Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Srovnání welfare v chovech lemurů (Lemuriformes) v zoologických zahradách České republiky Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Jan Bezděk, Ph.D. Vypracovala: Sabina Warthová Brno 2010

2

3

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Srovnání welfare v chovech lemurů (Lemuriformes) v zoologických zahradách České republiky vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis autora......

5 PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat všem chovatelům v ZOO, které jsem navštívila a kteří se mnou nějakým způsobem komunikovali a dále ZOO Jihlava a ZOO Brno za umožnění praxe. Velké díky určitě patří i paní Ing. Vokurkové ze ZOO Olomouc, že si na mě ve svém nabitém programu našla čas. Velmi ochotně odpovídala na mé otázky a snažila se mi vždy se vším pomoci. Dále bych chtěla poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce doc. Ing. Janu Bezděkovi, Ph.D., že byl se mnou tak trpělivý, ochotně vždy vyslechl mé dotazy a poskytl odbornou pomoc.

6 Lemury (Lemures) sluly u Římanů duše zemřelých, z nichž duše šlechetných zemřelých jakožto lary (Lares, skřítkové) ještě po smrti o své přátely pečovaly všude ochraňujíce, kdežto duše zlých a nešlechetných zemřelých jakožto potměšilá a toulavá strašidla noční a obludy smrtelníky ubohé znepokojovaly a sužovaly, pročež zvláštními slavnostmi a obětmi o půlnoci usmiřováni byly. (BREHM, 1999)

7 ABSTRAKT Srovnání welfare v chovech lemurů (Lemuriformes) v zoologických zahradách České republiky Bakalářská práce je věnována infrařádu Lemuriformes a zaměřuje se především na druhy chované v ZOO České republiky. Celkem se u nás chová 15 druhů ze dvou čeledí. V práci je popsáno zařazení lemurů do taxonomického systému, základní charakteristika jednotlivých druhů, podmínky chovu, krmení a je naznačeny návrhy na zlepšení welfare v podmínkách ZOO včetně vhodných opatření proti stereotypnímu chování zvířat, frustraci a nudě s ohledem na daný druh lemura. Hlavní cílem navrhovaných změn je zajistit spokojenost zvířete, které nebude působit utrápeným dojmem, trpět žádnými zdravotními komplikacemi a bude se bez problémů rozmnožovat. ABSTRACT The comparison of welfare in the breedings of lemurs (Lemuriformes) in the zoological gardens in the Czech Republic The presented Bachelor Thesis is devoted to infraorder Lemuriformes with special regard to species breeded in ZOO in the Czech Republic. Altogether, 15 species from two families can be found there. The following topics are described in the Thesis: the position of lemurs in the taxonomical systém, the characteristics of all species breeded in the Czech Republic and the conditions of breeding and feeding. The suggestions how to improve welfare of lemurs, including a suitable arrangement against stereotypical behavior, frustration and tedium with regard to concrete species of lemur are also presented. The main aim of suggested changes is to reserve the placidity of animal which will not look sorrowful, will be without health complications and will be reproductive without problems.

8 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Taxonomie infrařádu Lemuriformes Welfare Základní charakteristika Lemuriformes Základní charakteristika lemurů v České republice Maki tlustoocasý (Cheirogaleus medius) (Příl. č. 03.) Maki trpasličí (Microcebus murinus) (Příl. č. 04.) Lemur kata (Lemur catta) (Příl. č. 05.) Lemur rákosový (Hapalemur alaotrensis) (Příl. č. 06.) rod Vari (Varecia) (Příl. č. 07.) Lemur tmavý (Eulemur macaco macaco) (Příl. č. 08.) Lemur Sclaterův (Eulemur macaco flavifrons) (Příl. č. 09.) Lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons) (Příl. č. 10.) Lemur rudočelý (Eulemur fulvus rufus) (Příl. č. 11.) Lemur bělohlavý hnědý (Eulemur fulvus fulvus) (Příl. č. 12.) Lemur límcový (Eulemur fulvus collaris) (Příl. č. 13.) Lemur korunkatý (Eulemur coronatus) (Příl. č. 14.) Lemur červenobřichý (Eulemur rubriventer) (Příl. č. 15.) Podmínky chovu Chov makiů (Cheirogaleidae) Chov lemurů denních (Lemuridae) Krmení CÍL MATERIÁL A METODIKA VÝSLEDKY A DISKUZE Seznam druhů Lemuriformes chovaných v ZOO České republiky Welfare Welfare u Cheirogaleidae makiovití Welfare u Lemuridae lemuři denní ZÁVĚR SUMMARY... 32

9 8 POUŽITÁ LITERATURA Internetové zdroje SEZNAM PŘÍLOH... 36

10 1 ÚVOD Zvířata patří k lidskému životu už od počátku jeho vývoje. Nejdříve mu sloužila jako zdroj potravy a článek k samotnému přežití. Postupně jak si člověk začal zvykat na přítomnost zvířete ve svém životě se stalo jeho přítelem a začal se zajímat i o jeho život. Snažil se o něm dozvědět co nejvíce. Zabýval se bionomií a vytvářel nové biologické vědy, jako třeba etologii aj. Zničené životní prostředí a vymírání některých druhů organismů dalo lidem podnět k tomu, aby začal chránit svět kolem sebe. Založil různé ochranářské spolky, záchranná centra a také zoologické zahrady, které začaly mít také záchrannou činnost. Dnes můžeme v zoologických zahradách spatřit zvířata téměř ze všech koutů světa, aniž bychom museli opustit hranice státu nebo i města. Tato podívaná nám poskytuje výjimečnou možnost vidět mnohé živočichy na vlastní oči, což pro nás znamená víc, než sledování dokumentů či čtení knih a časopisů. Zoologické zahrady se staly důležitou součástí našeho kulturního a vzdělávacího života. Jedním z nejoblíbenějších tvorů chovaných v zajetí se stali lemuři - madagaskarské poloopice. Jsou oblíbení jak u chovatelů, tak i návštěvníků zoologických zahrad. Jedná se o velmi rozvětvenou skupinu podivuhodných živočichů nejrůznějších barev a velikostí. Jejich život je neustále zkoumán a monitorován. Dnes jsou všichni lemuři chráněni a s některými zástupci se můžeme setkat i v českých ZOO. Já jsem se s nimi tváří v tvář poprvé setkala při praxi v ZOO Jihlava na střední škole, kde mě natolik očarovali, že jsem si je už tehdy vybrala jako téma k maturitní práci. Velmi jsem si tato prazvláštní a ojedinělá zvířata oblíbila, a proto jsem se rozhodla, že bych chtěla v práci pokračovat nebo alespoň mít podobné téma i na vysoké škole. 1

11 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Taxonomie infrařádu Lemuriformes Lemuři jsou velmi starobylou skupinou. Na naší planetě se objevili zhruba před 58 miliony lety a prošli neobyčejným vývojem. Podle DOBRORUKY (1979) se fauna Madagaskaru vyvíjela zcela samostatně a právě to ji umožnilo vytvořit neobyčejnou faunu. Díky ostrovní izolaci a absenci větší konkurence se uchovaly některé druhy na Madagaskaru dodnes. Lemuři tehdy ovládli celý Madagaskar a nerušeně se zde vyvíjeli až do příchodu člověka, kdy se tvář přírody začala rapidně měnit. Lemuriformes patří mezi savce a společně s nártounovitými a vyššími primáty tvoří podřád poloopice v rámci řádu Primates primáti. Dané taxony uvádím dle data objevení a pouze žijící druhy. Tučně jsem zvýraznila druhy, které jsou chovány v ZOO ČR. Čeleď Indriovití (Indriidae) a ksukolovití (Daubentoniidae) uvádím jen informativně bez doplnění daných druhů. Říše Animalia živočichové Kmen Chordata strunatci Třída Mammalia savci Řád Primates primáti Podřád Strepsirrhini (Prosimii) poloopice Infrařád Chiromyiformes Infrařád Lorisiformes Infrařád Lemuriformes Nadčeleď Cheirogaleoidea Čeleď Cheirogaleidae makiovití Podčeleď Cheirogaleinae makiovití šedí rod: Allocebus Petter-Rousseaux and Petter, 1967 druh: Allocebus trichotis (Gunther, 1875) maki chvostouchý 2

