Leoš Janáček. Její pastorkyňa. Horší než šrám na tváři jsou šrámy na duši.

Transkript

1 Leoš Janáček Její pastorkyňa Horší než šrám na tváři jsou šrámy na duši.

2 Tisková zpráva Její pastorkyňa patří k nejslavnějším dílům Leoše Janáčka a je stálou součástí repertoáru brněnské opery. Nyní se vrací na prkna Janáčkova divadla jako slavnostní operní premiéra sezóny 2015/2016 přesně v den, kdy bylo Janáčkovo divadlo před padesáti lety otevřeno. Její pastorkyňa je třetí operou Leoše Janáčka a stala se jeho prvním velkým úspěchem, který mu otevřel cestu na světová jeviště. Na jejím počátku bylo realistické drama Gabriely Preissové, které si skladatel sám upravil do podoby operního libreta. Přestože musel text dramatu výrazně zkrátit, podařilo se mu účinek tragického příběhu z moravského venkova ještě prohloubit. Stal se tak jedním z prvních operních skladatelů, který vytvořil operu na základě prozaického textu. Původní premiéra byla uvedena v Národním divadle v Brně pod taktovkou Cyrila Metoděje Hrazdiry. Pražská premiéra se konala až v Národním divadle za řízení Karla Kovařovice. Po překonání mnoha překážek dovedla umělecká originalita tehdy již více než šedesátiletého skladatele na vrchol a po roce 1918 se stal největším reprezentantem soudobé české hudby v celém světě. V hudbě Její pastorkyně jsou patrné bezprostřední intonace nejen lidových nápěvů moravských a rytmů lidových tanců, ale i téměř věrné, realistické zachycení mluvy lidí. Děj ze života na moravské vesnici je utvářen textově i hudebně tak, že nikdy nevyvolává falešný sentiment, naopak je plný vášně, dramatu a hluboké katarze. Janáčkova hudba nabízí nebývalý přesah. Realistický příběh z moravské vsi povyšuje na existenciální drama boje o lidskou duši, o její ztracenou čistotu, kterou ale máme stále šanci znovu obnovovat, říká režisér inscenace Martin Glaser. Příběh marnotratného a nestálého Števy, prudkého a přece v jádru laskavého Lacy, a především neúprosné Kostelničky, kterou snaha zachovat si postavení a respekt ve vesnické komunitě přivede k vraždě dítěte její schovanky Jenůfy, v nás vzbouzí soucit a pochopení. Janáček zachytil jednotlivé charaktery v mistrné dramatické zkratce, která až mrazí. Janáček se projevil jako skvělý dramaturg a svou úpravou získal z původní hry dokonalé drama, kde není slovo navíc, jediná jalová replika. Čeká nás náročná práce, abychom se vyhnuli veškeré přibližnosti, aby každé gesto, pohyb i obraz byly velmi

3 konkrétní a směřovaly k cíli, který vytknul Janáček ve své partituře, říká režisér inscenace Martin Glaser. Její pastorkyňa bude uvedena přesně v den 50. výročí otevření Janáčkova divadla, které připadá na 2. října 2015, v hudebním nastudování šéfdirigenta opery Marka Ivanoviće a v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. V hlavních rolích se představí sólisté a hosté Janáčkovy opery v roli Jenůfy Maida Hundeling a Pavla Vykopalová, jako Kostelnička Veronika Hajnová-Fialová a Szilvia Rálik, jako Laca Peter Berger a Jaroslav Březina a jako Števa Tomáš Juhás a Aleš Voráček. Doprovodné akce Čaj o páté v 17h, Janáčkovo divadlo Zajímá vás, Jak vznikal tento divadelní kus? Proč si vybral autor právě toto téma? Jaký byl autor v soukromí, co všechno o něm (případně na něj) víme? Co zajímavého se dělo při zkouškách? Setkejte se neformálně s inscenátory a umělci před premiérou opery Její pastorkyňa. A protože Janáčkovo divadlo slaví v této sezoně své padesátileté výročí, zavedeme vás na čaj o páté do míst, kam se běžný divák nedostane do zkušebny orchestru Janáčkovy opery. Krok za oponu v Janáčkově divadle Interaktivní setkání s operou Její pastorkyňa pod vedením šéfdirigenta Marka Ivanović určený pro střední školy.

