Časopis pro historickou penologii Vydává Institut vzdělávání Kabinet dokumentace a historie VS ČR. Příloha 2/2005

Transkript

1 Časopis pro historickou penologii Vydává Institut vzdělávání Kabinet dokumentace a historie VS ČR Příloha 2/2005

2 PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ 1945 V PRAZE 4 Úvodní slovo k otevření expozice dne Vážené dámy a pánové, mám milou povinnost pronést úvodní slovo k otevření expozice na téma Pražské povstání 1945 v Praze 4. Tato expozice již z prostorových a technických důvodů nemůže obsáhnout celou šíři a hloubku Pražského povstání na území dnešní městské části Praha 4, avšak zvolená forma historické zkratky dává alespoň nahlédnout do důležitých událostí, které předcházely Pražskému povstání a provázely ho až ke dni osvobození. Tento záměr se odráží v jednotlivých tématických celcích: okupace, odboj, perzekuce, barikády a osvobození. Jak všichni víme, Pražské povstání vypuklo dne na základě volání pražského rozhlasu o pomoc a na výzvu České národní rady, ve které zaujímal významné místo gen. Karel Kutlvašr, bylo v krátké době postaveno v celé Praze 1583 barikád, z toho 141 barikád na území dnešní Prahy 4. Nejtěžší boje probíhaly ve dnech , kdy se z jihovýchodu probíjela do středu města divize SS Walenstein. A právě tento záměr zmařili obránci barikád v Praze 4 za cenu velkých obětí i z řad nebojujícího obyvatelstva, na kterém se nacisté krutě mstili. V této situaci zasáhly do boje jednotky Ruské osvobozenecké armády (tzv. Vlasovci), které nebyly součástí Rudé armády a pomáhaly odrážet nepřítele těžkými zbraněmi, které měly k dispozici. Za významnou událost je třeba považovat i kapitulaci německých branných sil dne , kterou přijala Česká národní rada, i když příslušníci SS ji neuznávaly a pokračovali v bojích. Tyto boje ustaly dne po příjezdu Rudé armády. Lidé oslavovali nabytou svobodu, projevovali vděčnost vojákům Rudé armády, zatýkali nacistické zločince, zrádce a kolaboranty a pochovávali oběti bojů. Tak vypadal první den osvobození. Starším generacím připomíná a mladší poučuje, že ztracená národní svoboda a státní suverenita byla získávána zpět za cenu nesmírných lidských obětí, kterým jsme povinováni úctou. Jejich hroby jsou symbolem občanské statečnosti, skutečného vlastenectví a vážným varováním do budoucna, že nejen nacismus, ale jakoukoliv jinou formu totalitního režimu již nelze připustit. Závěrem bych chtěl poděkovat, neboť expozice by nemohla vzniknout bez úzké spolupráce s redakcí novin TUČŇÁK a Obvodním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu v Praze 4. Významným zdrojem se staly též vynikající práce dokumentaristů pana Jaroslava Čvančary a pana Jana Kaplana. Jmenovitě děkuji za účinnou pomoc paní Dr. Šírové a paní Mgr. Glezgové a v neposlední řadě svým nejbližším spolupracovníkům paní Aleně Kafkové a panu Eduardu Vackovi za jejich obětavou spolupráci. PhDr Aleš Kýr 2

3 I. OKUPACE V roce 1933 se v Německu dostala k moci Nacionálně socialistická strana práce (NSDAP) v čele s Adolfem Hitlerem a v důsledku její rozpínavé a útočné politiky došlo k rozpoutání druhé světové války. Na základě tzv. Mnichovské dohody, kterou uzavřeli s A. Hitlerem diplomatičtí zástupci Anglie, Francie a Itálie, zanikla dne Československá republika. Slovensko se odtrhlo a na území Čech a Moravy vznikl tzv. Protektorát, reprezentovaný státním prezidentem Emilem Háchou, vládou a dalšími státními institucemi, které však podléhaly německé nacistické okupační správě. Úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora a generála SS Reinharda Heydricha, který uskutečnili dne angličtí výsadkáři českého a slovenského původu, vyvolal řadu represivních opatření, ale zároveň povzbudil činnost odbojových skupin v Protektorátu. 3

4 II. ODBOJ Na území Protektorátu vznikly odbojové skupiny již po Odpor českého obyvatelstva byl organizován zásadně ve dvou politických liniích, a to národně demokratické a komunistické, vycházející z koncepce Komunistické internacionály. Postoj ilegálního vedení KSČ k ostatním odbojovým organizacím se měnil podle mezinárodní situace a pokynů z Moskvy. V rámci národně demokratického odboje, který sdružoval nejširší sociální vrstvy, vznikla vojenská ilegální organizace Obrana národa. Dalšími významnými odbojovými organizacemi byly Petiční výbor Věrni zůstaneme a Politické ústředí. Po rozsáhlém zatýkání členů uvedených odbojových organizací v roce 1940 bylo vytvořeno Ústřední vedení odboje domácího. Na převzetí politické moci po osvobození se zaměřoval Přípravný revoluční národní výbor, jehož členové byli v roce 1944 zatýkáni. Postupně byli odhaleni a zatčeni i členové čtyř ilegálních ústředních vedení KSČ. 4