12 rod: Mirza Gray, 1870 druh: Mirza coquereli (Grandidier, 1867) maki žlutohnědý druh: Mirza zaza Kappeler & Roos maki zaza rod: Cheirogaleus É. Geoffroy, 1812 druh: Cheirogaleus medius É. Geoffroy, maki tlustoocasý druh: Cheirogaleus major É. Geoffroy, maki velký druh: Cheirogaleus crossleyi Grandier, 1870 druh: Cheirogaleus sibreei Forsyth Major, 1896 druh: Cheirogaleus adipicaudatus Groves, 2000 druh: Cheirogaleus minusculus Groves, 2000 maki popelavý druh: Cheirogaleus ravus Groves, 2000 maki šedý rod: Microcebus É. Geoffroy, 1834 druh: Microcebus murinus (J. F. Miller, 1777) - maki trpasličí druh: Microcebus rufus É. Geoffroy, 1834 maki červený druh: Microcebus myoxinus Peters, 1852 druh: Microcebus griseorufus Kollman, 1910 druh: Microcebus ravelobensis (Zimmeman et. al., 1998) maki zlatohnědý druh: Microcebus tavtaratra Rasoloarison et. al., 2000 maki tavaratra druh: Microcebus sambiranensis Rasoloarison et. al., 2000 maki sambiranský druh: Microcebus berthae Rasoloarison et. al., 2000 maki nejmenší druh: Microcebus lehilahytsara Roos & Kappeler, 2005 maki Goodmanův druh: Microcebus jollyae Louis et.al., 2006 maki Jollyho druh: Microcebus simmonsi Louis et.al., 2006 maki Simmonsův druh: Microcebus mamiratra Andriantompohavana et.al., 2006 maki lokobský druh: Microcebus danfossorum Olivieri et. al., 2006 maki Danfossův druh: Microcebus bongolavensis Olivieri et. al., 2006 maki bongolavský 3

13 druh: Microcebus macarthurii Radespiel et. al., 2008 Podčeleď Phanerinae makiové pruhování rod: Phaner Gray, 1870 druh: Phaner furcifer (Blainville, 1839) - maki kočičí Nadčeleď Lemuroidea Čeleď: Lemuridae lemuři denní rod: Lemur Linnaeus, 1758 lemur (Příl. č.1.) druh: Lemur catta Linnaeus, 1758 lemur kata rod: Hapalemur I. Geoffrey, 1851 druh: Hapalemur griseus (Link, 1795) lemur šedý druh: Hapalemur occidentalis Rumpler, 1975 lemur bambusový druh: Hapalemur alaotrensis Rumpler, 1975 lemur rákosový druh: Hapalemur meridionalis Warter et al., 1987 druh: Hapalemur aureus Meier et al., 1987 rod: Lepilemur I. Geoffrey, 1851 druh: Lepilemur mustelinus I. Geoffroy, 1851 lemur čilý druh: Lepilemur ruficaudatus A.Grandidier, 1867 lemur drobný druh: Lepilemur dorsalis Gray, 1870 lemur šedohřbetý druh: Lepilemur edwarsi (Forbes, 1894) lemur Milne Edwardsův druh: Lepilemur leucopus (Major, 1894) lemur bělonohý druh: Lepilemur microdon (Forbes, 1894) lemur drobnozubý druh: Lepilemur septentrionalis Rumpler & Albinac, 1975 lemur severní druh: Lepilemur seali Luis, 2005 lemur Sealův druh: Lepilemur mitsinjonensis Louis, 2005 lemur mitsinjo druh: Lepilemur sahamalazensis Andriaholinirina et. al., 2006 lemur pruhohřbetý druh: Lepilemur aeeclis Andriaholinirina et. al., 2006 lemur pruhočelý 4

14 druh: Lepilemur randrianasoli Andriaholinirina et. al., 2006 lemur Randrianasoleův rod: Varecia Gray, Vari druh: Varecia variegata (Kerr, 1792) poddruh: Varecia variegata variegata (Kerr, 1792) vari černobílý poddruh: Varecia v. editorum Osman Hill, 1953 poddruh: Varecia v. subcincta A. Smith, 1833 vari bělopásý druh: Varecia rubra (É. Geoffrey, 1812) vari červený rod: Prolemur Gray, 1870 druh: Prolemur simus (Gray, 1870) lemur širokonosý rod: Eulemur Simmons and Rumpler, 1988 druh: Eulemur mongoz (Linnaeus, 1766) lemur mongoz druh: Eulemur macaco (Linnaeus, 1766) lemur tmavý poddruh: Eulemur m. macaco (Linnaeus, 1766) lemur tmavý černý poddruh: Eulemur m. flavifrons (Gray, 1867) lemur Sclaterův druh: Eulemur (fulvus) albifrons (É. Geoffroy, 1796) lemur běločelý druh: Eulemur (fulvus) rufus Audebert, 1799 lemur rudočelý druh: Eulemur fulvus (É. Geoffroy, 1812) - lemur bělohlavý poddruh: Eulemur fulvus fulvus (É. Geoffrey, 1812) lemur bělohlavý hnědý poddruh: Eulemur fulvus albocollaris (Rumpler, 1975) lemur bělohlavý obojkový poddruh: Eulemur fulvus mayottensis (Schlegel, 1866) lemur bělohlavý mayotský druh: Eulemur (fulvus) collaris É. Geoffroy, 1812 lemur límcový druh: Eulemur rufifrons (Bennett, 1833) druh: Eulemur coronatus (Gray, 1842) lemur korunkatý druh: Eulemur rubriventer (I. Geoffroy, 1850) lemur červenobřichý 5

15 druh: Eulemur cinereiceps Grandidier & Milne Edwards, 1890 druh: Eulemur sanfordi Archbold, 1932 lemur Sanfordův Čeleď: Indriidae Indriovití Čeleď: Daubentoniidae Ksukolovití 2.2 Welfare Jedním z největších problémů veškerých ZOO na světě je stereotypní chování zvířat, které je charakteristické především pro velká zvířata jako jsou například velké kočky. Nezájem o okolí, vychozené trasy po výbězích, nečinné kývání hlavy ze strany na stranu, celková unuděnost zvířat, tloustnutí nebo naopak nechutenství a s tím spojená vyhublost, línání a šedivění srsti, ubližování jiným zvířatům a i možné sebemrzačení to vše a mnohdy ještě více může být znakem stereotypního chování. Neměli bychom však zapomínat ani na celkovou pohodu u ostatních zvířat a o tom je welfare (VESELOVSKÝ et. al., 1990). Welfare tudíž můžeme charakterizovat jako pohodu zvířat, kterou se snažíme u zvířat žijících v zajetí zabezpečit. Správný welfare chovu se pak může projevit na celkovém stavu zvířete. Zvíře bude živé, bude se bez problémů rozmnožovat a nebude působit utrápeným dojmem. Vhodné podmínky chovu, kvalitní a vyvážená pestrá strava, veterinární a chovatelská péče, určitá opatření proti návštěvníkům, kteří by mohli zvířatům ublížit, vhodná opatření proti nudě to je několik základních věcí, které je nutné zajistit pro zdraví a kvalitní život zvířete žijícího v ZOO. 2.3 Základní charakteristika Lemuriformes Lemuři se stali velkou atrakcí téměř všech ZOO na světě a zařadili se tak na první místa v žebříčcích návštěvnosti druhů žijících v ZOO. Snad za to může především kladná reklama v podobě animovaného filmu Madagaskar, který přinesl lemurům značnou popularitu. 6

