ZPRAVODAJ. Češi na ME v Belehradě: pouze kvalitní blok na medaili nestačil. Věstník Českého volejbalového svazu

Transkript

1 ZPRAVODAJ Věstník Českého volejbalového svazu Češi na ME v Belehradě: pouze kvalitní blok na medaili nestačil Šampionát pod lupou statistiky... str. 4-6 Ženy na ME v beachi dvakrát deváté... str. 2 Studentky v Turecku patnácté... str Felbábová s Bízou mistry v mixech... str. 23 Kolář s Tichým pošilhávali po medaili... str. 21

2

3 ZPRAVODAJ 10/ 2005 obsah Vážení čtenáři, opět Vám po měsíci přinášíme nové číslo volejbalového Zpravodaje. V úvodu se vracíme k největší letošní mezinárodní akci - Mistrovství Evropy mužů v Bělehradě, kde náš tým obsadil devátou příčku. Podrobné statistiky nám napoví, jak si reprezentanti a český tým vedli v jednotlivých statistikách. Dále si můžete přečíst první část analýzy, kterou k ME zpracoval Doc. Jaroslav Buchtel, Csc. z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Nejen o ME jsme mluvili s Milanem Fortuníkem. Dozvíte se, jak nás na Univerziádě reprezentovaly studentky nebo jak Dr. Valášek učil Afričany smečovat. Začaly nám také soutěže, na které jistě mnozí z Vás netrpělivě čekali. Ať už se vydáte přímo do hal nebo budete volejbal sledovat v televizi (jistě jste zaregistrovali nový Time-out, který nám přinese v sezoně další přímé přenosy a záznamy), přejeme Vám co nejvíce pěkných zážitků s touto hrou. Chcete změny ve Stanovách ČVS? Napište! Petr Černý Na základě usnesení 6. konference ČVS konané bylo uloženo výboru ČVS prověřit současné znění stanov, zabývat se návrhy na jejich změnu a k tomu využít všech prostředků vnitrosvazové diskuse. Návrh změn stanov předložit pak příští konferenci. Tento závěr konference dále rozpracovala SR na svém zasedání V souladu s těmito závěry obracíme se prostřednictvím svazového věstníku Zpravodaje ČVS k široké volejbalové veřejnosti a vyzýváme všechny naše členy, kteří se domnívají, že je třeba změnit Stanovy ČVS, vědí v čem a proč, nechť zašlou svůj návrh s odůvodněním na adresu Český volejbalový svaz, Zátopkova 100/2 PS 40, Praha 6, nebo elektronickou poštou na adresu czech.volley ball@cstv.cz. Návrhy s příslušným odůvodněním budou pak vyvěšeny na našich webových stránkách. Bude možno na ně reagovat, dále je doplňovat a měnit. Podávání návrhů je omezeno do konce tohoto roku. Po tomto datu došlé návrhy vyhodnotí legislativní komise ČVS a připraví návrhy na změny pro SR do a dále pak pro jarní zasedání výboru ČVS. Za spolupráci děkuje Legislativní komise ČVS OBSAH ČÍSLA 10/2005 REPREZENTACE MUŽI Češi na ME - kvalitní blok a přihrávka analýza ME mužů 2005 v Bělehradě - Buchtel BEACHVOLEJBAL na ME ženy dvakrát deváté, muži třináctí MS do 21 let: Kolář s Tichým pošilhávali po medaili METODIKA o mateřském volejbalovém jazyce INFORMAČNÍ SERVIS Univerziáda ženy Hnátnice obhájila Felbábová s Bízou mistry republiky v mixech Bučovice sahaly po poháru Kopřivnice slaví 60. let volejbalu ročník dorosteneckého turnaje v Uh. Hradišti školení trenérů 2. třídy školení trenérů KCM a ZŠ NÁZOR nahlédnutí do pražského mládežnického volejbalu MLÁDEŽ testovací turnaj SCM a družstev extraligy Aktuální informace a další zajímavosti najdete na internetových adresách: ČVS - FIVB - CEV - Obrázek na první straně obálky: Jiří Novák smečuje na ME 2005 v Bělehradě ZPRAVODAJ ČVS Vydává měsíčně jako věstník Český volejbalový svaz, Zátopkova 100/2, PS 40, PRAHA 6-Strahov, fax/tel: (00 420) , , tel: (00 420) ; cerny@cvf.cz, czech.volleyball@cvf.cz. Redakční rada: Ivo Dubš, členové: J. Machová, J. Žižka, P. Černý, V. Věrtelář. Zodpovědný redaktor: Petr Černý. Redakce: Václav Věrtelář. Redakční uzávěrka tohoto čísla: 14. října Informace dopisovatelům: Pouze příspěvky, které redakce obdrží do posledního dne měsíce, mohou být umístěny do následujícího čísla zpravodaje. Design a sazba: Václav VĚRTELÁŘ. Tisk: Hana Nosová, Filipínského 42/705, Brno. Počet výtisků: 500. Změny v adresáři a nové zájemce o odběr přijímá do evidence ČVS (p. P. Černý), příspěvek na vydávání pro rok Kč (2. pol Kč). Pouze pro vlastní potřebu ČVS a jeho složek. Zapsáno MK ČR do evidence periodického tisku pod ev. č. MK ČR E ISSN:

4 reprezentace muži Češi na ME kvalitní blok a přihrávka, slabý servis, útok, pole a nahrávka Michal Rak útočí proti francouzskému bloku BĚLEHRAD - Měla to být cesta za medailí, na kterou mužský volejbalový fanoušek čeká dvacet let. Místo toho se vrátili čeští reprezentanti z Mistrovství Evropy v Bělehradu s devátým místem. Nepodařilo se tak splnit cíl umístit se do 5. místa, abychom nemuseli příští rok hrát kvalifikaci na ME 2007, neboť nás čeká Mistrovství světa 2006 v Japonsku. Samotní hráči přitom pomýšleli ještě výše, nahlas hovořili dokonce o medaili. Navrátilec do týmu Jiří Novák dokonce prohlásil, že pokud tým medaili nepřiveze, lidé mohou hráče nakopat do zadku. Sebevědomí tedy rozhodně před vrcholem sezony reprezentantům nechybělo. Výsledek však hovořil za vše. Hráči zklamali fanoušky nejen výkonem, ale zejména svým přístupem ke hře. Neuvěřitelně zamotaná skupina dávala Čechům šanci na postup do vysněného semifinále i přes dvě porážky. Stačilo v rozhodujícím utkání porazit 3:1 Řecko. Naši dokázali otočit v první sadě obrovsky vyrovnanou koncovku a set uhráli 30:28. Místo toho, aby je obrat nabudil, připomínali v další fázi utkání zmoklé slepice. Působili naprosto odevzdaným dojmem, na hřišti se nenašel nikdo, kdo by tým vyburcoval a strhnul k bojovému výkonu. Výsledkem byla prohra 1:3 a konec šancím nejen na postup do další fáze turnaje, ale i na přímý postup na ME 2007, který si zajistilo prvních sedm týmů (včetně pořadatelského Ruska). 4 Více než porážka mrzel fanoušky projev, jakým se tým navenek prezentoval. Tým vedl Francouz Tillie, který v létě vystřídal u reprezentačního kormidla Pavla Řeřábka. A právě práce na zlepšení a upevnění vztahů v týmu byla jeho hlavním cílem. Hráči si změnu pochvalovali, ale realita na evropském šampionátu vypovídala o něčem jiném. Tilliemu vypršela po ME smlouva a kdo povede reprezentaci v příštím roce na MS, není zatím jasné. Konečné pořadí ME 2OO5 1. Itálie 7. Francie 2. Rusko 8. Chorvatsko 3. Srbsko a Černá Hora 9. Česká republika 4. Španělsko 10. Portugalsko 5. Polsko 11. Nizozemsko 6. Řecko 12. Ukrajina Přehled nejlepších hráčů ME 2005 nejužitečnější: Alberto Cisolla (ITA) nejlépe podávající: Ivan Miljkovič (SCG) nahrávač: Nikola Grbič (SCG) libero: Mirko Corsano (ITA) blokař: Luigi Mastrangelo (ITA) útočník: Israel Rodriguez (ESP) přihrávač: Pavel Abramov (RUS) Petr Černý Mezi nejvíce bodující hráče se do první desítky dostal z Čechů univerzál Jakub Novotný, který zaznamenal 67 bodů na útoku při smeči, sedmkrát zablokoval a dvakrát skóroval při servisu. Suverénem v této kategorii je Srb Miljkovič. Slabou činnost Čechů na servisu dokazuje statistika nejlépe podávajících hráčů. Zatímco například Chorvati, kteří skončili o jednu příčku před námi, mají v první desítce hned trojí zastoupení, z našich se mezi nejlepší nevešel ani jeden. Michal Rak obsadil s průměrem jednoho přímého bodu po bloku na set čtvrté místo mezi středovými hráči. Pouze oba italští blokaři se vešli mezi nejlepší desítku, jiná země zde dvojí zastoupení nemá. Sebastian Swiderski z Polska byl vůbec nejúspěšnějším útočícím hráčem, pokud bychom přepočítávali úspěšné pokusy na procenta. Na druhou stranu, Srb Miljkovič byl dvakrát tak vytíženější. Do první desítky se žádný z Čechů nedostal. Přestože Jiří Novák musel čelit ostré kritice, zejména na přihrávce v úvodním utkání s Francií, v konečné statistice přijímajících hráčů mu patří výborné čtvrté místo. Velmi dobře si v této činnosti vedli Francouzi. Libero Henno se dostal v úspěšnosti přihrávky přes 60 procent, smečař Antiga skončil v pomyslném žebříčku třetí. V žebříčku nahrávačů, který jen velmi těžko vystihuje jejich činnost a mezi odborníky moc populární není, vede Chorvat Krnic, Ticháček ani Zapletal v první desítce nejsou. Také mezi deset nejlepších obranářů v poli se žádný Čech nedostal. Nejpřesnější zákroky předváděl Portugalec Ribeiro Hugo, který předvedl v průměru stejný počet zdařilých zásahů v jednom setu jako celý český tým! ZPRAVODAJ 10/ 2005

5 ZPRAVODAJ 10/ 2005 reprezentace muži Ribeiro Hugo suverénně kraloval i mezi libery, Habada se umístil před Nizozemcem Jeltem na předposledním místě s 53 procentní úspěšností. Českému týmu nutno přiznat perfektní práci na síti. S průměrem 3,37 přímých bodů blokem na set jsme byli vůbec nejlepší na turnaji. V útoku byli nejlepší v přepočtu na procenta Poláci, Rusové měli nejvíce úspěšných pokusů, které skončily přímo bodem. Nejmrštnější obranáře v poli mají Portugalci, kteří pochytali třikrát více míčů než Češi, kteří byli v této statistice vůbec nejhorší. Ani na servisu se našim nedařilo, v konečném hodnocení skončili za námi pouze Ukrajinci a Španělé. Ovšem na přihrávce Čechy předčili jen Srbové, se kterými jsme se společně jako jediní dostali nad padesátiprocentní úspěšnost. Na nahrávce jsme patřili opět k nejslabším, za námi se ve statistice krčí jen Francie a Španělsko. STATISTIKY - JEDNOTLIVCI Nejvíce bodující hráči 1. Miljkovic Ivan (SCG) Omrcen Igor (CRO) Fei Alessandro (ITA) Roumeliotis Nik. (GRE) Cisolla Alberto (ITA) Abramov Pavel (RUS) Wlazly Mariusz (POL) Falasca Guillermo (ESP) Coskovic Tomislav (CRO) Novotný Jakub (CZE) (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet bodů za úspěšný útok, blok, servis, celkový počet bodů) Nejlépe podávající hráči 1. Cisolla Alberto (ITA) Wlazly Mariusz (POL) Granvorka Frantz (FRA) Roumeliotis Nik. (GRE) Krnic Inoslav (CRO) Miljkovic Ivan (SCG) Kazakov Alexei (RUS) Gaspar Hugo (POR) Omrcen Igor (CRO) Coskovic Tom. (CRO) (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet přímých bodů, zkažených servisů, podání - po němž následovala rozehra, celkový počet servisů, počet přímých bodů na set) Nejlepší blokaři 1. Mastrangelo Luigi (ITA) Kieffer Oliver (FRA) Geric Andrija (SCG) Rak Michal (CZE) Molto Jose Luis (ESP) Tencati Luca (ITA) Kazakov Alexei (RUS) Tsakiropoulos A. (GRE) Rudnytskyy M. (UKR) Wlazly Mariusz (POL) (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet přímých bloků - po kterých následoval bod, počet chybných bloků, počet bloků které pomohly udržet míč ve hře, celkový počet bloků, průměr počtu bloků na jeden set) Nejlépe útočící hráči 1. Swiderski Sebastian (POL) Coskovic Tomislav (CRO) Fei Alessandro (ITA) Poltavsky Semen (RUS) Miljkovic Ivan (SCG) Cisolla Alberto (ITA) Wlazly Mariusz (POL) Abramov Pavel (RUS) Murek Dawid (POL) Rodriguez Israel (ESP) (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet bodů dosažených koncovým útokem, chybný útok, počet útoků, po nichž zůstal míč ve hře, celkový počet útoků, procento úspěšných útoků) Nejlépe přijímající hráči 1. Henno Hubert (FRA) Klok Marko (NED) Antiga Stephane (FRA) Novak Jiri (CZE) Vujevic Goran (SCG) Verbov Alexey (RUS) Dimitrakopoulos Ch. (GRE) Ribeiro Hugo (POR) Gkiourdas Marios (GRE) Samardzic Marko (SCG) (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet vynikajících příjmů, přímých bodů pro soupeře po vlastní přihrávce, počet ostatních přihrávek, přihrávek celkem, procento vynikajících příjmů) Nejlepší nahrávači 1. Krnic Inoslav (CRO) Zygadlo Lukasz (POL) Vermiglio Valerio (ITA) Grbic Nikola (SCG) Kournetas Vasileios (GRE) Makarov Serguei (RUS) Ushakov Konstantin (RUS) Pinheiro Nuno (POR) Shchavinskyy Sergiy (UKR) Tarel Kars van (NED) (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet zdařilých nahrávek, chybných nahrávek, počet ostatních nahrávek, celkový počet nahrávek, počet zdařilých nahrávek na set) Nejlepší obrana v poli 1. Ribeiro Hugo (POR) Corsano Mirko (ITA) Verbov Alexey (RUS) Boriskevitch Iouri (CRO) Sereda Serhiy (UKR) Coskovic Tomislav (CRO) Gacek Piotr (POL) Valido Alexis (ESP) Henno Hubert (FRA) Vujevic Goran (SCG) (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet zdařilých zásahů v poli, počet chybných zásahů v poli, počet ostatních zásahů v poli, celkový počet zásahů v poli, počet zdařilých zásahů na set) 5

