06 Čarodějův učeň. 20 Připravujeme operu Orfeus a Eurydika 30 Vidím nevidím premiéra Nové scény. Rozhovor s choreografem Janem Kodetem

Transkript

1 Číslo 5 / Leden 2013 / 130. sezona / 06 Čarodějův učeň Rozhovor s choreografem Janem Kodetem 20 Připravujeme operu Orfeus a Eurydika 30 Vidím nevidím premiéra Nové scény Jan KOdet foto: P. Hejný

2 Činohra / Drama Opera Balet / Ballet Laterna magika Umělecký šéf Činohry / Artistic director of the Drama: Michal Dočekal Umělecký šéf opery / Artistic director of the Opera: Rocc Umělecký šéf baletu / Artistic director of the Ballet: Petr Zuska Šéf Laterny magiky / Director of the Laterna magika: Zdeněk Prokeš Národní divadlo / The National Theatre William Shakespeare Troilus a Kressida Režie / Stage direction: David Radok Premiéry / Premieres: 6. a Stavovské divadlo / The Estates Theatre Molière Pán z Prasečkova Režie / Stage direction: Hana Burešová Premiéry / Premieres: 22. & Anton Pavlovič Čechov Strýček Váňa Režie / Stage direction: Michal Dočekal Premiéry / Premieres: 14. & Václav Havel Zahradní slavnost Režie / Stage direction: Dušan Pařízek Premiéry / Premieres: 13. & Divadlo Kolowrat / The Kolowrat Theatre Lenka Lagronová Z prachu hvězd Režie / Stage direction: Štěpán Pácl Světová premiéra / World premiere: Stefano Massini Ohlušující pach bílé Režie / Stage direction: Lucie Bělohradská Česká premiéra / Czech premiere: Národní divadlo / The National Theatre Claude Debussy Pelleas a Melisanda / Pelléas et Mélisande Dirigent / Conductor: Jean-Luc Tingaud Režie / Stage direction: Rocc Premiéra / Premiere: Bedřich Smetana Dvě vdovy / The Two Widows Dirigent / Conductor: Robert Jindra Režie / Stage direction: Jiří Nekvasil Premiéra / Premiere: Státní opera / State opera Vladimír Franz Válka s mloky / War with the Newts Dirigent / Conductor: Marko Ivanović Režie / Stage direction: David Drábek Světová premiéra / World premiere: Giuseppe Verdi Don Carlo Dirigent / Conductor: Jaroslav Kyzlink Režie / Stage direction: Manfred Schweigkofler Koprodukce / Coproduction: Národní divadlo, Suomen Kansallisooppera (Finská národní opera) Helsinky Premiéra / Premiere: Igor Stravinskij Persefona / Persephone Koncertní provedení melodramu / Concert performance Dirigent / Conductor: Jiří Štrunc Stavovské divadlo / The Estates Theatre Christoph Willibald Gluck Orfeus a Eurydika / Orfeo ed Euridice Dirigent / Conductor: Jan Latham-Koenig Režie / Stage direction: Hartmut Schörghofer Premiéra / Premiere: Národní divadlo / The National Theatre Čarodějův učeň / Krabat Libreto / Libretto: Jan Kodet, Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka Choreografie / Choreography: Jan Kodet Hudba / Music: Zbyněk Matějů Světová premiéra / World premiere: Státní opera / State opera Amerikana III Theme and Variations Choreografie / Choreography: George Balanchine Hudba / Music: Petr Iljič Čajkovskij In The Middle Somewhat Elevated Choreografie / Choreography: William Forsythe Hudba / Music: Thom Willems Fancy Free Choreografie / Choreography: Jerome Robbins Hudba / Music: Leonard Bernstein Dirigent / Conductor: David Švec / Václav Zahradník Česká premiéra / Czech premiere: PREMIÉRy / PREMIEREs Vidím nevidím / As far as I can see Scénář, režie, animace / Script, stage direction, animation: Maria Procházková Scéna / Sets: Jan Novotný Kostýmy / Costumes: Simona Rybáková Kamera / Camera: Martin Štěpánek Choreografie / Choreography: Bára Mandys Pauerová, Zdeněk Prokeš Česká premiéra / Czech premiere: Václav Havel Antikódy / Anticodes Scénář a režie / Script, stage direction: Braňo Mazúch Multimédia: Dan Gregor Choreografie / Choreography: Věra Ondrašíková Hudba / Music: Michal Nejtek Sound design: Stanislav Abrhám Premiéra / Premiere: Josef Mysliveček Olympiáda / L Olimpiade Dirigent / Conductor: Václav Luks Režie / Stage direction: Ursel Herrmann Koprodukce / Coproduction: Národní divadlo, Théâtre de Caen, Opéra de Dijon, Grand Théâtre de Luxembourg Premiéra / Premiere: Premiéry a produkce sezony Premieres for the season

3 Úvodník Foto: P. Hejný Vážení a milí diváci, Konec uplynulého roku byl pro soubor Baletu velice náročný. Aniž by náš domácí hrací plán byl přerušen, absolvovali jsme dva středně dlouhé zájezdy. Do Barcelony s představením Louskáček Vánoční příběh a do Cagliari se Šípkovou Růženkou. V obou destinacích se náš soubor těšil velice pozitivnímu diváckému ohlasu. Ve stejnou dobu jsme na scéně Státní opery a Národního divadla odehráli všechna plánovaná představení Dona Quijota a Louskáčka s jinou partou. Něco takového rozhodně není obvyklé ani při současném počtu tanečníků souboru. Vše bylo možné realizovat jen díky obrovskému nasazení všech, a to nejen samotných interpretů, ale stejnou měrou i baletních mistrů a celé správy Baletu. Vzhledem k poměrně vysoké nemocnosti a úrazovosti to považuji za vysoce nadstandardní společný výkon. Všem patří můj obdiv a dík. V těchto dnech se kromě repertoárových představení věnujeme již intenzivním přípravám druhé premiéry sezony Čarodějův učeň ( a na scéně ND). Půjde o taneční divadlo inspirované starou lužickosrbskou legendou. Mladičký sirotek Krabat se na své pouti lužickými lesy a horami potkává se dvěma dalšími opuštěnými chlapci. Společně pak dostávají azyl a práci ve zvláštním mlýně, kterému černými silami vládne strašidelný Mistr. Z celkově dvanácti chlapců, zde pracujících a uvězněných, musí každý rok jeden z nich zemřít jako oběť prokletí. Tím se uvolní místo pro dalšího Jde tedy o téma a příběh poněkud mrazivý, tajemný a strašidelný, nicméně se šťastným koncem. Tak jako to bývá ve většině pohádek, legend a pověstí, i zde se nakonec ukáže, že láska je silnější než smrt. Přijďte se tedy na chvíli bát a nebojte se přivést i své děti, ony se bojí rády. Při stejnojmenném Zemanově animovaném filmu mne jako malého kluka vždy mrazilo. Přesto jsem ho viděl asi čtyřikrát. Na závěr mi dovolte Vám všem popřát do nastupujícího roku jen to nejlepší. Doufejme, že bude všeobecně pozitivnější než ten uplynulý. To však mimo jiné závisí i na každém z nás. Petr Zuska umělecký šéf Baletu ND Národní divadlo přeje svým divákům šťastný nový rok! Hostování Foto: J. Hallová Balet Národního divadla v Brně Lucidor a Arabella Choreografie a režie: Youri Vàmos Hudba: Alexander Glazunov Scéna a kostýmy: Michael Scott Světelný design: Klaus Gärditz Dirigent: Pavel Šnajdr Hraje Orchestr Národního divadla v Brně Baletní příběh Lucidor a Arabella vznikl na motivy povídky Lucidor, kterou napsal významný rakouský básník, dramatik, vypravěč a esejista Hugo von Hofmannsthal již v roce 1910 a sám ji také později přepracoval jako libreto pro operu Richarda Strausse Arabella. Dramatický příběh o nelehkém osudu dívky Lucie, již matka přinutí, aby se vydávala za chlapce. Pokus zakrýt svou pravou identitu, obětovat a popřít své ženství ztroskotává v situaci, kdy se dívka setkává se svou životní láskou. Balet Lucidor a Arabella měl českou premiéru v Janáčkově divadle v Brně. 29. ledna 2013 v Národním divadle 3