4 Leoš Janáček ( ) Její pastorkyňa Nastudováno v českém originále s českými a anglickými titulky Libreto: Leoš Janáček podle dramatu Gabriely Preissové Hudební nastudování Marko Ivanović Dirigenti Marko Ivanović, Pavel Šnajdr Režie Martin Glaser Scéna Pavel Borák Kostýmy Markéta Sládečková Oslzlá Choreografie Mário Radačovský Světelný design Martin Špetlík Dramaturgie Olga Šubrtová Osoby a obsazení Jenůfa Kostelnička Števa Buryja Laca Klemeň Stařenka Buryjovka Stárek Rychtář Rychtářka Karolka Pastuchyňa Barena Jano Maida Hundeling j.h., Pavla Vykopalová Veronika Hajnová-Fialová, Szilvia Rálik j.h. Tomáš Juhás j.h., Aleš Voráček j.h. Peter Berger j.h., Jaroslav Březina j.h. Jitka Zerhauová Ivan Kusnjer j.h. Ladislav Mlejnek Jana Hrochová Eva Štěrbová j.h. Jitka Klečanská Lenka Čermáková j.h. Martina Králíková Soubor Janáčkovy opery NdB Premiéra 2. října 2015 v Janáčkově divadle.

5 Marko Ivanović patří k předním dirigentům a všestranným hudebním osobnostem naší současné hudební i divadelní scény. Na pražské AMU vystudoval obory dirigování a skladba. Je laureátem Mezinárodní soutěže mladých dirigentů G. Fitelberga v Katowicích (2003). Jako dirigent spolupracoval s různými českými a zahraničními orchestry: Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů, Filharmonia Sudecka (Polsko), Toyama Academy Orchestra (Japonsko) ad. V letech byl šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice. Od 1. ledna 2015 je šéfdirigentem Janáčkovy opery Národního divadla v Brně. Vedle tradičního repertoáru se zajímá o novější tvorbu a nejnovější tituly, které často premiéruje. Jako dirigent opery Národního divadla v Praze mj. nastudoval a uvedl Březinovu operu Zítra se bude, novou verzi Šlitrovy Dobře placené procházky nebo Válku s mloky Vladimíra Franze. V roce 2011 řídil nastudování opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka ve švédském Malmö (inscenace vydaná na DVD). Často bývá zván k dirigování na předních českých festivalech. Jako skladatel se prosadil v mnoha zemích Evropy, zejména na významných festivalových pódiích. Je také autorem hudby k filmům a divadelním hrám. V lednu 2012 měla v Národním divadle v Praze premiéru jeho opera Čarokraj, která byla uvedena v únoru 2015 v Brně. Marko Ivanović je vyhledávaným hudebním popularizátorem na koncertech koncipovaných speciálně pro děti a mládež (Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Komorní filharmonie Pardubice). Martin Glaser se narodil v roce 1974 v Sokolově. Začal studovat chemii na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity, ale po dvou letech přestoupil na DAMU, kde absolvoval studia činoherní režie a dramaturgie. Ještě během studií přijal v roce 1998 angažmá v činohře Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kterou pak od ledna 2006 vedl jako umělecký šéf. Od listopadu 2013 je ředitelem Národního divadla Brno. Během svého působení v Jihočeském divadle profiloval soubor jako moderní činohru ansámblového typu s důrazem na souhru hereckých osobností a současnou dramatiku, která tvořila základní pilíř repertoáru. Řadu domácích i zahraničních her uvedl v české premiéře. Ve svých inscenacích se nejčastěji zabývá tématem hry, manipulace a moci (Havel Odcházení, Shakespeare Macbeth, Něco za něco, Hampton Nebezpečné vztahy, Trier Kdo je tady ředitel, Lausund Benefice, Presňakovové Hrát oběť, Maupasant Miláček, Mastrosimone Jako naprostý šílenci), víry a fanatismu