6 reprezentace muži Nejlepší libero 1. Ribeiro Hugo (POR) Verbov Alexey (RUS) Sereda Serhiy (UKR) Henno Hubert (FRA) Corsano Mirko (ITA) Boriskevitch Iouri (CRO) Valido Alexis (ESP) Samardzic Marko (SCG) Habada Petr (CZE) Maan Jelte (NED) (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet vynikajících přihrávek a zásahů v poli, chybných přihrávek a zásahů v poli, počet ostatních přihrávek a zásahů v poli, celkový počet přihrávek a zásahů v poli, procento vynikajících přihrávek a zásahů v poli) STATISTIKA - TÝMY Nejlépe blokující tým 1. Česká republika Itálie Francie Srbsko a Černá Hora Španělsko Ukrajina Nizozemsko Polsko Rusko Řecko (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet přímých bodů dosažených blokem, počet chybných bloků, počet bloků které pomohly udržet míč ve hře, celkový počet bloků, počet přímých bodů dosažených blokem na set) Nejlépe útočící tým 1. Polsko Rusko Itálie Srbsko a Černá Hora Chorvatsko Řecko Ukrajina Česká republika Nizozemsko Španělsko (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet bodů dosažených útokem, chybný útok, počet útoků - po nichž zůstal míč ve hře, celkový počet útoků, procento úspěšných útoků) Nejlepší obrana v poli 1. Portugalsko Chorvatsko Rusko Itálie Ukrajina Polsko Srbsko a Černá Hora Španělsko Francie Řecko Nizozemsko Česká republika (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet zdařilých zásahů v poli, počet chybných zásahů v poli, počet ostatních zásahů v poli, celkový počet zásahů v poli, počet zdařilých zásahů na set) 6 Nejlépe servírující tým 1. Rusko Polsko Chorvatsko Itálie Francie Nizozemsko Srbsko a Černá Hora Portugalsko Řecko Česká republika Ukrajina Španělsko (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet přímých bodů z podání, počet chybných podání, počet ostatních zdařilých podání, celkový počet podání, počet přímých bodů z podání na set) Nejlépe přijímající tým 1. Srbsko a Černá Hora Česká republika Řecko Francie Nizozemsko Rusko Portugalsko Španělsko Ukrajina Itálie Polsko Chorvatsko (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet vynikajících příjmů, přímých bodů pro soupeře po vlastní přihrávce, počet ostatních přihrávek, přihrávek celkem, procento vynikajících příjmů) Nejlepší nahrávka 1. Chorvatsko Polsko Rusko Itálie Portugalsko Ukrajina Srbsko a Černá Hora Řecko Nizozemsko Česká republika Francie Španělsko (hodnoty v tabulce postupně vyjadřují: počet zdařilých nahrávek, chybných nahrávek, počet ostatních nahrávek, celkový počet nahrávek, počet zdařilých nahrávek na set) Takovéto radosti jsme se v celkovém umístění na ME nedočkali. ZPRAVODAJ 10/ 2005

7 ZPRAVODAJ 10/ 2005 reprezentace muži Analýza Mistrovství Evropy mužů 2005 v Bělehradě očima doc. Jaroslava Buchtela Autor tohoto příspěvku byl vyslán po delší době Fakultou tělesné výchovy a sportu v Praze na Mistrovství Evropy do Bělehradu, kde se hrála skupina II. za účasti našeho družstva. Bylo to proto, aby přímou účastí získal nové informace o současném vrcholovém volejbalu, které může uplatnit ve výuce studentů a trenérů a při tvorbě metodických publikací. V první části příspěvku se nejdříve zaměřím na poznatky týkající se celkové charakteristiky družstev z hlediska: a) věku, tělesné výšky a dosahů ve výskoku, b) technicko-taktické stránky a některých aspektů herního výkonu, c) psychické stránky. V další části budu charakterizovat hru jednotlivých družstev bělehradské skupiny s detailnějším zaměřením na naše reprezentační družstvo. V závěru se pokusím nastínit typické rysy současného vrcholového volejbalu a perspektivy jeho vývoje. Charakteristika družstev z hlediska věku, tělesné výšky a dosahů ve výskoku. Parametry věku, výšky a dosahů ve výskoku při smeči a bloku u základních šestek můžeme vidět z tabulky 1, která uvádí průměrné hodnoty u jednotlivých družstev všech dvanácti účastníků. Možnost získat bulletiny vycházející každý hrací den mi umožnily získat informace i o družstvech ze skupiny I. v Římě, které také v tabulce uvádím. Tabulka 1 Družstvo Věk Výška Výskok smeč Výskok blok SCG 28,0 199,5 345,8 324,0 ESP 26,7 197,3 345,3 325,3 GRE 29,0 200,5 347,5 333,3 NED 26,7 202,5 342,0 326,5 FRA 26,5 198,2 348,8 324,3 CZE 27,3 198,2 344,0 330,7 ITA 27,8 197,5 355,5 331,2 POL 25,8 198,3 350,3 329,3 CRO 24,8 200,5 340,0 324,0 POR 23,5 195,0 345,7 336,7 RUS 26,8 203,8 350,3 339,2 UKR 26,7 202,0 344,2 328,3 Z tabulky vidíme, že nejvyšší věkový průměr mělo družstvo Řecka 29,0 let, potom Srbsko a Černá Hora - 28,0 a Itálie 27,8 let. Tato všechna tři družstva se probojovala do finálové čtyřky. Čtvrtým nejstarším družstvem z celé dvanáctky bylo družstvo České republiky. Nejmladším družstvem bylo Portugalsko 23,5 let, stříbrní medailisté družstvo Ruska mělo dosti nízký věkový průměr 26,8 let. Lze tedy konstatovat, že naše družstvo bylo složeno ze starších zkušených hráčů, což byl možná také jeden z důvodů, proč se očekával úspěch na ME. Zaměříme-li se na tělesnou výšku, vidíme, že u osmi družstev jsou minimální rozdíly. Nejvyšší hráče má družstvo Ruska 203,8 cm a hned po nich Nizozemska 202,5 cm. Nejnižší výškový průměr má družstvo Portugalska 195,0 cm, Španělska 197,3 cm a Itálie 197,5 cm. Z výškových údajů je vidět, že tělesná výška nekoresponduje s umístěním družstva. Itálie měla třetí nejmenší základní šestku a získala titul Mistra Evropy a druhé nejmenší družstvo Španělsko se dostalo do finálové skupiny. Družstvo s druhým nejvyšším výškovým průměrem Nizozemsko nevyhrálo v bělehradské skupině ani jedno utkání a skončilo na šestém - posledním místě. Vliv výšky hráčů na výsledek družstva se projevil pouze u družstva Ruska, které se dostalo do finále a tam podlehlo po dramatickém boji Itálii. Celkově lze říci, že se potvrdil stále trvající trend stoupající tělesné výšky hráčů. Ukazují to i údaje o tělesné výšce hráčů na OH 1988 podle Metodického dopisu M. Ejema z roku Tam byla průměrná výška základních šestek družstev, která se umístila na místě následující: USA - 195,2 cm, SSSR - 195,8 cm, Argentina - 192,8 cm, Brazílie193,8 cm. Výše uvedenou tendenci potvrzuje i výška nahrávačů na letošním ME. Většinou se pohybovala kolem 195 cm. Pouze ruský nahrávač Ušakov měřil 198 cm a polský Zygadlo 200 cm. Naopak nejmenšího nahrávače mělo družstvo Itálie Vermiglio 190 cm, Francie - Le Marec Loic 190 cm, Chorvatska - Krnič 190 cm. I zde se ukazuje, že výkon družstva není výrazně ovlivněn výškou nahrávače. Vidíme to opět u družstva Itálie a Ruska, kde rozdíl ve výšce nahrávačů byl 8 cm. Stupňující požadavky na výšku, které vrcholový volejbal klade, se projevily i v relativně krátké době od roku 1998, kdy byla zavedena funkce hráče libera. Jedním z důvodů, pro který FIVB k této úpravě pravidel přistoupila, bylo zpřístupnit vrcholový volejbal hráčům menšího vzrůstu. Dát možnost těm menším a pohybově nadanějším hrát třeba i v národním družstvu. Zamýšlený předpoklad se však příliš nesplnil. Jak vidíme níže, hráči libera nejsou nízkého vzrůstu. Nevyskytuje se mezi nimi ani jeden hráč pod 185 cm. Skupina I Skupina II Corsano (ITA) 190 cm Smaradžič (SCG) 190 cm Gacek (POL) 185 cm Valido (ESP) 185 cm Boriskeič (CRO) 191 cm Dimitrakopulos (GRE) 188 cm Riberio (POR) 180 cm Maan (NED) 189 cm Verbov (RUS) 185 cm Henno (FRA) 188 cm Sereda (UKR) 185 cm Habada (CZE) 191 cm Úroveň jedné z nejdůležitějších pohybových schopností výbušné síly dolních končetin - nám ukazuje volejbalový výskok. Jeho ukazatelem je i dosah ve výskoku při bloku obouruč a při smeči jednoruč z rozběhu. Z tabulky 1 vidíme, že jsou určité rozdíly mezi družstvy. U smeče je rozdíl mezi nejlepší průměrnou hodnotou 7

