PŘEHLED JUDIKATURY. ve věcech práva na informace. Sestavil F R A N T I Š E K KO R B E L

Transkript

1 PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech práva na informace Sestavil F R A N T I Š E K KO R B E L

2 SLOVO O AUTOROVI: Mgr. František KORBEL, Ph. D. (nar v Táboře), advokát, vysokoškolský učitel, náměstek ministra spravedlnosti pro legislativu a informatiku a místopředseda Legislativní rady vlády. Studoval Právnickou a Filozofickou fakultu MU v Brně a Fakultu sociálních věd UK v Praze. Absolvoval řadu stáží na právnických fakultách v Německu a Rakousku. Již jako student působil na Ústavním soudu a posléze byl zaměstnán jako právník městského úřadu a též opakovaně zvolen zastupitelem a radním v domovském Táboře. V letech působil v advokacii se specializací na správní právo, právo životního prostředí a právo na informace. Od roku 2007 dodnes je činný ve veřejné správě jako náměstek ministra spravedlnosti, s přestávkou v roce 2010, kdy byl náměstkem ministra životního prostředí a ředitelem sekce legislativy a státní správy. Od roku 2010 vyučoval správní právo jako odborný asistent katedry správního práva Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, od roku 2011 působí na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty UK v Praze, kde vede seminář Právo na informace. Je členem redakční rady časopisu Správní právo a Státní zastupitelství, dlouholetým členem poroty soutěže o poskytování informací Otevřeno/zavřeno, v neposlední řadě také hlavním autorem komentáře k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Publikuje a přednáší v oblasti správního práva, informačních technologií a legislativy.

3 PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech práva na informace 1

4 2

5 PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech práva na informace Sestavil František Korbel 3

6 Vzor citace: Korbel, F. Přehled judikatury ve věcech práva na informace. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013, s Právní stav citované judikatury byl uzavřen k Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013 ISBN: (brož.) ISBN: (e-pub) ebook k dostání na Všechny naše publikace si můžete objednat na adrese: Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, Praha 3 tel.: , fax: , obchod@wkcr.cz, 4

7 Obsah PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech práva na informace Slovo úvodem ČÁST PRVNÍ ZÁKLADY PRÁVA NA INFORMACE I. Základní principy Střet práva na informace s právem na ochranu informací, veřejný zájem v judikatuře ESLP Podmínky omezení práva na informace v judikatuře ESLP Vztah veřejné sféry a ochrany soukromí, teorie vážení zájmů. Členství soudců v KSČ Politický charakter a podmínky omezení práva na informace. Nahlížení do projektové dokumentace stavby Jaderné elektrárny Temelín Smysl a účel práva na informace Princip publicity veřejné správy. Poskytnutí informací vztahujících se ke stavbě rychlostní komunikace R Zásada rovnosti. Poskytnutí informací o výkonu trestu nevládní organizaci zabývající se justicí Zásada proporcionality a restriktivního výkladu omezení ústavně zaručených práv. Poskytnutí informací o výkonu trestu nevládní organizaci zabývající se justicí Zákaz zužujícího výkladu práva na informace. Povolení nezajišťovat celní dluh Smluvní volnost a povinnost poskytovat informace. Poskytnutí smlouvy o postoupení pohledávky České republiky vůči Ruské federaci II. Základní pojmy a situace Žadatel o informace Pojem informace, kopie celé smlouvy Forma a obsah informací. Poskytnutí kopie cestovní zprávy náměstka ministra Důvody a pohnutky jednání povinného subjektu Právní hodnocení otázek povinným subjektem. Změna stanoviska. Informace o důkazu Povinnost mlčenlivosti. Hodnocení nabídek v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky Označení dokumentu s požadovanými informacemi. Kopie zápisů ze schůze rady města Informace o celém správním spisu. Protiprávní chování policisty Přílohy požadovaných informací Zápis z porady Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek Názory a prohlášení politických představitelů, které povinný subjekt má k dispozici Názory a prohlášení politických představitelů, které povinný subjekt nemá k dispozici ČÁST DRUHÁ POVINNÉ SUBJEKTY I. Státní orgány Kancelář prezidenta republiky. Informace z úřední korespondence Veřejný ochránce práv. Nahlédnutí do spisu Státní zastupitelství. Dozorový spis Ministr při interpelaci Územní pracoviště státního orgánu (Hasičský záchranný sbor) II. Územní samosprávné celky Nedělitelnost obecního úřadu. Výsledky oznámení přestupku Vztah mezi orgány územního samosprávného celku Poskytování informací úřadem místo jiných orgánů samosprávy

8 Obsah 32. Samostatná a přenesená působnost územních samosprávných celků Povinnost určení působnosti územního samosprávného celku Poskytování informací v samostatné působnosti Zveřejňování zápisů ze zastupitelstva obce III. Veřejné instituce Interpretace pojmu veřejná instituce. Odepření informací od Všeobecné zdravotní pojišťovny Definiční znaky a typologie veřejných institucí. Odepření informací od Fondu národního majetku Pozemkový fond. Povinnost poskytovat informace Fond národního majetku. Převzetí záruk za staré ekologické zátěže ve společnosti Spolana a. s Všeobecná zdravotní pojišťovna. Poskytnutí seznamu smluvních partnerů Národní památkový ústav Ředitelství silnic a dálnic ČR Státní podnik Letiště Praha. Kopie smlouvy uzavřené mezi státním podnikem Letiště Praha a Evropskou investiční bankou FC Hradec Králové, a. s. Převod členských práv a povinností v ČMFS Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s. Smlouva na realizaci zakázky úklid stanic metra ČEZ, a. s. Poskytnutí analýzy vhodnosti paliva pro reaktor na JET a dokumentace vsázek paliva používaného od začátku provozu obou bloků IV. Působnost povinného subjektu Informace, které má povinný subjekt k dispozici Informace, které nemá povinný subjekt k dispozici. Členství soudců v KSČ Právní rady a výklad právních norem Informace o doprovodných agendách. Obsah kontrolního spisu o stížnosti na protiprávní chování policisty Informace o podkladech pro rozhodnutí. Poskytnutí příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka Informace v gesci ústředního orgánu. Poskytnutí odborného posudku Vytváření nových informací. Informace o nevybrání pokut, cel a daní pro uplynutí prekluzivní lhůty Informace, které vzniknou v budoucnu po podání žádosti. Veškerá korespondence povinného subjektu V. Nadřízený orgán Kritéria pro určení nadřízeného správního orgánu veřejné instituce Nadřízený orgán v rozhodování o stížnosti Nadřízený orgán kraje Nadřízený orgán soudu. Žaloba na ochranu před nečinností soudu při poskytování informací Nadřízený orgán státního zastupitelství Neexistence nadřízeného správního orgánu ČÁST TŘETÍ VZTAH K JINÝM PRÁVNÍM PŘEDPISŮM Obecně o vztahu zákona o svobodném přístupu k informacím k jiným zákonům Teorie komplexní právní úpravy Vztah ke správnímu řádu, specialita, potřeba určení procesního režimu. Postup Ministerstva kultury ve správním řízení o udělení oprávnění ke kolektivní správě práv Vztah ke správnímu řádu, poskytování informací nahlížením do spisu. Sdělení informací o výsledcích oznámení přestupku Vztah k trestnímu řádu, poskytování informací nahlížením do spisu

