VYBRANÉ KAPITOLY Z TECHNICKÉ PŘÍPRAVY VÝROBY

Transkript

1 TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ KATEDRA ODĚVNICTVÍ VYBRANÉ KAPITOLY Z TECHNICKÉ PŘÍPRAVY VÝROBY Ing. Bc. Andrea Halasová, Ing. Bc. Viera Glombíková, Ph. D., Ing. Olga Dulová Liberec 2005

2 OBSAH 1 ÚVOD TECHNICKÁ PŘÍPRAVA VÝROBY NÁVRHOVÁ A KONSTRUKČNÍ PŘÍPRAVA VÝROBY TECHNICKÝ NÁKRES TECHNICKÝ POPIS TVORBA KOLEKCE TECHNOLOGICKÁ PŘÍPRAVA VÝROBY ODDĚLENÍ VÝVOJOVÉ TECHNOLOGIE ODDĚLENÍ TECHNICKÉ NORMALIZACE ODDĚLENÍ TVORBY TECHNOLOGICKÝCH PŘEDPISŮ VYPRACOVÁNÍ TECHNOLOGICKÉ DOKUMENTACE SOUPIS OPERACÍ PRACOVNÍ PŘEDPIS URČENÍ NORMY SPOTŘEBY ČASU NA OPERACI V ODĚVNÍM PRŮMYSLU OPRAVY NOREM SPOTŘEBY PRACOVNÍHO ČASU ZAŘAZOVÁNÍ PRACOVNÍCH OPERACÍ DO KVALIFIKAČNÍCH TŘÍD URČENÍ MZDOVÉ SAZBY NA OPERACI PRACOVNÍ POSTUP PRACOVNÍ ANALÝZA VYPRACOVÁNÍ PRACOVNÍHO POSTUPU PŘI ZMĚNĚ TECHNIKY OBJEKTIVIZACE NOREM VÝROBNÍ POSTUP ROZPIS OPERACÍ NA PRACOVNÍ MÍSTA NÁKRES PODLAŽÍ PRACOVNÍ NORMY NORMY PRACOVNÍCH POSTUPŮ NORMY KVALIFIKACE NORMY SPOTŘEBY PRÁCE VÝKONOVÉ NORMY NORMY OBSAZENÍ NORMY PRACNOSTI MĚŘENÍ SPOTŘEBY ČASU SNÍMKOVÁNÍ PRÁCE NORMATIVY VÝVOJ NORMATIVŮ POHYBŮ EKONOMIE POHYBŮ STUDIE POHYBŮ CHARAKTERISTIKA NORMATIVŮ POHYBŮ VÝZNAM NORMATIVŮ POHYBŮ NORMATIVY UPLATŇOVANÉ PŘI NORMOVÁNÍ PRÁCE NORMATIVY ČASU PRVOTNÍ NORMATIVY ČASU ODVOZENÉ NORMATIVY ČASU PRACOVNÍ CHARAKTERISTIKA JAKO DOPLNĚK NORMATIVŮ ČASŮ METODA PŘEDEM URČENÝCH ČASŮ SYSTÉM MTM VÝVOJ SYSTÉMU MTM DEFINICE MTM JEDNOTKA ČASU MEZINÁRODNÍ SYMBOLY POHYBŮ VÝVOJ VYŠŠÍCH STUPŇŮ MTM METODA MTM METODA MTM LITERATURA... 42

3 1 ÚVOD Zvyšování kvalifikace ve všech oborech je v dnešní době a to v čase rychlého rozvoje vědy a techniky velmi důležité. Jen tak je možné zabezpečit do budoucnosti potřebné množství a dokonalou kvalitu výrobků pro uspokojování potřeb zákazníků nejen tuzemských, ale i zahraničních. Na to, aby bylo možné výrobu neustále rozvíjet, zdokonalovat a maximálně automatizovat, nestačí jen úzké odborné znalosti, ale i potřebný a široký přehled o dané problematice. Odborníci v určitém oboru se musí zajímat nejen o technologie a materiály, ale o i novou techniku a ekonomiku práce. Musí poznat činnosti úseku předvýrobní, výrobní i povýrobní sféry, podílet se na přípravě výroby a vypracování dokumentace, která je prvním krokem ke kvalitní, racionální a efektivní výrobě. Před započetím výroby nového výrobku nebo zdokonaleného výrobku je třeba vykonat mnoho práce technického i organizačního charakteru. Především je třeba určit tvar a funkční vlastnosti výrobku a určit jeho efektivní výrobu. V průmyslové výrobě se tyto práce nazývají technická příprava výroby. Její hlavní úlohou je zabezpečení rozvoje výroby na základě využití nejvyspělejší techniky a technologie výroby a maximální ekonomické efektivnosti. Po vyhotovení technické přípravy výroby a schválení výrobku následuje technologická příprava výroby, která má za úkol připravit co nejlepší podmínky pro efektivní výrobu bez nežádoucích prostojů a vyhotovit technologickou dokumentaci na základě schváleného vzorku výrobku. Technologická příprava výroby je jednou z nejdůležitějších předvýrobních fází výroby. Na základě připravenosti výroby ještě před jejím započetím se odvíjí průběh všech následujících fází. Nepřipravenost výroby může způsobit velmi vážné komplikace při výrobním procesu, např. nežádoucí prostoje a tím i zvýšit náklady, které s výrobou souvisí. Předkládané učební materiály mají za úkol obeznámit studenty zejména s problematikou přípravy technologické dokumentace a zejména otázek stanovování norem času pro základní jednotku pracovního procesu technologickou operaci. V úvodu je provedeno shrnutí a stručný popis technické a technologické přípravy výroby, dále jsou ve zkratce popsány pracovní normy, normativy a metoda předem určených časů MTM.

