně malém prostoru se shromáždilo velké množství zápalného materiálu. Při likvidaci požáru v těchto objektech bylo již třeba odborných znalostí, taktiky a fyzické přípravy zasahujících osob, to si vynutilo vybudovat protipožární organizaci. Jejich činnost se neomezovala jen na likvidaci požárů a jiných katastrof, ale také na prevenci, tedy na kontrolu objektů, zejména továrenských a dohled na dodržování protipožárních předpisů. Tovární stříkačky a hasičské náčiní Už v roce 1849, tedy 24 let předtím, než měla C.k. priv. Tanvaldská přádelna bavlny (od roku 1948 n.p. Seba Tanvald) hasičský sbor na úrovni dle tehdejších zvyklostí, disponovala dvěma velkými čtyřkolovými stříkačkami, jakožto několika malými ručními přenosnými stříkačkami, odpovídajícím počtem požárních háků a žebříků, košina vodu a dalšími jednoduchými hasebními prostředky. Zaměstnanci byli přiděleni k tzv. hasičské službě. Tetilní továrna firmy HPS Heřmana Pollacka synové Česká Třebová Parník byla vždy svým zaměřením, používanými technologiemi i zpracovávaným materiálem ohrožena požárem. Toho si bylo vedení firmy vědomo a tak již před vznikem hasičského sboru vykonávalo v letech tzv. preventivní hasičskou službu dvanáct vyškolených zaměstnanců-mužů, jejichž úkolem bylo na požární bezpečnost dbát a tím vzniku možného požáru předcházet. Před ukončením pracovní doby měli prohlédnout, zda jsou na pracovištích vodou naplněné kbelíky, uklizen odpad, zda osazenstvo opustilo továrnu a světla jsou zhasnuta. K případnému hašení sloužily čtyři ruční berlovky. Pracovní stejnokroj tenkrát nebyl. Nebyli to ještě hasiči v pravém slova smyslu. V každém tetilním provoze, který zpracovává bavlnu, v přádelně, přípravně, tkalcovně i úpravně byla velká možnost vzniku požáru. Naskýtala se pro to řada příčin, které byly násobeny faktem, že bavlněný prach byl lehce zápalná látka a že hořel téměř výbušnou rychlostí. V poměru k tomuto nebezpečí musela být budována přiměřená protipožární ochrana v oblasti prevence a represe. Chemická továrna v Ústí nad Labem (Chemisch-fabrik Aussig a.d. Elbe později Spolek pro chemickou a metalurgickou výrobu) byla vybudována v roce Již při prvním uvedení do provozu byly k dispozici hasicí pomůcky, a sice sací a tlaková stříkačka od Cornelius Franke Berlín i s tlakovými hadicemi z pryže, požární vědra, několik požárních žebříků a požárních háků. Hasičský sbor byl založen 11 let po založení továrny. V roce 1857 byla v c.k. továrně na tabákové výrobky v Hodoníně pořízena dvoupístová ruční čtyřkolová stříkačka, byla to první stříkačka, kterou vyrobila známá firma R. A. Smékal. Sbor byl založen až v sedmdesátých letech. Před založením sboru byla již v rafinerii cukru ve Skřivanech závodě hasičská stríkačka na dvoukolové káře, jednoduchá, ale na svou dobu velmi dobrá. S její obsluhou byli seznámeni všichni zaměstnanci. Sbor továrních hasičů Rafinerie cukru A C von Liebig Skřivany byl založen Roku 1868 byla pořízena stříkačka v cukrovaru a v panském dvoře /velkostatku/ v Cholticích. Sbor v cukrovaru v Cholticích byl založen Když vyhořela celá Thonetova továrna v Koryčanech, měla již svou stříkačku, ale neměla ještě požární sbor. Protipožární inventář obce koryčanské, uložený v budce za Palírnou, sestával tehdy z jedné lejty, dvou žebříků a několika háků a džberů. Sbor byl založen V letech asi 1872 byla dřevěná stříkačka v železárnách Petzold a spol. v Komárově. Sbor byl založen Tetilní manufaktura brněnské firmy Moos-Löw- Beer Svitávka zakoupila čtyřkolovou stříkačku od firmy Smekal. Sbor byl založen Roku 1874 byla zakoupena ruční čtyřkolová stříkačka pro sklárnu fy. S. Reich a spol. Františčina huť ve Velkých Karlovicích. Sbor byl založen 1880.

5 Nová Huť Hrádek u Rokycan (kujná huť a válcovny Hrádek - F. Hudlický a Folta syn) si zakoupila roku 1868 hasicí stříkačku, SDH Akciové železárny v Hrádku byl založen až r První zmínka o hasičích z továrny p. Škody v Plzni pochází z května 1878, tovární hasičský sbor byl založen V roce 1882 měl velkostatek Slatiňany svou vlastní stříkačku starého systému se zastaralým hasičským nářadím. Cukrovar Slatiňany měl též své vlastní hasící nářadí téhož druhu. Po II světové válce nechal tehdejší správce Silniční stroje a zařízení Nová Paka zakoupit pro zabezpečení požární ochrany závodu stříkačku DS 16. Požární jednotka z dobrovolných požárníků byla ustavena Při výstavbě nového závodu n.p. Juta Praha, závod Český Krumlov-Přísečná (n.p. Jitka, závod Český Krumlov- Přísečná) byla požární ochrana budována již při výstavbě nového závodu, byl zřízen vlastní vodní zdroj, vodojem s potřebnou zásobou provozní i hasební vody, hydrantové sítě v závodě a řádná požární zbrojnice s novým vybavením. Při výstavbě sklářského kombinátu Nový Bor byly v roce 1967 vystavěny i dvě požární zbrojnice, výzbroj ASC 16, DS 16, PS 8, výsuvný žebřík, VP 200, sněhový přístroj na kolečkách, věž na sušení hadic. Závodní požární sbor Crystale Nový Bor byl ustaven v roce Při výstavbě skladového areálu Benzina Velká Bíteš byla v roce 1972 vystavěna i požární zbrojnice a pořízena přenosná stříkačka. Závodní požární sbor byl ustaven v roce S dokončením stavby závodu Oděvní průmysl n.p. Prostějov v roce 1965 byla dostavěna požární zbrojnice a v ní instalována elektrická požární signalizace celého závodu. Na to v roce 1966 byla pro účely požární jednotky zakoupena CAS 25 Škoda 706. V rámci úspor pracovních sil však došlo k utvoření požární jednotky až v roce Dne zahájil své působení Záchranný havarijní a požární útvar Metro Praha, byl koncipován podle vzoru báňské záchranné služby, neboť byl určen zejména pro likvidaci požárů a havárií v podzemí. Tento název však byl trnem v oku tehdejším státním funkcionářům požární ochrany, proto byl název ZHPÚ změněn na Závodní požární útvar. V roce 1801 dal pro uherskobrodské panství zhotovit jeho majitel kníže Dominik Ondřej Kounic požární stříkačka, která úspěšně zasahovala při požárech. Vrchnost Nového Města na Moravě pořídila v roce 1819 od vídeňské firmy Ericke panskou stříkačku. Roku 1836 je evidována velká vrchnostenská stříkačka náležející k panskému pivovaru v Úpici. Po velkém požáru v srpnu 1865 zakoupila správa ženské trestnice Valašské Meziříčí stříkačku. Velkostatek Plánice pořídil v roce 1868 pro ochranu svého majetku potahovou stříkačku. V roce 1868 pořídila hasící stříkačky (putnové a trakařové) Společnost c.k. výsadní české severní dráhy v Praze a c.k výsadní dráhy Františka Josefa v Plzni od fy. Bratři A. F. Smekalové Čechy u Olomouce. Smekalův závod vyhledávali pro vznikající hasičské sbory četné velkostatky, dráhy, velkozávody např. autobus Kladno, Škodovy závody Praha, Škodovy závody Praha 4, Škodovy závody Adamov u Brna, cukrovar Vlkava. Továrník Fridrich Mossig, vlastnící tovární komple a řadu výstavních domů v Dolních Kounicích, vytvořil pro ochranu svého majetku oddíl skládající se převážně ze zaměstnanců. Vyzbrojil jej a poskytl útočiště v prostorách továrny. Hasičské sbory vznikaly k ochraně některých továren nebo jiného majetku. V roce 1871 pořídil majitel panství Velkomeziříčského Rudolf princ z Lobkowicz koňskou stříkačku k ochraně panského dvora a hrobky v Netíně. Podle zápisu v obecní kronice zakoupil hrabě Mitrovský v Dolní Rožínce v roce 1874 ruční hasičskou stříkačku, která byla umístěna v objektu jeho statku a v případě potřeby byla obsluhována jeho zaměstnanci. V roce 1900 zakoupil hrabě výstroj a výzbroj pro 20 mužů. Část této výzbroje a výstroje byla později převedena na jeho druhý statek do Sokolnic, SDH Dolní Rožínka byl založen až

