Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře. Milan Vyhlídal

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře (bakalářská diplomová práce) Milan Vyhlídal Vedoucí práce: doc. PhDr. Václav Vondrášek, CSc. Brno 2008

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny. 5. květen

3 Rád bych poděkoval panu doc. PhDr. Václavu Vondráškovi, CSc. za cenné rady a připomínky při odborném vedení práce a všem níže uvedeným pamětníkům akce MTC, kteří mi poskytli důležité informace.

4 Anotace Vyhlídal, Milan. Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. Bakalářská diplomová práce. Cílem práce je přiblížit a objasnit průběh a formu pomoci při budování Military Technical College v Káhiře a zasadit tuto akci do širších souvislostí hospodářské pomoci zemím třetího světa, v této práci konkrétně Egyptu. Zabývá se také úlohou Československa, především Vojenské akademie Antonína Zápotockého při zajišťování celé akce. Práce je strukturována do dvou hlavních kapitol. První z nich se věnuje obecně politickým okolnostem a počátku československého vývozu zbraní a vojenské techniky do Egypta. Druhá část se zaměřuje na postupnou výstavbu a problematiku Military Technical College. Práce čerpá především z materiálů získaných z příslušných vojenských archivů a ze svědectví pamětníků, kteří se výstavby Military Technical College zúčastnili. Klíčová slova: Military Technical College, Egypt, českoslovenští pracovníci, Káhira, Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně.

5 Annotation Vyhlídal, Milan. Aid of VA AZ for the establishment of Cairo Military Technical College. Brno: Faculty of Arts, Masaryk University, 2008, 33 pp. Bachelor Degree Thesis. The aim of my work is to introduce and explain the process and form of aid for the establishment of Cairo Military Technical College by putting it into the context of economic support to the Third World Countries, in particular to Egypt. Moreover, it examines the role of Czechoslovakia, especially of Military Academy of Antonin Zapotocky, while organising and providing the support. My work is divided into two main chapters. Chapter 1 focuses on political background in general and the beginning of Czechoslovak military export to Egypt. Chapter 2 addresses the issue and gradual establishment of Military Technical College. The information was collected from the military archives materials and testimonials of those who actively participated in the establishment of Military Technical College. Keywords: Military Technical College, Egypt, Czechoslovak experts, Cairo, Military Academy of Antonin Zapotocky in Brno.

6 Obsah 1. Úvod Politická situace a počátek vývozu vojenské techniky do Egypta Politická situace v regionu do roku Přípravy zahraničních studentů na půdě VTA AZ a počátek technické pomoci Egyptu Výstavba MTC v Káhiře Počátky činnosti našich pracovníků v Egyptě Vznik samostatné technické školy v Káhiře Rozvoj MTC Končící spolupráce Závěr Seznam zkratek Prameny a literatura Prameny Literatura Rozhovory s pamětníky Přílohová část

7 1. Úvod Státy východního bloku, a ve velké míře právě Československo, se na konci padesátých let začaly hospodářsky významně angažovat v Egyptě. Do této země ve velkém množství mířily výrobky, stroje pro průmysl a v neposlední řadě i speciální vojenská zařízení. Tato speciální vojenská zařízení nutně vyžadovala odborný personál, tedy i instituci, která by tyto vojenské experty školila. O tuto stránku se postaralo Československo, konkrétně Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně, navenek ale zastupovaná Ministerstvem zahraničního obchodu ČSR. Malé povědomí o této akci bylo důvodem věnovat téma předložené práce Pomoci Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně (dále VA AZ) při budování Military Technical College in Cairo (dále MTC). Jelikož zmíněná problematika akce MTC nedošla komplexního zpracování, měla by tato práce také navázat, případně rozšířit dosud malý počet publikací, které se ve větší nebo menší míře věnují tomuto úzce vymezenému tématu. Akce MTC se svojí náplní zcela vymykala tradiční, a celkem známé, hospodářské pomoci zemím třetího světa, která od padesátých let mířila z Československa nejen do afrických zemí. V případě budování MTC v Káhiře mluvíme spíše o vědecko-technické spolupráci. Jak již bylo zmíněno, problematika československé pomoci při budování MTC nebyla a není doposud zcela zpracovaná. Také literatury na podobné téma je málo. Nedostatek studijních materiálů s sebou pak nutně přináší problémy při zpracování tohoto tématu. K vytvoření práce přispěly především prameny získané ze Správního archivu Armády České republiky v Olomouci. V jeho fondech se nacházejí veškeré dokumenty spjaté s činností Vojenské akademie Antonína Zápotockého (dále VA AZ), včetně akce MTC, kterou VA AZ zajišťovala. Dále byly využity dokumenty z Vojenského ústředního archivu v Praze, kde bylo čerpáno z fondů Kádrové správy a Správy materiálního plánování MNO. Práci také velkou mírou obohatily informace získané od pamětníků, kteří se zmíněné akce v Káhiře přímo zúčastnili. Jejich výpovědi pomohly ujasnit některé 1