4 Život v národním divadle > Eva Salzmannová, František Němec, Alois Švehlík a Václav Postránecký (Foto: P. Nesvadba) Eva Salzmannová, Ondřej Pavelka a Filip Rajmont (Foto M. Kámen) Loučí se dvě činoherní inscenace Mozartovy narozeniny 2013 Čaj u pana senátora S jevištěm Stavovského divadla se v úterý 1. ledna 2013 v 17 hod. rozloučí komedie Ivana Stodoly Čaj u pana senátora. Přijďte se na Nový rok pobavit i vy! Hlavní postavou hry je Baltazar Slíva, dodavatel rakví, kterého jeho ctižádostivá manželka donutí vstoupit do politiky a on se stane kandidátem na senátora. Hra odhaluje pozadí příprav na úspěšnou politickou kariéru i samotnou volbu senátora na čaji u paní ministrové. Ukáže se, že komunální politici jsou pouhé figurky a místo toho, aby obhajovali zájmy občanů, zneužívají poslanecký mandát pouze na svoje obohacení. Režie: Ladislav Smoček Hrají: František Němec, Eva Salzmannová, Antonie Talacková, Vladimír Javorský, Václav Postránecký, Alois Švehlík, Milan Stehlík, Oldřich Vlček, Petr Pelzer, Vladislav Beneš, Kateřina Burianová a Johanna Tesařová. K pravidelnému výročí narození W. A. Mozarta chystá Opera Národního divadla na 27. ledna 2013 tradičně ve Stavovském divadle koncert, na kterém zazní Korunovační mše C dur KV 317 v podání sólistů Opery Marie Fajtové, Michaely Kapustové, Jaroslava Březiny, Miloše Horáka a také Orchestru a Sboru Národního divadla. Koncert se koná od 19 hodin a jeho dirigentem bude šéfdirigent Opery Jaroslav Kyzlink, sbormistrem Pavel Vaněk. 11. ročník festivalu hudebního divadla Opera V termínu od 3. ledna do 3. února se uskuteční 11. ročník festivalu hudebního divadla Opera. Festival se koná od roku 1993 každý druhý rok na prestižních pražských scénách (především historická budova Národního divadla, Stavovské divadlo a Státní opera). Pravidelně konfrontuje směřování i úroveň jednotlivých souborů a rozšiřuje operní nabídku v Praze nabízí tituly, které se v Praze nehrály po několik desetiletí (nebo dokonce vůbec), i jiný pohled na tituly, které jsou v současné době na repertoáru pražských divadel. V neposlední řadě festival představuje také pozoruhodné osobnosti (režiséry, dirigenty, pěvce a další umělce), které působí na oblastních operních scénách. Opera Národního divadla se na festivalu představí 10. ledna světovou premiérou opery Válka s mloky a 3. února Gluckovou operou Orfeus a Eurydika. Má vzdálená vlast Druhou inscenací, která opouští repertoár Činohry ND, je Steigerwaldova hra Má vzdálená vlast. Naposledy ji můžete vidět 26. února 2013 na Nové scéně. Námětem hry není krutost komunistického režimu, nýbrž dnešní neschopnost se k této minulosti nějak zachovat. Neschopnost vidět minulost otevřeně, mít nějaký názor, produkuje jediné minulost skrývat a zamlčovat. Hlavní postava neúspěšně usiluje o rehabilitaci, vidí marnost a komičnost svého nynějšího úsilí. Patnáct let v koncentráku přežila v zápase s jasným nepřítelem. Dnešní nepřítel je rozpitý, neohraničený a nejasný. Hra toto vše reflektuje tragikomicky, s ironií se dívá na marnost českého vyrovnání se s minulostí, na nemožnost tlusté čáry za ní, na ubohost české podoby rozloučení se s komunismem. Režie: Ivan Rajmont Hrají: Eva Salzmannová, Zdeněk Maryška, Ondřej Pavelka, Jiří Štrébl, Filip Rajmont, Antonie Talacková, Milan Stehlík, Rudolf Stärz, Johanna Tesařová, Jaromíra Mílová a Kateřina Holánová. 4

5 Upozornění pro majitele Předplatného 2012/2013 (Č1) Pro milovníky činohry I Rukopisy v Národním divadle zrušeno; náhradní představení Sluha dvou pánů v Národním divadle (Č2) Pro milovníky činohry II Rukopisy v Národním divadle zrušeno; náhradní představení Sluha dvou pánů v Národním divadle (Č3) Pro milovníky činohry III Rukopisy v Národním divadle zrušeno; náhradní představení Sluha dvou pánů v Národním divadle (Č4) Pro milovníky činohry IV Rukopisy v Národním divadle zrušeno; náhradní představení Sluha dvou pánů v Národním divadle (ČS1) Setkání s činohrou I Má vzdálená vlast na Nové scéně zrušeno; náhradní termín (ČKD) Činoherní klasika dnes Nosorožec na Nové scéně zrušeno; náhradní termín (ROD3) Rodinné divadlo odpolední III Rukopisy v Národním divadle zrušeno; náhradní představení :00 Naši furianti v Národním divadle O veškerých změnách budou předplatitelé informováni dopisem či em a SMS. Aktuální změny se můžete dočíst na informační ceduli umístěné o přestávce každého předplatitelského představení v prostoru večerní pokladny Národního divadla a Stavovského divadla a v prostoru šatny Nové scény a Divadla Kolowrat a dále v předplatitelském bulletinu.? Konkurz do Baletu ND Umělecký šéf Petr Zuska vypisuje konkurz na doplnění míst v souboru Baletu Národního divadla pro sezonu 2012/2013. Hledáme profesionální tanečníky s vynikající technikou (klasickou i moderní) a jevištní praxí na pozice: 1) člen sboru 2) sólista a demisólista Uchazeči budou ke konkurzu pozváni na základě přihlášky a zaslaných podkladů: životopis, portrétní fotografie, taneční fotografie. Nezapomeňte do přihlášky uvést: věk, výšku, váhu, národnost, předchozí zkušenosti a vzdělání. Uchazeče na pozice sólisty a demisólisty prosíme navíc o dodání videa DVD nebo odkazu na stažení. Konkurz proběhne 17. února 2013 v (registrace od 9.00) v prostorách Baletu ND, Anenské nám. 2, Praha 1 Přihlášky zasílejte do na adresu: Balet Národního divadla Petra Šifnerová Anenské nám Praha 1 Česká republika T F E p.sifnerova@narodni-divadlo.cz Foto: P. Hejný Národní divadlo seniorům V lednu nabízíme divákům ve věku 65+ tato představení za zvýhodněné vstupné: Sedlák kavalír / Komedianti (opera) v 19.00, Státní opera Jednotné vstupné 100 Kč na II. balkon Rigoletto (opera) ve 20.00, Státní opera Jednotné vstupné 100 Kč na II. balkon Turandot (opera) v 19.00, Státní opera Jednotné vstupné 100 Kč na II. balkon Má vzdálená vlast (činohra) v 19.00, Nová scéna Jednotné vstupné 100 Kč do celého hlediště Deváté srdce (činohra) v 18.00, Stavovské divadlo Jednotné vstupné 100 Kč do celého hlediště Zkrocení zlé ženy (činohra) 16. a v 19.00, Národní divadlo Jednotné vstupné 100 Kč na II. balkon Don Quijote (balet) v 19:00, Státní opera Jednotné vstupné 100 Kč na II. balkon Vstupenky si můžete zakoupit v pokladnách Národního divadla. Po předložení dokladu lze slevu uplatnit až na 2 vstupenky na každé představení v nabídce. Rezervace: info@narodni-divadlo.cz 5

