20 let na cestě. Slovo na cestu

Transkript

1 Slovo na cestu Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě duben let na cestě Drazí bratři a sestry, milí přátelé. Za krátkou dobu končí postní doba a stojí za to položit si otázku: Prožil jsem tuto postní dobu jako duchovní cvičení? Co mi přineslo duchovní cvičení do mého duchovního života? Pravdivě si odpovědět můžeme jedině s pohledem na Pána Ježíše, který prožil čtyřicet dní na poušti, vítězně zvládal pokušení a pak začal hlásat Boží evangelium: Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu. Jako pokřtění věřící křesťané jsme zváni Ježíšem nejenom jako jednotlivci, ale jako rodiny, společenství a celá farní rodina zažít sílu a potřebu Božího milosrdenství. Rozjímat nad utrpením Pána Ježíše u křížové cesty a společně tvořit rodinu Božích dětí a budovat Boží království zde na zemi, ne rozdělovat. Papež František nám neúnavně opakuje, že kritiky, klepy, závisti, žárlivosti, rivalita jsou postoje, které nemají právo obývat naše domy. Křesťan je někým, kdo umožní Bohu, aby ho oblékl do jeho dobroty a milosrdenství, aby ho oblékl do Krista, a tak se mohl stávat tím, čím je on služebníkem Boha a lidí, píše František, podle kterého k této proměně člověka dochází především díky naslouchání Božímu Slovu a přijímání svátostí, zejména eucharistie. Stojíme na prahu Velikonoc, kde chceme opravdově prožít s Kristem to, co pro naši spásu podstoupil, a to jenom z lásky k nám. Co víc pro nás mohl Bůh udělat. Bůh není vůči nám lhostejný. Každý z nás mu leží na srdci, zná nás jménem, stará se o nás, a když ho opustíme, hledá nás. otec Ján Bujňák, farní vikář v Březové u Vítkova

2 ... a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dál za nás jako oběť, jejíž vůně je Bohu milá. (Ef 5,2) Radostné prožití velikonočních svátků přeje 2

3 Modlitba za Národní eucharistický kongres 2015 Bože, náš nebeský Otče, děkujeme Ti, že s námi uzavíráš z lásky smlouvu novou, věčnou, nejsvětější, když nám Kristus na oltáři dává Svoje Tělo a Krev. Uč nás tuto smlouvu slavit, milovat a zachovávat. Požehnej, ať náš Národní eucharistický kongres obnoví v nás ctnosti víry, lásky, naděje a sílu k jednotě a vzájemnosti, aby společenství Církve neslo světu radostnou zvěst. Na přímluvu Matky Boží ať s novou a hlubší úctou přijímáme Tělo a Krev Tvého jediného Syna, který s Tebou v Duchu Svatém věčně žije a kraluje. Amen. Bílá sobota To Pane chystám všechno ke vzkříšení Tvůj dům pohřbený do zatuchlých plísní Tvé město zpívající jinou píseň Tvou krajinu pod příkopem zčernalého nebe a srdce své zamyšlené jak asi tenkrát bylo jim tak blízko u Tebe Mons. Josef Veselý Otče náš Zdrávas Maria 3

4 Zajímá nás... Jak je to se mší svatou v sobotu večer s nedělní platností? Mohu se jí zúčastnit a mám splněnou povinnost, přestože mám možnost být na řádné mši sv. v neděli? Mše svatá v sobotu večer je nouzová a zástupná bohoslužba, kde jde o splnění nedělní povinnosti. Je to určitý nadstandard a je určena pro ty, kteří se nemohou z jakýchkoliv důvodů zúčastnit řádné nedělní mše svaté (není jiná možnost, vystřídání se v hlídání dětí, péče o nemocného, zaměstnání na směny, práce nebo cestování v neděli apod.). Může se však stát, že sobotní večer se stane zvykem pro ty, kteří chtějí mít splněnou povinnost a mají celou neděli tzv. volnou. Jde tomu něco vytknout? Z hlediska církevního práva nikoliv tam mám splněnou povinnost a důvod se vždy nějaký najde. Z hlediska duchovního života bych z toho ale neměl dělat pravidlo, protože mše sv. v neděli patří k celku prožívání neděle, je její nedílnou součástí a je základním kamenem svátečního dne, ve kterém mám: odpočívat od námahy každodennosti; věnovat svůj čas a energii tomu, na co nezbývá čas v týdnu; spolu s ostatními křesťany děkovat Bohu za uplynulý týden a prosit o požehnání do dalšího týdne. o. Jan Czudek Křížová cesta kolem Stříbrného jezera Je krásné slunečné, téměř jarní odpoledne, 3. neděle adventní. Na břehu Stříbrného jezera se schází na tuto roční dobu nebývale hodně lidí od dětí přes mládež, dospělé i starší. Co je sem přivádí? Přicházejí se společně pomodlit křížovou cestu za mír ve světě, kterou o půl třetí zahajuje otec Aleš. Celá skupina se vydává s dřevěným křížem kolem jezera. Celkem čtrnáctkrát se průvod zastaví, aby se společně zamyslel nad jednotlivými zastaveními křížové cesty, kterou připravila mládež opavského děkanátu. Při každém 4