4 2 TECHNICKÁ PŘÍPRAVA VÝROBY Je soubor vzájemně spjatých činností, jejichž úkolem je připravit technicky a ekonomicky účelné a efektivní řešení výrobku a technologii a organizaci výroby. Úkolem technické přípravy výroby je technicky připravit výrobek tzn. zajistit jeho vývoj a vypracovat dokumentaci výrobku i jeho částí, stanovit ekonomická kritéria a jakými metodami, na jakém zařízení bude výrobek vyráběn, zkoušen a kontrolován, vyřešit optimální organizační uspořádání výrobního procesu po stránce věcné, prostorové a časové [10]. Technickou přípravu výroby lze časově rozdělit na tyto úseky: 1. etapa před kontraktem vypracování návrhů nových druhů výrobků, vypracování základních střihových konstrukcí, modelování střihů, určení spotřeby materiálu na v kalkulační velikosti (ženy velikost 40 42, muži velikost 50), zhotovení modelu, určení technologického předpisu, určení cenové kalkulace. 2. etapa po kontraktu zhotovení střihových šablon, určení operativní spotřeby materiálu, zpracování definitivního pracovního předpisu, zhotovení prototypu výrobku, určení operativní kalkulace výrobku. 3. etapa výrobní zhotovení referenčního vzorku, zpracování výrobního postupu, zhotovení plánu podlaží záběh nové výroby. Technická příprava výroby se skládá z několika úseků, které zabezpečují plynulost a připravenost výroby. Technická příprava výroby: návrhová a konstrukční příprava výroby, příprava a tvorba návrhů pro nabídkové kolekce, tvorba střihů a střihových šablon, tvorba technického nákresu a popisu, zhotovení porovnávacího vzorku, sestavení optimálních střihových poloh,

5 tvorba dokumentace pro stříhárnu, technologická příprava výroby, tvorba soupisu operací, tvorba pracovního předpisu, tvorba pracovního postupu, normování výkonu, zařazení operací do kvalifikačních tříd, určení mzdové sazby za operaci. ekonomická příprava výroby analýza nákladů na provoz, určení ceny výrobku, kalkulační výpočty. 2.1 NÁVRHOVÁ A KONSTRUKČNÍ PŘÍPRAVA VÝROBY Tento úsek oděvní výroby začíná v modelárně. Před začátkem výroby je třeba vypracovat návrh skicu oděvu. Je to kresba výrobku na postavě s vykreslením všech detailů, doplňků a ozdob v proporcích, které určuje současná módní linie, skica je doplněna vzorkem materiálu. Skica návrhu není pro výrobu postačující technickou dokumentací, protože nevyjadřuje přesné technické dokumentace, proto musí být přepracována do technického nákresu. 2.2 TECHNICKÝ NÁKRES Technický nákres výrobku je grafické vyjádření v přesné míře. Technický nákres oděvního výrobku z čelního pohledu v měřítku 1 : 10, ze zadního pohledu v měřítku 1 : 20. Součásti a zajímavé detaily jsou rozkreslené v měřítku 1 : 5. Technický nákres se ojediněle doplňuje technickými údaji a kótami. Každý technický nákres obsahuje název a číslo fazony. Technické nákresy se využívají nejen pro výrobní účely, ale i na obchodní a kontrolní činnost. 2.3 TECHNICKÝ POPIS Technický popis výrobku je slovní vyjádření tvaru a zpracování výrobku z vnější i vnitřní strany. Je vypracovaný v několika variantách.stručný technický popis vyjadřuje tvar a charakter výrobku, uvádí se pod technickým nákresem a je jeho neoddělitelnou součástí. Podrobnější technický popis se uvádí vedle nákresu. Doplňuje informace o výrobku ve všech částech a detailech i těch, které z nákresu nejsou přímo viditelné. Popis se uvádí pro jednotlivé části podle členění a složitosti výrobku. Slouží jako podklad pro sestavení soupisu operací.