8 reprezentace muži dosahu, kterou mělo vítězné družstvo Itálie a nejhorším družstvem - Chorvatskem 15,5 cm. Hodnoty většiny družstev se pohybují mezi cm, přes 350 cm přesně na 350,3 cm se dostala další dvě družstva Rusko a Polsko a nejvyšší hodnoty dosáhlo vítězné družstvo Itálie 355,5 cm. Zde se ukazuje, že nejlepší dvě družstva mají nejvyšší průměrný dosah ve výskoku. Naše družstvo zaujímá v této činnosti hodnotou 344,0 cm až 10. místo. Za nimi je už jen družstvo Nizozemska a Chorvatska. Dá se tedy říci, že na rozdíl od výškových parametrů úroveň výbušné síly ovlivňuje výkon hráčů v utkání. Je to především v kvalitě útočného úderu a bloku i smečovaného podání. U blokařského výskoku patří opět mezi nejlepší družstva Ruska (339,2 cm) a Itálie (331,2 cm), mezi které se zařadilo na druhé místo Portugalsko (336,7 cm). Naše družstvo dosáhlo v této činnosti lepších výsledků - skončilo na 7. místě. Ukazuje to na skutečnost, že naši blokaři mají evropské parametry výkonnosti. I u blokařského dosahu ve výskoku tedy platí, že nejlepší družstva mají nejvyšší dosah při bloku. Pokud bych se zaměřil na další pohybové schopnosti potřebné pro volejbal, jakou jsou lokomoční rychlost spojená s reakční rychlostí a speciální obratnost (pádová technika), možno říci následující. Vrcholoví volejbalisté, ať už se jedná o specializaci nahrávač, smečař, blokař či diagonální hráč a samozřejmě libero, mají tyto schopnosti na vysoké úrovni. Jsou to např. smečaři Francouz Antiga, Vujevič SCG, diagonální hráči Miljkovič SCG či Španěl Falasca Guillermo. Ti dokážou neuvěřitelně rychle doběhnout na místo, kde je zapotřebí být a v pádu úspěšně vybírat míč. Úspěšné zásahy v poli jsou samozřejmě podmíněny kvalitním blokem, který vytvoří potřebný stín bloku umožňující správné rozestavení hráčů v poli. 8 Charakteristika hry v z hlediska technicko-taktické stránky a některých aspektů herního výkonu Statistické záznamy prováděné v průběhu každého utkání způsobem předepsaným FIVB nepřináší žádné informace o charakteristice hry z hlediska herních systémů, kombinací a herních činností jednotlivce. Přináší pouze jednoduché informace o úspěšnosti hráčů a družstev v některých herních činnostech. V této části příspěvku vycházím proto ze svých slovních záznamů zaznamenávaných do přenosného počítače a grafických nákresů, které jsem prováděl v každém z patnácti utkání. HERNÍ SYSTÉM Všech šest družstev používalo ve hře systém s jedním nahrávačem vynikajících kvalit. Tito nahrávači nejen perfektně ovládali všechny druhy nahrávek, ale také dobře blokovali a vybírali obtížné míče v poli (stejně jako ostatní specialisté jak uvádím výše). Snad jen druhý nahrávač Pujol z Francie, který většinou střídal a pouze v posledním utkání hrál všechny sety, neměl tak kvalitní blok. Bylo to zřejmě dáno jeho tělesnou výškou 185 cm (nejnižší hráč z účastníků ME). Nahrávači též výborně plnili funkci dirigenta družstva a až na několik výjimek patřili mezi největší bojovníky, kteří burcovali ostatní hráče k co nejlepšímu výkonu. Klasická specializace funkcí (kromě nahrávače): smečař, blokař a diagonální hráč - dříve označován jako univerzál - se projevuje především v jejich obvyklých postaveních ve kterých hrají v zónách u sítě: blokař v zóně 3, smečař 4 a nahrávač 2. Pokud přijde k síti diagonální hráč (hrající v postavení na úhlopříčce s nahrávačem), přemísťuje se většinou do zóny 2, někdy také zůstává v zóně 4. Většina nahrávek směřuje na něj tehdy, je-li v zadních zónách. Tam nikdy nepřijímá a útočí ze zrychlených nahrávek ze třetího sledu. Na výborné úrovni mají hráči zvládnuty finálové herní činnosti (je možno jimi dosáhnout bodu) podání, smeč a blok, které jsou schopni úspěšně realizovat i v psychicky náročných herních situacích v koncovce setu. Ve hře v poli není výrazných rozdílů z hlediska specializací. Dá se tedy říci, že rozdíly v této HČJ mezi jednotlivými specializacemi funkcí hráčů téměř mizí. Pro vrcholové hráče volejbalu je typická všestrannost, avšak preciznost v provádění všech herních činností jednotlivce, vysoká úroveň speciálních volejbalových motorických schopností i psychická odolnost. Dalším znakem je nesmírná bojovnost spojená s maximální koncentrací a bojovností. Útočné kombinace HERNÍ KOMBINACE U útočných kombinací se stále více projevuje trend, který nastal v posledních létech a stále pokračuje. Pokud družstvo přesně přijme podání či přihraje v průběhu rozehry nahrávači do výskoku, realizuje se zakončení kombinace téměř vždy smečí ze zrychlené či rychlé nahrávky. Základem těchto kombinací je rychlík hraný vysoko nad sítí z kolmé či mírně šikmé nahrávky vzhůru. Vrcholoví blokaři na ME (např. Francouz Monneraye 206 cm a jeho kolega Kieffer 200 cm, Stankovič ze SCG 205 cm, Španěl Molto 204 cm, Řek Tsakiropoulos 205 cm) perfektně s otočkou umísťovali míče na zem mimo blok a dosahovali vysokého procenta úspěšnosti. Tyto nahrávky na rychlík byli kombinovány s rychlými přistřelenými a velmi často zkrácenými nahrávkami smečařům do zóny 4 a také diagonálním hráčům do zóny 2. Rychlíky za hlavu se vyskytovaly méně, avšak byly také úspěšné. Nejvyšší četnost a také až na výjimky úspěšnost mělo zakončování útočných kombinací rychlík + přistřelená rychlejší nahrávka na diagonálního hráče do zóny 1. Zde je třeba si uvědomit, že vysocí hráči s velkou odrazovou silou dolních končetin dokázali úspěšně útočit po doskoku ze 3. sledu tak, že smeč byla často prováděna ze stejné vzdálenosti od sítě, jako by ji realizoval hráč přední řady. Dalším zakončením v kombinaci s rychlíkem bylo velmi úspěšně prováděno z nahrávky opět zrychlené, přistřelené mezi zónu 6 a 5. Odtud smečovali nejen diagonální hráči jako jsou Miljkovič, Falasca, Castard a další, ale také smečaři (např. Antiga, Gerič, Vujovič, Pascual). Proti takto zakončovaným útočným kombinacím se velmi obtížně stavěl dobrý blok, protože prvním jeho předpokladem bylo rychlé přemístění k místu útoku soupeře. A to bylo v dané herní situaci krajně obtížné. Dalším druhem vyústění útočných kombinací bylo ulití. Pokud jej provedli nahrávači jednoruč ve výskoku, bylo téměř vždy úspěšné. Jestliže však použili ulití smečaři, nemělo již takovou úspěšnost, a proto se příliš často nepoužívalo. Já osobně jsem toho názoru, že klasická ulívka prsty není v současném vrcholovém volejbalu mužů vhodná. Hráči se k ní dokážou rychle přesunout a vybrat ji v pádu skluzem hřbetem ruky na podlaze. Jako úspěšnější se ukázalo tzv. sklepnutí lehký úder z výšky za blok nebo roláda úder do míče provedený dlaní a zpevněnými prsty s vrchní rotací míče. Útok z normálních vysokých nahrávek se vyskytuje výhradně jen po špatném příjmu a hráči se snaží získat bod pro vlastní družstvo především prudkým vytlučením trojbloku či dvojbloku, který zpravidla soupeř stačí v krajních zónách postavit. Někteří hráči využívají svého vysokého výskoku, podívají se jaké je rozestavení hráčů v soupeřově poli a tvrdě útočí mimo nebo přes blok - nečastěji po lajně nebo ostrou diagonálou. Tento způsob zakončení útočné kombinace je typický např. pro Castarda, Granvorku, Vujeviče či Pascala. ZPRAVODAJ 10/ 2005

9 ZPRAVODAJ 10/ 2005 reprezentace muži Obranné kombinace Co se týče obranných kombinací, nepřineslo letošní ME žádné nové poznatky. Družstva jsou proti útoku soupeře z vysokých nahrávek v rozestavení nebo a spoléhají na prostor, který zakryje blok. Jsou schopni prudké smeče vybrat právě proto, že stojí na správném místě, kam pak smeč dopadá. V pohybu, až na výjimky, se nedaří tyto prudké smeče vybrat. V případě útoku soupeře středem - rychlíkem - blokuje samozřejmě pouze střední blokař a krajní hlídají svého příslušného krajního hráče a přesunují se s ním v případě zrychlených zkrácených nahrávek do útoku ze druhého a třetího sledu. Úspěšnost obrany proti rychlíku je možno zvýšit pouze výchozím postavením zadních krajní hráčů, kteří se posunují blíže k útočné čáře, aby případně mohli vybrat rychlík smečovaný s otočkou. V případě útoku z normální vysoké nahrávky pak rychle ustupují do příslušného postavení. U další skupiny obranných kombinací postavení při vykrývání vlastního smečaře používané nejčastěji při smeči proti kompaktnímu dvojbloku či trojbloku se také neobjevila žádná novinka. Smečař je vykrýván nejčastěji třemi hráči, ve velmi malé míře pak dvěma hráči. Vzhledem k individuálním kvalitám vykrývajících hráčů (píši o nich výše) jsou tito schopni vybrat velmi rychlé míče, které se odrazily od bloku. Vlastní odbití se často děje reflexivně, v pádu a jakýmkoliv způsobem, který pravidla dovolují. Postavení na příjem podání Postavení na příjem podání se v mužském volejbalu v posledních létech také nezměnilo. Podání přijímají výhradně dva smečaři a libero, diagonální hráč nikdy podání nepřijímá. Toto postavení je stejné jak proti prudkému smečovanému podání, tak proti plachtícímu většinou zkrácenému podání ve výskoku. Podávající hráči jen zřídka kdy vyhledávají určitého přijímajícího hráče, neboť jejich kvalita není příliš rozdílná. Týká se to především vztahu smečařů a liber. Ukazují to i statistické výsledky úspěšnosti příjmu podání. Mezi deseti nejlepšími přijímači ze všech dvanácti družstev bylo pět liber a pět smečařů. Nejvyšší úspěšnost mělo francouzské libero Henno 71,21 % a hned za ním Boskan ze SCG 67,21 %, dále libero ze SCG Samardžič 60,71 % a smečař ze stejného družstva Vujevič 60,47 %. Podání HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE Na ME 2005 se téměř výhradně podávalo ve výskoku a to především prudkým smečovaným podáním a v menším měřítku pak plachtícím zkráceným podáním. Ukazuje se, že nejvyšší úspěšnost mají prudká smečovaná podání. Plachtící tzv. naskakovaná podání jsou podle mého názoru neúspěšná. Jen v málo případech se z nich dosáhlo přímého bodu. Ukazují to i závěrečné statistiky. Mezi deseti nejlépe podávajícími hráči byli všichni, kteří používali tvrdá smečovaná podání. Mezi nejlepší patřil Mariusz (POL) průměrem 0,60 přímých bodů tzv. es za jeden set, za ním Rus Teťukin 0,58, místo obsadili Zobo FRA, Roumeliotis GRE a Baranov RUS s úspěšností 0,50 es za set. Výjimkou, která směřuje proti mému názoru, je pouze situace v utkání CZE - FRA. Zde francouzský smečař Antiga krátkým naskočeným podáním zcela zlikvidoval teoreticky našeho nejlepšího přijímače Nováka. Chtěl bych se krátce zmínit o postavě střídajícího diagonáního hráče Zoba (FRA). Tento hráč černé pleti udivoval mimořádně vysokým výskokem a fantasticky tvrdým smečem i podáním z velké výšky. Útočil vždy a v jakékoliv herní situaci za jakéhokoliv stavu s velkou úspěšností a uchvátil svým výkonem nejen mně, ale i publikum, které mu nadšeně aplaudovalo. V posledním utkání mistrovství však již tak úspěšný nebyl. Bylo to zřejmě způsobeno jeho jednoduchou netaktickou hrou a možná také nezvládnutím psychického stresu, který poslední utkání Francouzů představovalo. Těm stačilo v utkání kdy SCG již mělo postup do finálové skupiny v Římě zajištěno zvítězit jakýmkoliv rozdílem a postupovalo by z druhého místa. To se jim však v nejhezčím utkání bělehradské skupiny nepodařilo. Po dramatickém boji podlehli SCG těsně 2:3. Příjem podání a přihrávka v průběhu rozehry Příjem podání vždy byl a je i v současném vrcholovém volejbalu nejdůležitějším faktorem úspěšnosti útočných kombinací. Provádí se především bagrem mimo osu těla a také v ose těla v různých postojích, pádech, na místě i po rychlém krátkém přesunu vpřed i do stran. Nejlepší přijímači mají dokonale zvládnutou techniku tohoto odbití a provádějí jej často po velmi prudkém podání s dostatečnou přesností tak, aby nahrávač mohl bez problému nahrát ve výskoku jakýkoliv druh nahrávky. Je zajímavé, že mezi deseti nejlepšími přijímači bylo devět z bělehradské skupiny a pouze jeden z italské 9

10 reprezentace muži ruské libero Verbov. Nejlépe přijímajícím hráčem byl Hubert Henno (FRA) 71,21% úspěšnost, náš Novák obsadil 9. místo s průměrnou úspěšností 51,43 %. Přihrávka v průběhu rozehry byla vždy prováděna s velkou přesností a nejen bagrem, ale i odbitím obouruč vrchem. Nejčastěji přihrávala libera, která přesně zpracovala míče zadarmo od soupeře nejen z větší vzdálenosti od sítě, ale i směřující do blízkosti síti. Dávala tak možnost předním hráčům dobře se připravit na vyústění útočných kombinací smečí. Nahrávka Nahrávku dokonale ovládalo osm nahrávačů, které jsme mohli v bělehradské skupině vidět. Kromě nahrávačů, kteří nastupovali v první polovině turnaje v základních sestavách, to byl druhý nahrávač Pujol, který často střídal prvního nahrávače Le Marreca a hrál i v rozhodujícím utkání se SCG. Dalším výborným nahrávačem byl náš Ticháček, který vytrvale plnil úlohu druhého nahrávače v našem družstvu, přestože se ukazoval být výkonnostně lepším nebo alespoň rovnoceným Zapletalovi. V současném vrcholovém volejbalu se používá normální vysoké nahrávky - až na výjimky - pouze po vybírání obtížně zpracovatelných míčů. Po nich míč nedopadá do blízkosti sítě a nahrávač, pokud se dokáže rychle přemístit, nahrává vysokou nahrávku do potřebného směru i vzdálenosti. Pro nahrávače není problém dotáhnout vysokou nahrávku na velkou vzdálenost hranou před sebe či za hlavu často po delším rychlém přesunu. Pokud je příjem tak špatný nepřesný, že specialista nahrávač se nemůže k místu nahrávky přesunout, musí nahrávku provést kterýkoliv jiný hráč. Toto není pro současné vrcholové hráče různých specializací problémem. 10 Dalším znakem vrcholových nahrávačů je schopnost utajit do posledního okamžiku místo, kam bude nahrávka směřovat. Poloha těla, paží, ale především prstů je taková, že soupeřovi blokaři velmi obtížně odhadují, zda nahrávka bude směřovat před či za nahrávače. Samozřejmě skoro všechny nahrávky provádí nahrávač ve výskoku. Jakmile je výborný nebo alespoň dobrý příjem (neumožňuje úplně všechny druhy nahrávky), nahrávají se tzv. přistřelené zrychlené nahrávky do různých směrů rovnoběžné se sítí. Velké množství zrychlených nahrávek směřuje šikmo od sítě, jak je uvedeno v odstavci o útočných kombinacích. Základem všech útočných kombinací je nahrávka na rychlík, kterou dokážou vrcholoví nahrávači perfektně provést. Je to nahrávka, při které míč stoupá kolmo či mírně šikmo vzhůru značnou rychlostí, takže smečař jej může zasáhnout v jakémkoliv bodě vzestupné dráhy letu. Specialisté nahrávači na ME, kteří měřili 190 cm i více, odbíjeli míč ve značné výšce nad sítí a dokázali vytáhnout dlouhý míč směřující přes síť k soupeři a perfektně nahrát většinou jednoruč na rychlík. Úspěšnost nahrávky byla statisticky hodnocena stejně jako u všech herních činností jednotlivce trojbodovou kvalitativní stupnicí. V případě nahrávky jsou statistické výsledky velmi diskutabilní, neboť pozorovatel zaznamenávající tuto činnost neví nic o domluvě nahrávače se smečaři. Dalším zkreslujícím faktorem je četnost činností. Hodnocený hráč, který má velmi nízkou četnost může pak průměrnou či procentuální hodnotou vyjít lépe než vysoce zatěžovaný hráč. Zde by bylo na místě porovnávat skupiny hráčů s přibližně stejnou četností - např. v určitém rozmezí. To platí také pro přihrávku, smeč, blok i vybírání. Útočný úder Smeč ve vrcholovém volejbalu mužů je prováděn z různých druhů nahrávek - jak bylo zmíněno v předchozí části článku - z velké výšky a s velkou razancí. Nejčastěji se snaží smečaři dosáhnout bodu vytlučením bloku. Druhým nejčastějším způsobem je vyhnout se bloku a prudce zasmečovat do pole soupeře. Téměř všichni smečující hráči se ve výskoku dokážou podívat na rozestavení soupeřových hráčů v poli a umístit míč většinou po lajně nebo po ostré diagonále. Pokud smečují blokaři rychlíkem, málokdy smečují před sebe. Ve většině případů používají rychlík s otočkou a vyhýbají se jednobloku směrem vlevo nebo vpravo. Míč smečovaný po rychlé nahrávce vysoko nad sítí pak prudce dopadá do levé či pravé přední části soupeřova pole. ME ukázalo, že k úspěchu vedou smeče prováděné sklepnutím či tzv. roládou dopadající za soupeřův blok. Nejkvalitnější smečaři úspěšně bodovali také technickými smeči údery prováděnými s menší rasancí a umísťovanými do zadní části soupeřova pole. Téměř všichni smečaři ovládali tvrdý útok ze zadních zón především však diagonální hráči. V současném vrcholovém volejbalu útočí smečař z normálních nahrávek vždy proti bloku. Tento druh smečování se stává stále obtížnější, vzhledem ke kvalitě obrany soupeře v krajních zónách u sítě prováděné především trojblokem a také dvojblokem. Nahlédneme-li do výsledků statistických záznamů hodnotících úspěšnost smečařů bez ohledu na funkci smečař, blokař a diagonální hráč, dostáváme se k následujícím zjištěním. Nejvyšší průměrnou úspěšnost měl diagonální hráč Swiederski (POL) 64,29 %, ovšem četnost jeho smečů byla daleko nejnižší. To potvrzuje můj i všeobecně známý názor o vztahu úspěšnosti k četnosti uvedený výše. Na dalších místech skončili smečař Čoškovič (CRO) 60,26 % a další dva italští hráči smečař Cissola a diagonální hráč Fei. U Feie je nutné se zmínit o jedné zajímavosti. ZPRAVODAJ 10/ 2005