5 zastavení se také čtou přímluvy. Poté vždy jedno z dětí dostane papír s přímluvami, který připevní jako plachtu na dřevěnou lodičku. Na závěr jsou lodičky, které mají symbolizovat církev, puštěny spolu s prosbami na vodu jezera. Dík patří všem, kteří tuto nevšední křížovou cestu připravili, a můžeme doufat, že se z toho stane nová tradice prožívání postní doby. Marie Štrauchová Příspěvek k dějinám farního kostela II. V minulém zastavení k dějinám farního kostela jsme se zabývali rytinou interiéru farního kostela z roku 1632, která zachycuje holdování stavů opavského knížectví knížeti Karlovi z Lichtenštejna. Dnes obrátíme svou pozornost k líčení nejvyššího sudího opavského knížectví a knížecího dvořana Jana Václava Sedlnického z Choltic. V následujícím textu jsem se snažil maximálně využít barokního textu a jen tam, kde byla barokní čeština příliš komplikovaná, jsem líčení převyprávěl. Po přivítání na náměstí a předání klíčů od města a dalších ceremoniích, pokračoval kníže k farnímu kostelu Panny Marie, kde jej na hřbitově očekávali páni preláti a kněžstvo. Toho času tolikež při všech kostelích na čtvrt hodiny zvuk zvonův slyšeti bylo. Když se pak J.M.K. (zkratka znamená Jeho milost knížecí) na krchov (hřbitov) dostal, hned z koně svého dolů slezl a k místu od pánů prelátův za kostelní mříži k předním dveřím kostelním jíti ráčil. Kteréžto místo červenými aksamitovými koberci a polštáři ozdobené bylo, na němž J. M. K. kleče, znamení pokoje svatého políbením krucifixu vykonati ráčil. Kterýžto krucifix od vysoce důstojného, urozeného a statečného pana Pavla z Hytendorfu na Deštném, hlavního kostela olomouckého a vratislavského kanovníka v knížectví opavském arciděkana (správně arcijáhna) J.M.K. po vykonání toho vstáti ráčil a jmenovaný pan arciděkan od sebe a na místě všeho kněžstva pěknou a ozdobnou řečí a všechny ke svému arcijáhenství přináležící kostely a své všecko kněžstvo pod milostivou ochranu učinil. Načež J.M.K. skrze mne Jana Václava Sedlického panu arciděkanu, pánům prelátům a všemu kněžstvu poděkování učiniti a za panem prelátem až k prvním dveřím jíti, tu od pana arciděkana svěcenou vodu přijíti ráčil. Páni stavové v svém náležitém řádu (myšleno pořadí) do kostela k připravené pro J. M. K. stolici, kteráž velmi pěkně červeným aksamitem jsouc okrášlená a před velikým oltářem v prostřed kůru asi 6. kroků vzdáli přistrojená byla Tu hned muzykantové na varhanách troubách, ryňkách, vlašských bubnech, pozounech všelijakých nástrojích slyšeti se dali žalm Davida Laudáte Dominum omnes gentes ke cti Pánu Bohu Všemohoucímu radostně spívali a hned potom 5

6 obyčejné modlení od arciděkana se dálo po přijaté benedikci zase zpátkem vyšel ven, vsedl na koně a vydal se do opavského zámku. Druhý den se kníže ráno setkal se stavy v soudní světnici. Poté se všichni odebrali opětovně do farního kostela k přijetí dědičného holdu. Nejprve šli rytíři, duchovenstvo a panský stav před knížecím vozem. U dveří kostela arcijáhen knížeti opět svěcené vody podal a provázel jej až k místu, jenž pro J. M. K. na pravé ruce na způsob trůnu červeným aksamitem ozdobené připravené bylo a přistupujíce k oltáři Veni Sancte Spiritus zpívati začal. Muzikanti na varhanech a jiných nástrojích líbezně jsoucí zpěv dokonali. To když se skonali pan arciděkan obyčejní colectu a modlitbu říkal a potom do zákrysty vešel a nemeškaje se hned týž pan prelát svatou mši zpívanou De sancto Spiritu začal, kterážto služba Boží k chvále Pánu Bohu s pěknou muzikou s trubači a vlašskými bubny konána byla. Po přečtení Svatého Evangelia páni duchovní J. M. K. k políbení knihu mešní přinesli. Učiníc obyčejné a uctivé políbení J. M. K. toliko sám na ofěru jíti kleče na druhém stupni oltáře do stříbrné, pozlacené medenice položiti a při té svaté službě své modlitby vykonati ráčil. Když jest té službě Boží konec učiněn, k holdu přikročeno bylo a shromáždění páni stavové, napřed pan hejtman, blíže k J. M. K., jenž v vyvýšeném trůnu seděti ráčil, přistoupili. Po vykonání holdu často jmenovaný onen prelát ihned nahlas Te Deum laudamus u velikého oltáře spívati jest začal, kteréžto muzikanti na již jmenovaných varhanech a instrumentech velmi líbezně následovali a mušketýři na rynku stoje po třikrát rozdílně radostně salvy stříleli. To když se již skonalo, J. M. K. po přijatém požehnání z kostela v předešlém řádu do se do lozumentu (místo ubytování) svého odebrati a jednomu každému audienci, kdo jen žádostiv byl, dáti ráčil. Další den se kníže sešel znovu se stavy, potvrdil privilegia, přijal jejich dary a učinil tradiční obdarování svého koně zemskému hejtmanovi. Poté obřadně přijal kníže hold od měšťanů a po vykonání tohoto holdu a obnovení úřadu města J.M.K. opět se dvorem svým do farního kostela k slyšení svaté mše jeti a po tytáž Te Deum pěkně zpívané bylo. Tak bylo ukončeno holdovaní, chceme-li přivítání a přijetí nového knížete v opavském knížectví. V líčení Jana Václava Sedlnického je jasně vidět, jakou klíčovou úlohu hrál farní kostel nejen ve veřejném životě města a celého knížectví vůbec, zejména v jeho zásadních ceremoniálech jako bylo přijetí nového knížete. Ceremoniál nese stopy prastarého užívání, které signalizuje důležitost tradičních zvyklostí pro celou společnost. Posvěcený prostor kostela pak dodává celému aktu na důležitosti a posvátnosti, stejně tak jako přítomnost nejvyššího preláta knížectví, který zde zastupuje nejenom olomouckého biskupa, ale především samotného Boha. Bůh zde vystupuje jako svědek a garant dodržování povinností a slibů knížete vůči svým poddaným a naopak přísahy věrnosti poddaných pánovi opavské země. Všimněme si, že každá část ceremonie je zakončena bohoslužbou a požehnáním. Petr Tesař 6