9 Obsah 66. Možnost volby procesního režimu žádosti o informace účastníkem řízení Vztah k zákonům o obcích, o krajích aohlavním městě Praze. Kopie zápisu ze schůze rady města Poskytování informací občanům obce podle zákona o obcích. Kopie zápisu ze schůze zastupitelstva města Neveřejnost jednání rady obce podle zákona o obcích a možnost poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Poskytnutí kopií zápisů ze schůze rady města Vztah ke stavebnímu zákonu, názory o omezení práva na informace Vztah ke stavebnímu zákonu, názory o nezávislosti práva na informace Zveřejnění podle zákona o veřejných zakázkách a možnost poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím Zpráva o posouzení a hodnocení podle zákona o veřejných zakázkách Neveřejnost jednání hodnotící komise veřejné zakázky a možnost poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím Vztah k jiným zákonům, které ukládají zvláštní informační povinnosti Vztah zákona o svobodném přístupu k informacím k zákonu o právu na informace o životním prostředí ČÁST ČTVRTÁ OCHRANA INFORMACÍ I. Ochrana utajovaných informací Utajení přípravy dokumentu. Smlouva o postoupení pohledávky k ruskému dluhu Podmínky a přezkoumatelnost utajení. Návrh řešení systému mýtného II. Ochrana soukromí a osobních údajů Ochrana soukromí v judikatuře ESLP Způsob a rozsah ochrany osobních údajů Správní rozhodnutí ve věci právnických osob Identita právnických osob Identita advokátů, notářů, soudních exekutorů, insolvenčních správců, znalců, tlumočníků, daňových poradců, patentových zástupců a jiných osob zapsaných pro výkon profese ve veřejně přístupných seznamech Informace o manželovi veřejně známé osoby Osobnostní způsobilost zaměstnanců ve veřejné správě Služební hodnocení Jméno, příjmení, číslo občanského průkazu Členství v politické straně Příjemci veřejných prostředků, informace o prominutí daně (OSMPB I) Informace o platu z veřejných rozpočtů. Odměna vedoucího úředníka III. Ochrana obchodního tajemství Potřeba označení obchodního tajemství Poskytnutí informací o fakturách zaplacených soukromé společnosti OÚ ve Zlíně Okamžik označení obchodního tajemství. Poskytnutí smlouvy o dílo na stavbu dálnice D Nedostatečnost označení obchodního tajemství. Bezpečnost jaderné elektrárny Temelín Smlouva jako předmět obchodního tajemství. Poskytnutí smlouvy o postoupení pohledávky České republiky vůči Rusku Nemožnost smluvní ochrany obchodního tajemství. Poskytnutí seznamu smluvních partnerů VZP Omezení ochrany obchodního tajemství u výdajů z veřejných rozpočtů. Poskytnutí smlouvy o dílo o dostavbě dálnice D Ujednání o ochraně informací v oblasti mezinárodního práva. Poskytnutí smlouvy o postoupení pohledávky České republiky vůči Rusku

10 Obsah IV. Ochrana důvěrnosti majetkových poměrů Informace o prominutí daně (OSMPB I) Informace o platbách z pojistného zdravotnickým zařízením V. Výlučně vnitřní informace Podmínky omezení práva na vnitřní informace. Poskytnutí veškeré korespondence státního zastupitelství s Policií ČR týkající se prověřování dvou trestních oznámení Působnost organizačních složek a pracovníků povinného subjektu Metodické a řídicí pokyny Vnitřní předpisy Personální hodnocení Kniha návštěv Cestovní zpráva Pokyny dozorujícího státního zástupce policejnímu orgánu VI. Nové informace vznikající při přípravě rozhodnutí Koncepty písemností. Poskytnutí návrhu kontrolního protokolu z veřejnosprávní kontroly, která nebyla dokončena Vztah názorů a vytváření nových informací podle 2 odst. 4 a nových informací vznikajících při přípravě rozhodnutí podle 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím VII. Informace vzniklé bez použití veřejných prostředků Informace poskytnuté třetí osobou pro uzavření smlouvy s povinným subjektem Informace poskytnuté povinnému subjektu třetí osobou. Poskytnutí kopií projektů pokusů na zvířatech VIII. Informace o trestním řízení Informace o probíhajícím trestním řízení. Poskytnutí informací o úkonech soudu ve vykonávacím řízení Informace o probíhajícím trestním stíhání. Poskytnutí usnesení o zahájení trestního stíhání policisty Informace související s trestním řízením Informace z dozorového spisu státního zastupitelství IX. Informace o rozhodovací činnosti soudů Poskytování informací z rozhodovací činnosti soudů Poskytování nepravomocných rozsudků Poskytování písemností podaných soudu stranami ČÁST PÁTÁ PROCES POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ I. Žádost Motivy žádosti Opakování žádosti Opakování žádosti v případě poskytnutí informací Podání žádosti em Formulace žádosti, odkazy na zákon Určitost a srozumitelnost žádosti o všechny informace II. Rozhodnutí Postup subjektu, který není povinným subjektem Rozhodnutí o tom, že požadovaná informace nespadá pod režim zákona o svobodném přístupu k informacím Odložení žádosti pro nedostatek působnosti Přezkoumatelnost odložení žádosti pro nedostatek působnosti Lhůta pro včasné odeslání informací Právní moc fiktivního rozhodnutí Nepřezkoumatelnost fiktivního rozhodnutí Absence důvodů a nutnost zrušení fiktivního rozhodnutí

