výlety Úvodník současnosti Obsah 2 Monsieur Dakar rozhovor s Karlem Lopraisem

Transkript

1 Úvodník Letošní putování po Česku jsme zakončili v Českých Budějovicích. Město, které si příští rok připomene 750 let od svého založení, jsme s Tomášem Pexou prošmejdili důkladně. Alespoň tedy historické centrum. Na působivém náměstí Přemysla Otakara II. jsme strávili nejvíce času. Barokní radnice je nádherná a určitě stojí za to jí navštívit. Bohužel oficiálně je to možné jen ve středu, ale díky pochopení zástupců města, jsme měli výjimku. Jenže bylo pár dnů po volbách a na radnici došlo k malému zemětřesení. Stávajícího primátora jsme už přestali zajímat, a tak schůzku zrušil pár minut předtím, než měla začít. Čekal jsem od něho víc profesionality, ale co naděláte. Radost mi naopak udělala náměstkyně Ivana Popelová, která se nám věnovala bezmála hodinu, a bylo to příjemné povídání. Bylo vidět, že své město má ráda a rozumí mu. Tak ještě jednou děkuji, i když prý odchází také. A nejnáročnější úkol? Dobytí vrcholu Černé věže. Na ochoz vede 225 schodů. S panem Vančurou, který se o věž stará víc než dvacet let, to bylo další příjemné setkání. Stejně jako s fotografem Milanem Binderem. Věřím, že se s ním budeme na stránkách našeho časopisu potkávat pravidelně, protože ví tolik budějovických zajímavostí, jako asi málokdo. A protože nejen historií je živ každý cestovatel, prošli jsme s Tomášem i několik restaurací a barů, které se nám zdály něčím přitažlivé. Třeba vám to při návštěvě jihočeské metropole pomůže strávit pod Černou věží minimálně jeden příjemný večer. Rozšířil jsem i počet navštívených památek UNESCO, které jsou v České republice. Třetí zastávkou se stala Kutná Hora. Škoda, že jsem nechal kolo doma. Na jaře tuhle chybu napravím. A ještě do jednoho zajímavého místa jsem stihl dojet. Navštívil jsem Karla Lopraise ve Frenštátu pod Radhoštěm. Jsem rád, že Monsieur Dakar nedávné zdravotní problémy překonal a je opět ve formě. Do Jižní Ameriky na start dalšího Dakaru se sice nechystá, ale tímhle maratonem nepřestává žít a stále o něm umí krásně vyprávět. Ostatně třeba do Českých Budějovic zavítají s Alešem Lopraisem 22. listopadu. A protože mi kalendář napovídá, že se znovu spolu potkáme až v novém roce, dovolte mi popřát vám za naši redakci krásné a pohodové vánoce a opravdu šťastný rok Karel Malina výlety současnosti Obsah 2 Monsieur Dakar rozhovor s Karlem Lopraisem 10 Město krále Přemysla Otakara II. 16 Barokní šperk královského města 20 Česká kuchyně u Zlaté hvězdy 21 Advent s příletem anděla 23 Nestárnoucí věž 24 Populární Modrý dveře 25 Fotograf Českých Budějovic rozhovor s Milanem Binderem 30 Lákavá Pasta Grande 31 Multifunkční Galerie Dvořák 34 Stříbrná pokladnice českých králů 41 Beeranek v Singer pubu 42 Klánovická riviéra 50 Týden v Dubaji 64 Soutěž 53 Vítejte na Mauriciu 59 Vyhraj zájezd pro svoji třídu 62 Setkání s výherci

