HLÁSEK Nadějkova. Sluníčko. Prázdninová příloha Hlasu Nadějkova červenec Kuba Mikeš. Kamilka Havlíková

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "HLÁSEK Nadějkova. Sluníčko. Prázdninová příloha Hlasu Nadějkova červenec 2014. Kuba Mikeš. Kamilka Havlíková"

Alena Valentová
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 HLÁSEK Nadějkova Prázdninová příloha Hlasu Nadějkova červenec 2014 Sluníčko Kuba Mikeš Kamilka Havlíková Sluníčko tu pěkně hřeje až se tomu kočka směje Tam daleko za hory, kde pasáci pečou brambory, zapadají jeho paprsky. Tuhle ráno sluníčko zaspalo málem, maličko, ale mělo veliké štěstí. Jeho velký kamarád zaštěkal mu velmi rád. Sluníčko se probudilo a řeklo: Ahoj, pejsku Alíku, to je dneska krásně, pořídím ti lázně, ohřeju ti vodičku, aby ses vykoupal chviličku. Už je večer, už je tma, sluníčko jde krásně spát. Míša Kolářová Deniska Kotalíková Anička Mikšová Obrázky: školka v lese 1

Jeho velký kamarád zaštěkal mu velmi rád.

3 NADĚJKOVSKÉ POVĚSTI Jak v Nadějkově postavili novou školu Byl jeden park a v tom parku zámek. Před mnoha lety v zámku byla škola. Jednoho dne nastala půlnoc. Z rybníka se staly močály a přišel velký vítr, stromy byly vyvráceny. V lavicích školy seděly kostry a ty v zámecké škole hrozně řádily. Ze školy se najednou stal strašidelný dům. Hodiny se rozbily. Okna popraskala. Celou vesnicí se ozýval strašidelný hluk. Nastal den a vše se vrátilo zpět. Ale děti se bály, a tak se od té doby nesmí chodit do zámku. Škola v zámku byla zrušena. Aby se ale děti měly kde učit, byla postavena nová škola. A tak dnes v Nadějkově stojí opuštěný zámek a nová škola. Šimon Dušek Strašidla z Kaliště Bylo nebylo, v jedné vesnici Kaliště žili obr a upír. Obr žil na levé straně vsi a upír na pravé straně vsi. Oba tropili lidem neplechu. Upír jim pil krev a obr na ně válel koule bahna. Upír a obr se hádali. Lidé to již nechtěli déle poslouchat. Co budeme dělat? ptali se jeden druhého. V té době žila v nedalekém Nadějkově kněžna, která byla hodná a moudrá. Lidé z Kaliště si řekli: Půjdeme do Nadějkova, za kněžnou, aby nám poradila. 2 Kněžna slíbila, že Kaliště navštíví. Přišla do vsi a domluvila oběma strašidlům: Už se nehádejte, řekla jim. Ale obr s upírem ji neposlouchali. Přišli jí tedy na pomoc ostatní lidé z Kaliště a společně na ně znovu volali: Už se nehádejte! Tentokrát se strašidla uklidnila a poslechla je. Od té doby se oba sousedi přestali hádat a slíbili: Budeme pomáhat lidem. A tak kněžna odešla spokojená do Nadějkova. Obr tedy přestal válet koule bahna a pomohl sedlákovi naložit fůru kamení z pole. Upír už nikomu nepil krev, ale pomáhal hospodyním. Ale pak lidé z Kaliště uslyšeli o velkém neštěstí v Nadějkově. Okolo zámku nadějkovské kněžny se přehnala veliká bouře. Všem to bylo moc líto a lidé z Kaliště přišli s oběma novými hodnými sousedy na pomoc. Kněžna jim pak poděkovala za pomoc s klidem parku a sázením nových stromků, které v parku rostou dodnes. A tak si lidé z Kaliště a Nadějkova pomáhají dodnes, i když obr i upír dávno kraj opustili. Jana Kotalíková

Okna popraskala. Celou vesnicí se ozýval strašidelný hluk. Nastal den a vše se vrátilo zpět. Ale děti se bály, a tak se od té doby nesmí chodit do zámku. Škola v zámku byla zrušena.