16 Zástupci Lemuriformes se vyznačují značnou morfologickou i bionomickou diverzitou. Jedná se o stromové nebo polostromové savce a najdeme zde druhy, které mají denní aktivitu a mají pestřejší barvu srsti (čeleď: Lemuři denní Lemuridae) než druhy s aktivitou noční (čeleď: Makiovití Cheirogaleidae). Pro tyto tvory jsou zase typické velké, vypouklé oči, které se postupným vývojem přizpůsobily životu ve tmě (GAISLER & ZIMA, 2007). Dalším variabilním znakem je jejich velikost, kterou ovlivnilo životní prostředí na které se jednotlivé druhy zadaptovaly (od pralesů, savan, přes bažiny až po horské oblasti). Nacházíme zde druhy velké jen 15 cm a 40 g (maki nejmenší Microcebus myoxinus), ale i druhy do 70 cm a 10 kg (např.: indri Indri indri) (GRZIMEK, 1990). Jejich tělo je pokryto velmi jemnou vlnitou, hustou a různě zbarvenou srstí, o kterou se pečlivě starají. Barva srsti může být i důležitým ukazatelem při rozpoznávání jednotlivých druhů. Pro některé zástupce dal určitý znak v srsti i vznik jejich jménu. (např.: lemur korunkatý Eulemur coronatus Příl. č.14.). Pro většinu druhů lemurů je typickým pohlavní dimorfismus, kdy samička je jinak zbarvená jak samec (VESELOVSKÝ, 2005). Většinou je samec tmavší než samička a samička je pestřeji zbarvená. Na druhém prstu zadní nohy mají vytvořen zvláštní, často rozeklaný dráp, který slouží k pročesávání srsti. K péči o srst mají Lemuriformes přizpůsobený i chrup. Ze spodních řezáků mají vytvořený jakýsi hřebínek, který má důležitou roli nejen při péči o srst, ale i v příjímání potravy - souvisí s jejich vegetariánským způsobem života, kdy pomocí srostlých zubů může lemur bezproblémově vypeckovat jakékoliv ovoce (Příl. č. 02.). Tento hřebínek si pak čistí podjazykovým orgánem (tzv.: druhý jazyk). Celkový počet zubů je 36 (DOBRORUKA, 1979). Od většiny primátů se lemuři odlišují dlouhým huňatým ocasem, ale jsou známé druhy, které mají ocas zakrnělý (např.: indri Indri indri). Pomocí dlouhého ocasu udržují lemuři při rychlejším pohybu rovnováhu a opět může být charakteristickým rozpoznávacím znakem (např.: lemur kata Lemur catta). Hlava je protažená v černý neosrstěný čenich, který má na konci holé vlhké rhinarium (podobné jako má třeba pes) a je zakončená krátkými kosmatými boltci (DOBRORUKA, 1979). Na sítnici mají lemuři speciální pigmentovou odrazovou vrstvu - tapetum lucidum, která vznikla u poloopic jako přizpůsobení životu ve tmě, a proto jim oči při silnějším 7

17 osvícení ve tmě světélkují (VANČATA, 2003). Barva očí může být též determinačním znakem pro daný druh lemura. Některé druhy se narodí s jinou barvou očí než pak mají v dospělosti (např.: lemur kata Lemur catta). Nejčastěji mají oči odstíny žluté, oranžové a hnědé. Najdou se i výjimky, např. oči modré - jako u vzácného chovance ostravské ZOO lemura Sclaterova (Eulemur macaco flavifrons) (Příl. č. 09.). Mezi další charakteristické rozlišovací znaky od ostatních živočichů také patří způsob pohybu. Někteří jen pomalu lezou ve větvích a nejsou schopni skoku, ale u řady z nich se vyvinul zvláštní druh pohybu - skákání ve svislé, vertikální poloze což souvisí i s jejich stylem odpočinku. Často je vidíme, jak jsou přitisknuti ke svislým kmenům a větvím a v téže poloze i skáčou. Na dalším stromě či větvi pak opět přistanou ve svislé poloze. Tyto skoky dosahují neuvěřitelných délek. Při dopadu na zem dokáží některé druhy i běžet nějakou dobu vzpřímeně na zadních končetinách, ale většinou se po zemi pohybují skoky. Tyto druhy pak mívají zadní nohy mnohem delší než přední. Druhy, které šplhají po stromech, mají obvykle některé prsty redukovány a noha je uzpůsobena k mohutnému stisku větví. Palec je silně vyvinut oproti ostatním prstům, říkáme, že je v opozici nebo že je protistojný. Mají uchopovací schopnost prstů díky níž si dokáží podat potravu rovnou do úst (DOBRORUKA, 1979) (Příl. č. 02.). Lemuriformes jsou vesměs býložravci, někdy však i masožravci a najdou se i druhy, které nepohrdnou tou či onou složkou (GAISLER & ZIMA, 2007). Lemuři mají problémy s termoregulací, a proto je můžeme spatřit v komické poloze, jak sedí a rozpaženýma rukama, zády opřeni o strom a tváří nastavenou k rannímu slunci. Snaží se ohřát co největší plochu těla slunečními paprsky (Příl. č. 02.). Další specifikum lemurů je řada pachových a pohlavních žláz, které mají velký význam v jejich sociálním životě. Typickým příkladem je opět lemur kata (Lemur catta). Často ho můžeme zahlédnout jak si olizuje a čistí kožní pachové žlázy umístěné na předloktí a otírá jej členy své skupiny nebo předměty. Výměšky na předních tlapách pak otírá do ocasu, kterým tímto způsobem naparfemuje a pak do okolí rozšiřuje svůj osobitý pach. Stejným způsobem probíhají u kat i pachové souboje, kdy se pomocí máváním ocasu snaží své soupeře zastrašit (VESELOVSKÝ, 2005). To v jaké poloze a tvaru se ocas kat nachází informuje o jejich momentálních emociálních stavech a vztahu k ostatním členům skupiny (VANČATA, 2003). Sekret z vnitřních žláz pak používá především pro označení teritoria. K místu, které má být označeno se kata obrátí zády, 8

