farnosti sv. Anežky Č eské na Spoř ilově

Transkript

1 noviny listopad 2014 farnosti sv. Anežky Č eské na Spoř ilově roč ník XVI Kresba Kateřina Vítečková Milí bratři a sestry! V jubilejním roce a měsíci svaté Anežky nám právě ona připravila několik překvapení, která dohromady tvoří nabitý, ale přitom i zajímavý program. Prosím vás o pomoc s jeho přípravami a průběhem. Věřím, že nás za to Pán skrze sv. Anežku jistě obdaruje. Připomenu jen několik větších událostí, které nás čekají. Celkový přehled pak najdete na zadní straně farních novin. V pátek 7. listopadu se uskuteční vzpomínkový večer na otce Řehoře s uvedením knihy o něm. Chci mu za nás oba znovu vyjádřit díky za jeho práci a modlitbu za naši farnost, která je krásná a opravdu bylo a je mnoho dobrého, na co můžeme navazovat. Díky otče Řehoři! Chci poděkovat také Michaele Tučkové a Magdaleně Martinovské za přípravu této knihy. V neděli 9. listopadu oslavíme pouť s panem biskupem Karlem Herbstem a 16. listopadu přijede sloužit mši pro rodiny s dětmi pan kardinál Pietro Parolin, státní sekretář z Vatikánu, jenž je kromě duchovní funkce také předseda vlády vatikánského státu. Působil na nunciaturách v Nigérii či Mexiku, v Římě měl potom na starosti oblast Španělska, Andorry, Itálie a San Marina a naposledy byl apoštolským vyslancem ve Venezuele. Jsem rád, že můžeme díky jeho přítomnosti zakusit světový katolický rozměr naší církve a zvláštní spojení s milovaným papežem Františkem. Doprovodí ho náš pan kardinál Dominik a pan nuncius Giuseppe Leanza. Svatá Anežko, oroduj za nás, svou i naši farnost i její hosty a vyprošuj nám nové milosti a dary, věrnost Pánu a lásku ke Kristu a lidem jako jsi měla ty. Žehnám vám + bratr Jakub

2 2. strana farní noviny listopad 2014 Na misii v Indii Před necelými třemi týdny jsem se vrátila z misií v Indii. Samozřejmě jsem srovnávala a přemýšlela, v čem to pro mě bylo jiné než minulý rok. Jela jsem tam tentokrát sama jako fyzioterapeut v rámci malnutričního projektu. Bylo pro mě úžasné, že jsem mohla jet a ještě pracovat ve svém oboru. Jezdila jsem po vesnicích za nejchudšími postiženými dětmi a cvičila s nimi přímo u nich doma nebo mi je vozili do zdravotního centra vybudovaného ve vesnici, kde jsem bydlela. Snažila jsem se zaučit místní zdravotní sestry i rodiče postižených dětí, aby mohli po mém odjezdu sami s dětmi pracovat. Myslím si, že jsem letos zažila Indii ještě intenzivněji než minulý rok. Bydlela jsem v jedné zapadlé, hodně chudé vesnici a všechen čas jsem trávila přímo s lidmi ve vesnicích, v jejich domovech, s nemocnými dětmi na fyzioterapii nebo hraním se zdravými dětmi na hostelu, kde jsem s nimi bydlela. Naučila jsem se pár vět a slov místním jazykem a to mě k lidem ještě víc přiblížilo. Vrátila jsem se stejně nadšená a obohacená jako před rokem a jsem moc vděčná za to, že jsem tam mohla být a dělat zároveň svoji práci. Terezie Kudrnová Benefice pro Cestu slunce 17. října se v kostele sv. Anežky konal koncert rodiny Pěruškovy. Přišlo se podívat velké množství lidí, všechna místa byla obsazena. Koncert zahájil nejmladší David Pěruška. Na programu byla díla např. F. Schuberta, L. Boccheriniho, J. S. Bacha, B. Smetany. Synové Matouš a Jan si také vystřihli sóla. Do pokladničky se vybralo na dobrovolném vstupném Kč, z nichž Kč jsme věnovali farnosti sv. Anežky za vstřícné poskytnutí prostor pro benefi ční koncert. Tímto chceme moc poděkovat jak rodině Pěruškových, tak farnosti. Výtěžek z benefi čního koncertu je určený na odhlehčovací pobyty postižených dětí a asistenční služby. Ještě jednou moc děkujeme všem zúčastněným a dárcům. Irena Vagenknechtová farní noviny listopad 2014 strana 3 Vícekrát jsem si stěžoval Pánu, proč, když zemřel, neodstranil i pro nás nutnost zemřít. Bylo by tak krásné, kdybychom mohli říci: Ježíš prošel smrtí i místo nás, a tak jako zesnulí bychom mohli jít do Ráje po rozkvetlé cestě. A místo toho Bůh chtěl, abychom přešli přes ten tvrdý pahorek, kterým je smrt, a vstoupili do temnoty, která vždy vyvolává strach. Ale tady je to podstatné: smířil jsem se s myšlenkou, že musím zemřít, když jsem pochopil, že bez smrti bychom nikdy nevykonali akt plné důvěry v Boha. Ve skutečnosti totiž v každé náročné volbě máme vždy nějaké ty nouzové východy. Ale smrt nás nutí, abychom se naprosto svěřili Bohu. Co nás čeká po smrti, to je tajemství, jež vyžaduje naprosté svěření se: toužíme být s Ježíšem, a tuto svou touhu vyslovujeme s očima zavřenýma, naslepo, vkládáme se zcela do jeho rukou. Slova kardinála C. M. Martiniho nedlouho před smrtí. Smrt neexistuje V okamžiku, kdy zavřu oči na této zemi, lidé, kteří budou blízko, řeknou: zemřel. Ve skutečnosti je to lež. Zemřel jsem pro toho, kdo mě vidí, pro toho, kdo je tady. Moje ruce budou studené, moje oko už nebude moci vidět, ale smrt ve skutečnosti neexistuje, protože sotva zavřu oči na této zemi, otevřu se Božímu nekonečnu. Uvidíme ho, jak nám říká Pavel, tváří v tvář, takového jaký je (1Kor 13,12). A naplní se slovo, které říká Moudrost v 3. kapitole: Bůh stvořil člověka nesmrtelného, podle přirozenosti ho stvořil k nesmrtelnosti. Uvnitř nás tedy už nesmrtelnost je, a proto smrt není nic jiného než rozkvetení mé identity, mého bytí s Bohem navždy. Smrt je okamžikem objetí s Otcem, intenzivně očekávaným v srdci každého člověka, v srdci každého tvora. don Oreste Benzi Slza za zemřelé se vypaří, květ na hrobě zvadne, ale modlitba dojde až do srdce Nejvyššího. sv. Augustin Připravil bratr Regalát Mistr vyšebrodského oltáře, kolem r. 1350

3 4. strana farní noviny listopad 2014 farní noviny listopad 2014 strana 5 Paní Jarmila Sochrová se narodila v roce Tato stále veselá a samostatná jednadevadesátiletá pamětnice je onou dívenkou, která v roce 1934 květinami vítala kardinála Machače v den svěcení základního kamene našeho kostela. S naší farností byla srostlá od samého počátku, až posledních třicet let žije na Jižním Městě. FARNÍCI KOLEM NÁS ROZHOVOR S JARMILOU SOCHROVOU Jak vzpomínáte na svoje dětství? Měla jsem ho krásný, protože jsem měla vynikajícího tátu a vynikající mámu. Oba byli z Čáslavska. Máma pocházela z rodiny, která pomáhala druhým lidem. Maminka byla veselá. Měla sedm sestřenic a ty říkávaly: S tvojí mámou, to je radost bejt. Tatínek se narodil jako nejstarší syn v rodině chudého chalupníka, ten asi padesát let kostelničil. Táta vystudoval práva, pak pracoval v poslanecké sněmovně a později na ministerstvu. Maminka absolvovala učitelský ústav, a než se vdala, tři roky učila ve Slatiňanech a okolí. Rodiče se znali, protože byli přes koleno příbuzní. Neměli ale svatbu církevní, protože táta, ač původně silně nábožensky založený kluk, ztratil víru během první války. Byl v ní ani ne dva měsíce, postřelili ho a dva roky bojoval s tím, zda mu uříznou nohu nebo ne. Jeho maminka mu vlastně vyprosila víru. Trvalo to skoro deset let. Ale tou konverzí pak mohl dělat veliký věci, jako stát při zakládání kostela sv. Anežky, být františkánským terciářem, hrát loutkové divadlo ve spořilovské sokolovně. Kdy jste přišli na Spořilov? Hned v roce 1928 se naši nastěhovali se mnou a mojí mladší sestrou Janou, říkalo se jí Hanka, do domku v Severozápadní III. Byli jsme tenkrát díky tatínkově práci zajištěná rodina, měli jsme například koberec a jinde měli jen betonové podlahy. Toho roku 1928 byla tuhá zima, a tak máma u nás doma udělala školku. Máma pomáhala i chudým rodinám ve Slatinách nedaleko Spořilova. Chodily k nám ženský s miminy a máma jim ze své výbavy dávala prostěradla. Pak vznikl Spolek pro matku a děti a tam taky pracovala. Kam jste chodili v těch prvních letech do kostela? Patřili jsme do Michle, pak byla dole kaple sv. Kláry z bývalé kantýny. Pamatuju si na pana Noska, který se velmi zasloužil o kostel sv. Anežky, chodila jsem s jeho dcerou do třídy. Původní škola byla v boudách po stavebních dělnících a ještě před očima vidím vysokou dřevěnou hradbu, kterou byl obklíčen Spořilov. Pamatujete si na počátky plánování stavby kostela na Spořilově? Váš tatínek Augustin Sochr byl členem spolku pro postavení kostela a pak hodně aktivní farník. To se všecko dělalo u nás doma. Měli jsme veliký rozkládací stůl. Byla jsem v páté třídě a primě. Přicházeli důstojní padesátiletí pánové Pavlištík, Holoubek, Vojč, Jechentál, bylo jich osm, deset, páter Urban a radili se a jednali. Když se stavěl kostel, nejvíc vzpomínám na pana Lenkvíka, to byl vzácný člověk, písmák od Mníšku pod Brdy a stavbyvedoucí kostela. Máme památeční fotky, když při svěcení základního kamene předáváte jako jedenáctiletá školačka květiny arcibiskupu Machačovi. Pamatujete si na ten den konkrétně? Ani moc ne. Spíš se pamatuju na dobu, když byl dokončen kostel. Pamatuju si na kněze Kunovjánka, Urbana a další. Nebyla ještě fara, a tak františkáni chodili po střídě do rodin na nedělní oběd. Máma byla vstřícná, takže když jich přišlo víc, tak jí to nevadilo. Taky měla trochu peněz. Na tom to taky záleží. Inocence Kubíčka znám od jeho šestnácti let. Skoro celý život. Když se vrátil po deseti letech z komunistického kriminálu, vídali jsme se pravidelně, protože se u mě doma scházely františkánské terciářky. A scházíme se dosud, jen nás je míň a míň. Bylo nás dvanáct, je nás pět a jsme už tak ubohý. Některé se vrátily do svých původních domovů. Co se Vám vybaví ohledně