6 téma Život nás stejně někam vede a nemáme šanci Rozhovor s Janem Kodetem, choreografem a spolutvůrcem představení Čarodějův učeň. > Jan Kodet Foto: P. Hejný Když jste byl malý chlapec, který příběh či pohádku jste měl nejraději? Pohádky jsem měl rád odmalička a musím říci, že mi to vydrželo až dodnes. Asi nejvíc jsem miloval Prince Bajaju. A co vás na tom příběhu tak zaujalo? Rozhodně se mi tenkrát líbil drak, kterého jsem se opravdu bál. Nejvíce mne však uchvátil ten bílý kůň, protože mluvil. Jako dítě jsem byl fascinován zvířaty. Proto se mi líbily příběhy, kde vystupovali především koně v jakékoliv podobě, ať už to byl Šemík, Jurášek v Popelce, kůň v Bajajovi. Přál jsem si mít koně a moje babička mi slibovala, že mi koupí malé hříbě, ale bohužel se tak nikdy nestalo. Existuje nějaký příběh nebo pohádka, která je pro váš život tak zásadní, že ho dokonce nějakým způsobem ovlivnila či změnila? To asi ne, ale mám opravdu velice rád legendy a báje. Jako malý kluk jsem například hltal Staré pověsti české nebo Řecké báje a pověsti. Mezi ty, které jsem měl nejraději, patří například báje o Medúze, symbol její hlavy mi přišel ohromující. Fascinoval mne na ní ten kontrast její krásy a zároveň krutosti. Podle pověsti byla potrestána bohyní Athenou, že znesvětila její chrám, když v něm svedla boha Poseidona. Athena ji pak proměnila ve zrůdu s ještěřím tělem, ženským torzem, kovovými drápy, ale především zrakem, kterým vše živé, na co se podívala, měnila v kámen. To bylo její prokletí. Byla tak odkázána žít zcela sama. V únoru bude mít premiéru váš další celovečerní balet s názvem Čarodějův učeň. Proč jste si vybral tuto starou lužickosrbskou pověst? S nápadem převést tuto legendu na jeviště přišel režisér Lukáš Trpišovský, polovička tandemu SKUTR (složenina začínajících písmen Skupina Kukučka Trpišovský). Do kreativního týmu jsme později pozvali i Martina. Jsem moc rád, že se mnou pracují na tomto projektu právě Skutři. Kde jste se vlastně seznámili? Vídal jsem jejich představení v divadle Archa. Později, když jsme se spřátelili a na sebe více napojili, začal jsem chodit na jejich premiéry pravidelně. Byl jsem fascinován jejich přístupem k divadelnímu zpracování. V poslední době je jejich záběr už mnohem širší a nejedná se zdaleka jenom o nějakou alternativní a řekněme komorní tvorbu. Pracují i ve velkých kamenných divadlech a s velkými operními a činoherními ansámbly. Oba dva velmi dobře cítí také pohybovou stránku. Pokud vím, tak Martin Kukučka dokonce začínal ve folklórním souboru a díky své mamince má k tanci, hudbě a zpěvu úzký vztah. Se Skutry máme blízký názor i na roli scénografie a světelného designu. Toto komplexní cítění je pro mne jako choreografa velmi důležité, a proto je náš náhled na divadlo tak podobný. Mnozí choreografové zároveň pracují i jako režiséři v jedné osobě. Proč jste se rozhodl přenechat režii této tvůrčí dvojici? Myslím si, že u původního představení, kdy vzniká úplně nový tvar, choreograf vždy do té režie nějakým způsobem fušuje. Pokud se však jedná o konkrétní předlohu, tak osobně cítím, že co se týká režijní a hlavně dramaturgické stránky, tam už je to pro mne kvalitativní otazník. Mnoho svých představení jsem dělal úplně sám, ale moje parketa je určitě více v abstrakci a v tvorbě pohybu jako takového. Jakmile se dostávám do příběhové tvorby, potřebuji jistou oporu. Ze zkušenosti již vím, jak důležitá pro mne byla práce režisérů Ondřeje Havelky (Zlatovláska) a Janka Růžičky (Camoufl AGE). Skutři, na rozdíl ode mne, přesně vědí, o čem mluví. Není to jen intuice, jako v mém případě. Od začátku, kdy jsme začali společně pracovat na scénáři, cítím, jak mě posouvají dopředu a inspirují. V čem je přínos Lukáše Trpišovského a v čem Martina Kukučky? Každý je jiný, ale dobře a zajímavě se propojují. Lukáš Trpišovský je vynikající dramaturg ve všech ohledech. Je to právě on, kdo hlídá dramaturgickou linii, eventuálně oblast a tvorbu textů, logičnost děje, vystavění situací, jejich posloupnost, smysluplnost, v podstatě ty kořeny, odkud myšlenky vycházejí atd. Martin Kukučka je skvělý praktik, který umí odpovědět na předchozí otázky, umí je vyřešit ve studiu, na jevišti, je to ta živočišnější a animálnější půlka dvojice. Velmi dobře se doplňují, což však neznamená, že ten druhý nerozumí té opačné části. Alespoň tak je zatím vidím já. Práce s nimi mně opravdu baví. 6

7

8 Příběh vypraví o chlapci Krabatovi, který se na prahu své dospělosti přiblížil k temným silám. Je to vlastně příběh všech mladých lidí, kteří se dostanou do styku s mocí a zapletou se do jejích osidel. Zapletl jste se někdy ve svém životě v tomto směru? Myslím si, že ne. Pokud jsem se někdy ve svém životě zapletl, pak to bylo spíš v mých vztazích. Po pravdě řečeno mě nikdy moc nepřitahovala. Nikdy jsem neujížděl ani na věcech, jakou jsou drogy či jakékoliv závislosti na čemkoliv. Tím ale nechci říct, že jsem nějaký slušňák (smích ). A se zlem jako takovým jste se střetl? Asi ne. Naštěstí jsem zažil jen běžné střety v lidské podobě. Ano, občas poněkud extrémnější, na můj vkus, ale to čisté zlo vypadá jinak. Láska je silnější než zlo a klamná mámení. Věříte v sílu lásky? Určitě ano. Láska v životě dokáže změnit úplně všechno. Podle mne je to klíč lidského života, jeho smyl. Láska je podle mne všudypřítomná. Nejedná se jen o mezilidské vztahy. Je to základní princip, láska a úcta. Snažím se to pochopit celý svůj život. Představení vychází ze staré lužickosrbské legendy a příběh se také opírá o knihu, kterou napsal Otfried Preußler, český rodák z Liberce. Zajímá mne, do jaké míry toto představení vychází z této knihy? Tato legenda pro nás byla velkou inspirací, nicméně čerpali jsme z více pramenů. Věděli jsme, že budeme vytvářet baletní libreto a že chceme využít současnou formu pohybového rejstříku, takže jsme těmto požadavkům přizpůsobili i formu děje. Museli jsme razantně zkrátit celou příběhovou linii, takže divák uvidí opravdu jenom fragment, tu hlavní esenci a ideu příběhu. Abych pravdu řekl, celá kniha by byla námětem na několikadílný seriál. I slavný český animovaný film Karla Zemana je fragmentem této Preußlerovy knihy. Náš příběh vznikl na motivy této knihy, filmu, ale i dalších literárních pramenů. Některé situace jsme v něm vytvořili s ohledem na to, že jde o taneční představení. Co například? Změnili jsme například jména postav, která jsme pečlivě vybírali, v předloze jsou velmi staročeská, a my si myslíme, že by dnešního diváka již neoslovila. Působila by zvláštně, možná až naivně. Hlavní dívčí postavu Kantorku jsme třeba nazvali Kristýnkou. V tomto jméně rezonuje čistota, spasení, vzkříšení. Jméno Kantorka by předalo dnešním generacím zcela jinou informaci. Některé scény jsme naopak přidali. Například plesovou scénu, která je romantickým snovým setkáním učňů s dívkami symboly čisté lásky, po které každý člověk touží a která vysvobozuje učně ze spárů Mistra. Předesíláte, že nejde o pohádku, ale o taneční horor. Pro koho je představení určeno? Od začátku jsme věděli, že chceme udělat představení, které se bude dotýkat nějaké známé legendy. V momentu, kdy volba padla na Čarodějova učně, jsme se rozhodli, že nechceme dělat představení pro malé děti, ale naopak spíše pro dospívající mládež, teenagery. Hlavní cílová skupina je tedy věková kategorie od 11 let a výše. Důvodem je i to, že jsme se chtěli dostat do oblasti zcela jiné estetiky, způsobu sdělovacích prostředků, kvality hudby, výtvarné stránky apod. Na vedení baletu se původně také počítalo s tím, že Čarodějův učeň jednou vystřídá moje představení Zlatovláska ve Stavovském divadle. Nakonec se budou ale uvádět obě zároveň. V příběhu se objevuje mnoho temných symbolů, které jsou velmi hluboké. Josef Václav Sládek ve své básni píše: Svět je velkým mlýnem a člověk zrnem. Jak vnímáte tento citát? Je v něm mnoho metafor. Často v životě slýcháme: Nenechám se ničím semlít Boží mlýny melou Život nás stejně někam vede a jistým způsobem nemáme šanci uniknout. A v závěru stejně přichází smrt. Člověk prochází různými stádii a záleží jen na nás, jak to psychicky vnímáme a ve výsledku přijmeme. Jde o propojení s časem, s koloběhem života. Ve starých rukopisem je často malováno kolo fortuny v podobě mlýnského kola, kola osudu, božího mlýnu. Pro mě je symbol mlýna velmi silný z toho důvodu, že se jedná o kolo. Kolo má v sobě totiž konstantu, nekonečnost. Kdykoliv se kolo zastaví, přeruší se jeho pohyb, zastaví se čas, ale také ta průběžnost. Kontinuita na chvíli zamrzne. V momentu, kdy dojde k celistvosti, kolo se znovu roztočí. To hraje v našem představení velkou roli. Symbolika nás velice zajímá a představení bude plné symbolů a někdy až pohádkových situací: strašidelný mlýn, škola havranů, mouka smrti, čarodějná kniha Koraktor, začarovaný les, temný vozka Kmotříček. Nebo symbolika času. V našem příběhu je například dvanáct učňů. Dvanáctka je rovněž magické číslo. Dvanáct hodin, měsíců, apoštolů, znamení zvěrokruhu atd. Snažíme se být však k těmto symbolům opatrní. To by asi člověk měl být. Děkuji za rozhovor a na představení se už moc těším. Helena Bartlová > Ze zkoušky Čarodějova učně Foto: A. Rasmussen 8