18 udělá jakousi stojku na předních končetinách a tiskne a otírá žlázy o označkované místo. Zvukové signály lemurů jsou poměrně široké. Od mňoukání, štěkání, kvičení, funění, bručení, mlaskání, chrápání, vrčení až po řev, který připomíná scénky z hororového filmu (GRZIMEK, 1990). Většina lemurů je ohrožena vyhubením, které je zapříčiněno devastací jejich přirozeného biotopu. Většina druhů patří mezi endemity ostrova Madagaskar. Ostrov díky své jedinečnosti a izolovanosti patří k choulostivým místům světové biodiverzity. Dle teorie ostrovního endemismu, je právě ostrov ohrožen značnou mírou vymíráni právě endemických druhů (PRIMACK et. al., 2001). Naštěstí existují organizace a mezinárodní dohody, které se snaží vymírání zabránit: WWF (Světový fond na ochranu přírody), IUCN (Světový svaz ochrany přírody), který vydává Červené seznamy a zařadil sem také lemury, a dále CITES (Washingtonská úmluva o mezinárodním obchodu a ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin), který dohlíží na obchodování s lemury, WAZA (Světová asociace zoologických zahrad a akvárií) a EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií), která v roce 2006/07 vyhlásila kampaň na záchranu Madagaskaru - Zachraňme Madagaskar. Do této kampaně se mohly přihlásit veškeré ZOO chovající lemury, ale i široká veřejnost. Cílem kampaně bylo seznámení a propagace Madagaskaru, ukázat i ostatní zvířata, nejen lemury, veřejnosti, získávání finančních prostředků a především vypracovat koncept spolupráce mezi evropskými zahradami a magaskarskými parky. ( (Příl. č. 30.). Dokonce existuje na Madagaskaru jakási dohoda mezi zemědělci a ochranářskými spolky, že jakmile nějaký lemur výrazně ohrožuje úrodu, tak je odvezen do ZOO (GRZIMEK, 1990). 2.4 Základní charakteristika lemurů v České republice Česká republika má na svém území celkem 15 zoologických zahrad a z toho v 11 zahradách se chovají zástupci Lemuriformes. Z taxonomického rozdělení uvedeného výše je patrné, že z infrařádu Lemuriformes se v ČR chovají jen zástupci nadčeledí Cheirogaleoidea a Lemuroidea, která zahrnuje nejznámější druhy. Celkem se v ČR chová 15 druhů lemurů. 9

19 2.4.1 Maki tlustoocasý (Cheirogaleus medius) (Příl. č. 03.) Měří kolem cm a stejně tak dlouhý má i ocásek. Jak už sám název makiho napovídá, tak je ocas výrazně ztlustlý. Slouží jako zásobárna výživy, podobně jako u velblouda ( Srst je stříbřitošedá s nádechem do rezava a zespodu je bělavá. Je to noční zvíře a přes den spí ve svém domečku (DOBRORUKA, 1979) Maki trpasličí (Microcebus murinus) (Příl. č. 04.) Patří k nejmenším opicím na zemi vůbec. Jeho tělo dosahuje délky pouhých 27 cm i s ocáskem. Tělesná váha se pohybuje od 40 do 90 g. Typický je pro něj bílý pruh na nose a hnědočerná nebo šedočerná barva srsti (DOBRORUKA, 1979). Má bílé břicho a delší uši než ostatní zástupci makiů. Staví si hnízda ve kterých i přespává. Je typickým nočním tvorem (KOŘÍNEK, 1999). Přes den spí a v noci se vydává za potravou. Potravu tvoří nektar rostlin a ostatní šťávy, hmyz a malí ptáci, které zahubí ve spánku. Jeho úhlavními nepřáteli jsou sovy a dravci. Ač maličký, jde o velmi dobrého sprintera na krátké vzdálenosti. Obratně využívá svůj dlouhý ocásek k držení rovnováhy při skocích a lezení po stromě (GRZIMEK, 1990). V zajetí se dožívá až 15 let (KOŘÍNEK, 1999). Dlouho byl považován za samotářské zvíře, ale nyní je prokázáno, že žije ve skupinách. Ke komunikaci ve skupině používá svůj hlas, který může dosáhnout až ultrazvukové oblasti. Rozmnožuje se 2krát ročně a samice rodí 2 až 3 mláďata. Novorozenci mají šedavou barvu a oči nejsou otevřené několik dní. Narozdíl od velkých lemurů se mláďata nenosí na hřbetu, ale matka je přenáší v zubech. Matka se stará o mláďata do sedmého týdne života. Ve 2 měsících se začnou sami pohybovat. Ve 2 letech je jedinec nezávislý a zcela dospělý (GRZIMEK, 1990) Lemur kata (Lemur catta) (Příl. č. 05.) Tento druh je zcela bezesporu nejznámějším lemurem na světě. Díky jeho typicky černobílému ocasu si ho každý snadno zapamatuje. 10

20 Velikost těla odpovídá velikosti naší průměrné kočky. Hmotnost se pohybuje od 2,3 do 3,5 kg a délka těla od 38,5 do 45 cm, dlouhý černobílý ocas měří cm a je nejnápadnější částí jejich těla. Prstencový ocas s 13 střídavě černými a bílými pruhy slouží především jako signalizační zařízení, vyčnívající nad nízkou vegetací při přemisťování skupiny. Má perleťově šedou srst, bílé končetiny, hlava a šíje jsou tmavošedé. Jejich tváře jsou bílé s tmavými trojúhelníkovitými očními skvrnami a černým čumákem (DOBRORUKA, 1979). Ruce mají holé dlaně a palec je jako u všech primátů postaven proti ostatním prstům. Na šlapkách i dlaních mají měkké citlivé polštářky. Na druhém prstu každé nohy mají dráp, který je přizpůsobený k péči o srst. Chodidla jsou holá a zaručují dobrou přilnavost při šplhání po stromech s a skalách (VANČATA, 2003) (Příl. č. 02.). Jedná se o vegetariány, kteří si občas svůj jídelníček doplní o živočišnou složku (DOBRORUKA, 1979). Jsou velmi čistotní. Většinu dne tráví čištěním své srsti a při jídle zaklání hlavu dozadu, aby jim nektar z ovoce nezašpinil kožich. Pomocí rukou trhají ovoce a vymačkávají z něj ovoce (GRZIMEK, 1990). Katy se dají dobře ochočit a pakliže se člověk, ošetřovatel, stane součástí jejich skupiny, je zahrnován stejnou péči jako ostatní členové skupiny. Narozdíl od ostatních druhů žije kata převážně na zemi a patří mezi skupinová zvířata (GAISLER & ZIMA, 2007). Velikost tlupy je závislá na prostoru. K tomu, aby se mohli dobře rozmnožovat, musí skupina mít více než 5 členů. Ideální počet v přirozením prostředí 6 samců, 8 samic, 4 adolescenti a 4 mláďata (GRZIMEK, 1990). U kat panuje přísná hierarchie, kdy samice je nadřazena samci. Dospělé samice jsou váženými členy skupiny až do konce svých dnů, zatímco samec může zakládat nové mládenecké skupiny nebo cestovat ze skupiny do skupiny (GRZIMEK, 1990). Mláďata se rodí na jaře současně všem samicím ve skupině. Samice obvykle rodí 1 až 2 mláďata. Dvojčata nebývají vzácností. Novorozenci mají modrou barvu očí, která jim postupně zežloutne. V 3 týdnech se snaží šplhat a ve 4 týdnech se vrací k matce jen pro mléko a na noc. Mláďata jsou vychovávána celou skupinou a mohou je nosit i jiné matky než jejich vlastní. Dokonce je obvyklé, že matky často adoptují osamocené sirotky, které opustila jejich skupina. Do 5 měsíců se z adolescentního katy stává dospělý jedinec (GRZIMEK, 1990). 11