8 problémy zmíněné akce. Zároveň jejich svědectví byla srovnávána s příslušnými archivními dokumenty. Patřil mezi ně pan doc. Svatopluk Slavíček, který působil na akci MTC v letech a poté v letech jako zástupce vedoucího čs. odborníků na MTC pro učební a vědeckou činnost. Dalším z pamětníků byl pan prof. Lubomír Popelínský, který se účastnil akce MTC celkem třikrát, a to v letním semestru roku 1959, kdy vyučoval základy konstrukce pěchotních zbraní, dále pak v letech , kdy vedle přednášek vedl a konzultoval diplomové projekty, a nakonec v letech , kdy přednášel teorii a projektování automatických zbraní a pozemní příslušenství raket. Měl jsem také možnost se setkat s panem doc. Viktorem Kanickým, který Egypt navštívil celkem osmkrát. Mimo samotné akce MTC, kterou byl nakonec nucen opustit v prosinci 1969, se od počátku zúčastnil i kurzů pod vedením prof. Farlíka pro egyptské zbrojní závody. Práce čerpala i z vybrané literatury. Některé informace k tématu byly uvedeny v publikacích Václava Vondráška, Sylvestra Chrastila a Martina Markela (2001, 2005), které mapovaly dějiny této školy. Hlouběji se této problematice věnovala Alena Králová (2004). Zmínky můžeme nalézt např. i v publikaci prof. Lubomíra Popelínského (2001). Autor v ní vzpomíná na svá zahraniční působení, mimo jiné i na konkrétní akci v Káhiře. Některé informace o Egyptu v dané době, ale spíše v kontextu studené války, se dají nalézt v publikacích od Ivana Brože (2005) a dále např. v publikacích od Jana Wannera (2002, 2006). Všechny zmíněné publikace pomohly celkově vyjasnit základní dějinné souvislosti a částečně i problematiku káhirské akce MTC. Podrobnější vyjasnění průběhu a forem celé pomoci při budování MTC snad přinese předložená práce. Práce je rozdělena na dvě hlavní kapitoly. První kapitola nazvaná Politická situace a počátek vývozu vojenské techniky do Egypta zasazuje celou akci do širších souvislostí a je rozdělena na dvě podkapitoly. První z nich Politická situace v regionu do roku 1956 má za úkol stručně seznámit se složitou situací v Egyptě a na Blízkém východě po ukončení druhé světové války a po ztrátě vlivu Velké Británie v tomto regionu. 2