počátků kostela na Spořilově? Chodili jsme pravidelně na mše svaté a já do školy na náboženství. Na místnosti v suterénu se vůbec nepamatuju ani na to, že by tam bydlely sestry. Pak přišla válka, tak se o tom nemohlo mluvit. Vím, že v květnu 1945 byli pod kostelem shromážděni spořilovští Němci. Snad se jim nic nestalo. Víc o tom nevím. Tím, že pak přišli komunisti, spousta lidí musela odejít z Prahy. Jak se Vaší rodině žilo po Únoru? Táta se už do sněmovny samozřejmě nevrátil, pak chvíli po válce dělal na ministerstvu zemědělství a komunisti ho pak vrazili do důchodu. Chtěli po něm, aby dělal spolupracovníka StB, odmítl to, ale kupodivu nebyl zavřený jako spousta farníků ze Spořilova, třeba Křelina, Knap, Kalista. S těmi jsme se běžně stýkali. Táta pomáhal, jak se dalo. Rovnal knihovny mimo Prahu, přivydělával si. Všelijak jsme to plácali. Spořilovští komunisti proti tátovi nešli. Co jste studovala. Jaká je Vaše profese? Maturovala jsem na reálném gymnáziu u sester františkánek při kostele sv. Ludmily ve dvaačtyřicátém roce za Heydrichiády, bylo tehdy strašný vedro, předsedou komise byl Němec. Jsem matematička a fyzička, ale na řeči jsem nikdy nebyla. Až po letech zjistili, že mám dyslexii na očích. Pak jsem byla totálně nasazená u pošty v meziměstské centrále, pak v Michli v sokolovně, odkud se posílaly ceniny do celého protektorátu. Po válce jsem dva roky studovala medicínu, ale ze zdravotních důvodů jsem přešla na mateřskou školu, tehdy se studovala vysokoškolsky.

4 6. strana farní noviny listopad 2014 farní noviny listopad 2014 strana 7 Tam jsem získala nekonečné vědomosti pro kantořinu. Chvíli jsem učila v mateřské škole, ale pak mě dali do nemocniční školy v Thomayerově nemocnici v Krči. To bylo v roce Nejdřív jsem byla čtyři roky na oddělení s dětmi s tuberkulózou a po zápalech mozkových blan. Tenkrát to ještě neuměli pořádně léčit, takže děti hluchý, slepý. A pak jsem byla dva roky na obrnách. Dostudovala jsem si pedagogiku pro učitele v nemocnicích a různé kurzy. Nakonec jsem skončila v dětské nemocnici na Karláku, kde jsem byla dvacet pět let. Úplně nakonec, když se Karlák přestěhoval do Motola, jsem byla pět let v nemocnici Na Bojišti. Nevdala jste se. Několikrát jsem chtěla, ale protože jsem nemohla mít děti, tak jsem si to vždycky rozmyslela. Ale měla jsem velký vztah k dětem. Moje sestra měla tři děti, tak jsem jí pomáhala. Měla jste někdy problémy v zaměstnání kvůli své víře? Na Spořilově bych je byla měla. Lidi totiž věděli, že dělám v nemocnici, ale nevěděli, že tam učím. Měla jsem od dětství kulhající kamarádku, byla z komunistické rodiny a její maminka mi řekla: Jarko, ty to nemůžeš takhle dělat, musíš být v Červeném kříži a pokud možno, něco pořádného. O Vánocích jsem svážela všechny spořilovský opuštěný starý lidi do Geofyzikálního ústavu a tam jsme jim dělali Štědrovečerní večeři. V rámci spořilovského ČSČK jsme udělali spoustu práce. Byli v něm částečně taképůvodní sokolové. Byla jsem třeba vedoucí dvacetičlenné družiny, která zajišťovala první pomoc při Spartakiádách. Tímto jsem to zachraňovala. Denně jsem ráno chodila cestou do práce na mši svatou do kostelíka v Nuslích nebo na Vyšehrad a na Spořilov v neděli. Kdy začalo Vaše františkánské terciářství? Pozdě. Asi až před třiceti lety. Přivedla mě mezi ně Rita Nezavdalová. Tehdy se scházeli jednou za měsíc u Hradčanského náměstí. Asi po roce jsme se přesunuli ke mně domů. A to trvá dodnes. Ještě musíme zmínit, že Váš tatínek hrál loutkové divadlo. Táta se přátelil s paterem Cyrilem, který jezdil k nám na chatu a miloval loutkové divadlo. Táta mluvil Kašpárka v sokolském divadle už od třicátých let. Když už na tom byl zdravotně bídně, Cyril to špatně nesl, že už je táta ubohej, tak k nám docházel Řehoř. A když táta zemřel, nemohli se lidi vejít do kostela, přišli všichni, kteří byli odchovaní Kašpárkem. Loutky byly v Sokolovně, dělali je dva spořilovští učitelé kreslení. Jak se Vám žije teď? Máte nějaký denní řád? Doporučovala bych všem starým lidem poslouchat mši svatou na televizi Noe v poledne a na Proglasu v šest hodin večer. To je základ mého života. Byla jsem zvyklá chodit na mši každý den a k svatému přijímání. Místní pan farář za mnou dochází. Už holt v kostele nevydržím sedět. Ještě poslouchám další náboženské pořady. Tady na sídlišti v bytě je člověk přece jen opuštěnější než venku, kam zajdou sousedi. Naši se o mě starají, to ano. Zaplať, jsem stále samostatná a můžu se modlit. Připravila Michaela Tučková Večer s Jiřím Suchým V roce 2000 nám pan Jiří Suchý zaslal vzpomínku na své působení v kostele sv. Anežky. Osobně se s ním můžeme setkat 12. listopadu v 