6 V roce 1880 zakoupil majitel hošťálkovického velkostatku baron Rothschild ruční čtyřkolovou stříkačku pro své velkostatky a obce Hošťálkovice, Bobrovníky a Lhotku. Stříkačka byla umístěna v Hošťálkovickém statku. Obce Bobrovníky a Lhotka odváděly ročně Hošťálkovicím příspěvek na udržování stříkačky a hasebního nářadí. Byl utvořen tzv. Spitzenverband. SDH [německý] Hošťalkovice byl založen až V roce 1885 zakoupilo Báňské ředitelství Příbram (Bergdirektion Pibrans) ruční čtyřkolovou stříkačku, SDH Březové Hory (Příbram) a dobrovolní hasičský oddíl dolu byl založen 1886 sídlil v prostorách šachty Marie a sloužil pro potřeby šachty a pro obec. Po založení dobrovolného hasičského sboru Příbram-Březové Hory převzal sbor do užívání jednu ruční čtyřkolovou obecní stříkačku a 3 závodní, náležející c.k. hornímu závodu, které hasičský sbor udržoval v pohotovostním stavu za určitou úhradu. Pozoruhodný je čin hraběte Lobkowitze, který založil a podporoval hasičský sbor v Křimicích k ochraně svého panství. Hadic z počátků kožených počalo se užívat teprv koncem 18. století, až do té doby byl piston pevně připevněn na vrcholu stříkačky. Tyto stříkačky byly vesměs dřevěné a často se porouchávaly. Nejvíce se užívaly až od roku 1880 u velkostatků. Větší podniky podle zámožnosti vlastnili pojízdné nebo přenosné kovové stříkačky, vozy k převozu vody, vodní sudy, větší a menší žebříky, háky, železné lopaty, páčící sochory, kožené koše a lucerny stříkačky knížete Clary Teplice /1879/; stříkačka velkostatku hraběte Dubského Lysice (zámecký, panský sbor), stříkačka dolu Mayer; stříkačka dolu Theodor ; stříkačka velkostatku Osov; stříkačka firmy Marko, Kolařík, Mareš a spol. továrna na obuv v Plaňanech; stříkačka továrny pana Weinricha Pečky; stříkačka cukrovaru v Lužnici u Mělníka; stříkačka knížecího dvora Dobrovice; stříkačka cukrovaru v Sadské; panská stříkačka zálužanského velkostatku; stříkačka z továrny z Lužan; stříkačka velkostatku Ballotova v Dubu; stříkačky Zámek Český Krumlov; hasičské nářadí Dvůr Chlum; hasičské nářadí Dvůr Weigerhof ve Světlíku; stříkačka Zámek Červený Dvůr (schwarzenberský dvůr); stříkačka Petrův Dvůr (knížecího ředitelství schwarzenberských statků a dvorů) /1880/; stříkačka statku Cítoliby; stříkačka Nový dvůr; hasičské nářadí Kvítkův dvůr; stříkačka Dvůr Křenov; stříkačka Dvůr Lhotka; hasičské nářadí Dvůr Chlum; stříkačka Dvůr Korosenky; hasičské nářadí Dvůr Bartochov; stříkačka Dvůr Vlaštovičník; stříkačka Dvůr Olšina; hasičské nářadí Hutský dvůr; hasičské nářadí Dvůr Weigerhof ve Světlíku; hasičská stříkačka v pivovaře ve Starém Plzenci; stříkačka velkostatku z Příchovic; stříkačka velkostatku Žichovice; stříkačka panství Koruno-Poříčského; ruční stříkačka velkostatku Velké Žernoseky; stříkačka statku v Cítolibech; stříkačka továrny porcelánových výrobků Bihl v Ledvicích; stříkačka zámecké vrchnosti Duchcov (stříkačka zámku Duchcov); stříkačka cukrovaru Duchcov; hasičské náčiní Sklárny hraběte Harracha v Novém Světě-Harrachově; hasičské náčiní pily Janov; hasičské náčiní Seifenbašské tkalcovny; stříkačka V. Dubského z Františkova; stříkačka velkostatku Jilemnice; stříkačka panství Lázně Bělohrad; stříkačky nádraží Trutnov; stříkačka páně Hájkova z Uherska; stříkačka velkostatku ve Slatiňanech; stříkačka továrníka p. Lövit v Heřmanově Městci; stříkačka kasáren posádky pluku 98, zeměbrany, praporu č. 30 Vysoké Mýto; stříkačka z továrny z Chocně; stříkačka státní dráhy z Chocně; stříkačka velkostatku Předklášteří u Tišnova; stříkačka velkostatku Tišnovského; nádražní stříkačka Tišnov; stříkačka z cukrovaru ze Šlapanic u Brna; stříkačka velkostatku Oslavanského; stříkačka velkostatku Pozořice /1906/; stříkačka velkostatku v Medlánkách; stříkačka velkostatku v Řečkovicích; stříkačka velkostatku ze Šebetova; panská stříkačka z Mutěnic; dvorská stříkačka z Jaronovic; stříkačka ze dvoru Auspitzova; stříkačka na nádraží ve Slavkově; stříkačka statku pana Seidla v Bohuticích; stříkačka cukrovaru z Nezamyslic; stříkačka cukrovaru tovačovského (cukrovar Tovařov-Anín); stříkačka uhelného závodu na Jaklovci; stříkačka zámeckého velkostatku Třebovice; stříkačka p. Hraběte Vrbny z Rymic (stříkačka velkostatku hrab. z Wrbnů z Rymic); stříkačka (dvora) velkostatku p. Wittgensteina z Jestřabic; stříkačka cukrovaru všetulského (Všetuly); stříkačky sladovny Cvrčov; stříkačka

7 pivovaru Holešov; panská stříkačku velkostatku z Pačlavic; stříkačka velkostatku v Holešově; stříkačka cukrovaru Uherský Ostroh; stříkačka ze dvora Knížete Liechtensteina; ruční stříkačka a hasicí náčiní Lobkowický velkostatek (později lesní úřad) Čížová; stříkačka velkostatku majitele panství Jana Kubelíka Býchory; stříkačka velkostatku Veletiny; tovární stříkačka z Tiché; stříkačka pana L. Parmy z Tiché; stříkačka Správy arcibiskupského velkostatku (zámek) Kelč; panský stříkač z Černé; zámecká (panská) stříkačka Velké Meziříčí; čtyřkolová ruční stříkačka velkostatku v Radešíně; Stříkačka velkostatku Dlouhé (vrchnostenská stříkačka Dlouhé); hydrofor velkostatku Zámek-Žďár; stříkačka velkostatku z Rohatce; stříkačka cukrovaru z Rohatce; stříkačka velkostatku Otta Mettala Rozsochatec; stříkačka velkostatku Františka Saiferta Česká Bělá; panská stříkačka v Brtnici; nádražní stříkačka ve Stříteři; stříkačka velkostatku p. Karla Brdlíka Česká Olešná; hasičská stříkačka velkostatku Žirovnice; stříkačka černovického velkostatku; 2 zámecké stříkačky v Náměstí; stříkačka Přádelny Ramachovy dříve barona Widtmanna v Náměstí (okr. Třebíčský) na Moravě; panská stříkačka a stříkačka státní dráhy Budišov; automobilová stříkačka firmy Klökner; stříkačka c.k. velkostatku Histivice; stříkačka cukrovaru Martinice; zámecká stříkačka Hrádek u Nechanic; hydrofor Velkostatku Kácov; stříkačka vrchnosti Ptení; stříkačka velkostatku Peluněk (Praha); stříkačka velkostatku Velké Žernoseky; stříkačka velkostatku Jana F. Kreisela Vysoký Újezd; panská stříkačka velkostatku Zálužany /do r. 1881/; stříkačka Veverského panství; stříkačka tetilní továrna J. Seidla Sudkov; stříkačka statku Ježené; 4 stříkačky zámku Polná; stříkačka správy velkostatku Loučka; stříkačka velkostatku Svijany; stříkačka velkostatku Chřešťovice; stříkačka velkostatku Tvoršovice; panská stříkačka velkostatku Hostivice; stříkačka velkostatku Choltice; dřevěná později plechová stříkačka velkostatku Kropáčova Vrutice, hasičské stříkačky velkostatku a cukrovaru Dobřenice; zámecká stříkačka Knaust Bučovice /1870/; stříkačka velkostatku Červené Poříčí; dvoukolová stříkačka železáren a velkostatku Polnička /do r. 1880/; stříkačka Schwarzenberského statku Přečín /1886/; hasičská stříkačka na dvoukolové káře Rafinerie cukru A C von Liebig Skřivany; stříkačka velkostatku Bratčice; stříkačka velkostatku Brumov; stříkačka c. k. Velkostatku Litovice; stříkačka premonstráského kláštera Teplá; stříkačka továrny porcelánových výrobků Bihl Ledvice 1941; závodu Muna Poštorná /do r. 1941/; po r stříkačka Státního statku Hrušovany nad Jevišovou; stříkačka Státního statku Miroslav; stříkačka Státního statku Znojmo; stříkačka Strojní traktorové stanice Znojmo; stříkačka Československých státních statků hospodářství (dvůr) Cikar u Kardanovi Řečice 1950; stříkačka DZC-25 JZD Hradišťko II; závěsné čerpadlo DZC-25 a PS 16 JZD Nový směr Veltruby; stříkačka JZD Černošín; požární stříkačka PS 8 typu Stratílek n.p. Motor, závod 04 Kaplice 1957; motorovou stříkačku STRATILEK zemědělské družstvo JZD Hlavnice Asanační a požární četa firmy Stratílek Vysoké Mýto. PPS 12 Školní zemědělský podnik Lány a PPS 8 Lesní správa Lány. Tím se vytvářel zárodek pozdějších závodních požárních jednotek. Organizované svépomocné jednotky K nejstarší historii závodních požárních sborů a útvarů se nedochovalo mnoho pramenů. Jak už tomu v životě bývá, stále se daří nacházet a objevovat nové nebo zapomenuté věci. Stále se nacházejí nové okolnosti a doklady o vzniku továrních sborů na českém území. Historie továrních hasičských sborů začíná dříve, než sborů veřejných. Podle dostupných zdrojů je první zmínka o hasičích s účelně organizovaném zásahu při požárech z roku Tyto jednotky neboli sbory byli nazýváni feuermani hasiči a byli zakládány na velkých statcích. Největší zásluhu na tom měli páni Rothschildové, Lichnovští a Sprinzersteinové. Ve městě Hlučíně bývala taková jednotka na bývalém státním statku na Opavské ulici.

