ANALÝZY K VÝSLEDKU KDU-ČSL V PARLAMENTNÍCH VOLBÁCH V ROCE 2010

Transkript

1 C. Podklad pro vyhodnocení volebního neúspěchu KDU-ČSL ve volbách do PSP v r ANALÝZY K VÝSLEDKU KDU-ČSL V PARLAMENTNÍCH VOLBÁCH V ROCE 2010 Analýzy byly realizovány za finanční podpory europoslance Ing. Jana Březiny Tyto analýzy byly zpracovány jako další podklad pro vyhodnocení výsledků voleb pro podrobnější realizaci usnesení předsednictva KDU-ČSL č.169 ze dne

2 OBSAH 1. Volby do PS PČR 2010 a KDU-ČSL srovnání volebních výsledků 3 Mgr. Michal Pink Úvod 3 Základní srovnání na úrovni volebních obvodů 5 Srovnání na úrovni jednotlivých okresů 6 Srovnání na úrovni jednotlivých ORP jednotek 10 Přesun voličů dle jednotlivých krajů Analýza preferenčního hlasování voličů KDU-ČSL ve volbách Bc. Petr Krňávek Preferenční hlasování celkový přehled 18 Absolutní a relativní počet preferenčních hlasů 19 Porovnání nejúspěšnějších kandidátů ve volbách v roce 2010 a Podpora kandidátů dle síly regionu 23 Zastoupení mladých kandidátů a žen na listinách 24 Závěr Přepočet získaných hlasů ve volbách 2010 na počet členů KDU-ČSL 26 Bc. Petr Krňávek Přepočet hlasů na člena - úroveň krajů 26 Přepočet hlasů na člena - úroveň okresů 28 Závěr Mohou průzkumy za volební neúspěch KDU-ČSL aneb sonda do problematiky předvolebních preferencí 34 Bc. Petr Krňávek Otázky Václava Moravce Speciál sporné momenty 34 Regionální výzkumy preferencí pro ČT a ČRo: charakteristika a metodologie 36 Závěr Analýza volebního programu KDU-ČSL ve srovnání s konkurencí a prezentace a komunikace programu KDU-ČSL voličům 41 Mgr. Otto Eibl, Mgr. Barbora Petrová 5.1. Analýza volebního programu KDU-ČSL 41 Srovnání programu KDU-ČSL v parlamentních volbách 2006 a Rozložení témat v programu KDU-ČSL Srovnání programů pro zrušené předčasné volby 2009 s programy pro květnové volby Hlavní programová témata volební kampaně Hlavní témata voleb v programových dokumentech stran Prezentace a komunikace programu KDU-ČSL voličům 51 Programová témata v inzerci a tiskových zprávách strany ve srovnání s pokrytím v médiích 51 Volby 2010 a politické strany v médiích 53 Volební lídři v médiích Shrnutí prezentovaných výstupů Závěr 57 2

3 1. Volby do PS PČR 2010 a KDU-ČSL srovnání volebních výsledků Mgr. Michal Pink, PhD. Úvod V květnu 2010 čeští voliči již po sedmé v novodobé historii volili dolní komoru zákonodárného tělesa - Poslaneckou sněmovnu. Ve volbách získalo zastoupení celkem pět stran, což bývá v českých podmínkách posledních dvou desetiletí zhruba ustálený počet, ale došlo k zásadní proměně z hlediska struktury volebních výsledků. KDU-ČSL, která disponovala v předchozích obdobích zastoupením ve voleném tělese neobhájila své postavení a nepřekročila omezovací 5% klauzuli. Podobně i Strana zelených nedokázal překročit tuto bariéru a zůstala mimo volené těleso. Dalším znakem byl relativně malý podíl odevzdaných hlasů dvěma hlavním stranám. Česká strana sociálně demokratická a Občanská demokratická strana, získaly každá mírně přes 20%, což je pro obě nejnižší zisk v posledních patnácti letech. Do Poslanecké sněmovny současně zasedli poslanci dvou nových subjektů, politické strany Věci veřejné a TOP 09 podporovanou Starosty. Další dvě strany pak dosáhly volebních výsledků v rozmezí 3-5% odevzdaných hlasů a získaly nárok na zákonem stanovený státní příspěvek těmito subjekty byla Strana práv občanů - Zemanovci a Suverenita - blok Jany Bobošíkové. Tabulka č. 1. Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny ČR 2010 Politická strana Počet hlasů Podíl hlasů Počet mandátů ČSSD ,08 56 KSČM ,27 26 KDU-ČSL ,39 - ODS ,22 53 SPOZ ,33 - Suverenita ,67 - SZ ,44 - TOP ,70 41 VV ,88 24 Zdroj dat: Jaké však jsou základní charakteristiky voličů jednotlivých kandidátních listin z hlediska prostorové variability? Odpověď na tuto otázku budeme hledat především pomocí variační analýzy volebních výsledků a Indexu voličské stability. I přes různé nejasnosti a možné polemiky autor zastává názor, že uvedené nástroje, ať už variační koeficient 1 nebo index voličské stability, dostatečně představí základní charakteristiky volebních výsledků. Variační koeficient vyjadřuje relativní velikost rozptýlenosti dat vzhledem k průměru a pro účely následujícího materiálu určí, zda a jak se míra regionální variability měnila. Jinými slovy ukáže, zda rozdíly mezi zkoumanými jednotkami byly stále stejně velké, zvětšovaly se nebo 1 Variační koeficient přibližuje variabilitu rozdělení pravděpodobnosti náhodné veličiny a je definován jako podíl směrodatné odchylky a absolutní hodnoty ze střední hodnoty (směrodatná odchylka/průměr*100). 3

4 se naopak zmenšovaly. Obecně platí, že čím vyšší jsou hodnoty koeficientu, tím větší jsou i jednotlivé rozdíly 2. Protože hlavním rysem volebních zisků většiny politických strany byl propad hlasů ve srovnání s předchozími volbami, bude nás zajímat, i jak velký tento propad byl a kde k němu především došlo. K tomuto účelu bude použito indexu voličské stability (dále jen IVS). IVS získáme pomocí jednoduchého zlomku, vydělením počtu odevzdaných hlasů kandidátní listině ve sněmovních volbách 2010 a v předchozích volbách 2006 (x/y = IÚ, x = počet hlasů získaných ve volbách 2010 a y = počet hlasů odevzdaných ve volbách 2006). Stabilitu zde vyjadřuje počet voličů, kteří volí kandidátní listinu politické strany ve dvou po sobě následujících volbách stejného typu. Při pohledu na základní variabilitu volebních výsledků lze tvrdit, že každá z uvedených proměnných disponovala různou mírou územní koncentrace. Jak ukazuje tabulka č. 2., nejrovnoměrněji rozloženou voličskou základnou disponovala strana Věci veřejné, jejíž hodnota variačního koeficientu dosáhla hodnoty jen 0,11, což je shodná hladina jako v případě sociální demokracie v předchozích sněmovních volbách v roce ODS a ČSSD se opírala o něco méně rovnoměrně rozložené voliče, což nám naznačuje hodnota koeficientu v obou případech na úrovni 0,15. Ve srovnání s předchozími volbami se jedná o drobné proměny v řádu několika desetin. Zbývající politické strany našly odezvu u více nerovnoměrně rozložených voličů, přičemž maximální hodnoty dosáhl variační koeficient v případě KDU-ČSL. U této strany lze dlouhodobě zaznamenat velice nerovnoměrnou voličskou základnu v závislosti na jednotlivých regionech a ve srovnání s rokem 2006 se prostorová variabilita zvýšila z hodnoty 0,49 na 0,69, tzn. že rozmístění volební podpory KDU-ČSL v těchto volbách bylo ještě více nerovnoměrné, než ve volbách minulých. Tabulka č. 2. Variabilita volebních výsledků na úroveň okresů Strana Var. koef Var. koef ČSSD 0,15 0,11 KDU-ČSL 0,69 0,49 KSČM 0,20 0,19 ODS 0,15 0,16 SZ 0,27 0,23 SPOZ 0,21 - Suverenita 0,25 - TOP09 0,24 - VV 0,11 - Zdroj: vlastní výpočty/ 2 Velice zjednodušeně řečeno, pokud nějaká proměnná, v našem případě volební podpora získá hodnotu variačního koeficientu 0,1, tak jsou její zisky rozloženy velice rovnoměrně a získá v každém okrese skoro stejný podíl odevzdaných hlasů. Pokud se ale hodnota koeficientu dostane na úroveň např. 0,87, tak v jednom okrese získá např. 50% hlasů a v ostatních ne více jak 3%. 4

5 Základní srovnání na úrovni volebních obvodů Společnou vlastností všech politických stran, které byly zastoupeny v předchozí Sněmovně byl pokles voličské přízně. Jak na tom byly jednotlivé strany ve volebních obvodech ukazuje tabulka č. 3. Zde je patrné, že podle indexu voličské stability utrpěla největší ztrátu voličů Strana zelených, u které dosáhl v celostátním rozsahu podíl voličů v roce 2010 ve srovnání s rokem 2006 jen 38%. KDU - ČSL dosáhla v rámci celostátního výsledku necelých 60% podílu z předchozích voleb v roce Současně u tohoto subjektu lze také zaznamenat největší nerovnoměrnost propadu hlasů. Nejvyšších propadů ve srovnání s rokem 2006 dosáhli křesťanští demokraté ve Středočeském, Plzeňském a Libereckém kraji, naopak v Jihomoravském a Zlínském volebním obvodu dokázali obhájit skoro 75% podíl hlasů. Z hlediska čistě nominálního se jednalo o poklesy v řádů tisíců, maximálního propadu bylo dosaženo v Praze, kde počet hlasujících poklesl o voličů. K dalším početně nejvýraznějším propadům došlo ve volebním obvodu Jihomoravského, Středočeského, Jihočeského a Moravskoslezského kraje. Přes 10 tisíc voličů tento rozdíl dosáhl ještě v případě Zlínského kraje a Vysočiny. Tabulka č. 3. Index voličské stability 2010/2006 Obvod/kraj ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SZ Praha 0,63 0,43 0,80 0,50 0,51 Středočeský 0,68 0,41 0,87 0,62 0,39 Jihočeský 0,67 0,45 0,90 0,57 0,36 Plzeňský 0,67 0,42 0,86 0,56 0,28 Karlovarský 0,68 0,46 0,84 0,47 0,30 Ústecký 0,69 0,48 0,83 0,49 0,39 Liberecký 0,66 0,41 0,89 0,52 0,27 Královéhradecký 0,64 0,55 0,90 0,52 0,37 Pardubický 0,65 0,66 0,89 0,57 0,29 Vysočina 0,65 0,60 0,90 0,61 0,34 Jihomoravský 0,70 0,74 0,83 0,59 0,37 Olomoucký 0,67 0,65 0,87 0,54 0,32 Zlínský 0,64 0,74 0,86 0,63 0,34 Moravskoslezský 0,69 0,65 0,86 0,60 0,43 ČR 0,67 0,59 0,86 0,56 0,38 Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 4. Variační koeficient Indexu voličské stability Strana ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL SZ Var. koef IVS 0,04 0,10 0,04 0,26 0,18 Zdroj: vlastní výpočty/ Další tabulka č. 4. udává, jak velké rozdíly v propadu hlasujících dosáhly jednotlivé politické strany v meziokresním srovnání. Propad u sociálních demokratů byl velice rovnoměrný a 5

6 postihl všechny okresy bez větších rozdílů. Podobně tomu bylo i u KSČM, kde jejich úbytky voličů dosáhly velice rovnoměrného rozložení. O něco hůře na tom byla ODS a nejvyšších hodnot dosáhla Strana zelených a křesťanští demokraté u nichž byly rozdíly v meziokresním srovnání propadu hlasujících nejvyšší. Tabulka č. 5. Počty odevzdaných hlasů Obvod/kraj KDU-ČSL 2006 KDU-ČSL 2010 Rozdíl Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Zdroj: vlastní výpočty/ Srovnání na úrovni jednotlivých okresů KDU-ČSL patřila v předchozích volbách k subjektu, který se vždy musel vyrovnat s dvěma nepříjemnými okolnostmi. Těmi byla především nerovnoměrně rozložená voličská základna a nízké volební zisky, které byly navíc pravidelně posilovány různými výzkumy signalizujícími v celostátním měřítku pokles pod omezovací klauzuli 5% odevzdaných hlasů. Tato prognóza se v roce 2010 vyplnila a strana tak po skoro století parlamentního zastoupení v dobách různých politických režimů nakonec nezískala potřebné množství hlasů opravňujících ke vstupu do dolní komory českého zákonodárného sboru. Pro znázornění prostorového rozložení voličské podpory bude sloužit již osvědčená metoda detekce území volební podpory a území supervolební podpory 3. 3 První koncept lze autorsky řadit k textu Petra Jehličky a Luďka Sýkory z počátku devadesátých let a druhý, modifikovaný koncept představil Pavel Šaradín ve svém textu pojednávajícím o volebních výsledcích dvou hlavním politických stran v roce K zobrazení oblasti území volební podpory dojdeme na základě jednoduchého výpočtu. Volební výsledky konkrétní politické strany seřadíme podle procentních zisků na jednotlivých úrovních agregace od nejvyššího k nejnižšímu. Následným sčítáním v takto určeném pořadí hledáme polovinu celkového součtu odevzdaných hlasů. U takovéto linie rozdělíme zkoumané jednotky na dvě poloviny, a získáme tak oblasti, které představují 50% koncentraci volební podpory z celkového počtu hlasů v daných volbách. Takto vzniklé území nazýváme územím volební podpory politických stran (Jehlička, Sýkora 1991). V případě stanovení území supervolební podpory postupujeme od začátku shodně, pouze nastavíme dělící linii na úrovni 25% koncentrace voličské základny. 6

7 Mapa č. 1. Území volební podpory KDU-ČSL Zdroj: vlastní mapa/ K nejúspěšnějším okresům, kde dosáhla kandidátní listina křesťanských demokratů přes 10% patří Hodonín (11,86%), Uherské Hradiště (11,80%), Žďár nad Sázavou (10,38%), Blansko (10,37%) a Vsetín (10,32%). K těmto jednotkám se v rámci území supervolební podpory dále řadí Brno-venkov, Vyškov a okres Zlín. Do rozšířeného území volební podpory skládajícího se z celkového počtu sedmnácti okresů patří oblasti, které se v předchozím období pravidelně umísťovaly mezi desítkou nejúspěšnějších a leží z velké části na jižní Moravě, částečně ve Slezsku a ve východních Čechách. Křesťanští demokraté, kteří stejně jako ostatní strany ztratili ve srovnání s předchozími volbami životně důležité hlasy, byli ovšem propadem hlasů postiženi v různých okresech s různou intenzitou. Variační koeficient indexu volební stability u křesťanských demokratů dosáhl hodnoty 0,26, což je ze všech politických stran zastoupených v předchozí Poslanecké sněmovně nejvíce. 7

8 Mapa č. 2. Index voličské stability KDU-ČSL Zdroj: vlastní mapa/ Z hlediska počtu odevzdaných hlasů došlo k největšímu poklesu v hlavním městě. Zde KDU- ČSL ztratila skoro 18 tisíc voličů a její index voličské stability dosáhl hodnoty 0,43. Z pohledu relativních ztrát si KDU-ČSL nejvíce pohoršila v okresech, které dlouhodobě nepatří k jejich silným regionům. Jedná se především o střední a severozápadní Čechy. Menší ztráty naopak dosáhla v okresech na Moravě, kde si nejlépe vedla ve Zlínském kraji, především v okrese Vsetín a ve většině okresů Jihomoravského kraje. Při porovnání dvaceti okresů, ve kterých došlo k nejvyššímu poklesu voličské podpory jak z relativního, tak i absolutního pohledu se do obou skupin začlenily okresy Plzeň a Tábor. Tabulka č. 6. Okresy s nejvyšším nominálním poklesem hlasujících pro KDU-ČSL Okres Počet 2010 Počet 2006 IVS Rozdíl hlasů Praha , Brno , České Budějovice , Zlín , Brno - venkov , Uherské Hradiště , Frýdek - Místek , Opava , Žďár nad Sázavou , Hodonín , Olomouc ,

9 Tábor , Třebíč , Břeclav , Plzeň , Hradec králové , Ostrava , Ústí nad Orlicí , Jihlava , Havlíčkův Brod , Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 7. Okresy s nejvyšším procentuálním poklesem hlasujících pro KDU-ČSL Okres Počet 2010 Počet 2006 IVS Rozdíl hlasů Jablonec nad Nisou , Mladá Boleslav , Rakovník , Ústí nad Labem , Praha - západ , Tábor , Plzeň - sever , Plzeň - jih , Kladno , Most , Praha - východ , Rokycany , Chomutov , Beroun , Mělník , Nymburk , Kolín , Plzeň , Písek , Česká Lípa , Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 8. Okresy s nejnižším nominálním poklesem hlasujících pro KDU-ČSL Okres Počet 2010 Počet 2006 IVS Rozdíl hlasů Teplice , Louny , Tachov , Děčín , Jeseník , Most , Sokolov , Rokycany , Rakovník , Chomutov , Česká Lípa , Ústí nad Labem , Cheb , Litoměřice , Karlovy Vary , Kutná Hora , Bruntál ,

10 Beroun , Domažlice , Jičín , Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 9. Okresy s nejnižším procentuálním poklesem hlasujících pro KDU-ČSL Okres Počet 2010 Počet 2006 IVS Rozdíl hlasů Vsetín , Blansko , Vyškov , Hodonín , Brno město , Nový Jičín , Kroměříž , Zlín , Ústí nad Orlicí , Znojmo , Uherské Hradiště , Žďár nad Sázavou , Frýdek-Místek , Brno venkov , Přerov , Pardubice , Olomouc , Svitavy , Teplice , Prostějov , Zdroj: vlastní výpočty/ Srovnání na úrovni jednotlivých ORP jednotek Po reformně veřejné správa, která v českých zemích proběhla zhruba před deseti lety se můžeme setkat s nižší úrovní než je okres a přitom vyšší než obec. Jedná se o tzv. obec s rozšířenou působností, které se také říká trojková obec. Těchto jednotek se v českých zemích nachází více než 200 a nejvíce se podobají tzv. soudním okresům, které vznikly v průběhu druhé poloviny 19. století a zanikly zhruba po 100 letech své existence. Právě tato jednotka bude dalším předmětem srovnání a představí nám volební zisky a ztráty KDU-ČSL podrobněji. Hned následující tabulka udává kde došlo k nejvýraznějšímu poklesu. Pokud si odmyslíme první dvě jednotky, Prahu a Brno, které jsou specifické vzhledem ke své struktuře a postavení, největších propadů se křesťanským demokratům z hlediska počtu odevzdaných hlasů dostalo ve velkých městech. Již uvedená dvě největší sídla dále rozšiřuje skupina krajských a okresních měst. K oblastem, které patřily do regionů s vyšším podílem voličů KDU-ČSL v uvedené tabulce patří především Opava, Uherské Hradiště, Uherský Brod, částečně také Třebíč a Zlín. 10

11 Tabulka č. 10. ORP s nejvyšším rozdílem hlasujících ORP Počet 2010 Počet 2006 IVS Rozdíl hlasů Praha , Brno , České Budějovice , Plzeň , Ostrava , Tábor , Hradec Králové , Uherské Hradiště , Olomouc , Jihlava , Opava , Černošice , Uherský Brod , Třebíč , Zlín , Frýdek-Místek , Prostějov , Náchod , Mladá Boleslav , Chrudim , Zdroj: vlastní výpočty/ Naopak k lokalitám, kde došlo k nejmenšímu propadu lze zařadit periferní oblasti, kde KDU- ČSL moc hlasů dříve nezískávala (Aš, Kraslice, Bílina, Rumburk, Stříbro, Ostrov), tak i oblasti, které patří spíše k voličským baštám (Mohelnice, Česká Třebová). Dále je také v uvedené tabulce č. 11. jasně patrná výjimka ORP Varnsdorf, která jako jediná v rámci českých zemí dokázala navýšit počty odevzdaných hlasů pro KDU-ČSL. Celkový nárůst 22 hlasů lze pravděpodobně připočítat kandidátovi Václavu Járovi, který získal skoro 50% preferenčních hlasů. Tabulka č. 11. ORP s nejnižším rozdílem hlasujících ORP Počet 2010 Počet 2006 IVS Rozdíl hlasů Varnsdorf ,09 22 Podbořany ,72-48 Bílina ,41-57 Bučovice ,92-69 Broumov ,85-81 Kraslice ,52-87 Žatec , Králíky , Aš , Nový Bor , Frýdlant , Rumburk , Pohořelice , Železný Brod , Stříbro , Ostrov ,

12 Frenštát pod R , Česká Třebová , Mohelnice , Vítkov , Zdroj: vlastní výpočty/ Podobná pravidla jako u předchozích tabulek lze najít i u propadu hlasujících z hlediska relativního propadu, která přidají další interpretační rovinu. K největším poklesům docházelo především v Čechách, a to v jednotkách, které nepatří k historicky významným lokalitám z hlediska podpory KDU-ČSL. Jedná se tak například o Jablonec nad Nisou, Mnichovo Hradiště, Nýřany, Mladou Boleslav, Litvínov, Rakovník, Kadaň a další. Z hlediska významného poklesu počtu hlasujících pro křesťanské demokraty je však potřeba zmínit opět ORP Tábor, která i v tomto případě patří k oblastem s vyšším odlivem voličů. Tabulka č. 12. ORP s nejvyšším propadem hlasujících relativně ORP Počet 2010 Počet 2006 IVS Rozdíl hlasů Jablonec nad Nisou , Mnichovo Hradiště , Nýřany , Mladá Boleslav , Litvínov , Rakovník , Kadaň , Stod , Ústí nad Labem , Horšovský Týn , Tábor , Neratovice , Černošice , Turnov , Blovice , Beroun , Přeštice , Tanvald , Nymburk , Slaný , Říčany , Zdroj: vlastní výpočty/ V tabulce č. 13 jsou uvedeny jednotky ORP, kde došlo k k nejnižšímu relativnímu poklesu voličské přízně křesťanských demokratů. Pokud pomineme výjimku Varnsdorfu, tak k nejúspěšnějším lokalitám patří mikroregiony, které leží na Moravě a patří z dlouhodobého hlediska k volebním baštám KDU-ČSL. Jedná se především o Vsetín, Blansko, Boskovice, Valašské Klobouky a další. Z největších sídel se do poslední tabulky zařadilo Brno, kde sice došlo k velkému početnímu poklesu, ale z hlediska relativního propadu zde nebylo dosaženo tak velkých rozdílů, jako tomu je v předchozí tabulce. 12

13 Tabulka č. 13. ORP s nejnižším propadem relativně ORP Počet 2010 Počet 2006 IVS Rozdíl hlasů Varnsdorf ,09 22 Bučovice ,92-69 Vsetín , Broumov ,85-81 Blansko , Valašské Klobouky , Nový Jičín , Boskovice , Frenštát , Velké Meziříčí , Kuřim , Valašské Meziříčí , Šlapanice , Slavkov u Brna , Hodonín , Vyškov , Bystřice pod Hostýnem , Luhačovice , Brno , Kyjov , Zdroj: vlastní výpočty/ Přesun voličů dle jednotlivých krajů V poslední část textu bude přiblíženo, kolik voličů KDU-ČSL z roku 2006 a zhruba jakým směrem se v jednotlivých volebních obvodech posunulo k jiným politickým stranám. Základní tabulka, podle které jsou přepočítány všechny volební obvody pochází z exkluzivního výzkumu agentur SC&C a SPSS CR pro Českou televizi. Tento materiál by prezentován bezprostředně po volbách a uvedl, jak se proměnila voličská základna jednotlivých politických stran. Uvedená tabulka č. 14. představuje, jaký podíl voličů jednotlivých stran z roku 2006 volil jakou stranu v roce V případě KDU-ČSL je vidět, že se jedná o relativně stabilní voličskou základnu, kde 60% voličů z roku 2006 dalo hlas KDU-ČSL i v roce Největší podíl 16% voličů KDU z roku 2006 volil v roce 2010 TOP09. Vůči ostatním stranám byl tento přesun v menším poměru. Kolik zhruba voličů si pod tímto podílem můžeme představit uvádí další tabulka č. 15, která je rozdělena na tři sloupce. V prvním sloupci A je uveden název politické strany, v druhém sloupci B je uvedeno, kolik zhruba voličů KDU-ČSL z roku 2006 volilo jakou stranu v roce 2010 a v posledním sloupci C je uvedeno, kolik která strana ze sloupce A získala v rámci uvedené úrovně celkem hlasů. První tabulka č. 15. platí pro celou ČR a je potřeba ji brát s menší rezervou, protože uvedený výchozí materiál (tabulka č. 13

14 14.) pracuje se vzorkem zhruba 24 tisíc respondentů, nikoliv s celkovým počtem voličů, kteří se účastnili voleb. Tabulka č. 14. Stabilita voličů Volba strany v roce 2006 Exit Poll 2010, SC&C bez a SPSS CR pro Českou volební televizi KDU- nevolil/ ho ČSSD ODS KSČM ČSL SZ jiná a práva celkem ČSSD 65% 3% 6% 4% 5% 5% 14% 8% 22% volená politická strana 2010 KDU-ČSL 1% 1% % 60% 3% 3% 1% 2% 4% KSČM 6% 1% 82% 2% 3% 2% 8% 1% 11% ODS 2% 51% 1% 6% 9% 7% 13% 20% 21% SPOZ 6% 2% 1% 2% 5% 7% 7% 5% 4% Suverenita 4% 2% 2% 2% 4% 11% 5% 2% 3% SZ 1% 1% % 1% 19% 3% 3% 3% 2% TOP 09 4% 26% 1% 16% 30% 20% 21% 30% 17% VV 8% 10% 2% 5% 15% 23% 19% 17% 11% ostatní 2% 3% 2% 2% 6% 18% 10% 12% 5% celkem 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% Zdroj: vlastní výpočty/ V další tabulce je znázorněno, jak již bylo uvedeno dříve, že nejvyšší podíl i počet voličů KDU z roku 2006 volil shodně i v roce 2010 a dosahoval ke 230 tisícím voličů. Nejvyšší odliv je možný zaznamenat ve směru TOP 09 a dosáhl počtu více než 60 tisíc hlasujících. Tabulka č. 15. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU v roce 2010 Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Zisk pro celou stranu 2010 A B C ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP VV Zdroj: vlastní výpočty/ V následujících tabulkách bude uvedeno podle předchozího vzoru, kolik zhruba přestavují jednotlivé podíly hlasů ve volebních obvodech. Tyto hodnoty je však potřeba brát s velkou rezervou, protože nevycházejí tak přesně a jednoznačně jako je tomu v případě tvrdých dat volebních výsledků. Pro lepší vypovídací schopnost budou rozebrány jen volební obvody, kde KDU-ČSL disponovala v předchozím období poslaneckým mandátem. 14

15 Tabulka č. 16. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU - Praha Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP VV Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 17. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU Středočeská k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP VV Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 18. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU Jihočeský k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP VV Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 19. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU - Královéhradecký Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP VV Zdroj: vlastní výpočty/ 15

16 Tabulka č. 20. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU Pardubický k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD 960, KDU-ČSL 14413, KSČM 480, ODS 1441, SPOZ 480, SUVERENITA 480, SZ TOP , VV 1201, Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 21. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU - Vysočina Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD 1343, KDU-ČSL 20152, KSČM 671, ODS 2015, SPOZ 671, SUVERENITA 671, SZ TOP , VV 1679, Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 22. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU Jihomoravský k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD 2714, KDU-ČSL KSČM 1357, ODS 4071, SPOZ 1357, SUVERENITA 1357, SZ TOP , VV 3393, Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 23 Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU Olomoucký k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP VV Zdroj: vlastní výpočty/ 16