6 (Schwab Prezidentky, Slobodzianek Prorok Ilja, Corneille Polyeuktos) a rozpadem tradičních morálních hodnot (Zelenka Očištění, Crimp Misantrop, LaBute Tlustý prase). Často se vrací i k tématu outsiderství, osamělosti a vykořeněnosti (McDonagh Osiřelý západ, Mrzák inishmaanský, Belbel Mobil, Vedral Kašpar Hauser, Egressy Portugálie, Čechov Tři sestry). Spolu s dramaturgyní vytvořil úspěšný autorský tandem. Od roku 2005 se před stále vyprodaným hledištěm uvádí transkripce juvenilie Jaroslava Havlíčka Muž sedmi sester. Následovala adaptace novely Nathanaela Westa pod názvem Utěšitel a se svým působištěm se rozloučil původní hrou Blackout. Velkému zájmu publika se těší i všechny hry a adaptace, které napsali pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově. Pravidelně hostuje v divadlech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Liberci, Pardubicích a v Plzni. Za olomoucké nastudování Arabské noci Rolanda Schimmelpfenniga získal cenu Josefa Balvína, kterou uděluje Pražský divadelní festival německého jazyka nejlepší české inscenaci německy psané hry. Inscenace Nebezpečné vztahy byla oceněna jako nejpozoruhodnější umělecký počin přehlídky České divadlo v roce Zelenkovo Očištění bylo v cenách Nadace Alfréda Radoka vyhlášeno jako nejlepší uvedená nová česká hra. Inscenace Tlustý prase získala Cenu studentské poroty na pardubickém Grandfestivalu smíchu. Havlovo Odcházení bylo vybráno na prestižní plzeňský festival Divadlo, Prezidentky a Mobil byly uvedeny na hradeckém festivalu Divadlo evropských regionů. S hudebními žánry se seznámil nejprve při režii muzikálů Funny Girl v plzeňském divadle a Malované na skle v budějovické činohře. Vyzkoušel si i operetu, když režíroval Piskáčkova Tuláka. První operní režií byl Verdiho Otello a následovala jediná Schumannova opera Genoveva. Brněnský rodák Pavel Borák je scénograficky činný od roku 1994, v roce 1999 absolvoval JAMU. Výběr z realizací: Molière: Mizantrop (režie: Roman Polák, Slovenské komorné divadlo Martin), L. Procházková: Ucho (režie: Ondřej Elbel, HaDivadlo, Brno), P. O. Hviezdoslav: Herodes a Herodias (režie: Roman Polák, Slovenské národné divadlo Bratislava), M. von Mayenburg: Tvář v ohni (režie: Martin Tichý, Divadlo F. X. Šaldy, Liberec), Keasey, Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem (režie: Pavel Šimák, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava), A. P. Čechov: Tri sestry (režie: Roman Polák, Slovenské národné divadlo Bratislava), J. W. Goethe: Faust (režie: Dodo