9 Balet Foto: M. Divíšek Petr Iljič Čajkovskij Louskáček Vánoční příběh Baletní pohádka plná kouzel a snů Libreto: Youri Vàmos podle Ch. Dickense a E.T. A. Hoffmanna Choreografie: Youri Vàmos Asistenti choreografie: Joyce Cuoco, Uwe Schröter, Michaela Černá, Veronika Iblová, Alexej Afanassiev Scéna a kostýmy: Michael Scott Světla: Klaus Gärditz Dirigenti: Sergej Poluektov / Pavel Šnajdr Tančí: sólisté a soubor Baletu Národního divadla Hraje orchestr Národního divadla. Uvádíme: 1.1. (17.00), 4.1. (19.00), 5.1. (14.00, 18.00), 9.1. (19.00), (19.00), (14.00, 18.00) (19.00), 1.2. (19.00), 2.2. (18.00) v Národním divadle Typicky vánoční představení se s diváky nyní rozloučí a objeví se na scéně opět ve vánočním čase 2013/2014! Krásný nový rok!

10 Balet > Premiéra Taneční horor na motivy lužickosrbské legendy Čarodějův učeň V krajině zvlněné mírnými kopci, porostlé vzpínajícími se lesy, v krajině planin s jezírky a potoky, v krajině, kterou kdysi obýval již skoro zaniklý národ Lužických Srbů, se odehrává příběh chlapce, který musel rychle dospět v muže. Příběh Krabatův příběh čarodějova učně. Libreto: Jan Kodet, Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský Hudba: Zbyněk Matějů Choreografie: Jan Kodet Režie: SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) Scéna: Jakub Kopecký Kostýmy: Alexandra Grusková Světelný design: Daniel Tesař Hraje orchestr Národního divadla Dirigent: Pavel Šnajdr Světová premiéra: , 2. premiéra: , Národní divadlo Legenda vypráví o válce, ve které jednoho dne ztratil Krabat oba rodiče. Během chvilky se musel postarat sám o sebe. Bylo to v zimě a on se vydal od domu k domu hledat přístřeší a jídlo. Neuměl nic, čím by si na sebe vydělal. Po Vánocích na Tři krále uslyšel v noci hlas, který volal jeho jméno. Vydal se za hlasem a dostal se polomrtvý zimou až k mlýnu uprostřed lesa. Zde se upsal Mistrovi do služby. Až později zjistil, že se upsal temné síle. Tato síla zabije jeho jediného přítele a Krabat sám se ocitne v nebezpečí smrti. Té čelí i se svou Kristýnkou. V poslední chvíli se ale postaví Mistrovi a jeho černé magii. Oba s Kristýnkou nasadí svůj život, aby zlomili osud, kterému se Krabat nerozvážně upsal. Příběh Krabata je příběhem chlapce a dívky, kteří dokáží vzít odpovědnost za svůj život. Je to příběh tisíců teenagerů z ghetta Ria de Janeira, či bosenské Srebrenice a možná Ústí nad Labem nebo některých čtvrtí v Praze, kteří přišli o své nejbližší a nebo jsou dokonce svými nejbližšími vydáni do rukou zlých lidí. Je to příběh náš a bohužel věčný. Nic na tom nezmění pohádkové kulisy černého lesa, podivného Kmotříčka, magického Koraktoru a krutého Mistra, které k legendám patří. To, co vidíme, je realita přetavená v legendu. Vznik legendy o Krabatovi se datuje kolem konce třicetileté války. Historická statistika zní neúprosně. Válka způsobila úbytek obyvatelstva v průměru o třicet procent, u mužů to bylo až o padesát procent. Na území dnešního Braniborska klesl počet lidí o polovinu a v dnešním Pomořansku a na dalších místech až o dvě třetiny. Jedním z nejvíce poškozených měst byl Magdeburg, v kterém během války poklesl počet obyvatel z na I přesto, že byly České země po většinu války uchráněny před největšími válečnými útrapami, poklesl zde počet obyvatel o jednu třetinu. V dnešním Německu a okolních zemích během války a po ní docházelo k propuknutí mnoha epidemií. Když se střetly dánské a císařské armády v okolí Saska a Durynska v letech , mluví záznamy z té doby o rapidním nárůstu nemocnosti. Proto se snad v legendě o Krabatovi objevují v černém lese zakletí muži, postupně umírající v samotě bez citu a vášně, a vesnice jsou zase plné svobodných dívek, které se snaží s přízraky chlapců navázat kontakt. V této poválečné době jsou lidé odkázáni na zázrak, který by obrátil jejich život k lepšímu. Snadno se šíří pomluvy, ožívají a vznikají příběhy plné čar a kouzel, jako je ten náš o Krabatovi. Mlynáři, kteří ovládají základy fyziky a jsou schopni přetavit přírodní sílu podzemní vody v pohon kol na mletí mouky, jsou spojováni s černou a bílou magií. Není se čemu divit. Obyčejný sedlák, který přijede ke mlýnu, ve kterém se točí kola, ale široko daleko není žádný protékající potok, si neumí vysvětlit, čím mlynář kola pohání. Stejně tak poutník, který přijde do Švédska k mlýnům na jednom pilíři, které mlynářka jednoduchou mechanikou otáčí za větrem a která na poutníka promluví švédsky, pak vypráví o ježibabě a chaloupce na muří nožce. Za černou magii byla konec konců označována i malířská technika perspektiva či obyčejný dalekohled. Lidé si nechávali věštit osud z rukou a chod císařského dvora určovaly předpovědi astrologů. Není ale důležité rozklíčovat v příběhu všechny detaily jeho možného vzniku a obsahu. I dnes můžeme totiž číst tuto legendu jako podobenství síly lásky a lidské duše, ale i podobenství dospění a uvědomění si odpovědnosti za svůj život a za životy druhých. Univerzálnost tohoto poselství si uvědomíme ve srovnání s modlitbou apačských chlapců z druhého konce světa z časů mnohem mnohem dávnějších: Velký duchu, jehož hlas slyším ve větru. Dej, ať mé ruce respektují věci, které jsi vytvořil, a mé uši dobře slyší tvůj hlas. Učiň mne moudrým, abych pochopil vše, co učíš můj lid. Pomoz mi zůstat klidným a silným, kvůli všemu, co ke mně přichází. Kéž se učím z toho, co jsi skryl v každém listu a skále. A učiň, abych byl silným, ne proto abych byl větší než můj bratr, ale abych bojoval se svým největším nepřítelem se sebou samým. Naše inscenace je určena, kromě rodin s dětmi a dospělým, především dospívající mládeži. Půjde o temný taneční příběh, který bude plný fyzických a dynamických choreografií Jana Kodeta. Na základě již probíhajících zkoušek mohu potvrdit, že půjde o současný tanec, kdy se i obyčejné gesto ruky stává magickým tanečním prvkem. Zacílením na dospívající mládež klademe důraz i na silnou vizuální stránku inscenace. Scéna Jakuba Kopeckého se inspirovala kromě jiného opuštěnými industriálními budovami Libereckého kraje, které postupně pohlcuje příroda. Kostýmy pak vytvořila Saša Grusková především s ohledem na dynamický pohyb tanečníků. Snad nejdůležitější stránkou vedle choreografie je uhrančivě temná a až filmově plastická hudba Zbyňka Matějů. Lukáš Trpišovský spoluautor libreta a režie 10