11 ZPRAVODAJ 10/ 2005 reprezentace muži Tento hráč působil několik let jako blokař a teprve v posledních létech přešel na funkci diagonálního hráče. Jak je vidět z jeho výsledků úspěšnosti, nečinila mu změna funkce žádné problémy místo v hodnocení úspěšnosti obsadili smečaři Abramov a Teťukin, osmý byl náš Jakub Novotný a až na 9. místě skončil vynikající diagonální hráč Miljkovic (SCG). Jeho četnost smečů však značně převyšovala ostatní smečaře. První desítku pak uzavíral nizozemský blokař Horstink. Blok Blokování se stává ve vrcholovém volejbalu stále těžší herní činností. Kvalitní příjem prováděný dvěma smečaři a liberem, po něm následující přesná nahrávka v různých především rychlých variantách - a z ní prudké smeče prováděné na nečekaných místech z velké výšky, kladou na blokující hráče vysoké nároky jak z hlediska motorického, tak technicko-taktického i psychického. Na ME se potvrdilo, že blokování se v současném vrcholovém volejbalu projevuje následujícími znaky: a) proti útoku z vysokých nahrávek na okraje sítě se téměř vždy staví trojblok, dvojblokem se blokuje již méně, b) při útoku z kratších rychlejších nahrávek směřujících rovnoběžně se sítí se snaží vrcholoví střední blokaři i krajní blokaři rychle přesunout k místu bloku a postavit dvojblok, c) proti útoku ze zadních zón (ze třetího sledu) dokážou hráči u sítě často postavit dvojblok i když se jedná o smeč ze zrychlené nahrávky, d) středový hráč blokař si důsledně hlídá svého protějšího útočníka a snaží se rychlým a vysokým jednoblokem s výrazným přesahem umístěným do směru otočky smečaře úspěšně zablokovat rychlík. Specialisté blokaři, přestože jsou vysokého vzrůstu mají výbornou úroveň lokomoční rychlosti spolu s rychlostí reakční. Také jejich koordinační schopnosti jsou na vysoké úrovni. To jim umožňuje jednak rychlý přesun na bloku a také vynikající zákroky při vybírání míčů v poli prováděném jak v postojích, tak často i v pádech. Dnes již není velká výška hráčů handicapem pro hru v poli. Podíváme-li se do statistických záznamů, vidíme, že nejúspěšnějším blokařem bělehradské skupiny byl Francouz Kieffer s bodovým průměrem 1,83 bloků za set. Na dalších místech byli: Gerič (SCG) 1,40, Mastrangelo 1,32 a dále Molto (ESP) a Kazakov (RUS). Z našich blokařů se dostal do první desítky Rak. Vybírání Vybírání je herní činnost jednotlivce, ve které v posledních létech nastal nejvyšší růst výkonnosti. Vynikajícími zákroky v poli se prezentují nejen libera, ale i ostatní specialisté smečaři a blokaři. Samozřejmě těsně za specialisty libery jsou nahrávači. Tuto skutečnost potvrzují i statistické záznamy. V nich mezi deseti nejlépe hodnocenými hráči ve hře v poli je pět liber, tři nahrávači a dva smečaři. Úroveň hry v poli zde koresponduje s celkovým umístěním na 2. místě je italské liberto Corsano s průměrem 3,33 vynikajích (excelentních) zákroků za set a 3. místo obsadilo ruské libero Verbov 2,92 excelentně vybraných míčů. I zde stejně jako u nahrávky je nutné upozornit na subjektivnost hodnocení výkonu hráčů a problematiku neznalosti domluvených postavení družstva při obraně dirigované liberem. Úspěšnost vybírání také úzce souvisí s bojovností a volním úsilím, o kterém se zmíním následně. Autor nevyjadřuje oficiální názor ČVS. Charakteristiky hry družstev skupiny II z hlediska psychické stránky V této části příspěvku se pokusím vyjádřit své subjektivní názory na charakteristiku hry družstev bělehradské skupiny zahrnující některé oblasti psychické stránky herního výkonu. První oblastí je aspekt bojovnosti hraničící až s rvavostí spojený s morálkou hráčů a celého družstva. Všechna družstva, kromě našeho se projevovala navenek jasnými znaky bojovnosti. Hráči se stále výrazně povzbuzovali, gestikulovali, radovali po každé úspěšné akci a při neúspěšném zásahu naznačovali hráči, že se nic nestalo. Často diskutovali s rozhodčími a někdy i s protihráči, což je samozřejmě určitá forma psychického nátlaku na soupeře i rozhodčího. Další oblastí je maximální koncentrace na dění při hře a vysoký stupeň volního úsilí. Projevovalo se to již při podání, kdy řada hráčů využívala poměrně dlouhého časového limitu na podání (8 s) a při příjmu podání, kdy přijímající hráči soustředěně sledovali činnost podávajícího soupeře. Stejné platí o blokařích i hráčích připravených na zásah v poli. Třetí oblastí je dostatečná komunikace mezi hráči a to nejen mezi nahrávačem a ostatními hráči, ale prakticky mezi všemi skupinami hráčů, např. polaři i blokaři. Komunikace s trenérem v průběhu hry byla minimální. Družstva byla složena převážně ze zkušených hráčů tvořících sehraný kolektiv a v hlučném prostředí, které v bělehradské hale bylo, by pokyny trenéra stejně nemohli slyšet. Trenéři tak udíleli rady obvyklým způsobem při řádných a technických oddechových časech a v přestávkách mezi sety. Čtvrtou oblastí je vysoká úroveň adaptace hráčů na stressové situace představované především vývojem stavu bodů v setu. Hráči družstev Srbska a Černé Hory, Francie, Řecka i dalších se dokázali s těmito situacemi vyrovnat a v rozhodujících fázích setu ve většině případů nekazili např. podání, příjem, smeč a naopak nekompromisně bodovali a dovedli své družstvo k vítězství. Hráči našeho družstva však tuto schopnost - odolnost proti stressu - neprokázali. Přestože dokázali hrát vyrovnanou partii do stavu např. 20:20, v koncovce těchto setů začali kazit, nebodovali a prohrávali. Markantní to bylo v prvních dvou utkáních proti SCG a FRA. Další oblastí je chování náhradníků vyjadřující sounáležitost s družstvem a snahu pomoci mu. Střídající hráči u většiny družstev soustředěně pozorovali hru svého družstva, nadšeně fandili, tleskali, slovně povzbuzovali a příliš se mezi sebou nebavili. Bohužel mně se zdálo, že u našeho družstva se tyto projevy příliš nevyskytovaly. Souhrn vlivu všech těchto oblastí bylo možno vidět především při hře v poli. Především to byli Řekové, Španělé a Francouzi, kteří vrhali neuvěřitelné někdy i opakované rybičky zakončené odbitím ve skluzu rukou na zemi, či vybírali neobvyklými zákroky na místě i po pohybu velmi těžce zpracovatelné míče. Při všech těchto činnostech se neustále hlasově a gestikulačně povzbuzovali. Také po prohraném utkání bylo vidět, jak je porážka mrzí. Nebyli jen tzv. otráveni, ale nešťastni, že se jim utkání nevydařilo. Nejvíce to bylo vidět u Francouzů, kteří hodně bojovali a přesto své poslední utkání, jež by je v případě vítězství dovedlo do finále, prohráli. Nahrávač Pujol zdrceně seděl na zemi a slzy mu stékaly po tváři, podobně jako dalším hráčům - např. kapitánovi a vynikajícímu hráči Antigovi. Závěrem bych chtěl říci že psychická stránka připravenosti hráče k podání výkonu má v současném volejbalu rozhodující význam, protože kondiční i technicko-taktická stránka je u předních evropských družstvech na přibližně stejné úrovni. Doc. PhDr. Jaroslav Buchtel, CSc, vedoucí oddělení volejbalu na katedře sport. her FTVS UK v Praze 11

12 univerziáda ženy Univerziáda: O našem osudu rozhodl hned první zápas s Kanadou, říká Luboš Bednář Konečnou patnáctou příčku obsadily české reprezentantky na Univerziádě v tureckém Izmiru. Týmu pod vedením Luboše Bednáře se tak nepodařilo splnit vlastní očekávání v podobě umístění v první desítce. Na poslední Univerziádě před dvěma lety v Koreji český výběr nestartoval, v roce 2001 skončil rovněž ve druhé desítce. Jak jste spokojen s vystoupením svých svěřenkyň? Chtěli jsme skončit do desátého místa, ale kvalita soupeřů tu byla vysoká. Řada týmů se tady představila s reprezentantkami, například Španělsko tu mělo kompletní národní tým včetně realizačního týmu. Univerziádu pojali jako přípravu na nadcházející Mistrovství Evropy v Chorvatsku. Asijské země pracovaly dlouhodobě ve dvouletém cyklu, na Univerziádu se připravovaly nepřetržitě dva až tři měsíce, odehrály spoustu přípravných zápasů. Úroveň turnaje tedy minulé Univerziády převyšovala? Řeknu to takto. Úroveň turnaje byla vyšší než letošní Mistrovství světa juniorek. A nejlepších osm týmů mělo vyšší kvalitu než družstva na devátém až dvanáctém místě na posledním Mistrovství Evropy žen v roce To není jen můj názor, stejného mínění jsou například trenéři italského a francouzského týmu, kteří byli na letošním Mistrovství světa do dvaceti let osobně přítomni. Co rozhodlo o tom, že jsme nepostoupili mezi nejlepších dvanáct týmů? Klíčový pro vývoj celého turnaje z našeho pohledu byl první zápas ve skupině. Pokud bychom Kanadu porazili, bylo reálné do 12. místa skončit. Narazili bychom totiž v prvním zápase nástavby na Portugalsko, které jsme v boji o 15. místo porazili. V zápase s Kanadou jsme ve druhém setu neudrželi vedení 16:8 a 21:16. Ve třetím a čtvrtém setu jsme soupeře jednoznačně přehráli. V pátém setu jsme zase nevyužili pět bodových situací v klíčových situacích za stavu 5:7 a 8:9. Pohled na sportovní vesnici, kde byli ubytováni studenti při letošní Univerziádě v Turecku. 12 Výsledky českého výběru Skupina ČR Kanada 2:3 (-22,-24,18,17,-12), 108 min. Sestava: Michnová, Chalcarzová, Hanusová, Jamborová, Franková, Kallistová, libero Fraňková Střídaly: Novotná, Jonášová ČR Nový Zéland 3:0 (18, 9, 12), 53 min. Sestava: Michnová, Novotná, Jonášová, Vlásková, Franková, Kallistová, libero Fraňková Střídaly: Chalcarzová, Hanusová, Fiedlerová, Chroustovská ČR Estonsko 3:0 (16,15,19), 65 min. Sestava: Chroustovská, Franková, Jonášová, Novotná, Chalcarzová, Kallistová, libero Fraňková Střídaly: Fiedlerová, Jamborová, Hanusová, Michnová ČR Turecko 0:3 (-11,-24,-17), 68 min. Sestava: Chroustovská, Franková, Jonášová, Jamborová, Novotná, Kallistová, libero Fraňková Střídaly: Michnová, Chalcarzová, Fiedlerová, Hanusová, Vlásková ČR Thajsko 1:3 (-21,21,-16,-19), 98 min. Sestava: Chroustovská, Chalcarzová, Jonášová, Novotná, Fiedlerová, Kallistová, libero Fraňková Střídaly: Michnová, Jamborová, Franková, Hanusová, Vlásková Tabulka skupiny 1. Thajsko Turecko Kanada Česká republika Estonsko Nový Zéland 0 5 Skupina o místo: ČR Francie 0:3 (-20,-19,-23), 65 min. Sestava: Chroustovská, Chalcarzová, Jonášová, Jamborová, Fiedlerová, Kallistová, libero Fraňková Střídaly: Michnová, Novotná, Hanusová, Franková, Vlásková ČR Japonsko 1:3 (29,-15,-19,-22), 108 min. Sestava: Chroustovská, Franková, Jonášová, Jamborová, Chalcarzová, Kallistová, libero Fraňková Střídaly: Michnová, Novotná, Fiedlerová, Hanusová, Vlásková ČR Portugalsko 3:2 (13,20,-16,-23,9), 98 min. Sestava: Chroustovská, Novotná, Jonášová, Vlásková, Fiedlerová, Hanusová, libero Fraňková Střídání: Michnová, Jamborová, Chalcarzová, Franková, Kallistová Konečné pořadí: 1. Tchajwan 11. Francie 2. Polsko 12. Kanada 3. Čína 13. Japonsko 4. Itálie 14. Brazílie 5. Thajsko 15. Česká republika 6. Turecko 16. Portugalsko 7. Srbsko 17. Estonsko 8. Rusko 18. Nový Zéland 9. Španělsko 19. Austrálie 10. Finsko 20. Jihoafrická republika ZPRAVODAJ 10/ 2005