8 Historie továrních sborů dobrovolných hasičů sahá do první poloviny 19. století. Ve 30. letech byl v Horní Suché založen cukrovar, v té době jeden z nejmodernějších ve střední Evropě. Cukr se zde vyráběl původně z javorového dřeva, později z cukrové řepy. Tehdejší majitel Závodu na výrobu cukru v Horní Suché hrabě Larisch založil v roce 1833 z řad zaměstnanců požární jednotku s cílem chránit svůj majetek. Po likvidaci cukrovaru v roce 1873 hrabě jednotku rozpustil. Vedle dobrovolných hasičských sborů ve II. polovině 19 století začaly vyvíjet činnost i tovární hasičské sbory. O jejich začátcích se dochovaly zprávy většinou z druhé ruky. Ve stejný rok jako profesionální hasičský sbor v Praze byl v severních Čechách založen první německý tovární hasičský sbor v továrně v Dolní Smržovce (Tannvald I) v roce V těchto dobách o požáry nebyla nouze, protože domy a hospodářské budovy byly dřevěné. V této době výroba byla soustředěna v menších továrnách a dílnách. Jejich ochrana před požáry byla svěřena obecním sborů dobrovolných hasičů v místě působení. Sbory při četných jednáních se zástupci majitelů továren, aby pravidelně přispívali na činnost SDH. V jejich zájmu bylo, aby obecní sbor byl vybaven modernější technikou a skýtal tak záruku rychlého zásahu při nenadálém požáru ve městě i v závodech. Po velkých požárech Adamovských hamrů v létech 1793 a 1808 vydalo tehdejší ředitelství knížecích lichtenštejnských strojíren v Adamově vlastní Řád hasičstva. Tento požární řád mj. přísně trestal kouření v dílnách, neuhašení kovářské výhně na konci směny a vůbec nepozorné zacházení s ohněm nebo světlem v provozech továrny. Tovární hasičské sbory První a nejstarší závodní hasičský a záchranný útvar na území naší republiky se tradičně udává, že vznikl jako německý závodní sbor při uhelném dole Heiriches- Glück-Zeche (později Důl Evžen v Petřvaldě Březinkách/Březiny v okrese Karviná). Důvody a okolnosti vzniku sboru jsou neobvyklé a zvláštní. Založení tohoto hasičského důlního sboru je spojeno se jménem báňského úředníka kamenouhelných dolů uhlobarona a velkostatkáře hraběte Evžena Larisch-Mönnicha z Karviné-Solce, bergmeister Hermanna Menzela. Hasičský sbor však eistoval o tři roky dříve, než se soudilo a jak se dosud slavilo. Písemná zmínka z roku 1874 hovoří již o roce 1852 /tedy o rok dříve, než byl ustaven městský sbor hasičů v Praze/. Hormistr Hermann Menzel, první a nejvýznamnější osobnost v historii hasičství. Ústní tradice tvrdí, že Heřman Menzel ustavil bez ohlášení z vlastní iniciativy neoficiálně svoje privátní hasičské družstvo deseti mužů, které vycvičil a dle možností vyzbrojil v roce Technické vybavení sboru bylo po dlouhá léta největším kamenem úrazu. Hasiči například vůbec neměli k hašení stříkačku, a tak při požárech používali pouze kbelíky, háky a žebříky. Tento v podstatě privátní důlně-záchranářský hasičský sbor byl u příležitosti převzetí první stříkačky na jámě Na Březinách oficiálně uznán vedením podniku (šachty a majitele) za sbor závodní a oficiálně ustaven, ačkoliv již tři roky fungoval. Stříkačka byla bez sacího zařízení a zkonstruoval ji zámečnický mistr Kroker z Horní Suché. Valná hromada se konala v zápisovně jámy Jindřich. Úředním jazykem sboru byla němčina, což dokladuje rovněž název spolku Gruben Feuerwehr, který si sbor udržel až do konce roku První představitelé hasičského sboru Hermann Menzel, Wilhem Lochs, Eugen rytíř z Wurzianu, Richard Daniloff. Členové spolku nepoužívali žádný zvláštní stejnokroj. Hasičská zbrojnice tohoto nejstaršího sboru byla původně v závodní kůlně dolu Eugen (jáma Evžen), kde pod střechou bylo uloženo seno pro koně v podzemí. Po čase hasičským účelům vyhovovala stále méně. Závodní družstvo mělo za úkol vypomáhat při požárech v obci i okolí. Dobový záznam tenkrát pravil, že úkolem sboru je...chránili ze všech sil majetek spolubratří s beznáročnou oddaností a láskou k bližnímu i své vlasti uznávajíce, že obětavá práce hasičstva jest čestnou a šlechetnou.

9 Činnost desetičlenného družstva se omezovala většinou na potřeby závodní. Úkolem sboru založeného Hermannem Menzelem bylo chránit důlní majetek před požáry a v druhé řadě být zálohou pro důlní záchranářské práce. Hasiči z řad horníků před zavedením báňských záchranných sborů zasahovali nejen u požárů na povrchu, ale také zachraňovali horníky při neštěstích v podzemí. Hasičský sbor zasahoval u četných požárů na povrchu dolů, kde tehdy bylo vše ze dřeva, ale i v tehdy ne příliš hlubokém podzemí, kam se požáry z povrchu snadno dostávaly dřevěným pažením. Hermann Menzel vlastně jen zdokonalil to, co zde už dávno v jednodušší podobě eistovalo. Na uhelných šachtách bylo tehdy obvyklé, že u povrchových i důlních požárů, stejně jako při jiných důlních neštěstích, zasahovali bez rozdílu všichni. Analogicky s hašením požárů ve městech před vznikem hasičských sborů, podle starých požárních řádů. Takže podobně jako při požárech ve městech i na šachtách při požárech a neštěstích všichni lidé se vzájemně pletli a překáželi si bez jakékoli organizovanosti, vznikal zmatek a panika. Navíc nebyli pro zásah dobře vyzbrojeni a vycvičeni. Víceméně se improvizovalo. Herrmann Menzel se na podobné situace, povrchové a důlní požáry a neštěstí dopředu připravil tím, že vybral z horníků jen ty, na něž ale ostatní museli pracovat. Vybrané muže pak připravil k zásahu proti požárům a katastrofám na povrchu i v podzemí. Takže jeho závodní hasičský sbor také vykonával funkce důlně záchranářské. To je významná zvláštnost vývoje zejména závodních hasičských sborů, která není nikde v České republice. Menzelův hasičský sbor navíc zasahoval i při požárech v Petřvaldě, takže vykonával i funkce příznačné pro dobrovolné hasičské sbory. Sbory dobrovolných hasičů vznikaly nejčastěji při šachtách a jejich dílčím úkolem bylo zasáhnout v případě potřeby, ať už šlo o úniky důlního plynu, či malému požáru a dokonce mimořádně i při vážnějších důlních neštěstích. K místu požáru se hasiči dopravovali pěšky, na vzdálenější místa na selských vozech. Z dřívějších několika sporých zápisů se dovídáme například o tom, že petřvaldský sbor se do konce roku 1873 zapojil do hašení celkem 50 různých požárů, z nichž největší byl požár dvoru v Radvanicích, jehož hašení trvalo plných 44 hodin. Hasičský sbor se vyznamenal v roce 1859, kdy požár zachvátil strojírnu Handwerk pozdějšího kamenouhelného Dolu Gabriely v obci Karviná- Doly. Požár se z povrchu dostal po dřevěném pažení, výstuží a konstrukcích až do podzemí tehdy ještě nehluboké šachty. Když sbor přijel na místo požáru, hořela již jáma 15 metrů do hloubky a v plamenech, dole v šachtě, se nacházelo 7 dělníků. Hasiči vstoupili do jámy s nasazením vlastních životů a vytáhli na povrch 3 živé a 4 mrtvé dělníky. Za tento hrdinský čin udělil císař František Josef I. veliteli sboru Heřmanu Manzelovi zlatý záslužný kříž s korunou a místoveliteli Vilému Lochsovi pochvalné uznání. Titéž hasiči ještě zasahovali v roce 1877 při požáru Evženovy jámy v Petřvaldě v roce 1880 svým zákrokem zachránili Jindřichovu jámu. Na jámě Evžen znovu zasahovali v roce 1886, když se snažili zabránit proniknutí ohně pažením do podzemí. V roce 1875 byl zakladatel hasičského sboru Heřman Menzel pro neshody s majiteli důlního závodu propuštěn. Jeho práce na šachtě byla svěřena dosavadnímu cvičiteli hasičského sboru Vilhelmu Lochsovi. Na valné hromadě, která se konala dne byl Vilhem Lochs postaven do čela hasičského sboru, který byl již tehdy sborem dobrovolných hasičů. Vilhelm Lochs z pravomoci své funkce byl mecenášem hasičů, kteří byli jeho chloubou. V dole jim přiděloval výhodnější práci, s lepším výdělkem, jako vděk za jejich službu veřejnosti. Až do roku 1873 neměl sbor své schválené stanovy, ale to bylo právě v tomto roce napraveno. Také administrativní nedostatky spolkové činnosti, které měly doposud velké mezery, byly odstraněny. Pod vedením Viléma Lochse byly vyhotoveny nové stanovy hasičského sboru byly vypracovány v roce Vypracován byl rovněž Služební řád sboru, který mimo jiné určoval okruh působnosti sboru na Petřvald, Porubu, Rychvald, Orlovou, Horní Lutyni, Lazy a Záblatí. Úředně byl však zaregistrován až po 24 letech , kdy je schválila Zemská vláda slezská v Opavě. Důlně záchranářských úkolů časem ubývalo, takže se sbor nakonec transformoval do obecního.