11 Foto: Noell S. Oszvald 11

12 Balet > Premiéra Petr Pan Choreografie: Bérangère Andreo Hudba: James Newton Howard Scéna: Bérangère Andreo Výtvarná předloha scény: Miloš Koutecký Kostýmy: Renata Nováková Kostýmní spolupráce: Gita Marcolová Asistenti choreografie: Roberta Pospíšilová, Alice Kovářová, Ljubov Dančenko, Kateřina Slavická, Hana Vláčilová, Jaroslav Slavický Světová premiéra: ve Stavovském divadle Reprízy: , , Taneční příběh o chlapci, který nechtěl vyrůst Bohemia Balet, soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, připravuje novou premiéru o Petru Panovi. Magický taneční příběh chlapce, který nechtěl dospět, a malé holčičky Wendy, která se bojí usnout, vypráví o jejich společné dobrodružné cestě rozzářenou noční oblohou do kouzelné Země Nezemě a Říše snů. Během jejich fantastické cesty se setkávají s nebezpečnými piráty, obrovským krokodýlem lidojedem, indiány i vílou Zvoněnkou. Příběh vychází ze světoznámého příběhu Peter Pan skotského spisovatele, novináře a dramatika Jamese Mathew Barrieho. Postava Petra Pana se poprvé objevila na počátku 20. století v knize pro dospělé Malý bílý pták. Klasickou podobu získalo dílo v roce 1904, kdy vznikla původní divadelní hra, která se později dočkala i své literární podoby, kde se objevila i postava holčičky Wendy. Od té doby bylo dílo mnohokrát zfilmováno, známá je však především jeho muzikálová verze. Ale v Nezemi, na tomhle kouzelném ostrově, se čas neměří vůbec. Nikdo nemůže říct, co tu trvá hodinu nebo celý rok. Všechno je tu doopravdy, všechno se tu děje právě teď, ale zároveň je tu všechno jako a děje se tu všechno jako ve snu. (J. M. Barrie: Petr Pan, podle anglického originálu převyprávěl Pavel Šrut, Praha Albatros 1997, s. 52.) > Obraz M. Kouteckého 12

13 Balet > Baletní dílny > Alina Nanu Foto: M. Divíšek > Adéla Pollertová, Adam Zvonař Foto: M. Divíšek Cesta dona Quijota nejen za láskou 17. listopadu 2012 se uskutečnila druhá baletní dílna v rámci projektu Balet nás baví. Tentokrát byla věnována donu Quijotovi a jeho cestě za láskou a svobodou. Účastníci dílny se seznámili s dějem baletu Don Quijote, poznali, jak byla postava rytíře smutné postavy ztvárněna známými malíři, vyzkoušeli si práci s důležitými rekvizitami (vějíř, kastaněty, mulety) a bylo pro ně připraveno také několik úkolů (puzzle, omalovánky, časová osa, slepá mapa a další). Dílnou provázela sólistka Baletu ND Adéla Pollertová a ukázky z představení zatančili sólisté Alina Nanu a Adam Zvonař. V baletních dílnách budeme i nadále pokračovat. Na 20. ledna 2013 je připravena dílna Láska a smrt Šípkové Růženky (opět se sólisty Baletu ND Adélou Pollertovou, Rebeccou King a Michalem Štípou). Vzhledem k velkému zájmu se vynasnažíme během jarních měsíců obě tematické dílny zopakovat, nicméně přidáme i třetí tentokrát věnovanou baletu Giselle. Ve všech případech platí nutnost předchozí rezervace na: balet@narodni-divadlo.cz. Co pro vás znamená bojovat s větrnými mlýny? Účastníci baletní dílny hledali v sobě odpovědi z některých vybíráme: Ti menší napsali: bojovat marně Káťa I. naučit se třeba na velký test a skákat přes švihadlo Eliška B. být ve všem dokonalá Lucie A. udělat provaz a rozštěp Veronika F. hádat se češtinářkou o chybu Sarah Š. Z dospěláckých odpovědí jsme vybrali jednu: bojovat proti stáří a smrti Helena R. Odpověděli i sólisté Baletu ND: Adam Zvonař: Na boji s větrnými mlýny, ať již jde o cokoliv, je pro mě důležité hlavně to předem nevzdávat nebát se, všechno se musí nejprve zkusit Adéla Pollertová: Jako bojovnice s větrnými mlýny si občas připadám při návštěvě některých pražských úřadů. 13

14 Balet > Zprávy Louskáček v Barceloně Foto: M. Bakuš Celkem pět představení odehrál soubor Baletu ND ve španělském divadle Gran Teatre del Liceu v Barceloně ( ). Představení titulu Louskáček Vánoční příběh se uskutečnilo na pozvání španělské strany, a to v souvislosti s dobrými ohlasy na hostování souboru v Madridu v roce Hlediště této velkolepé katalánské divadelní scény, která pojme 2292 diváků a po francouzské opeře Bastille je druhým největším divadlem v Evropě, bylo při všech pěti večerech Baletu ND vyprodané. V hlavních rolích se divákům předvedli Nikola Márová s Michalem Štípou a Jade Clayton a Adam Zvonař. Představení odehrál orchestr divadla Gran Teatre del Liceu pod vedením našeho dirigenta Sergeje Poluektova, který si spolupráci a umělecký výkon tohoto hudebního tělesa velmi pochvaloval. Soubor Baletu ND se tímto hostováním dostal do dobré společnosti. V projektu Dansa vystoupili také: Alvin Ailey American Dance Theater, American Ballet Theatre a také Ballett am Rhein Düsseldorf Duisburg. Opět jsem si uvědomil, jak vřelé a otevřené je jižanské publikum, byl to mně velký zážitek, tančit v tak krásném a velkém divadle, jakým je Liceu. Laťka byla nasazena velmi vysoko, našich pět představení bylo zařazeno po American Ballet Theatre, ale náš soubor zapůsobil, zvládli jsme to s velmi pozitivními ohlasy. Načasování Louskáčka bylo více jak dobré, protože se při prvním představení celá Barcelona rozsvítila ve vánoční atmosféře. Ulice, náměstí, výlohy zářily a nám se podařilo rozsvítit světýlka nejen v dětských očích, ale i jejich rodičů, přispět do času nejkrásnějších svátků v roce. Už se moc těším, až budu moci tuto velmi radostnou náladu předat divákům během baletu Louskáček i zde v Národním divadle, komentoval španělské hostování sólista Baletu ND Adam Zvonař. Foto: M. Divíšek 14