11 Obsah 133. Žaloba proti nečinnosti, nebo napadení fiktivního rozhodnutí? Označení fiktivního rozhodnutí Vztah fiktivního a skutečného rozhodnutí, zásada ne bis in idem Možnost vzniku fiktivního rozhodnutí po předchozím zrušení rozhodnutí soudem Požadavky na formu rozhodnutí Požadavky na obsah rozhodnutí Požadavky na přezkoumatelnost rozhodnutí Nepřezkoumatelnost rozhodnutí Materiální charakter rozhodnutí Neexistence rozhodnutí ve formálním a materiálním smyslu v důsledku neexistence formální žádosti o informace Povinnost vydat rozhodnutí o částečném odmítnutí informací Rozhodování ve sporech o povinném subjektu III. Zpoplatnění Charakter úhrady za poskytnutí informace Sdělení požadavku na úhradu za poskytnutí informace, rozhodnutí o stížnosti proti výši úhrady a rozhodnutí o odložení žádosti o poskytnutí informace pro nezaplacení Možnost a rozsah zpoplatnění Zpoplatnění zpracování informací Zpoplatnění práce směřující k možnému odepření informací Sazebník úhrad za poskytování informací IV. Opravné prostředky Určení nadřízeného orgánu Obsah fiktivního rozhodnutí ve druhém stupni ová adresa pro elektronické podání odvolání Elektronický podpis na elektronickém podání odvolání Podpůrné použití správního řádu pro možnosti rozhodnutí nadřízeného orgánu Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu Rozhodnutí o stížnosti proti výši úhrady za poskytnutí informací V. Řízení před soudem Povinnost vyčerpání řádného opravného prostředku Osvobození od soudního poplatku Určení pasivní legitimace soudem Označení žalovaného v žalobě proti rozhodnutí ministra o rozkladu Vztah funkční příslušnosti a pasivní legitimace Možnosti a podmínky žaloby na ochranu proti nečinnosti Formulace petitu v žalobě na ochranu proti nečinnosti Žaloba proti rozhodnutí o stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace Novoty v řízení před soudem Vrácení věci povinnému subjektu pro nepřezkoumatelnost Nařízení poskytnutí informací soudem Apelační princip rozhodnutí kasačního soudu Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu, který nenařídil poskytnutí informací VI. Výkon rozhodnutí (exekuce) Vykonatelnost příkazu k poskytnutí informací VII. Přechodné a závěrečné otázky Charakter a možnosti ochrany práva na informace před účinností zákona o svobodném přístupu k informacím Možnosti civilní žaloby na vydání informací před účinností zákona o svobodném přístupu k informacím Přechodné prodloužení lhůty pro poskytnutí informací Nabytí účinnosti novely č. 61/2006 Sb Časová působnost novely č. 61/2006 Sb. pro správní řízení

12 Obsah 177. Časová působnost novely č. 61/2006 Sb. pro soudní řízení Časová působnost novely 178 správního řádu ve věci definice nadřízeného správního orgánu ČÁST ŠESTÁ DALŠÍ AKTUÁLNÍ JUDIKÁTY Záruka zákonnosti a kontroly veřejné správy Základní a mateřská škola, příspěvková organizace zřízená obcí Doprovodné informace Vztah k daňovému řádu Příjemci veřejných prostředků. Dopady evropského práva, spojené případy (C-92/09) Volker und Markus Schecke GbR a (C-93/09) Hartmut Eifert proti Land Hessen. Test proporcionality (OSMPB II) Informace o mzdě z veřejných rozpočtů. Management České televize Informace o vymáhání daňových exekučních titulů, informace o pohledávkách povinného subjektu, vztah k povinnosti mlčenlivosti a neveřejnosti daňového řízení Obrana proti zpoplatnění při nečinnosti nadřízeného orgánu při rozhodování o stížnosti Výběr z ustanovení právních předpisů citovaných v textu Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Přehled uveřejněných judikátů podle právních předpisů Věcný rejstřík

13 PŘEHLED JUDIKATURY ve věcech práva na informace Slovo úvodem Sestavil Mgr. František Korbel, Ph.D. Slovo úvodem Po dvanácti letech od účinnosti zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nastal čas, aby komentářovou literaturu k tomuto zákonu doplnilo souborné vydání tematické judikatury. Je totiž faktem, že značnou část, ba dokonce většinu problémů, jejichž identifikaci a návrhy možných řešení nabízela komentářová literatura, zodpověděla během let judikatura. Vzhledem k atraktivnímu a spornému charakteru práva na informace k tomu měla dostatek příležitostí, kterých využily zejména Nejvyšší správní soud a Ústavní soud. I přes různé výhrady a nekonečné neúspěšné novelizační záměry zůstává zákon o svobod - ném přístupu k informacím relativně stručným a obecným a díky tomu i kultivovaným právním předpisem, a to i po jediné větší novele provedené zákonem č. 61/2006 Sb. Snahy upravit toto právní odvětví kazuisticky, po čemž se mnohdy volá, jsou podle mého názoru nesprávné. Nesprávné proto, že nemohou problémy tohoto odvětví uspokojivě vyřešit. Žádným právním předpisem nelze vystihnout jemné situační nuance, provést vážení vzájemně si konkurujících práv, ani poměřit veřejný zájem a ochranu individuálních práv in concreto. Výsledkem takové kazuistiky by byl jen méně přehledný zákon, méně jednotící judikatura a ve výsledku větší právní nejistota, včetně rizika rušení kazuistických ustanovení Ústavním soudem nebo jejich překlenování ústavně konformním výkladem. Uvedu-li to na příkladech, pak správná je cesta zobecnění principů, které judikatura dovodila (srov. ESLP, Fressoz a Roire proti Francii, 1999), jak k tomu směřuje Úmluva Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům z Tromsø (18. června 2009). Ta relativizuje všechny obligatorní důvody pro odepření informací pravidlem, že přístup k informacím může být odmítnut, pokud by zpřístupnění takové informace poškodilo nebo by mohlo pravděpodobně poškodit některý z chráněných zájmů, pokud ovšem v otázce zpří - stupnění nepřevažuje veřejný zájem. Tímto směrem se vydala i judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Nesprávná je naopak cesta, která se snaží zákonem definovat obecné pojmy, jež sice mohly být v minulosti sporné, ale dnes nám nabízí otevřené řešení za judikaturou jasně vykládaných podmínek. Na mysli mám třeba 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a tam uvedený pojem veřejné instituce, které jsou subjektem povinným po- 11