17 Tabulka č. 24. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU Zlínský k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD 1666, KDU-ČSL 24997, KSČM 833, ODS 2499, SPOZ 833, SUVERENITA 833, SZ TOP , VV 2083, Zdroj: vlastní výpočty/ Tabulka č. 25. počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU Moravskoslezský k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD 1754, KDU-ČSL 26311, KSČM 877, ODS 2631, SPOZ 877, SUVERENITA 877, SZ TOP , VV 2192, Zdroj: vlastní výpočty/ V uvedených tabulkách jsou naznačené odlivy voličů, které jak se ve srovnání se skutečným výsledkem jeví velice nerovnoměrné. Nejen proto je potřeba k těmto informacím přistupovat velice individuálně a s velkou rezervou. 17

18 2. Analýza preferenčního hlasování voličů KDU-ČSL ve volbách 2010 Bc. Petr Krňávek Ačkoli mají lidé ve volbách do Poslanecké sněmovny k dispozici pouze jeden hlas, musejí učinit dvě rozhodnutí. První, které straně dají svůj hlas, a druhé, zda a kterým kandidátům v rámci stranické listiny udělí preferenční hlas. Voliči mohou prostřednictvím přednostních hlasů pro kandidáty sdělovat několik druhů informací. Pokud získá některý z kandidátů velké množství preferenčních hlasů, vypovídá to o jeho atraktivitě pro voliče. Lze předpokládat, že minimálně u části voličů hrál takto výrazný kandidát roli při rozhodování, jaké straně dá hlas. Poměr preferenčních hlasů pro jednotlivé kandidáty a celkového počtu hlasů odevzdaných pro stranu napovídá, zda voliči dali straně hlas spíše kvůli osobnostem nebo zda spíše podporují stranu jako celek (v případě nízkého počtu preferenčních hlasů). V neposlední řadě preferenční hlasy vypovídají o kvalitě sestavení kandidátky. Pokud není lídrem nejvýraznější kandidát, dávají voliči preferenční hlasy kandidátům na nižších pozicích. Preferenční hlasování celkový přehled Voliči kandidátům KDU-ČSL v letošních volbách udělili preferenčních hlasů, přičemž celkově strana získala platných hlasů. V roce 2006 získali kandidáti preferenčních hlasů a strana celkově získala hlasů. Voliči tedy letos dali kandidátům KDU-ČSL o 16 % preferenčních hlasů více než ve volbách předcházejících, a to i přes téměř šedesátiprocentní propad celkového počtu hlasů odevzdaných pro KDU-ČSL. To by naznačovalo posun k personalizaci voleb. Je však třeba mít na paměti, že zatímco v roce 2006 mohli voliči preferenčním hlasem označit pouze dva kandidáty, v letošních volbách to byli kandidáti čtyři. Na základě pouhé volební statistiky nelze určit, kolik voličů využilo možnosti preferenčního hlasování. Průměrně připadá jeden preferenční hlas na jednoho voliče, ovšem v mezním (a teoretickém) případě se mohlo stát, že čtvrtina voličů využila všechny preferenční hlasy a zbytek voličů žádný. Skutečný podíl preferenčních hlasů na jednoho voliče lze zjistit pouze na základě sociologických průzkumů. Oproti předchozím volbám došlo k posílení skupiny kandidátů, kteří získali více než 200 preferenčních hlasů, a naopak ubylo těch, kteří jich získali méně. Do sta preferenčních hlasů získalo v letošních volbách 31 kandidátů, méně než 200 hlasů 58, ve skupině do 1000 získaných preferenčních hlasů se umístilo 199 a více než 1000 preferenčních hlasů obdrželo 54 kandidátů. 18