7 Národní eucharistický kongres Eucharistie a evangelizace Počátkem nového roku jsme společně s celou církví zahájili přípravu na celosvětový Eucharistický kongres v lednu 2016 v Cebu na Filipínách. Církev v naší zemi s vědomím velké důležitosti tohoto kongresu svolala Národního Eucharistický kongres, který bude probíhat od 15. do 17. října 2015 v Brně. Vrchol celé přípravy bude patřit slavnosti Těla a Krve Páně v měsíci červnu. Hlavním cílem však není jen prožití a slavení těchto mimořádných událostí, ale především úsilí znovu položit do centra našeho křesťanského života tajemství církve, tajemství Eucharistické přítomnosti Krista, z níž křesťan žije a jež má být zdrojem pro veškerou jeho aktivitu v rámci církve i mimo ni. Proto je kladen mimořádný důraz na průběžnou přípravu v jednotlivých diecézích a farnostech, která je doprovázena šesti společnými tématy. Na každý měsíc od ledna do června 2015 je připraveno jedno: leden Eucharistie a jednota únor Eucharistie a společenství březen Eucharistie a solidarita duben Eucharistie a evangelizace květen Maria a Eucharistie červen Slavení Eucharistie. V měsíci dubnu, který jsme právě započali, nám církev předkládá téma úzkého sepjetí tajemství Eucharistie s evangelizačním posláním církve. Jestliže žijeme v úzkém svátostném kontaktu s Kristem, sjednocujeme se také s jeho vůlí, a tou je šíření Božího království. Na závěr každé mše svaté zní v latinském jazyce: Ite, missa est, tzn. Jděte, toto (eucharistické) shromáždění je rozpuštěno, to, co jsme zde obdrželi a načerpali, jsme povoláni předávat dál. Také samotná evangelizační zkušenost a praxe církve ukazuje, že podstatou plodnosti veškerých evangelizačních aktivit zůstává vždy modlitba, především adorace před Nejsvětější svátostí oltářní. Eucharistie doslova živí hlasatele evangelia a dává pravdivost a sílu jejich působení. Lidé dnes především hledají zázemí, přijetí, domov a trvalý vztah skutečnou a bezpodmínečnou lásku a Eucharistie je svou podstatou největším projevem Kristovy obětující se a vydávající se lásky. Kristova láska v Eucharistii dává věřícím sílu, aby se milovali navzájem a nezištně milovali všechny své bližní. o. Aleš Písařovic Zpracováno a upraveno dle pastorační příručky ČBK Národní eucharistický kongres

8 Zasvěcený život v Opavě V církvi prožíváme Rok zasvěceného života. Proto jsme se rozhodli postupně představit jednotlivá řeholní společenství působící v Opavě. Minorité znak řádu Jak zní přesný název řádu? Plný název našeho řádu je: Ordo fratrum minorum conventualium (OFMConv.) Řád bratří menších konventuálů. V České republice se nám ale běžně říká minorité. Odkdy působí v Opavě? Neznáme přesné datum. Podle nejnovějších výzkumů můžeme s jistotou říct pouze to, že minorité do našeho města přišli před rokem Kolik bratří je v Opavě nyní? Opavskou komunitu tvoří tři bratři: o. Hyacint Skupień, který slouží u sester na Kylešovské ulici, o. Karel Koblížek, vikář konventu a vikář farnosti Svatého Ducha Opava a o. Krzysztof Skibiński, kvardián a farní administrátor téže farnosti. Jaká je Vaše spiritualita? Zachováváme řeholi sv. Františka z Assisi, na jejímž začátku čteme slova, která ukazují hlavní náplň našeho života: Řehole a život Menších bratří je tento: zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě. Základními sloupy našeho charismatu jsou: fraternitas (bratrství), minoritas (býti menším), konventualitas (život v komunitách). V praxi to znamená, že chceme být pro sebe a pro ostatní lidi bratry, nad nikoho se nepovyšovat a také žít a působit společně jako celá komunita: společně slavit liturgii, modlit se, společně žít a realizovat apoštolát. V našem řádu, jehož zaměření je kontemplativně-činné, je život v kontemplaci velice těsně spojen s apoštolskou činností. Apoštolát samotný může mít různá zaměření, kvůli nedostatku kněží je to teď často tak je tomu právě v Opavě práce ve farnostech. Jak je to s novými duchovními povoláními? V Provincii sv. Cyrila a Metoděje (v České republice) je momentálně jeden novic (na Kalwarii Paclawské) a tři bohoslovci, kteří studují v Bratislavě. Děkuji za rozhovor. Marie Štrauchová 8