19 hodin v sále našeho kostela. Večerem bude provázet P. Miloslav Fiala, hudebně doprovází Jitka Molavcová. Když jsme se přistěhovali na Spořilov, kostel Anežky České, tehdy blahoslavené, svítil ještě novotou. Bylo mu teprve pár let a já tehdy pociťoval k této stavbě, svým způsobem monumentální, jakousi patriotskou závislost. Architektura jiných moderních kostelů se mi, ve srovnání s tím spořilovským, nezdála. Stavěl jsem ho i nad skvělý Gočárův vršovický chrám sv. Václava. Aby ne patřil jsem do sboru ministrantů spořilovského kostela a touhle skutečností se ty ostatní chrámy chlubit nemohly. Bydlel jsem v sousedství františkánského kláštera v Jihovýchodní IV. klášter měl číslo 896 a my 899 dodnes si to pamatuju. A tak jsem byl pravidelným hostem. Bratr Prokop Kolek dělal výtečné kynuté knedlíky s povidly a s mákem mák a povidla v ideálním poměru tvořily náplň knedlíků a mák s cukrem ještě korunoval ten skvělej pokrm zevně. To bylo za časů P. Mořice Kunovjánka, který byl kvardiánem tohoto minikláštera, a P. Mikuláše Šuse. Jako ministrant jsem jim věrně přisluhoval od svých sedmi do šestnácti let. Později jsme se ze Spořilova odstěhovali a já pak ještě jednou, po létech, oblékl komži a rochetu, když se ženil Vladimír Žižka, hráč na bicí nástroje v jazzovém orchestru to už jsem se potácel v zajetí swingového opojení a tak jsem si nenechal ujít tuhle mimořádnou příležitost. P. Mořice a P. Mikuláše pak vystřídal na Spořilově P. Cyril Kadlec a P. Inocenc Kubíček a také nefrantiškán P. Babka. Byli to vesměs výteční pánové a já si velmi vážil vlídnosti, s jakou se mnou jednali. Byl jsem tehdy naprosto nezajímavá osůbka, zatímco takový Ivan Vyskočil, jen o něco málo starší než já, byl pro ně plnohodnotným partnerem k různým disputacím, které se občas odehrávaly na chodníku před zákristií, a já je zpovzdálí s obdivem sledoval, aniž bych chápal. Vzpomínám si, že při bohoslužbách mne zneklidňovala jedna drobná skutečnost: na svatostánku byl reliéf beránek, stojící na knize. Ponechme stranou uměleckou hodnotu tohoto dílka, nebyla rozhodně hodna obdivu, ale ta kniha! Její levá strana byla zakončena zcela nesmyslou perspektivou tak nesmyslnou, že jsem to

5 8. strana farní noviny listopad 2014 farní noviny listopad 2014 strana 9 poznal i já, ve svých devíti letech. A od té doby pohled na tuto nedůslednost mne dokázal vytrhávat ze zbožného usebrání. To byl tehdy pro mne jediný kaz na kráse spořilovského kostela. Postranní oltáře nebyly tehdy také příliš významných kvalit, ale to už mně tak nevadilo perspektiva byla v pořádku. Socha Pany Marie však byla přece jen až příliš lacině vyvedená a tak byla po čase vystřídána její lurdskou variantou. Ta už byla poněkud lepší, ale skutečné umělecké dílo to zdaleka nebylo. Ale po nějakém čase došlo k výrazné a mimořádné změně. Kostel získal nové postranní oltáře. Tenkrát jsem si teprve uvědomil, jak ty minulé oltáře byly jaké? Hledám slovo, které by obsahovalo krůpěj despektu, aniž by odsuzovalo ty, kteří jim dali vzniknout. Nové oltáře však už měly své nesporné kvality a byly dotvořeny do všech detailů i svícny byly navrženy architektem tak, aby svým slohem korespondovaly s celkem. Byla to krása. Na oltáři Panny Marie byla zvláštní a netradičně pojednaná socha. Panna tu byla stylizovaná, dá se říci, s jakýmsi mystickým nadhledem. Ani stopy po naturalismu let předešlých. Navíc tvořila krásný celek se svým okolím. Dodnes ji mám před očima a dokázal bych ji nakreslit zpaměti. Ale nevydržela na oltáři dlouho. Věřící starší generace prý socha pohoršovala a tak se dožadovali, aby byla odstraněna. Některé zbožné dámy se nechaly slyšet, že vypadá, jako by byla nahá já jsem tuto skutečnost při nejlepší vůli na soše neobjevil. Faktem zůstává, že klášter po čase kapituloval a na onen moderní oltář se vrátila opět ona sádrová Panna ve své lurdské podobě. Nevkus to byl do očí bijící, socha se se svým okolím zkrátka nespojila a viděli to i františkáni tehdy to byl P. Cyril kteří ji dali aspoň pozlatit a tím ji připravili o poněkud nedůstojnou kolorovanost. Původně na kostelní věži nebyly hodiny. Byly tam však zvony, tuším, že se jmenovaly Takto s Anežka námi na a invalidním Václav. vozíku Občas putuje mi bylo dovoleno je rozhoupat a to byl pro mne paní Uršula Janků. Foto Jiří Horský. svátek. Zvony však byly za války přetvořeny v kanóny, které měly dopomoci velkoněmecké říši k vytouženému vítězství nad světem. Jak známe z historie, zvony k vítězství Adolfu Hitlerovi nedopomohly, ale tím záslužným skutkem se dovršila jejich existence. Jednoho dne ohlásil P. Cyril z kazatelny, že věž spořilovského kostela je němá dodnes jako bych