Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury. HISTORIE A SOUČASNOST HOROLEZECTVÍ NA HRANICKU Bakalářská práce

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury HISTORIE A SOUČASNOST HOROLEZECTVÍ NA HRANICKU Bakalářská práce Autor: Václav Žabíček Pedagogika volného času Vedoucí práce: Mgr. Jakub Válek Olomouc 2011

2 Jméno a příjmení autora: Václav Žabíček Název bakalářské práce: Historie a současnost horolezectví na Hranicku Pracoviště: Katedra rekreologie Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jakub Válek Rok obhajoby bakalářské práce: 2011 Abstrakt: Tato práce mapuje historický vývoj a současnost horolezectví v oblasti Hranicka a okolí. Jedná se především o historii a činnost místních horolezeckých oddílů. Jsou to konkrétně Horolezecký oddíl TJ Sigma Hranice, Horolezecký oddíl TJ Spartak Lipník nad Bečvou a HO při SVČ Lipník nad Bečvou. Dále práce mapuje historii a vývoj horolezecké činnosti na skalách a cvičných terénech v této oblasti, která úzce souvisí s činností zmiňovaných oddílů. Zpracování předcházelo shromažďování historických materiálů, především z archívů, kronik a ročenek oddílů, studium literatury a horolezeckých průvodců dané oblasti a četné rozhovory s pamětníky. Součástí práce jsou rovněž vlastní poznatky a zkušenosti autora, který je členem Horolezeckého oddílu Hranice od roku 1992 a rozsahem své činnosti patří k významným osobnostem jeho novodobé historie. Klíčová slova: Historie, horolezectví, alpinismus, horolezecký oddíl, lezení, skály, expedice, horolezecký průvodce, Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.

3 Author s first name and surname: Václav Žabíček Title of the thesis: The History of mountain-climbing in the Hranicko area Department : Department of Recreology Supervisor: Mgr. Jakub Válek The year of presentation: 2011 Abstract: This work describes the historical development and the present state of mountain-climbing in Hranicko area and its surroundings particularly its history and the activities of climbing clubs. There are free of them: Mountaineering Club TJ Sigma Hranice, Mountaineering Club TJ Spartak Lipník nad Bečvou and Mounteneering Club SVČ Lipník nad Bečvou. Further this work is focused on history and progress of mountain-climbing on the rocks and in training terrains in this area, which is closely linked to activities of the above mentioned mountaineering clubs. Prior to writing itself, there was a need to collect historical materials especially from archives, cronicles and clubs yearbooks and to study literature, climbing guides of particular area as well interviewing personal observers. Important part of this work are also personal findings and experiences of the author, who has been a member of the Mountaineering Club Hranice since 1992 and thanks to range of activities has become one of the most important personality in its modern history. Keywords: History, mountaineering, mountaineering section, climbing, rockies, expeditions, climbing guide, I agree the thesis paper to be lent within the library service.

4 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením Mgr. Jakuba Válka a uvedl jsem všechny použité literární a jiné zdroje. V Olomouci dne..

5 Děkuji Mgr. Jakubovi Válkovi za odbornou pomoc a rady, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Dále pak děkuji Stanislavu Bartoškovi, Ladislavu Drdovi, Jiřímu Honovi, Zoře Hradilové, Mileně Kašparové, Olze Klvaňové, Stanislavu Milošovi, Otakaru Novotnému, Miroslavu Štěpánovi, Petře Urbánkové, Břetislavu Vařekovi a Vlastimilu Zelovi za poskytnutí informací a cenných archivních materiálů.

6 OBSAH 1 ÚVOD 2 SYNTÉZA POZNATKŮ 2.1 Terminologie a vymezení pojmů Historie horolezectví Původ a kořeny horolezectví Historie československého horolezectví CÍL A ÚKOLY PRÁCE Cíl bakalářské práce Úkoly bakalářské práce METODIKA VZNIK A HISTORIE HOROLEZECKÝCH ODDÍLŮ NA HRANICKU Horolezecký oddíl TJ Sigma Hranice Horolezecký oddíl TJ Spartak Lipník nad Bečvou Horolezecký oddíl při SVČ Lipník nad Bečvou HOROLEZECKÉ TERÉNY NA HRANICKU Helfštýnské skály Potštátské skály Hluzov Skály pod Křivým 6.5 Skály v Teplicích nad Bečvou 6.6 Hranický viadukt ZÁVĚR SOUHRN SUMMARY REFERENČNÍ SEZNAM PŘÍLOHY 81

7 1 ÚVOD Horolezectví jako sportovní odvětví, ale i jako volnočasová aktivita má v Českých zemích dlouholetou a bohatou tradici. Kořeny československého horolezectví sahají až do 19. století. V Čechách se nejvíce horolezectví rozvíjelo v tradičních lezeckých oblastech, jako je Český ráj, Labské pískovce a Adršpach. Na Slovensku, které bylo do roku 1993 součástí Československé federace to byly přirozeně Vysoké Tatry a vápencové skalní oblasti na Západním Slovensku. Ve Slovinsku, které bylo do vzniku samostatného Československa v roce 1918 součástí Rakouska-Uherska, se aktivita našich lezců soustředila v oblasti Julských a Savinských Alp. Zpočátku díky snahám čelit náporu a aktivitám Německých lezců na našem území, a později v důsledku změny politické situace po roce 1948 a s ní souvisejícím masovým rozvojem organizované tělovýchovy, vznikaly na našem území četné horolezecké spolky, kluby a sdružení (Procházka, 2007). V období po 2. světové válce se zasloužené pozornosti horolezců začalo dostávat i ostatním oblastem naší země. Docházelo k objevování a mapování nových lezeckých terénů a lokalit, zakládání dalších nových horolezeckých klubů. Jednou z těchto oblastí bylo i Hranicko, oblast rozkládající se z větší části v Moravské bráně, v povodí středního toku řeky Bečvy v okrese Přerov. V Hranicích byl v roce 1956 založen z iniciativy Ing. Jaroslava Jaška, učitele na místní průmyslové škole Horolezecký oddíl HO TJ Spartak Hranice. Členové oddílu byli zpočátku převážně studenti průmyslové školy, kde Ing. Jašek vyučoval. Oddíl se v roce 1959 přejmenoval na TJ Sigma Hranice, což byla organizace, která dodnes sdružuje sportovní oddíly na území města Hranic. V Roce 1960 byl v nedalekém Lipníku nad Bečvou založen HO TJ Spartak Lipník. Tento oddíl zanikl v roce V roce 1998 vznikl z iniciativy Zory Hradilové při Středisku volného času nový horolezecký oddíl HO Lipník nad Bečvou, který pokračuje v tradici HO Spartak Lipník. Všechny výše jmenované oddíly působící v této oblasti mají klíčový podíl na objevování, úpravě, zprovoznění a v současné době údržbě místních skal. Jedná se o skály v Týně nad Bečvou, Potštátské skály, skály pod Křivým, v Teplicích nad Bečvou, bývalý vápencový lom v obci Hluzov a Hranický viadukt. Ke zpracování tématu historie a současnost horolezectví na Hranicku mě vedlo několik věcí. Byl to zájem zjistit jak a proč oddíly vlastně vznikly, kdo byli členové, jaká byla jejich motivace, čeho všeho dosáhli. V práci popisuji jednotlivé etapy v činnosti oddílů od historie po současnost. Rovněž nebylo možno vynechat zmapování historie -6-