6 2.4 TVORBA KOLEKCE Vývojové oddělení modelárny spolupracuje s mnoha jinými útvary podniku, a to především s útvarem odbytu, zásobování a výroby. Odbytový útvar určuje plán potřebného počtu modelů na sestavení nabídkové kolekce a sortiment na určité období. Poskytuje informace o módních požadavcích, konstrukčním řešení a požadavcích odběratele, zodpovídá za sestavení nabídkové kolekce, proto pracovníci tohoto oddělení jsou přítomni na schvalovacím řízení žírovací komisi. Svými připomínkami mohou ovlivnit práci vývojového střediska. Zásobovací útvar musí zásobovat sklad s určitým předstihem, aby nebyla zbržděna výroba. Výrobní útvar spolupracuje s lidmi, kteří sledují výrobky přímo ve výrobě. Sledují konstrukční rozměry a technologii zpracování, která může mít vliv na to aby výrobek dobře padnul [10]. Kolekce se zhotovují na sezóny: jaro léto, podzim zima. Obr. 1: Příprava jednotlivých kolekcí v průběhu kalendářního roku. Modeláři projdou a zhodnotí úspěšnost minulé kolekce a možnost navázání na ni novou kolekcí s malou obměnou, zhodnocují i použitý materiál a analyzují módní trendy v liniích i materiálech. Při navrhování nové nabídkové kolekce musí návrháři respektovat: módní linii pro určité období, věkovou kategorii, pro kterou je návrh určený,

7 možnosti využití techniky při zpracování, charakter materiálu, speciální požadavky odběratele. Výroba prodejní kolekce: 4 8 týdnů výběr materiálů, 4 8 týdnů tvorba prodejní kolekce, 1 2 týdny tvorba cen cena zahrnuje materiál, mzdy, pracnost výrobku = přímý materiál + mzdové náklady + režijní náklady + zisk, režijní náklady jsou % ze mzdových nákladů, 1 2 týdny probíhá žírovací komise žírovací komise jsou lidé z jednotlivých útvarů podniku, kterým se předkládají nové modely a oni rozhodují, které modely se budou vyrábět, 4 8 týdnů je hlavní prodejní období. Kolekci tvoří pouze základní velikosti (ženy velikost 40 42, muži velikost 50), z toho vyplývá, že střihová a technická dokumentace nemá konečnou podobu, tu získá až po prodeji kolekce a vyřazení neprodejných výrobků. Teprve potom se vystupňují střihové díly do požadovaných velikostí, zhotoví se střihové šablony a sestaví střihové polohy [2]. Sestavení střihových poloh patří k hlavním úlohám spotřeby materiálu. Cílem je také sestavení střihových dílů na jeden výrobek nebo kombinaci výrobků tak, aby na jedné straně byla zachována jakost a na druhé minimální spotřeba materiálu. Při sestavování optimálních poloh je nevyhnutné: dodržet minimální odpad, využívat skutečnou šířku materiálu, sestavit polohy na materiál I. jakosti, určit konkrétní spotřebu vrchového materiálu i přípravy, dodržet technologii stříhání vzhledem na vzor materiálu, povrchovou úpravu, osnovu a útek. Výtěžnost materiálu je hlavním kritériem při hodnocení nákladů na výrobek. Jde o to, aby výtěžnost materiálu byla co nejlepší, tzn. aby skutečně využitá plocha materiálu byla co největší a odpad byl minimální.

8 3 TECHNOLOGICKÁ PŘÍPRAVA VÝROBY Technologická příprava výroby je etapa prací úzce spojených s technickou přípravou výroby. Útvar technologické přípravy výroby zabezpečuje: vypracování technologické dokumentace, určování technicko-hospodářských norem spotřeby času na jednotku výroby, kontrolu výroby a prověrku kvality výrobků, přípravu podkladů na určení předběžné kalkulace ceny výrobku. Technologický útvar patří svými úlohami a významem mezi nejdůležitější, protože na něm závisí dobrá prosperita celého podniku. Řízením technologického útvaru je pověřený vedoucí, který musí dbát na to, aby byla zabezpečená maximální operativnost, a to především na úseku nové výroby. Podle hlavních úloh se útvar dělí na jednotlivá pracoviště se specifikovaným zaměřením tak, aby se zabezpečila maximální odbornost vykonávané práce. Podle velikosti podniku se pracoviště úzce specializují nebo se slučují navazující práce do jednoho celku. Organizačně se práce technologického útvaru rozděluje do skupin technologů, kteří: mají ve své pracovní náplni vývojovou technologii a nové materiály, určují technologické předpisy, vypracovávají technické popisy jednotlivých fazon, vypracovávají cenové normohodiny, zaměřují se sjednocenou technologií a sdruženými normativy, testují hotové výrobky na zařazení do kvalitativních skupin. Tito pracovníci jsou bezprostředně zainteresovaní na přípravě nové výroby. 3.1 ODDĚLENÍ VÝVOJOVÉ TECHNOLOGIE Úlohou technologické přípravy v oděvní výrobě je docílit podstatné změny v progresivitě používané technologie, a tím zabezpečovat a zvyšovat produktivitu práce. Proto je hlavní úlohou tohoto úseku technologie především zkoumat a hledat jiné možnosti uplatnění progresivních způsobů zpracování určitých operací, a to: vlastní výzkumnou činností, studiem zahraniční literatury a uplatňování získaných poznatků ze zahraničí, zlepšováním a uplatňováním vyřešených úloh v rámci technologickoorganizačního rozvoje.