21 2.4.4 Lemur rákosový (Hapalemur alaotrensis) (Příl. č. 06.) Lemur rákosový patří mezi malé bambusové lemury, kteří jsou potravní specialisté a stejně jako panda, jsou vázáni na tento biotop. S jejich 1 kg vážícím tělem a délkou těla 65 cm jej můžeme zařadit mezi malé lemury ( 2004). Barva srsti je nahoře hnědá a volně přechází do šedé náprsenky a šedých tlapek. V zajetí se mohou dožít až 12 let. Jako jeden z mála lemurů se tento druh, narozdíl od svých kolegů, nebojí vody. Často bývá ve své domovině na Madagaskaru viděn v okolí jezera Alaotra jak beze strachu plave ( ). Lemur rákosový patří podle IUCN ke kriticky ohroženým druhům lemurům rod Vari (Varecia) (Příl. č. 07.) Zařadit lemura variho bylo zpočátku velmi problematické. Nesprávně byli řazeni mezi ostatní lemury. Po důkladném pozorování a získání nových informací o jejich životě začali být řazeni do zcela nové skupiny lemurů (GRZIMEK, 1990). Do rodu Varecia patří dva druhy Varecia variegata lemur vari s dvěma podruhy: vari černobílý (Varecia variegata variegata) a vari bělopásý (Varecia variegata subcincta), a vari červený (Varecia rubra). Jejich základní charakteristika je natolik podobná, že jsem se rozhodla tyto 3 druhy popsat zároveň. Lemur vari patří k největším žijícím lemurům chovaným u nás. Proporčně se zcela liší od ostatních lemurů. Měří kolem 110 až 120 cm, z čehož polovina váhy je huňatý ocas. Na rozdíl od ostatních lemurů může vari vážit až 4,5 kg (ANDĚRA, 1998). V ČR ho můžeme vidět ve dvou barvených variantách - černobílé a černočervené. Ve své domovině, Madagaskaru, žijí ve východní části v okolí Maroansetra. Černobílá forma žije jižně od Maroansetra a severně pak červenobílá forma (DOBRORUKA, 1979). Výrazná barva srsti by se v přírodě mohla zdát jako jejich slabinou. Ale opak je pravdou. Vari se dokáží skvěle maskovat. Díky své husté srsti dokáží dokonce vydržet i déšť (GRZIMEK, 1990). 12

22 Patří mezi lemury s denní aktivitou. V přírodě se sdružují do skupin o 4-10 jedincích, kdežto v ZOO jsou chováni jen v párech nebo rodinných skupinách. V zajetí se bez problému rozmnožují a samička obvykle rodí jedno až tři mláďata, která dospívají už ve dvou letech. Vari se dožívá až 14 let (KOŘÍNEK, 1999). Po lemurovi katovi se lemur vari vyskytuje v český ZOO nejčastěji. Vari červený se často chová ve společnosti variho černobílého, proto jej můžeme vidět takřka ve stejných ZOO Lemur tmavý (Eulemur macaco macaco) (Příl. č. 08.) Je velký cm a váží kolem 2,5 kg. Zbarvení srsti je velmi variabilní. Opět jsou samci zbarveni jinak než samice, i když po narození mají obě pohlaví stejnou tmavou barvu srsti (GRZIMEK, 1990). Samec je celý černý a samice je hnědá až červená s tmavou hlavou. Nápadné jsou u ní dlouhé štětičky na uších a dlouhý plnovous, který jim tvoří okolo tváře jakoby límec. Ten je opět různě zbarven. Samci zůstávají věrní černé a samička má límec bílý. Jsou dobře adaptování na lezení po stromech, pohybují se po stromech vysokou rychlostí a dokáži skočit až 8 m. Mají speciální metodu útěku před nepřítelem. Jakmile je nepřítel zahlédne v korunách stromů a chystá se zaútočit, seběhnou na zem, kde se maskují vegetací a jakmile nebezpečí pomine tak zase vyskočí na nový strom (GRZIMEK, 1990). Patří mezi všežravé lemury. Nepohrdne houbami ani velkým množstvím nektaru (VANČATA, 2003). Patří k druhům s denní aktivitou, ale můžeme je vidět i za soumraku. Tvoří dvoučlenné skupiny, proto i v ZOO je chovaný pouze v párech. Klidně se může dělit o svůj výběh s lemurem korunkatým. V zajetí se celkem dobře rozmnožuje a patří hojnějším druhů našich ZOO Lemur Sclaterův (Eulemur macaco flavifrons) (Příl. č. 09.) ZOO Ostrava je díky tomuto lemurovi od roku 2004 zapsaná v programu AEECL (Asociace pro výzkum a ochranu lemurů), jejichž členem je od roku Lemur Sclaterův patří mezi středně velké lemury, u kterých je opět vidět pohlavní různobarevnost. Samička je zbarvena různými odstíny do oranžova a samci jsou černí. 13

23 Jako jediným lemurům jim modrá barva očí zůstává od narození, na rozdíl od kat, kterým se postupně barva očí mění z modré na žlutou Lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons) (Příl. č. 10.) Tento druh lemura je střední velikosti. Váží 2,3 kg a dosahuje délky 90 cm i s ocasem. Stejně jako u většiny zástupců rodu Eulemur se i u něj projevuje pohlavní dimorfismus. Samec je spíše tmavých barev. Šedohnědý hřbet, tmavé končetiny a ocas, šedá hlava, tváře a vousy jsou bílé s tmavým čenichem. Samice má tělo zbarveno do červenohnědé barvy a její obličej není tolik osrstěný jako u samce. V zajetí se může dožít až úctyhodných 36 let ( Lemur rudočelý (Eulemur fulvus rufus) (Příl. č. 11.) Hmotnost tohoto lemura se pohybuje od 2,1 3 kg. Má přibližně cm dlouhé tělo a cm dlouhý ocas. Dospělí jedinci se od sebe výrazně liší. Sameček je spíše šedý a samička je zbarvena dohněda. Samečci jsou snadno od svých partnerek k rozeznání podle rudé čelenky od které se odvodil i jejich název. Charakteristické jsou pro ně dlouhé vyčnívající horní špičáky, kterými si mohou způsobit vážná poranění. Jsou aktivní v noci i ve dne. Občas je tento lemur v západní části Madagaskaru spatřen ve společnosti lemura korunkatého. Čehož lze dobře využít pokud chceme třeba venkovní výběh použít jako společný pro více druhů. Jihlavská ZOO patří v odchovu lemura rudočelého k nejúspěšnějším ZOO v ČR. První lemuřic jménem Ann, přišla do ZOO Jihlava z cetra Baton Ruge P.C. a stala se zaslouženou matkou (ARCHIV ZOO JIHLAVA) Lemur bělohlavý hnědý (Eulemur fulvus fulvus) (Příl. č. 12.) Tento lemur je poddruhem lemura bělohlavého (Eulemur fulvus). Řadí se mezi tzv. hnědé lemury ( Brown lemurs ). 14