14 Slovo úvodem skytovat informace. Ačkoli původní úmysl zákonodárce v době tzv. televizní krize a přijetí příslušného zákona č. 39/2001 Sb. byl úplně jiný, neboť chtěl zavedením pojmu veřejná instituce podřídit informační povinnosti pouze Českou televizi a Český rozhlas, judikatura se obecného pojmu chopila a vyložila jej šířeji. Ústavní soud v nálezech sp. zn. III. ÚS 671/02 a III. ÚS 686/02 uvedl, že veřejnou institucí je každý subjekt, který naplňuje definiční znaky tohoto pojmu, jimiž jsou veřejný účel, zřizování státem, vytváření jejich orgánů státem a státní dohled nad jejich činností. Proto byly v uvedených věcech uznány za veřejné instituce Všeobecná zdravotní pojišťovna a Fond národního majetku. A podle názoru Ústavního soudu podpořeného stanovisky doktríny jimi jsou i další; přinejmenším veřejný ústav, veřejný podnik, veřejné fondy a veřejné nadace. Jak trefně připomněl Ústavní soud, interpret může rozumět zákonu lépe, než mu rozuměl jeho tvůrce, zákon může být moudřejší než jeho autor on právě musí být moudřejší než jeho autor (G. Radbruch, Rechtsphilosophie. Studienausgabe. Hrsg. R. Dreier, S. Paulson, Heidelberg 1999, s. 107). Příkladný je i další judikatorní vývoj tohoto pojmu směrem k institucím soukromoprávním. Již v prvním vydání komentáře autoři uváděli, že naplnění smyslu práva na informace by více vyhovovalo, kdyby povinným subjektem byly i takové entity, které ač formálně soukromoprávní povahy jako obchodní společnosti byly zřízeny orgánem veřejné moci k plnění veřejných účelů, jsou jím ovládány a financovány (Korbel, F. a kol. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 1. vyd. Praha : LINDE Praha, a. s., 2004, s. 27). A byl to opět Ústavní soud, který v přelomovém nálezu sp. zn. I. ÚS 260/06 dovodil, že veřejnou institucí je i podnikatelský subjekt, konkrétně státní podnik. Jeho judikaturu převzaly správní soudy a dnes již nikdo nepochybuje o tom, že veřejnou institucí je jakýkoli subjekt bez ohledu na právní formu, pokud v něm veřejný prvek převažuje, při hodnocení v pěti kritériích způsobu vzniku, osobě zřizovatele, ovládání, dohledu a účelu. Návrh nahrazení pojmu veřejné instituce pojmem právnické osoby zřízené zákonem a právnické osoby, které stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky ovládá, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby, jak byl prezentován při posledním neúspěšném návrhu novely zákona o svobodném přístupu k informacím v roce 2012, nepřináší žádné vyjasnění problému, bezdůvodně redukuje kritéria posuzování pouze na ovládání a omezuje další judikatorní vývoj svou uzavřeností. Proč by neměla být povinným subjektem také veřejná instituce, která je ovládána jinou veřejnou institucí? Jako třeba fakulta univerzity. Nebo veřejná instituce, která nebyla zřízena zákonem a nikdo ji neovládá? Jako třeba zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, penzijní fondy, odbory a odborové svazy, politické strany a hnutí, církve, veřejně prospěšné nadace či ústavy? Je nutno uzavřít, že judikatura je pro výklad zákona o svobodném přístupu k informacím zcela klíčová. Judikatura v mnoha případech z principů dovodila to, co v zákoně uvedeno není a být ani nemůže. Převážně se tak dělo ve prospěch žadatelů o informace, ale i v jejich neprospěch, bylo-li to nutné. Byla to judikatura, která popsala charakter a podmínky omezení základního práva na informace, určila okruh povinných subjektů, stabilizovala vztah mezi nahlížením do spisu podle procesních předpisů a poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, vyloučila zneužívání ustanovení o neveřejnosti některých jednání k bránění přístupu k informacím, vyložila požadavky na ochranu obchodního tajemství či osobních údajů nebo vysvětlila fakultativní ochranu přípravných a vnitřních informací povinných subjektů. A mnoho dalšího. 12