9 20 let na Cestě Za uplynulých dvacet let vyšla v Cestě spousta krásných článků, proto Vám některé z nich opět připomínáme. Kdo je ta, jež vystupuje z pouště? Je klidný podvečer, měkké světlo zapadajícího slunce bizardně prodlužuje stíny cedrů v zahradě. Vítr se uklidnil. Ptáci vkládají všechno, čím jsou, do večerních chval. Vržou cikády. Vzduch tak opojně voní a v dálce se pohupují lodě připravené v přístavu k vyplutí. Jedna cikáda se nám schovala do pokoje, je někde tam, za její hlavou Můj pohled upoutal odraz slunce v jejích vlasech napůl skrytých pod závojem, uchvátil mne třpyt v jejích očích hledících do dálky. V té chvíli jsem si uvědomil, že zrovna prožívám jeden z těch okamžiků, kdy se zastavil čas. Přímo jsem cítil, jak se mi do paměti vrývá každý detail, každé zachvění listu. Najednou mne napadlo kdo je ta žena, jež tu stojí přede mnou? Ještě před chvílí jsem si myslel, jak dokonale znám každý záchvěv v jejím obličeji. Najednou jakoby se celá proměnila. Jas vycházející z její tváře není jen odraz zapadajícího slunce. Pohlédnu stejným směrem, ale zřejmě nevidím totéž Vtom se mi v mysli vynořují obrazy a skládám z nich sv. Monika a sv. Augustin matka a syn mozaiku jejího života dětství, mládí, svatba, manželství, děti úsměvy, vroucnost, zlom, zklamání, bolest, slzy, modlitba, slzy, naděje, modlitba, slzy, naděje Čím si podmanila nevázaného bouřliváka, jakým byl její manžel před svým křtem? Dnes s ní věrně klečí na modlitbách. Jak dokázala milovat uštěpačnou a zlobnou tchýni? Když jí umírala v náručí, šeptala: Děkuji ti, žes mi odpustila, jako mi odpouští Bůh! Proč se za úsvitu a za soumraku vytrácela na hodinu z domu a spěchala pokaždé na stejné místo do chrámu? Proč nikdy neztratila naději a lásku pro svého vzdorného a poblouzněného syna? Stojíme v okně já a moje matka hledící asi k věčnosti. Přemožen dojetím a vděčností klesám k jejím nohám a tiše šeptám vroucí díkuvzdání jí i Bohu, že mi ji dal. Její ruka se lehce dotkla mých vlasů a přes rameno sklouzla kamsi do záhybů jejího roucha. Vzal jsem ji za ni a v její dlani jsem políbil kříž. Kdo je ta žena, jež tu dnes vystupuje z pouště svého života? Moje matka. A já si už dnes myslím svatá Monika. Romana Žywiolová zpravodaj Cesta, červenec - srpen

10 Překvapila mne ta touha Víte, jak vypadá lidská touha? Já jsem ji uviděla na nočním bdění. Žena v evangeliu se s velkou touhou dotkla Kristových šatů a byla uzdravena V tu noc, kdy jsme se sešli v kostele Panny Marie, byl před námi v monstranci přítomen Kristus a od něj vedl dlouhý kus plátna jako jeho šaty. A věřte, nebo ne stačila kratičká chvilka a kolem plátna nebylo místo. Tolik z nás toužilo dotknout se A Kristus uzdravoval K uzdravení je ale potřeba, aby nám bylo odpuštěno a abychom i my odpustili. Díky za svátost smíření! Fronty ke zpovědnicím byly svědectvím toho, že mnoho z nás pochopilo Víš, byl to pro mne hluboký zážitek. Při mši svaté mám teď pocit, že tam to plátno je, a znovu jdu prosit za uzdravení, řekla mi potom jedna z těch, kteří se dotkli plátna. To plátno tam při mši svaté opravdu je. Je vidět jen očima víry, takže člověk bez víry Ježíšovy šaty neuvidí. Ježíše se můžeme dotknout jen rukama naší víry. Kristus na to čeká. On touží uzdravovat naši zraněnou duši i tělo. Stačí jen nepatrný dotek s obrovskou vírou: Pane, Ty jediný můžeš Marie Chromá zpravodaj Cesta, červen