13 ZPRAVODAJ 10/ 2005 univerziáda ženy Turecko i Thajsko byly zřejmě nad vaše síly? Turecko a Thajsko nás přehrály vyšší kvalitou jak jednotlivých hráček, tak vyšší kvalitou týmového výkonu. Přesto jsme dokázali ve druhém setu proti Turecku vést 24:22, ale nevyužili jsme dva setboly. V utkání proti Thajsku jsme soupeře první dva sety překvapili kvalitním servisem a dostatečně důrazným útokem. Od stavu 8:7 ve třetí sadě ale Asijky zkvalitnily přihrávku a naše děvčata začala dělat násobené chyby na útoku. Zápasy s Estonskem a Novým Zélandem byly formalitou. Ve skupině o deváté místo jste porazili jen Portugalsko. Proti Francii jsme propadli v útočné fázi. V prvním setu jsme měli jen jedenáct, ve druhém dvanáct a ve třetím šestnáct vítězných útoků. Za celý zápas jsme nedokázali dát kvalitní servis, pouze jedno eso při šesti chybách. Soupeř odpřihrával osmdesát procent našich servisů za jedna. Zápas s Japonskem přinesl z naší strany bojovný výkon, přestože jsme vyhráli. První set jsme udělali čtrnáct! nevynucených chyb. Ve třetím setu jsme nevyužili vedení 7:3 a po sérii chyb na příjmu jsme soupeře vrátili do hry. Ve čtvrtém setu jsme za stavu 20:20 nezvládli vítězně útočit v herním komplexu po přihrávce a následně dva nedůrazné bloky v zóně II Japonsko potrestalo. Celý zápas jsme nedokázali realizovat taktiku a techniku blokování v zóně II a následnou obranu v zóně V a I. V prvním setu jsme počet nevynucených chyb, míče zadarmo a servis vykompenzovali čtyřiadvaceti vítěznými útoky. Pak ale statistiky začaly prudce klesat. Závěrečný zápas proti Portugalsku rozehrály hráčky, které dostaly během turnaje méně příležitostí. Zvládly bez problémů první a druhý set. Ve třetím setu ztratilo družstvo herní jistotu a za stavu 7:11 se na hřiště vrátila sestava, která hrála předcházející zápas s Japonskem. Set se nám ale zvrátit nepodařilo a po zbytečných chybách jsme v základní sestavě prohráli v koncovce i čtvrtý set. V pátém setu jsme za stavu 8:7 dokázali soupeře definitivně přehrát. Jaké bylo zázemí turnaje? Já bych letošní univerziádu hodnotil jako nestandardní turnaj v těžkých podmínkách. Problémy byly s ubytováním, stravováním, zajištěním dopravy na sportoviště. Některé dopolední tréninky jsme museli strávit v posilovně, neboť byl problém s dopravou. Celkové prostředí bylo spíše nevýhodné pro podávání kvalitních výkonů. V devíti dnech jsme museli odehrát osm zápasů, což je těžší model než poslední Mistrovství světa žen 2002 v Německu. Petr Černý České studentky se v Turecku náramně bavily. Kromě hry stihly i prohlídku města a drobné nákupy. K tomu všemu nechyběla dobrá nálada. 13

14

15 ZPRAVODAJ 10/ 2005 O mateřském volejbalovém jazyku Dokončení z minulého čísla Diskusní téma č. 4: Kdy bráníme a kdy útočíme? Na jednom semináři padla otázka, zda zařadit podání mezi obranné či útočné herní činnosti. Můj názor na toto a podobné otázky je následující: úseky hry, kdy má družstvo míč pod kontrolou a kdy má míč pod kontrolou soupeř se podstatně liší charakterem činnosti i herního chování. Proto je velmi problematické dělení na útočnou, resp. obrannou fázi a útočné nebo obranné herní činnosti. Zda se jedná o útok nebo o obranu, záleží na charakteru herní situace a na konkrétních záměrech jednotlivých družstev. Podobně je to i s herními kombinacemi: tradiční rozdělování herních kombinací na obranné a útočné je nutné dále doplnit. Například postavení hráčů při soupeřově přehrání míče zadarmo, může být i útočnou herní kombinací, pokud se družstvo rozhodne útočit prvním nebo druhým odbitím. Podání může být útokem i obranou, podle toho jaký má cíl. I když je tenis odlišný od volejbalu díky jedinému možnému odbití, lze uvést jednu paralelu s tenisem. Při tenisových výměnách jediným měřítkem toho, kdo je v obraně a kdo v útoku, je konkrétní herní situace, strategie a konkrétní situační cíle jednotlivých hráčů. Jestliže hraje hráč s velmi slabým servisem, výbornými základními údery od základní čáry a výborným prohozem proti hráči s výborným returnem, může být servis přechodem z útoku do obrany, jindy je servis jednoznačným útokem. Pohled do volejbalové praxe je zcela zdravý a logický. Většina trenérů rozumí pod pojmem útok nahrávku a útočný úder, pod pojmem obrana spojenou činnost, která zahrnuje blokování a hru v poli (vybírání). Přihrávku bere většina trenérů jako zakládání útoku, ne jako obranu. Na druhé straně jsou situace, kdy jediným cílem servisu soupeře je udělat bod (podání na hranici rizika) a úkolem přihrávajících hráčů na vlastní straně je pouze udržet míč ve hře a v tomto případě se jedná o obranu nebo zakládání protiútoku. Závěr č. 4: Protože je sporné striktně rozdělovat průběhy rozeher ve volejbalu na obranu a útok, je z hlediska volejbalové systematiky základním kritériem pro dělení rozeher na menší úseky kontrola nad míčem. Pan Václav Praktický: Prosím vás, každý trenér přeci jasně ví, co to je obrana a útok. Když máme míč na naší straně, tak útočíme nebo se chystáme útočit a když má míč na své straně soupeř, tak se bráníme nebo se chystáme bránit. Proč to komplikovat míčem pod kontrolou, stačí nám na to dvě slova: obrana a útok. Pan Praktický má částečně pravdu. Skutečně je to zpravidla tak, jak říká. Ale, ne vždy. Například jestliže soupeř zachraňuje špatně zpracovaný míč a přehrává jej třetím odbitím v krajní nouzi bagrem přes síť, těžko se dá činnost vlastního družstva označit jako obrana. Této herní situaci daleko výstižněji odpovídá pojmenování zakládání útoku nebo příprava na útok. Vlastní družstvo nezaujímá obranné postavení, nýbrž postavení určované následujícím útokem. Dokonce každý trenér je u vytržení, když takovou situaci jeho družstvo nezrealizuje a nepromění v úspěšný útok, resp. zisk bodu. Čili v tomto ohledu se pan Praktický mýlí, protože družstvo nemá míč na své straně a přesto se nebrání, ale zakládá útok. Proto se domnívám, že z hlediska volejbalové systematiky je dělení rozehry na úseky jednoznačně dáno jen kontrolou nad míčem. Úseky hry se potom dělí na dílčí úseky podle toho, jakým způsobem družstvo kontrolu nad míčem získalo (po podání soupeře, resp. po útoku soupeře). Dílčí úseky dělíme na základní typy herních situací podle strategického cíle družstva v HS, ale o tom až jindy. A praxe s tím nemá již vůbec žádné problémy (viz výše), protože vychází z logiky HS a pojmenovává jevy s přirozeným citem. Výše zmíněnou situaci, kdy družstvo přijímá míč zadarmo od soupeře, nazve každý trenér zakládáním (přípravou) útoku, nikoli obranou. Diskusní téma č. 5: Zavedeme nový termín výchozí formace? Ve výše uvedeném textu jsme narazili na výraz činnost hráče v herní kombinaci. Z hlediska popisu herních kombinací to má další výhodu. Herní kombinace není jenom schéma, ale především činnost. Tato součinnost hráčů je stavebním kamenem hry. Pravda o hře je obsažena v tajemných souvislostech, které odhalujeme jen zřídka, protože jinak by hra přestala být hrou. Combinare (lat.) znamená spojovat dvě věci a součinnost hráčů, čili činnost hráčů v herních kombinacích, to je činnostní podstata kolektivní hry. Záměrně používáme termínu činnostní, pod tímto pojmem máme na mysli souhru (ve smyslu spolupráce s míčem, například: útok po vystřelené nahrávce) a kooperaci (ve smyslu jednání podle smluvených pravidel). Například: obranné kombinace se odehrávají v úseku, kdy družstvo nemá míč v držení, proto mají charakter vzájemně sladěných pohybů podle smluveného plánu. Bohužel se podstata teoretického výkladu herních kombinací redukovala v minulých letech do výčtu schématických popisů, které nevypovídaly nic o činnosti hráčů, o strategických cílech a taktických principech jednotlivých herních kombinací a nekopírovaly průběh hry. Jedinou jejich hodnotou bylo, že byly výčtem herních situací. Pro trenérskou praxi byly tyto výčty těžko využitelné. Úkolem volejbalové teorie bude začít rozebírat nejen týmové herní kombinace (obranná kombinace), ale rovněž skupinové herní kombinace (kombinace při přihrávce, kombinace při blokování atd.), popisovat taktické principy jednotlivých herních kombinací. Dále bude nutné oddělit herní kombinace od výchozích herních formací (viz definice), které zachycují činnost družstva při zaujímání výchozího postavení. Zdá se totiž, že by se pro upřesnění hodilo používat pojem formace pro popis rozestavení hráčů družstva jako celku v určitých momentech rozehry. Pro vyjádření rozestavení ve smyslu rozmístění hráčů vůči sobě navzájem a vůči prostoru hřiště je pojem postavení příliš chudý (viz dále) a pojem kombinace (nebo dokonce obranná či útočná kombinace) nepřesný. Termín formace je přesným vyjádřením stavu, protože se tu popisuje jakýsi útvar. Vezměme například činnost družstva na vlastní straně X v momentu doteku míče nahrávačem soupeře (na straně Y): výraz herní kombinace by při popisu HS na straně X zcela nevystihoval stav, protože se nejedná o cílevědomou spolupráci, kterou se řeší herní situace (řešení se teprve připravuje). Pokud bychom použili termínu výchozí postavení, mohlo by se to plést s výchozím postavením jednoho hráče (to je užíváno teoretiky i praktiky). Museli bychom vždy uvádět výchozí postavení družstva nebo výchozí postavení hráče. Z tohoto pohledu se výchozí formace jeví jako nejjednodušší a nejvýstižnější označení, které by navíc mělo šanci prosadit se do slovníku praktiků. metodika O mateřském jazyku 15