10 Po reorganizaci roku 1876 přeměněn tento závodní hasičský sbor na obecní německý dobrovolný sbor a dostal nový název: Freiwillige Feuerwehr in Peterswald. Měl ale nadále velmi těsné vztahy k mateřské šachtě. Postupně bylo modernizováno a doplňováno také vybavení. Firmě Pavel Waller z Místku byla v roce 1877 svěřena přestavba stávající stříkačky, která tak byla doplněna o sací zařízení. Dne se konala slavnost svěcení praporu. V roce 1889 provedena veřejná sbírka, z jejíhož výtěžku byla zakoupena u vídeňské firmy W. Knaust nová stříkačka. V roce 1895 byl u firmy V. Slavík v Novém Jičíně zakoupen vůz pro nářadí. V roce 1904 byla zakoupena stříkačka na parní pohon. Velkolepá byla oslava k 50. výročí založení sboru v roce V letech zasahoval sbor u 310 požárů z toho v 223 případech mimo obec Petřvald. Vedle toho se členové sboru také účastnili celé řady kulturních i společenských akcí, sami pořádali plesy a slavnosti. Nositelem jeho tradic se stala hasičská organizace v Petřvaldě-Březinách. Hasičský sbor v Petřvaldě se stal prvním hasičským sborem na Těšínsku vůbec a druhým v České republice. Úzká spolupráce obecního sboru dobrovolných hasičů a dolu Jindřich probíhala nadále i vzhledem k tomu, že hasičská zbrojnice sídlila v prostorách šachty Jámy Evžen. Za první světové války hasiči tohoto sboru často hasili zapařené uhlí na šachetním nádvoří, případně hasili hořící haldy. Stavební odbor byl ustaven , jehož úkolem bylo postavení hasičské zbrojnice. Plány bezplatně vypracoval stavitel Julius Richter, který byl pověřen také vlastním provedením stavby. Se stavbou bylo započato v červenci roku Zastavěná plocha činila 256,32 m 2. Financována byla z půjčky a ze získaných darů. Stavební náklad činil Kč (cca dnešních Kč) a převzalo záruku za půjčku Kč. Při stavbě zbrojnice byli členové sboru příkladně obětaví. Celkem zdarma odpracovali 550 pracovních hodin se v nové zbrojnici konala poprvé valná hromada hasičského sboru. Svému účelu byla odevzdána na jubilejní slavnosti 70 let trvání sboru v neděli Skládala se ze tří částí střední byla určena pro ukládání nářadí, na ni navazovala přístavba 16 metrů vysoké věže, vlevo byla kancelář a místnost pro mužstvo, vpravo pak byt pro zbrojíře. Po byla zaslána žádost Ředitelství Jámy Evžen k odprodeji pozemku hasičskému sboru, na němž zbrojírna stála. Mateřská šachta hasičce sboru podporovala i tehdy, když časem o něj již neměla takový zájem jako v počátcích. Zapůjčila jim větrací důlní věž, aby ji využívali jako věž lezeckou. Hasiči tak nemuseli utrácet na stavbu obvyklých cvičebních objektů. U příležitosti 50. výročí založení sboru v roce 1905 se konaly oslavy, které zahájil průvod hasičského sboru i obyvatelstva do Prokopského lesa. Slavnosti v kostele sv. Jindřicha předcházela slavnostní mše za účasti císařské honorace. Pozoruhodné poznámky z dobového tisku: Připomenouti sluší, že ke všem požárům správa závodu Heinrichs-Glückzeche v Petřvaldě na Březinách poskytuje sboru přípřež zcela bezplatně bez překážek a umožňuje tak, že na vzdálená místa okolní mohla se působnost sboru rozvinout rozšířila se v naší obci zvěst, že arcivévoda Albrecht, majitel zdejšího kamenouhelného dolu, zastaví se na své cestě v naší obci. Veškeré hasičstvo bylo zalarmováno a při jeho se přiblížení provede útok na větrní jámu Marianku. Úmrtím hrabete Evžena Larisch-Moennicha dne 18. prosince roku 1880 ztratil sbor štědrého podporovatele a velikého dobrodince. Na důkaz vděčnosti konal místní sbor čestnou stráž ve Velkých Kunčicích a zúčastnil se korporativně pohřební slavnosti.

11 Smíšený závodní hasičský sbor obnovil činnost na Dole Evžen Petřvald S hornictvím souvisí také hasičská výzbroj a technika. Před zavedením báňských záchranných sborů, pomáhali hasiči při důlních neštěstích - hasičské sbory při uhelném dole Heiriches-Glück-Zeche, Důl Hedvika, Habsburg v Petřvaldě (Důl J. Fučík), Louisovy Jámy v Moravské Ostravě-Vítkovicích, Larischových dolů, Karviná Doly; Báňské ředitelství Příbram. Obdobné důlně záchranářské hasičské sbory působily o pár desetiletí později na mnoha jiných šachtách. Byly na dolech Johan a Karl (Důl ČSA), Gabriela, Barbora, Hohenegger, Stará jáma, Nová jáma (Důl Lazy), Bettina a Eleonora (dnes Důl Doubrava), Hedvika, Habsburg (Důl J. Fučík), Žofie, František aj. Hasiči zachraňovali horníky při katastrofách v dolech, hasili požáry i na povrchu. V rokycanském okrese lze předpokládat, že nejstaršími hasičskými sbory mohly být pravděpodobně závodní sbory v mirošovské a radnické uhelné pánvi. První dochované zprávy máme právě o závodním hasičském sboru při kamenouhelných dolech mirošovského těžířstva. Při požárech na povrchu dolů nejednou zasahovaly i místní dobrovolné hasičské sbory. Činnost závodních důlních hasičů se ale postupem doby na požáry v podzemí zaměřovala stále méně. S vývojem důlní techniky, složitějšími způsoby dobývání uhlí, rostoucí hloubkou šachet, zaváděním železné výztuže v jámách místo dosavadní dřevěné, nahrazování dřeva v náražích cihlovým či betonovým zdivem možnost jejich uplatnění stále více omezovala.

12 Už v druhé polovině 19 století stále více rostla potřeba míst speciálně vyzbrojené a vycvičené útvary důlních záchranářů, v nichž se závodní hasiči v měnících se podmínkách už nemohli uplatnit. Můžeme to sledovat na osudu hasičského sboru při dole Evžen v Petřvaldě, o nějž vedení šachty jevilo stále menší zájem, až se nakonec změnil v dobrovolný hasičský sbor, v podstatě obecný, veřejný, i když těsné vazby na mateřskou šachtu nadále eistovaly. Úplný rozchod vývojových cest závodních hasičů a důlních záchranářů nastal po vytvoření ústředních záchranných stanic s profesionálními důlními záchranáři. Zejména v továrnách vznikaly nejprve hasičské sbory nucené (jmenované) a placené dříve než dobrovolné. Z dobrovolných hasičských sborů bylo založeno nejdříve několik německých sborů (Die Freiwillige Feuerwehr /FF/). V německy mluvicích částech Čech se zakládaly hasičské sbory pod označením Freiwillige-Fabrik Feuerwehr, což byly sbory, založené v továrnách, především tetilních. Mezi nejstarší tovární hasičské sbory patří cukrovarský hasičský sbor Čelechovice na Hané. Přesné datum neznáme, ale první zmínka pochází z , když se účastnil likvidace požáru několika domů ve Smržicích. Tetilní firma F. Liebieg /německy Dörfel pak Víska dnes Vesec u Liberce/ utvořila v roce 1865 první německý tovární dobrovolný sbor v Čechách (od podzimu 1945 n.p. Tetilana Liberec, závod 01). Druhý historicky doložený německý hasičský sbor u nás zakládá továrník Asten v České Kamenici v roce České hasičské hnutí má kořeny ve sborech s německým velením. V červnu 1865 vznikl sbor dobrovolných hasičů v knížecí Lichtenštejnské strojírně (továrně) v Adamově, ale schválený byl až v roce První český hasičský tovární sbor byl podle vzoru stanov pražského sboru zřízen po měsíční přípravě dne na Kladně. Podřízenost včetně nákladů měla na starosti pražská železářská společnost Vojtěšských hutí (později Spojené ocelárny POLDI Kladno). Prvním velitelem závodních hasičů Kladno-železárny a zároveň úředníkem se stal třiadvacetiletý pražský hasič Petr Kondelík, rodák ze Slaného, kterého povolal do Kladna tehdejší ředitel hutí Jacobim. Od roku 1870 velitelství pražských hasičů dochází žádosti o vyslání cvičitele. Prvními cvičiteli byli mnohdy hasiči profesionálního sboru města Prahy, jako např. František Formánek, Josef Procházka a hasič Zeman, kteří byli roku 1894 povoláni k výcviku Sboru dobrovolných továrních hasičů ve Skřivanech. František Formánek odešel po dvou letech do cukrovaru Pečky. V roce 1875 byl za protektora hasičského spolku Bohušovicích nad Ohří zvolen jeden z Tschinklů v Lovosicích s tím úmyslem, že jako továrník bude spolek hmotně podporovati. Tschinkl vyslal cvičitele svých továrních hasičů, jenž zdejší hasiče po Německu cvičil. V roce 1894 při zakládání dobrovolného hasičského sboru v Dřevčicích byl k výcviku osloven tehdejší cvičitel továrního sboru fy. Melichal v Brandýse nad Labem, přítel Ševčík, který převzal funkci instruktora v obecním sboru. Počátky založení prvního vesnického hasičského sboru na Moravě se dají vysledovat v šedesátých letech 19 století a souvisí s bílovickým velkostatkem. Jeho majitel Vladimír Logathetti se svým bratrem Zdenkem soustředil v roce 1860 kolem sebe bílovické mladíky a zaměstnance velkostatku, kteří pomocí primitivních přístrojů a malé stříkačky Knaustky potom pomáhali při likvidaci požárů v Bílovci i blízkém okolí. Za pomoc při požáru v Kněžpoli v letech 1861 a následně 1865 kněžpolské zastupitelstvo udělilo čestné občanství hrabatům Vladimírovi a Zdenkovi Logothetti. V roce 1869 začali hasiči používat stejnokroje a v roce 1871 zahájil hrabě Vladimír Logothetti pravidelné cvičení. Tyto aktivity však byly spojeny s hrabaty Logothetti a neměly žádný pevný organizační řád, který by zaštiťoval jejich činnost v nějakém spolku. Chyběly stanovy sboru a oficiální povolení c. k. úřadů, jež umožňovalo vést pokladnu a přijímat peněžní dary od příznivců.