8 a současnosti lezeckých terénů. Dále to byl zájem zjistit, jak se v průběhu času měnila členská základna a věkové složení členů oddílů. Nelze opomenout největší lezecké úspěchy členů zmiňovaných oddílů jak na skalách v Čechách a na Moravě, tak v Evropských i světových velehorách. Nedílnou součástí práce jsou rozhovory a medailony nejvýznamnějších pamětníků i současných členů zmiňovaných oddílů, mezi něž patřím i já. -7-

9 2 SYNTÉZA POZNATKŮ 2.1 Terminologie a vymezení pojmů Chceme-li porozumět a správně pochopit problematiku této diplomové práce, je potřeba definovat několik termínů a pojmů, které bezprostředně souvisí s jejím tématem. Termíny jsem rozdělil do několika následujících oblastí: Obecné pojmy Místopis a zeměpisné názvy Horolezecký materiál Obecné pojmy: Historie vývojový proces v přírodě a společnosti. Je to vědní obor, který nese dva významy, historie jako dění, které proběhlo v minulosti, a historie jako reflexe těchto historických událostí (Bartoš, 2005). Horolezectví dá se hodně zjednodušeně dalo nazvat životní filozofií. Je to vlastně sportovní odvětví a volnočasová aktivita, spojující prvky fyzické zdatnosti, obratnosti a síly s pobytem v přírodě, pohybem v horách, lezením po skalách, ledu, dobrodružství, vášeň, odvaha, přátelství, spolupráce, snaha o splynutí s přírodou, dosažení vrcholu, prožití něčeho nevšedního, mimořádného, jedinečného. Alpinismus vyjadřuje v podstatě totéž co horolezectví. Tento název pochází z dob rozvoje horolezectví v Evropě, kdy docházelo k masovému dobývání alpských vrcholů. Horolezecký oddíl, spolek, klub organizovaná skupina horolezců, jehož činnost podléhá určitým pravidlům a zásadám. Horolezecké oddíly a kluby jsou sdruženy v národních horolezeckých svazech (Dieška, 1989). V České republice je to ČHS.. Bouldering je lezení po skalách, skalních blocích či balvanech do výšky seskoku. Při boulderingu není potřeba jištění pomocí horolezeckého lana (Winter, 2004). -8-

10 Lezení je pohyb v horském terénu s nezbytnou pomocí rukou. Dělí se na několik kategorií podle způsobu lezení a terénu, ve kterém probíhá. Je to skalní lezení, vysokohorská turistika, sportovní lezení, ledovcové lezení a lezení na umělých stěnách (Procházka, 1987). Hory Obecně část krajiny přesahující nížinu. Terén, který se zvedá nad okolní krajinou. Skupina hor se nazývá pohoří. Pohoří s vrcholy vyššími než 2500 m se nazývají velehory (Landmann, 2009). Expedice putování skupiny horolezců za horolezeckým cílem. S tím souvisí výraz expediční horolezectví, kdy dochází ke zdolání vrcholu postupným budováním výškových táborů. Skialpinismus je pohyb na lyžích ve vysokohorském terénu. K této aktivitě se používají speciální lyže s vázáním umožňujícím zvedání paty. Při stoupání do kopce se na skluznice nalepují přilnavé tzv. tulení pásy (Hattingh, 1999). ČHS Český horolezecký svaz. ČHS je občanské sdružení, které sdružuje horolezce, sportovní lezce a skialpinisty. ČHS v současné podobě vznikl v roce 1993 osamostatněním České části horolezecké sekce Československého svazu tělesné výchovy. ČHS má nyní asi 10 tisíc členů, z nichž naprostá většina je sdružena v oddílech, kterých je více než 500 (Procházka, 2007). KČT byl založen v roce 1888, skupinou vlastenců okolo Vojty Náprstka. Dnes má necelých 40 tisíc členů, z toho téměř čtvrtinu mládeže. Členové KČT organizují každoročně přes tisíc akcí určených pro členy klubu i neorganizované zájemce o všechny druhy turistiky - pěší, cyklo, lyžařskou a vodní turistiku, mototuristiku, speleoturistiku, vysokohorskou turistiku, turistiku zdravotně postižených a nejnověji i hipoturistiku. Turistické oddíly mládeže jsou sdruženy do Asociace TOM (Dieška, 1989). JAMES Spolek Tatranských horolezců, obdoba ČHS, založený v roce 1921 (Dieška, 1989). -9-

11 ČSTV Český svaz tělesné výchovy. Vznikl v roce 1990 z Československého svazu tělesné výchovy, jehož součástí byla rovněž horolezecká sekce. Je to dobrovolné sdružení sportovních, tělovýchovných a turistických svazů (Procházka, 2007). UIAA Union Internationale des Associations ďalpinisme, Mezinárodní unie horolezeckých svazů. Orgán, který sdružuje a řídí horolezecké svazy a aktivity v celém světě. Zkratka rovněž označuje nejrozšířenější horolezeckou klasifikaci (Dieška, 1989). OVK SM Oblastní vrcholová komise Severní Moravy. Jedná se o správní orgán podléhající ČHS, jehož úkolem je dohlížet, regulovat a schvalovat dění na horolezeckých terénech na území Severní Moravy. Současným předsedou je Jiří Babača, horolezec, který má klíčový podíl na přejištění cest a oživení horolezecké činnosti právě na Hranicku (Procházka, 2007). Horolezecký průvodce je popis lezeckých cest příslušné lezecké oblasti s označením názvu cest, autorů cest a jejich obtížnosti. Tištěný bývá nejčastěji v knižní podobě. V současné době je možno najít většinu horolezeckých průvodců v elektronické podobě na internetu. Horolezecká klasifikace je stupnice, která označuje a tím charakterizuje obtížnost lezecké cesty či výstupu. Klasifikace jsou rozděleny většinou podle materiálu na kterém se cesta nachází a dále podle země, ve které vznikla. V jednotlivých zemích odráží stupnice často místní podmínky, specifika a tradice. Nejpoužívanější horolezecké klasifikace jsou: UIAA, Francie, USA, Velká Británie, Německo a Austrálie (Ballu, 1997). Ledovec vzniká dlouhodobým hromaděním neroztátého sněhu. Postupem času se tlakem z firnového sněhu stává kompaktní led. Ledovec stéká z vrcholů a svahů hor do údolí tzv. ledovcovými splazy. Čelo ledovce, tzv. ledovcová moréna v údolí odtává. Pohybem ledovec praská a vytvářejí se ledovcové trhliny, které mohou být při pohybu osob na ledovci velmi nebezpečné (Landmann, 2009)