9 Další podkapitolou je Příprava zahraničních studentů na VTA AZ a počátky technické pomoci Egyptu. Tato podkapitola popisuje počátky školení zahraničních expertů na půdě akademie a dále i průběh a formu technické pomoci, která do této země začala ve velkém měřítku proudit ve druhé polovině padesátých let. Tato podkapitola, společně s předchozí podkapitolou Politická situace v regionu do roku 1956, není podrobněji rozvedena, protože obě témata jsou sama o sobě velice obsáhlá a složitá a svým obsahem částečně přesahují rámec této práce. Stěžejní kapitolou je Výstavba MTC v Káhiře, která nás ve svých podkapitolách uvede do samotné problematiky výstavby egyptské vojenské školy. První podkapitola Počáteční činnost našich pracovníků v Egyptě seznamuje s kurzy pro egyptské zbrojní závody, na kterých naši experti přednášeli a jejichž veliký úspěch podnítil a předznamenal vznik samostatné vysoké vojenské školy MTC v Káhiře. Podkapitola Vznik samostatné školy v Káhiře je časově vymezená obdobím 1958 až 1962, ve kterém došlo k vytvoření vysoké školy, ale ještě ne na zcela pevných základech. Škola měla problémy, ty byly způsobeny jak počátečním neuznáním od civilních univerzit, tak i zcela neujasněnou představou o škole v rámci samotných egyptských ozbrojených sil. Podkapitola Rozvoj MTC vymezuje období od 1962 až do počátku sedmdesátých let. Právě květen 1962 je pro MTC velice důležitý, protože došlo k vydání dekretu o MTC egyptským prezidentem Násirem. Tímto zákonem škola získala pevné místo mezi egyptskými vysokými školami a i v samotné egyptské armádě. Poslední podkapitola nazvaná Končící spolupráce seznamuje s událostmi až do léta 1977, kdy naši pracovníci definitivně opustili MTC. Objasní, jaký vliv na působení československých expertů měla změna ve vedení Egypta a jeho měnící se politika. Název této podkapitoly byl zvolen s ohledem na odchod našich pracovníků z MTC. Jinak samozřejmě i v těchto letech, bez ohledu na politické dění, docházelo k dalšímu rozvoji a otevírání nových oborů a specializací a odchod našich pracovníků neznamenal ukončení činnosti MTC. 3

10 Jelikož jsem v archivech a u pamětníků narazil na celou řadu dokumentů spjatých s akcí MTC, rozhodl jsem se kopie těch nejzajímavějších přiložit do samostatné Přílohové části. Práce zřejmě neposkytne zcela úplný výklad dané problematiky. Ponejvíce byla limitována možnostmi studia ve Vojenském historickém archivu v Praze. Domnívám se, že podrobné zpracování dokumentů ve zmíněném Vojenském historickém archivu, a dále i podrobnější zpracování fondů Archivu ministerstva zahraničních věcí a fondů Ministerstva zahraničního obchodu ČSSR, by pro mě mohlo být určitou výzvou do budoucna. 4

11 2. Politická situace a počátek vývozu vojenské techniky do Egypta 2.1. Politická situace v regionu do roku 1956 V součinnosti se Sovětským svazem také Československo a jiné státy východního bloku vyvinuly v polovině padesátých let, v době vrcholu studené války, svoji angažovanost na území Blízkého východu. Již dříve, hlavně Československem, jehož jménem se děly zbrojní obchody, podporovaný právě narozený stát Izrael se nakonec vydal úplně jinou cestou, než v jakou Sovětský svaz doufal, a proto se pozornost obrátila na arabské státy. Egypt 1 byl státem, který dosáhl alespoň formální nezávislosti v dané době nedávno, v roce 1952, kdy skupina nacionalistických důstojníků v čele s plukovníkem Gamálem Abdulem Násirem 2 svrhla probritský a zkorumpovaný režim krále Fárúka a převzala moc. Velký vliv v zemi však měla nadále Velká Británie. To chtěli mladí důstojníci s Násirem v čele změnit. Jejich cílem byla plná nezávislost země a úplná likvidace britského vlivu, a to nejdříve v samotném Egyptě, a posléze v rámci arabského odboje na celém Blízkém východě. Roku 1954 odešli britští vojáci a vztahy se začaly zhoršovat. Nový britský premiér Anthony Eden začal Násira podezírat, že chce nahradit britský vliv vlastní dominancí. Egypt nyní potřeboval zbraně. Násir se nejprve obrátil na USA s požadavkem na nákup zbraní. Amerika z obavy, že by zbraně mohly být použity proti Izraeli, požadovala platby hotově v dolarech, což vzhledem ke stavu egyptských financí nebylo vůbec možné. Násir se proto obrátil na státy východního bloku, které jeho žádosti vyhověly. Zde mohl zbraně získat na dlouhodobý úvěr. Západ to ovšem zneklidňovalo. Američané a Britové začali přesvědčovat Násira, aby se vzdal dodávek zbraní z východu. Za to nabízeli pomoc mírového 1 Egypt Sjednocená arabská republika (SAR) vznikla spojením Egypta a Sýrie roku Název přežil rozpad federace v roce 1961 a sloužil beze změn i se státním znakem až do roku Od té doby stát nesl název Egyptská arabská republika (EAR). 2 G. A. Násir ( ) byl egyptský politik a státník, který svrhl probritský monarchistický režim. Roku 1956 se stal prezidentem. Během svého působení těsně spolupracoval se SSSR. 5