slyšel tento jeho výrok. Myslel jsem, že půjde o nové zvony, ale takový zvon něco stojí a tak P. Cyril Kadlec zahájil sbírku na hodiny. Můj otec míval v suterénu kostela malou dílnu, kde za to, že se stal jakýmsi údržbářem kostelního zařízení, mohl si pracovat na svých věcech většinou tu vytvářel fi gurky pro své loutkové divadlo. Loutky, kterým po klatovsku říkal klacíky. Tou dobou ještě nebyl pod kostelem onen legendární sál pro různé přednášky a dokonce pro divadlo, které tu rozpoutal Ivan Vyskočil se svým kolektivem ZU-MRA pro zušlechtění mravů. Hráli tu představení Limonádový mumraj a já jim záviděl. Ano, hlásím se k té závisti a prohlašuji při plném vědomí a zodpovědně, že závist je mezi sedmi hlavními hříchy zařazena neprávem. Jan Werich mi jednou řekl, že závist není něco špatného, špatná je nepřejícnost. Závidím-li někomu dovolenou na Floridě, protože bych taky rád takovou někdy prožil, a přitom mu to od srdce přeju, co je na tom špatného? A tak jsem obdivoval nadšené divadelní amatéry, přál jsem jim tu nádhernou možnost dělat divadlo, ale v skrytu duše jsem toužil dělat taky něco takového. To byl můj způsob závisti kdo jsi bez hříchu, hoď po mně šutrem. Ten sál pod kostelem byl pak v květnu 1945 svědkem neskutečných zločinů. Pár dobrodruhů, kteří si říkali revoluční garda, posbíralo po Spořilově občany německé národnosti a bez jakýchkoli soudů a bez jakýchkoli rozdílů si chodili téměř denně pod kostel zamučit. Po večerních bohoslužbách vtrhla tato smečka do suterénních prostorů a co se tam dělo, není známo. Jen vím, že když byli Němci asi po měsíci deportováni někam jinam a my jsme mohli vstoupit do oněch prostor, zaznamenali jsme po stěnách rozstříkanou krev. A všechno nasvědčovalo tomu, v jakých úděsných hygienických podmínkách tu zajatci museli žít. Spali tu na holé zemi a ven na vzduch směla vyjít na chvíli jen jedna matka s novorozenětem. Podél kostela se občas objevila mrtvola zabalená do balicího papíru, která tam ležela, dokud ji neodvezli. A nad tím vším zněly velebné zvuky varhan a zpěv věřících. Byl to horror. Ale i to patří k historii spořilovského kostela. Abych však nekončil těch svých pár vzpomínek horrorem, přiznám se k tomu, že občas, když se vracím z mimopražského zájezdu po brněnské dálnici, zajedu si na Spořilov a objedu kostel Anežky České, dnes už svaté, a zaznamenávám, jak se zvedá z toho pošramocení, kterým se na něm podepsala léta minulá a přiznám se k pocitu, že je to pořád ten můj kostel, který se nedá z mého života odpárat. Když je mi nejhůř Jiří Suchý Jiří Suchý Jo, když je mi nejhůř Zvednu oči vzhůru Tam, kde tuším Songy andělskýho kůru Jo, když je mi nejhůř Zvedám oči k nebi Tam, kde tuším ruce Probodnuté hřeby Já nemám zdání Kdo ty ruce probod A nevím ani, kde se pomoc hledá Vím jenom o tom, že když mi teče do bot Je tu něco, co mi oči Vzhůru k nebi zvedá

6 10. strana farní noviny listopad 2014 farní noviny listopad 2014 strana 11 Středeční setkávání maminek s dětmi Je středa a vy všechny další maminky na mateřské dovolené se svými dětmi jste zvány k našemu setkávání. Scházíme se často v klubovně pod kostelem, kde si děti rády hrají nebo společně malujeme. Povídáme si při čaji a sušenkách, modlíme se, ale hlavně si můžeme vzájemně pomáhat a řešit některé problémy. Velkým zážitkem pro nás všechny je, když můžeme na začátku nebo na konci vyběhnout nahoru do kostela a v úplně prázdném kostele zazpívat Pánu Ježíši a pomodlit se Otče náš. Od minulého školního roku mezi nás začala chodit Pohádková babička. Jednou za čas, když slíbíme, že nás bude víc, přijde a vezme svoje skřítky, různé postavičky a zvířátka a zahrají nám divadlo. A když jsme jenom dvě nebo tři? Jde se k někomu na návštěvu. A pokud je venku hezky, trávíme čas na farní zahradě. Přiďte mezi nás. Václava Hřebíčková, Poděkování ze Strážnice Dobrý den a vše dobré pro spořilovskou farnost! Děkujeme za objednávku obalů na kancionály, podpořili jste zaměstnávání zdravotně znevýhodněných lidí. Požehnané dny přeje Ludmila Múčková, vedoucí Střediska Ave, Charita Strážnice, Chráněné dílny. Kdybyste věděli o někom, kdo potřebuje obaly, obraťte se na charitu Strážnice. Jsou schopni ušít jednoduché obaly jakékoliv velikosti. Budou vděčni. Anna Zikešová Příprava dárků pro biskupy Děkujeme všem dětem a jejich rodičům za výrobu obrázků pro biskupy a kardinály. Z namalovaných obrázků se tvoří kniha, která bude předána. Díky nedělnímu společnému tvoření pak mohly vzniknout čtyři větší obrazy se sv. Anežkou. Veronika Koběrská Oslava svatého Františka u svaté Anežky V neděli 5. října jsme slavili svátek sv. Františka. Při mších svatých byl vystaven nový relikviář s ostatky Čtrnácti blahoslavených mučedníků od P. Marie Sněžné. Po mši byla pro děti připravena trampolína, soutěže s františkánskou tematikou, pro dospělé posezení s kávou a svařákem. Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě oslavy. Defi nitivní návrh relikviáře vypracovala paní Leona Matějková, františkánská terciářka. Relikviář je 570 mm vysoký a je vyrobený v kombinaci kovu, kamene a dřeva. Jeho hlavní tvar připomíná hvězdu symbol mučednictví, která je umístěna na noze a podstavci. Hvězda je vyrobená z pozlaceného kovu a má 14 cípů. Jsou to v podstatě tři hvězdy naložené na sebe. Celá hvězda je vyplněna broušeným polodrahokamem jaspisem z naleziště v Ciboušově v Krušných horách (kde už se dávno netěží), stejným, jaký byl použit k výzdobě svatováclavské kaple ve svatovítském chrámu. Na cípech každého z cípů hvězdy je umístěna kapsule s ostatkem mučedníka. Každá kapsule je přikryta polokoulí broušeného horského křišťálu a každá z nich je zapečetěná pečetí našeho postulátora řádu. Uprostřed hvězdy, v jejím srdci, je kulatá skleněná destička oboustranně osazená malinkými kamínky českého granátu, typicky českého minerálu; na něm je z obou stran osazen malý pozlacený křížek. Když zezadu svítí světlo, působivě prosvítá přes toto krvavé srdce, symbolizující Krista a jeho oběť na kříži, prazáklad křesťanského mučednictví. Zadní strana hvězdy je vykládána olivovým dřevem, pod nímž je umístěn latinsky psaný pergamen autentiky podepsané postulátorem. Všechny kapsule jsou ze zadu přichyceny krapnou, v níž je umístěn kámen většinou stavební z různých zemí Evropy (nebo přímo měst či míst), odkud naši blahoslavení mučedníci pocházeli. Noha relikviáře je vyrobena z českého hutného kamene dioritu, uprostřed kterého je umístěn růžový kámen z Assisi (jako symbol františkánství), který používaly ke své stavbě sestry trapistky z Poličan. Spodní část nohy relikviáře je vyrobená z bílého carrarského mramoru, a na ní je vygravírovaný latinský nápis: Blahoslavených XIV mučedníků, Praha S výběrem kamenů nám radil např. známý geolog Václav Cílek a další osobnosti. Připravil bratr Regalát

7 12. strana farní noviny listopad 2014 farní noviny listopad 2014 strana 13 Evropské setkání Taizé v naší farnosti Na přelomu roku od do se bude v Praze konat celoevropské setkání mládeže pořádaného bratry z Taizé. Bude to již 37. takové setkání nesoucí motto Pouť důvěry na zemi. A to je také jeho hlavní poslání: zasadit a nechat růst důvěru mezi lidmi a důvěru lidí v Boha. Toto se odehrává skrze setkání mladých lidí z různých zemí účastníků setkání se sebou navzájem a především s lidmi žijícími v místě, kde je setkání pořádáno. Přijmout neznámé mladé lidi a nechat se přijmout od cizích lidí, sdílet spolu své životy, společně se modlit, společně slavit příchod nového roku s láskou a s důvěrou, to všechno k setkání patří. Praha čeká přibližně 20 tisíc mladých lidí z celé Evropy a některé skupiny také ze vzdálených koutů světa. Aby vše mohlo dobře proběhnout, aby se poutníci cítili přijati, je třeba vše dobře připravit, což není v moci pouze jedné skupiny bratrů z Taizé. Bez pomoci místních farností a farníků se neobejdou. Také naše farnost, jako mnohé jiné po celé Praze, nabídla svou pomoc tím, že přijme velkou skupinu cca 150 až 200 poutníků. Co to pro nás prakticky znamená? 1. Především bude třeba pro všechny tyto mladé lidi najít ubytování nejlépe v soukromí. Tedy moc prosíme, pokud budete mít vy sami nebo vaši známí (ať už běžně chodí nebo nechodí do kostela) možnost v uvedeném termínu ubytovat minimálně 2 mladé lidi, kontaktujte nás! Není potřeba mnoho, poutníci budou mít své spacáky a celý den až cca do 22 hodin budou mimo domov, vrátí se pouze na přespání. Ráno je potřeba jim zajistit snídani, 1. ledna je pak můžete pozvat k sobě na novoroční oběd. Pravděpodobně půjde o poutníky z jiných zemí. Znalost angličtiny je tedy výhodou, ale není podmínkou. Ze zkušenosti z předchozích setkání víme, že na tom zážitek z ubytování v rodině rozhodně nestojí. 2. Naše farnost bude zajišťovat příjem poutníků první den, tedy Budeme potřebovat dobrovolníky, kteří nám s příjmem pomůžou prakticky (zajištění občerstvení, rozdělování ubytování, vysvětlení programu, navigování do kostela apod.). Pokud byste byli ochotní nabídnout svou pomoc s příjmem, ozvěte se nám, postupně se dozvíte praktické informace. U všech potřebných úkolů budou koordinátoři, kteří vám podrobně vysvětlí, co bude třeba. 3. Budeme mít na starosti dopolední program během setkání, to znamená především ranní modlitbu ve stylu Taizé a následný program v malých mezinárodních skupinkách. Pro modlitbu budeme potřebovat zpěváky a hudebníky, kteří ji podpoří zpěvem, jenž je jejím základem. 