2 Výlety Českem g Karel Loprais Výlety s osobností Karel Loprais Monsieur Dakar Radhošť se skrýval za mraky, poprchávalo, ale v restauraci U Kociána v Trojanovicích v těsném sousedství Frenštátu bylo útulno. Na oblíbeném místě Karla Lopraise, který kousek odtud žije, jsem si opět dal výbornou zelňačku a pak jsme zavzpomínali na nejslavnější světový maraton, který mu vynesl přezdívku Monsieur Dakar. Africké dobrodružství absolvoval Karel Loprais s kamionem Tatra devatenáctkrát. Šestkrát vyhrál, čtyřikrát dojel druhý. V roce 1994 přidal k prvenství i šestou příčku absolutně, tak vysoko se nikdo s kamionem neumístil. Naposledy se postavil na start Dakaru v Lisabonu v roce Po zdravotních problémech ale do senegalského cíle nedojel. Rodinnou štafetu převzal jeho synovec Aleš. Hrozba atentátu v roce 2008 přinutila pořadatele soutěž zrušit a změnit kontinent. O rok později přivítala Dakar Jižní Amerika. Karel si zdejší atmosféru a písek pouště Atacama vyzkoušel třikrát v novinářském autě. Na stupních vítězů stál i při rallye století Paříž-Peking. Bez Dakaru si ani dnes neumím svůj život představit, ale já si už své odjel. Do Jižní Ameriky se rozhodně nechystám. S Alešem jsem ale stále v kontaktu a občas se ještě s Pumou, což byla moje nejlepší tatrovka na africkém maratonu, nějaké propagační akce zúčastním. Na start nového ročníku se proto těším, i když někdy je těžší sledovat tuhle bitvu z dálky a jen bezmocně čekat na zprávy z tratě. Alešovi fandím a věřím, že jednou zvítězí. Má na to, řekl Karel Loprais, který letos na jaře oslavil pětašedesáté narozeniny. 2

3

4 Výlety Českem g Karel Loprais Karle, jak ses vlastně dostal do továrního týmu Tatry, který v roce 1986 poprvé vyrazil z Paříže do Dakaru? Cesta to byla opravdu dlouhá. V Tatře jsem nastoupil v roce 1967 hned po vyučení. Začínal jsem u lisu, pak přešel na montáž podvozku. Mým přáním bylo dostat se na zkušebnu a jezdit s osobními auty. Tam ale bylo plno a já skončil ve zkušebně užitkových vozidel. Patnáct let jsem jezdil, testoval a také občas dělal servis v zahraničí. Do Afriky jsem zamířil dlouho předtím, než se o Dakaru začalo v Tatře vůbec přemýšlet. Byl jsem za Tatru v Angole a pak v Libyi. Na severu Afriky jsem strávil jedenáct měsíců. Na stavbě jedné ze silnic jsme tam testovali a porovnávali starší Tatry 148 a nové 815. Tam jsem trochu poznal africký písek, ale s tím, co nás pak čekalo na Dakaru, se to nedalo vůbec srovnat. Zkušenosti, které jsem s nákladní Tatrou získal, mi pak ale pomohly při výběru posádek do továrního týmu. Jaká byla Afrika z kabiny závodního auta? Úplně jiná, než jsem ji do té doby znal. Zajímavá ale byla už cesta na africký kontinent. Z pařížského startu na náměstí Trocadero jsme 1. ledna zamířili do přístavu Sete, odkud se celý konvoj přesunul lodí do Alžíru a vydal se napříč Saharou k jihu. Čekalo nás 15 tisíc kilometrů přes Alžírsko, Niger, Mali, Mauretánii, Guineu až do cíle v senegalském Dakaru. Byl to nejdelší Dakar, co se jel. A také smutný, protože při nehodě vrtulníku zahynul zakladatel této rallye Thierry Sabine. Soutěž se ale dojela. A byla to tvrdá premiéra. Denně jsme jeli deset až dvanáct hodin. Dojížděli etapy za tmy. V prachu, kamení nebo v rozsáhlých dunových polích a na závěr souboj s vodou a bahnem. Do sprchy jsme se dostali až v polovině soutěže v den odpočinku. Dnes je to už skoro nemyslitelné. Všichni startující na tom ale tehdy byli po této stránce stejně. A my jsme se na rozdíl od většiny soupeřů, kteří už měli sedm ročníků za sebou, museli ještě učit závodit v Africe. Pamatuji, že po skončení soutěže jsem spal celých čtyřiadvacet hodin. Jak vzpomínáš na první vítězství v roce 1988? To byl úžasný ročník, i když poznamenaný tragickou nehodou vozu DAF. Jeden člen posádky při ní zahynul, ale soutěž pokračovala a nám to vyšlo. Vyhráli jsme a byl to nádherný pocit, protože jsme s tím nepočítali. Konkurence byla velká. Na startu bylo přes 600 účastníků a jen 121 dorazilo do Dakaru. Přitom většina z nich byla v Africe pomalu jako doma. Například náš velký soupeř Francouz Groine s Mercedesem závodil v Africe osm let a měl na svém kontě už dvě vítězství. Čím myslíš, že jste se proti ostříleným soupeřům dokázali prosadit? Jednak jsme měli vynikající techniku a pak posádku, která se dokázala s problémy na trati vyrovnat. Důležitá byla fyzička, ale podle mne ještě významnější byla psychika. Tvořili jsme tým. Řidič může dělat zázraky, ale když ho navigátor pošle jinam, než má, tak je ztracený. Chybu udělá i mechanik. My jsme odváděli vyrovnané výkony bez větších chyb a to rozhodovalo. Měl jsem prostě štěstí na lidi kolem sebe. Já jel devatenáct- 4

5 těch lidí, bez kterých bychom nevyhrávali, bylo mnohem víc. Všichni zaslouží poděkování za to, jak pracovali a snažili se maximálně pomoci týmu. Když se ohlédneš za těmi devatenácti ročníky, který z nich byl nejzajímavější a nejdramatičtější? S Tatrou na Sahaře při Dakaru 2005 krát Dakar, z toho pětkrát jsem vyhrál s Radkem Stachurou. Byl to vynikající parťák, se kterým jsem se znal už na dílně a byli jsme spolu i v Libyi. Měli jsme k sobě hodně blízko a stále jsme spolu v kontaktu. Při prvních Dakarech jsme se v řízení střídali. Nejprve jsem jel půl dne já, pak on. To nebylo ono, a tak jsme to změnili a střídali se ob den. Nakonec já jezdil speciálky a on spojovací etapy, které ale byly někdy strašně dlouhé. Byl lepším mechanikem než já a elektrice rozuměl perfektně, což nás mnohokrát zachránilo. Výborným navigátorem byl Josef Kalina, se kterým jsem vyhrál čtyřikrát. Jazykově byl skvěle vybavený, uměl francouzsky, anglicky a německy, bez toho by to ani nešlo. A Dakar by nebyl bez Slávka Krpce, výborného konstruktéra, který dokázal vždy přijít s něčím novým, co tatrovky zase posunulo dopředu. Samozřejmě ale Nejzajímavějším a také nejpříjemnějším byl pro mne Dakar Poprvé a naposledy měl start i cíl v Paříži. A my dokázali nejen vyhrát v kamionech, ale obsadit v absolutní klasifikaci šesté místo. Tenhle výsledek ještě nikdo zatím s kamionem nepřekonal. Přitom jsme celou Afriku jeli bez asistence, protože náš doprovod ve Španělsku havaroval. Nejdramatičtější z pohledu týmu byl ročník 1998, kdy dvě naše tatrovky byly přepadeny. Já byl v té chvíli už v cíli, když slyším typický zvuk motoru tatry a pak Béďu Sklenovského, jak říká: Ukradli nám auto. To už jsem vyběhl ven, abych zjistil, co se stalo. Asi dvacet kilometrů před cílem na ně začali střílet. Obě auta jela v té chvíli společně. První tatru zastavila střelba ze samopalů. Druhé pak ozbrojení chlapy prostříleli přední pneumatiky. Naštěstí žádná kulka nezabloudila do kabiny. Kluci nevěděli, co se děje. Velká hliněná mešita v Djenné v Mali 5

6 Výlety Českem g Karel Loprais V Maroku je, co obdivovat Musela to být strašná chvíle. Lupiči z tatry, která měla prostřílené pneumatiky, sebrali všechno, co šlo, přeložili to do prvního auta a odjeli. Mohli odjet s oběma vozy, ale netušili, že máme dohušťování pneumatik. V bivaku jsme přes noc dali dohromady nějaké nářadí, aby mohla posádka pokračovat, Miki Biasion nám půjčil dvě přilby, už to byl skoro zázrak, že měl náhradní, a oni dojeli do cíle na třetím místě. My jsme vyhráli. Kdyby k přepadení nedošlo, tak jsme tenhle Dakar měli rozjetý tak, že by Tatra slavila první tři místa mezi kamiony. A kdy sis vybral ty sám nejvíce smůly? Dakar hostily také egyptské pyramidy v Gíze Asi nejvíce v roce 2003, kdy se končilo na Sinajském poloostrově. Trefili jsme zřejmě díru a tatra v plné rychlosti udělala šest kotrmelců, to se mi podařilo poprvé. Přežili jsme to, ale já měl dva zlomené obratle, což jsem netušil, ale bolelo to hrozně. Jenže cesta domů byla daleká. Nejprve jsem musel přetrpět dva dni ve sběrném kamiónu, který sice jel pomalu, ale byl to náklaďák a já trpěl při každém otřesu. Naštěstí zranění zůstalo bez následků. Trochu jinou smůlu jsme měli v roce Na startu poslední etapy jsme vedli o dvacet minut, ale třicet kilometrů před cílem se nám propálil píst v motoru. Dostali jsme penalizaci a skončili až čtvrtí. Takový byl a stále je Dakar. Dokud nejste v cíli, může se stát cokoliv.

7 Na břehu Růžového jezera Afriku jsi projel skutečně od severu k jihu, protože v roce 1992 končil Dakar v Kapském Městě. Která místa černého kontinentu tě zaujala a rád na ně vzpomínáš? Pár jich je, ale většinou to jsou místa, kde Dakar končil a my měli den nebo dva volno a konečně se mohli v klidu rozhlédnout kolem sebe. V závodě na to nebyl čas. Nejvíce jsem si užil senegalský Dakar a Růžové jezero, kde byl cíl většiny ročníků této soutěže. Lybijská poušť Je to centrum západní Afriky s typickými kontrasty. Na jedné straně moderní část s výškovými budovami, na druhé chudinské čtvrti. Našli jsme si tady příjemnou restauraci, kam jsme vždycky zašli na večeři. Stála na břehu moře a bylo to skutečně kouzelné místo. A protože miluji ryby a vůbec mořské plody, tak jsem si to užíval. Tehdy u nás nic takového nebylo a tady to nabízeli čerstvé a výborně připravené. Tradičním naších cílem byla i zdejší tržiště, kde jsme nakupovali suvenýry. Udělali jsme si ale čas a vyrazili na nedaleký ostrov Gorée. Na první pohled krásné místo, s barevnými domky a starou pevností. Pak si ale uvědomíte, že právě tady bylo centrum obchodu s otroky, které odtud odváželi do Ameriky. Z míst, kde měl Dakar vždy den odpočinku, se mi líbil marocký Agadir. Na jedné straně pohoří Atlas a z druhé strany bouřil Atlantik. Pokud si někdo chce užít africkou poušť s krásnými dunami, tak Maroko je stále ideálním místem. Navíc sem dojedete vlastním autem. Z vyhlášení vítězů pod egyptskými pyramidami v Gize jsem naopak moc neměl, protože tam byla strašná zima. O to víc jsem si to užil v Paříži, kde jsme do haly na předání cen vjeli na koních. Nejprve jsem si myslel, že to je žert, pak jsem si řekl, že koně, který by mne unesl, stejně nenajdou, ale nakonec se takový našel a já poprvé seděl na koňském hřbetu. Hodně se mi líbilo v Kapském Městě, kde jsme měli asi nejvíce času se podívat po okolí, kde je spousta vinic a hezká příroda. Zajímavá byla i Rallye Paříž-Peking. Strašně se mi líbilo v Mongolsku, kde jsem si místy připadal jak v Nízkých Tatrách. Největším zážitkem ale byla návštěva Velké čínské zdi. Pohled na tohle opevnění byl fascinující. Ostrov Goreé se starou pevností 7