16 metodika O mateřském jazyku 16 Závěr č. 5: Týmová herní kombinace je vědomá spolupráce všech hráčů družstva při řešení herní situace, která je zaměřena na splnění strategického cíle družstva v určité herní situaci. Zatímco výchozí formace je útvar (rozestavení), který vytvářejí všichni hráči zaujetím výchozích postavení, resp. střehových postojů ve vzájemném vztahu, vzhledem k předpokládanému vývoji herní situace. Toto herní chování družstva je zaměřeno na přípravu plnění strategického cíle družstva v určité herní situaci. Diskusní téma č. 6: Herní chování Dalším problematickým bodem je pojmenování hierarchie pojmů činnost, jednání a chování. Jestliže totiž mluvíme o řešení herních situací (viz definice herních situací), musíme připustit, že některé herní situace se řeší i něčím, co lze jen těžko pojmenovat jako herní činnost. Například verbální projev (hlasový projev nahrávače v nepřehledné situaci), gesto (symbolické rozpažení hráče, který oznamuje, že bude hrát míč od soupeře zadarmo, mimika (rychlá neverbální domluva ) mezi nahrávačem a smečařem při nečekaně vzniklé situaci, vnucení řešení herní situace soupeři (nabízení prostoru podávajícímu hráči soupeře upravením výchozího postavení ve formaci pro přihrávku), utajování výchozího postavení při blokování, klamný rozběh k útoku atd. Ejem (1988) definuje herní činnosti jednotlivce jako opakované a obvyklé jednání hráčů, kde pojem jednání stojí hierarchicky nad pojmem činnost. Například herní gestikulace je skutečně spíše jednáním než činností. Přesto se však domnívám, že pojem, který v sobě obsahuje jednoznačně všechny jmenované jevy, je chování a ve hře tedy herní chování. I blokování je chování, ale mimický posuněk lze těžko zařadit pod pojem herní činnost, i když se jako takový může významně podílet na řešení herní situace. I nečinnost je chování, spíše než jednání. Závěr: Pokud budeme usilovat pouze o rozvoj herních činností, nebudeme učit schopnosti hrát, ale schopnosti vykonávat činnosti a to je něco jiného. Náš úkol je učit hráče herně se chovat (do toho patří jak technika, tak třeba chování v pauzách mezi rozehrami). Proto je základním pojmem i základní kategorií navrhované systematiky HERNÍ CHOVÁNÍ. Pan Václav Praktický: Já bych s vámi možná i souhlasil, ale není to právě to slovíčkaření, o kterém jste mluvil před tím? Potřebují toto trenéři skutečně vědět? Myslím si, že ano. V momentu, kdy zahájíte trenérskou činnost u družstva, ať u družstva mladších žaček, tak u reprezentace ČR mužů, začnete se pokoušet o to, abyste změnil chování hráčů (hráček). Začnete jim vnucovat svoji představu o životním stylu, o režimu sportovce, o denním programu, o chování mimo hřiště i na hřišti. Čili měníte chování člověka. A na hřišti? Co nám způsobuje šediny a žaludeční vředy? Ne problémy s tím, jak blokovat nebo jak hrát útok prvním sledem. To naučíme s obtížemi, ale naučíme (pokud nejsme ignoranti). Daleko těžší je změnit herní chování hráčů. Aby pod určitou vaší představou viděl hráč totéž; aby byl schopen jednat ne pudově, ale racionálně; aby pochopil, že není na hřišti sám; aby věděl, že to co se mu zdá jasné, se spoluhráči zdát jasné nemusí, což vyžaduje jisté chování; aby věděl, že i v pauzách mezi rozehrami se hraje ; aby věděl, že i chování je herní činnost; aby ; aby ;. Z tohoto důvodu je nutné i v našem trenérském cechu mluvit na prvním místě o herním chování. Diskusní téma č. 7: Zmatení jazyků Z výše uvedených nejasností dochází ke zmatení jazyka mezi teorií a praxí. Výraz herní činnost jednotlivce trenér nepoužívá nebo jej použije zřídka, spíše jako bonbot. Kdo tedy tyto výraz potřebuje, když ne trenér? Potřebuje ho teorie, aby mohla jevy popsat a kategorizovat, a tím pomohla praktikům podívat se na příslušný jev důsledněji, přesněji a z jiného úhlu pohledu. A hlavně: aby pomohla v obsahu hry hledat nové souvislosti, které praktik neobjeví, protože je jaksi uvnitř činnosti. Tak, aby mu byly teoretické poznatky v praxi k užitku a aby jej na druhé straně učily o volejbalu důsledněji a abstraktněji přemýšlet. V tomto případě musí volejbaloví teoretici a systematici podrobit volejbal nové analýze průběhu hry. Ejem (1988) říká: Hráčovo řešení pak může mít charakter řešení kolektivního (což je pro volejbal nejčastější a nejtypičtější) a nebo naopak může být zcela individuální. To zcela nevystihuje charakter herních situací. Ani jednoblok, ani smečování míče letícího od soupeře není zcela individuální činností, rozhodnutí je vždy vázáno na činnost spoluhráčů. V tom je odlišnost, hokejista může v určité situaci zapomenout na spoluhráče a rozhodnout se pro zcela individuální akci.to může volejbalista pouze při podání. V současné době to však vypadá, že volejbalová teorie a praxe jsou dva rozdělené světy, v nichž se mluví rozdílnými jazyky a v nichž jde každému úplně o něco jiného. Pan Václav Praktický: Tentokrát s vámi zcela výjimečně souhlasím. Praktik vnímá pod útočením útok i nahrávku. To je logické, protože kromě tréninku, kdy se používá útok po vlastním nadhozu, útočí hráč téměř vždy po nahrávce. Když jako trenér řeknu: Budeme nacvičovat útok z dvojky, každý hráč mi rozumí, že tím míním minimálně i nahrávku a podvědomě cítí, že to bude v návaznosti na další činnost (buď vlastní přihrávku, soupeřův blok nebo obojí). Proč se nedržet praxe, tam kde termíny vystihují obsah činnosti hráče a všichni zúčastnění (tzn. trenér i hráči) si pod tímto pojmem představí totéž? V této oblasti pojmenovávají činnost hráčů výstižně. I když výraz bodovka náleží k volejbalu do roku 1998, zůstal jako symbol pro situaci při protiútoku po vybrání útoku soupeře, i když už název nevystihuje tentýž obsah, co dříve. Proč by se měl měnit? Všichni rozumějí výrazu i jeho obsahu, kde je chyba? Stejně jako trenér nepoužije sousloví herní činnost jednotlivce útočný úder, ale prostě útok nebo smeč, nepoužije nikdy pojmenování herní kombinace rychlík, resp. útok č.1, ale prostě rychlík nebo jednička a myslí tím jak činnost nahrávače, tak útočníka. Když chce například trenér kritizovat výběr místa odrazu útočníka při této akci, mluví o činnosti, práci, výběru místa při jedničce, čili o činnosti hráče v kombinaci. Zde teorie nepotřebuje poučovat trenéry. Pokud trenéři potřebují pomoc teorie, pak musí přijít jinde totiž ve fenomenologii volejbalu, to je objektivní poznání smyslu herních dějů, jejich možných variant vývoje, herního chování hráčů a jejich popis a kategorizace. Fenomény (odtud fenomenologie) se zkoumají takové, jaké opravdu jsou a ne takové jak se na ně na základě dosavadních znalostí pohlíželo. Na základě fenomenologie volejbalu se dá vytvářet jednotná terminologie, ale ta už je otázkou úzu (zvyku, zvyklosti, stanovené normy, dohody), jak chcete. Citovaná literatura: Ejem, M. (1998). Volejbal. Praha: Olympia. Kaplan, O. (1999). Volejbal. Praha: Grada. Papageorgiu, A. & Spitzley, W. (1996). Handbuch für Leistungsvolleyball. Aachen: Mayer & Mayer Verlag. Selinger, A. (2000). Arie Selingeres Power Volleyball Základní pojmy (M. Ejem, Z. Valášek & J. Jinoch trans.), Zpravodaj ČVS, 2000 (4), Zapletalová, L., Přidal, V., & Tokár, J. (2001). Volejbal. Učebné texty pre školenia trénerov I.triedy. Bratislava: Peter Mačura PEEM. Zdeněk Haník, bývalý hráč a trenér, v současné době vedoucí úseku mládeže a metodiky ČVS (hanik@cvf.cz) ZPRAVODAJ 10/ 2005

17 IPSAL je oficiální dodavatel Českého volejbalového svazu Sportovní povrchy -Taraflex Bezpečnost především: Minimalizace rizika zranění Sportovní povrchy Taraflex jsou navrženy tak, aby zkombinovaly absorpci nárazu s dalšími bezpečnostními rysy, aniž by tím utrpěl hrací výkon. Firma Gerflor věnuje bezpečnosti prvořadou pozornost, neboť většině zranění při sportu lze zabránit, pokud sportovní povrch absorbuje nárazy těla sportovce, redukuje tlak na jeho klouby a pomáhá překonávat únavu. Vícevrstvé sportovní povrchy od firmy Gerflor procházejí laminovacím procesem, který slučuje vrchní vrstvu ze100% čistého vinylu s výztuhou ze skleněných vláken a podkladem z patentované pěny s uzavřenými vzduchovými bublinami, aby byla zajištěna vynikající bezpečnost a byly splněny přísné výkonnostní standardy požadovanév Evropě i na celém světě. 1 Úprava PROTECSOL : Snadná údržba Snižuje riziko spálenin vlivem tření 2 Homogenní vrchní vrstva ze 100% čistého vinylu Vysoká trvanlivost 3 Výztuha ze skleněných vláken Stabilita rozměrů Odpor proti prošlápnutí 4 Podklad z pěny s uzavřenými vzduchovými bublinami Zvýšená absorpce nárazu a zhodnocení energie 5 Úprava SANOSOL Trvalá protiplísňová a bakteriostatická úprava zabraňuje růstu bakterií

18 beachvolejbal Na mistrovství Evropy ženy dvakrát deváté, muži třináctí MOSKVA Dělené deváté místo obsadily shodně české páry Felbábová Novotná a Tobiášová Nakládalová na beachvolejbalovém Mistrovství Evropy v Moskvě. Třetí ženský pár Klapalová Petrová skončil sedmnáctý. Příliš se nevedlo ani mužům. Bíza se Stejskalem skončili třináctí a bratři Benešové sedmnáctí. Felbábová s Novotnou svedly ve třetím kole oprav velmi vyrovnanou bitvu s norskou dvojicí Häkedalová - Toerlenová. Štěstí se bohužel k našemu páru obrátilo v nejnevhodnější dobu zády a Češky prohrály tiebreak 14:16. Přitom měli za stavu 14:13 mečbol, který ale dokázaly Norky odvrátit. Vzápětí uhrály Seveřanky dva šťastné body, zejména ten poslední, kdy se míč po jejich servisu převalil přes síť tzv. prasátko, byl pro Češky velmi krutý. Vicemistryně republiky Tobiášová s Nakládalovou ve stejném kole turnaje podlehly řecké dvojici Kutrumaniduová - Tsiartsianiová. Petrová s Klapalovou neuspěly v napínavé bitvě s Francouzkami Castelliovou a Gemise-Fareauovou. V rozhodujícím třetím setu české mistryně prohrály 13:15. Stejskal s Bízou spadli do oprav hned po prvním kole, když nestačili na Němce Brinka se Schneiderem. Bratry Beneše čekal v úvodním kole snadný soupeř, lichtenštejnský pár Indra - Wachter, které také bez problémů porazili. Ve druhém kole ovšem mistři republiky narazili na favority turnaje Němce Dieckmanna se Scheuerpflugem, vítěze dvou letošních turnajů světového okruhu. Němci nedali Benešům žádnou šanci, povolili jim uhrát 18 bodů a poslali je do oprav. V opravách přešli první kolo pouze Bíza se Stejskalem, kteří se v soutěži udrželi díky vítězství nad Ukrajinci Babičem a Nikolajevem. A mohli jít i dále přes italskou dvojici Galli - Raffaelli, které však nešťastně podlehli po hodinu a čtvrt dlouhém boji 16:18 ve třetí sadě. Bratři Benešové měli stejnou smůlu v prvním kole oprav, kde rovněž v tiebreaku nejtěsnějším rozdílem 13:15 podlehli litevskému páru Cyvas - Vasiliauskas. Výsledky ŽENY 1. kolo: Nakládalová, Tobiášová - Mandanová, Polová (ESP) 2:1 (-15, 20, 9) Klapalová, Petrová - Gudmannová, Kovacsová (HUN) 2:0 (11, 16) 2. kolo: Hakedalová, Toerlenová (NOR) - Nakládalová, Tobiášová 2:1 (25, -14, 11) Pohlová, Rauová (GER) - Klapalová, Petrová 2:0 (15, 12) Koutroumanidouová, Tsiartsianiová (GRE) - Felbábová, P. Novotná 2:0 (18, 18) Opravy: 1. kolo: Nakládalová, Tobiášová - Oblaková, Sirková (SLO) 2:0 (20, 12) Castelliová, Gemiseová-Fareauová - Petrová, Klapalová 2:1 (16, -18, 13) Felbábova, Novotná P. - Forrerová, Skrivanová 2:0 (15, 13) 2. kolo: Felbábová, P. Novotná - Lunardiová, Perrotaová (ITA) 2:0 (24, 10) Bojková, Bukrejevová (RUS) - Nakládalová, Tobiášová 0:2 (-19, -20) 3. kolo: Felbábová, P. Novotná - Häkedalová, Toerlenová (NOR) 1:2 (20, -19, -14) Kutrumaniduová, Tsiartsianiová (GRE) - Nakládalová, Tobiášová 2:0 (18, 17) Turnaj žen vyhrály Řekyně Arvanitiová - Aradassiuová, třetí pár letošního světového žebříčku, který ve finále zdolal nizozemskou dvojici Kadijková - Moorenová. Bronzové medaile získaly německé volejbalistky Pohlová - Rauová, vítězky mistrovství Evropy z předloňského roku. MUŽI 1. kolo: Bíza, Stejskal - Brink, Schneider (GER) 1:2 (16, -11, -9) bratři Benešové - Indra, Wachter (LCH) 2:0 (10, 17) 2. kolo: Ch. Dieckmann, Scheuerpflug - bratři Benešvé 2:0 (10, 18) Opravy: 1. kolo: Bíza, Stejskal - Babič, O. Nikolajev (UKR) 2:0 (14, 14) Cyvas, Vasiliauskas (LIT) bratři Benešové 2:1 (23, -16, 13) 2. kolo: Galli, Raffaelli (ITA) - Bíza, Stejskal 2:1 (13, -16, 16) Mistry Evropy se stali Španělé Herrera - Mesa, kteří ve finále zdolali švýcarskou dvojici Heuscher - Kobel. Třetí a čtvrtá pozice patří Němcům, respektive párům M. Dieckmann - Reckermann a Ch. Dieckmann - Scheuerpflug. Petr Černý 18 ZPRAVODAJ 10/ 2005