4. Společně se s našimi poutníky sejdeme ke slavení Nového roku. Při evropských setkáních se mu říká festival národů. Všichni jste již teď srdečně zváni, abys- te se slavení s námi se všemi zúčastnili! Samozřejmě uvítáme jakoukoli pomoc se zajištěním občerstvení (mimo alkohol). Budeme moc vděční za vaši otevřenost a ochotu účastnit se setkání a ještě vděčnější, pokud se rozhodnete nabídnout svou pomoc v jakékoli podobě. Prosíme ozvěte se nám! Organizační tým za spořilovskou farnost Markéta Štromerová, , vanocnistromek@seznam.cz Jirka Mataj, , g4ndy@centrum.cz Andrea Kornucová, , andrea.kornucova@centrum.cz Pavla Tomanová, , pavlatoman@gmail.com Terezie Kudrnová, , tereziekudrnova@seznam.cz Misijní neděle A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to oplatí skrze Krista Ježíše ve všem, co budete potřebovat. (Flp 4,19) O letošní říjnové misijní neděli děti před kostelem vybraly Kč. Děkujeme štědrým dárcům, děkujeme dětem i maminkám, které napekly perníčky. Věříme, že naše společné úsilí pomůže tam, kde je nejvíce potřeba. Ať nás misijní kalendáře i zápalky povzbuzují k vytrvalým modlitbám za misie, misionáře, chudé a trpící lidi a za šíření radosti evangelia na celém světě. Lidské dílo je křehké, lidé jsou křehcí, ale s Boží pomocí se dějí zázraky. Klára Kudrnová Sobotní cyklus Biblických hodin Na první letošní Biblické hodině s dr. Nagym jsme se opět začetli do Janova evangelia, radostné zvěsti o Boží lásce. Lásce, která touží, abychom se otevřeli jejímu dávání. Pak má náš život smysl, můžeme spolupracovat s Bohem na dotváření světa. Když opravdově uvěříme v tuto lásku, napijeme se živé vody, napojíme se na zdroj života, dokážeme z této lásky čerpat sílu a dávat ji zakoušet dál. Jen s touto Boží silou můžeme milovat i nepřátele, a tím je proměňovat. Z vlastní síly to nedokážu, to se mu maximálně vyhnu. Příští setkání proběhne v sobotu 8. listopadu v půl desáté, kdy budeme pokračovat 7. kapitolou Janova evangelia. Přednášky budou probíhat až do dubna 2015 každou druhou a čtvrtou sobotu od 9.30 do v učebně náboženství pod kostelem. Vchod z boku kostela. Klára Kudrnová Dne 29. října zemřel náš farník pan Antonín Náměstek. V úterý v 10 hodin má pohřeb v Nové obřadní síni na Olšanských hřbitovech (vchod od stanice metra Želivského).

8 14. strana farní noviny listopad 2014 farní noviny listopad 2014 strana 15 Vzpomínkový večer 7. listopadu v 19 hodin se bude konat vzpomínkový večer na otce Řehoře spojený s prezentací knihy Bohu nejprve buď slouženo. Řehoř Vojtěch Mareček, člověk, kněz a františkán. Z knihy bude číst a recitovat Jana Doležalová, večer doplní úryvky skladeb pro smyčcové kvarteto pod vedením Josefa Bauera, na závěr zazní Invokace ke svaté Anežce České od Ludmily Sovadinové na text P. Josefa Veselého v podání ženského sboru pod vedením Zuzany Krušinové. Večer bude uvádět P. Martin Holík. Následovat bude svatoanežská oslava, prosíme, kdo můžete donést chlebíčky, něco slaného či sladkého k zakousnutí do sálu k vínu, přineste je přede mší svatou bočním vchodem u zákristie. Foto František Rejl Divadelní představení Kurz negativního myšlení Ochranný límec na krku, francouzské berle, invalidní vozík i takto vyzbrojena vyráží terapeutická skupina vedená Tori kamsi do norských lesů, aby pomohla negativně naladěnému Geirovi vyrovnat se s vlastním handicapem a udržet narušený vztah s jeho ženou Ingvild. Světlo a tma, slunce a stín, láska a nenávist, který ze dvou základních principů světa získá navrch? A za jakou cenu? A jakou roli v příběhu bude hrát pejsek zavrženec? Hrou Kurz negativního myšlení současného norského dramatika Bårda Breiena vás v sále kostela sv. Anežky provede společnost Povol Vox, která s díky v sále pod kostelem již několik let zkouší a hostuje. Derniéra představení se uskuteční v úterý 25. listopadu od 20 hodin. kresba Luboš Drtina ČIGOLIGO JESTŘÁBE aneb MOTÝL VE TVÁŘI! Nezávislé podmelechovské divadlo uvede 19. listopadu ve 20 hodin představení o životě Jaroslava Foglara s názvem Čigoligo Jestřábe aneb motýl ve tváři. čigoligo čigoligo čau čau čau pomalago pomalago pau pau pau čigoligo pomalago vis pom pej druhý oddíl ra ra rej. Ahoj! pokřik skautů z pražské Dvojky Jaroslav Foglar (6. července 1907, Praha 23. ledna 1999, Praha) Nezávislé podšafranick divadlo český spisovatel literatury pro mládež, významná premiéra osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a pedagog. Pod svou skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po značnou část svého života chlapecký (zpočátku klasický skautský) oddíl, Pražskou Dvojku. Jako