11 In memoriam P. Jiljí Cidlík Tak takový byl, je a bude otec Jiljí Narodil se před 78 lety ve Tvořihrázi jako poslední z jedenácti dětí. Myslím si, že všichni, kdo jsme o. Jiljího alespoň trochu znali, se shodneme na tom, že mu při narození bylo dáno do vínku nesčetné množství humoru. Stačilo ho jen potkat na chodbě kláštera, zeptat se: Otče, jak se máte? A kromě obvyklé odpovědi: No, už mám nějaká ta léta, vždy přidal jeden ze svých vtipů. Jeho veselá povaha a smysl pro humor ho neopouštěly ani v těch nejtěžších chvílích jeho života. A že jich nebylo málo. Namátkou vzpomeňme např. vojenskou službu, která spíš připomínala tábor nucených prací, nelehký pobyt ve vězení, jeho zdravotní stav nebo vykonávání civilního zaměstnání namísto služby Bohu atd. Stát se knězem toužil už od malička. A když pak byl ve svých třiadvaceti letech opravdu vysvěcen, řekl své mamince: Mami, pořád jste chtěli, aby tu někdo nosil sukně, tak ty sukně přece jen nosím. Otec Jiljí měl totiž kromě osmi bratrů i dvě sestřičky, které však již v raném dětství zemřely. A tak rodiče toužili mít ještě děvčátko. Jsem ráda, že i já se nyní mohu s vámi podělit o jednu veselou příhodu, která mě potkala, když jsem byla požádána, abych pro otce Jiljího zajela autem do kostela sv. Jana, kde sloužil jednou za měsíc německou mši svatou. Přijela jsem tedy, ještě se svou kamarádkou, ve smluvenou dobu, a když otec nastoupil do auta, chtěla jsem otočit klíčkem, jenže ejhle, nějak se to zaseklo. No nic, řekla jsem si, zkusím to znova. Ale opět nic, ani podruhé, ani potřetí. Když se to nepodařilo snad ani podesáté, otec Jiljí pochopil, že se něco děje, otočil se s neuvěřitelně klidnou tváří k volantu a řekl: Svatý Antoníne, pomoz. Načež se klíček umoudřil a já jsem mohla bez problému vyjet. Když jsme se na něj společně s kamarádkou podívaly s vykulenýma očima, se stejně klidným výrazem řekl: No, a tak můžeš poprosit ještě třeba sv. Kryštofa, ten ti taky pomůže. V ten moment jsem nebyla schopna ani slova, a když jsem se konečně vzpamatovala a chtěla říci alespoň děkuji, byla jsem už zaplavena další sérií vtipů. Vy, kdo jste se přišli s o. Jiljím ve čtvrtek 12. června rozloučit do kostela Sv. Ducha, si jistě pamatujete kázání otce biskupa. Mně v jeho promluvě zaujala nejvíce tato slova: Otec Jiljí už jistě nějaký ten vtip pověděl i svému Mistru a společně se tam nahoře smějí. Ano, tak právě takový byl, je a vždy bude náš starý pan farář, otec Jiljí. Renata Hoffmannová zpravodaj Cesta, červenec - srpen

12 STÁŘÍ JE DAR tak si ho užívejme! Milí čtenáři, s předstihem upozorňujeme, že v úterý 19. května 2015 proběhne 8. setkání seniorů s otcem biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem na ostravsko-opavském biskupství v Ostravě, zahájení v 9 hodin v sále na biskupství, potom bude mše sv. s otcem biskupem v kostele sv. Václava, na setkání bude přednášet PhDr. Kateřina Lachmanová Th.D. Přihlášky na telefonu M. Göttlicherová tel , L. Kaňoková tel Postní duchovní obnova na téma Výchova svědomí V sobotu 14. února se v Církevní konzervatoři zúčastnilo 120 lidí duchovní obnovy vedené děkanem P. ThLic. Janem Czudkem na téma Výchova svědomí. Přednášky byly velice zajímavé. Pokusím se vám je trochu přiblížit. Otec citoval z dokumentu 2. vatikánského koncilu Gaudium et Spes: V hlubinách svědomí odkrývá člověk zákon, který si sám neukládá, ale který musí poslouchat.( ) Jeho hlas ho vybízí, aby miloval a konal dobro a vyhýbal se zlu.( ) V poslušnosti vůči němu spočívá jeho důstojnost a podle něho bude souzen. Vnitřní hlas v člověku je hlasem Božím. Člověk je zde s Bohem sám. Podle sv. Bonaventury je svědomí něčím, co tě žene. Dává ti sílu, schopnosti vůle. Je to jiskřička duše, která v nás zůstala neporušena z ráje. Pokud ji dobře opatrujeme, může se rozrůst v Boží plamen v nás. Při mši svaté jsme slyšeli prosit mladičkého Šalamouna o vnímavé srdce. O schopnost rozlišovat dobro a zlo. Prosit o dobré svědomí. Přednášející vzpomněl i krále Davida. Ten svedl Bat-šebu, manželku Chetejce Urijáše. Když otěhotněla, David zosnoval zabití jejího manžela v boji. A jeho svědomí spalo. Nic mu nevyčítalo. Až prorok Nátan jeho svědomí probudil. Poodhalil králi odpudivost jeho činu a David se kál. Přednášející nám říkal, že Starý zákon i Pán Ježíš nemluví o svědomí, ale o srdci. Žalmista volá: Zaslechnete-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. Až sv. Pavel, jako první, vědomě píše o svědomí. O zákonu, který je platný pro všechny. Bez ohledu na to, jestli je člověk věřící, nebo nevěřící. Pokřtěný, nepokřtěný. Pavel vyzývá, předstupujme před Boha s opravdovým srdcem, se srdcem očištěným od zlého svědomí. Ale k tomu nestačí jen tvrzení: Moje svědomí mi nic nevyčítá, mám to v sobě vyřešené, protože svědomí existuje jen ve vztahu k Bohu a k druhým lidem. Není to něco obecného, na co se můžu odvolávat a na vztahy nedbat. 12