24 Celková délka těla může být od 84 do 101 cm, včetně až 51 cm ocasu. Váží něco mezi 2 až 3 kg. Má krátkou hustou srst, převážně hnědé až hnědošedé barvy. Tvář, tlama a obočí jsou tmavě šedé nebo černé s bledým obočím. Patří mezi všežravé lemury, kdy s ní ovoce i hmyz, ale také například kůru, mízu z rostlin a červenou hlínu. Jako jediný zástupce ze všech poloopic má vyšší toleranci k toxickým látkám z rostlin. Je aktivní spíše ve dne, ale v době úplňku nebo velkého sucha i za tmy. Většinu času svého života tráví v korunách stromů. Na Madagaskaru obývá řadu rozmanitých biotopů. Nížinné deštné pralesy, horské deštné pralesy, vlhké stálezelené pralesy a také suché opadavé lesy. ( Lemur límcový (Eulemur fulvus collaris) (Příl. č. 13.) Jak již sám název napovídá bude výrazná barevnost límce tohoto lemura jeho typickým rozpoznávacím znakem mezi ostatními druhy lemurů. Opět se u těchto druhů projevuje pohlavní rozdílnost v zabarvení. Hnědošedý hřbet, šedavé břicho, ocas tmavě šedý s pruhem podél páteře, obličej a čelo tmavě šedé až černé, obočí krémové až šedé v závislosti na daném jedinci. Tváře krémové až hnědé se silnými vousy. To je typické zbarvení pro samce. Samice je zbarvená podobně, ale ve světlejších tónech. Tohoto lemura můžeme zařadit mezi středně velké lemury. Mají až 40 cm tělo a ocas v délce do 55cm. Průměrná váha se pohybuje přibližně mezi 2 až 2,5 kg. Ve volné přírodě nemůžeme tento druh lemura zaměnit s jinými druhy, protože jeho teritorium se nepřekrývá s jinými lemury. Je aktivní ve dne i v noci. Ve své domovině žije ve skupinách a obývá tropické vlhké nížiny a horské lesy v jihovýchodní části Madagaskaru ( Lemur korunkatý (Eulemur coronatus) (Příl. č. 14.) Tento lemur dostal své jméno podle světle oranžové skvrny na hlavě, která připomíná korunku. Jako jeden z málo lemurů patří na Madagaskaru spolu s lemurem mongozem k důležitým opylovačům (ANDĚRA, 1998). 15

25 Dospělec váží okolo 2 kg a opět je odlišné barvy než samice. Samice je celá šedá, má světlejší náprsenku a její čelenka je hnědá. Samec je hnědý s černým trojúhelníkem na hlavě. Na severu Madagaskaru bychom zbarvení odhadovali podle místa výskytu, kdy v suchých oblastech jsou spíše světlejší a v tropických tmavší formy (HOŠEK, 1993). Pohybují se především v korunách stromů v tlupách nejrůznějšího počtu, ale najdou se i jedinci samotáři. Zajímavostí těchto druhů je, že v období sucha na Madagaskaru se nebojí slézt až do podzemních jeskyň Lemur červenobřichý (Eulemur rubriventer) (Příl. č. 15.) Lemur červenobřichý je jako ostatní lemuři ohrožen ve své rodné zemi devastací lesů. Jde o 40 cm velkého lemura s 50 cm dlouhým ocasem, vážícího kolem 2 kg. Samec i samice jsou kaštanové barvy a samice jsou zespodu bílé ( Typickým je pro něj efekt bílé slzy kolem očí, kterého si můžeme zřetelněji všimnout především u samců. Je endemitem východního Madagaskaru, kde obývá deštné pralesy a IUCN jej označila jako zranitelný druh. ( 2.5 Podmínky chovu Na začátek bych chtěla objasnit význam 4 základních pojmů, které budu postupně při psaní této části zmiňovat. Pavilon je uzavřený krytý objekt, kde jsou zvířata vystavována a člověk je může pozorovat (RŮŽIČKA & HARTMAN, 1984). Ubikací zvířat rozumíme část pavilonu určená k chovu jednoho nebo několika zvířat (KOŘÍNEK, 1999). Hrazené výběhy jsou nejvíce používané expoziční výběhy, ve kterých návštěvník může pozorovat jakékoliv zvíře (RŮŽIČKA & HARTMAN, 1984). Expozice je název pro soubor vystavovaných zvířat, které spolu nějakým způsobem souvisí (KOŘÍNEK, 1999). Pro správný chov jakéhokoliv zvířete si musíme opatřit co nejvíce informací. Měli bychom se dozvědět, jak vypadá jeho přirozené teritorium a snažit se vytvořit co nejvíce 16

26 podobné to umělé. Co jí a v jakých dávkách? Jaký má způsob života, co všechno potřebuje, aby bylo zdravé a spokojené. To jak například vypadají, jak jsou velcí nebo jestli se jedná o denní či noční druh se pak velmi projeví na tom, jak správně navrhnout welfare řešení pro daný druh. Jsou druhy, které se výhradně zdržují jen v korunách stromů a na zem slézají třeba jen při přebíhání z vnitřní ubikace do venkovního výběhu. Proto je dobré znát styl života zvířete pro které tento koncept navrhujeme. Některé druhy se chovají ve větších skupinách (např.: lemur kata) a jiné zase žijí jen v chovných párech (např.: vari černobílý). U lemurů denních se nemusíme bát, že by mohla zvířata jakkoli výrazně člověku ublížit. Ba naopak - trend v otevřenosti výběhu postoupil tak daleko, že už se k lemurovi můžeme dostat úplně volně bez nějaké zábrany. V pražské ZOO, ale nejen tam, jsou venkovní výběhy zcela přístupné lidem. Pro bezpečnost zvířete však je na blízkosti ošetřovatel, který napomíná návštěvníky, aby na lemury nesahali a jen se dívali. Návštěvník se nemusí bát, že by zde mohl utrpět větší zranění než je kousnutí nebo škrábnutí. Pro případ nouze je hlídkující chovatel vybaven vodou naplněnou v rozprašovači a lemura zaplaší (Příl. č. 18.). Obecně se lemuři v ČR chovají podle stanovených norem, které předepisují jak velká má být ubikace, jak by mě vypadat venkovní výběh, jaká bude teplota nebo vlhkost bude exteriéru apod. Tato doporučení vydává Ústřední komise pro ochranu zvířat a schvaluje je UNCZ (Unie československých zahrad) a Unie stanic pro záchranu živočichů. Podmínky chovu mohu ve své práci rozdělit do dvou oddílů, a to rozdílný pro lemury s denní aktivitou, čeleď: Lemuridae a lemury náročnější na teplo, kteří se většinou chovají ve specializovaných ubikacích s umělým zdrojem tepla (čeleď: Cheirogaleidae makiovití) Chov makiů (Cheirogaleidae) Maki trpasličí (Microcebus murinus) a maki tlustoocasý (Cheirogaleus medius) patří do stejné čeledi Cheirogaleidae makiovití, proto veškeré nároky na welfare budou u obou druhů stejné. Při navrhování ubikace pro maki vycházíme především z jeho fyziologie. Je to maličké zvíře, žijící ve tmě, náročné na teplo a vzdušnou vlhkost. 17