9 3.2 ODDĚLENÍ TECHNICKÉ NORMALIZACE Normalizační činnost zahrnuje více jednotlivých činností. Normalizační činnost je typizace, unifikace a specializace je to tedy normalizace v širším smyslu. Do činnosti tohoto úseku patří: vypracovat návrhy norem, doplňků a změn v technických normách, uplatňovat v návrzích technických norem, v jejich doplňcích a změnách všechny poznatky pokrokové technologie a nové techniky, zlepšovací návrhy, vynálezy, výzkumy vědy za účelem kvality, trvanlivosti, estetického vzhledu výrobků, zvyšování produktivity práce a snižování vlastních nákladů, vypracovat seznam odchylek oproti platným technickým normám, vypracovat seznam platných technických norem používaných v oděvním podniku za uplynulý rok, zpracovávat výpisy nových norem a seznámit s nimi pracovníky oddělení, provádět vlastní výzkumnou činnost. 3.3 ODDĚLENÍ TVORBY TECHNOLOGICKÝCH PŘEDPISŮ Po vyhotovení modelu určitého druhu výrobku na zařazení do nabídkové kolekce a po jeho schválení žírovací komisí vypracuje technolog pro tento výrobek technologický předpis, který se používá nejen na určení způsobu výroby, ale i na cenové zařazení a výpočet rentability. Rychlé a kvalitní sestavení technologického předpisu je podmíněné technologickou standartizací. To znamená do jaké míry jsou vypracované technologické postupy na určité součásti, díly nebo dílce výrobku a do jaké míry možno uplatňovat progresivní formy práce spojené s určováním technologického předpisu. 4 VYPRACOVÁNÍ TECHNOLOGICKÉ DOKUMENTACE Mezi technologickou dokumentaci patří: soupis operací, pracovní předpis, normování výkonu určení spotřeby času na operaci, zařazení operací do kvalifikačních tříd, určení mzdové sazby na operaci, pracovní postup pracovní analýza, výrobní postup, plán podlaží.

10 4.1 SOUPIS OPERACÍ Operace je z technologického hlediska nejmenší částí pracovního procesu při tvorbě výrobku. Soupis operací zpracovává technolog podle modelového vzorku, technického nákresu a popisu, nebo podle dokumentace podobného výrobku. Jeho znění musí být stručné, ale dostatečně srozumitelné, s upozorněním na výrobní zařízení nebo potřebnou pomůcku. Na určení postupu, nebo při rozboru při normování je operace rozdělená na úkony a pohyby. Pro přehlednost a dokonalou orientaci se soupis operací člení na několik úseků, např. na: výstřih výrobku, vybavování výrobku, výrobu polotovaru, přípravu součástí, přípravu dílů a dílců, montáž výrobků, konečné žehlení, dokončovací práce. Soupis jednotlivých uzavřených úseků operací na výrobek je možné vypracovat na samostatných listech nebo kartách a využívají se stavebnicovým systémem na tvorbu nového, podobného výrobku. Tím se práce podstatně urychlí. Velký význam má tento systém při zpracování soupisu operací pomocí počítače. Popisy jednotlivých technologických úseků se ukládají do paměti a používají se při sestavování popisu nového výrobku. Úseky se označují číselnými kódy. Při tvorbě soupisu operací musí technolog: uplatňovat nejprogresivnější technologii zpracování. To platí zejména při těch podmínkách, kde je možná typizace technologických prvků. Využívá se způsob, který zabezpečuje nejen rentabilitu, ale i kvalitu; využívat současnou techniku, tedy aby prvky mechanizace a speciální stroje byly maximálně využité. V této souvislosti je nevyhnutelné, aby technolog spolupracoval s modelárnou; uplatňovat zlepšovací návrhy všude tam, kde je to možné. Začleňovat je do technologických přepisů umožňuje dodržovat zásadu maximální rentability a kvality výrobků. Technolog musí vést evidenci schválených zlepšovacích návrhů; využívat materiál a zabezpečovat technologický postup tak, aby jakost výrobků byla dobrá; vyjadřovat se stručně, jasně a výstižně, používat oděvní názvosloví; sestavovat jednotlivé operace v technologické návaznosti a chronologicky je číslovat. Soupis operací je možné zhotovit pro celý výrobek nebo pro jeho části, převážně dílec, díl nebo součást. Při soupise operací na celý výrobek je možné vycházet ze soupisu částí.