autor je nejvíce znám příběhy chlapeckého klubu Rychlé šípy, knihami Hoši od Bobří řeky, Přístav volá, Chata v Jezerní kotlině, Záhada hlavolamu, Tajemství Velkého Vonta atd. Odjeli jsme vlakem směr Ledeč nad Sázavou, kde jsem byl rok před tím, v roce 1924, poprvé v životě na návštěvě u strýce. Právě tehdy jsem se dozvěděl o tomto čarokrásném kraji. A také jsem se doslechl, že od městečka vzhůru proti vodě Sázavy v neviděném a jen tušeném zákrutu řeky, bývalo kdysi nějaké tábořiště. To mi vnuklo myšlenku uspořádat tábor právě tam. Jaroslav Foglar, Život v poklusu Kurz vnitřní modlitby 30. listopadu začíná Kurz vnitřní modlitby. Deset setkání kontemplativní modlitby povede členka terciářů bosých karmelitánů Marie Ventová a budou probíhat v neděli odpoledne od 15 do jednou za dva týdny. Program: přednáška, osobní modlitba, společná refl exe. Duchovní obnova farnosti prosince se uskuteční duchovní obnova farnosti na téma Pražské Jezulátko aneb úcta k pražskému Ježíškovi, kterou povede P. Petr Šlejch. Program: pátek mše svatá, úvod, adorace; sobota 8.45 úvodní modlitba, 9.00 první přednáška, adorace, zpovídání, občerstvení, druhá přednáška, adorace, zpovídání, mše svatá, společný oběd a následná diskuze. Liturgie pro děti Autorky osvědčených Velikonočních misálků nyní začínají vydávat sešitky k nedělním liturgickým textům. První sada obsahuje 10 sešitků: na čtyři adventní neděle a šest nedělí svátků doby vánoční. Sešitky jsou malé, formát A5, osmistránkové, barevné, hezky ilustrované a jsou vhodné pro přípravu dětí na bohoslužbu, případně na následnou připomínku ve spolupráci s rodiči. Obsahují nepřevyprávěné, vybrané věty z originálních textů biblických čtení a ilustrativní příběh ze života dětí, který má pouze naznačený konec. Na konci každého sešitku je ještě kreslená hádanka. Cena celé sady je 30 Kč. Objednávky prosím osobně nebo na klarakudrnova@ seznam.cz Klára Kudrnová

9 16. strana farní noviny listopad 2014 farní noviny listopad 2014 strana dětská kytarová mše pod vedením R. Koběrského, zkouška v 9.30 v sále pod kostelem tichá adorace v v bude pro děti připraven Svatomartinský lampiónový průvod u kostela. Všechny děti jsou srdečně zvány. Více na v 19 hodin setkání ekonomické rady ve zpěvárně pod kostelem ministrantská schůzka v 17 hodin po mši se bude konat vzpomínkový večer na otce Řehoře od 22 do 7 hodin bude v kostele celonoční adorace na podporu pronásledovaných křesťanů. Můžete se zapsat na stolku vzadu v kostele cyklus Biblických hodin v pouť sv. Anežky s námi oslaví biskup Karel Herbst při mši v zpívání o 2. neděli na dětské mši svaté při příležitosti návštěvy biskupa Herbsta, zkouška sboru v sobotu od V neděli druhá zkouška od 9 hodin. Vilma Petrusová zpívání s malými dětmi. Zkouška v 10 hodin pod kostelem. Iva Ryzová v 19 hodin v sále pod kostelem se uskuteční Setkání s Jiřím Suchým, hudební doprovod Jitka Molavcová v sobotu večer v nácvik v kostele všech ministrantů na mši s kard. Parolinem bude slavit mši sv. ke cti sv. Anežky s kardinálem Dominikem Dukou státní sekretář Vatikánu kardinál Pietro Parolin. Mše sv. bude pro rodiny s dětmi v 10 hodin, a proto první mše bude už v 8 hodin od 10 hodin proběhne setkání kněží v kostele a v sále pod kostelem. Kdo byste- STANE SE mohli přinést chlebíček či něco k dopolednímu občerstvení, dejte vědět kněžím se koná od v 16 hodin v našem kostele program pro seniory s prohlídkou a besedou s prof. Mlčochem ve 20 hodin se uskuteční představení o životě Jaroslava Foglara v podání Podmelechovského nezávislého divadla po mši svaté setkání pastorační rady zvou bratři františkáni mladé muže, kteří chtějí více poznat františkánský řád a spiritualitu do Hájku u Prahy. Zájemci se mohou hlásit bratru Jakubovi cyklus Biblických hodin od bude sloužit mši v novokněz Tomáš Kábele, který po ní bude udělovat novokněžské požehnání derniéra představení Kurz negativního myšlení ve 20 hodin v podání divadelního souboru Povol vox začíná Kurz vnitřní modlitby v 18 hodin se koná mše svatá v Petýrkově ulici u vozíčkářů tichá adorace v v 6.30 pravidelné setkání františkánských terciářů dětská kytarová mše pod vedením R. Koběrského, zkouška v 9.30 v sále pod kostelem v 16 hodin se bude konat Mikulášská besídka v sále pod kostelem Duchovní obnova farnosti na téma spiritualita pražského Jezulátka, kterou povede P. Petr Šlejch. Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v 8 hodin, tentokrát v pátek a Upozorňujeme na nový odkaz na stránky farnosti číslo účtu farnosti /0800 u České spořitelny Náklad na výtisk: 16 Kč. Číslo vyšlo Redakce: Michaela Tučková misatuk@ seznam.cz, Magdalena Martinovská mancam@seznam.cz: