OKO 7. Na co se můžete těšit zítra? cena 5 Kč TŘEŠŤSKÉ DIVADELNÍ JARO. 55. ročník krajské soutěžní přehlídky amatérských divadel

Transkript

1 Na co se můžete těšit zítra? v 9.00 hod. Jakub a jeho pán pocta Denisi Diderotovi hraje DS DOMINO Pelhřimov v hod. Osiřelý západ hraje DS Bezchibi Brtnice 55. ročník krajské soutěžní přehlídky amatérských divadel TŘEŠŤSKÉ DIVADELNÍ JARO cena 5 Kč OKO 7 Sponzoři a partneři Třešťského divadelního jara 2016: Dnes hrajeme Čertovská babka Dnes hrajeme TOUTOU aneb Když se ztratí pes Včerejší představení Velká Indiánská Pohádka (V.I.P.) Včerejší představení Podzim života je krásný Mediální partneři: Vydalo: Město Třešť v nákladu 150 ks / Redakce OKA: TIC Třešť, Michaela Padrtová / Foto: Martin Čáp, archiv souborů Sazba, grafika: Zdeněk Hajn / Tisk: Tiskárna K&M Třešť 12 1

2 OKEM poroty: Velká Indiánská Pohádka (V.I.P.) Divadlo Kobylky Jihlava / Libor Kabelka Divadlo Kobylky Jihlava přijelo do Třeště s Velkou Indiánskou pohádkou (V.I.P.). Soubor, složený výhradně z mužů, se rozhodl, že bude uvádět pouze autorské kusy. Autor Libor Kabelka není v jazyku tištěném žádným začátečníkem. Po sbírce povídek a básní vydal knihu pro děti, takže ke scénářům to už bylo jen kousek. V programu se dočteme, že Velká Indiánská Pohádka je klasický pohádkový příběh. Ne, není. Je samozřejmé, že pohádka umělá, jejíž děj vymyslel autor sám, je modernější než pohádka lidová, ale i tady je nutné ctít to, co pohádku dělá pohádkou, a to jsou pravidla. Dětský divák, pro kterého jsou tu pohádky především, neodpouští a i přes nejrůznější možnosti rozmanitosti dějových zápletek vyžaduje řád. Už od pradávna, nejen za devatero horami a devatero řekami, platí, že pohádka musí zdůrazňovat velké kontrasty. Fiktivní pohádkový svět umí krásně řešit vztahy dobrý zlý, bohatý chudý, chytrý hloupý, pracovitý líný atd. Pro toto všechno a možná ještě víc není V.I.P. klasickým pohádkovým příběhem. Teď už ale od papíru na chvilku na jeviště. Vážně jen na chvilku, protože divadelní kritéria tady není k čemu přiložit. Kde totiž není srozumitelný příběh, nemají se postalek, a když se něco nepovede, tak to potom člověk nevnímá. Ale v momentě, kdy to jede, jede a pak se to zadrhne na nějakém detailu, například nevhodně zvoleném slově v pohádce, tak mě to vyruší a odtáhne od děje. Potřebuji si divadlo prostě užít. Jaký žánr tedy vyhledáváte? Já mám ráda vztahovky. Každý se tak tím životem plácáme a všichni řešíme vesměs to samé někdo úspěšněji, někdo méně úspěšněji. A přesně tady dochází mnohdy k takové katarzi nebo aha momentu, kdy si například řeknu: Aha, dalo by se to řešit i takhle. Důležitá je pro mě psychologická linka postav, a je hrozně fajn, když člověk dokáže postavě uvěřit. Mnoho diváků Vás má spojenou s moderováním pořadu Sama doma. Pojďte jim tedy říct, co máte společného s divadlem. Já mám svoje prkýnka divadlo Pinder, které dělám společně s kolegou. Připravujeme převážně dětská představení, a to velmi volnou formou, protože se mi líbí spolupráce s dětským divákem. Máme neskutečně velký prostor pro improvizaci, takže to je skvělé. Jaká jsou ta Vaše představení? Každé je úplně jiné. Záleží na dětech. Každé totiž reaguje na úplně jiné věci. A pak rozhoduje i to, odkud děti přicházejí, jestli ze školy či ze školky, jestli jsou z větších měst, nebo z vesnice a podobně. Doopravdy to funguje pokaždé úplně jinak. Zpívala jste ve Státní filharmonii v Brně. To ví asi málokdo. To musela být cenná zkušenost. Jak jste se dostala k této práci? Zpívala jsem ve sboru a byla to pro mě krásná škola. Bylo to tehdy během mých vysokoškolských studií. K dramatické výchově jsem si tehdy ještě přibrala zpěv, a tak mi paní profesorka Tomanová řekla, ať jdu na konkurz, protože potřebují soprán. A ono to vyšlo. Takže po škole už jste ve spolupráci nepokračovala? Tahle práce je časově hodně náročná a disciplinovaná. Je tam dirigent, který má svou vizi, ale já jsem člověk, který potřebuje více tvořit. Víc mě to tedy táhne k divadlu. Například Anička Fencíková mě jednou poprosila o pomoc s režií. Pracovaly jsme s dětmi, a to je to, co mě baví hledat cesty, jak komunikovat s hercem, jak mu zprostředkovat, co si myslím, jak by to všechno mělo být, nebo naopak jak z něj něco dostat. To je zase taková práce s psychologií, která se mi vším strašně prolíná. Co Vás nyní kromě Třešťského divadelního jara nejvíce zaměstnává? Zrovna teď máme s divadlem Pinder hodně karnevalů, takže je to celé hodně veselé. Chystáme se už i na čarodějnice S kolegou tvoříme veškeré scénáře, děláme si vlastní muziku i vlastní texty. 2 11

3 Rozhovor s porotkyní Alenou Velikou: Mám ráda spolupráci s dětským divákem, kde je neskutečný prostor pro improvizaci Porotkyně Třešťského divadelního jara Alena Veliká pochází ze Stonařova. Do Třeště to tak má coby kamenem dohodil. Naše festivalová přehlídka tedy pro ni není žádnou neznámou. Naopak. Má k ní blíž, než by vás mohlo napadnout. Mnozí mají také Alenu spojenou s moderováním televizního pořadu Sama doma. Málokdo už ale ví, že je absolventkou divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a že jeden čas zpívala i v brněnské státní filharmonii. V současné době jezdí po celé republice a společně se svým kolegou a jejich divadlem Pinder baví děti. Není tajemstvím, že Vaše maminka vedla v Třešti léta odbor kultury, takže se dá předpokládat, že Třešťské divadelní jaro dobře znáte Tak určitě. Dokonce jsem na 22. ročníku Třešťského divadelního jara hrála ve hře stonařovského souboru Pohádkový víkend s Kateřinou. To mi bylo asi šest let. A od té doby to mám tak nějak v paměti, protože to byl neuvěřitelný zážitek. Dokonce jsem byla tehdy oceněna. Když je v Třešti přehlídka, snažím se vždy na nějaké to představení dostat. Některá jsem dokonce i uváděla nebo ukončovala. S divadelním jarem jsem tedy hodně spojená. Bylo by mi líto, kdybych se sem jednou za čas nedostala, a teď, když jsem v porotě, tak to je pro mě velká pocta. Jaká byla Vaše reakce na nabídku, abyste v porotě usedla? Několika rozborových seminářů jsem se v minulosti zúčastnila. Párkrát jsem měla i chuť něco říct, pak jsem to ale neřekla, tak teď tedy musím (smích). Samozřejmě jsem měla obavu, jestli budu pány kolegy stíhat, protože divadelní praxi a divadelní teorii, kterou mají za sebou, já zdaleka nemám. Měla jsem velké obavy, ale teď mě těší, že se ve spoustě věcí shodneme. Diskutujeme a vidíme to hodně stejně, a to je super. Pro mnohé diváky, kteří se seminářů zúčastňují, je Vaše účast v porotě osvěžující Ladislava Vrchovského a Jaromíra Hrušku výborně doplňujete Tak to jsem ráda. Podle toho, jak na mě hra působí, se snažím soubor nasměrovat a ukázat mu, že jdou některé věci dělat i jinak, aby to na mě jako na diváka víc fungovalo, ne jako na porotce. A zároveň chci tímto hercům i pomoci, aby si to také oni víc užili. Jaká jste jako divadelní divák? Já jsem docela šťoural. Mám ráda, když představení funguje jako kompaktní ce- 10 vy a situace na čem budovat. Bezcílné toulání dvou trempů a tlupy indiánů po jevišti, několik jednoduchých gagů a prvoplánově vtipných dialogů sice děti v hledišti mnohdy rozesmálo, ale výchovná a estetická stránka věci neměla šanci. Soubor velmi odvážně také vsadil na spolupráci s dětmi v hledišti. V několika chvílích to zafungovalo docela dobře, ale jak známo, děti nemají vypínač, a tak měli herci postaráno i o pár horkých chvilek. Příjemnou a působivou se jevila být scéna, jejíž potenciál ale zůstal nepovšimnut. Co ale na celé Velké Indiánské Pohádce fungovalo? Nefalšované nadšení, radost z pobytu na jevišti a elán. Za porotu Alena Veliká Co na to diváci? Perfektní. Líbilo se nám to moc. Já tedy mohu mluvit za páťáky. Přišlo mi to zajímavé a hezky zpracované. Mně se nejvíc líbila ta písnička na konci. Mně se to hodně líbilo. Nejlepší byly ty tři úkoly. Bylo to zpracované dobře, ale bylo to určené spíš pro ty větší děti. Ti malí tomu úplně nerozuměli. Pohádka byla moc hezká. Moc se mi líbila. Líbilo se mi to zpívání na konci o tom panu náčelníku. Ta písnička byla hezká. Mně se líbilo všechno. Nejlepší bylo, jak říkal, že nejtěžší bylo, jak šel k tomu zápisu. Nejlepší ze všech byl náčelník. Ty malinkaté děti tomu moc nerozuměly. Ale vydržely to, to jsem ani nečekala. Někdy mi to přišlo takové nejednotné. Ti indiáni tam moc nezapadli. Vyčleňovali se a nezapadli do toho děje a atmosféry. Hlasujte pro TDJ ve Zlaté jeřabině 2015 na 3