15 Slovo úvodem Zákon o svobodném přístupu k informacím, jako každý předpis, není samozřejmě bez vad. Ale dokud se nepodaří dílčí nepřesnosti a vady odstranit legislativní cestou, je to opět judikatura, která je dokáže překlenout výkladem. Bez její znalosti by nebylo možné některá ustanovení zákona správně aplikovat. Uvedu to na třech příkladech: první ve prospěch žadatelů, druhý ve prospěch povinných subjektů a třetí procesní povahy. Podle výslovného ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím povinné subjekty neposkytnou (tj. nesmí poskytnout) informace o probíhajícím trestním řízení. Nejvyšší správní soud však dovodil závěr jiný, a to dokonce takový, který by se mohl jevit na první pohled contra legem. Rozhodl totiž opakovaně a zcela správně tak, že informace o probíhajícím trestním řízení se poskytnou žadatelům v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím za podmínek stanovených v trestním řádu. To mimo jiné znamená, že i jednotlivé chráněné informace lze poskytnout, je-li na tom dán převažující veřejný zájem. Druhý příklad jde naopak k tíži žadatelů. Zákon o svobodném přístupu k informacím stanoví, že povinné subjekty mohou žádat úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Nejvyšší správní soud dovodil, že do nákladů za vyhledání informace je třeba započítat také náklady spojené se zpracováním informace, neboť pouhé vyhledání informace bez jejího přenosu např. v písemné podobě by pro žadatele nemělo žádný praktický význam. Třetím příkladem je procesní vztah zákona o svobodném přístupu k informacím ke správnímu řádu. Zákon uvádí, že správní řád se použije k ochraně před nečinností. Znamená to, že žadatel brojící proti nečinnosti povinného subjektu musí před podáním žaloby vyčerpat jak stížnost proti nečinnosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, tak i obdobnou stížnost podle správního řádu? Nejvyšší správní soud rozhodl, že nikoliv. Ochrana před nečinností podle správního řádu se vzdor výslovnému ustanovení nepoužije, resp. není jí podmíněna ochrana soudní. V některých jiných případech judikatura potvrdila k nemalému překvapení povinných subjektů i to, co sice bylo ze zákona jasné, ale nebylo tak aplikováno. Příkladem je známá kauza se zveřejněním platů a odměn vyplácených z veřejných prostředků. Přestože zákon již od novely z roku 2006 říká, že povinný subjekt poskytne základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky, a přestože běžný plat ani mimořádné odměny nejsou z této povinnosti nijak vyloučeny, všichni se až do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z roku 2011 domnívali, že se tato povinnost na plat a odměny nevztahuje. Hovoříme-li o judikatuře ve věcech práva na informace, nelze nezmínit, že tuto judikaturu vytvořil z drtivé většiny jediný soud Nejvyšší správní soud. Celková atmosféra tohoto soudu právu na informace přeje. Nejenže je Nejvyšší správní soud sám o sobě několikanásobným laureátem ceny OTEVŘENO za otevřenost veřejné správy, ale především ve své rozhodovací praxi vyložil množství problematických otázek tak, jak mu ukládá Listina základních práv a svobod, tedy in favorem ve prospěch uplatnění základního práva. A neučinil-li tak výjimečně on, učinil tak Ústavní soud. Ale tak tomu bylo, pokud vím, v podstatných otázkách, pouze dvakrát. Poprvé v uvedeném případě povinnosti poskytovat informace státním podnikem (I. ÚS 260/06) a podruhé při povinnosti poskytovat i nepravomocné rozsudky soudů (I. ÚS 1885/09), což si ovšem vyžádalo změnu zákona (Pl. ÚS 2/10). Pochopitelně že nelze judikaturu pouze adorovat, ale i ona musí být předmětem dalšího, zejména doktrinálního výkladu a kritiky. A o to se tato publikace snaží. Tam, kde je 13

16 Slovo úvodem to vhodné, doplňuji judikaturu poznámkami, v nichž vysvětluji její souvislosti a zdůrazňuji, co považuji za správné či mylné a s čím se neztotožňuji. Prvek subjektivních představ a hodnocení se samozřejmě promítá i v autorském výběru judikátů zařazených v této publikaci, zpracování jejich názvů a právních vět, s výjimkou těch právních vět, které vybral a publikoval samotný soud. Do nich nezasahuji, maximálně jsem některé příliš dlouhé zkrátil, ale to jen výjimečně. Právní věty, které jsem vybral sám, označuji vždy poznámkou. Výběr judikatury ve věcech práva na informace jsem uzavřel k datu 31. prosince Publikace obsahuje tři rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, šest nálezů a šest usnesení Ústavního soudu, deset rozhodnutí krajských soudů a celý zbytek tvoří judikatura Nejvyššího správního soudu. Celkem je v publikaci uvedeno 186 právních vět s vybranými částmi odůvodnění; počet rozhodnutí je o něco nižší, neboť některá rozhodnutí vynikají ve více oblastech, a jsou proto využita opakovaně s různými částmi odůvodnění v různých částech knihy. Publikace obsahuje všechna rozhodnutí, která byla ve věcech práva na informace zveřejněna v oficiální Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a téměř všechna, která publikuje Nejvyšší správní soud s právními větami na svých internetových stránkách. Vynechal jsem pouze ta, která byla překonána pozdější judikaturou, nebo která již nejsou aktuální s ohledem na změnu právní úpravy. V publikaci je zařazeno i mnoho dalších rozhodnutí, která jsem vybral ze své dřívější advokátní a současné akademické činnosti v tomto oboru a opatřil právními větami sám. Po provedení sazby se objevilo ještě několik významných rozhodnutí z různých oblastí, která jsem po dohodě s nakladatelství zařadil do poslední, šesté části s názvem Další aktuální judikáty. Jde o pět rozsudků Nejvyššího správního soudu a jeden rozsudek Městského soudu v Praze. Reagují na aktuální problematiku poskytování informací o příjemcích veřejných prostředků, včetně reakce na rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 9. listopadu 2010 Volker und Markus Schecke GbR (C-92/09) a Hartmut Eifert (C-93/09) proti Hesensku, definují požadavky na test proporcionality, vysvětlují pojem doprovodných informací, zabývají se obranou proti zpoplatnění informací, vztahem k daňovému řádu a informacím získaným v daňovém řízení včetně exekuce a postavením základní a mateřské školy jako příspěvkové organizace zřízené obcí. Celý sborník by samozřejmě bylo možné dále extendovat, zejména rozsáhlou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ve věcech ochrany soukromí a ochrany osobnosti na straně jedné a svobody projevu a ochrany tisku na straně druhé. Tato judikatura se úzce týká práva na informace (v evropském kontextu je právo na informace dokonce pojímáno jako podmnožina svobody projevu), ale obvykle v ní nejde o právo na informace v podobě veřejného subjektivního práva uplatňovaného vůči orgánům veřejné moci, a proto ani o aplikaci zákona o svobodném přístupu k informacím. Jde zčásti o právo ústavní (v tomto rozsahu mne zajímalo a nejvýznamnější rozhodnutí jsem do publikace zařadil) a zčásti o právo občanské (a to jsem již ponechal jinému zpracování). Publikace je členěna na pět základních částí, které obsahují judikaturu k základům práva na informace, povinným subjektům a jejich působnosti, vztahu zákona o svobodném přístupu k informacím k jiným předpisům, hmotněprávní ochraně informací a informačnímu procesu včetně zpoplatnění, soudní ochrany a výkonu rozhodnutí. Každá část se dělí na kapitoly a v nich jsou jednotlivá rozhodnutí uvozena názvem, právní větou, specifikací a zdrojem a v případné v poznámce pod čarou pak mým komentářem. Pokud se 14