13 Starozákonního člověka vychovávalo Desatero. Izraelité ho nepřijali jako břemeno, ale jako dar. Možnost, jak se má žít a jednat, aby lidský život byl zahrnutý požehnáním. Pán Ježíš v kázání na hoře Desateru vdechuje hlubší smysl. Odkrývá jeho pochopení. Naplňuje zákon. Obrací se k apoštolům i k zástupům s výzvou: Vy jste sůl země, vy jste světlo světa. Vychovává: Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu. Ale já vám však říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu Otec Jan upozorňoval. Jakoby Ježíš říkal, zabití, to je až to poslední. Rozpomeňte se na to, co se dělo před tím. Z čeho vyrostla ta nenávist? Přišla myšlenka, potom hněv, jednání bez vyslovení slov, potom přišly návyky zabití. A stejně se to od něčeho odvíjí u cizoložství, u rozvodů, křivé přísahy, odplaty. Ježíš předkládá požadavky. Nabádá, jak prokazovat dobrodiní, jak se postit, modlit, milovat nepřátele Nejen k tomu vyzývá, ale toto v plnosti žije. Lidská vůle je dědičným hříchem oslabena. V mém povolání (manželky, manžela, kněze ) mě Bůh volá jménem, ke konkrétnímu úkolu, a já jako jednotlivec odpovídám hlasem svého svědomí. Nemám čekat, že to nějak dopadne. Abych duchovně rostl, musím se rozhodovat. Potom mě svědomí chválí nebo mi něco vyčítá a já se učím. Mám se utvrzovat ve správných návycích. Směřovat ke ctnostem. Rozpomínat se, co jsem slibovala. Manželé: úctu, lásku, věrnost. Kněz: poslušnost, čistotu, modlitbu Aby naše svědomí bylo správné, ne úzkostlivé nebo naopak široké, laxní nebo zmatené, musí být živeno modlitbou. Pro rozhodování si máme dopřát čas. Máme promýšlet účinky našeho jednání. Zkoumat, zda moje rozhodnutí slouží lásce k Bohu a lásce k bližnímu. Ptát se zkušenějších. Modlit se za správné rozhodnutí. Svoje svědomí srovnávat se svědomím bližních, především s učitelským úřadem církve, který je kolektivním svědomím církve (katechismus, encykliky ). Mám říkat pravdu. Mluvit ve správný čas. Zvláště, když se jedná o velké hodnoty. O důstojnost člověka, život, pravdu, spravedlnost. Pravda má jít ruku v ruce s láskou. Vždyť pravá výchova svědomí je vždycky cestou následování Krista, osobního vztahu k němu. Jak se v životě rozhodujeme, tak se rozhodujeme i ve svědomí. Děkujeme otci Janovi za hodnotnou duchovní obnovu a přejeme mu hodně Božího požehnání pro výchovu jeho vlastního svědomí i pro výchovu svědomí našeho. Marie Smolková Návštěva výstavy Země a její pán Před nejstarším muzeem v Česku, které v loňském roce oslavilo 200. výročí svého vzniku, se v úterý 17. února sešla skupina patnácti lidí. Ujal se nás Mgr. Michal Váleček, který nás provedl celou rozsáhlou výstavou v přízemí i prvním poschodí. Podal nám podrobný výklad k jednotlivým exponátům. Výstava je realizována Slezským zemským muzeem v rámci projektu Slezsko. Klade si za cíl přiblížit veřejnosti sféru umělecké a vědecké kultury zeměpanské moci, která existovala na území historického Rakouského Slezska od středověku až do roku Ukazuje, jaký odkaz tu zanechaly nejen významné 13

14 panovnické rody, ale i aristokracie, církevní představitelé a také reprezentanti měst a venkova. U moci se vystřídaly významné evropské dynastie. Po vstupu do budovy, hned na čestném místě, byl vystaven exponát ze sbírky Národního muzea v Praze dukát opavského vévody Přemka I. existuje pouze jediný exemplář. Výstava je jedinečná svým nadregionálním přesahem. Má 260 exponátů ze sbírek Slezského zemského muzea, ale i z mnoha dalších domácích a polských institucí. Prohlédli jsme si významné listiny, obrazy, erby, pečeti a mnoho dalších pamětihodných předmětů. Eliška Kucerová Program na duben: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo informativní schůzka přednáška sestry Filomény na téma Čas a duchovno bude v pastoračním středisku minoritského kláštera i pro širší veřejnost setkání s otcem Alešem Písařovicem, kaplanem farnosti Nanebevzetí Panny Marie, bude v Denním stacionáři pro seniory V úterý 5. května se koná poutní zájezd do významného poutního místa Křtiny. Odjezd z Rybího trhu je v 6.30 a cena zájezdu včetně oběda je 400 Kč. Závazné přihlášky přijímá paní Anna Foldynová na tel. číslech nebo a pan Karel Klein na tel. čísle Přejeme Vám všem radostné a požehnané Velikonoce ať Ježíš Kristus vstane z mrtvých i ve Vašem srdci Aleluja! za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová 14 dukát opavského vévody Přemka I. (přední a zadní strana)