8 Výlety Českem g Karel Loprais Nelitoval jsi někdy, že Dakar opustil Afriku? Vodopády Iguazu Ne, byl jsem rád, že pořadatelé dali přednost bezpečnosti jezdců. Ve chvíli, kdy se na vás chystají střílet, tak sebekrásnější africké dobrodružství přestává mít smysl. V roce 1998 jsme jen přišli o tatru, ale o deset let později to mohl být skutečný masakr. Pořadatelé získali fotografie, na kterých byli ozbrojenci, kteří na soutěž chtěli zaútočit. Bylo dobře, že se tenhle Dakar zrušil, byť to byl jubilejní třicátý ročník. Cesta do Jižní Ameriky byla správná. Dakar tam našel nejen ideální terény s písečnými dunami možná ještě vyššími, než v Africe, ale hlavně se tam mohou závodníci soustředit na vlastní soutěž a ne přemýšlet, jak se bránit při přepadení. Jediné, co je nepříjemné, jsou vysoké teploty. Na jižní polokouli je léto, a tak v poušti Atacama se teploměr přes den šplhá až k padesáti stupňům a v noci neklesá pod třicet. Na Sahaře jsme naopak v noci mrzli. Velká čínská zeď Objevil jsi nějaké hezké místo i v Jižní Americe? Objevil. Asi dvanáct set kilometrů od Buenos Aires leží vodopády Iguazu. Pohled na tu ohromnou masu řítící se vody je skutečně zážitkem. Přímo odtamtud jsem zavolal cestovateli Miroslavu Zikmundovi, abych se s ním podělil o své dojmy z místa, které on navštívil dávno před námi. Kdy jste se Miroslavem Zikmundem poprvé setkali? Osobně jsme se potkali poprvé někdy v roce 1986 na besedě po našem návratu z prvního Dakaru. On tam byl pozván jako host a já jsem si tohoto setkání s tímto noblesním a nesmírně vzdělaným člověkem moc vážil. Do té doby jsem znal jen jeho knížky, které napsal společně s Jirkou Hanzelkou. My jsme do Afriky jeli závodit, zatímco on ji skutečně procestoval a uměl o tom krásně vyprávět. Pak jsem se spřátelil i s Jirkou Hanzelkou a prožil s oběma krásné chvíle. Spojilo nás nejen cestování, ale také značka Tatra. 8

9 V písku občas zapadla i tatra S kopřivnickými vozy oni projeli svět. Když jsem přišel na zkušebnu, tak tam Jirkova Tatra 805 ještě jezdila a používala se jako technický vůz, zatímco osmsetpětka Miroslava byla v muzeu. Pak Jirkovo auto z továrny někam zmizelo a já se je vydal hledat. Bylo to doslova detektivní pátrání. Jezdili s ním hasiči v Prlové na Vsetínsku, odtamtud se dostala k majiteli, který s ní vozil materiál na stavbu domku, a nakonec se stala skladištěm stavebního materiálu. Asi si dovede každý představit, jak tatra vypadala. Jsem rád, že jsme jí dokázali s mými syny, bratry a také za pomoci našich kamarádů vrátit původní krásu. Renovace starých vozů je totiž mým koníčkem už někdy od Kapské Město roku 1970, kdy jsem vzkřísili Tatru 17. Oba slavní cestovatelé se v nové Tatře 805 pak svezli. Škoda, že nás Jirka tak brzy opustil. Mirek má ale stále energie na rozdávání a to letos oslavil 95. narozeniny. Jako dárek jsem mu přivezl dvoumetrovou sochu Radegasta. Než se rozloučíme, jaká zajímavá akce tě před koncem roku ještě čeká? Bude jich víc, ale já se osobně hodně těším do Českých Budějovic, kam zamíříme s Alešem koncem listopadu. Karel Loprais s Miroslavem Zikmundem a zrenovovanou Tatrou 805 Děkuji za rozhovor. Text: Karel Malina Foto: Petr Frýba, autor a archiv Karla Lopraise

10 Výlety Českem g České Budějovice Výlety Českem Město krále Přemysla Otakara II. Příští rok České Budějovice chystají oslavy významného jubilea. Uplyne 750 let od založení města českým králem Přemyslem Otakarem II. Tehdy šlo o upevnění královské moci v jižních Čechách, a tak se místo vybíralo pečlivě. Nakonec se začalo stavět na soutoku řek Malše a Vltavy nedaleko osady Budivojovice. 10