5 Na počátku okupace vytvořila ilegální vojenská organizace Obrana národa své odbojové skupiny v Michli, Braníku, Krči, Podolí, Kunraticích a na Spořilově. Na území dnešní Prahy 4 působila také skupina Petičního výboru Věrni zůstaneme a dále skupina, soustředěná kolem nejvýznamnějšího ilegálního časopisu V boj, který se stal časopisem Politického ústředí. Vydavatelskou skupinu řídil významný grafik Vojtěch Preissig s dcerou Ivou Bernáškovou. Časopis dosáhl nákladu výtisků, byl rozšiřován i mimo Prahu, a to i po zákroku gestapa v říjnu S Ústředním vedením odboje domácího spolupracovala radikální odbojová organizace Říjen, založená Jaroslavem Pechmanem, starostou TJ Sokol Michle a radiotelegrafisté Sparty, zejména Jindřich Klečka z Hodkoviček. Ilegální radiostanici provozoval též Otakar Batlička v Nuslích. Ilegální činnost KSČ měla své zázemí na Pankráci ve vozovně Elektrických podniků, v továrnách Janečka a Kaliby a na nádraží Nusle - Vršovice. 5

6 III. PERZEKUCE Po obsazení Prahy německou nacistickou armádou byl využíván pankrácký justiční palác s věznicí většinou pro vazební účely německého soudu (Amtsgerichtu) a německé tajné státní policie (Gestapa). Jen malá část zůstala česká, podléhající Krajskému soudu trestnímu v Praze, kde byli souzeni především pachatelé kriminálních činů. V německé části byli vězněni zejména Češi a Slováci, ale i Poláci, Rusové, Angličané, Francouzi, Belgičané, Nizozemci, Jugoslávci, Řekové, Američané a Kanaďané. Věznicí prošli členové Obrany národa, Ústředního výboru odboje domácího, Přípravného revolučního národního výboru a dalších odbojových skupin včetně komunistického odboje. V době od do bylo ve věznici popraveno pod gilotinou celkem osob, z toho 155 žen. Popravy se konaly za účasti německého státního zástupce, přednosty německé soudní věznice, funkcionáře NSDAP, zapisovatele a vězeňského lékaře. Popravy vykonávali dva Němci a tři Češi. Po poslední popravě byla gilotina odvezena a v místnostech připraveny nálože k odpálení. 6

7 IV. BARIKÁDY Pražské povstání bylo připravováno všemi odbojovými organizacemi, které v dubnu 1945 vytvořily Českou národní radu (ČNR) v čele s prof. Albertem Pražákem a vojenským velitelem gen. Karlem Kutlvašrem. Tyto aktivity zesílily po zveřejnění úmrtí Adolfa Hitlera. Volání pražského rozhlasu o pomoc dne se stalo podnětem k široce založenému národnímu povstání. Na pokyn ČNR bylo během několika hodin postaveno 1583 barikád, z toho na území dnešní Prahy 4 stálo 141 barikád. Za strategické místo byla považována pankrácká věznice, škola na Zelené lišce, kde byli ubytováni příslušníci SS, německý zásobovací sklad v Braníku, vodárna v Podolí a plynárna v Michli. Při německém útoku dne došlo k bestiálnímu vraždění obyvatelstva, zejména v Michli a na Chodově. Při těžkých bojích na Pankráci ve dnech poskytly významnou pomoc jednotky Ruské osvobozenecké armády (tzv. Vlasovci), které nebyly součástí Rudé armády. Obránci barikád zamezili průniku německých tanků do středu města a dne vstoupila do Prahy Rudá armáda. 7

8 Velitelé obránců v Praze 4 Plk. gšt. František Vejmelka - Karlov Plk. pěch. Emil Bořík Albatros Mjr. děl. Josef Lehký Braník Čet. Josef Tomeš Chodov Mjr. děl. Alois Fábera Krč Pplk. pěch. Josef Musílek Michle, dolní část Npor. pěch. v zál. Karel Růžička Michle, horní část Pplk. pěch. Josef Lazar Modřany Pplk. děl. František Peška Pankrác Mjr. pěch. František Žampach Podolí Škpt. pěch. Josef Štverák Spořilov Pplk. pěch. Emanuel Válek vozovna Pankrác 8

9 V. OSVOBOZENÍ Na základě kapitulace německých vojsk na území Prahy dne a po příjezdu Rudé armády dne byly ukončeny osvobozovací boje i na území dnešní Prahy 4. Revoluční gardy z řad pražských obránců a vojáci Rudé armády zneškodňovali zákeřné německé ostřelovače, zatýkali válečné zločince, kolaboranty a zrádce. Pražské obyvatelstvo oslavovalo vítězství, projevovalo vděčnost Rudé armádě a pohřbívalo oběti bojů do hromadných hrobů na dočasných pohřebištích. Odtud byly ostatky obětí později přemístěny na čestná pohřebiště, která se nacházejí na hřbitovech v Braníku, Jižním městě, Olšanských hřbitovech a na čestných pohřebištích v Michli a na Spořilově. V průběhu pražského povstání padlo celkem 1691 obránců, z toho jedna třetina v Praze 4. K uctění jejich památky bylo jen v této městské části postupně odhaleno 135 pamětních desek a postaveno 34 pomníků. 9

10 10

11 Expozice byla slavnostně otevřena dne v informačním centru Úřadu městské části Praha 4, Táborská 376 Praha 4 a potrvá do 30. června 2005 Kabinet dokumentace a historie VS ČR Redaktor:Eduard Vacek, Adresa redakce: Soudní 1672/1a, Praha 4, p.p. 3, 14067, telefon: , Evacek@grvs.justice.cz 11