19 Tabulka č. 1: Kandidáti podle počtu získaných preferenčních hlasů ve volbách 2010 a 2006 Rok Kand. do 100 hl. Kand. do 200 hl. Kand. do 1000 hl Kand. nad 1000 hl Absolutní a relativní počet preferenčních hlasů Pokud chceme analyzovat, jaké kandidáty na listinách voliči nejvíce preferovali, můžeme tak učinit dvěma způsoby. Lze analyzovat procentuální podíl preferenčních hlasů získaných kandidátem z celkového počtu hlasů, které strana v daném volebním obvodu obdržela (dále relativní počet) 4 nebo jejich absolutní počet. Absolutní počet preferenčních hlasů ovlivňuje síla volební podpory v obvodu. V krajích, kde KDU-ČSL disponuje větší podporou, mohou preferovaní kandidáti získat více přednostních hlasů, než stejnou měrou preferovaní kandidáti v obvodech s nižší podporou strany. Příkladem mohou být Stanislav Juránek v Jihomoravském a Věra Luxová v Pardubickém kraji. Oba získali mezi voliči KDU-ČSL ve svém obvodu téměř stejný podíl preferenčních hlasů, více než 30 %. Lze tedy říci, že Stanislav Juránek získal stejnou podporu jako Věra Luxová? Záleží na úhlu pohledu. Oba kandidáty preferoval téměř shodný podíl z celkového počtu voličů KDU-ČSL v daném kraji, ovšem díky celkově vyššímu počtu voličů na jižní Moravě získal Stanislav Juránek více než třikrát více preferenčních hlasů než Věra Luxová. Relativní počet naopak při mezikrajovém srovnání nezohledňují počet voličů, kteří daného kandidáta preferovali. Příkladem může být Roman Línek v Pardubickém kraji, který získal ve svém kraji podporu téměř dvaceti procent voličů KDU-ČSL. Naopak Josef Vícha v Moravskoslezském kraji získal ve svém kraji podporu pouze necelých dvanácti procent voličů strany. Přesto mu preferenční hlas udělilo o několik desítek straníků více než Línkovi. Dle výčtu dvaceti nejúspěšnějších kandidátů podle absolutního počtu hlasů je zřejmé, že na předních místech se umístila řada dosavadních poslanců. Na prvním místě se s téměř trojnásobným náskokem na druhého v pořadí umístil někdejší hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek. Další dvě místa obsadili dosavadní poslanci Zlínského kraje Ludvík Hovorka a Michaela Šojdrová. Na pátém místě se umístil poslanec Jiří Carbol. Za pozornost stojí úspěch Věry Luxové, která skončila co do počtu preferenčních hlasů na čtvrtém místě, a Davida Macka, který ze čtvrtého místa jihomoravské kandidátky získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů v kraji a celkově šesté místo dle absolutního počtu preferenčních hlasů. 4 Tento údaj je využit proto, že na tomto principu volební zákon posuzuje vliv preferenčních hlasů na přisuzování mandátů konkrétním kandidátům u stran, které v obvodu získaly mandáty. Jestliže některý z kandidátů získal takový počet přednostních hlasů, který činí nejméně 5 procent z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu, politické hnutí nebo koalici v rámci volebního kraje, připadne mandát přednostně tomuto kandidátovi. Každý kandidát může získat maximálně tolik preferenčních hlasů, kolik činí celkový počet hlasů odevzdaných pro jeho stranu. 19

20 Mezi dvacítkou nejúspěšnějších kandidátů se nachází šest z Jihomoravského kraje, tři ze Zlínského a Moravskoslezského a po dvou z Pardubického, Olomouckého, z Vysočiny a Prahy, tedy z krajů, které byly ve volbách nejúspěšnější. Tento poměr téměř perfektně odpovídá poměru hlasů, které KDU-ČSL v těchto krajích získala. Mezi dvaceti kandidáty, kteří získali nejvyšší počet preferenčních hlasů, jsou až na dvě výjimky na konci žebříčku ti, kteří na kandidátkách v krajích obsadili na první až čtvrté místo. Lze tedy říci, že počet preferenčních hlasů u prvních dvaceti kandidátů závisí jednak na celkovém volebním výsledku KDU-ČSL v kraji, jednak na jejich pozici na kandidátní listině. Tabulka č. 2: Kandidáti podle absolutního počtu preferenčních hlasů Pořadové č. Preferenční Preferenční na listině Kandidát hlasy abs. hlasy rel. Kraj 1 Juránek Stanislav ,50 Jihomoravský 4 Hovorka Ludvík ,45 Zlínský 1 Šojdrová Michaela ,59 Zlínský 2 Luxová Věra ,25 Pardubický 1 Carbol Jiří ,10Moravskoslezský 4 Macek David ,54 Jihomoravský 3 Adamec František ,91 Jihomoravský 2 Vícha Josef ,68Moravskoslezský 1 Línek Roman ,69 Pardubický 3 Curylo Lukáš ,85Moravskoslezský 2 Koliba Jiří ,94 Jihomoravský 1 Kasal Jan ,85 Vysočina 2 Fojtů Daniel ,03 Zlínský 1 Horák Pavel ,21 Olomoucký 3 John František ,35 Olomoucký 2 Preininger Tomáš ,81 Vysočina 2 Hošek Marián ,04 Praha 1 Hybášková Jana ,22 Praha 7 Vítková Jaromíra ,96 Jihomoravský 6 Klaška Jaroslav ,83 Jihomoravský korelace pozice na listině/absolutní počet preferenčních hlasů 0,387 20