13 Mnohde byl ve městě nejprve založen tovární hasičský sbor a následně i obecní hasičský sbor, např. tetilka Ignaze Ginzkeye Vratislavice; Josef Friedl Plesná u Chebu; tetilka Schmidt Podmoklice; továrna na sukna a vlněné zboří Bratří Lanerů Krahulčí; Parnická tetilní továrna HPS Česká Třebová (Heřman Pollack synové Parník Česká Třebová); tetilní firma Schmidt Podmoklice/fa. Schmidt Semily-Podmoklice; Továrna Cosmos Josefův Důl; tetilní firma E. Heintschel & comp. Jindřichovice pod Smrkem; tetilní továrna Svitávka; Sobotkova tkalcovna Loděnice u Berouna; strojírna Loděnice u Berouna; Schwarzenberská továrna na šamotové zboží Zliv; Thonet Koryčany; Thonet Bystřice pod Hostýnem; Bratří Thonetové Halenkov; Bratři R. A. Smekal Čechy pod Košířem; ratimovská továrna na výrobu papíru; Rosická báňská společnost Zastávka; Dobrovolná jednota hasičská závodu na loupání vrby panství vsetínského v Ratiboři; Cukrovar Vrbátky; Cukrovar Čelechovice na Hané; Cukrovar Doloplazy u Nezamyslic; Cukerní rafinerie Hrušovany u Brna; Cukrovar Drahanovice; Rolnický akciový cukrovar Klobouky; S. Reich a spol. sklárna Karolinina Huť; Braunerův pivovar Jarošov; Schellova továrna Dlouhá Ves u Sušic; Nová huť u Berouna (později sklárna Nížbor); akc. železárny Petzold a spol. Komárov. Tovární hasičské sbory prošli složitým vývojem. Mnohé hasičské sbory měly svá léta slávy a rozmachu, podobně jako léta útlumu a zániku. Ještě dnes, po létech, nemůžeme ve většině podniků přesně určit, kdy byl jejich hasičský sbor založen a zrušen. Politicko-společenské poměry a jejich vliv na vznik a vývoj organizované požární ochrany Vznik dalších továrních sborů je spojen s přijetím zemského zákona č. 135 o právu shromažďovacím v roce 1867 (č. 134/1867 ř.z.). Chceme-li pochopit spolkovou činnost, musíme si nejdříve vysvětlit obsah ústavního zákona č. 142, článek 12, z roku 1867 prosincová ústava. Tento zákon o spolčovací svobodě uváděl: Ke vzniku spolku není třeba povolení státních úřadů, nýbrž stačí pouhé oznámení zemské vládě za současného připojení stanov. Zápověď smí být dána jen tehdy, je-li spolek státu nebezpečný Trestní sankce za porušení spolkového práva řeší zákon č. 134 z Například v 4 je uvedeno založení spolku i jeho odboček je povinno oznámit úřadu zadáním stanov. 7 spolek nesmí počít svou činnost dříve, než uplynou čtyři týdny od oznámení, nebylo-li jeho ustanovení dříve schváleno. 12 představenstvo oznamuje úřadu adresy svých členů ve třech dnech po svém ustanovení. 15 spolková shromáždění jest oznámiti úřadu alespoň 24 hodin napřed. 22 prohlásí-li vládní zástupce spolkové shromáždění za rozpuštěné, jsou všichni přítomní povinní ihned se rozejíti. 24 by-li spolek úřadem rozpuštěn, nesmí pokračovati ve své činnosti. 26 dobrovolné rozpuštění spolku má odstupující představenstvo ihned oznámiti úřadu. A 36 potvrzuje, že porušení tohoto zákona, pokud o něm neplatí obecný zákon trestní, má se trestati jako přestupek. V tomto roce vznikly tovární hasičské sbory v Třebíči (koželužna Subak a synové - tovární hasičský sbor v závodě židovského podnikatele J. H. Subaka Freiwillige Fabriks- Feuerwehr der Lederfabrik der Herrn J. H. Subak und Söhne in Trebitsch. Německé stanovy jsou datovány ). Po prvních sborech v oblasti ostravsko-karvinských uhelných dolů, dalšími sbory jsou především na Brněnsku, dále na Valašsku, kde byly různé dřevozpracující, průmyslové i zemědělské závody a továrny na výrobu obuvi - v Karviné Důl Johannschacht (Důl Johann a Karl dnes Důl ČSA) [německý] / / a důl Johann / /; v období 1 republiky to byla firma LANEX-ČESANA); v Bakově nad Jizerou (turnovsko-kralupská dráha) /1867/; Chemická továrna na sodu v Petrovicích (Sodafabrik Petrovice) / /; Schwarzenberský velkostatek Český Krumlov-zámek / /; továrna Geipelova Aš [německý] /1867/. Sbory placených hasičů Arciknížecí těšínské komory

14 Český Těšín [německý] / /, který zasahoval především v zemědělských podnicích těšínského knížete a v jeho lesích; závodní sbor zvláštního druhu Košicko-bohumínské železniční dráhy /sídlo v Těšíně/ [německý] /1868/. Tento sbor pravděpodobně vznikl již po dostavění železničního tahu této dráhy na území Těšínka v prosinci 1869, kdy byl uveden do provozu první úsek z Bohumína do Těšína. Byly to svého druhu závodní hasičské útvary. Majitelé neměli aktivní zájem na zakládání obecních hasičských sborů tam, kde již pracovali sbory tovární. Ke starým hasičským útvarům náležely (německé) sbory na uhelných dolech hraběte Larische, které mají své počátky v roce 1867 / /. V letech tovární hasičské sbory v Chemické továrně v Ústí nad Labem [německý] (později Spolek pro chemickou a hutní výrobu) /1868/; n.p. Kolora Železný Brod (později HYBLER, s.r.o., závod 02 Železný Brod) /1868/; Schwarzenberský cukrovar Protivín (později přeměněn ve sladovnu a sloučen s knížecím Schwanzenbergským pivovarem Protivín) /1868/; fy. Wilhelma Siegmunda Frýdlant [německý] /1869/; fy. Ginzkey Maffersdorf/tetilka Ignaz Ginzkey Vratislavice nad Nisou [německý] (později s.p. Byte Vratislavice nad Nisou) /1869/; Cukrovar Kroměříž [český] /1870/; Zámecký hasičský sbor knížete Liechtenstein Bučovice /1870/; sladovna Haná Kroměříž [německý] /1870/; strojírna Loděnice u Berouna /1870/; Sobotkova tkalcovna Loděnice u Berouna /1870/; porcelánka Karla Knolla Rybáře /1870/; přádelna Johann Priebcsh Erben Johann Priebsch dědici (C.A. Preibisch Reichenau - Seba T, a.s. závod 06 Dolní Smržovka u Tanvaldu) [německý] /1870/; Správa dráhy-topírna Německý Brod (Československé státní dráhy ČSD Havlíčkův Brod) /1870/; Fabrik Marschendorf I (Papírna Dehtochema) /1870/; továrna Elbemühl Hostinné [německý] (n.p. Krkonošské papírny - KRPA PAPER a.s. Hostinné) /1870/; fy. Friedl Plesná u Chebu (Josef Friedl Söhne Strumpf u. Wirikwaren-Fabrik Fleissen) /1871/; tetilní továrna bratří Adlerů Aš [německý] /1871/; První slezský venkovský sbor dobrovolných hasičů Hradec-Podolí, továrna a mlýn Branka Der erste schlesische freiwillige Landfeuerwehrverein Gätz-Podolí, Fabrik und Mühle Branka (většinou je považován za sbor čistě tovární, resp. branických železáren) / /; Branecké železárny Hradec nad Moravicí (Brano, n.p. Hradec nad Moravicí dnes Brano a.s. Branka) /1871/; Freiwillige Fabriksfeuerwehr Thonet Koryčany [německý] (Thonet-Mundus Koryčany později UP Koryčany dnes Koryna Koryčany) /1872/; Brusírna skla Augustina Groszmanna Úsobí/Ousobí /1872/; Cukrovar Hrušovany nad Jevišovkou, a.s. /1872/; Klaubertova továrna Aš - J. C. Klaubert & Synové [německý] /1872/; strojírenská továrna fy. Ringhofferova na výrobu vagónů Praha-Smíchov (později ČKD Tatra Smíchov) /1872/; tetilní továrna barona Leitenbergera Josefův Důl (Továrna Cosmos Josefův Důl později Tiba, bavlnářské závody, n.p. Josefův Důl) /první zmínka 1872/; horní úřad Malé Svatoňovice (Schwadowitzer Bergbaugesellschaft AG.-Svatoňovická báňská společnost akc. spol.) /1872-3/; Cukrovar Čakovice /1873/; Velkostatek Karviná-Ráj [německý] /1873/; C.k. výsadní cukrovar Schoeler Co Čakovice /1873/; Freiwillige Fabriks-Feuerwehr Branka / / Freiwillige Feuerwehr Grätz-Podoli (Hradec- Podolí) / /. František z Ringhofferů utvořil český tovární sbor. Dobrovolný požární sbor Ringhoferových závodů na Smíchově měl 32 členů. Kronika říká, že při nástupu do sboru obdržel každý člen pracovní oblek s opaskem, karabinou, sekeru a přilbu a vycházkový stejnokroj, který se používal při významných událostech. Píšťala a znalost signalizování byla základní znalostí každého člena. Ředitelství závodu zakoupilo ruční, parní a později motorovou stříkačku, dále pojízdný žebřík, sanitní vůz s koňským potahem a později vlastní motorovou sanitku. Dokonce již v této době vlastnil požární sbor smykací plachu. Sbor většinou zasahoval při požárech ve vlastním závodě. Velitel Ing. Bohumil Tiapal ( ), pozdější ředitel pražského sboru (od ). Podnikový dobrovolný hasičský sbor se vyznamenal se , když dorazil jako první k hořícímu Národnímu divadlu.