15 K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, událost Velikonoc zmrtvýchvstání Krista je podstatným bodem naší víry. Svatý otec Benedikt XVI. ve své knize Ježíš Nazaretský II. cituje sv. Pavla a píše: A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra. Pak ovšem my vypadáme jako lživí svědci o Bohu: proti Bohu jsme svědčili, že Krista vzkřísil. (1 Kor 15,14n) Křesťanská víra stojí a padá s pravdivostí svědectví, že Kristus vstal z mrtvých. Je to událost v dějinách, která ovšem prostor dějin rozráží a proniká nad něj. Zmrtvýchvstání bychom mohli chápat jako jakýsi radikální mutační skok, jímž se otevírá nová dimenze života, lidského bytí. Tato nová dimenze se týká nás všech a pro nás všechny stvořila nový prostor života, bytí s Bohem. Ježíšovo zmrtvýchvstání není historickou událostí stejného druhu jako jeho narození nebo ukřižování. Je něčím novým, novým typem události. Snad by se dalo vyjádřit takto: Ježíšovo zmrtvýchvstání vede nad dějiny, ale zanechalo v nich stopu. Proto o něm jeho svědkové mohou svědčit jako o události zcela nové kvality. Pro nás všechny tu ale nakonec stále zůstává otázka, kterou Ježíši položil Juda Tadeáš ve večeřadle: Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne? (Jan 14,22) Ano, proč ses mocně nepostavil svým nepřátelům, kteří tě ukřižovali? chce se nám ptát. Proč jsi jim neukázal s nepřemožitelnou silou, že ty jsi živý, Pán nad životem a smrtí? Proč ses ukázal jen hrstce učedníků, jejichž svědectví musíme důvěřovat? Tato otázka se netýká pouze zmrtvýchvstání, ale vůbec způsobu, jímž se Bůh zjevuje světu. Proč pouze Abrahámovi proč ne mocným světa? Proč pouze Izraeli, a ne všem národům Země, aby nebylo pochyb? To je tajemství Boha, který jedná tiše. To, že ve velkých dějinách lidstva jen poznenáhlu buduje svoje dějiny; že se stává člověkem a že jeho současníci a určující síly dějin ho přitom mohou přehlédnout; že trpí a umírá a že jako Zmrtvýchvstalý chce k lidstvu dojít jen skrze víru svých, jimž se ukazuje; že neustále tiše klepe na dveře našich srdcí, a když mu otevřeme, pomalu nás činí vidoucími. A přece není právě toto božský způsob? Nepřemáhat vnější mocí, ale dávat svobodu, darovat lásku a probouzet? Když se nad tím dobře zamyslíme, není to, co se zdá tak 15

16 malé, tím vpravdě velkým? Nevychází od Ježíše po staletí sílící světelná stopa, která nemohla vzejít od pouhého člověka a jíž do světa skutečně prosvěcuje Boží světlo? Nalezlo by kázání apoštolů víru a dokázalo by vytvořit celosvětové společenství, kdyby v něm nepůsobila síla pravdy? Když nasloucháme svědkům s bdělým srdcem a otvíráme se znamením, jimiž Pán je i sebe sama znovu a znovu potvrzuje, pak víme: On vpravdě vstal z mrtvých. On je živý. Jemu se svěřujeme a víme, že jsme na správné cestě. Vkládáme spolu s Tomášem ruce do Ježíšova probodeného boku a vyznáváme: Pán můj a Bůh můj! (Jan 20,28) Požehnané a milostiplné Velikonoce přejí všem senioři z Klubu sv. Anežky. Zdroj: Ratzinger, Joseph: Ježíš Nazaretský II. Brno: Barrister & Principal, Dětem : 200 let od narození svatého Jana Boska Don Bosko začíná své dílo Don Bosko prosil Pannu Marii, aby svou přímluvou pomohla začít hlásání evangelia mezi zanedbanou mládeží. A Panna Maria na modlitbu odpověděla. Bylo to 8. prosince 1841, o svátku Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Don Bosko se připravoval na mši svatou. Do sakristie nakoukl mladík z ulice. Kostelník ho ztloukl a vyhnal. Don Bosko ho však zavolal zpět a pozval ho na mši svatou. Po skončení bohoslužby si s chlapcem povídal. Dozvěděl se, že mu rodiče zemřeli, že je zedník a neumí číst ani psát. Ale zpívat a pískat umíš, že ano? Chlapec se usmál a Don Bosko se zaradoval, že získal hochovu důvěru. Proto se ho zeptal: Pověz mi, milý Bartošku, byl jsi už u prvního svatého přijímání? Ještě ne. Modlíváš se ráno a večer? Zapomněl jsem se modlit. A chodíš do náboženství? Ne. Stydím se tam chodit, protože malí kluci vědí víc než já. Don Bosko na nic nečekal. A když hoch projevil ochotu, začal ho učit hned. Po půlhodinové rozmluvě chlapec slíbil, že přijde zas. Příští neděli přiveď i své kamarády. Něco pěkného vám přichystám Příští neděli přišlo za Donem Boskem devět chlapců. Za měsíc jich bylo už 24. Brzo stoupl jejich počet na stovku. 16

17 Kde se však měl Don Bosko s tolika kluky setkávat? Po tři roky mohli hoši rušit nedělní klid v Kněžském ústavu, kde jim dovolili skotačit na tamním dvoře staří kněží Don Guala a Don Cafasso. Ale hochů přibývalo, dvůr byl těsný Don Cafasso získal pro Dona Boska místo v sirotčinci, který zbudovala ze svého majetku markýza Barolová. Zde měl Don Bosko k dispozici venkovní prostor 20x5 metrů, uvnitř mohl upravit ze dvou místností kapli sv. Františka Saleského. Na první mši svatou přišlo 150 hochů. Sem však se svými hlučnými kluky nechodil Don Bosko dlouho. Stížnosti na rámus, pošlapané a utrhnuté květiny, a to v blízkosti dívčího ústavu vše vyústilo v rozhodnutí markýzy, aby si hledal Don Bosko pro nezvedené uličníky místo jinde. Chlapců však bylo již tři sta. Když dostal dovolení hrát si s nimi na nějakém prostranství, záhy přišel zákaz a stěhování jinam. Nakonec nezbývalo Donu Boskovi nic jiného, než s kluky chodit na vycházky. Zástup kluků znepokojil starostu Markýze Cavour, který mu průvody zakázal. Poslechnu, odpověděl Don Bosko, když mi to přikáže arcibiskup. Mons. Fransoni, turinský arcibiskup, byl však Boží muž a dílu Dona Boska žehnal. Don Bosko přesto věděl, že dlouho to takto nepůjde. Modlil se a staral, jak dál Pramen: P. Alberti, Světec Don Bosko jáhen Josef Janšta ilustrace Emilka Kollárová 17