12 Vápenec Jedná se o sedimentární horninu, která vznikla ze zvápenatělých skeletů vodních živočichů. Podléhá snadno erozi působením vody a reakcí s oxidem uhličitým ve vzduchu. Jedná se o poměrně měkký materiál. Zvláštní formou vápence je dolomit. V České republice se vápenec vyskytuje hlavně v okolí Prahy (Srbsko), na Jižní Moravě (Pálava, Moravský Kras) a na Severní Moravě (Štramberk). V Evropě jsou nejznámější vápencové lezecké lokality v Julských a Rakouských Alpách a Italských Dolomitech (Lomnický, 1960). Rula Rula je hornina vzniklá metamorfózou z kterékoliv jiné horniny. Rula vzniklá z vyvřelin je ortorula, ze sedimentů pararula. Vyniká pevností a tvrdostí, velmi snadno však zvětrává. V České republice se vyskytuje na Liberecku, Českomoravské vrchovině a na Severní Moravě v Jeseníkách (Lomnický, 1960). Pískovec je zpevněná usazená hornina. Mívá různou strukturu a tvar, podle způsobu a období vzniku. Snadno se drolí a zvětrává. Pískovec zajišťuje výborné možnosti lezení na tření a četné spáry umožňují zakládání jistících pomůcek, hlavně smyček. V České republice jsou nejznámější pískovcové oblasti Český ráj, Adršpach a Labské pískovce, ve světě Německo, Anglie, pískovcové věže v amerických pouštích nebo třeba v Jižní Africe či v australských Modrých horách (Lomnický, 1960). Žula je vyvřelá hlubinná hornina, složené z křemene, živce a slídy. Má hrubou zrnitou strukturu. Poskytuje dobrou možnost lezení na tření a díky četnosti spár i dobré možnosti jištění. V České republice se vyskytuje hlavně v Jizerských horách, ve světě jsou to Vysoké Tatry na Slovensku, centrální Alpy, Skandinávie (Lomnický, 1960). Výstup uskutečněná horolezecká cesta, dosažení vrcholu, na skále či v horách. Sestup přesun z vrcholu po jeho dosažení do výchozího bodu. U lezecké cesty na cvičných skalách většinou slaněním, u delších výstupů v horách sestup chodeckým terénem, lezeckou cestou nejnižší obtížnosti, nebo rovněž slaněním

13 Prvovýstup první zdolání hory, lezecké cesty. Lezecké cesty se dělají zásadně zespodu. Na cvičných skalách prvovýstupce cestu osadí jisticími prostředky, navrhne klasifikaci a má právo ji pojmenovat. Uskutečnění prvovýstupu oznámí správci skal. Hřeben Úzký skalní, sněhový nebo ledový hřbet. Na menším skalním útesu se tímto termínem označuje strmý a úzký okraj (Hattingh, 1999). Vrchol nejvyšší bod hory, skalní věže nebo stěny. Věž, skalní věž samostatně stojící úzká, vysoká skála. Více věží pohromadě tvoří tzv. skalní město. U nás jsou velmi známé skalní města Prachovské, Hruboskalské, Teplicko-Adršpašské, České Švýcarsko a Labské pískovce, na které v sousedním Německu navazuje rozsáhlá oblast Saské Švýcarsko (Procházka, 1987). Skalní plotna část skalní stěny nebo hory, většinou téměř plochá a hladká. Klade velké nároky na kvalitu lezecké obuvi a na techniku lezení (Procházka, 1987). Spára vertikální, nebo horizontální trhlina ve skále. Jsou ideální k výstupu na skalní věž či k postupu skalní stěnou. Poskytují dostatek možností k jištění, převážně zakládání smyček, či jiných umělých jistících pomůcek. K lezení ve spárách se používají specifické lezecké techniky. Příliš široká spára se nazývá komín (Procházka, 1987). Převis skalní útvar, vyčnívající ze skalní stěny, nebo přesahující přes skalní hřeben. Klade velké nároky na fyzickou sílu a techniku horolezce při jeho zdolávání (Procházka, 1987). Stup, chyt výstupek či výčnělek ve skále, který se používá k postupu ve stěně či na skále. Pokud se používá k uchopení rukama, jedná se o chyt, pokud k postavení nohou, je to stup (Procházka, 1979). Morál slangový horolezecký výraz. Jedná se o odvahu prvolezce při vyvádění cesty překonat nejištěný úsek cesty k prvnímu jištění, nebo mezi jednotlivými jistícími body (Procházka, 1979)

14 Místopis a zeměpisné názvy: Hranice průmyslové město ležící v Moravské Bráně v okrese Přerov na středním toku řeky Bečvy. V současné době má asi obyvatel (Nebeský, 2007). Lipník nad Bečvou historické město ležící v Moravské bráně v okrese Přerov nedaleko od Hranic. V současné době má asi obyvatel (Černý, 1985). Týn nad Bečvou obec ležící nedaleko Lipníka nad Bečvou v okrese Přerov. Nad obcí se na kopci tyčí známý středověký hrad Helfštýn, na svazích pod hradem se nacházejí skalní plotny, které slouží jako cvičný horolezecký terén. Hluzov obec nedaleko města Hranic. Na okraji obce se nachází bývalý vápencový lom, který nyní slouží jako cvičný horolezecký terén. Potštát město ležící 8 km severně od Hranic v Oderských vrších. Nedaleko Potštátu se nachází Potštátské skalní město, kde jsou cvičné horolezecké terény. Bečva řeka, pramenící v Beskydech, protékající z větší části Moravskou bránou. Vlévá se do řeky Moravy u Tovačova na Střední Moravě (Nebeský, 2007). Vysoké Tatry žulové pohoří na východním Slovensku. Hojně využívané k horolezecké činnosti i k rekreaci. Nejvyšší hora je Gerlachovský štít 2655 m. Další významné vrcholy: Lomnický štít 2633 m, Ĺadový štít 2627 m, Pyšný štít 2621 m (Jeřábek, 2005). Kavkaz pohoří na hranici Ruska a Gruzie. Odděluje Evropu od Asie. Dělí se na Velký a Malý Kavkaz. Hojně využívané k horolezecké činnosti a turistice. Rozsáhlé oblasti Kavkazu jsou trvale zaledněny. Nejvyšší hora je Elbrus 5642 m. Další významné vrcholy: Dych-Tau 5203 m, Šchara 5201 m, Kazbek 5033 m (Šlégl, 2005). Alpy rozsáhlé pohoří táhnoucí se napříč jižní částí Evropského kontinentu. Východní, vápencová část Alp zabírá část území Slovinska, Itálie a Rakouska. Západní, převážně

15 žulová část Alp, potom část území Švýcarska, Itálie, Německa a Francie. Některé oblasti Alp jsou trvale zaledněny. Nejvyšší hora je Mont Blanc 4807 m. Další významné vrcholy: Dufourspitze 4603 m, Lyskamm 4527 m, Weisshorn 4505 m, Matterhorn 4478 m, Eiger 3970 m (Šlégl, 2005). Himaláje nejvyšší pohoří na světě. Rozkládá se na území Číny, Pákistánu, Nepálu Indie a Bhútánu. Nachází se zde 10 ze 14 vrcholů vyšších než 8000 m. Toto pohoří každoročně přitahuje množství horolezců z celého světa. Většinou se jedná o velké expedice. Horolezectví a s ním spojený turistický ruch jsou významným zdrojem obživy pro místní obyvatelstvo. Rozsáhlé oblasti Himalájí jsou trvale zaledněny. Nejvyšší hora, která je zároveň i nejvyšší horou světa je Mount Everest 8848 m (Šlégl, 2005). Český ráj rozsáhlá pískovcová oblast ve východních Čechách. Pískovcové skály zde tvoří skalní města. Nejznámější jsou Prachovské a Hruboskalské. Horolezecká činnost zde má dlouholetou tradici. Kromě horolezecké činnosti je zde velmi rozšířen turistický ruch (Kunský, 1974). Labské Pískovce rozsáhlá pískovcová oblast v Severních Čechách. V údolí kolem řeky Labe od Děčína po hraniční obec Hřensko se rozkládá oblast zvaná Labské pískovce. Okolo obcí Tisá a Ostrov až po hranice s Německem je to soustava skalních měst pod názvem České Švýcarsko, která pokračuje na Německém území pod názvem Saské Švýcarsko (Dieška, 1989). Adršpach pod tímto obecným názvem se skrývá rozsáhlá pískovcová oblast v severovýchodních Čechách. Nejvýznamnější jsou Teplicko-Adršpašké skály, Křížový vrch, Broumovské stěny a Ostaš (Dieška, 1989). Horolezecký materiál: Horolezecké lano základní nezbytná pomůcka horolezce. Lana rozeznáváme statická a dynamická. V současné době se k lezení používají lana dynamická, statická se uplatňují při tahání materiálu a při výškových nebo jiných pracích. Lano se skládá z duše spletené