7 Gombár, Městské divadlo Zlín), Vrchlický, Fibich: Smrt Hippodamie (režie: J. A. Pitínský, Městské divadlo Zlín), L. Balák: Hvězdy nad Baltimore (režie: J. A. Pitínský, Divadlo Husa na provázku, Brno), A. Goldfl am: Ředitelská lóže (režie: Ondřej Elbel, HaDivadlo, Brno), W. Shakespeare: Večer tříkrálový (režie: Roman Polák, Městské divadlo Brno), N. Koljada: Murlin Murlo (režie: Pavel Šimák, Divadlo Husa na provázku, Brno), Li Čching Čao, K. Polívková: Květy skořicovníku (Divadlo v 7 a půl, Brno), A. Solženicyn, M. T. Růžička: Jeden den Ivana Děnisoviče (režie: M. T. Růžička, Divadlo v 7 a půl, Brno), Bibiena: Calandriáda (režie: Zoja Mikotová, Městské divadlo Zlín), Mula, Kafka: Proměna (režie: Mula, Divadlo v 7 a půl, Brno), P. O. Enquist: Faidra (režie: Martin Tichý, Činoherní studio Ústí nad Labem), B. Němcová, M. T. Růžička: Divá Bára (režie: M. T. Růžička, Divadlo v 7 a půl, Brno), Z. Mikotová: Okna (režie: Zoja Mikotová, Divadlo Neslyším, Brno), N. V. Gogol: Hráči (režie: Pavel Šimák, Městské divadlo Zlín). Pavel Borák získal ocenění DOSKY za nejlepší scénografii sezony 2009/2010 na Slovensku za inscenaci Molierova Mizantropa (režie: Roman Polák, Slovenské komorné divadlo Martin). Markéta Sládečková-Oslzlá absolvovala v roce 2000 JAMU, kde studovala scénografii v ateliéru Jána Zavarského. Několik let externě spolupracovala s Českou televizí jako asistentka architekta při natáčení seriálu Četnické humoresky v režii Antonína Moskalyka a Černí baroni (režie Juraj Hertz). Později se začala věnovat především činoherní scénografii. Působila v mnoha divadlech v Česku a na Slovensku. Opakovaně spolupracovala např. s režisérem Martinem Tichým, pro kterého vytvořila scénu a kostýmy k inscenaci Arabská noc, za kterou byla v roce 2005 nominovaná na cenu Alfréda Radoka. Častá je také její spolupráce s režisérem Wiliamem Dočolomanským a jeho mezinárodním souborem Farma v Jeskyni. Vytvořila např. výpravu k inscenaci Waiting room, která se dodnes hraje v experimentálním prostoru NOD v Praze a také kostýmy k jejich nejnovější inscenaci Informátoři Whistleblowers (2014 Divadlo Ponec). V Národním divadle Brno se poprvé pracovně setkala s Břetislavem Rychlíkem při inscenaci Gazdina roba v Mahenově činohře, pro kterou navrhla kostýmy. Od té doby s ním spolupracuje pravidelně - z poslední doby např. výprava pro Cenu facky autora Karla Steigerwalda ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. V Divadle Na zábradlí navrhla kostýmy pro inscenaci Jiřího Havelky Šílenství a v roce 2015 s Rastislavom Ballekom spolupracovala na Anamnesis. Ve stejnou dobu měla v Ostravském divadle loutek premiéru J.A.K. v režii Martina Tichého pro kterou rovněž navrhla kostýmy. Příležitostně se věnuje prostorovému designu, v roce 2014