19 ZPRAVODAJ 10/ 2005 beachvolejbal MS do 21 let: Kolář s Tichým pošilhávali po medaili RIO DE JANEIRO - Před branami semifinále skončili čeští beachvolejbalisté Pavel Kolář s Martinem Tichým na mistrovství světa hráčů do jedenadvaceti let v brazilském Rio de Janeiru. Ženské dvojici Šárka Nakládalová a Veronika Opravilová se vůbec nedařilo. Ve skupině nevyhrála ani jeden zápas a skončila na 17. místě. Junioři Kolář s Tichým vstupovali do turnaje až jako osmnáctí nasazení a tak je ve skupině čekal šestý nasazený brazilský pár Brandao / Peres a sedmičky Kluken s Oxaalem z Norska. V prvním utkání si naši reprezentanti bez problémů poradili s rakouskou dvojicí Traxler / Streitfellner. Za necelých čtyřicet minut je vyprovodili z kurtu po výsledku 2:0 (11,18). Snadné vítězství přineslo Čechům uklidnění a pohodu, kterou si přenesli do druhého zápasu. Tam je čekali brazilští favorité, kteří ovšem svoji roli nepotvrdili. Kolář s Tichým hráli výborně a zápas ve všech činnostech kontrolovali. Brazilci se nedostali do své hry a tak nedošlo ani na jednu dramatickou koncovku. Po výsledku 2:0 (18,16) si naši zajistili postup ze skupiny. V posledním zápase základní části je čekali lépe nasazení Norové, kteří ovšem hned v úvodním zápase ve skupině utržili od Brazilců jeden z největších debaklů na šampionátu. Brazilci je za půlhodinku smetli 2:0 (9,11). Naši hráči proto mohli do zápasu nastoupit s klidným sebevědomím, což ve hře potvrdili. Nory vypráskali stejně jako Brazilci hladce 2:0 (14,12) a suverénně vyhráli svoji skupinu. Zajistili si tak nejvýhodnější možnou pozici pro druhý den, kdy bylo na programu vyřazovací play-off. Na rozdíl od evropských šampionátů se pavouk na mistrovství světa hraje pouze na jednu porážku. Poražený tým tak bez možnosti opravy balí kufry. Proto je pořadí ve skupině na světě vždy velmi důležité. Rusové Eremin a Daynov byli soupeři našich v prvním kole. A byla to vyrovnaná bitva se vším všudy. První set dospěl do koncovky, kterou lépe zvládli Rusové, kteří set vyhráli 21:18. Navlas stejná situace, pouze s opačným průběhem, se udála ve druhé sadě. O postupujícím musel rozhodnout ošidný tie-break. Naši si od počátku udržovali mírný náskok a po vítězství 15:11 postoupili do čtvrtfinále. Tam je čekal venezuelský pár Jackson s Fanemem. O výsledku celého utkání, jak se později ukázalo, rozhodl první set, který Kolář s Tichým nešťastně ztratili v koncovce 19:21. To se bohužel projevilo ve druhé sadě, když na Jihoameričany nestačili především psychicky a prohráli ji 15:21. Venezuelané se nakonec probojovali až do finále. I tak je ale páté místo na světovém šampionátu pro Čechy úspěchem. Titul získali Lotyši Samojlovs a Plavins, čerství mistři Evropy do 23 let a vítězové šampionátu dvacítek z loňska. Juniorky Nakládalová s Opravilovou sice prohrály všechna tři utkání ve skupině, kde skončily poslední, klidně ale mohly při troše štěstí postoupit. Hned v prvním utkání svedly obrovskou bitvu s favoritkami skupiny, s Brazilkami Grael a Julia. Naše děvčata získala první set a vypadalo to, že by si mohly dojít pro překvapivé vítězství. Druhý set ale stejným poměrem vyhrály Jihoameričanky. Ty měly více sil i v tie-breaku a po výsledku 2:1 (-17,17,12) získali patřičné sebevědomí do dalších zápasů. Naše hráčky nešťastný zápas zřejmě trochu poznamenal. Ve druhém utkání totiž v ještě vyrovnanější bitvě podlehly nizozemskému páru Van Iersel Wesselink 1:2 (16,-22,-16). První set byl jasnou záležitostí českého páru, který šel nekompromisně za vítězstvím. Ve druhém setu však místo toho, aby Nakládalová s Opravilovou zápas ukončily, nechaly Nizozemky dotáhnout. Nizozemky pak našim set v dramatické koncovce sebraly. V tie-breaku oba páry bezpečně ztrátovaly, ale rozhodující chybu opět udělal český pár, který si tak místo jasného vítězství připsal druhou porážku. V tu chvíli byla děvčata ve složité psychické situaci. Mohla mít totiž dvě výhry, což by je posouvalo dál v turnaji. Místo toho však jejich konto zdobily dvě nešťastné prohry. V posledním utkání ve skupině Nakládalová s Opravilovou narazily na rakouskou sesterskou dvojici Schwaiger / Schwaiger. A opakoval se situace z předchozích zápasů, respektive koncovek vyrovnaných setů. Češky opět prohrály v první setu o dva body 22:24 a ve druhém dějství již nenašly sílu vzdorovat a podlehly Rakušankám 0:2 (-22,-13). V konečném pořadí se tak české volejbalistky podělily o 17. místo. Juniorkám vládly na proslulé pláži Copacabana domácí Brazilky Salgadová a Camillinhaová. Muži: Finále: Samojlovs / Plavins (LAT) Jackson / Fane (VEN) 2:0 (15,9) O 3. místo: Koškarev / Prokopjev (RUS) - Salgado, Tiago (BRA) 2:0 (16,27) Ženy: Finále: Salgadová / Camillinhaová (BRA) Flemigová / Semmlerová (GER) 2:1 (-11,17,15) O 3. místo: D. Schwaigerová / S. Schwaigerová (AUT) Graessliová / Zumkehrová (SUI) 2:0 (18,19) Petr Černý 19

20 názor Nahlédnutí do pražského mládežnického volejbalu očima Dr. Zdeňka Valáška část 1: I ti nejmenší by měli prožívat radost z tvořivé, konstruktivní hry PRAHA Jistě mi dáte za pravdu vy všichni, kteří se obětavě hemžíte s volejbalovým potěrem po večerech, po sobotách a nedělích, často na úkor svých vlastních ratolestí a nejednou k nevůli svých rodinných protějšků, ve vlastním čase a většinou i za vlastní peníz, že ta drobotina za to stojí. A že vás ten svět čisté radosti, kterou přináší a dává sportovní zápolení, strhává s sebou a hluboce obohacuje váš citový život. V době, kdy jsem ještě hojně školíval na dvojkách i trojkách, si nepamatuji na kurs, kdybychom alespoň jedenkrát nesklouzli spontánně na toto sladkobolné téma. Po dlouhá léta, právě v období mých studentských a aktivních hráčských let, představovala česká volejbalová škola světově uznávaný primát. Technická preciznost v ovládání míče, taktická zralost, všestrannost a kolektivní pojetí hry zdobily naše dvojnásobné mistry světa i celé volejbalové zázemí. Stejně tak skvělá učitelství Zdeňka Malého, Františka Stibitze, Josefa Kozáka a dalších předběhla svoji dobu. Dnes píšeme rok 2005 a volejbal se svými profesionálními výhonky, s téměř 220 národními federacemi a beachvolejbalem jako druhou olympijskou disciplínou, dravě bojuje o místo na špici světového sportovního pelotonu. S konkurencí roste výrazně kvalita, průběžně se mění pojetí hry i technická vytříbenost hráčů, rostou požadavky na fyzické parametry. A vývoj pravidel umocňuje tyto dynamické změny, před nimiž není úniku. Co na to my v naší české kotlině? Dospělá reprezentace, zvláště ta ženská, se pomalu vytrácí ze světové scény, muži brousí své ostruhy na zahraničních palubovkách, aby se alespoň přiblížili ke světové špičce.tam se ale současně tlačí i ti, kterým jsme ještě nedávno půjčovali naše volejbalové slabikáře. Kde hledat příčiny? V dobách naší slávy býval chloubou i náš mládežnický volejbal. Široká základna, volejbal ve školách i spolcích, tradice turnajů, stovky obětavých a zasvěcených trenérů. Druhá, neméně impozantní tvář české volejbalové školy. Jestli jinde, tady, domnívám se, netratíme ani dnes. Naše členská základna je srovnatelná s jinými ve světě, o způsobilosti trenérů nemluvě. Otázkou ale zůstává, nakolik náš mládežnický volejbal dokázal plně reflektovat zmíněné změny, které současný světový volejbal charakterizují. I když jsem se jako pedagog i trenér profesně pohyboval téměř celý život převážně mezi dospělými, moje instruktorská činnost, ať doma nebo v zahraničí, mě stejně vždycky vedla k mládeži a k práci s ní. A tak mi dovolte, abych se s vámi přátelsky podělil o několik drobných postřehů, které jsem v průběhu letošní zimy nasbíral na několika pražských mládežnických turnajích nebo utkáních (převážně dívčích), hledaje sám sobě odpovědi na otázku, kterou jsem tu zmínil. Začněme 20 herními dovednostmi. Vzácné, ale často i limitující vybavení, se kterým vysíláme své mladé svěřence na jejich cestu za krásou tvořivé hry zvané volejbal. Mladší a starší žákyně. Jak skvělá a bojovná atmosféra, jak dojemné prožívání hry! A nádherná, neopakovatelná kulisa pokřiků a povzbuzování, o kterou je chudší volejbal dospělých. Prostou aritmetikou však brzy zjistíme, že při hře šestek rozhoduje v této kategorii o výsledku z jedné třetiny, místy až z jedné poloviny, úspěšnost podání a jeho příjmu. Bum, dám, bum, zkazím. Hra se nechtěně zadrhává, hra neplyne. Proto učitelé na školách dávají přednost běhavému fotbalu nebo basketbalu, kde hra teče, i když se neumí. Hráči i hráčky v tomto věku disponují kupodivu dostatečnou silou, aby zvládli i útočné vrchní podání, které, snad i díky málo kontrolované technice jeho provedení, vede k nepravidelným, nevyzpytatelným letům míče a k rozptylu jeho dopadů (samozřejmě včetně autů). Působí až destruktivně na nezkušenou přijímající formaci. Jen malý rozdíl můžeme vidět u starších žákyň a kupodivu i v utkáních nejvyšší soutěže v kategorii kadetek. S touto skutečností asi mnoho nenaděláme. Vyplývá z rozdílné obtížnosti jednotlivých prvků hry. Příjem podání je bezkonkurenčně nejtěžší. Nevidím tu jiné cesty než ve větším využití drilových cvičení na přihrávku, která bohužel nepatří v našich krajích k nejoblíbenějším. To souvisí přirozeně i se zvládnutím všech technik užití bagru (viz dále) a v motivaci dětí pro tato cvičení. Aby je rády prováděly v každé tréninkové jednotce! Nemyslím tím jen soutěživé formy zvolených cvičení, ale především jejich odpovídající zařazování, postupné ztěžování komplexnosti úkolu až po příjem podání jako celek. Od lehkých míčů, nahazovaných nebo odbíjených citlivě trenérem, přes cvičení na potřebné přesuny hráčů k míči (vpřed, vzad, stranou). Cvičení by neměla být stereotypní a měla by být úměrná vyspělosti hráček tak, aby výrazně převažovaly úspěšné pokusy. Nezastupitelnou roli má zde přirozeně trenér jako přímý aktér těchto cvičení. Nahazuje míč, drajvuje, zahrává podání, dává cvičení rytmus. Je mnohem přesnější než hráči sami, citlivější ke schopnostem celku i jednotlivců. To je nový trend v tréninku mládeže. Méně dvojiček, více komplexních cvičení skupinových. Proto jsou dnes tyto trenérské dovednosti prakticky testovány při závěrečných zkouškách na všech základních kursech FIVB. Trenére, odlož kravatu, trenére, zapoť se s námi! Druhá výrazná skupina bodových situací je výsledkem vlastních nevynucených chyb. Ty bývají často způsobeny nedostatečnou pohyblivostí hráčů, špatným odhadem, ale i technickými nedostatky ve zpracování míče. Jenom zanedbatelné množství rozeher končí vynucenou chybou, která je výsledkem úspěšného útoku (vyjma už zmíněného podání). Ty přibývají až s vyššími věkovými kategoriemi. Jak tedy dopřát i nejmenším, aby prožívali radost z tvořivé, konstruktivní hry, v níž se plně uplatní i ostatní typické herní dovednosti? Nabízí se tu několik cest pro nejmenší: ZPRAVODAJ 10/ 2005