16 z pružných vláken a z pleteného obalu. Lana bývají nejrůznějších délek a průměru, podle účelu, ke kterému se používá (Procházka, 1979). Karabina jisticí kovová pomůcka podlouhlého nebo oválného tvaru opatřena otvíracím mechanismem. Karabiny vynikají velkou pevností, vyrábějí se v nejrůznějších velikostech a tvarech. Dělíme je na dva základní druhy, s pojistným zámkem a bez zámku (Procházka, 1979). Smyčka je kulatá nebo plochá část nylonového materiálu či lana. Používají se k jištění kolem výstupků a hrotů, zakládají se do spár a skalních dutin nebo se provazují skalními otvory, zvanými hodiny. Nejvíce se používají při jištění na pískovci. Expreska jsou dvě karabiny spojené krátkou sešitou plochou nylonovou smyčkou. Používají se proto, aby se lano nevysmeklo z jednoduché karabiny zapnuté do jisticího bodu. Skoba kovová pomůcka s okem, určená k zajištění horolezce na skále. Zatlouká se do spár a používá se jako pevný jistící bod. Skoby se vyrábějí různých tvarů, podle druhu skalního materiálu, pro který jsou určeny. Ledovcové skoby mají tvar dutého šroubu s kovovým okem. Zavrtávají se do ledu (Procházka, 1979). Horolezecký úvazek je vyroben z textilních nebo nylonových materiálů, slouží k zajištění horolezce při pádu. Existuje několik druhů úvazků, např. pro děti a mládež se používá celotělový úvaz, většina horolezců používá sedací úvazek, obecně nazývaný sedák. Rozepínací pas a nohavičky sedacího úvazku jsou díky své variabilitě velmi vhodné do vysokohorského terénu (Winter, 2004). Slaňovací osma kovová součást horolezeckého vybavení. Jak vyplývá z názvu, má tvar osmičky s větším a menším okem. Původně byla určena pouze pro sestupy, používá se rovněž jako jistící pomůcka (Procházka, 1987). Lezačky speciální obuv, určená k lezení na skalách a umělých stěnách. Kvůli co nejsilnějšímu tření a co největší citlivosti nohou se nosí lezačky o číslo až o dvě menší,

17 než je běžná velikost. Existuje velké množství výrobců a tím pádem i druhů a modelů lezaček. Liší se tvarem, podle druhu a obtížnosti lezeckého terénu, pro který jsou určeny (Winter, 2004). Stoupací železa známější jsou pod názvem mačky. Jsou to kovové rámy opatřené svislými nebo vodorovnými hroty, které se připínají pomocí řemínků či speciálního rychloupínacího systému na horolezecké boty. Slouží k usnadnění pohybu po ledovci, nebo k lezení v ledu (Procházka, 1979). Cepín je víceúčelová kovová pomůcka při lezení ve sněhu a ledu. Cepíny dělíme na dlouhé chodecké a krátké technické. Dlouhé se používají k udržení rovnováhy při chůzi, jako pomůcka při brždění pádu nebo jako jistící pomůcka. Krátké cepíny se používají pro lezení na strmých nebo kolmých ledových stěnách (Procházka, 1979). 2.2 Historie horolezectví Původ a kořeny horolezectví Hory byly od vzniku lidského rodu součástí jeho historie. V pravěku byly skalní oblasti, převisy a jeskyně vhodným a vítaným úkrytem před zimou a dravou zvěří. Později se především vysoké hory staly předmětem fantazie, mýtů a legend, často podporovaných náboženstvím. Hory byly často považovány za sídla bohů. V některých oblastech toto nazírání přežívá dodnes. S rozvojem stavební činnosti a průmyslu se hory a skalní oblasti staly vítaným zdrojem stavebního materiálu. Další stopy lidské činnosti v horách souvisí s těžbou nerostů a surovin a později s geologickou a topografickou činností. Počátky horolezectví a pronikání do hor jsou spojeny s vojenskou a dobyvatelskou aktivitou. Nejznámější z historie je zřejmě legendární Hannibalův přechod Alp se slony ve starověku. V novodobějších dějinách potom boje v horských oblastech Evropy v období 1. a 2. Světové války. Zhruba v 17. století se začal při objevování a dobývání hor objevovat nehmotný motiv, jako je touha po poznání, dobrodružství, láska k přírodě. Jako počátek opravdového horolezectví je považován první výstup na Mont Blanc v roce Společně s rozvojem a vylepšováním horolezecké výstroje a zdokonalováním lezeckých technik na skále a v ledu docházelo postupně ke zdolání dalších významných vrcholů nejen

18 v Alpách, ale i v celé Evropě. V souvislosti s tím se objevil pojem alpinismus, který je dodnes používán jako označení horolezecké činnosti. Ve druhé polovině 19. století dochází ke vzniku prvních horolezeckých spolků. Nejprve v Británii, Rakousku, Švýcarsku, Německu, Itálii, později i v dalších zemích. Zájem horolezců z Alpských zemí se koncem 19. století postupně zaměřuje i na mimoevropské velehory, především na asijské osmitisícové vrcholy. Po několika neúspěšných pokusech byl v roce 1953 britskou expedicí zdolán nejvyšší vrchol světa Mount Everest a v následujícím desetiletí i ostatní osmitisícovky. Nejen pod vlivem těchto událostí, ale s celosvětovým rozvojem sportu a volnočasových aktivit dochází v 2. polovině 20. století k masovému rozvoji horolezectví i v nelezeckých oblastech. Hodně tomu napomohl také rozvoj dopravy a ním spojené možnosti cestování. Dále potom rozvoj vědy a průmyslu, díky kterému došlo k obrovskému posunu ve vývoji a výrobě lezeckých materiálů a pomůcek. Vznikly nové disciplíny, jako např. skialpinismus, začaly se stavět umělé lezecké stěny. Na rozdíl od minulosti, kdy bylo horolezectví výsadou několika mimořádně schopných, odhodlaných a odvážných dobrodruhů je dnes horolezectví ve své sportovní i rekreační podobě dostupné nejširším vrstvám obyvatelstva jak ve světě, tak v České republice (Dieška, 1989) Historie československého horolezectví Vývoj československého horolezectví úzce souvisí z historií horolezectví světového. Československé horolezectví také k vývoji horolezectví světového významně přispělo, a to jak na poli diplomatickém, tak na poli sportovním. Jeho vývoj musíme posuzovat na pozadí společensko-politických událostí v naších zemích. Za počátek československého horolezectví lze považovat založení prvního Českého horolezeckého spolku, což byl Český odbor Slovinského planinského družstva v roce U zrodu tohoto spolku stál významný český lékař, profesor University Karlovy MUDr. Karel Chodounský a Dr. Julius Kugy. Tento horolezecký spolek byl založen za Rakouska-Uherska v době, kdy u nás vrcholilo národně osvobozenecké hnutí. V té době jsme měli volný přístup k horám po celém území Habsburské monarchie a to v Rakousku, na Slovensku i ve Slovinsku. Především ve Slovinsku byla patrná aktivita průkopníků našeho horolezectví. Po rozpadu monarchie v roce 1918 jsme byli odtrženi od rakouských a slovinských hor, takže horolezecké aktivity se více soustředily na našem území a na Slovensku. Český odbor Slovinského planinského družstva zanikl a horolezci

19 vstupovali hromadně do Klubu Českých turistů KČT. Na Slovensku byl založen v roce 1921 Sbor tatranských horolezců IAMES. Sloučením KČT s Tatranským spolkom turistickým vzniká Klub Československých turistů - KČST. Příliš mnohostranná činnost KČST však horolezce příliš neuspokojovala a tak byl v roce 1924 z iniciativy pražských horolezců založen Klub alpistů Československých. Následovalo odtržení Slovenska v roce 1939, nacistická okupace a opětovného osamostatnění českých horolezců. Ti ve válečném období působili především v pískovcových oblastech Českého ráje. Bezprostředně po skončení 2. Světové války čeští horolezci pokračovali ve své organizované činnosti v Klubu alpistů Českých a na Slovensku pokračuje ve své činnosti Sbor tatranských horolezců IAMES. Po únorovém převratu v roce 1948 byly tělovýchova a sport sjednoceny v Sokole a Ústřední sekce horolezectví Sokola se stala jediným řídícím orgánem v Československu. Po spuštění železné opony došlo ke ztrátě zahraničních kontaktů se západem. Většina obyvatelstva, horolezce nevyjímaje, byla na dlouhých 40 let téměř odříznuta od velké části evropských a světových velehor. Horolezecké aktivity se tedy soustřeďovaly kromě našeho území hlavně na Slovensku a v zemích socialistického tábora. Naštěstí se především na území tehdejšího Sovětského svazu nacházelo nepřeberné množství možností kvalitního horolezení, hlavně na Kavkaze, v Pamiru, na Altaji a v pohoří Ťan-Šan. V roce 1957 byl založen Československý svaz tělesné výchovy, v němž začala působit ústřední horolezecká sekce. V důsledku federalizace v roce 1968 bylo horolezectví od tohoto roku řízeno odděleně národními orgány a sice Horolezeckým svazem ÚV ČSTV v Česku a na Slovensku to byl Horolezecký svaz IAMES. Tato podoba vydržela v podstatě až do roku 1993, kdy došlo k rozdělení federace na Českou a Slovenskou republiku a samostatně začaly fungovat Český horolezecký svaz a Slovenský horolezecký spolok JAMES. Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, historie našeho horolezectví byla až do rozdělení federace právě v roce 1993 nerozlučně spjata s horolezectvím slovenským. Národní expedice dosáhly řady významných úspěchů ve světových velehorách. Spolupráce funguje v mnoha směrech úspěšně dodnes (Procházka, 2007). A právě v druhé polovině minulého století přispěly k historii československého horolezectví svým dílem také nově vzniklé oddíly na Hranicku. Jednalo se o HO TJ Sigma Hranice, založený v roce 1956 a HO TJ Spartak Lipník založený v roce Tento ukončil svoji činnost v roce 1992 a v jeho tradici pokračoval nový oddíl HO při SVČ Lipník nad Bečvou založený v roce Kromě činnosti lezecké a expediční přispěly tyto

20 oddíly a jejich členové k obohacení historie čs. horolezectví především objevováním, údržbou a ochranou nových lezeckých terénů na Hranicku

21 3 CÍL A ÚKOLY PRÁCE 3.1 Cíl bakalářské práce Cílem této bakalářské práce je analýza a syntéza historických dokumentů, se zaměřením na vznik a vývoj horolezectví na Hranicku. a popis všech jeho důležitých etap od historie po současnost. 3.2 Úkoly bakalářské práce Ze stanoveného cíle vyplývají následující úkoly bakalářské práce: prostudovat a analyzovat všechny dostupné zdroje historických dokumentů, sběr informací o horolezectví prostřednictvím literatury, provést terénní šetření, získání informací od bývalých i současných členů horolezeckých oddílů na Hranicku formou dotazování, tzv. orální historie (Vaněk, 2003), vytvořit ucelený historický pohled na počátky, historii a současnost horolezectví na Hranicku, zmapovat historii a současný stav horolezeckých terénů na Hranicku, provést rozhovory s osobnostmi, které se významnou měrou podílely na utváření historie horolezectví na Hranicku,

22 4 METODIKA Pro získání informací potřebných k sepsání bakalářské práce bylo použito několika různých metod a jejich technik. Informace jsem získal z primárních i sekundárních zdrojů. Získané informace jsem analyzoval a mezi sebou porovnával. Následně jsem tyto informace pomocí syntézy zpracoval do závěrečné ucelené podoby, chronologicky sestavil jejich průběh a provedl jejich interpretaci a prezentaci (Bartoš, 1992). Metody použité při zpracování práce se navzájem prolínají, nejsou vzájemně izolované. Použité metody v této bakalářské práci: sběr primárních dat. Jedná se o data, která jsou přímým záznamem, nikoli interpretací nějakého záznamu. V mém případě se jedná se především o zápisy, kroniky a ročenky (Bartoš, 1982), sběr sekundárních dat data dostupná z různých zdrojů, informace, které již byly někde publikovány, studium odborné literatury studium literatury zabývající se příslušnou tematikou, terénní šetření mapování zkoumaného problému přímo v terénu, sběr informací formou dotazování nejčastěji využívaná a velmi rozšířená metoda založená na výpovědi dotázaných lidí. Metoda se nazývá orální historie (Vaněk, 2003), introspektivní metoda uplatnění osobních prožitků a dojmů autora práce,