4 OKEM poroty: Podzim života ja krásný DS PIKI Volyně / Miloslav Pikolon Hrací prostor ohraničený černými závěsy, uprostřed scény jedna červenobílá lavička z parku, opodál žlutý odpadkový koš. Nic více. Hra Miloslava Pikolona Podzim života je krásný v režii autora totiž nic více ze scénografického hlediska nepotřebuje, neboť jde o herecké divadlo. OKO představuje hru: TOUTOU aneb Když se ztratí pes NaKop Tyjátr Jihlava / Agnes Besse, Daniel Besse komedie / 80 min. bez přestávky Stalo se to, protože si dlouze povídal se sousedkou? Stalo se to, protože Toutou chtěl už dlouho utéct? Stalo se to, protože Alex nemá rád svého pejska? Nebo protože je sousedka Alexova milenka? Zoe, jeho žena, chce znát jasnou odpověď. Zmizení psa otevírá Pandořinu skříňku manželských problémů a nešvarů. Situace vyvrcholí příchodem dlouholetého přítele Pavla, který ztratil klíče od svého bytu a musí u nich přespat. V jedné noci, kdy se ztratil jeden pes, se otevře jejich minulost, současnost, pravda o jejich manželství a o přátelství s Pavlem Ale co Toutou? Čtveřice postav, dva muži a jedna žena, jsou klienty domova pro seniory a postupně se setkávají na lavičce a v prostoru kolem ní, aby si vzájemně řešili svůj vztah k sobě a ke světu. Dal ší ženskou postavou je zdravotní sestra ústavu. Celý děj je vystavěn na problematice změn, které čekají všechny starší lidi: na změnách, které v oblasti těla, psychiky, i v oblasti sociální, musí člověk prožívat na sklonku života. Miloslav Pikolon hraje Antonína, sarkastického, místy až cynického, protivného dědka, nadaného však dosti značnou inteligencí a osobitým humorem. Řeklo by se hulvát, ale k popukání. Marie Banáková v postavě Aničky je bývalou úspěšnou činoherní herečkou, Slávek, bratranec Antonínův a někdejší učitel tělocviku, je jakýmsi protipólem Antonína, neboť mu není cizí lidskost, slušnost a galantnost. Muž s takovými vlastnostmi se Aničce samozřejmě zalíbí a Antonín, ohrožen ztrátou bratrance, který je ochoten s Aničkou strávit poslední léta života, by pak pro 4 Herec Horáckého divadla Petr Soumar nastudoval s trojicí herců souboru francouzskou vztahovou komedii Toutou aneb Když se ztratí pes. Autoři Agnes Besse a Daniel Besse umístili děj komedie o šesti obrazech do pařížského činžáku. Hlavní postavou příběhu je ztracený psík jménem Toutou a hlavním tématem mezilidské vztahy trojice aktérů - manželského páru Alexe (Petr Kočka) a Zoe (Květa Přibylová) a jejich přítele Pavla (Vladimír Šťastný). Záměrně jsem na přání principálky souboru Dany Holíkové vybral divácky atraktivní žánr komedie. Ale není to v tomto případě jen nějaká řachanda, řeší se tu docela vážný problém ohledně komunikace mezi lidmi, vysvětluje režisér Soumar ke komedii. Jako zásadní problém vidí moment, kdy pár v této hře má psa jako jediný prostředek, který drží pohromadě jejich manželství. A to je docela závažná věc, ale jdeme na to z humorného hlediska, zve do hlediště režisér. 9