15 Ostatní hasičské sbory však přijely příliš pozdě, takže se divadlo zachránit nepodařilo. V 17:30 hod. byl zpozorován kouř smíchovskými dělníky. Tovární hasičský sbor C.k. priv. Tanvaldská přádelna vlny v Tanvaldě [německý] vznikl oficiálně v roce 1873 a skládal se ze složek, které byly zřízeny v jednotlivých provozech, přádelně, tkalcovně a strojírně. V sedmdesátých letech byl založen tovární hasičský sbor v c.k. továrně na tabák v Hodoníně (později ČSTP Československý tabákový průmysl Kutná Hora, závod Hodonín Tabák a.s. Hodonín). Zemským zákonem ze dne pro království České byly asekurační spolky v té době tedy asekurační spolek Rakousko-uherských cukrovarníků, později rakouskomoravských cukrovarníků, povinny zakládat i dobrovolné hasičské sbory v každé obcí. Zpočátku se osazenstvo hasičských sborů fungujících v jednotlivých továrnách rekrutovalo z vlastních zaměstnanců. V případě požáru či jiného nebezpečí si tito lidé rychle oblékli hasičskou uniformu svého závodu s mosaznou helmou a zahájili potřebnou operaci. První hasičské jednotky v továrnách spoléhaly na ruční stříkačky, na jejich bocích bylo vždy hrdě vyvedeno jméno příslušné firmy. V rozlehlejších továrnách či výrobních kompleech pak byly ruční stříkačky nahrazeny stříkačkami parními, jakmile se tato modernější zařízení stala ve druhé polovině 19 století dostupná. Závodní hasičské sbory byly vývojovým stupněm k dnešní požární ochraně. Veškeré náklady továrního hasičského sboru, včetně příspěvků do spolkové pokladny a hrazení pohřebních nákladů členů nesla firma. Podobně majitelé firmy přispívali na pohoštění při zábavách a plesech, při významnějších cvičeních a odměňovali i zasloužilé členy sboru. Konec 19 a začátek 20 století byl ve znamení výstavby na tu dobu velkých tetilek, kde s ohledem na strojní vybavení a zpracovávaný materiál hrozilo nebezpečí požáru. Proto majitelé tetilek sestavovali ze zaměstnanců (povětšinou členů hasičů v obcích) hasičská družstva. Na území Českomoravské vrchoviny první jsou sbory v tetilních (soukenických) továrnách firmy Adolf LÖW ve Velkém Meziříčí /1871/; v Heleníně /1872/ a v Malém Beranově /1873/. Továrny na nábytek se vždy potýkaly s nebezpečím ohně. Specifičnost nábytkářské výroby byla příčinou velmi brzkého vzniku továrních hasičských sborů v tomto odvětví. Výroba nábytku bratří Thonetů Bystřice pod Hostýnem ( Freiwillige Gebrüder Thonet Fabriks-Feuerwehr Bystritz - n.p. TON, závod 1 Bystřice p. H. dnes TON a.s. Bystřice pod Hostýnem továrna na ohýbaný nábytek) /1873/; tetilní firma Hermann Pollack synové Párník u České Třebové /1882/; Cukrovar Dařenice /1882/; továrna na ohýbaný nábytek Bratři Thonetové Halenkov (později Dřevozávody Halenkov n.p. UP závody, závod Halenkov) / /; Thonetova továrna na nábytek vytvořila sbor dobrovolných hasičů firmy Bratři Thonetové Vsetín. Roku 1923 došlo ke sloučení firem Thonet a Josef a Jakub Kohn v jedinou firmu pod názvem Thonet-Mundus. Zejména v nábytkářském průmyslu docházelo často k velkým požárům s velmi ničivými důsledky. Jejich příčiny tkvěly přímo ve výrobním procesu. Požáry tu znamenaly nejen zničení objektů, ale i surovin a hotových výrobků a výrobního zařízení vznikl tovární hasičský sbor tetilní fy. Benedikt Scroll a syn Olivětín (Der Fabriks-Feuerwehr Benedikt Schroll s Sohn Východočeské bavlnářské závody - Veba 01 Broumov-Olivětín dnes VEBA, tetilní závody a.s. Broumov); továrna Pollakova Grossdorf (přádelna Pollak a syn Broumov-Velká Ves dnes n.p. Veba 02 Velká Ves) /1874/; tetilní firma E. Heintschel&comp. Jindřichovice pod Smrkem / /; Cukrovar Pohořelice /1874/; bratří R. A. Smekal, c.k. priv. továrna na stříkačky, čerpadla a hasičské nářadí, slévárna železa a kovů i první moravská tkalcovna hadic a dílna na hotovení hasičských košů, Čechy na Hané (také u Olomouce, u Prostějova neb u Kostelce) R. A. Smekal, K.k. priv. Spritzen-, Pumpen-, Feuerlöschgeräte-, Schlauch- und Motoren-Fabrik, Czech bez Prossnitz (F. Smekal vdova později Hasičské závody) /1875/; KŽ Královodvorské železárny a.s. Králův Dvůr /1875/;

16 sirkárna Bernarda Fürttha Sušice [německý] (později n.p. Solo Sušice-SOLO Sirkárna a.s. Sušice) / /; továrna Zuckermantel - Cukrovar Duchcov [německý] /1875/; Freiwillige Fabriksfeuerwehr Hermann Pollacks Söhne Böhm. Trübau - Parnická tetilní továrna HPS Heřman Pollack a synové Parník Česká Třebová Perla 02 Česká Třebová, (Heřman Pollack n.p.) /1887/; tkalcovna Klingerova Neustadtl (továrna Ignáce Klingera v Novém Městě pod Smrkem, později akciová společnost Lane n.p. Tetilana Liberec, závod 02) [německý] / /; Cukrovar a rafinerie v Modřanech /1877/; Sbor knížecího dvoru Dařenic a cukrovaru Svijansko-Podolského /1877/; Severní dráha Ferdinandova Bohumín [německý] / /; výroba nábytku fy. Jakub a Josef Kohn Vsetín / /; dolní továrna-sirkárna Vojtěcha Scheinosta Sušice (později GIO STYLE PAP a.s. Sušice) [německý] /1878/; Sklárny fy. S. Reich a spol. Nový Hrozenkov-Karolinina huť [německý] (Moravské sklárny Karolinka později Crystale a.s. Karolinka) /1878/; tetilní manufaktura brněnské firmy Moos-Löw-Beer (Löw a syn) Svitávka (n.p. Vitka Svitávka později n.p. VLNĚNA Brno, závod Svitávka AMCAM TRADING Svitávka) / /; První česká akciová společnost pro raffinování cukru Praha-Modřany /1878/; firma M. Faber (n.p. TYLEX, závod Letovice) [německý] /1878/; K.u.k.priv.Feuerspritzen-Pumpen-und Maschinen-Fabrik Reginald Czermack Teplitz in Böhmen (Císařsko-královská privilegovaná továrna na hasicí stříkačky R. Čermák Teplice v Čechách) /1879/; Fabriks-feuerwehr Hannsdorf-Halbseit (Přádelny Hanušovice a Holba později Moravolen-Lenas Hanušovice) /1879/; továrna Geipelova Grün/Doubrava [německý] /1879/; cukrovar David Bloch Kostelec nad Labem /1879/. Do sborů byli přijímáni noví členové, aby plnili svou občanskou povinnost a pomoc bližnímu v neštěstí. Přijímáni byli zpravidla ponejvíce na valných hromadách sborů, kde skládali slib. Členové huťského hasičského sboru firmy S. Reich, skládali následující slib: Slibuji a rukou podáním svým čestným slovem, že chci svých představených ve službě hasičské vždy a bez odmluvy poslušen býti a veškerých služeb a cvičení se zúčastniti, při požáru kdekoliv toho potřeba budu ochotně pomáhati, svornost a jednotu ve spolku zachovávati, všelijaké nesvornosti brániti a vůbec tak se chovati, jak mé nejlepší svědomí kázati bude. K tomu se zavazuji ve jménu Páně. Podáním ruky starostovy nebo náčelníku prohlásil slib skládající: Slibuji!. Poté požádal starosta nebo náčelník, aby složení slibu bylo zaprotokolováno. V srpnu 1880 byl založen hornický sbor Ferdinandovy šachty z Božího Požehnání později Dobrovolný závodní požární sbor Rosické báňské společnosti v Zastávce u Brna [německý]; tovární četa s ruční dvoukolovou stříkačkou továrny v Lázních Bělohrad /1880/; Měšťanský pivovar Plzeň (Západočeské pivovary, závod Prazdroj dnes Prazdroj a.s. Plzeň) /1880/; fy. Thonet /1880/; sklárny S. Reich a spol. Karolinská huť Nový Hrozenkov /1880/; sklárny fy. S. Reich a spol. Františčina huť (Františkova huť) a Mariánská huť ve Velkých Karlovicích /1880/; Huť Vsetín (Českomoravské sklárny později Sklo-Union Vsetín) /1880/; Glasfabrik - Reichova huť Krásno nad Bečvou [německý] / / (Sklo-Union Valašské Meziříčí později n.p. Českomoravské sklárny Valašské Meziříčí-Krásno nad Bečvou dnes STV Glass a.s. Valašské Meziříčí). Založení sboru dobrovolných továrních hasičů n.p. Mileta Hořice v Podkrkonoší (Mileta, a.s. Tkalcovna Hořice); Přádelna a konopí Nové Spolí u Českého Krumlova (továrna Sander n.p. Juta Nové Spolí); Vltavský mlýn Bratři Porákové, továrna na papír a lepenku Loučovice; chemická továrna Teplice [německý]; Precheza a.s. Přerov; Sklárna Hostomice firma Mühlig Union (Průmyslové sklárny Hostomice později Sklárny Kavalier Hostomice); Cihelna Poštorná (poštorenská knížecí cihelna dnes Poštorenské keramické závody); Cukrovar Lundenburg-Břeclav (Cukrovar Kuffner Břeclav); Kuffnerův velkostatek Tvrdonice; továrny Obrleitner a syn; továrna Železný Brod [český]; továrna Háje; továrna