11 Na sestavení soupisu operací je vždy potřebný výrobek, nebo aspoň technický nákres a popis. Pokud jde o normalizovanou část výrobku, technický nákres a popis výrobku nejsou potřebné. Každá operace se doplní: kvalifikační třídou stupněm obtížnosti s požadavky na kvalifikaci pracovníka, normočasem časovou hodnotou potřebnou na vykonání určité operace s podílovou složkou potřebných vedlejších časů, mzdou ohodnocením vykonané práce. Pro nový typ výrobku technolog vypracuje soupis operací na předepsané formuláře, v kterých se doplní údaje pro normativy kvalifikační třída, normočas, mzda, aby při zpracování další dokumentace nevznikaly chybné údaje. Využívají se též sborníky sdružených operací, kde jsou vyznačené kódy potřebných karet operací. 4.2 PRACOVNÍ PŘEDPIS Pracovní předpis je souborná technologicko-ekonomická dokumentace určená na výrobu konkrétního výrobku. Pracovní předpis se skládá z několik listů. Každý list pracovního předpisu obsahuje v horní části název výrobku a číselný kód druhu a fazóny. Na první straně je uveden technický nákres, popis výrobku a název fazony. Další strany obsahují technické a ekonomické údaje týkající se jednak výrobku, ale i dílny, kde se bude výroba uskutečňovat. Jsou to především údaje o pracnosti výrobku v normominutách a suma mezd výrobních dělníků. Při novém neznámém modelu se mezi první a druhou stranu vkládá list, který obsahuje podrobný popis výrobku. Zbylé strany pracovního předpisu obsahují soupis operací, který se člení do celků podle dílců, dílů nebo součástí. Operace se přepisují z formulářů soupisu operací a chronologicky se číslují. Celky mají technologickou návaznost a obsahují součty časů i peněz za jednotlivé operace. V závěru celého pracovního předpisu jsou uvedené potřebné transporty svazků, dílců nebo výrobků po výrobní lince. Při tvorbě pracovních předpisů se v mnohých podnicích už využívá výpočtová technika, protože je to nejjednodušší způsob jak zefektivnit tuto část výroby URČENÍ NORMY SPOTŘEBY ČASU NA OPERACI V ODĚVNÍM PRŮMYSLU V oděvním průmyslu se na určení normy spotřeby času využívají rozborové metody. Při rozborových metodách se uskuteční nejprve rozbor operace na prvky, tj. úkony nebo pohyby a určí se na ně potřebný čas. Celkový čas operace se vypočítá jako součet časových hodnot prvků. Rozborové metody jsou objektivní nebo technicky odůvodněné, protože vychází ze stejného základu, tj. časových normativů prvků operací. Z rozboru operací vyplývá, že při rozdílných operacích se opakují stejné prvky, např. úkony uchopit, položit,

12 zarovnat, odložit. Normovač má k dispozici sborníky prvotních normativů (obsahují základní pohyby) a sdružené normativy (obsahují údaje o spotřebě času na úkony). Úlohou normovače je rozdělit novou operaci na pohyby tak, aby postup přípravy operace byl optimální jak z hlediska spotřeby času tak i z hlediska požadavků na námahu pracovníka. Na optimální pracovní metodu potom normovač vyhledá v příslušných tabulkách normativy spotřeby času na jednotlivé pohyby nebo úkony a celkový čas operace se získá jako součet částečných hodnot. Norma spotřeby času musí obsahovat všechny nevyhnutelné časy.

13 Příklad: Analýza pracovní operace v programu Projekt Macenauer DOKONČIT 2 VÝPUSTKOVOLIŠTOVÉ KAPSY NA ZD KALHOT vtáhnout výpustkovolištové podsádky s kapsovými váčky do rubní strany, urovnat, upevnit, kapsové koutky, přišít výpustkové podsádky na kapsové váčky. Obr. 2: Analýza pracovní operace.

14 4.2.2 OPRAVY NOREM SPOTŘEBY PRACOVNÍHO ČASU Se změnou techniky a technologie se zákonitě mění i časový fond na jednu operaci. Se zaváděním nového postupu by se měl čas zmenšovat, jinak změna není rentabilní. Opravené pracovní postupy s novými normativy tvoří podklad na opravu sborníku normativů. Tuto práci vykonává technologické oddělení. Změna se operativně zařazuje mezi nové pracovní předpisy, případně k dosavadnímu předpisu, aby se maximálně snížily náklady na výrobu. V rámci typizace a normalizace se jeden postup využívá i pro několik druhů výrobků, a tak se maximálním využitím stroje zvyšuje rentabilita. Při rozsáhlejších změnách, při zavádění nové techniky a nové organizace dílen, při zavádění racionalizačních projektů se podle podmínek upravuje celý pracovní předpis Pro individuální změny se ve formě dodatků jednotlivých listů k pracovnímu předpisu upozorňuje na operace vyřazené z technologického postupu a operace nově zařazené. Normativy na celý výrobek se mění sčítáním nových hodnot. Oprava se dělá vždy písemnou formou ZAŘAZOVÁNÍ PRACOVNÍCH OPERACÍ DO KVALIFIKAČNÍCH TŘÍD Závazným podkladem na rozlišování složitosti, namáhavosti pracovních činností, a tím i diferenciaci základních mezd je kvalifikační katalog. Katalog vymezuje charakter povolání a základní kvalifikační charakteristiky příslušného povolání v určitém kvalifikačním stupni a kvalifikační třídě a doplní ho sborník příkladů pracovních činností. Kvalifikační charakteristika je závazný podklad pro: zařazování pracovních činností do určitého povolání (šička, krejčová, krejčí), kvalifikačního stupně a třídy. Předpokládá určitou úroveň teoretických poznatků, odbornou praxi, hmotnou a morální zodpovědnost, fyzickou a neuropsychickou námahu, riziko mechanického úrazu, případně má osobité požadavky; zařazení pracovníků podle kvalifikačního stupně a třídy, podle dosaženého odborného vzdělání, délky praxe, vykonávané práce; zpracování učebních plánů a osnov na přípravu budoucích pracovníků na výkon povolání. Kvalifikační stupeň je číselné označení vyžadovaného nebo získaného vzdělání v rámci požadavků odborné praxe. Rozlišujeme čtyři kvalifikační stupně: 1. kvalifikační stupeň získá pracovník instruktáží nebo školením v menším rozsahu teoretické výuky a nevyhnutnou odbornou přípravou; 2. kvalifikační stupeň získá pracovník absolvováním předepsaného odborného školení, v některých případech ukončeného zkouškou podle určitých předpisů;ekonomická příprava výroby;