23 5 VZNIK A HISTORIE HOROLEZECKÝCH ODDÍLŮ NA HRANICKU 5.1 Horolezecký oddíl TJ Sigma Hranice Kapitola pojednávající o nejstarším horolezeckém oddílu na Hranicku, HO TJ Sigma Hranice se začala psát v roce Tehdy, inspirován činností horolezeckého oddílu, který v nedalekém Přerově fungoval od roku 1947 a děním ve společnosti v oblasti tělovýchovy zakládá profesor průmyslové školy v Hranicích Ing. Jaroslav Jašek, velký příznivec přírody, sportu a horolezectví vlastní horolezecký oddíl. Původní název oddílu byl TJ Spartak Hranice, podle tělovýchovné jednoty, která v té době působila na území města Hranic a sdružovala místní sportovní oddíly. Na výroční schůzi TJ v roce 1959 bylo rozhodnuto přejmenovat TJ Spartak na TJ Sigma podle místního strojírenského podniku, který měl nad tělovýchovnou jednotou patronát (Hons, 1987). Členskou základnu oddílu tvořili zpočátku převážně pohybově nadaní studenti průmyslové školy, na které Jašek působil jako pedagog a několika dalších průkopníků tohoto sportu v Hranicích. Jaroslav Jašek byl výborný sportovec a zapálený organizátor a od samého počátku řídil oddíl velmi důsledně. Od roku 1957 pracoval jako člen horolezecké sekce Krajského výboru ČSTV v Olomouci a stal se dokonce členem komise pro mládež při ústřední sekci ČSTV v Praze. V roce 1958 se stal po absolvování příslušných školení a kursů cvičitelem III. třídy, později i II. třídy. Ke spolupráci v oddíle a jeho vedení se mu podařilo získat svou ženu Marii, manžele Jiřího a Evelínu Knapovy z Hranic, Dr. Zdeňku Fantovou a mladé nadějné studenty Bedřicha Strohalma a Břetislava Vařeku. Jiří Knap zastával v prvních letech činnosti oddílu společně s Jaškem funkci cvičitele, jeho žena působila jako lékařka oddílu. Bedřich Strohalm zastával funkci hospodáře a správce inventáře a Dr. Fantová byla pokladník. Jen pro zajímavost rozpočet oddílu v letech činil Kčs. Zajímavé bylo i materiální vybavení oddílu. V době založení oddílu se lezlo ještě na konopných lanech. Až v roce 1960 se v Jutě Bolatice (dnes Lanex) začalo vyrábět horolezecké lano značky Perlon. Lano se uvazovalo přímo na tělo. Ze skal se slaňovalo pomocí tzv. Dűlferova sedu, kdy se lano vede zepředu mezi nohama lezce, pod stehnem jedné nohy, přes bok dopředu, křížem nahoru přes hrudník na protilehlé rameno a dozadu dolů (Procházka, 1979). Karabiny se používaly kovové, hasičské. Mačky se používaly kořistní zn. Eckstein, které byly zabaveny po válce německým horským myslivcům. Podle

24 slov pamětníků byly poměrně kvalitní a ve vojenských výprodejích stály 10 Kčs. Skoby se vyráběly doma, nebo v podnicích, kde někteří z horolezců pracovali. Cepíny se používaly dlouhé, chodecké, s dřevěnou rukojetí, většinou se rovněž vyráběly podomácku. Obuv se používala kožená, pár pohorek vyrobených v n.p. Snaha Opava zn. Ganek s wibramovou podrážkou stál 202 Kčs. Spací pytle se zpočátku používaly s papírovou náplní, až v průběhu 60. let se začaly vyrábět tzv. mumie s péřovou náplní. Stany se používaly většinou vojenské. Akce oddílu byly různorodé. Jezdilo se na cvičné skály na Moravě, především na Malý a Velký Rabštejn, na Kružberk, na Pálavu, na Skalný a na Lidečko. Profesor Jašek jako učitel tělocviku pořádal branné závody a závody v orientačním běhu. V zimě to bylo zimní táboření v Jeseníkách, lezení v ledu a závody v běhu na lyžích. Několikrát do roka vybraní členové oddílu absolvovali kursy ve Vysokých Tatrách. Tyto kursy se pravidelně konaly v Tatranských dolinách, ve Velické, Mengusovské, Batizovské, v Bielovodské dolině a v dolině Zeleného plesa. V zimě se tyto kursy konaly na chatách, především na Sliezskom dome, Brnčalově chatě, na Zbojnické a na Teryho chatě. Při těchto akcích se účastníci většinou učili základům lezení, jištění, zvyšovali si výkonnostní třídy. Kursy vždy vedli zkušení instruktoři a cvičitelé z krajské či celostátní horolezecké sekce ČSTV. Hned v počátcích působení v Tatrách oddíl postihla velká tragédie. 27. července 1959 při akci v Javorové dolině se člen oddílu Jaroslav Beran, voják základní služby, který v oddíle hostoval, spolu se svým spolulezcem Pavlem Novákem zřítili při pokusu o výstup na Javorový štít a oba zahynuli. V roce 1959 měl oddíl 17 aktivních členů. Jedním z nejaktivnějších byl v té době Břetislav Vařeka, student průmyslovky. Postupně se začal angažovat v administrativní práci a v řízení oddílu, jezdil s J. Jaškem na zasedání horolezeckých sekcí, stal se cvičitelem II. stupně. Po reorganizaci krajů v roce 1960 se stal členem krajské horolezecké sekce v Ostravě. Později podobně jako ing. Jašek působil v komisi mládeže při ústřední sekci ČSTV v Praze. Jeho dlouholetým spolulezcem byl Petr Částečka z Klokočí, společně absolvovali mnoho oddílových i individuálních akcí. Břetislav uskutečnil za svou lezeckou kariéru výstupy na celkem 99 vrcholů v Tatrách. Poté, co se oženil, stala se členkou oddílu i jeho žena Anna. Oddíl se začal personálně rozrůstat počátkem 60. let. Členem oddílu se stal Jaškův syn Slávek a Jan Rainisch. V roce 1963 přichází do oddílu Milena Kašparová z Valašského Meziříčí. Její největší přínos do oddílu, kromě lezecké činnosti byl ten, že si v roce

25 pořídila chalupu na Dolní Bečvě v Beskydech. Na této chalupě se po nezbytných opravách od roku 1969 konalo vždy zahájení a ukončení sezóny, členské schůze oddílu, oslavy Silvestra a další oddílové akce. Přestože již dnes není Milena aktivní členkou oddílu, tyto akce se tam konají dodnes. Z Valašského Meziříčí rovněž pocházela další členka oddílu Marta Dobšová. V roce 1966 se stává členkou oddílu Lída Svobodová. Kromě toho přicházejí a odcházejí další studenti průmyslové školy, případně vojáci, kteří v Hranicích absolvovali základní vojenskou službu. Mimo tradičních akcí, jako je lezení na moravských a českých skalách, se jezdilo pravidelně několikrát do roka do Vysokých Tater. Akce měly určitý řád a některé tradiční měly v kalendáři své pevné místo. Každým rokem se první týden v srpnu konal v Tatrách horolezecký týden IAMES. První týden v září se jezdilo na Čertovy skály a na tuto akci navazovalo lezení ve Vršatci na Slovensku. Druhý týden v září se jezdilo na Manín, kde měl J. Jašek družbu s oddílem z Považské Bystrice. V roce 1962 byly pro horolezeckou činnost objeveny a po nezbytných terénních úpravách zprovozněny Potštátské skály. Hned v roce 1962 zde byly vytvořeny 4 cesty, v roce následujícím pak další 2 cesty. Do činnosti oddílu se promítla i vyhrocená politická situace koncem 60. let. Členové oddílu v té době na srazech na chalupě u Mileny Kašparové zpívali protistátní písně a diskutovali o probíhajících změnách ve společnosti. Další výrazná kapitola v období činnosti hranického oddílu se začala psát počátkem 70. let. Do oddílu vstoupilo několik mladých talentovaných členů, kteří po několik let tvořili výkonnostní základ oddílu. Z horolezců, kteří se významně zapsali do historie přichází v roce 1970 do oddílu Ladislav Drda a Milena Rainischová. V roce 1971 Olga Honová se svým bratrem Jiřím. Další děti Profesora Jaška, Vendula a Lída a Slávkova žena Alena. V roce 1973 potom mladíci Pavel Matoušek, Jiří Matějka, Jiří Vrubel, Vlastimil Zela a Dušan a Karla Michalčákovi. V roce 1975 byl zakladatel oddílu J. Jašek vyznamenán ÚV ČSTV Čestným uznáním za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy I. stupně. V polovině 70. let vstoupila do oddílu další vlna lezců, kteří po mnoho let patřili spolu se stávajícími aktivními členy k jeho výkonnostnímu základu. Byli to Petr Kunc, Štěpán Krhut, Miroslav Krupa, Přemek Svoboda, Sváťa a Miloš Mužíkovi a Petr Mrázek. O rok později rozšířila členskou základnu oddílu další partnerská dvojice Venda a Mirek Tomkovi. Oddíl měl v té době okolo 35 členů, což bylo nejvíce v jeho historii. Po příchodu nových mladých lezců se hledaly nové možnosti lezení na Hranicku, Na Potštátě vzniklo několik nových cest, jejichž autory byli J. Hon, P. Matoušek a J. Matějka, začalo se lézt na Dolních skalách. Stejná trojice vytvořila množství cest v nové lokalitě pod Křivým. Tito