27 PODHÁJSKÝ (2000) zaznamenal zkušenosti s chovem makiů už v roce 1989, když dostal první pár makiů z Kyjevské ZOO. Nejdříve jej umístnil do klece, kam umístnil jen několik větví a jako podklad použil noviny. Maki byli chováni v obytné místnosti při pokojové teplotě a dokonce projevovali známky ochočení, kdy přijímali potravu z ruky. Dále popisuje zkušenosti s chovem z ruských ZOO, kde tyto druhy choval v celoskleněných nádržích, kdy údajně hrozilo nebezpečí ultrazvuku, které prý zvířata stresuje tím, že se od rovných ploch odráží a údajně může maki i zabít. Pak následuje celá řada nejrůznější alternativních variant, kde a jak chovat makiho. Příkladem může být skleněná nádrž i přes zkušenosti z ruské ZOO. Úspěšně umístnil lemurky do skleněných nádrží, kde jedna strana byla z pletiva. To bylo pokryto spletí vegetace a dutin, sloužící k úkrytu. Jako nejvhodnější se jevila 1 m 3 nádrž pro jeden pár s hustou spletí rostlin, budkami a korkovými dutinami. Správná volba rostlin může i regulovat tolik důležitou vlhkost prostředí. Většinou tyto druhy chováme v páru nebo rodinných skupinách o 2 samcích, proto velikost přizpůsobíme počtem nájemníků. Je dobré makiho umístit do speciálního nočního pavilonu (ÚKOZ, 2000). Většinou postačí terárium nebo nádrž o velikosti cm opatřené vhodným substrátem, který drží vlhkost. V celém teráriu, které je celé laděno do přírodna, nechybí ani soustava větví a budek ( cm), kde se maki může schovat. Přírodního dojmu lze dosáhnout, když používáme zcela přírodní materiály jako třeba skořápky kokosových ořechů, které lze využít jako budku (KOŘÍNEK, 2000). Dle doporučení normy Ústřední komise na ochranu zvířat by měla být velikost vnitřního zařízení 1,5 m 2 a výška 2 m. Měli bychom umožnit dostatek vertikálních i horizontálních příležitostí k lezení a nezapomenout na úkryt umístěný v horní části ubikace. Také mějme na paměti, že se jedná o tropická zvířata žijící především v noci. Proto by se teplota ve vnitřních zařízení měla být v rozpětí od 20 do 25 ºC a vzdušná vlhkost 50 až 70 %. K vytápění se používá slabší žárovka zavěšená v krytu květináče, aby nedošlo k popálení zvířete, kdyby si lehlo moc blízko. Makimu obecně stačí teplota ºC a vyšší vlhkost vzduchu, která přispívá k udržení dobré kvality srsti a rozmnožovacímu cyklu (KOŘÍNEK, 2000). Při kolísání teploty spotřebovává tuk uložený u kořene ocasu. Dokáže vydržet kolísání teploty mezi 25 a 35 ºC. To by však nemělo trvat déle něž pár dní, jinak by 18

28 mohl být malý maki ohrožen na životu. Při poklesu teploty na 18 ºC nastává u makiů pokles aktivity a může dojít až ke stavu strnulosti (GRZIMEK, 1990). Nezapomeneme také na přidělání krmítka automatické napáječky. Spotřeba vody je u těchto zvířat velmi malá (PODHÁJSKÝ, 2000) Chov lemurů denních (Lemuridae) Do této skupiny patří většina lemurů, které známe z našich ZOO. Jedná se o větší chovance, proto i prostor na vnitřní ubikace musí být větší a venkovní prostor rozčleněný. Největší nároky prostor bude mít určitě lemur kata (Lemur catta), který žije v největších skupinách. V ZOO Jihlava nazvali celý lemuří komplex jako prostor Skřítků z Madagaskaru (Příl. č. 26.). Tvoří ho budovy, které tvoří zázemí pro lemury v nepříznivém období a ostrov s vodním příkopem. Tento koncept se stal hitem takřka v každé ZOO, která na něj měla prostor a finance. Vychází z konceptu Carla Hagenbacka, který jako první v roce 1907 projevil zájem o modernější expozice, které by ukazovaly zvíře tak jak žije ve svém přirozeném prostředí, bez mříží a takřka na dosah člověku (VESELOVSKÝ et. al., 1990). Podobně postupují i ostatní ZOO. Zlín zvolil rozdělení zvířat podle kontinentů a v Plzni stojí celý areál věnovaný Madagaskaru. V ZOO Jihlava dokonce od roku 2003 stojí celá africká vesnice Matongo, které se stala originálním stavením svého druhu v Evropě. Ukazuje život v Africe i se svou typickou faunou. Jde o komplex afrických chýší skýtající prostor pro živočichy i relaxační zónu pro návštěvníky, vzdělávací centrum a dětský koutek. I lemuři zde našli zázemí. Lemuři kata (Lemur catta) obývají jednu z největší chýší a v létě mají k dispozici celý velký ostrov jen pro sebe (JIROUŠEK, 2004) (Příl. č. 26., 27., 28.). Lemuři mají přirozený strach z vody, proto ani svůj milovaný ostrov neopustí. Trpí tzv. hydrofobií. Jedná se o strach z vody, který však v případě nouze, ohrožení, stresu nebo jiného strachu klidně překonají. Fyzicky na to mají, jen psychické zábrany jim velí, aby neskákali a zůstali tam kde jsou (KOŘÍNEK, 1999). Často je uprostřed lemuřího ostrova strom, na kterém lemuři odpočívají nebo se sluní. Tento strom je ořezán a opatřen foliemi po kterých se lemurům špatně leze a zabrání tak, aby se lemur pokusil o útěk (Příl. č. 19.). 19

29 S vnitřní ubikací bývá ostrov spojován koridorem, nejčastěji v podobě spadlé klády po které lemuři přelézají do svých domečků. Chovatel musí pečlivě hlídat, aby nikdo nezůstal venku nebo se pak nestřetl s jinou skupinou lemurů, kteří právě běží ven. Pozor si musí hlavně lemuři dávat při překonávání takového koridoru. Zvláště pokud třeba matka přenáší se své mladé. Už mnohokrát se stalo, že neopatrný lemur skončil ve vodě a utopil se (Příl. č. 22.). Většina lemurů se v naších podmínkách poměrně dobře aklimatizuje. V létě tráví většinu času ve skupinách na ostrově, kde se uplatňuje další z jejich vlastností - rádi se sluní. Lemuři mají obecně problémy s termoregulací, a proto je často můžeme vidět v komické situaci jak opřeni o strom nebo kolegu sedí s rozpaženýma rukama a tváří nastavenou ke slunci nasávají sluneční paprsky (Příl. č. 02.). Lemur vari je ve své domovině Madagaskaru dokonce díky této vlastnosti domorodci nazýván jako lemur uctívající slunce (GRZIMEK, 1990). Pro chov jim postačuje teplota okolo C. Nesmí zde však chybět prostor na ukrytí před nepříznivým počasím, zvláště deštěm. Vnitřní kotec by měl mít pro pár rozměry nejméně 3 3 2,5 m. Přizpůsobujeme jej velikosti skupiny a aktivitě jednotlivých druhů (KOŘÍNEK, 2000). Rozdíl v nároku na prostor se bude lišit vzhledem k velikosti u vari a ostatních lemurů. Pro vari je doporučeno 12,0 m 2 s výškou 2,5 m a u ostatních lemurů to je 9,0 m 2 a výška zůstává stejná 2,5 m (ÚKOZ, 2000). Prostor by měl být co nejvíce rozčleněn. Po kleci můžeme rozvěsit třeba různě silná lana, houpačky a provazové žebříky. Vhodné jsou i silné větve a police umístěné na stěnách, kde lemuři rádi odpočívají. Některým druhů můžeme přidat i budku do které si mohou kdykoli vlézt, když se cítí ohroženi (Příl. č. 16., 17., 21., 23, 24., 25.). V základní charakteristice jsem již psala o oblíbenosti slunění u lemurů. V období chladu bývají mrzutí, náladoví a abnormálně choulostiví. Proto bychom je při teplotách pod bodem mrazu neměli nechávat ve venkovních výbězích a umožnit jim volný přístup domů, i když zrovna bude parné léto. Teplotu místnosti udržujeme mezi 18 a 25 C a vzdušnou vlhkost 40 až 70 % (ÚKOZ, 2000). 20