15 3. kvalifikační stupeň získá pracovník vykonáním závěrečné učňovské zkoušky nebo předepsané zkoušky z povolání, pro které není možné připravit mládež mladší jak 18 let, případně absolvováním předepsaných speciálních zkoušek po absolvování déle trvajících kurzů; 4. kvalifikační stupeň získá vyučený pracovník specialista úspěšným absolvováním delšího odborného školení na zvýšení kvalifikace. Kvalifikační (tarifní) třída určuje stupeň složitosti, obtížnosti, zodpovědnosti a namáhavosti pracovní činnosti.je 12 tříd a ke každé je přiřazen kvalifikační stupeň. Práce zařazená do určité třídy je podkladem na určení osobní třídy pracovníka, který tuto práci vykonává. Pro zařazení pracovních operací do kvalifikačních tříd je třeba dopředu určit pracovní postup pro určitý výrobek nebo jeho část. Po sestavení pracovního postupu se vyhledá každá pracovní operace v kvalifikačním katalogu. Vypíše se, v které kvalifikační třídě je operace zařazená a třída se zapíše do pracovního postupu vedle názvu operace. Důležité je přesné použití názvů a pojmů pracovních operací, aby hodnocení pracovní činnosti a její zařazení bylo správné [10]. 1. tarifní stupeň práce méně namáhavé, opakující se, drobné šicí práce, našívání kapes, poutek, obrubování, přišívání knoflíků, drobné opravy, ruční manipulace s materiálem vážícím nejvíce 5 kg; 2. tarifní stupeň přesně vymezené výstupy, pracuje se podle stanovených postupů, ruční manipulace s materiálem 5 15 kg; 3. tarifní stupeň malé, dílčí odborné práce, přejímka zboží (kvantitativní), obsluha skladových mechanismů, kompletace výrobků, expedice; 4. tarifní stupeň odbornější vzájemně provázané práce pod odborným dohledem, zhotovování kalhot (celý výrobek), řízení kontinuálních linek, manipulace s penězi; 5. tarifní stupeň složitější odborné práce zpracovávání podle technických podkladů, zvýšené psychické požadavky, montáž rukávů do společenských a vycházkových oděvů s ohledem na rozdílnost materiálů, tvaru oděvu, vytvarování průramků; 6. tarifní stupeň práce odborně specializovaná, umělecká řemesla, činnost v obchodním úseku (v menším měřítku), větší psychická námaha, zhotovování fraku, smokingu, historických oděvů, sak, plášťů, využití v modelové a zakázkové výrobě, modeláři v modelárně, zpracování kožešin. 7. tarifní stupeň vysoce odborné práce, plánování, kalkulace, účtování, normování, vyšší psychická náročnost, odbyt, průzkum trhu, zásobování, tvorba technologických předpisů, mistr; 8. tarifní stupeň ekonomický směr, řízení samostatného úseku, dispečer; 9. tarifní stupeň nejsložitější úseky, marketing, poradenská činnost, tvorba komplexní technologické přípravy výroby, koordinátoři výroby; 10. tarifní stupeň systémová činnost vysoce specializovaná, léčebná, vzdělávací, výzkumná, vědecká činnost; 11. a 12. tarifní stupeň práce úzce specializovaná, výzkum, vývoj [2].