15 > Radka Příhodová, Adam Zvonař Foto: P. Hejný IV. Mezinárodní baletní soutěž Praha 2012 Ve dnech se na Nové scéně uskutečnila IV. mezinárodní baletní soutěž Praha 2012, která se konala jako 14. ročník Soutěžní přehlídky tanečních umělců České republiky. Tato tradiční přehlídka se do Prahy vrátila po 22 letech, protože poslední léta vždy byla v Brně. Soutěž, která probíhá jednou za tři roky, pořádá Taneční sdružení České republiky ve spolupráci s Novou scénou Národního divadla a pod záštitou ministryně kultury ČR Aleny Hanákové, Hlavního města Prahy zastoupeného radním Ing. Václavem Novotným a Českého centra I.T.I. při UNESCO. Soutěž se mohla uskutečnit díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Český literární fond, Nadace Život umělce, Odborové asociace divadelníků, firmy GRISHKO Ltd., Artax a Jerome Incoming. Soutěž byla dvoukolová a přihlásilo se do ní 92 soutěžících z České republiky, Slovenska, Ruska, Ukrajiny, Polska, Belgie, Rumunska, Maďarska, Rakouska, Itálie, Řecka, Austrálie a Japonska. Výkony soutěžících hodnotila pětičlenná mezinárodní odborná porota v čele s předsedou Ivanem Liškou (umělecký ředitel Bavorského státního baletu Mnichov, sólista, choreograf). Dalšími členy poroty byli Cyril Atanassoff (Premier Danseur étoile a profesor Pařížské opery), Vasilij Medveděv (choreograf, pedagog, zakladatel a umělecký ředitel Mezinárodního Dance Open, baletního festivalu v Sankt Petěrburgu), Mário Radačovský (umělecký šéf Baletu SND Bratislava, tanečník a choreograf) a Tereza Podařilová (první sólistka Baletu Národního divadla). V letošním roce nebyla udělena cena Grand Prix pro absolutního vítěze IV. mezinárodní baletní soutěže Praha V kategorii B dívky se umístily Maria Tolstunova (I. cena) Baletní škola Státní opery z Vídně, Madoka Ishikawa (II. cena) Baletní škola Státní opery z Vídně, Remi Tomioka (III. cena) Baletní škola Státní opery z Vídně. V kategorii B chlapci to byli Mykola Gorodiskii (I. cena) Baletní škola Státní opery z Vídně, Jakub Rašek (II. cena) Taneční konzervatoř hl. města Prahy, Václav Lamparter (III. cena) Taneční konzervatoř Brno. V kategorii A ženy zvítězila demisólistka Baletu Národního divadla v Praze Radka Příhodová (I. cena) dále pak Elena Kabanova (II. cena) Státní akademické divadlo opery a baletu Jekatěrinburg a Palina Rusetskaya (III. cena) Velké divadlo ve Varšavě. V kategorii A muži byly uděleny pouze dvě místa: Shori Yamamoto (II. cena) Národní divadlo Brno, Kryštof Šimek (III. cena) Balet Národního divadla v Praze, Tomasz Fabianski (III. cena) Velké divadlo ve Varšavě. Čestné uznání s prémií získal Krzysztof Patryk Mielewczyk Moravské divadlo Olomouc. Prémii Republikového výboru Odborové asociace divadelníků za nejosobitější výkon Maria Tolstunova Baletní škola Státní opery Vídně, Prémii za současnou choreografii Václav Kuneš a Tomasz Fabianski a Prémii za partnerskou spolupráci sólista Baletu ND Adam Zvonař. Gratulujeme! Přivítejte Nový rok s kalendářem Baletu ND Již tradičně vydává Balet Národního divadla nástěnný kalendář, který je vždy očekáván a k nástupu nového roku určitě patří. Ve spolupráci s tiskárnou Zaplatílek a reprografickým studiem FPS Repro vznikl velký nástěnný černobílý kalendář na rok 2013, jehož autorkou je fotografka Baletu Diana Zehetner. Autorka spolupracuje s baletním souborem již řadu let a toto je již v pořadí šestý kalendář, který vytvořila pro ND. Její dílo je dynamické, vyznačuje se jemným citem pro estetiku, detailním vykreslením nálady v souladu s dokonalým porozuměním baletního prostředí. Záměrem letošního kalendáře je ukázat zajímavým způsobem interiéry a exteriéry budov divadla, ve kterých se členové souboru pohybují. Zeptali jsme se přímo autorky: Co ve vás osobně vyvolává baletní umění? Já si chodím do divadla obecně a na balet konkrétně vyčistit duši, zapomenout na denní problémy a inspirovat. V dobrém divadle je vždy vše v pohybu, takže nejsem odkázaná pouze na balet. Balet mám ráda od dětství a nikdy jsem to nijak nerozpitvávala, proč tomu tak je. Je to asi jako s kaviárem, pro někoho je to delikatesa a pro někoho přesolené, předražené černé kuličky. Jako fotografa, ale i jako diváka mně fascinuje to nepopsatelné, to něco, co pro mě nejtrefněji popsal jeden z mých nejoblíbenějších herců, Jack Lemmon, který než šel na plac, vždy říkával it s magic time. Cena kalendáře: 230 Kč. Kalendář je v prodeji na pokladnách ND a v e-shopu. Řád bílé růže pro Ingrid Němečkovou Významná česká tanečnice a pedagožka Ingrid Němečková získala v prosinci 2012 jedno z nejvyšších finských státních vyznamenání, Řád bílé růže. Tento řád za zásluhy se uděluje od roku 1919 a v minulosti jej získal z Čechů například Tomáš Garrigue Masaryk v roce Ze světových osobností se Řádem bílé růže mohou pyšnit například britská královna Alžběta II., Charles de Gaulle nebo Nelson Mandela. Ingrid Němečková absolvovala Taneční konzervatoř Praha. V roce 1979 přijala angažmá v Národním divadle, v roce 1991 se stala jeho sólistkou. Od roku 1989 se také věnovala pedagogické praxi vyučovala klasický tanec a scénickou praxi na Taneční konzervatoři v Praze ( ). V roce 1996 se stala baletní mistryní ve Finské národní opeře v Helsinkách, kde působí dodnes. S Baletem Národního divadla spolupracovala na inscenacích Labutího jezera a Šípkové Růženky. Baletní pexeso Pro děti, kterých v řadách hlediště přibývá a které s námi kouzlo baletního světa umějí sdílet bez výhrad, jsme vydali baletní pexeso. Pohrát si tak můžete s našimi tanečníky, připomenout si tituly, které jsou na repertoáru ND a přitom zbystřit své smysly a cit pro taneční detail a krásu pohybu. Cena pexesa: 40 Kč Pexeso je v prodeji na pokladnách ND a v e-shopu. 15

16 Návštěvníci Opery ND mají nárok na 15% slevu na roční předplatné A2 kulturního čtrnáctideníku Roční předplatné A2 pořídíte namísto 799 Kč jen za 679 Kč = 26 Kč za číslo (ušetříte 13 Kč na každém čísle). Ádvojku na rok získáte odesláním sms ve tvaru: A2 OPERA JMENO PRIJMENI ULICE C.P. MESTO PSC na číslo: Do dvou týdnů vám přijde první Ádvojka s informací o platbě. Limitovaná nabídka zlevněného předplatného platí pouze při objednávce formou sms. Cena sms dle tarifu vašeho operátora. Objednávky přijímá jménem vydavatele firma Send. A2 OPERA 2.indd :20:36 umění žít s uměním měsíčník o umění, architektuře, designu a starožitnostech Vydává Ambit Media, a. s. artcasopis.cz