12 ujednání s Izraelem, se kterým přetrvávaly od války po jeho vzniku v roce 1948 napjaté vztahy, a dále i případnou půjčku na stavbu Asuánské přehrady. Tu zamýšlel Násir postavit jako symbol nového směru Egypta, který měl značit sílu, rozvoj a prosperitu. Egypt však prosazoval návrat palestinských uprchlíků a rovněž požadoval, aby se Izrael vzdal dobytého území z roku Tím jednání zkrachovala. To opět otevřelo cestu zemím východního bloku. Amerika, která měla zásadní vliv ve Světové bance, zamítla uvažovanou půjčku na přehradu, což spustilo další koloběh událostí. Aby měl Egypt finance, znárodnil v červnu 1956 Suezský průplav, kde měl doposud zásadní vliv britsko-francouzský kapitál. To vyvolalo francouzsko-britskoizraelskou intervenci. V praxi ale plán intervence selhal. I když vojenský postup byl víceméně úspěšný, ve světě bylo mobilizováno veřejné mínění. Spojené státy, které nebyly informovány o plánech Francie a Velká Británie, odmítly, z obavy z růstu arabského nacionalismu, intervenci podpořit a hrozily sankcemi. Sovětský svaz protestoval a nepřímo Velké Británii pohrozil raketami. Anglo-francouzská intervence ztroskotala. Jako vítěz vyšel Násir a Sovětský svaz si svou podporou Egyptu definitivně vysloužil upevnění své pozice v tomto regionu. To otevřelo cestu socialistickým státům, které Egypt již v době před touto krizí také významně podporovaly, a tato podpora setrvala prakticky až do konce 70. let Příprava zahraničních studentů na VTA AZ a počátky technické pomoci Egyptu Již několik let po vzniku se brněnská akademie začala podílet na přípravě zahraničních studentů. V letech 1955/1956 byli rozkazem prezidenta republiky a ministra národní obrany č. 050 a 051/1955 přijati na Vojenskou technickou akademii Antonína Zápotockého 3 (dále VTA AZ) první studenti z Korejské lidově- 3 Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého (dále jen VTA AZ). Od června 1958 byl název změněn na: Vojenská akademie Antonína Zápotockého (dále jen VA AZ). 6

13 munici. 7 Zbraně Egypťané dostávali na výhodný dlouhodobý úvěr, s tím, že 25 % demokratické republiky a Čínské lidové republiky. Těmto studentům byla věnována vyšší pozornost, studium a ubytování měli bezplatné, avšak stravu si hradili z vlastních prostředků. Pomalu, ale jistě tak započala vojenská pomoc v podobě školení budoucích vojenských kádrů ze zahraničních zemí, včetně posluchačů z Egypta a Sýrie. 4 Jedna z prvních dohod, která počítala s vývozem vojenského materiálu do Egypta, byla uzavřena mezi egyptskou stranou a Ministerstvem zahraničního obchodu ČSR 14. února Ve chvíli, kdy byla v Káhiře v dubnu 1954 otevírána československá obchodní výstava, byla na světě další československo-egyptská dohoda o výměně zbraní za bavlnu. 5 Zde je třeba zmínit, že (vyjma pěchotních zbraní) nešlo zpočátku o moderní zbraňové systémy. Jádrem dodávky totiž bylo 50 modernizovaných německých tanků PzKpfw IV původně z 2. světové války. Tyto stroje byly jako válečné přebytky montovány v našich závodech. 6 Na základě další dohody z 12. září 1955 a rozhodnutí politického byra ÚV KSČ z 10. října 1955 došlo k rozsáhlým dodávkám vojenské techniky do Egypta. Tím započala vojensko-technická pomoc Egyptu ve velkém měřítku. Československo se stalo výhradním dodavatelem zbraní prezidentovi Násirovi. Pod hlavičkou Ministerstva zahraničního obchodu ČSR mířily do Egypta v menší míře také zbraně z Polska a SSSR. Jednalo se především o tanky TK-IS, T- 34, samohybná děla SU-100, dále o obrněné vozy, nákladní a terénní vozidla, stíhačky Mig-15 a bombardéry Il-28, a v neposlední řadě i o děla a příslušnou objemu obchodu bylo poté zaplaceno valutami, zbytek pak byl kryt surovinami a potravinami hlavně bavlnou, fosfáty, rýží atd. 8 4 Vondrášek, V. Chrastil, S. Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně Praha 2001, s Wanner, J.: Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabsko-izraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha 2006, s Tamtéž, s Brož, I.: Arabsko-izraelské války. Praha s Wanner, J.: Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabsko-izraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha 2006, s