5 Nadějkovský kříž V jedné vesnici jménem Nadějkov byl zámek v tom zámku bydleli pan a paní Kokořovi. Jednoho dne velká sláva. Do rodiny Kokořových se narodila malá Karolínka. Byla krásná a všichni ji měli moc rádi, ale o pár let později museli pán a paní odjet na dalekou návštěvu do cizích zemí. Nebylo to jinak možné, Karolínka musela zůstat se služkou Madlenkou. Karolínka nejprve celý den a noc proplakala. Pak ale chtěla služka Karolínku zabavit a ukázala jí v zámku zamčenou komnatu. Byla tam spousta zajímavých věcí. Nejvíce Karolínku zaujala hrací skříňka. Karolínka si s ní hrála, dokud z ní nevypadl nějaký klíček. Zvědavost jí nedala a běhala po zámeckých komnatách a zkoušela ten klíček. Až najednou se dveře otevřely. V tu chvíli z nich vyletěl čert a dívenku za její zvědavost odnesl do pekla. Služebná byla od rodičů Karolínky strašně potrestána a vyhnána. Na památku krásné dívenky Karolínky najdeme nad Nadějkovem kříž. Pocestní, kteří tudy procházeli, tam častokrát viděli ducha. To je služebná Madlenka, která Karolínku stále hledá. Tak dávejte při cestě do Nadějkova pozor, ať vás duch Madlenky nevystraší. Nela Márová a Kája Šindelářová Jak se strašidla stěhovala po vsi Byla jedna ves Nadějkov. V t é vsi se zabydlela tři strašidla. Jmenovala se Dupal, Trdlo a Chroupal. Dupal se zabydlel na zámku a tam hrozivě dupal. Trdlo a Chroupal si dům hledali. Nevěděli, kam se mají nastěhovat. Protože to byla chytrá strašidla, Trdlo skočilo chalupníkovi do vozu u pole a doma mu začalo tropit neplechu. Chalupníkovi se nic nedařilo, co dělal, všecko spletl. Měl totiž doma to Trdlo. Chroupal také nezůstal bez domova. Našel si svůj byt v místním krámku. I tam tropil neplechu. V krámě ráno pan majitel našel jen prázdné regály. Chroupal vše snědl. A tak v Nadějkově nastaly podivné časy. Lidé se na strašidla moc zlobili. Dupal dělal rámus, Trdlovi se podařilo každého zmást a Chroupal vše schroupal. Jen se všichni báli, aby si nevybrali zrovna je. Všechno zavírali a raději ani nechodili ven. Až chalupník Řeháček přišel s báječnou myšlenkou: uspořádáme pro strašidla závody! Nejdříve strašidla soutěžila v tom, kdo udělá největší hluk. Vyhrál Dupal. A ostatní se hrozně rozzlobila. Pak soutěžila strašidla v tom, kdo provede větší hloupost. Zvítězil Trdlo. Ostatní strašidla se ještě více rozzlobila a porvala se. Pak soutěžili, kdo nejvíce sní. Řeháček byl mazaný a připravil pro strašidla palačinky, ty měl Chroupal nejraději. Teď vyhrál Chroupal. Strašidla se ještě víc rozzlobila a začala se honit a řádit v blízkém lese, až v něm zabloudila. Již se jim nepodařilo najít cestu zpět. Na počest pana Řeháčka se les nazývá Řeháčkovina. Občas je tam slyšet, ja kvílí meluzína a praskají stromy. To se tam honí ztracená nadějkovská strašidla Dupal, Trdlo a Chrupal. Až tudy půjdete, dávejte pozor, ať vás nějaké strašidlo nechytí. Veronika Kolářová 3

Karolínka nejprve celý den a noc proplakala. Pak ale chtěla služka Karolínku zabavit a ukázala jí v zámku zamčenou komnatu. Byla tam spousta zajímavých věcí. Nejvíce Karolínku zaujala hrací skříňka.