17 Wärndorfra a spol. Náchod; Cukrovar Uherský Ostroh; Cukrovar Uherské Hradiště; Janáčkův pivovar Uherský Brod; tetilní firma Schmidt Podmoklice/fa. Schmidt Semily-Podmoklice [německý] (později n.p. KOLORA 01 Semily); tetilní firma Stanislava Hyblera Košťalov (později n.p. Kolora 07 Košťálov dnes Trevos a.s. Košťálov); Löv Schnal a Engel Comp. (německé sbory v Brně, zmínka 1877); papírny Olšany [německý]; hasičský sbor v Opatství vyšebrodského kláštera; podnikový sbor Zieditz (Citice); továrna Škoda Plzeň; Hutě Mirošov (mirošovské těžířstvo); Hutě J. D. Stracka Břasy; Knížecí a biskupská železárna Železná / / - je datováno do 2. pol. 19. st. Podle Ottova slovníku naučného z roku 1896, sbory zřizované na základě zákona o spolcích (zák. ze dne č. 45 zem. zák.) ze zřízenců průmyslových a obchodních podniků /drah, továren apod./, kteří bývali již zpravidla do práce a služby bráni s podmínkou, že hodí-li se k tomu, státi se musejí členem závodního hasičského sboru. Tovární sbory se skládaly s dělníků těchto továren, ale jejich výcvik probíhal v jejich bydlištích. Jednou z předností tehdejší organizace byla zásada masovosti při represivních akcích. Zprvu to byl způsob nakomandování a jmenování, později se změnil ve skutečný náborový, na základě dobrovolného přihlašování. Nebývalý rozvoj kapitalistického průmyslového podnikání a stavební techniky si vyžádal nový odborný způsob boje proti požárům, který nebylo možno zdolávat jen pomocí obyvatelstva, nýbrž organizovanou činností odborně vycvičených hasičských sborů, jednotně řízených, vybavených stříkačkami, hasičskými žebři, káděmi a háky. Tyto povinnosti jak pro obce, tak i pro průmyslové závody, které si rovněž měly opatřit vlastní stříkačky vozové, nebo alespoň převozné a přenosné byly uvedeny v zákonech, kterými se vydávaly Řád policie požárové a řád hasicí. Ve smyslu zemského zákona č. 20 z platil pro Slezsko a zemským zákonem č. 35 ze dne pro Moravu a Řád policie v příčině ohně pro království České, kdy byla platnost řádu uznána vydáním zemského zákona č. 45 ze dne Podnětem k jeho vydání byly petice ústředního výboru moravsko-slezských dobrovolných hasičských spolků (ovšem německých) z let 1869 a Po vydání těchto zákonů došlo k velkému nárůstu počtu hasičských sborů (spolků). Zákon ze dne 25. května 1876 Řád policie v příčině ohně pro království České v 29 výslovně nařizoval: Majitelé továren buď též k zakoupení vlastních stříkaček převozných anebo přenosných donuceni (Majitelé rozsáhlých stavení, zejména takových, v nichž se dělá velký oheň, jako např. továren, pivovarů, panství a velkostatků apod., byli povinni zakoupit vlastní stříkačku /mají být přidržáni k zakoupení vlastních stříkače-včetně přenosných/) a 30 nařizoval: Obecní výbor slyše ředitelstvo hasičského sboru ustanoví, jakým nářadím hasícím opatřiti se musejí a kolik nářadí toho býti má. Dohled k tomu, zda-li nářadí ono zakoupeno bylo a chová-li se v dobrém stavu, koná se při prohlídce dle 8 téhož zákona. 24 výše uvedeného zákona nařizuje též, aby se při závodech živnostenských a továrnických zřizovaly studně v přiměřeném počtu a na místech přístupných. Pojišťovací ústavy, když vyjednávali s nějakým závodem (cukrovarem, továrnou apod.) podmínky, na kterých činili závislým pojištění, určovaly, aby každá továrna podle 29 a 30 výše uvedeného zákona řádnou a vždy služby schopnou stříkačku s nejméně metry konopných hadic a podle 24 pak vždy zásobu vody poblíž továrny (studnu, cisternu apod.) měli, dále požární vodovod s ustaveným počtem hydrantů v nejnebezpečnějších místech a k tomu určitý počet hadic s proudnicemi, tak aby se mohla vést voda v čase nebezpečí do všech prostor továrny. Další podmínkou mělo být zřízení hasičského sboru nebo aspoň aby zejména někteří úředníci, řemeslníci, popřípadě tovární dělníci stále v továrně bydlící s obsluhou stříkačky a hydrantů byli řádně obeznámeni. Tehdy pojišťovny na prvotní zásah velice dbaly, protože než se dostavili obecní sbory dobrovolných hasičů (kterých v této době bylo 582 českých a 806 německých), tak již z malého zahoření vyhořela celá továrna do základů.

18 Začínají se stanovovat první námětové a prověřovací cvičení veškerá opatření bezpečnosti se čas od času pravidelně zkoušela, jakož by se na různých místech i zkoušky prováděly, aby se zjistilo, jak daleko hadice dosáhnou, odkud v tom či onom případě vodu brali atd. Začínají první Požární řády a dokumentace zdolávání požáru všem závodům (tj. továrnám, cukrovarů apod.) jakož i pojišťovnám velice by posloužilo zvláštní vydání řádu bezpečnostním zařízení závodů, jejž by si ovšem jednotlivé závody se svolením pojišťovny dle svých poměrů domácích přizpůsobili. V neposlední řadě se stanovili první preventivní prohlídky úředníci místnosti, kde se v noci nepracuje, musejí prohlížeti, dále instrukce ponocným s kontrolními hodinami, zajištěný přístup k vodě se stroji pro každý případ, nařízení, že tehdy, kdy zůstane vodní stroj státi, musí se především zámyčky a kohouty u vodních nádržek uzavřít, aby se voda pro případ ohně udržela a nemohla být nikde vypuštěna. Většina výše uvedených továrních sborů byla německých, anebo měla německé vedení (velení), německé stanovy a německý jednací jazyk a vedení úřední agendy, poněvadž našly daleko příznivější pochopení a podporu pro svou činnost u německých správ a rakouských státních úřadů než sbory české, i když v těchto závodech pracovalo více českých obyvatel. Jejich členstvo se často skládalo z místního obyvatelstva, národnosti německé, české nebo polské a převážně národnostně nevyhraněné. Tedy německé podle velící řeči a podle příslušnosti k zemské organizaci, např. hutní závody Železárny Vítkovice a Karlova huť Frýdek-Místek /od / patřily k Slezské zemské hasičské jednotě Der Verband der freiwilligen Feuerwehren Mährens und Schlesiens a župě Bezirksverband XIII, firma Reginald Czermack-Warteck Teplitz (Teplice), Benedikt Schroll a syn, Pollak a syn Broumov- Velká Ves patřil k Německému zemskému hasičskému svazu pro Čechy - Deutscher Feuerwehr-Landes-Zentralverbant für Böhmen. Tovární hasičské sbory Reichových skláren byli v Krásně nad Bečvou, Vsetíně, Novém Hrozenkově a Velkých Karlovicích byly kolektivními členy německé župní jednoty č. 11 (Feuerwehr Bezirksverband Nr. 11) se sídlem v Krásně nad Bečvou, která náležela k německému Svazu moravského hasičstva. Prvním starostou byl továrník Ignác Rech. V roce 1885 vstoupili do okresní jednoty hasičské Ústí nad Labem HJOÚ (Aussiger Bezirks Feuerwehrverband) tovární sbory z Ústeckých železničních dílen Ústecko-teplické dráhy a ze Sklárny Ústí nad Labem, v průběhu roku 1887 přistoupil sbor Chemické továrny v Ústí nad Labem. Dobrovolný Česko Třebovsko-Parnický hasičský sbor tovární firmy Heřm. Pollacka synové byl přiřazen k německé hasičské župě se sídlem v Lanškrouně / /. Tovární sbor sbor fa Haase Trutnov byl přiřazen k německé župě č. 10. Především nutno vyjít ze struktury obyvatelstva našeho státu v druhé polovině 19. století, a to zvláště po stránce národnostní. V republice byla tehdy početná silná skupina velkoprůmyslníků židovského vyznání, hlásící se vesměs k německé národnosti, a proto sbory zřizované v jejich továrnách byli pokládány za německé. První snahy o zřízení hasičských sborů továrních vlasteneckého průmyslnictva království Českého pochází z roku Ve Věstníku zemské ústřední hasičské jednoty království Českého ročník III, číslo 10, str v článku Hasičská stráž, dále na str. 104 v článku České hasičstvo a továrny na slovo vzatí odborníci s pravým vlasteneckým zápalem zasazovali se o to, aby požární opatření v českých továrnách proběhlo ustavením závodních sborů ve prospěch průmyslových realit a aby počet českých továrních bratří hasičů počet Čechů byl rozmnožen. Další výzva proběhla ve Věstníku zemské ústřední hasičské jednoty království Českého ročník IV, číslo 23 dne ve článku na str. 144 Tvořme hasičské sbory aneb odbory tovární, který pojednává o tvoření hasičských sborů továrních, pocházejícího z péra osvědčeného i statečného bojovníka br. Václava Lohniského.