16 Vzhledem na obtížnost je možné pracovní činnost charakterizovat jako: jednoduchou práci, která vyžaduje jen krátce trvající výcvik a malé teoretické poznatky. Jde o pracovní operace, které nemají podstatný vliv na vzhled a tvar výrobku a přitom jsou nevyhnutné na jeho vyhotovení. Někdy jsou však spojené se zvýšenou fyzickou námahou, monotónností a jinými vlivy působícími na neuropsychickou zátěž. Například: odstranění pomocných stehů, vytažení špendlíků, otočení výrobků atd. operace jsou zařazené do kvalifikačního stupně 1; složitější práce, která vyžaduje vyučení nebo jiný výcvik. Tyto pracovní operace ovlivňují vzhled výrobku, jeho konstrukci, funkční a užitkové vlastnosti a jsou také spojené s fyzickou námahou, neuropsychickým zatížením závislým od dělby práce. Práce se uskutečňují na různých strojích náročných na obsluhu a vyžadující si delší čas na ovládnutí výrobních nástrojů. Například: zhotovení částí, spojení dílů, přišívání knoflíků, obnitkování švů, rozžehlování, vystřihování vzorů. Tyto operace jsou zařazené do kvalifikačního stupně 2; složitou práci, která bezpodmínečně vyžaduje vyučení a často i speciální kurzy. Tyto pracovní operace podstatně ovlivňují konstrukci výrobků, funkční a užitkové vlastnosti a estetický vzhled. Jsou spojené také s fyzickou námahou, neuropsychickým zatížením a zodpovědností. Práce se vykonávají na složitých speciálních strojích se složitým přídavným zařízením, které si vyžadují velké teoretické vědomosti a zručnosti. Například: montáž rukávů, dílců, límců, aranžování módních výrobků, zhotovení různých druhů funkčních a ozdobných kapes, tvarování hlavních součástí oděvů, tvarové řezání, sestavování střihových poloh s maximální výtěžností materiálu. Operace jsou zařazené do kvalifikačního stupně 3 a 4 [10] URČENÍ MZDOVÉ SAZBY NA OPERACI V oděvním průmyslu se na výpočet mzdové sazby používá tabulka určující její výšku za jednu minutu. Základem je pracovní čas určený za týden při jednosměnném provozu na 42,5 hodiny, při dvojsměnném provozu na 40 hodin. Na ulehčení práce normovačů se využívají i tabulky úkolových sazeb, ve kterých je možné vyhledat mzdovou sazbu podle spotřeby času na operaci a podle tarifní třídy operace bez přepočtu [2]. 4.3 PRACOVNÍ POSTUP PRACOVNÍ ANALÝZA Technologicky nejmenším celkem výrobního procesu je operace. Představuje základní úsek technologického procesu, který je časově, předmětově a místně vymezen.vzhledem k normování práce a pracovních postupů je možné tuto operaci rozdělit dále na úkony a pohyby. Podle nich můžeme dělat rozbory nebo analýzy pracovní činnosti.

17 Soupis všech úkonů, případně pohybů, které na sebe navazují od začátku operace do jejího skončení, se nazývá pracovní postup (pracovní analýza). Pracovní postup se pro každou operaci vypracovává na samostatném listě. Jednotlivé operace je možné vyhodnotit příslušnou normou času podle tabulek a používané metody normování. Změnou techniky nebo technologie se mění i pracovní postupy operace. Z vypracovaných pracovních postupů jednotlivých operací se vytváří sborníky pro celé výrobky nebo typizované celky. Karta s pracovním postupem tvoří základ na sestavení pracovního předpisu a objektivizaci technicky zdůvodněných norem nebo pracovníků na dílně při zavádění nové výroby. Její obsah není pro všechny podniky stejný, závisí na druhu a složitosti výroby. Důležitou úlohu vytváří změna techniky, která se stává dokonalejší a výkonnější. Při vypracování pracovního postupu musí karta obsahovat alespoň nejdůležitější údaje o určité operaci a zařazení. Příklad údajů: název výrobku, typová část, operace, materiál, základní zařízení, otáčky stroje, počet stehů na cm, délka šití, uzašití, nákres operace po zhotovení nebo během zpracování. Nákres operace může doplňovat popis operace, tj. slovní vyjádření jak vypadá součást nebo výrobek po zhotovení. Důležitý je i nákres mikropracoviště, který obsahuje výrobní zařízení, umístění pracoviště, rozmístění nástrojů, přístrojů, přípravků a pomůcek na pracovním místě i prostředků na manipulaci s materiálem. Graficky je znázorněný i pohyb pracovního předmětu tak, aby se pracovník při práci co nejméně namáhal, a aby produktivita jeho práce byla vysoká.

18 Příklad: Analýza pracovní operace pracovní karta operace. PRACOVNÍ KARTA OPERACE Výrobek : PÁNSKÉ KALHOTY Díl výrobku: PŘEDNÍ DÍLY Název operace: Třída Čas Mzda SEŠÍT 2 x 1 ODŠEVEK 3 0,683 0,445 NA PŘEDNÍCH DÍLECH Zařízení a pomůcky: Délka šití stehy/cm stehy/min Šicí stroj s automatickým uzašitím a odstřihem nití. 2 x 7 cm Rozbor pracovní operace: 1. vzít a položit díl do pracovní oblasti 0,051 0, vzít a umístit složit značky na sebe 2x 0,079 0, přiložit k jehle 2x 0,024 0, spojkový pedál sešlápnout uzašít 2x 0,021 0, šít 2x 0,108 0, spojkový pedál sešlápnout uzašít 2x 0,021 0, automatický odstřih 2x 0,024 0, odsunout díl od jehly 2x 0,024 0, odložit díl 0,030 0,030 celkem 0,683 Nákres operace po zhotovení: Obr. 3: Analýza pracovní operace.