7 Věrka a jejich rodinná záhada Píše se rok Je pochmurné ráno. Vladislav uslyšel šramot. Na faře v Nadějkově se někdo skrývá, pomyslel si. Po chvilce se zvuk zvyšoval a zvyšoval, až se proměnil v příšerný rachot. Co to je? zvolal Vladislav a ze zdi, odkud vycházel ten divný zvuk, vyšla temná postava. Zaznělo pár střelných ran a pak nastalo hrobové ticho Je ráno roku 2014 a Věrka se včera dozvěděla z rodinné kroniky strašlivou zprávu. Podle pověsti zabila jejího pradědečka neznámá postava, která vyšla ze zdi za příšerného rachotu. Jak na to zavzpomínala, ještě teď se chvěla. Ale chtěla tuto záhadu vyřešit, pro svého pradědečka. Jednou v noci se jí pradědeček zjevil. Proto se vyptávala svých rodičů i prarodičů, co to bylo za zjevení. Pak si babička vzpomněla na starou historku, kterou slyšela od své maminky: Když se pradědeček vrátil z války, tehdy se mu často zjevoval duch kamaráda z vojny, kterému nedokázal pomoci před zabitím. Pradědeček se modlil a prosil, ať mu duch odpustí, ale duch byl neoblomný. Jednou řekl: Budu se tu zjevovat a hubit lidi, dokud tě z domu nevyženu. Potom už na faru nikoho nepustím. Věrka tu záhadu chtěla vyřešit, a tak se dala do boje se zlým duchem. Prvně šla spát na faru a zjevil se jí pradědeček. Věrka se hrozně polekala a omdlela. Druhý den to zkusila znovu. Už věděla, že duch, kterého vidí, e duch pradědečka, který na ni promluvil a pověděl jí, jak zahynul rukou kamaráda, kterému nepomohl. A řekl jí, že když přijde i třetí den, že se jí zjeví oba a že je rozsoudí. Věrka přišla i třetí den. Tehdy se opravdu moc bála, ale vydržela to. Duchové se zjevili oba. Věrka chvíli čekala, co bude. Pak promluvil pradědečkův kamarád: Starý brachu, sprovodil jsem tě z tohoto světa, abys byl se mnou a mohl jsi strašit jako já a nenašel jsi nikdy klid. Ale tvá statečná pravnučka nás usmířila, protože se nebála tu s námi zůstat. Je načase se usmířit a přestat strašit. Pradědeček byl moc rád, že už nemusí strašit a kamarádovi odpustil. Věrka ráno vše vyprávěla mamince a babičce. Ty byly rády, jaké mají doma statečné děvče. Od té doby už není nadějkovská fara opuštěná. Mají tam klubovnu skauti i místní lidé tam rádi občas chodí. Jen Věrka je trochu smutná, že pradědečka Vladislava nemohla nikdy vidět živého. Leontýnka Dohnalová a Káťa Pazourková HLÁSEK Nadějkova vytvořili: Kuba Mikeš, Anička Mikšová, Kamilka Havlíková, Deniska Kotalíková (MŠ), Verunka a Míša Kolářovy, Šimon Dušek, Janička Kotalíková, Nela Márová, Kája Šindelářová, Leontýnka Dohnalová a Káťa Pazourková (ZŠ) pomáhaly paní učitelky Helena Urbanová, Regina Mihulová, Tereza Juskovičová a Blanka Kubů dohromady poskládala Olga Černá 4

Zaznělo pár střelných ran a pak nastalo hrobové ticho Je ráno roku 2014 a Věrka se včera dozvěděla z rodinné kroniky strašlivou zprávu.

Podobné dokumenty

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když