ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 2Ad 29/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce J.P., bytem X, Právně zastoupeného JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne , č.j. X, takto : Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne č.j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne čj. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor ze dne je žalobce nadále invalidní pro invaliditu II. stupně a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2 Pokračování - 2-2Ad 29/2015 (2) Žalobce v žalobě tvrdil, že byl vydanými rozhodnutím zkrácen na svých právech. Současně vyslovil, že posudkové komise jsou orgánem Ministerstva práce a ten je nadřízeným orgánem žalované, což je důvodem k pochybnostem o objektivitě jejich závěrů. Posudková komise v případě žalobce nezjistila stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Komise nevzala podle žalobce v potaz lékařskou zprávu MUDr. R. ze dne , lékařskou zprávu MUDr. S. ze dne , lékařskou zprávu MUDr. L.S. z , lékařskou zprávu MUDr. L.S. z , znalecký posudek MUDr. J.T. ze dne , znalecký posudek MUDr. J.T., doplnění ze dne , znalecký posudek MUDr. O.Š. ze dne , lékařskou zprávu MUDr. S. z , lékařskou zprávu MUDr. L.S. z lékařskou zprávu MUDr. H. ze dne Poukázal na zprávu MUDr. R. z , kde byly diagnostikovány významné změny osobnosti žalobce a lékařkou MUDr. L.S. dne byla diagnostikována těžká porucha osobnosti, střední až těžká deprese a porucha kognitivních funkcí. Z posudku MUDr. J.T. např. vyplývá, že u žalobce došlo k rozvoji osobnostních změn, které jsou trvalého charakteru. Ošetřující lékaři konstatovali nezávisle na sobě, že žalobce není schopen částečného ani plného pracovního zapojení. Žalobce poukázal na to, že záchvaty bolesti u něho nastávají v intervalu cca 1 až 3 týdny a trvají i 5 dní. Při této atace je žalobci aplikován lék Dolmin, který však nepomáhá a žalobce tudíž není schopen si cokoliv plánovat a vykonávat jakoukoliv pravidelnou pracovní činnost. Má za to, že míra poklesu pracovní schopnosti činí minimálně 70 % a z toho důvodu je důvodný požadavek na invaliditu III. stupně. Zároveň trpí poruchou zorného pole levého oka na podkladě částečné atrofie zrakového nervu, a tudíž lze zvýšit procentní pokles pracovní schopnosti o 10 pracovních bodů. V hodnocení důkazů žalobce shledal logický rozpor. Žalobce nebyl hodnocen komplexně. Proto by mělo být dokazování doplněno ustanovením znalce z oboru zdravotnictví. Nad rámec poukázal na to, že ho Úřad práce odmítá zaregistrovat jako uchazeče o zaměstnání. Navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalované (3) Žalovaná popsala průběh řízení před správními orgány. Žalobce nebyl uznán podkladovým posudkem OSSZ ani dalším posudkem ČSSZ invalidní ve třetím stupni. Rozhodnutí o námitkách je obsáhle a dostatečně odůvodněno. Vzhledem k žalobním námitkám žalovaná navrhla vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR za účelem dostatečného a objektivního posouzení zdravotního stavu žalobce. S vypracováním znaleckého posudku vyslovila žalovaná nesouhlas, neboť právě odborný posudek vypracovaný Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR je ze zákona stěžejním důkazem pro soud při posuzování zdravotního stavu a rozhodování o nároku na invalidní důchod. Rovněž si lze vyžádat srovnávací posudek v jiném kraji. Rozhodnutí žalovaná ponechala na úvaze soudu. III. Obsah správních spisů, včetně důkazů doplněných soudem (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne , který při konstatované diagnóze chronifikovaná posttraumatická stresová porucha (PTSD) se středně těžkou depresí s následnou poruchou osobnosti, lehkou poruchou kognitivních funkcí, kraniocerebrální traumatická léze při autonehodě dne s rozvojem difusního axonálního poranění mozku lehčího stupně, vznik organického psychosyndromu, částečná atrofie zrakového nervu vlevo s výpadem nasální poloviny zorného pole levého oka a sníženou zrakovou ostrostí levého oka (1/60) chronický bolestivý syndrom páteřní, podvrtnutí krční páteře těžkého