17 Opera Foto: H. Smejkalová Vladimír Franz Válka s mloky Dirigent: Marko Ivanović Režie: David Drábek Světová premiéra: 10. ledna 2013 Státní opera Art&Antiques, A2, ceskenoviny.cz, Czech Music Quarterly, Český rozhlas 3 Vltava, Harmonie, HIS Voice, operaplus.cz 17

18 2 Opera > Premiéra Válka s mloky Vladimír Franz (1959) Opera o dvou dějstvích s využitím motivů a postav ze stejnojmenného románu Karla Čapka Libreto: Rostislav Křivánek Hudební nastudování: Marko Ivanović Dirigent: Marko Ivanović Režie: David Drábek Scéna: Šimon Caban Kostýmy: Simona Rybáková Světelný design: Pavel Dautovský Choreografie: Martin Pacek Sbormistr: Tvrtko Karlović Dramaturgie: Pavel Petráněk 1 Fred Dalton: Valetin Prolat / Václav Sibera Minnie Lascottová: Maria Kobielska / Simona Procházková Olivier Lascott: Richard Haan / Ivan Kusnjer Jensen: Roman Vocel Jackson: Jiří Brückler / Jiří Kubík Charles Brownell: Ivo Hrachovec / Adam Leftwich James Holton: Jiří Hruška / Jan Markvart Paní Hamiltonová: Galia Ibragimova Bobby Hamilton: Petr Hais* / Lukáš Vorel * Chief Salamander: Galia Ibragimova Poseidon / Billy Bingo: Petr Kotvald Zpěvák skupiny Salamandři: Lukáš Frýda Konferenciér: Martin Zbrožek * člen Pueri gaudentes Orchestr Státní opery Sbor Státní opery Balet Opery Národního divadla Světová premiéra: , Státní opera Poseidonovo muzikálové intermezzo 2 Blahobytní občané New Orleans 3 Ivan Kusnjer jako Olivier Lascott 4 Roman Vocel v roli námořníka Jensena 5 Petr Kotvald jako Billy Bingo 6 Václav Sibera a Maria Kobielska v mileneckém duetu 7 Martin Zbrožek a zfanatizovaný dav Foto ze zkoušek H. Smejkalová 18

19

20 Opera > Rozhovor Ho con me l inferno mio, me lo sento in mezzo al cor. Své peklo nosím v sobě, mám ho ve svém srdci. Orfeus, 2. jednání Orfeus Christoph Willibald a Gluck Euryd Libreto: Ranieri de Calzabigi Hudební nastudování: Jan Latham-Koenig Dirigenti: Jan Latham-Koenig / Zbyněk Müller Režie a scéna: Hartmut Schörghofer Kostýmy: Corinna Crome Choreografie: Karine Guizzo Sbormistr: Pavel Vaněk Dramaturgie: Ondřej Hučín Orfeus: Jiří Hájek / Roman Janál Eurydika: Marie Fajtová / Alžběta Poláčková Amor: Hana Jonášová / Yukiko Šrejmová Kinjo Amor tanečník: Petr Kolář / Michal Vašíček Orchestr a Sbor Národního divadla Balet Opery Národního divadla Premiéry: 2. a 3. února 2013, Stavovské divadlo Po více než padesáti letech uvádí Národní divadlo dílo, které je jedním z milníků operní historie Gluckova Orfea a Eurydiku, v němž autor poprvé vyjádřil svou představu nového hudebního dramatu, vzdávajícího se formalit, klišé a vyumělkovanosti dobového italského mainstreamu tzv. opery seria. Svým vykročením z dobové šablonovitosti Gluck inspiroval mnohé pozdější autory jako W. A. Mozarta, H. Berlioze a R. Wagnera, usilující o podobné: dát opeře divadelní přesvědčivost, spojit slovo s hudbou ve službě dramatu a nalézt mezi nimi smysluplnou rovnováhu. Gluck stojí na začátku této cesty a mohlo by se zdát, že reformní snahy staré 250 let budou z dnešního pohledu čirými muzeáliemi. Přesto je však Gluckův styl, který uplatnil ve své nejznámější opeře, svou zvláštní čistotou, jednoduchostí i intenzitou stále přesvědčivý a pozoruhodný. Gluck zahodil staré italské schéma pravidelného střídání jednoduchých, tzv. secco recitativů s áriemi, v jejichž efektně krkolomných koloraturách excelovali přední pěvci své doby. Odmítl roli sboru a baletu jako pouze povinných koloristických prvků. Zároveň výrazně rozšířil zvukovou paletu orchestru, který navíc nezní jen ze svého tradičního místa před jevištěm, ale také za scénou. Přichází s úplně odlišnou strukturou výrazových prostředků najednou vede sólista dialog se sborem jako plnohodnotným partnerem, recitativy jsou součástí jednotného hudebního toku, árie jsou nahrazovány krátkými ariózy, jejichž účelem je emotivní sdělení postavy, nikoli jen naplnění hudební formy. Zvláštním a vlastně velmi moderním rysem Gluckova Orfea je to, že jeho snaha o dramatickou pravděpodobnost, tedy cosi jako realismus, nevede k nadbytečné popisnosti, nýbrž naopak k velmi intenzivnímu a komornímu psychologismu. Kromě Orfea vystupuje v Gluckově opeře jen Eurydika a Amor, bůh či alegorie lásky. Vše ostatní Orfeovi truchlící druhové, stíny a duchové v podsvětí je sbor a balet, žádné další reálie, příběhy ani postavy. Gluck ukázal již před 250 lety pro operu veledůležitou zásadu: má-li být opera přesvědčivá, ne pouze směšně formalistická, nemusí a nemá se uchylovat k naturalismu či marné nápodobě činohry. Mnohem účinnější je promyšlené a nesamozřejmé využití vlastní stylizace. Ne náhodou zvolil Gluck pro svůj čtvrttisíciletí starý experiment příběh starověkého mýtického pěvce Orfea. Ten se od antických časů objevoval v mnoha různých podobách s důrazy na odlišné motivy, pro tvůrce evropské opery a Gluckovy předchůdce byl však vždy mimo jiné také symbolem moci hudby a zpěvu přesvědčit a naklonit si lidský sluch i srdce, ba dokonce doslova obměkčit samotný kámen. Proto Gluckův Orfeus není pouhým hrdinou soustružícím ve výškách dechberoucí ozdoby a koloratury, nýbrž především docela prostě zpívajícím člověkem tlumočícím hlas svého vlastního nitra. Novou inscenaci Gluckova Orfea a Eurydiky uvádíme v původní italské verzi, premiérované v roce 1762 ve Vídni, nikoli v pozdější modifikované verzi pařížské z roku Poprvé v historii Národního divadla však zároveň volíme ve snaze o přirozenější vyznění hlavní mužské postavy a jeho vztahu k Eurydice obsazení Orfea barytonem, nikoli mezzosopránem jak je od Berliozových dob obvyklé či obvyklejší či kontratenorem, resp. oborem alto castrato jak je původně předepsáno od autora. Ondřej Hučín > Režisér Hartmut Schörghofer a výtvarnice kostýmů Corinna Crome na zahajovací zkoušce Foto: H. Smejkalová 20