30 2.6 Krmení Převážná část lemurů v ZOO ČR jsou všežravci, kteří dávají přednost především rostlinné složce před živočišnou. Stravu se snažíme podávat co v nejpestřejší skladbě s ohledem na kvalitu a dané roční období. Mezi nejoblíbenější ovoce patří banán a hrozny. Dále jej krmíme vařenou rýží, tvarohem, vejci, piškoty, ovesnými vločkami, hmyzem, doplněné o kompletní směsi pro opice a vitamíny a minerálními látkami (KOŘÍNEK, 2000). Potravu jim předkládáme 2krát až 3krát denně a vždy máme namysli, že lemuři jsou náchylní ke ztučnění. Díky jejich uchopovací schopnosti prstů si dokáží potravu podat do úst. Jednotlivci, co už si v zoo přivykli na své ošetřovatele, se nechají rádi krmit z ruky, čehož se využívá například u komentovanému krmení pro návštěvníky (KOŘÍNEK, 2000). U makiho (čeleď: Cheirogaleidae) tvoří větší část jídelníčku hmyz jako jsou cvrčci, mouční červi, švábi a jen občas přidáme kuřecí nebo hovězí maso. Opět krmíme sladkým ovocem různých druhů, dětské přesnídávky, strouhaná mrkev, sladké kaše, žloutek s tvarohem. Do všeho přimícháváme vitamíny a minerály, aby měl maki vše co potřebuje pro správný růst a nestrádal (KOŘÍNEK, 2000). Opět ale musíme přihlédnout k jeho malé velikosti, kdy optimální váha makiho je 50 g a při nadbytku potravy se toto číslo může vyšplhat na maximum 130 g, kdy už se jedná o extrémní obezitu. Taková zvířata pak mají dietní jídelníček složený pouze z jablek, hmyzu a kašiček v omezeném množství. Obezita se stejně jako u lidí s věkem zvyšuje. V prvních dvou letech života netloustnou ani kdyby docházelo k překrmování a nesprávné výživě. Ve třetím roce může dojít k tloustnutí. Jestliže nesnížíme krmnou dávku mohou se maki proměnit ve velké chlupaté koule, ze kterých postupně vyčuhují jen dlouhé uši, bystré oči a špičatý nosík, čtyři malinkaté končetiny s miniaturními nehtíky a velký tlustý ocas (PODHÁJSKÝ, 2000). Příklad lemuřího jídelníčku pro denní lemury podle KOŘÍNKA (2000): Snídaně: veka a pomazánka (tvaroh a med na oslazení) ovesný bochánek (směs ovesných vloček, krmné směsi a vody) Svačina - oběd: miska ovoce a zeleniny Brzká večeře: puding 21

31 ovesný bochánek ovoce K pití podáváme čaj a vodu. Příklad lemuřího jídelníčku pro noční lemury podle PODHÁJSKÉHO (2000): Potrava lemurů by měla být pestrá s ohledem na jejich výrazné individuální chutě. Základ stravy tvoří ovoce a zelenina. Nejraději konzumují banány, jablka, hrušky, citrusy, kiwi, hroznové víno, švestky, rajčata, mrkev dle sezóny. Z živočišné složky nepohrdnou zejména larvami potemníka, larvami smrtníka, cvrčkem domácím, cvrčkem banánovým, švábem a jinými druhy švábů, sarančí stěhovavou, housenkami i dospělci zavíječe voskového a smýkaným hmyzem. Preferují létavý hmyz, obzvláště loví mouchy, moučné moly i můry, pak sarančata, cvrčky, šváby a nakonec larvy potemníků. K rostlinné a živočišné stravě přidáváme nepravidelně, většinou 2x týdně různé kašičky: dětská mléčná kaše + křepelčí vajíčka + strouhaná sepiová kost + A, D 3, E, B-komplex, Ca, rostlinné oleje (slunečnicový a olivový) + minerální doplněk. V období konce březosti a laktace veškerou potravu zasypáváme strouhanou sepiovou kostí. Z nepublikovaných materiálů od Ing. Jitky Vokurkové jsem se dozvěděla, že na Madagaskaru přinášejí chovaným lemurům potravu v závěsných polouzavřených koších. Ty zavěsili pomocí lan do různých výšek. Účelem je, aby lemur musel vyvinout určitou činnost proto, aby dostal jídlo. Lemur se nebude nudit, nezleniví a ještě ho to možná bude bavit a vše bude brát jako hru (Příl. č. 29.). Jiný způsob byl napichování různých druhů ovoce na rošty, kdy se opička nedostala ihned k celému jídlu, ale musela prstem popřípadě drápkem šťourat tak dlouho dokud něco nevybrala. 22

32 3 CÍL Na začátku psaní této bakalářské práce jsem si stanovila několik cílů, které bych ráda splnila: 1) ve kterých ZOO a jaké druhy se v ČR chovají. 2) stručně charakterizovat chované druhy v našich ZOO a jejich welfare (potravní nároky, nároky na prostor, jestli daný druh potřebuje zvláštní zacházení než jiné druhy, zda je to lemur s denní nebo noční aktivitou apod.). 3) navrhnout vhodný welfare chovu u Lemuriformes. 23

33 4 MATERIÁL A METODIKA Ve své práci jsem měla za úkol srovnat jednotlivá welfare chovu u infrařádu Lemuriformes. Nejprve jsem si musela zjistit v kterých ZOO se lemuři chovají. Napsala jsem y do jednotlivých ZOO ČR, abych si ověřila pravdivost internetových stránek o tom, které druhy Lemuriformes chovají. Poté jsem si dohodla bakalářskou praxi v ZOO Brno. Po absolvování praxe v ZOO Brno, jsem si dohodla schůzku s Ing. Jitkou Vokurkovou, která je koordinátorkou chovu poloopic pro Českou republiku. Zajela jsem za ní do ZOO Olomouc, kde pracuje a promluvila si s ní o mém tématu bakalářské práce. Postupně jsem navštívila ZOO ČR, u kterých jsem již měla ověřené, že chovají lemury. Sledovala jsem v jakých podmínkách jsou u nás lemuři chování. Jaké mají dispozice k tomu, aby mohli spokojeně žít a úspěšně se rozmnožovat. Co mají společného a která ZOO by se mohla inspirovat ostatními. Také jsem si všímala, v jakých skupinách žijí, jak se jednotlivé druhy navzájem tolerují, co mají rádi nebo naopak nesnášejí, jak si zvykli na přítomnost lidí, svých chovatelů, jak tolerují návštěvníky. Část informací jsem převzala ze své starší práce ze střední školy, kterou jsem dělala na podobné téma. Tato práce se jmenovala Lemuři, poloopice z Madagaskaru a zoologických zahrad a byla součástí mé maturitní zkoušky. Tehdy vznikala při praxi v ZOO Jihlava. Zde jsem získala s chovem lemurů a ostatních zvířat nejvíce zkušeností. Zajímavá byla i zkušenost, kdy jsem se dostala do zákulisí celé ZOO a dozvěděla se něco více o celém provozu ZOO vůbec. Schraňování nejrůznějšího materiálů a čerpání informací bylo nedílnou součástí této práce. Snažila jsem se používat co nejmladší zdroje, ale pro téma mé práce se mohly použít i informace ze starší literatury. Některé informace z této práce pochází i ze zahraničních zdrojů, ale většinu informací jsem čerpala ze zkušeností, které jsem získala při jednotlivých praxí v ZOO a z povídání s kolegy. Navštívila jsem i zahraniční servery, které se lemury zabývají, stránky o Madagaskaru, chráněných parcích, kde se lemuři chovají a přečetla několik cestopisů. 24