14 Přímo v ČSR působila egyptská delegace, která předkládala své návrhy a požadavky Ministerstvu zahraničního obchodu ČSR, které je následně konzultovalo s dalšími příslušnými resorty. Jelikož tato vojenská technika vyžadovala vyškolený personál, který by ji dokázal ošetřovat, a pak jej náležitě takticky využít v bitevním poli, bylo zahájeno několik kurzů s egyptskými vojáky. Jednalo se především o vybrané specialisty. Časem přišel další požadavek na vyškolení 152 odborníků. Tento požadavek byl akceptován, s tím, že školení proběhne na VTA AZ ve dvou až třech skupinách v termínu od 1. prosince 1955 do 30. července Školení mělo egyptským uchazečům poskytnout znalosti na takovém stupni odbornosti, která by jim dovolovala stát se instruktory konkrétních oborů ve své zemi. Šlo o zvládnutí tanku T-34, transportéru BTR-152, samohybného děla SD-100, kanónů ráže 122 mm, letounů Jak-11, Mig-15, Il-28 atd. 9 Resortní orgány celou věc před tím konzultovaly s příslušnými orgány sovětské armády a bylo rozhodnuto, že praktický výcvik na příslušných zbraních provede VTA AZ Brno. Účastníci prvého kurzu nastoupili 30. listopadu Dále bylo rozhodnuto, že školení na obrněných transportérech BRT-152 zajistí sovětská strana přímo na egyptské půdě. Školení v leteckém výcviku mělo být provedeno v ČSR našimi a sovětskými odborníky, přičemž moderní leteckou techniku měla dodat sovětská strana. Dále se uvažovalo, že by se kurzy středních a generálních oprav všech druhů techniky dodávaných Československem organizovaly přímo na egyptské půdě s ohledem na místní specifické podmínky, a to také z důvodu, že školení egyptských odborníků by vyžadovalo jejich přístup do utajovaných československých vojenských zařízení, což by mohlo znamenat jistý druh nebezpečí. 9 Vondrášek, V. Chrastil, S. Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně Praha 2001, s

15 3. Výstavba MTC v Káhiře 3.1. Počáteční činnost našich pracovníků v Egyptě V počáteční činnosti našich pracovníků v Egyptě šlo o zajištění speciálních kurzů. Tyto kurzy, celým svým originálním názvem Higher Course of Armament of Alexandria University (Vyšší zbrojní kurzy Alexandrijské univerzity), měly proběhnout v rámci právě započaté vojensko-vědecké pomoci ve zbrojovkách v Alexandrii. Měly podobu postgraduálního studia a vedení egyptské delegace mělo samozřejmě o tyto postgraduální kurzy a další spolupráci veliký zájem. Proto bylo rozhodnuto, že se do Egypta vyšle skupina složená z jednoho vysokoškolského profesora a dvou asistentů, která bude mít úkol vést po určitou dobu vojenské technické učiliště. Egyptská strana měla zájem především o odborníky z oboru chemie a konstrukce zbraní. Z tohoto důvodu náčelník generálního štábu požádal 30. ledna náměstka ministerstva národní obrany, aby na základě jednání s náčelníkem VTA AZ, který byl již během návštěvy egyptských představitelů o celé akci spraven, předložil do 10. února 1956 návrh vybraných specialistů MNO. Počítalo se s tím, že skupina ihned po příjezdu do Egypta zahájí přípravné práce, aby výuka na vojenském technickém učilišti mohla být zahájena ještě během roku Komise z VTA AZ rozhodla, že do Egypta vyšle jako vedoucího skupiny prof. Ing. Dr. Aloise Farlíka. Ministerstvo zahraničního obchodu ČSR ale oznámilo, že Egypt navštíví zatím pouze vedoucí skupiny na dobu dvou týdnů s cílem provést sondážní průzkum, a teprve po jeho návratu a vyhodnocení situace budou následovat pobyty dalších příslušníků skupiny. Finanční náklady na první sondážní cestu hradilo Ministerstvo zahraničního obchodu. Vedoucí skupiny navštívil Alexandrijskou univerzitu, na jejíž půdě se právě tvořila nová zbrojní fakulta, seznámil se s radou a s materiálně-technologickou základnou školy. Mezitím VTA AZ navštívila vojenská delegace egyptské armády vedená generálem Ahmedem K. El-Badrim a došlo k projednání další spolupráce. 9

16 V říjnu roku 1956 pak do egyptské Alexandrie odjela celá skupina našich odborníků, která začala vyučovat na zmíněné zbrojní fakultě Alexandrijské univerzity podle učební dokumentace připravené na VTA AZ. Posluchači byli vojáky a zároveň již i absolventy zahraničních vysokých vojenských škol, hlavně z Francie, Velké Británie a USA. Po absolvování těchto kurzů měli zaujmout místa vedoucích pracovníků v egyptských zbrojních závodech. Protože šlo již o hotové inženýry, skripta předem připravená na VTA AZ často nedostačovala. V samotném studiu byl totiž především kladen důraz na konstrukčně technologické teorie a na zbraňové aplikace. Příprava učitelů a příslušných studijních materiálů se proto stala velice náročnou. Kurzy pro egyptské zbrojní továrny byly rozděleny na trimestry a byly zajišťovány až deseti našimi pracovníky a tlumočníky. Naši odborníci měli také k dispozici egyptské asistenty a kresliče. Někteří z našich pracovníků již v této době přicestovali spolu se svými rodinami. 10 Samotný počet egyptských posluchačů byl proměnlivý, zpravidla se pohyboval mezi 16 až 24 posluchači. Celá skupina československých odborníků se zpět do Československa vrátila v listopadu 1956 a již na počátku ledna 1957 odletěla zpět do Egypta. Tím započala druhá část kurzu. V kurzu se však začaly vyskytovat menší problémy. Byly tolerovány absence posluchačů, negativní roli zřejmě sehrály i místní podmínky, a v neposlední řadě i některé manželky našich pracovníků. Ty se, zřejmě v důsledku nedostatku zaměstnání, začaly stýkat i s lidmi mimo kurzy. Někdy docházelo přímo až k flirtování s egyptskými důstojníky. 11 Takové jednání bylo vnímáno a hodnoceno jako velmi nevhodné. Na tomto místě je třeba zmínit, že shora zmíněné okolnosti mohly způsobit naší skupině řadu nepříjemností, navíc i z důvodu, že komunistická strana byla v Egyptě ilegální, takže taková aféra mohla na naše pracovníky připoutat nežádoucí pozornost Řízený rozhovor s panem doc. Ing. Viktorem Kanickým, CSc. (Brno, ) 11 Vojenský historický archiv Praha (dále jen VHA Praha), Ministerstvo národní obrany (dále jen MNO), Kádrová správa (dále jen KS) 1957, karton VHA Praha, MNO, KS 1957, karton

17 Proto byl prof. Farlík po svém příletu do Káhiry 9. října 1957 požádán pracovníky egyptského ministerstva válečného průmyslu, aby zavedl v kurzu pořádek. Ministr válečného průmyslu generál Ing. Byshri jej zároveň seznámil s reorganizací škol egyptskými odborníky a požádal prof. Farlíka, aby zpracoval podklady pro organizaci následujícího studijního kurzu, který měl být zahájen v říjnu roku Vznik samostatné technické školy v Káhiře Egyptská strana byla s kurzy velice spokojena a trvala proto na další spolupráci. Nový dlouhodobý kurz měl být tentokrát zahájen v Káhiře, případně v blízkém Hewlanu, kde bylo možno výhodně využít laboratoře místních zbrojovek. Ještě před ukončením kurzů pro zbrojní továrny požádal náčelník štábu pozemních vojsk SAR generál Ibrahim vedoucího skupiny československých vysokoškolských odborníků prof. Farlíka o prošetření stanoviska československé strany k poskytnutí technické pomoci při vybudování vlastní vojenské technické akademie Káhiře. 13 V dubnu 1958 se ministr války SAR maršál A. El. H. Amir obrátil již oficiální cestou na ministra národní obrany generálplukovníka Bohumíra Lomského s požadavkem na československou vládu o pomoc při organizaci a zřízení zmíněné technické akademie. V létě téhož roku ministr Bohumír Lomský tlumočil ochotu československé vlády zabezpečit požadovanou pomoc při budování technické školy v Káhiře. Mechanický kurz v Alexandrii mezitím skončil a dále pokračoval kurz chemický, který byl ukončen na konci září Učitelé z VTA AZ se soustředili na ukončení diplomových projektů a zkoušek posluchačů a koncipovali studijní materiály na připravovanou samostatnou vojenskou technickou školu v Káhiře. Nyní se naplno rozvinula a začala realizovat idea vybudování samostatné vysoké vojenské technické školy. Samotná situace na egyptských vysokých školách byla zajímavá a dosti odlišná od našeho evropského modelu. Egyptské univerzity byly v této době poměrně mladé. Velká většina moderních univerzit vznikla teprve po 2. světové 13 VHA Praha, MNO, Správa materiálního plánování (dále jen SMP) 1958, karton

18 válce podle amerických, francouzských a v neposlední řadě také britských vzorů. V podstatě existovaly dva typy univerzit. Tradiční muslimské, které se specializovaly na výchovu duchovních činitelů, a moderní státní univerzity budované podle již zmíněných západních vzorů. Univerzity byly řízeny státem a nacházely se pod kontrolou ministerstva výchovy. Školy byly značně decentralizované. Jejich vlastní činnost byla také značně nekoordinovaná. Často jedna katedra vytvořila svět sám pro sebe. Svoji negativní roli zde sehrály i místní tradice, silně ovlivněné náboženstvím. Egyptské vysokoškolské hodnosti byly profesor, docent a učitel. Samotní učitelé na vysokých školách se rekrutovali převážně z absolventů zahraničních škol. V této době mezi nevýznamnější státní univerzity patřily dvě univerzity v Káhiře, univerzita v Alexandrii a univerzita v Assuitu. Na základě rozhodnutí Politického byra ÚV KSČ ze dne 30. června 1958 o pomoci při budování vojenské školy v Egyptě proběhly na nově ustanovené VA AZ v Brně 2. až 20. září 1958 jednání, jejichž cílem bylo vyřešit všechny otázky související s touto akcí. Jednání se zúčastnila delegace ze SAR vedená generálem Ibrahimem Easammem Selimem. Za československou stranu jednání vedl generálmajor Josef Zuska. Egyptská delegace byla během své návštěvy seznámena s organizací výuky a učebními plány na VA AZ. Členům bylo umožněno prohlédnout si prostory akademie. Zároveň byla pro egyptskou delegaci organizována i prohlídka dalších československých vojenských učilišť. V souvislosti s jednáním byl v září 1958 pořízen Technický protokol 14. Škola je v něm uváděna ještě jako CMS College of military science. Tento protokol řešil všechny technické otázky připravované výstavby. Podle něj měla výuka probíhat ve dvou etapách. Nejdříve měl být dvouletý středně technický kurz pro důstojníky. Ten měl důstojníkům dát základní souhrn znalostí vědy a techniky a tím je připravit na další školení. Poté následovala jednoroční praxe. Na ni navazovalo tříleté studium, kdy adept začal studovat 14 Správní archiv Armády České republiky Olomouc (dále jen SA AČR Olomouc), Vojenská akademie Antonína Zápotockého (dále jen VA AZ), Egyptská arabská republika (dále jen EAR), karton