21 Skica návrhu kostýmu ika Cesta za brány podvědomí rozhovor s režisérem Hartmutem Schörghoferem Orfeova až sartrovsky existenciální věta o pekle ve vlastním srdci asi nejlépe ve zkratce vystihuje směřování inscenace slavného Gluckova díla, kterou pro Stavovské divadlo spolu se svým týmem připravuje rakouský režisér a výtvarník Hartmut Schörghofer. Nevydává se na cestu do pekel a podsvětí, nýbrž do Orfeova nitra. Pane režisére, jeden z kostýmních návrhů Corinny Crome ukazuje podivného a divoce vypadajícího muže oblečeného do ženských šatů. Kdo je ten člověk a jak jste přišli na takový obraz? Ta postava je naříkající Orfeus. Je to člověk, který prostě neakceptuje smrt své milované ženy a během smutečního obřadu si oblékne Eurydičiny šaty. Je to takový jeho rebelský postoj vůči společnosti shromážděných smutečních hostů. Chápu to jako obraz zoufalého člověka, který chce jakoukoli formou zabránit společenskému rituálu pohřbívání. Orfeův příběh je jedním z vůbec nejznámějších mýtů. Ale důvodů, proč Orfeus jedná tak, jak jedná, může být velmi mnoho. Našel jste nějaký jednoznačný důvod, proč se vydává na tu svou riskantní a absurdní cestu? V mém pojetí, které se snažím vtělit do inscenace, nepodniká Orfeus svou cestu v tradičním nebo obvyklém smyslu: je to cesta do vlastního, vnitřního psychického světa, který konfrontuje diváka s nadějemi, strachy a propastmi. Spouštěcím momentem takové cesty je ztráta části vlastní identity a touto částí je právě milovaná žena, partner, člověk... Je to cesta do podsvětí. Je pro vás podsvětí ornamentem, který patří k hororové estetice opery, nebo je to spíše symbol či snad nějaké skutečné, existující místo? Z mých úvah o pojetí inscenace a o smyslu té cesty, o které mluvíme, tak nějak samozřejmě vyplývá, že podsvětí není ničím jiným než Orfeovým podvědomím. Každý člověk tam ukrývá své strachy a touhy, které se vědomému pozorování vyhýbají. Dají se vyjádřit nebo popsat jenom skrze obrazy. Je jen málo oper, které nepojednávají o lásce mezi mužem a ženou. Gluckova opera je dokonce přímo pojmenována po jednom slavném mileneckém či partnerském páru. A o Orfeovi se říká, že riskuje svůj život pro lásku. Ale jaká je to láska, s níž se v našem případě setkáváme? V této opeře se nesnažím najít a konfrontovat se s nějakou určitou podobou lásky. Mnohem víc mě zajímá poznání nebo proces její ztráty, ztráty člověka, kterého milujeme. V době své vídeňské premiéry před 250 lety byla Gluckova opera vnímána jako velmi moderní a netradiční. Udržela si něco ze své výjimečnosti i do našich časů? Nejde ani tak o otázku modernosti jako spíš o otázku nadčasové tematiky a jejího hudebního ztvárnění. To je schopné zasáhnout současné publikum stejně jako před 250 lety. A našemu osvícenskému obrazu světa vlastně přesně odpovídá fakt, že se Gluckova opera obejde bez bohů v klasickém smyslu. Klade nám jen otázky o mezilidských vztazích a instinktech. A tyto otázky ztělesňuje jediná božská postava opery Amor, či lépe řečeno Eros. Děkuji vám za rozhovor. Připravil Ondřej Hučín 21

22 Opera > Představujeme Miloš Horák Kariéru plnou zvratů a prudkých stoupání zatím zažívá sólista Opery Národního divadla Miloš Horák. Basbarytonista z Mnichova Hradiště, který na jevišti nepřehlédnutelně vyčnívá nejen svým hlasem, ale také mohutnou postavou, by mohl být klasickým námětem pro filmový scénář o cestě vzhůru a splněných snech. Od mladého milovníka hudby se vypracoval přes angažmá ve sboru na pozici sólisty Národního divadla a v současnosti jej lze vidět hned v několika velkých rolích kmenových inscenací repertoáru první české scény. > Ve svojí nejoblíbenější roli Papagena (Kouzelná flétna) Foto: archiv Miloše Horáka Je to u vás skutečně klasický příběh o cestě ze sboru do sólistického angažmá? V podstatě je to tak, že původně jsem vystudovaný elektromechanik. Ale ne jen vystudovaný, já vážně čtyři roky jako elektrikář v automobilce v Mladé Boleslavi pracoval. K tomu jsem se začal asi v devatenácti letech učit zpívat, protože mě to vždycky moc bavilo. Proto jsem se v Boleslavi přihlásil na zušku. Tam mě pan učitel začal učit klasický zpěv, ale proč bych měl dělat operu, to jsem tehdy nechápal. Vždyť já do té doby ani žádnou neviděl! Začal jsem se tedy učit zpívat klasicky a postupně tomu propadl. Zvlášť, když jsem pak měl konečně možnost vidět svoji první operu, kterou byla Aida ve Veroně. Tuto operu jsem si opravdu zamiloval. Vaše první angažmá bylo ve sboru Státní opery Praha. Potom jako sólista v Ústí nad Labem, zpíval jste v Pražském komorním sboru a nakonec jste na tzv. volné noze zpíval operetní koncerty po Německu a Skandinávii. Hlavně poslední etapa mě moc bavila. Mohl jsem cestovat a k tomu zpívat. Problém byl v jen tom, že jsem na tom nebyl technicky tak dobře, abych to přežil bez újmy. Naštěstí zasáhla paní profesorka Bachmannová a pan profesor Tuček, kteří řekli, že pokud chci zpívat, musím nechat tohohle kočování a začít na sobě opravdu pracovat. Tak jsem se na jejich radu konečně začal opravdu naplno věnovat studiu zpěvu a na čas se zase vrátil ke své původní profesi. Zase elektrikář? Ne tak úplně. Dělal jsem muziku do luxusních aut, navigace, rádia a podobně. Takže jsem montoval auta, večer chodil na hodiny na korepetice a externě zpívat do sboru Státní opery Praha. Tam jsem poznal svoji manželku (Jana Horáková Levicová pozn. aut.), která má asi největší podíl na tom, co jsem do dneška dokázal. Asi po dvou letech jsem se vrátil do sboru opět na plný úvazek. A pak už jste pokračoval klasickou cestou ze sboru k sólové dráze. Ale zase to nebylo jen tak. Dostal jsem první sólovou roli Narumova v Pikové dámě a pak ještě spoustu dalších. Jenže ve chvíli, kdy se blížila možnost sólového angažmá, změnilo se vedení a všechno bylo jinak. No a pak přišel zájezd do Japonska. Volali mi asi v jednu odpoledne, že chybí jeden Ramfis a že jestli mohu tak za hodinu přijet, aby si mě poslechl pan dirigent Croci. Já tu roli do té doby nikdy nezpíval, znal jsem ji jenom ze sboru, když jsem stál za ním na jevišti. Skočil jsem do auta, jel na korepetici k paní profesorce, abych byl v obraze. Když jsem mu to následně zazpíval, řekl mi, ať se to přes prázdniny naučím. Že pojedu jako Ramfis do Japonska ale ještě před tím do Salcburku. Potom už bylo trošku hloupé, abych tam jel ve velké roli jako člen sboru, tak jsem dostal sólovou smlouvu. Zájezdy do Japonska jsou pro vás tedy osudové. Díky tomu letošnímu s Operou Národního divadla jste zase nově nazkoušel titulní roli ve Figarově svatbě. Figaro je skvělá role, která je přesně pro mě. Alespoň já to tak cítím. Nemusím se do ničeho nutit, ať už herecky, ale hlavně i pěvecky. Proto bych si chtěl určitě ještě dlouho udržet převážně mozartovský repertoár. Zatím jsem Figara zpíval jen jednou a upřímně musím říct, že si ho opravdu budu užívat až po několika reprízách, ale myslím, že na letošním zájezdu budu mít dost příležitostí si to doopravdy zažít. Máte vysněnou roli? Rád bych si jednou zazpíval třeba Mefista nebo Scarpiu. Nerad bych to zakřikl, ale mně se sny v tomhle zatím dost plní. Měl jsem vysněného Ramfise, Leporella, Papagena, Dulcamaru i Figara, který mě všude míjel. A nakonec si ho zahraju v Národním divadle. Skvělé, ne? Petr Kozlíček > V titulní roli Figarovy svatby Foto: H. Smejkalová 22