17 Slovo úvodem výjimečně stalo, že originál samotného rozhodnutí je opatřen poznámkami pod čarou, pak tyto jsou zařazeny jako běžný text za text odůvodnění rozhodnutí; všechny poznámky pod čarou tedy zůstávají vyhrazeny pouze autorským komentářům. Publikace je doplněna věcným a paragrafovým rejstříkem, jakož i textem dotčených právních předpisů. Budu rád, přispěje-li toto shrnutí a zpracování judikatury v oblasti práva na informace k růstu poznání v oboru a zlepšení aplikační praxe. Tato publikace je využitelná zejména pro povinné subjekty, ale hodí se i žadatelům o informace, advokátům, správním soudům a studentům pro rozšíření podkladů v předmětech správního a ústavního práva. Autor 15

18 Rejstřík ustanovení Seznam použitých zkratek Periodika a další prameny: Sb. n. u. ÚS Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, vydává C. H. Beck Praha Sb. NSS Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ASPI Právní informační systém nakladatelství Wolters Kluwer ČR, a. s. Právní předpisy: Ústava Ústava České republiky, č. 1/1993 Sb. Úmluva Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb. Listina Listina základních práv a svobod, vyhlášená pod č. 2/1993 Sb. obč. zák. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník obch. zák. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník inf. zák. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím s. ř. s. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní o. s. ř. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád správní řád zák. č. 500/2004 Sb., správní řád tr. zák. zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon tr. řád zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ZKV zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání insolvenční zákon zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) exekuční řád zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) notářský řád zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ZSDP zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků Další zkratky: VZP ESLP Všeobecná zdravotní pojišťovna Evropský soud pro lidská práva 16

19 Základní principy ČÁST PRVNÍ ZÁKLADY PRÁVA NA INFORMACE I. Základní principy 1. Střet práva na informace s právem na ochranu informací, veřejný zájem v judikatuře ESLP čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Soud připomíná základní principy, které vyplývají z jeho judikatury ve vztahu k čl. 10: a) Svoboda projevu představuje jeden z nejdůležitějších základů demokratické společnosti. S výhradou odst. 2 čl. 10 se vztahuje nejen na informace nebo myšlenky příznivě přijímané či považované za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují: tak tomu chtějí pluralita, tolerance a duch otevřenosti, bez nichž není demokratické společnosti (viz Handyside proti Spojenému království, 1976, Jersild proti Dánsku, 1994). b) Tisk má v demokratické společnosti významnou úlohu: i když nemůže překračovat určité hranice, zejména s ohledem na ochranu pověsti a práv jiných a na nutnost zabránit úniku důvěrných informací, přísluší mu nicméně při dodržování povinností a odpovědnosti sdělovat informace a myšlenky o všech otázkách všeobecného zájmu (viz De Haes a Gijsels proti Belgii, 1997). Novinářská svoboda také zahrnuje možnost použití určité míry přehánění či dokonce provokace (viz Prager a Ober - schlick proti Rakousku, 1995). c) Obecně platí, že nezbytnost jakéhokoli omezení výkonu svobody projevu musí být prokázána přesvědčivým způsobem. Na prvním místě náleží vnitrostátním orgánům, aby posoudily, zda existuje naléhavá společenská potřeba způsobilá omezení ospravedlnit, přičemž k tomuto posouzení mají určitý prostor. Pokud se jedná o tisk, vnitrostátní posuzovací pravomoc naráží na zájem demokratické společnosti zajistit a udržovat svobodu tisku. Stejně tak je nutno dát tomuto zájmu velkou váhu při stanovení, které požaduje čl. 10 odst. 2, zda omezení bylo přiměřené sledovanému legitimnímu cíli (viz Goodwin proti Spojenému království, 1996, Worm proti Rakousku, 1997). Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne , stížnost č /95 (Fressoz a Roire proti Francii o možnost šíření informací o platu ředitele podniku s majetkovou účastí státu) 1) ASPI JUD25408CZ 1) Judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z poněkud jiné textace čl. 10 Úmluvy, než je v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod neobsahuje samostatné právo na informace jako veřejné subjektivní právo osob vůči orgánům veřejné moci jako česká Listina, ale zahrnuje právo na informace jako nezbytnou součást do obecnějšího práva, resp. svobody projevu ( Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace ). Evropský soud pro lidská práva je tradičně velmi informačně otevřený a liberální, počínaje známým 17

20 Základy práva na informace Z odůvodnění: Pánové Fressoz a Roire zdůrazňují, že inkriminovaný článek byl publikován v rámci diskuse o záležitostech všeobecného zájmu: otázka růstu platu J. Calveta měla v dané době zvláštní význam. Dis kuse přesahovala osobu ředitele Peugeotu a článek nezpochybňoval jeho pověst nebo práva, ale správu podniku, který řídil. Trest, k němuž byli odsouzeni, byl podle jejich názoru navíc neoprávněný vzhledem k tomu, že podle judikatury Kasačního soudu zveřejnění příjmů a majetku osob, zejména těch, které zastávají veřejné funkce, nespadá pod pojem soukromý život. Trest se také míjel se snahou vynutit povinnost dodržování úředního tajemství, neboť tou jsou vázáni pouze daňoví úředníci. Jakákoli jiná osoba, jako člen správní rady podniku nebo rodiny ředitele, mohla vynést informaci o jeho příjmech. Stěžovatelé podle svých slov nemohli vědět, že fotokopie daňových přiznání, které jim byly zaslány anonymně, byly získány porušením služebního tajemství. To se ostat - ně nepodařilo prokázat ani vnitrostátním soudům. Otištění těchto fotokopií v článku stěžovatelům umožnilo nejen posílit věrohodnost jejich informací, ale také splnit povinnost novináře sdělit ověřené údaje doprovázené důkazy. Konečně stěžovatelé opakují, že jejich trestní obvinění bylo formální povahy: trestní oznámení J. Calveta bylo motivováno pouze odhalením jeho příjmů a obvinění z trestného činu přechovávání informací získaných trestným činem ve skutečnosti pouze zakrývalo snahu potrestat publikování informace, na němž samotném nebylo nic odsouzeníhodného. Vláda tvrdí, že důvodem odsouzení bylo porušení daňového tajemství; účelem bylo efektivně zajistit jeho dodržování. Bylo by iluzorní doufat v dodržování této povinnosti, kdyby každá informace, včetně té, jež je označena jako tajná, mohla být vyzrazena zcela beztrestně. Omezení svobody projevu by se mělo posuzovat s ohledem na povinnosti a zodpovědnost dotyčných. Stěžovatelé nemohli nevědět o nezákonném původu jim zaslaných dokumentů. Vláda dále uvádí, že zveřejnění platu jedné osoby, i když se jednalo o ředitele velkého soukromého podniku, nemohlo přispět k diskusi o otázce, jež tehdy zajímala veřejnost. Publikovaná informace se týkala pouze jedné konkrétní situace, příliš izolované na to, aby představovala otázku veřejného zájmu; jejím 1) rozhodnutím Handyside proti Spojenému království z roku Právo na informace jako součást svobody projevu považuje nejen za základní lidské právo a svobodu, ale též za esenciální podmínku demokracie a činí proto vše k jeho ochraně. Omezení práva na informace připouští ve výjimečných případech, v nichž není dán na šíření informací veřejný zájem, a pokud je zároveň omezení práva věcně nezbytné k ochraně jiných hodnot (viz např. úspěch monacké princezny Caroline Von Hannover ve sporu na ochranu soukromí před bulvárním tiskem proti Německu, rozsudek ESLP ze dne , stížnost č /00, nebo MGN Limited proti Spojenému království, rozsudek ESLP ze dne , stížnost č /04 aj.). Celkově je judikatura ESLP k čl. 10 zaměřena mnohem více na problematiku soukromoprávního šíření informací hromadnými sdělovacími prostředky, než na poskytování informací od orgánů veřejné moci jako jednoho z veřejných subjektivních práv občanů vůči státu. Soud dokonce dovodil, že z Úmluvy nelze dovodit obecné právo na přístup ke správním informacím a dokumentům vůči orgánům veřejné moci (Loiseau proti Francii, rozhodnutí o přijatelnosti ze dne , stížnost č /99). Existují však i opačná rozhodnutí, v nichž Soud toto právo dovodil (např. Maďarská unie občanských svobod proti Maďarsku, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne , stížnost č /05). V tomto rozhodnutí Soud konstatoval, že veřejnost má právo obdržet od orgánů státu, včetně soudů, informace týkající se veřejného zájmu. Z pohledu zájmů chráněných čl. 10 Úmluvy nemůže zákon dovolovat arbitrární omezení, která by se mohla stát formou nepřímé cenzury. Případná omezení tohoto práva musí splňovat požadavky kladené v čl. 10 odst. 2 Úmluvy, tj. musí být prokázáno, že omezení je stanoveno zákonem, sleduje legitimní cíl a je nezbytné v demokratické společnosti. V každém případě lze nosné závěry štrasburské judikatury využít pro vyřizování žádostí o informace povinnými subjekty v ČR v rámci realizace základního veřejného subjektivního práva na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod, neboť zejména uvedené podmínky omezení základního práva definované Soudem lze aplikovat univerzálně a hlásí se k nim i judikatura českého Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. 18

21 Základní principy cílem bylo jednoduše destabilizovat J. Calveta a postavit ho v rámci vyjednávání o platech do obtížné pozice. Francouzské právo přitom umožňuje informování o příjmech a daních daňových poplatníků: čl. L. 111 zákona o daňových řízeních umožňuje daňovým poplatníkům dané obce nahlédnout do seznamu osob podléhajících v obci daňové povinnosti a seznámit se s jejich zdanitelným příjmem a výší daně. V projednávaném případě proto podle vlády nedošlo k nepřiměřenému zásahu do svobody projevu, jelikož existovalo alternativní řešení, jak zajistit právo veřejnosti na informace, aniž by byl porušen trestní zákon. Trestný čin přechovávání fotokopií by nebyl naplněn, kdyby se stěžovatelé spokojili se zveřejněním informace o příjmech J. Calveta a neotiskli části daňových přiznání. Soud nesouhlasí s tezí vlády, podle níž inkriminovaná informace nevyvolávala otázku veřejného zájmu. K jejímu zveřejnění došlo v rámci sociálního konfliktu v jedné z nejvýznamnějších francouzských automobilek, o kterém se v tisku široce psalo. Článek dokazoval, že řediteli podniku v dané době výrazně rostl plat, zatímco zaměstnancům byl jeho růst odmítán. Cílem článku v tomto kontextu nebylo poškodit pověst J. Calveta, ale přispět k širší dis kusi o aktuál - ní otázce, která zajímala veřejnost (viz např. Thorgeir Thorgeirson proti Islandu, 1992). K úloze tisku, která spočívá v šíření informací a myšlenek o otázkách veřejného zájmu, se pojí právo veřejnosti tyto informace a myšlenky přijímat (viz mj. Observer a Guardian proti Spojenému království, 191, a výše cit. rozs. Jersil a De Haes a Gijsels). Tak tomu bylo obzvláště v projednávaném případě, vzhledem ke skutečnosti, že problémy zaměstnání a odměňování obvykle vyvolávají velkou pozornost. Zasahování do výkonu svobody tisku proto může být slučitelné s čl. 10 Úmluvy pouze v případě, kdy je ospravedlněno převažu - jícím imperativem veřejného zájmu (viz Goodwin). Zajisté, každý, kdo vykonává svou svobodu projevu, včetně novináře, na sebe bere povinnost a odpovědnost, jejichž rozsah závisí na jeho situaci a použitém technickém postupu (viz Handyside). Ačkoli Soud uznává významnou roli, která v demokratické společnosti tisku náleží, zdůrazňuje, že novináři v principu nemohou být zbaveni prostřednictvím ochrany, kterou jim nabízí čl. 10 povinnosti respektovat trestní zákony. Ostatně odst. 2 čl. 10 stanoví meze výkonu svobody projevu. Je nutno rozhodnout, zda s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu zájem informovat veřejnost převažoval nad povinnostmi a odpovědností, které pro stěžovatele vyplývaly z důvodu pochybného původu jim zaslaných dokumentů. Soud musí především rozhodnout, zda cíl zachování daňového tajemství, sám o sobě legitimní, byl relevantním a dostatečným ospravedlněním inkriminovaného zasahování. V tomto ohledu je nutno poznamenat, že i když odsouzení stěžovatelů bylo založeno výlučně na otištění dokumentů držených daňovým úřadem a považovaných za získané porušením úředního tajemství, dotýkalo se nevyhnutelně zveřejnění informací. Lze se však tázat, zda zájem uchovávat jako tajné informace, jejichž obsah byl již dříve zveřejněn a mohl být znám velkému počtu osob, přetrvával (viz Weber proti Švýcarsku, 1990, Vereniging Weekblad Bluf! proti Nizozemí, 1995). Jak uvedla vláda, daňoví poplatníci mohou nahlédnout do seznamu osob, na něž se vztahuje daňová povinnost v jejich obci, a seznámit se s výší příjmu a daně každého poplatníka. Tyto informace, i když nemohou být šířeny, jsou tak zpřístupněny velkému počtu osob, které je mohou sdělit dalším osobám. Ačkoli pub - likování daňových přiznání bylo v projednávaném případě zakázáno, informace, které obsahovaly, již tajné nebyly. Ostatně platy ředitelů velkých podniků jsou pravi- 19