8 např. vytvořila podobu české expozice na Mezinárodním knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Martin Špetlík vystudoval Gymnázium Jana Palacha v Turnově, kde byl přítomen zformování amatérského divadelního souboru, v němž od roku 1996 působil i jako osvětlovač. Po maturitě přijat na Fakultu architektury ČVUT v Praze. Univerzitního studia v druhém roce zanechal a po sérii obskurních zaměstnání se navrátil k divadlu. V roce 2003 pracoval jako osvětlovač v Dejvickém divadle, v roce 2004 nastoupil do Švandova divadla na Smíchově na pozici mistra scénického osvětlení. Během tohoto angažmá spolupracoval i s dalšími divadelními skupinami, např. Divadlo Continuo. V roce 2007 na vlastní žádost odešel ze Švandova divadla a od té doby pracuje jako light designer na volné noze. Spolupracoval mimo jiné s následujícími divadelními skupinami: Compagnie Decalages (CZ-FR), Teatr Novogo Fronta (RUS-CZ), Krepsko (FIN-US-CZ), Spitfire Company (CZ), Divadlo Continuo, Silo Theatre (NL), Debajehmujig Theatre Group (CAN). Specializuje se na fyzické či taneční divadlo a na site-specific, případně objektové a vizuální divadlo. Z pedagogických zkušeností lze zmínit několikaměsíční působení v kanadské indiánské rezervaci Wikwemikong, kde krom instalace scénického osvětlení pořádal workshopy light designu. Přednášky vedl mimo jiné i na Berlínské Die Etage. V roce 2011 vedl osmidenní seminář Světlo a tma na festivalu Jiráskův Hronov. Mário Radačovský po dokončení studia na Taneční konzervatoři Evy Jaczové v Bratislavě nastoupil v roce 1989 do Baletu SND, kde se po krátkém čase stal sólistou. V roce 1992 dostal nabídku tančit v Netherlands Dance Theatre Jiřího Kyliána v Haagu, ale ještě před svým nástupem přijal půlroční angažmá jako sólista v Baletu NdB. V NDT se při práci setkal s těmi nejvýznamnějšími choreografy své doby, a byla to jména více než zvučná: Jiří Kylián, Mats Ek, Nacho Duato, Ohad Naharin, William Forsythe, Édouard Locke a mnoho dalších. Tento zlatý věk NDT s jeho neopakovatelnou uměleckou tvůrčí atmosférou zanechal v Radačovském nesmazatelnou stopu a probudil v něm později dosud spící talent a touhu choreograficky tvořit. V roce 1999 přijal další nabídku ze zahraničí a stal se prvním sólistou souboru Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Do Baletu SND se vrátil v roce 2000 jako hostující sólista, v letech byl jeho uměleckým šéfem. Je zakladatelem souboru Balet Bratislava, který vedl do jeho zrušení ( ). Od sezony 2013 je uměleckým šéfem Baletu NdB. Studuje na HAMU v Praze choreografii, kde čerstvě získal bakalářský titul (2015). Jako tanečník se zúčastnil

9 mnohých prestižních baletních galapředstavení, jakými jsou Gala des étoiles v Montrealu ( ), Gala Stars v Torontě (2003), World Stars Gala v Budapešti (2005, 2007 a 2008) a Gala setkání v Praze ( ). Jako interpret se představil na významných divadelních scénách, například v Royal Winnipeg Ballet (2005), Ballet British Columbia (2004, 2006), National Ballet of Canada Toronto (2005) a Jacob s Pillow (2007). Choreograficky začal tvořit v roce 2002 v Grand Ballets Canadiens v Montrealu. Jeho prvotinou byla miniatura The Letter, dále zde vytvořil Inspiraci (2002) a Train Station (2004). Po svém návratu do SND uvedl balety Změna (2005), Stretnutie s Labuťou I. (2007), Warhol (2007), 68 (2008) a Everest (2009). V Baletu Bratislava pak např. Monos (2o12), Queen (2013) nebo muzikál Mata Hari (2013). Většinu svých choreografií ale vytvořil za hranicemi Slovenska: v Kanadě v Jeune Ballet du Quebec Bolero (2006), v USA v Grand Rapids Ballet Romeo a Julie (2011) a Black and White (2012), v Diablo Ballet v San Francisku Compulsive (2013). Další choreografická díla uvedl v Česku, Osudové lásky v Baletu NdB (2012) a Slovanský kvartet pro Pražský komorní balet (2014). V zahraničí dále připravil premiéry Klavírní koncert Richarda Dubry v Lotyšském národním baletu v Rize (2014) a muzikál Maria de Buenos Aires pro Národní operetu v Bukurešti (2010). Kontakt pro média: MgA. Daniela Peclová marketing / PR opera Národní divadlo Brno, p. o. Dvořákova 11, Brno Telefon: Mobil: peclova@ndbrno.cz