19 V díle Deset let hasičského spolčování v království Českém skládala se koncem roku 1887 německá sekce z 37 továrních sborů a sice: v okresním hejtmanství Ašském 4 se 215 členy; ve Falknovském (dnes Sokolovském) 1 se 67 členy; ve Frýdlandském 4 se 267 členy; v Chomutovském 1 s 52 členy; v Jabloneckém 2 se 239 členy; Lanškrounském 1 s 52 členy; v Libereckém 5 se 343 členy; v Česko-Lipském 1 s 52 členy; v Plzeňském 5 se 353 členy, v Rumburském 2 se 214 členy, v Teplickém 3 s 82 členy; v Karlovarském 2 se 140 členy. Celkem rozmnožily tyto tovární sbory sekci německou o hasičů, kdežto česká sekce, české okresy nevykazovaly v té době ani jediného továrního sboru! V březnu 1878 se sešli zástupci župních i okresních hasičských sborů v Teplicích a vytvořili Z.Ú.H.J.kr.Č. V tomto období se také setkáváme v továrnách se sbory pro ochranu proti ohni, v nichž byli dělníci a úředníci. Tyto sbory byly nucené, zřizoval je zaměstnavatel, který většinou zakoupil hasicí náčiní a kryl i výlohy tohoto hasičského sboru. Málokterý tovární sbor byl však utvořen na základě spolkového zákona z roku Ustanovení o hasičské službě, vykonávané dělníky a úředníky, obsahovala totiž většina služebních nebo továrních řádů. (Myška, Wurmová, 1964, ). Po vydání zákona o požární policii z roku 1876 docházelo ke sporům, zejména o využívání podpůrných opatření, poskytovaných dobrovolných hasičským sborům, protože o továrních sborech se ve zmíněném zákoně výslovně nemluvilo. Proto bylo k tomuto zákonu podáno množství doplňků i pozměňovacích návrhů. Veškeré tovární sbory mohly být členy příslušné župy a tím i zemské jednoty Z.Ú.H.J.kr.Č. Např. hasičské sbory Náchod-továrna Doctor 1888, Náchod-přádelna 1890, Náchod-barvírna 1890, Náchod-Mautner-tkalcovna 1893; Babí-přádelna 1896 byly začleněny do náchodské hasičské župy č. 39 (dříve Seidlova) a jejím prostřednictvím do Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého (po r Česká zemská hasičská jednota) a ZAZ Jaroměř organizován v okresní hasičské jednotě (OHJ) Jaroměř. Tovární hasičský sbor bratří Goldschmidtů Hořice byl přijat za první členy župy, jiný sbor bratří Goldschmidtů ve svazu župy č. 19 Jičínské Dnem se hasičský sbor ve větřínské papírně stal členem Ústředního svazu hasičů. V roce 1894 byl hasičský sbor továrny v Malči mezi zakladateli chotěbořské župy a jeho velitel František Kratochvíl byl jmenován župním dozorcem na schůzi župy Karlínské v Předbojích přistoupil noví hasičský sbor továrny Kolben a spol. ve Vysočanech s počtem členů 19 přistoupil k župě Karlínské tovární sbor Bystřice Thonet stál u založení hasičské župy T. G. Masaryka č. 49. V roce 1888 vstoupil tovární hasičský sbor c.k. Továrny na tabák v Sedlci pod Kaňkem do župy č. 46 Kutnohorské. Český dobrovolný hasičský sbor firmy Hermanna Pollacka synové, Parník-Česká Třebová se v roce 1919 připojil k hasičské župě Ústecko-Třebovské, nesoucí jméno českotřebovského ředitele škol J. B. Hubálka, obětavého a zaníceného hasičského pracovníka /vystoupil /. Dne začleněn do okresní hasičské jednoty OHJ Ústí nad Orlicí. Koncem roku 1919 přistupuje český sbor závodní jámy Louis v Moravské Ostravě-Vítkovicích k Lašské hasičské župě Křenkově číslo 33. Ředitel přádelny Bratří Bubaumů Malé Svatoňovice-Jestřebe ing. Kubesch velký příznivec hasičů a župní dozorce župy úpické č V roce 1927 se přihlásil závodní požární sbor tkalcovny Ignáce Klingera v Novém Městě pod Smrkem do Okresního svazu požární ochrany. Dobrovolný hasičský sbor firmy Baťa Zruč nad Sázavou během roku 1941 přistoupil za členy ČZHJ. Hasičský sbor firmy Drucker Bučovice se stal v součástí 42. župy Fráňovy. Hasičský sbor továrny R. A. Smekal v Čechách u Prostějova byl členem hasičské župy Plumlovské čís. XXVII. Tovární hasičský sbor firmy Sigmund-Pumpy Lutín byl v době svého založení příslušen pod VIII. hasičskou župu Olomoucko-Šternberskou, II. okrsek. Český hasičský sbor Karlovy huti byl roku 1931 organizačně zařazen do svazku tehdejší frýdecké župy Karla Špoka. Oddíl huťských hasičů Knížecí a biskupské železárny Železná byl přiřazen k Vrbenským (Vrbno pod Pradědem) dobrovolným hasičům jako 5. oddíl.

20 Některé tovární sbory měli hasičská strážnice, kde byly stroje a veškerá výstroj, nábytkem a obrazy, prostorem pro stříkačku, lezeckou věží, požární telefony a kavalce pro muže sloužící noční hotovost, např. Benedikt Scroll a syn Olivětín, Adamovské strojírny; Rafinerie cukru A C von Liebig Skřivany, První brněnská strojírna Brno, tkalcovna Ignáce Klingera Neustadtl/Nové Město pod Smrkem /od r. 1909/, Schichtovy závody Střekov; Vítkovické železárny /od r. 1936/, Sellier a Bellot Vlašim /od r. 1939/, HPS Herman Pollack synové Parník-Česká Třebová tř. DETAG /od r. 1939/. Hasičská stráž sloužila v zájmu závodu (továrny) a proto to byl Sbor dobrovolných továrních hasičů. Několik sborů továrních (soukromých) bylo ustanoveno na základě pouhého řádu vydaného tovární správou, doporučovalo se, aby sbor byl ustaven na základě určitých stanov. Sbor tím nabýval všech práv řádného spolku a ve všech podáních k úřadům a veřejným ústavům byl osvobozen od kolkových poplatků. Měl-li sbor stanovy, v nichž bylo vyznačeno, že působí i při požárech mimo tovární obvod, požívali členové nároku na osobní podpory z hasičského fondu při nehodách, jež se udaly při cvičeních a přípravné službě hasičské vůbec a při požárech mimo továrních. Členům soukromých sborů byl otevřen nárok na podpůrné svépomocné pokladny Zemské ústřední hasičské jednoty - starobní a pohřební (rovněž při sborech závodních /soukromých/, jejichž členům dle II. oddílu řádu o udílení podpor jest nárok na osobní podpory přiznán, nerozhoduje, byl-li sbor zaměstnán v závodě vlastním nebo jinde. Nečiní se rozdílu mezi členy sborů dobrovolných hasičův a členy sborův obecních nebo soukromých /závodních neb ústavních/, již konají dle služebního řádu službu požární též mimo vlastní podnik nebo ústav a k němu příslušné budovy) Členy pohřební pokladny byli např. většina členů sboru Mautnerův tetilní závod Náchod a manželky některých z nich, dále Fantovy závody, Semtin-Eplozia, Cukrovar Čakovice, Carborundum Staré Benátky, Karlova huť /od /, Benedikt Scroll a syn Olivětín, továrna Schicht, HPS Česká Třebová /od r. 1929/. Seznam odborů pohřební pokladny členů ČZHJ 17. župa Pardubická-Těšíkova Semtín Eplosia ; Fantovy závody 39. župa Náchodská Babí-továrna; Červený Kostelec-továrna; Náchod MTZ; Náchod přádelna a barvírna, alc. spol.; 49. župa Podbezdězská-Velvarský Bělá pod Bezdězem-továrna; 56. župa Okresu brandýského na Labi Kostelec n. L.-cukrovar; 66. župa Kladenská Kladno-železárny 119. župa Ústecko-třebovská-Hubálkova Kerhartice n.o.-továrna 136. župa Sušická Sušice továrna Solo Firma Ignác Reich z Krásna platila příspěvky do podpůrného fondu za své závodní huťské hasiče. Schichtovy závody okamžitě přistoupili do pohřební poklady roku 1898 a zavázali se za své členy platit po dobu pěti let příspěvky. Základ hasičský pro věcné potřeby (podpory na náčiní) stanovy neřešili, protože se jednalo o soukromé náčiní. V ostatních členských právech se nelišili soukromé (tedy tovární) sbory od ostatních sborů dobrovolných hasičů. Základním článkem Svazu dobrovolného hasičstva za I. republiky byly sbory hasičů, které byly zřizovány v osadách, obcích, městech i v různých závodech. Tovární sbory zasahovali v obvodě továrním, v obci i okolí do vzdálenosti 2 km. Tovární správa propůjčovala sboru veškeré potřebné náčiní, stejnokroj, výzbroj, skladiště i cvičiště a dbala o udržování veškerých těchto potřeb, mimoto opatřoval potřebné spolkové i cvičení knihy. Vzhledem k těmto povinnostem příslušelo tovární správě právo jmenovat starostu (velitelenáčelníka) a dva přísedící výboru, a to bez ohledu na volební období na dobu neurčitou, odvolávat a nahradit tyto zmocněnce jinými šlo kdykoli i jednotlivě.