22 Základy práva na informace delně zveřejňovány ve finančních časopisech a druhý ze stěžovatelů tvrdil, aniž by jeho slova kdokoli zpochybňoval, že tento typ zdrojů použil, aby si před publikováním článku ověřil přibližnou výši platu J. Calveta. Ochrana informací jako důvěrných proto podle Soudu nepředstavovala převažující imperativ veřejného zájmu. Jestliže, jak připouští vláda, informace o výši příjmů J. Calveta nepodléhaly utajení a jejich šíření bylo dovoleno, odsouzení stěžovatelů pouze za to, že otiskli jejich nosič, tj. daňové přiznání, nemůže být z pohledu čl. 10 ospravedlněno. Tento článek v podstatě ponechává na novinářích, aby rozhodli, zda je nezbytné otisknout nosič informací pro podepření jejich věrohodnosti. Chrání právo novinářů sdělit informace o otázkách veřejného zájmu, pokud se vyjadřují v dobré víře, na základě přesných faktů a poskytují věrohodné a přesné informace při dodržování novinářské etiky (viz zejména Goodwin a dále Schwabe proti Rakousku, 1992; v opačném smyslu viz Prager a Oberschlick). Soud konstatuje, že ani skutková podstata ani dobrá víra pánů Fressoze a Roira nebyly zpochybněny. Druhý z nich, který ověřil autentičnost daňových přiznání, jednal při dodržování pravidel povolání novináře. Inkriminovaná publikace sloužila k podepření věrohodnosti publikovaných informací. Soud dospěl k závěru, že odsouzení stěžovatelů nebylo přiměřeným prostředkem k dosažení legitimních cílů, a to vzhledem k zájmu demokratické společnosti zajistit a udržovat svobodu tisku. Čl. 10 Úmluvy byl proto porušen. 2. Podmínky omezení práva na informace v judikatuře ESLP čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod čl. 17 Listiny základních práv a svobod Veřejnost má právo obdržet informace týkající se veřejného zájmu. Z pohledu zájmů chráněných čl. 10 Úmluvy nemůže zákon dovolovat arbitrární omezení, která se mohou stát formou nepřímé cenzury. Zásah do práv stěžovatele plynoucích z čl. 10 odst. 1 Úmluvy poruší Úmluvu, pokud nebude splňovat požadavky kladené v čl. 10 odst. 2. Musí být tudíž zjištěno, zda byl zásah stanovený zákonem, zda sledoval jeden nebo více legitimních cílů zakotvených v tomto ustanovení a zda byl nezbytný v demokratické společnosti, aby těchto cílů dosáhl. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne , stížnost č /05 (Maďarská unie občanských svobod proti Maďarsku o poskytnutí kopie ústavní stížnosti podané poslancem) 2) ASPI JUD154387CZ 2) Prejudikatura Evropského soudu pro lidská práva (ASPI): Bladet Tromsø a Stensaas proti Norsku, rozsudek velkého senátu ze dne , stížnost č /93; Dammann proti Švýcarsku, rozsudek ze dne , stížnost č /01; Goodwin proti Spojenému království, rozsudek ze dne , stížnost č /90; Guerra a další proti Itálii, rozsudek velkého senátu ze dne , stížnost č /89; Jersild proti Dánsku, rozsudek ze dne , stížnost č /89; Leander proti Švédsku, rozsudek ze dne 26. března 1987, stížnost č. 9248/81; Loiseau proti Francii, rozhodnutí o přijatelnosti ze dne , stížnost č /99; Observer a Guardian proti Spojenému království, rozsudek ze dne , stížnost č /88; Sdružení Jihočeské Matky proti České republice, rozhodnutí o přijatelnosti ze dne , stížnost č /03; Steel a Morris proti Spojenému království, rozsudek ze dne , stížnost č /01; Thorgeir Thorgeirson proti Islandu, rozsudek ze dne , stížnost č /88; Riolo proti Itálii, rozsudek ze dne , stížnost č /07; Vides Aizsardzabas Klubs proti Lotyšsku, rozsudek ze dne , stížnost č /00; Chauvy a další proti Francii, rozsudek ze dne , stížnost č /01. 20