19 vybranou specializaci, během níž si měl osvojit moderní metody dané specializace. Absolvent měl být graduovaným vojenským inženýrem. Tento systém platil víceméně až do roku 1967, kdy byl nahrazen pouze studiem pětiletým. Mezi adepty na studium patřili důstojníci egyptské armády, dále polograduovaní, kteří začínali studiem IV. ročníku a nakonec již hotoví inženýři, kteří měli studovat pouze danou specializaci. Organizace školy měla být provedena na základě zkušeností z VA AZ, ovšem s ohledy na místní specifické podmínky. Učitelský sbor se měl skládat z arabských profesorů a z československých odborníků. Podmínkou pro naše experty byl titul inženýr nebo doktor, jazyková vybavenost a v daném oboru publikační a pedagogická činnost. Vyučovat se mělo od března 1959, a to pouze anglicky, do té doby mohla asi třetina našich pracovníků vyučovat s tlumočníkem. V osnovách se dále objevily předměty jako sociologie, politika, ruština a tělesná výchova. Naši učitelé s sebou přivezli své přednášky a skripta přeložená do anglického jazyka. VA AZ poskytla radu a pomoc v učebním procesu a zavázala se informovat o nově publikovaných dílech a vůbec o všech novinkách na poli zbrojních technologií. Samotný výčet publikací, které mířily na MTC byl ohromný. Během celé akce bylo přeloženo a vydáno na 1042 titulů učebnic, skript, sbírek příkladů a návodů do laboratoří. Průměrný rozsah jedné publikace byl asi 120 stran a náklady jednoho titulu byly 40 až 500 výtisků. Skripta skrývala ovšem i nebezpečí, protože publikace z časových důvodů neprošla odbornou oponenturou a ani jazykovou úpravou. Od počátku, jak bylo zakotveno i v protokolu, byla československá pomoc při výstavbě chápána jako dočasná do doby, než bude školu možné zcela předat do rukou kvalitních egyptských učitelů. Technický protokol za československou stranu podepsal generálmajor Josef Zuska a za stranu egyptskou generál Mohamed Ibrahim Hassan Selim. VTA AZ v tomto období také pro vybrané zaměstnance realizovala (na základě již výše uvedeného rozhodnutí politického byra ÚV KSČ o průběhu 13

20 technické pomoci zemím Blízkého východu z října 1957) kurzy anglického, francouzského a arabského jazyka. 15 V tomto směru vyvstaly problémy s financováním a zároveň se zajištěním potřebného počtu kvalitních učitelů arabského jazyka. Ministerstvo zahraničního obchodu se finanční otázkou nechtělo zabývat z důvodu, že jde čistě o věc MNO. Učitelé byli získáváni hlavně z civilních vysokých škol. Kurzy probíhaly i v letech 1958 až 1960 a musely být zajišťovány většinou externími pracovníky. Na základě zářijového Technického protokolu byl v lednu 1959 zpracován Kontrakt č Zde bylo dohodnuto poskytnutí technické pomoci při budování vojenské koleje v SAR od školního roku 1958/1959 v jednotlivých určených oborech. Československá pomoc byla opět potvrzena jako dočasná. Stanovily se konkrétní učební předměty, počty našich odborníků a doby jejich pobytu. Bylo přistoupeno k budování 11 nových specializací a výuka nových vojenských inženýrů měla začít 1. března. Škola, na které naši pracovníci začali od března 1959 působit, ještě zatím po formální stránce neexistovala. Nebyly zcela ujasněné představy o této škole. Nastaly také rozepře mezi různými složkami armády. O zřízení školy usilovalo nejvíce pozemní vojsko reprezentované právě již zmíněným generálporučíkem Selimem. V tomto provizorním obdobím byla škola umístěna v rozsáhlé vile ve čtvrti El Dokki na levém břehu Nilu, která ještě před pár let předtím patřila egyptské královně. Tato budova prozatím plně postačovala. Posluchačů nebylo mnoho a byli rozděleni do dvou skupin na polograduované, kteří měli odborné vzdělání, někdy i inženýrské, a na studenty, kteří sem byli odvoláni z káhirské univerzity za účelem studia elektrotechniky. 17 Zanedlouho se škola přestěhovala na okraj čtvrti Heliopolis do rozsáhlých budov, náležejících kdysi britské armádě. S tím samozřejmě vzrostl i počet studentů. 18 Postupem doby se začaly vyskytovat problémy s dodržením všech dohod daných československou stranou. Ne zcela byly plněny závazky, dle kterých VA AZ 15 Vondrášek, V. Chrastil, S. Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně Praha 2001, s SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton Popelínský, L.: Cestování za zbraněmi. Praha 2001, s Tamtéž, s