26 mladí lezci byli velmi aktivní nejen na místních skalách. Ve druhé polovině 70. let absolvovali na cvičných skalách, ale především ve Vysokých Tatrách spoustu velmi hodnotných výstupů. V roce 1977 dochází rovněž ke změně ve vedení oddílu. 8. srpna umírá na infarkt na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách ve věku 67 let zakladatel oddílu Jaroslav Jašek. Jaškovým nástupcem se v čele oddílu stává jeho syn Slávek, který oddíl vede až do roku V roce 1978 uskutečnili L. Drda a P. Matoušek k uctění památky zakladatele oddílu profesora Jaška a na počest přerovského horolezce J. Soldána, který v horách zahynul náročný prvovýstup na rameno Kriváně. Hned v následujícím roce Láďa Drda oddíl opouští. Po přestěhování se do Bezuchova na Přerovsku se na dva roky stává členem přerovského horolezeckého oddílu a v roce 1980 zakládá v Bezuchově oddíl vlastní. Pavel Matoušek jej následoval. Oddíl v Bezuchově s úspěchem funguje dodnes. Současným předsedou oddílu je právě Pavel Matoušek. Pavel však působil i nadále v hranickém oddíle jako host a účastnil se oddílových srazů. Společně s Láďou Drdou, partnerkou Olgou a dalšími lezci dosáhli hlavně v asijských velehorách množství mimořádných úspěchů, včetně zdolání několika osmitisícových vrcholů. Kromě nové vlny tvorby cest na Potštátských skalách, kdy bylo vytvořeno několik hodnotných cest na Dolních skalách, dochází na počátku 80. let k určité stagnaci v činnosti oddílu. V oddíle došlo ke generační obměně, kdy svou činnost a členství ukončili lezci, kteří se v oddíle aktivně angažovali v jeho počátcích. Tato část členské základny byla zčásti nahrazena lezci novými. Svou aktivní lezeckou činnost ukončila generace starších lezců, Rainischovi, Strohalm, Knapovi, Kašparová a další. Velkou ztrátou pro oddíl bylo i úmrtí Jaroslava Jaška, který byl velkým sportovním nadšencem a organizátorem. Rovněž oddílu citelně chyběli Láďa Drda a Pavel Matoušek. Oddíl měl v té době asi 25 členů. Mezi nejaktivnější členy patřili Jirka Hon, Olga Olbrichtová, Jaškovi, Svobodovi, Vlastimil Zela, Jiří Matějka, Štěpán Krhut, Miroslav Vrubel, Miroslav Krupa a nově příchozí členové Standa Bajer, Rudolf Klvaňa, Tonda Pupík, Milan Mráz, Kratochvílovi, Tomáš Zubíček, Jiří Míček a Marcela Václavíková. Tito horolezci byli nejen na cvičných skalách v Čechách a na Moravě, ale především v Tatrách schopni provádět nejnáročnější výstupy. Cvičiteli oddílu byli v té době Břeťa Vařeka, Jiří Hon, Slávek Jašek, Olga Olbrichtová, Vlastimil Zela, Petr Kunc, Tonda Pupík, Rudolf Klvaňa a Standa Bajer. Ostatní členové se horolezeckému sportu věnovali spíše nárazově podle svých možností. V roce 1987 dochází opět ke změně ve vedení oddílu. Funkci předsedy oddílu přebírá po Vlastimilu Zelovi Rudolf Klvaňa. Věnoval se jí až do roku Koncem 80. let

27 členskou základnu oddílu ještě rozšířili Jirka Janáček, Michal Sobotka, Petr a Leoš Andrýskovi, Radovan Vašíček a Václav Jeřábek. Kromě horolezecké činnosti se členové oddílu věnovali i propagaci svého sportu. Pro veřejnost byly uspořádány četné přednášky o expedicích do zahraničních velehor, kterých se členové oddílu zúčastnili. Jednalo se především o výstupy v rumunských a bulharských horách, na Kavkaze a v Julských Alpách ve Slovinsku. Koncem 80. let dochází ke změně, která zásadním způsobem změnila život a dění v celé společnosti. 17. listopadu 1989 proběhla tzv. Sametová revoluce. S ní spojené uvolnění hranic se západním světem otevřelo nejen horolezcům, ale všem lidem cestu do celého světa, která byla téměř 40. let pro většinu obyvatelstva nedostupná. Zároveň všem sportovcům umožnila přístup k materiálům a sportovnímu vybavení, o kterém se jim do té doby mohlo jen zdát. Počátkem 90. let dochází ke změně ve vedení oddílu. Předsedou se stává Leoš Andrýsek, který vedení oddílu převzal v roce 1992 od Rudy Klvani. Tuto funkci vykonával až do roku 1996, kdy jej nahradil Jiří Janáček. Petr Andrýsek byl výborným kreslířem a grafikem a v souvislosti s rozvojem výpočetní a reprodukční techniky začal v roce 1993 vydávat ročenku oddílu. Ta vychází dodnes. Členkami oddílu se stávají rovněž dcery Olgy Olbrichtové, Lenka a Eva. I další roky byly ve znamení rozšiřování a zkvalitňování členské základny. V roce 1992 do oddílu přichází Aleš Brychta, obrovský talent především v lezení na pískovci, Vašek Žabíček, a v roce 1994 Roman Burianec. Naopak svou činnost v roce 1995 ukončili Vlastimil Zela a Václav Jeřábek. V roce 1997 opouští oddíl Břeťa Vařeka, jeden z nejvýznamnějších členů historie, výborný lezec, obětavý funkcionář a pamětník samotných počátků oddílu. V roce 1996 přichází Petr Spilka, v roce 1997 Vladimír Čudek, Juraj Lázík, David Nikitinský, Jan Večerek a Petr Melichar a konečně v roce 1999 Michal Gerla, současný předseda oddílu. Aktivní činnost v oddíle ukončily Eva a Lenka Olbrichtovy. Členskou základnu tvořilo v 90. letech okolo 20 členů. Lezecké úspěchy oddílu byly hodně ovlivněny změnami ve společnosti po roce Členové oddílu měli konečně možnost navštěvovat bez omezení zahraniční hory. Lezecká činnost se soustředila především v Alpách, naopak už se díky jiným možnostem tolik nejezdilo do Tater. Z největších úspěchů to bylo několikanásobné pokoření Mont Blancu, výstupy na několik čtyřtisícovek ve Waliských Alpách, výstupy v oblasti Ortleru, Vysokých Taurách a další významné vrcholy. Nejaktivnější v této dobyvatelské činnosti byli Olbrichtovi, Ruda Klvaňa, Vašek Žabíček, Petr Spilka, Petr Melichar a Roman Burianec. Zřejmě největších horolezeckých úspěchů v historii oddílu dosáhl Jiří Hon, který se v roce 1996 zúčastnil