3 Pokračování - 3-2Ad 29/2015 stupně, whiplash mechanismem, zejména cervikokraniální syndrom, LS syndrom s pravostr. s iritací kořene L5 bez motorického deficitu, lehká senzitivní léze kořene C8 vlevo, stav po kontuzi levé poloviny hrudníku, migrenosní cefalea vlevo, stav po apendektomii dle anamnézy, alergie na Paralen, cysta na spodině xilárního sinu vpravo určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v kapitole V, položka 7b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45 %. Tuto míru lékař zvýšil podle 3 odst. 2 citované vyhlášky o 10 % na celkových 55 %. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne rozhodnutí, kterým zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu a uzavřela, že žalobci náleží invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne námitky. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobce. K námitkovému řízení byly doloženy další nové lékařské zprávy PhDr. R. zpráva z psychologického vyšetření ze dne , MUDr. S. zpráva z psychiatrického vyšetření ze dne , a , zpráva MUDr. T., PhD., a to znalecký posudek ze dne doplněný dne , znalecký posudek MUDr. Š.ze dne Novým posudkem o invaliditě ze dne bylo zjištěno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který odůvodňoval invaliditu II. stupně, neboť pokles pracovní schopnosti podle kapitoly V, položka 7, písm. b) činil 55 %. Z toho důvodu byly námitky žalobce zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. V rozhodnutí je uvedeno, že lékař hodnotil poruchu jako středně těžkou až těžkou, přičemž psycholog identifikoval akcentaci některých osobnostních charakteristik žalobce, zejména astenické rysy, sklon k disforickým stavům a zvýšené sebepozorování. Bylo konstatováno, že mezi lékařskými nálezy, které byly doloženy, nejsou rozpory, přičemž některé lékařské nálezy uplatněné v průběhu řízení o námitkách neobsahovaly nové posudkově významné skutečnosti. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí byla chronifikovaná posttraumatická stresová porucha se středně těžkou depresí a následnou poruchou osobnosti. Komise měla k dispozici psychologické vyšetření PhDr. R. ze dne , znalecký posudek ortopeda MUDr. S. ze dne , znalecký posudek neurologa MUDr. O.Š. ze dne , psychologické vyšetření Mgr. V.Š. ze dne , znalecký posudek primáře MUDr. J.T. Ph.D. ze dne a doplněk tohoto posudku ze dne , zprávu z psychiatrického vyšetření MUDr. L.S., Jindřichův Hradec ze dne , , a , zprávu z očního vyšetření MUDr. I.H. z Třeboně z U některých zpráv komise konstatovala, že byly vydány po datu vydání napadeného rozhodnutí. Komise zhodnotila, že po dopravní nehodě došlo k postupnému rozvoji posttraumatické stresové poruchy až vyústila ve středně těžkou depresi, která se chronifikovala a vedla k poruše osobnosti. Neurologem bylo zjištěno difúzní axonální poranění mozku lehčího stupně, klinicky v počáteční fázi s projevy komoce mozkové, následně vedoucí k rozvoji organického syndromu mozkového s opakovanými bolestivými projevy, zejména cephaleou obtížně ovlivnitelnou analgetiky. Zmiňován byl i chronický bolestivý syndrom páteřní, zejména LS syndrom pravostranný s iritací kořene L5 bez motorického oslabení. Tyto senzitivní příznaky byly však jen lehké. Topicky neurologický nález na horních i dolních končetinách byl normální. Stoj a chůze byla bez odchylek. Znalecký posudek psychiatra z roku 2014 uvedl, že aktuálně nejsou přítomny žádné poruchy nálady ve smyslu deprese či mánie. Obdobně je konstatováno i v psychologickém vyšetření, které je součástí znaleckého posudku psychiatra. Z psychiatrického hlediska nebyly přítomny žádné významné poruchy

4 Pokračování - 4-2Ad 29/2015 paměťových funkcí, všechny složky paměťových funkcí byly zachované. Narušeny byly exekutivní funkce. Komise stanovila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a zařadila jí k datu vydání napadeného rozhodnutí pod kapitolu V, položka 7b vyhlášky č. 359/2009 Sb., kdy zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení žalobce na 45 %. U žalobce se v žádném případě nejednalo o těžké postižení poruchy osobnosti nebo o stavy, kdy se psychopatologické projevy blíží k jiným závažným duševním poruchám (jako symplexní schizofrenii, schizotypní poruše apod.). Komise využila 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 5 % na celkovou hodnotu 50 % míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobci stanovila i rekvalifikaci na jiný druh výdělečné činnosti, neboť není schopen využít dosaženého vzdělání, zkušeností a znalostí a je neschopen pokračovat v předchozí výdělečné činnosti jako truhlář. Pokud by bylo zvoleno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jiné zdravotní postižení, bylo by toto hodnocení nižší, než které bylo konkrétně u žalobce zvoleno. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., jednalo se o invaliditu II. stupně podle 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, nejednalo se o invaliditu III. stupně. (6) V dané záležitosti se konalo dne na základě žaloby žalobce soudní jednání. Při tomto jednání žalobce prostřednictvím právního zástupce navrhl vypracování srovnávacího posudku, neboť závěr posudkové komise nepovažoval za objektivní a komplexní. Soud požadavku žalobce na vypracování srovnávacího posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze vyhověl. (7) Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze vypracovala dne srovnávací posudek. Uvedla, že posudek vypracovala na základě prostudování a zhodnocení dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení včetně lékařských nálezů v ní založených, dále jako přílohy žaloby lékařskou zprávou MUDr. L.S. ze dne , , , a , zprávu MUDr. T. PhD. ze dne a , zprávu MUDr. I.H. ze dne , zprávu MUDr. O.Š. ze dne a zprávu PhDr. V.R. ze dne Dále vyžádala a prostudovala dokumentaci praktické ošetřující lékařky MUDr. H.J. Třeboň. Žalobce nebyl přítomen jednání komise, přičemž na toto jednání byl pozván, z toho jednání se omluvil. Z posudku je zřejmé, že žalobce podstoupil celou řadu neurologických, psychiatrických a psychologických vyšetření, jejich závěry jsou konzistentní. Magnetickou rezonancí mozku jsou prokazovány drobné gliové změny v bílé hmotě mozkové, jimiž mohou být vysvětleny mírné poruchy exekutivních kognitivních funkcí bez zřetelného narušení paměti. V popředí všech nálezů stojí změny osobnosti spočívající v poklesu frustrační tolerance, emoční instabilitě, disforických rozladách, kdy deprese dosahuje středně těžkého stupně a dále ve zvýšené autoobservaci a nedůvěře vůči okolnímu světu, hraničící s povšechnou paranoiditou. V dokumentaci ošetřující ambulantní psychiatričky je sice zmínka o depresi, jejíž středně těžký stupeň hraničí se stupněm těžkým dle diagnostických kritérií MKN 10, je však těžká deprese prakticky vždy provázena sebevražednými úvahami, které u žalobce byly všemi vyšetřeními explicitně vyloučeny. (8) Komise v posudku dále shrnula posudkově významné diagnózy, posudkovou anamnézu a provedla posudkové zhodnocení. Zdůraznila, že v popředí všech nálezů stojí změny osobnosti spočívající v poklesu frustrační tolerance, emoční instabilitě, disforických rozladách, kdy deprese dosahovala středně těžkého stupně a dále ve zvýšené autoobservaci a nedůvěře vůči okolnímu světu hraničící s paranoiou. Podle komise zdravotní stav je třeba

5 Pokračování - 5-2Ad 29/2015 hodnotit podle kapitoly V, položka 7b, kde je uvedeno, že jde o stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování opakované situační dekompenzace výslovně komise vyloučila, že by zdravotní stav odpovídal tíži zdravotního postižení uvedeného v položce 7c. Ošetřující psychiatr zprávou ze dne sice konstatoval neschopnost pracovního zařazení, ale neuvedl jakékoliv zdůvodnění. V jeho zprávě není uvedeno ani objektivní vyšetření, je pouze uveden diagnostický závěr. Odborné nálezy potom nedokladovaly stavy, kdy se psychopatologické projevy blížily jiným závažným duševním poruchám (symplexní schizofrenii, schizotypní poruše) nebo šlo o stavy s nezvládnutelným primitivním pudovým jednáním nebo stavy během poskytování ústavní péče za účelem léčení poruchy tak, aby zdravotní stav eventuelně mohl být hodnocen dle vyšší položky výše uvedené přílohy. Komise se shodla ve svém závěru se závěrem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vysloveném dne a to, že k datu přezkoumávaného rozhodnutí se u žalobce jednalo o invaliditu II. stupně, nikoliv invaliditu III. stupně. IV. Právní názor soudu. (9) V dané záležitosti soud postupoval podle 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (10) Podle 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se

6 Pokračování - 6-2Ad 29/2015 zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (11) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (12) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (13) S ohledem na žalobcem vznesené námitky v souladu se zásadou dispoziční se soud zabýval otázkou správnosti posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovými komisemi Ministerstva práce a sociálních věcí a zároveň námitkou objektivity závěrů komisí za situace, že posudkové komise jsou orgánem Ministerstva práce a ten je nadřízeným orgánem žalované. Soud k tomu uvádí, že s ohledem na platnou právní úpravu neshledal námitku žalobce důvodnou. Organizační uspořádání sociálního zabezpečení, jakož i působnost orgánů státní správy v sociálním zabezpečení v řízení ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení je upravena zákonem č. 582/1991 Sb., podle jehož 3 odst. 3 písm. a), b), c) tohoto zákona jsou to právě orgány sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení a Okresní správa sociálního zabezpečení, které posuzují zdravotní stav pojištěnců. Podle 4 odst. 2 téhož zákona ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Složení posudkových komisí ministerstva je upraveno 16b

7 Pokračování - 7-2Ad 29/2015 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění. S ohledem na platnou právní úpravu soud neshledal žádné porušení této právní úpravy, kdy zdravotní stav žalobce byl opakovaně posuzován k tomu zřízenými posudkovými orgány. V dané věci byly vypracovány v soudním řízení dva posudky, které si soud vyžádal, které splnily nároky na test co do jejich úplnosti, přesvědčivosti i správného složení komise. Posudkové komise, jak vyplývá z obsahu posudků, vycházely z úplné zdravotní dokumentace, která se týkala zdravotního stavu žalobce a sestávala se z celé řady lékařských nálezů. Výsledek jejich posouzení se týkal stanovení procenta poklesu pracovní schopnosti žalobce, kdy tyto závěry byly stanoveny ve vztahu k platné právní úpravě, tedy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. právě na základě závěrů vyslovených ve zprávách z odborných lékařských vyšetření i na základě vlastního vyšetření komise. Komise dospěly ke shodnému závěru, a to jak ohledně rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, jakož i v samotném stanovení procenta poklesu pracovní schopnosti. Zároveň z těchto posudků vyplývá, že komise vzaly v potaz lékařské zprávy, které žalobce v žalobě vyjmenoval, což ostatně platí i o novém posouzení zdravotního stavu žalobce, který byl proveden v námitkovém řízení, což vyplývá ze strany 2 žalobou napadeného rozhodnutí. (14) Obě komise se zcela shodly v závěru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V, položka 7b, vyhl. č. 359/2009 Sb., a stanovily pokles pracovní schopnosti 45 %, což je horní hranice, přičemž procentní míru poklesu zvýšily ve smyslu 3 téže vyhlášky o 5 % na výsledných 50 %. Výslovně uvedly, že zdravotní stav žalobce neodpovídal zdravotnímu postižení uvedenému v položce 7c. Vysvětlily, že 5 % zvýšení horní hranice stanoveného procentního hodnocení využily s ohledem na původní profesi žalobce (truhlář). Komise stanovila žalobci i pracovní rekomandaci, a to, že byl schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti. Jedná se o rekvalifikaci na jiný druh výdělečné činnosti, kdy žalobce není schopen vykonávat práce kladoucí nadměrné nároky na duševní funkce, práce těžké, fyzicky náročné, práce s nutností přesného prostorového vidění, práce ve zvýšeném riziku úrazu očí. Posuzování zdravotní způsobilosti ke konkrétní pracovní činnosti však nespadá do kompetence posudkových komisí. Pokud by byl zdravotní stav žalobce hodnocen na základě postižení očního, jak se uvádí v žalobě, (jedna z nejpodstatnější újmy na zdraví, kterou posuzovaný utrpěl, a která ho právě nejvíce omezovala v pracovní činnosti), tak by i při uznání ztráty vizu jednoho oka při normálních zrakových funkcí druhého oka, bylo hodnocení podle kapitoly VII, položka 4a 20 % poklesu míry pracovní schopnosti. Při hodnocení záchvatovitých bolestí hlavy, a to jako formy s těžkým průběhem by bylo maximální hodnocení 35 % míry poklesu pracovní schopnosti. (15) Soud proto uzavřel, že na základě posudků, které byly soudem nařízeny a jsou ve svých závěrech shodné, není opodstatněné tvrzení žalobce jednak o nedostatečně zjištěném zdravotním stavu, neboť na základě těchto úplných a přesvědčivých posudků soud nemá pochybnosti o tom, že byl zjištěn stav věci tak, že o něm nejsou pochybnosti a komise vycházely z dostatečné lékařské dokumentace. Komise vzaly v potaz veškeré žalobcem v žalobě výslovně vyjmenované lékařské zprávy, což vyplývá z obsahu posudků a z těchto zpráv vycházely. V těchto zprávách nebyly žádné rozpory, naopak posudkové komise se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobce zabývaly a se závěry vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Ve srovnávacím posudku bylo rovněž žalobci vysvětleno, jaké by bylo jeho hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti při postižení očním, případě pokud by byly hodnoceny jeho záchvatovité bolesti hlavy jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního

8 Pokračování - 8-2Ad 29/2015 stavu. Komise ve shodě s Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR uzavřela, že k datu přezkoumávaného rozhodnutí se u žalobce jednalo o invaliditu II. stupně, nikoliv o invaliditu III. stupně. (16) Soud zhodnotil podle 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Z těchto důvodů (především posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, jakož i v Praze) se podává, že se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je chronifikovaná posttraumatická stresová porucha se středně těžkou depresí a následnou poruchou osobnosti, která odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V, položka 7b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Posudkoví lékaři správně použili posudková kritéria, kdy zdravotní stav a stupeň invalidity byly posouzeny v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. Vysvětlili, že se v žádném případě u žalobce nejednalo o těžké postižení poruchy osobnosti, kdy se psychopatologické projevy blíží jiným závažným duševním poruchám (symplexní schizofrenii, schizotopní poruše) nebo by se jednalo o nezvládnutelná primitivní půdová jednání. V hodnoceném období nebyla u žalobce nutná pro toto postižení ve sféře duševní žádná hospitalizace. Posudky, které hodnotily zdravotní stav žalobce, soud považuje za dostačující, úplné, objektivní a přesvědčivé. Byly vypracovány v řádném složení komisí po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly v posudku citovány. Žalobcem v žalobě vznesené námitky ohledně pochybností o objektivitě závěrů posudkových komisí, které jsou orgánem Ministerstva práce a ten je nadřízeným orgánem žalované, soud hodnotil jako nedůvodné, což vyplývá z podrobnějšího výše uvedeného odůvodnění. Žalobcem v žalobě uvedené lékařské zprávy měly komise k dispozici a na základě těchto zpráv vyslovily závěry. Vypořádaly i otázku schopnosti žalobce pracovně se zapojit stanovením pracovní rekomandace s konstatováním, že posouzení zdravotní způsobilosti ke konkrétní pracovní činnosti nespadá do kompetence komisí. Soud proto uzavřel, že tak, jak bylo zhodnoceno v lékařských posudcích na základě podkladů, které byly k dispozici lze vyslovit závěr, že se lékařské orgány zprávami z odborných lékařských vyšetření zabývaly, svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Pokud by došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, lze nárok na invalidní důchod znovu uplatnit nově podanou žádostí. V. Závěr, náklady řízení. (17) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. (18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.

9 Pokračování - 9-2Ad 29/2015 Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. listopadu 2015 Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r.