5 8 OKO zaostřuje na: NaKop Tyjátr Jihlava Amatérský divadelní soubor NaKop Tyjátr vznikl v roce 2000 jako přímý pokračovatel divadelního souboru Na Kopečku, který byl založen v roce Domovskou scénou souboru je Divadlo Na Kopečku v Jihlavě, kde soubor zkouší a hraje představení pro děti i pro dospělé. Soubor se pravidelně účastní divadelních přehlídek, na kterých již získal četná ocenění (Třešťské divadelní jaro, Znojemský strom pohádek, Dospělí dětem, Pohádkový mlejnek, Štít města Prachatic, Dačická Kostka cukru). Divadelní soubor NaKop Tyjátr má střídavě kolem dvaceti členů, a protože nemá svého kmenového režiséra, spolupracuje i s režiséry profesionály. Antonína nemusel mít dost času. Takže je třeba zdárně se vyvíjející láskyplný vztah mezi seniory překazit. Tolik prostinká zápletka příběhu. Zdravotní sestra Bohunka v podání Anežky Villnerové by v příběhu vlastně být nemusela, plní pouze úlohu postavy rytmizující a místy posouvající děj. Představení hry Podzim života je krásný je určeno hlavně starším divákům, ale i ti mladší se baví, neboť vidí na scéně buď svoje rodiče a babičky a dědečky, nebo sami sebe po několika budoucích desetiletích. Navíc text Miloslava Pikolona je vtipný, vkusný, není v něm zbytečných vulgarit a obsahuje řadu velmi originálních bonmotů. To vše sečteno a podtrženo je zárukou skvělé zábavy. Inscenace má za sebou už padesát repríz. Soubor PIKI Volyně s ní postoupil na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim 2013, Miloslav Pikolon tam získal cenu za herecký výkon v roli Antonína. Nutno říci, že od té doby se i ostatní vypracovali k vrcholným hereckým výkonům a celé představení získalo na sevřenosti a švihu. Menším nedostatkem je občasné polykání point slovních gagů ze strany M. Pikolona a zbytečná zdlouhavost některých fyzických akcí (např. probírání odpadkového koše Aničkou). Hru je možno hrát do budoucna tak dlouho, dokud na to budou fyzické a duševní schopnosti herců stačit. Celek stojí na herecké osobnosti M. Pikolona, kterému zcela jistě síly jen tak brzy nedojdou, a tak se diváci na mnoha štacích, kde ještě hru neviděli, mají na co těšit. Fakt, že autor této recenze viděl představení potřetí a opět se skvěle bavil, je pak vysvědčením kvality inscenace i představení, nemluvě o naprosto kladném přijetí ze strany publika. Za porotu Ladislav Vrchovský Co na to diváci? Perfektní! Pan Antonín byl naprosto úžasný! Bylo to moc hezké, takové ze života. Nejlepší byly ty fóry. Úplně jsem tam viděla ty naše důchodce. Člověk se přitom musel zamyslet nad tím, že také může dopadnout podobně. Zajímalo by mě, jestli by si to troufli zahrát v domově seniorů. Super, moc se nám to líbilo. Zatím nejlepší představení, které jsem letos viděla. Výborná scéna, jen lavička a odpadkový koš. Geniální. Nejlepší byl pan Antonín. Moc se mi to líbilo, viděla jsem v panu Antonínovi Jiřího Sováka. Líbilo se mi to moc, oproti čtvrtku. Perfektní, výborný, nádherný! Pan Antonín byl nejlepší. Vtipný hlášky, zasmáli jsme se. 5

6 OKO zaostřuje na: DS PIKI Volyně OKO představuje hru: Čertovská babka DS PIKI Volyně / Ondřej Frencl pohádka / 40 min. bez přestávky Dětský divadelní soubor působí ve Volyni od roku 2003 pod vedením Miloslava Pikolona a poslední čtyři roky vede soubor Marie Banáková. Její režijní prvotinou byla pohádka Vodník Mařenka, která získala na divadelních přehlídkách několik ocenění jako například cenu diváka na Třešťském divadelním jaru Čertovská babka je jejím druhým režijním počinem. Složení dětského souboru se každý rok mění podle zájmu dětí. Každý rok s dětmi studuje nové divadelní přestavení. V nejnovější pohádce Čertovská babka na jevišti spolupracují dětští herci s dospělými. Pohádka o čertech, neboť když jsou čerti líní jako vši a na světě se děje samá neplecha, je třeba s tím něco udělat. Kdo to dá do pořádku? No, přece čertovská babka, která dohlédne na to, aby vše bylo, jak má být. Závěrečný večer TDJ od hod. předání čestných uznání a cen vyhlášení doporučení a nominací bublinová show rekordmana Matěje Kodeše hraje Klokočí 6 7