21 ZPRAVODAJ 10/ 2005 informační servis Přehazovaná přes síť - s modifikovanými pravidly a s postupným zapojováním volejbalových prvků. Může jím být spodní podání, může jím být i smečování, které je po spodním nadhozu obouruč, imitujícím nahrávku, poměrně lehčí činností než například příjem podání. Provádíme je totiž v klidné, standardní situaci. Následovat může třeba nahrávka prsty po vlastním nadhozu chyceného míče. Teče - hráči si zvykají na pohyb na hřišti, vychutnávají si užité herní činnosti, které mají v oblibě a zdokonalují se v jejich provedení. Minivolejbal 2-2, 3-3, nemá sice oficiální mezinárodní pravidla FIVB, ale už dvě desetiletí ovládá nejen Evropu, ale zabydluje se postupně ve většině zemí všech kontinentů, jak v klubech, tak ve školách. Hráči se formou hry učí všem potřebným herním dovednostem. Intenzita pohybu a četnost odbití je několikanásobně větší a míče od soupeře mnohem lehčí pro zpracování i pro přirozenou návaznost akcí a plynulý tok hry. Vyvarujeme se také vytvoření chybných pohybových návyků, jakými je např. prudký reflexní protipohyb bagru proti prudce letícímu míči, který v sobě někteří hráči podvědomě nesou ještě v dobách pozdější zralosti. Hra opět plyne, roste všestrannost hráčů. Teprve na jejím základě má smysl směrovat hráče do herních specializací v šestkách. Ale i tam, myslím, by si měli hráči osvojovat více herních rolí. Získají tak perspektivu širšího uplatnění na jedné straně a lepšího pochopení hry spoluhráčů na straně druhé. Prostě, vyučí se dokonale svému řemeslu. PhDr. Zdeněk Valášek, Csc., mezinárodní instruktor FIVB V příštím čísle přineseme pokračování na téma herní činnosti jednotlivce - rozbor nahrávky. Hnátnice obhájily titul ve finále vesnických a zemědělských družstev ČESTICE Koncem prázdnin se v Česticích, v okrese Rychnov nad Kněžnou, uskutečnil již 39. ročník národního finále vesnických a zemědělských družstev mužů a žen ve volejbalu. Letos to bylo již 24. národní finále pořádané čestickými volejbalisty. Turnaje se zúčastnili vítězové z krajských kol Čech a Moravy a družstva, která byla nominována za jednotlivé kraje. Republikový šampionát zahájil ředitel národního finále Bohuslav Dvořák uvítáním všech účastníků, funkcionářů a hostů, mezi nimiž nechyběli například Miroslava Vyhlídal, předseda KSVV ČVS, člen komise Jaroslav Kryspín, Josef Paleček - předseda KVS Pardubického kraje, Mgr. Jiří Pekař - předseda KV ČSTV, Miroslav Dolek, předseda OVS v Rychnově nad Kněžnou, hosté z Dřevěnic v čele s Otou Fendrychem a Janou Štálovou, z Hodslavic Dana Vyhlídalová, sbor rozhodčích Královéhradeckého (Voslář, Staněk, Fendrych, Kalivoda, Houska) a Pardubického kraje (Bubák, Mikunda, Kaštánek, Černý). Účast zástupce Ministerstva zemědělství Mgr. Miroslava Prokopa potvrdila význam národního finále a přispěla ke zdaru celé akce. Devětatřicátého ročníku se zúčastnilo 9 družstev mužů a 7 družstev žen. Rozehrání soutěží v obou kategoriích začalo v sobotu od 12,00 do 18,30 hodin na sedmi kurtech. V neděli se hrálo od 9,00 do 12,00 hodin. Řídícím výborem ve složení Miroslav Charvát - vedoucí soutěží, Josef Paleček - hlavní rozhodčí a Miloslav Sršeň - vedoucí technického úseku, bylo rozhodnuto z důvodu velmi příznivého počasí hrát obě soutěže tradičně na dva hrané sety v jedné skupině. První tři družstva v obou kategoriích obdržela medalie a poháry věnované Ministerstvem zemědělství ČR. Nejlepší hráči dostali navíc upomínkové předměty. Konečné pořadí muži: 1) Sokol Hnátnice (Pardubický kraj) 15:1 2) TJ Nivnice (Zlínský kraj) 13:3 3) Sokol Štoky (Vysočina) 10:6 4) Sokol Troubky (Olomoucký kraj) 9:7 (1,12) 5) Sokol Bílá Třemešná (Královéhradecký kraj) 9:7 (1,09) 6) Tatran Hrušky (Brněnský kraj) 6:10 7) Sokol Lhotka (Liberecký kraj) 5:11 8) Sokol Cheny (Královéhradecký kraj) 4:12 9) ČZU Praha (Praha) 1:15 Konečné pořadí ženy: 1) SK Záměl (Královéhradecký kraj) 8:2 (1,63) 2) Sokol Bílá Třemešná (Královéhradecký kraj) 8:2 (1,52) 3) Sokol Křenovice (Brněnský kraj) 8:2 (1,41) 4) Orel Studenec (Liberecký kraj) 4:6 5) ČZU Praha (Praha) 2:8 6) Sokol Čestice (pořadatel) 0:10 Vítěz mužů Sokol Hnátnice obhájil loňské prvenství. Vítěz loňského ročníků žen Sokol Bílá Třemešná obsadil druhé místo. Bylo sehráno celkem 55 zápasů a 110 setů. Poprvé startovalo pořádající družstvo žen Sokola Čestice. Nejlepší smečař: Nejlepší smečařka: Nejlepší nahrávač: Nejlepší nahrávačka: Nejvšestrannější hráč: Nejvšestrannější hráčka: Miss finále: Tomáš Paul Hrušky Pavlína Bursová Záměl Vladislav Aliger Hnátnice Veronika Jindrová Bílá Třemešná František Trtek Nivnice Hana Hegerová Křenovice Lucie Fuksová - Křenovice Vítězné družstvo Sokola Hnátnice obhájilo loňské prvenství. 21

22 informační servis Po oba dny bylo pro volejbal nádherné počasí, a tak mohla být všechna utkání sehrána dle časového programu. Příprava areálu si vyžádala mnoho obětavé práce od všech členů volejbalového oddílu. Díky patří členům Sokola Čestice za zajištění občerstvení a velice pěkná pamětní trička u příležitosti konání národního finále. Vyhlašovatelem 39. ročníku byl Český volejbalový svaz komise společenského významu volejbalu za spoluúčasti Ministerstva zemědělství ČR v Praze. Uspořádáním byla pověřena tělovýchovná jednota SOKOL Čestice ve spolupráci s KVS v Hradci Králové a Okresním volejbalovým svazem v Rychnově nad Kněžnou. Soutěž vesnických a zemědělských volejbalistů vznikla v roce 1967 a účast na národním finále je podmíněna tím, že hráči musí být členy vesnické tělovýchovné organizace nebo pracovníky zemědělského podniku či školy. Miroslav Charvát, předseda TJ Bohuslav Dvořák, ředitel národního finále Mgr. Miroslav Prokop z Ministerstva zemědělství ČR vyhlašuje miss turnaje Lucii Fuksovou z Křenovic. Autor foto: M. Charvát Poděkování patří Krajskému volejbalovému svazu v Hradci Králové za delegaci rozhodčích, bezproblémové rozhodování a uhrazení nákladů na rozhodčí a v neposlední řadě vrchnímu rozhodčímu Josefu Palečkovi. Stejně dobrá byla pohoda při sobotním společenském večírku, který byl uspořádán v místním útulném pohostinství Čestická hospoda za disžokeje Čendy. Při slavnostním nástupu bylo vzpomenuto zakladatele národního finále Jirky Štála, čestného člena ČVS, který v letošním roce opustil naše řady navěky. Milým zpestřením byla účast mužů TJ Nivnice (okres Uherské Hradiště) nejvzdálenějšího účastníka nováčka soutěže, který přijel již v pátek a ve velice početném zastoupení. Poděkování patří Královéhradeckému krajskému úřadu, který v rámci grantů přispěl celkovou částkou Kč na ubytování a technické zajištění. Miroslav Vyhlídal předává cenu nejlepší smečařce Pavlíně Bursové z družstva SK Záměl. Autor foto: M. Charvát Felbábová s Bízou mistry republiky v mixech PRAHA Český beachvolejbal má historicky první smíšenou dvojici, která se může pyšnit oficiálním titulem mistrů republiky. Na prvním domácím šampionátu v mixu kralovaly na závěr letošní sezony Lenka Felbábová a Michal Bíza. V semifinále svedl vítězný pár nejprve třísetovou bitvu s dvojicí Vorlová, P. Beneš, když v zápase ztratil první set. Felbábová s Bízou však utkání ve druhé sadě otočili a v tiebreaku jasně dominovali. Ve finále už nic neponechali náhodě. Nakládalová s Provazníkem vzdorovali zejména ve druhém setu, rozhodující sadu se jim ale vynutit nepodařilo. Bíza je úřadujícím domácím vicemistrem mezi muži (s Igorem Stejskalem) a vítězem individuální soutěže King of the Beach Král plážového volejbalu pro rok Lenka Felbábová skončila na mistrovství republiky žen s Petrou Novotnou třetí. Při premiérovém šampionátu smíšených dvojic se na pankráckých kurtech představilo 60 párů. Finále: Felbábová, Bíza - Nakládalová, Provazník 2:0 (17, 19). O 3. místo: Vorlová, P. Beneš - Klapalová, Božek 2:0 (15, 16). Semifinále: Felbábová, Bíza - Vorlová, P. Beneš 2:1 (-17, 18, 8) Nakládalová, Provazník - Klapalová, Božek 2:0 (14, 17) Petr Černý ZPRAVODAJ 10/ 2005

23 ZPRAVODAJ 10/ 2005 informační servis Bučovice sahaly po poháru, který ale uzmula Bratislava BUČOVICE - Na volejbalových kurtech v Bučovicích se sešli hráči u příležitosti konání 2. ročníku Memoriálu Ing. Vladimíra Spirita. Turnaje, pořádaného pod záštitou ČVS, se zúčastnilo tradičně několik reprezentantů ze Slovenska (Demeter, Kohůt - VKP Bratislava, Masný - Ferram Opava). V první skupině byla nasazena Opava jako obhájce z minulého roku a vítěz Českého poháru, ve druhé pak VKP Bratislava jako vicemistr Slovenska. K nim byli přilosováni další ligoví účastníci a domácí druholigisté. To, že předem stanovené prognózy nemusí vždy platit, potvrdil i tento turnaj. VKP Bratislava spolu s SK UP Olomouc hladce postoupili z jedné skupiny. Ovšem ve druhé šokovali bučovičtí volejbalisté. Ti skupinu vyhráli a v přímém boji o postup poslali domů favority z Opavy. Těm nepomohla ani účast jejich největší hvězdy, slovenského nahrávače Masného, a v nekompletní sestavě se s turnajem překvapivě rozloučili. Spolu s Bučovicemi postoupilo do semifinále Staré Město. V semifinále Bučovičtí zaslouženě přehráli Olomouc. V nejkrásnějším zápase celého turnaje za účasti kamer České televize porazila Bratislava v tie-breaku Staré Město. Ve finále, v překrásné divácké atmosféře, slovenští volejbalisté naplno předváděli své umění. Kombinace nahrávače Haníka, syna legendárního trenéra, s Borisem Demeterem byly nad síly domácích. Za necelou hodinu se tak mohli slovenští volejbalisté radovat z premiérového vítězství. Lehce smutní domácí dosáhli v silné konkurenci vynikajícího úspěchu v podobě druhého místa. Vítěz Na snímku útočí blokař domácího týmu Mirek Bělohlávek. Foto: Přemysl Kašpar kromě finanční prémie převzal hlavní cenu - krásný putovní pohár věnovaný FIVB. Třetí místo nakonec obsadili volejbalisté Starého Města. Nejlepším hráčem turnaje byl zvolen slovenský reprezentant Boris Demeter. Jindřich Oulehla V utkání semifinále mezi Bučovicemi a Olomucí se snaží domácí Bělohlávek a Redek zablokovat útok hostí. Foto: Přemysl Kašpar Domácí tým Sokol Bučovice se stal největším překvapením II. ročníku Memoriálu ing. Spirita. Dostal se až do finále, kde nestačil na Bratislavu. Foto: Miloslav Holásek 23

24 informační servis Kopřivnice slaví 60 let volejbalu, vzpomínek a přátelství KOPŘIVNICE - Dnes už se přesně neví, kdo první přišel s nápadem začít v Kopřivnici s volejbalem. Jisté však je, že u toho byli pánové L. Váňa, R. Popelka, A. Polášek, Z. Zima, A. Homola, F. Chalupa a bratři Martináskové, kteří v roce 1945 začali hájit barvy tehdejšího Sokola Kopřivnice. V roce 1948 se k nim přidaly ženy a pak již nic nebránilo rozvoji kopřivnickému volejbalu. V dobách, kdy kolena byla plna kamínků z antuky, kdy se hrálo s míči opatřenými švihelem, kdy se hrálo na trávě, asfaltu a antuce, navzdory dešti či dokonce sněžení. Vzduchem létaly šavle (útočný úder přes hlavu), moravské svíčky (podání s rotací do výšky), rybičky, střelby, estony, rychlíky. Borci neskutečně obaleni antukou předváděli užaslým divákům, co je to hra v poli, tedy volejbal tolik rozdílný od toho dnešního. hovory stočily k současnosti a zasvěcené soudy hodnotily současný volejbal v Kopřivnici. Hodnotila se taky 90. léta, když Kopřivnice válčila v extralize mužů a také se sváděly slovní šarvátky, kdo a proč zrušil mládežnická družstva a jak je dobře, že už zase existují. S přibývajícím časem dva moderátoři slavnostního dne poděkovali všem funkcionářům, manželkám a manželům, volejbalistům, trenérům, fanouškům a sponzorům, načež již nechali vzpomínkám starých bardů volný průběh. Vzpomínkám na časy, kdy chtěli kopřivničtí diváci svými deštníky pomstít příkoří, konaná na našich hráčích (VŠB), kdy hráči opojeni vítězstvím v Přerově neváhali přejít řeku Moravu po mostním zábradlí, nebo když na soustředění na Bílém Kříži, navzdory roku 1973, změnili význam Husákova hesla na pravdivý: Tak budeme pracovat, jak budeme žít. Nebo když excelovali na vinobraních v okolí, když správnou taktikou a svými výskoky očesali všechny hrozny. Do nekonečna se probíralo, zda s laskavostí vzpomínat na rozhodčí, kteří se jim zapsali nesmazatelně do duší i uší. A pak všichni najednou zjistili, že vše jednou skončí a musí se jít domů. Ti však, co mají srdce na správném místě, při loučení poznamenali časy jsou jiné, vše se mění, ale přátelství neskončí nikdy. B. Habarta Při oslavách 60 let kopřivnického volejbalu se samozřejmě nezapomnělo na poděkování zakladatelům - seniorům. Na to vše, na přátelství, ale také na boje svedené se soupeři, si vzpomněli všichni pozvaní pamětníci, kteří se oslav v sobotu 13. srpna zúčastnili. A bylo jich bezmála na 250 ze 470 pozvaných. Byl to nádherný den, počasí vyšlo, oslavy snímala Česká televize a místní kabelovka. Nechyběli hosté z KV ČVS v Ostravě, tombola, kompletní občerstvení, ohňostroj, soutěž v přesnosti odbití míčem o štamprličky, prodej bulletinu a triček s logem oslav, poděkování seniorům, návštěva síně slávy, utkání kadetů, žáků i utkání mezi družstvy různých věkových skupin. Vyvrcholením se stalo utkání starých gard mezi Lachy a Valachy. Pravda, sestavy na hřišti respektovaly fakt, hrát mohou jen ti, jímž to jejich současný zdravotní stav dovolí. Výsledek nebyl vůbec důležitý, neboť jak známo, obě etnické skupiny patří do jednoho Valašského království. Přesto bylo potěšením sledovat umění Z. Měrky a M. Masaříka na straně jedné, nebo L. Tůmy, F. Kopeckého a B. Habarty na straně druhé. Poté už se 24 Utkání starých gard mezi Lachy (na snímku) a Valachy bylo opravdovou lahůdkou volejbalových oslav v Kopřivnici. ZPRAVODAJ 10/ 2005