28 se svým dlouholetým spolulezcem Zdeňkem Hrubým expedice Everest, kdy cílem bylo dosáhnout nejvyššího vrcholu s věta severním hřebenem ze Severního sedla z Tibetu. Vrcholu se bohužel v roce 1996 dosáhnout nepodařilo, expedice se dostala do 3. tábora ve výšce 8200 m, sám Jiří se dostal do 7650 m. Kromě toho Jirka navštívil Grónsko, Špicberky, Skandinávii a další lezecké oblasti. Členové oddílu rovněž působili v Julských Alpách, italských Dolomitech a na vápencových skalách v Rakousku, v Chorvatsku a ve Slovinsku. V těchto oblastech se nejvíce angažovali Jirka Janáček, Michal Sobotka a Petr Andrýsek. V zapomnění neupadly ani Vysoké Tatry, které se ovšem od roku 1993 po rozdělení federace staly rovněž horami zahraničními. Jiří Hon, Olbrichtovi, Klvaňa, Janáček, Nikitinský, Žabíček, Spilka, Burianec a Brychta zde zdolali množství klasických cest a to jak v létě, tak v zimě. Jirka Janáček, Michal Sobotka a Petr Andrýsek se rovněž začali v Tatrách věnovat skialpinismu, horolezeckému odvětví, které se po revoluci dostalo hodně do popředí zájmu. Co se týká působení hranických horolezců na Českém území, tak zde se tradičně lezlo na moravských a českých cvičných skalách. Nová generace lezců Žabíček, Brychta, Burianec, Spilka si velmi oblíbili české pískovce. Zde bylo v průběhu 90. let těmito lezci zdoláno velké množství klasických cest až do obtížnosti VIII především na Hruboskalsku, na Prachově, Suchých skalách, v Adršpachu, v Tisé a v Ostrově. Počátek nového tisíciletí zastihl oddíl opět ve znamení personálních změn. V roce 2000 se předsedou oddílu stává Juraj Lázík. Ten společně s V. Čudkem a Michalem Sobotkou úspěšně absolvoval kurz pro instruktory horolezectví a všichni se stali instruktory ČHS. Výbor oddílu ještě doplňoval Jiří Hon jako metodik. Olga Klvaňová, rozená Honová a později Olbrichtová, která si vzala za manžela dlouholetého spolulezce a druha Rudu Klvaňu, zastávala tradičně funkci pokladníka a matrikářky. Skladníkem byl Vláďa Čudek. V roce 2000 do oddílu vstoupil Dušan Pátek, mladý nadějný lezec s mimořádným talentem a citem pro skálu. Dušan přelezl spoustu velmi obtížných cest obtížnosti až IX UIAA na cvičných skalách a umělých stěnách. Výraznějších úspěchů v horách však nikdy nedosáhl, protože Dušanovi chyběl morál a lezení na prvním konci lana nebylo nikdy jeho silnou stránkou. Členem oddílu se stal rovněž Standa Bartošek, který se v pozdějších letech stal předsedou oblastní vrcholové komise SM a má klíčový podíl na obnově a přejištění cvičných horolezeckých terénů v oblasti. Oddíl opustili dlouholetí členové Milan Mráz a Standa Bajer. V roce 2003 se členem oddílu stává Jiří Ondrušák, odchází Leoš Andrýsek a Dušan Pátek. V roce 2004 po názorových neshodách ohledně vedení a metodiky oddílu odchází Vladimír Čudek a Michal Sobotka a zakládají vlastní horolezecký oddíl s názvem

29 HO Maglajz. Později se k nim přidal i Petr Andrýsek a Jirka Janáček. V roce 2004 ukončili své působení dlouholetí členové M. Krupa a Š. Krhut, odchází rovněž Standa Bartošek a Petr Melichar. V roce 2005 naopak do oddílu přichází nové posily Pavel Dvořáček a Pavel Mráz. V roce 2006 ze zdravotních důvodů odchází z oddílu Aleš Brychta a Roman Burianec. Novým členem se stává Aleš Frydrych, který se na vrcholové úrovni věnuje skialpinismu a Ondřej Horák ze Šternberka. Předsedou se po odstupujícím J. Lazíkovi stal Michal Gerla, pokladník a matrikářka je Olga Klvaňová. V roce 2008 do oddílu přicházejí Hana Zelová a Ondřej Urbánek. Ondra Horák ukončil členství a Pavel Dvořáček odchází do Brna. Sklad oddílu byl zrušen. Stávající materiál byl zastaralý a na nový nejsou finance. Lezecký materiál a pomůcky si v současné době obstarává každý individuálně. Lezeckých úspěchů členové oddílu v tomto desetiletí dosáhli velké množství. Opět pokračovala invaze horolezců do Evropských a světových velehor, tradičně se hodně lezlo na skalách v Čechách a na Moravě. Jirka Hon navštívil Peru a vystoupil zde na vrchol sopky Chachani 6075 m. Kromě toho se zúčastnil expedice v Norsku. V Alpách byli nejaktivnější Olga a Ruda Klvaňovi a skupina lezců okolo V. Žabíčka, který vždy v dvouletých intervalech organizoval především se spolulezcem Michalem Gerlou lezecké expedice. Dosaženo bylo vrcholů Matterhornu, Eigeru, Ortleru, Dufourspitzu, Weisshornu Grossglockneru a dalších významných vrcholů ve Waliských Alpách, v oblasti Ortleru, ve vysokých Taurách, Bernských Alpách, na Gran Paradisu. Pavel Dvořáček, který je výborným lezcem, dosáhl vrcholu Grossglockneru Palaviciniho žlabem, zdolal několik dlouhých obtížných cest v Dolomitech, v Peru vystoupil na vrchol sopky Misti 5825 m. Aktivní členové oddílu si rovněž oblíbili tzv. via ferraty, cesty zajištěné ocelovými lany, žebříky a kramlemi, především v italských Dolomitech a v pohoří Totes Gebirge v Rakousku. Jirka Hon navštívil Norsko. Co se týká činnosti v Tatrách na Slovensku, tak tam podnikali výstupy Jiří Hon, David Nikitinský, Klvaňovi, Žabíček, Spilka, Gerla, Dvořáček a ke konci období Frydrych a Mráz. Na klasických cvičných skalách se nejvíce lezlo na Moravě v Krasu, na Rabštejně, Kružberku, Štramberku, Helfštýně, Potštátě, Lidečku a na Skalném. V Čechách to byly oblíbené písky na Hruboskalsku, Prachově, Suchých skalách, v Příhrazech, Ostrově a Tisé. Někteří členové oddílu jezdili rovněž lézt hodně na Slovensko, především na Sulov a Manín. Došlo k přejištění Potštátských skal, vytvoření nové lezecké oblasti v Hluzově. Kromě toho se každoročně konala v lednu výroční členská schůze, na vybraných skalách metodický den, ukončení sezóny u Mileny