18 Ze života skautů a skautek Skautská mše svatá V pátek 24. dubna na svátek sv. Jiří, patrona skautů, si při mši svaté v 17 hodin v kostele Sv. Ducha připomeneme 25. výročí obnovení Junáka a Pánu Bohu poděkujeme za 25 let fungování skautského křesťanského střediska Zvon. Vzpomeneme také na naše zemřelé bratry a sestry a poprosíme o požehnání pro naši činnost do dalších let. Srdečně zveme k účasti všechny naše současné i bývalé členy, jejich rodiče a všechny příznivce. Den sesterství Jako každý rok, tak i letos si 22. února skautky na celém světě připomněly den narození zakladatele skautingu Roberta Baden-Powella a jeho ženy Olave. Slaví se tzv. Den sesterství. Protože tentokrát tento svátek připadl na neděli, rozhodly jsme se, že nedělní ráno strávíme společným slavením mše sv. v kostele Sv. Ducha a společnou snídaní s rodinami našich skautek a světlušek i s bývalými členkami našeho oddílu. V pastoračním středisku nás v podání Katky a Zouzy přivítali sami manželé Baden-Powellovi a povyprávěli nám nejen o tom, jak vznikl skauting, ale také o jejich osudovém setkání a vlastním životě. Poté jsme si pochutnali na buchtách, prohlédli si oddílové i družinové kroniky, zhlédli prezentaci skautské družiny Sasanek a fotky z oddílové činnosti. V závěru nezbývalo nic jiného, než se rozloučit a uklidit. Těšíme se na další setkání a touto cestou děkujeme především otci Kryštofovi, že nám umožnil uskutečnit setkání v pastoračním středisku, ale také všem, kteří nám s realizací akce pomohli. Markéta Smolková 18

19 Změna názvu organizace Nabytím účinnosti Nového občanského zákoníku přestal být Junák občanským sdružením a stal se spolkem, jednotlivé organizační jednotky pak pobočnými spolky. Z toho důvodu bylo potřeba provést zásah do stanov naší organizace a také upravit název. Při této příležitosti se začalo uvažovat o změně názvu, a tak se napříč celou organizací rozvinula diskuse o jeho nové podobě. Na okresních a krajských sněmech Junáka se pak orientačně hlasovalo o více jak deseti různých návrzích, až nakonec Valný sněm Junáka, který se konal v březnu minulého roku v Litomyšli, rozhodl o změně názvu organizace, a to na Junák český skaut, z. s. (zkratka znamená zapsaný spolek). Junák se k tomuto názvu vrací sto let od založení stejnojmenného spolku bratrem zakladatelem A. B. Svojsíkem. Nový název platí od 1. dubna 2015 a název našeho střediska je: Junák český skaut, středisko Zvon Opava, z. s. Pavel Rychta - Paulo Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Církevní základní škola svaté Ludmily v Hradci nad Moravicí vyhlašuje XIII. ročník výtvarné soutěže Krása a tajemství Velikonoc. Téma: Ustanovení Eucharistie společenství jako jednota lásky mezi člověkem a Bohem aby byli jedno, jako jsme jedno my, aby byli dokonalí v jednotě a aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a že sis je zamiloval. (Jan 17,22-23) Hodnoceny budou práce, které ztvárňují Poslední večeři Páně nebo prožívání společenství lásky v rodině, mezi kamarády, ve škole, ve farnosti apod. Technika provedení: libovolná, formát: maximální velikost A3. Samostatná kategorie fotografie. Fotografie je nutno zasílat na adresu skola@czshradec.cz ve formátu JPEG. Termín odeslání či odevzdání: do 30. dubna na adresu školy. 19

20 Soutěžní kategorie dle roku narození soutěžících: 1. kategorie: děti ročníky do r. 2009; 2. kategorie: ročníky ; 3. kategorie: ročníky ; 4. kategorie: ročníky ; 5. kategorie: ročníky Každá práce musí být označena na zadní straně těmito údaji: jméno a příjmení autora, rok narození, soutěžní kategorie, název práce, adresa školy a telefonní kontakt, případně ová adresa; od každého autora je možné zaslat jen jednu práci a jednu fotografii. Vyhodnocení soutěže: slavnostní vernisáž s předáním cen proběhne ve středu 27. května. Porota udělí ceny a diplomy ve vypsaných kategoriích ve zlatém, stříbrném a bronzovém pásmu. Vyhodnocené práce budou vystaveny ve školní galerii. Práce odevzdané do soutěže se vracejí pouze na požádání. Těšíme se na vaši účast ve výtvarné soutěži. Organizátoři soutěže 20