19 4.3.1 VYPRACOVÁNÍ PRACOVNÍHO POSTUPU PŘI ZMĚNĚ TECHNIKY OBJEKTIVIZACE NOREM Při každé změně, která má vliv na spotřebu času, fyzickou námahu, čas technických nebo organizačních podmínek vykonávané práce je třeba změnit i normu spotřeby práce, tedy normy se objektivizují. Změnou technických podmínek vykonávané práce se rozumí především nahrazení dosavadních technických pomůcek, strojů a zařízení dokonalejšími a modernějšími, které mají lepší funkční vlastnosti. Úlohou tohoto opatření je zdokonalování průběhu pracovních procesů s optimálním vynaložením práce.změna normy spotřeby času předchází zkoumání a rozbor nových podmínek na pracovišti.nové normy spotřeby času se v praxi uplatňují tak, že se nejdříve změní pracovní předpis vyřazením neplatné operace a doplní se novou operací, která vystihuje nové podmínky a novou hodnotu spotřeby práce. Každá změna se uskutečňuje písemnou formou. Zrušené operace se nahrazují novými karty s těmito pracovními postupy se nahradí novými úkony odpovídajícími nové technologii a novému zařízení. 4.4 VÝROBNÍ POSTUP Jednotlivé operace vyčleněné z pracovního předpisu se vhodně rozdělí na pracovní místa. Účelné sestavení pracovních míst zabezpečí plynulost výroby, využití pracovního času jak pracovníka, tak i strojního zařízení. Práce musí odpovídat schopnostem a kvalifikaci pracovníka. Výkonové sjednocení všech pracovních míst není možné pokládat za optimální. Při měření se bude výkonnost sice pohybovat kolem průměru, ale u každého pracovníka bude jiná. Vzhledem k různé pracovní aktivitě a schopnosti pracovní činnosti se pracovníkům přiděluje takové množství práce, které odpovídá toleranci ± 10% časového fondu jednoho průměrného pracoviště. Pracovní schopnosti a morální vlastnosti pracovníků na dílně zná nejlépe mistr. Proto je nejvhodnější, aby výrobní postup sestavoval mistr ve spolupráci s technologem závodu. Při sestavování výrobního postupu je důležité dodržovat tyto zásady: jednotlivé pracovní místa musí na sebe technologicky navazovat, nezařazovat na jedno pracovní místo operace s rozdílným charakterem, např. šití a žehlení, přidělovat pracovníků operace podle jejich kvalifikace, přidělovat pracovníkům takové množství práce, které odpovídá jejich aktivitě, pracovní činnosti a toleranci, dbát na využívání strojů a zařízení, zabránit zbytečnému přemísťování práce, množství kusů a operací za směnu musí odpovídat skutečnému pracovnímu času, výrobní postup musí být sestavený po odečtení procenta absence pro skutečný počet pracovníků

20 Při nedodržení těchto zásad se narušuje kvalita i kvantita výroby a pracovní síla se přetěžuje. Ideálně sestavit výrobní postup není vždy možné. Výrobu může narušit absence pracovníků, porucha zařízení atd. Podle momentálních podmínek musí mistr reagovat na nevyhnutné změny, případně na dodatečné úpravy výrobního postupu v průběhu výroby ROZPIS OPERACÍ NA PRACOVNÍ MÍSTA Rozpis operací je sestavený na základě: pracovního předpisu na výrobek nebo jeho část, počtu pracovníků na dílně nebo počtu kusů na den, způsobu výroby, dílenských výpočtů pro výrobu. 4.5 NÁKRES PODLAŽÍ Plynulost výroby, kvalitu i kvantitu je možné zabezpečit i dobrou organizací práce výrobního procesu. Vhodné uspořádání pracoviště a správné uspořádání výrobního zařízení zabezpečí efektivnost výroby. Do úvahy je třeba brát nejen výrobní zařízení, ale i prostor, rozvod energie a druh výrobků. Velmi důležitou úlohu má osvětlení, hygienické a psychologické podmínky pracoviště. Dvousměnný provoz zabezpečuje ekonomickou efektivnost vzhledem na využití výrobního zařízení. Výrobní proces šicí dílny je třeba organizovat vzhledem na výrobní postup jako celek, aby pohyb rozpracovaných výrobků byl co nejkratší. V provozech, kde se výrobní proces organizuje s větším uplatněním technologické specializace, je potřebné, aby pracoviště bylo důkladně označené a aby byl vyznačený směr postupu práce na lince a dílně. Při sestavení plánu podlaží je třeba brát do úvahy: výrobní zařízení, které musí odpovídat požadavkům na výrobu určitého sortimentu, musí být důkladně označené symboly a musí být nakreslené v určitém měřítku. Jednotlivé zařízení nemá stejný rozměr a vzhledem na bezpečnost je třeba mít na dílně určitý prostor; druh výroby a s tím spojená velikost výrobku a technologická náročnost; výrobní systém, který závisí od výrobní linky a od způsobu předávání práce, mezioperační dopravy; mezioperační dopravu, která závisí na linkovém nebo pásové způsobu výroby s použitím odkládacích stolů, anebo dopravu s využitím závěsných dopravníků s rozdílným systémem. Nákres podlaží se kreslí v měřítku 1 : 100 nebo 1 : 50. Kreslí se vždy při zavádění nové výroby nebo při změně organizace výrobního procesu. Vypracovává ho technik ve spolupráci s mistrem.