11 Panská ulička Jedno z mnoha hezkých zákoutí historického centra Strategicky to nemělo chybu a navíc král, kterému se ne náhodou říkalo železný a zlatý, byl velkorysý. Na jeho příkaz zvíkovský purkrabí Hirzo vyměřil město, které odpovídalo modernímu středověkému severoitalskému typu. Tvořily je široké pravidelně uspořádané ulice s velikým centrálním čtvercovým náměstím. Jak praví kroniky, bylo staveniště předáno Hirzovou listinou dominikánům 10. března Toto datum je považováno za počátek města Budějovice. Jako České byly ale poprvé nazvány až za husitských válek. Náměstí Přemysla Otakara II. se Samsonovou kašnou 11

12 Výlety Českem g České Budějovice Oslavy jubilea se už připravují, ale v době naší říjnové návštěvy se o programu teprve jednalo. Věřím, že se domácí i turisté budou mít na co těšit. A co láká do Českých Budějovic návštěvníky nejvíce dnes, na to jsem se zašel zeptat náměstkyně primátora Ing. Ivany Popelové. České Budějovice mají krásně zachovalý historický střed města, který je městskou památkovou rezervací. Působivé je čtvercové náměstí Přemysla Otakara II. s dominantou barokní radnice a také Samsonovou kašnou. K nejstarším stavbám patří kostel Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí a dominikánský klášter, které jsou ze Dům U tří hrušek Pohled na České Budějovice z Černé věže 13. století. Hodně oblíbenou mezi návštěvníky je Černá věž, která sousedí s chrámem sv. Mikuláše. Zachoval se také soubor městského opevnění s několika hradebními věžemi a baštami, jako jsou Železná panna, Otakarka či Rabenštejnská věž. A asi nemusím připomínat, že oblíbeným místem turistů je restaurace Masné krámy. Kroužkovaný ležák Budvar, čepovaný přímo z tanků, je tady opravdu skvělý. Výborná gastronomie a také dostatečný počet ubytovací kapacity od čtyřhvězdičkových hotelů až po rodinné penziony pak dělají z Českých Budějovic ideální místo k delším pobytům. Jsme v samém středu jihočeského kraje, a tak je blízko k dalším světoznámým památkám, jakými jsou Český Krumlov, Hluboká či Holašovice. Na své si u nás ale přijdou i příznivci aktivního odpočinku. V okolí města je dostatek příjemných tras pro cykloturisty. V hlavní sezoně vám pak cestování do vzdálenějších mist usnadní cykloautobusy. Vydat se můžete i na zajímavé pěší výlety a při nich využít dobré vlakové spojení. A stále víc lidí láká plavba po Vltavě, která je splavná až do Hněvkovic. K dispozici jsou i malé motorové čluny, řekla Ing. Ivana Popelová, která současně připomněla, že 12

13 s blížícím se koncem roku ožije město tradičními advetními trhy. O tom, co nabídnou si ještě řekneme, ale pojďme se nyní vydat za nejcennějšími památkami města. JEDINEČNÉ ČTVERCOVÉ NÁMĚSTÍ Náměstí Přemysla Otakara II. patří skutečně k nejkrásnějším u nás. Pokud jde o název, tak je zajímavé, že až do roku 1915 se mu říkalo různě, i když písemně je doloženo jen Hlavní náměstí. Jméno Přemysla Otakara II. nese až od roku 1991, předtím se čtyřicet let nazývalo Žižkovo. Jeho čtvercový tvar má rozměry 133 x 137 m a jeho plocha tak přesahuje jeden a půl hektaru. Ze všech stran je obklopeno renesančními, barokními a klasicistními domy s loubími. Napočítáte jich osmačtyřicet a několik z nich za zapamatování stojí. Na západní straně k nim patří radnice, ke které se ale vrátím zvlášť. Stolzův dům čp. 6 Bývalá solnice Panská ulička u Rabenštejnské věže je jeden z nejstarších. Ve vedlejším domě čp. 7 U Zlatého jelena byl podle pověsti zabit bratr Jana Žižky. Na severní straně se čp. 41 nazývá U Římského císaře, protože pod atikou najdeme portrét císaře Trajána, a čp. 67 je Försterův dům s renesančním štítem. Doložený je už v roce Na východní straně stojí známý hotel Zvon a také Palác Včela, postavený v 19. století pro německý peněžní ústav. Na jižní straně v domě čp. 114 U Bílého anděla byl zase v roce 1911 objeven poklad se zlatými a stříbrnými mincemi. U Bílé labutě, čp. 121, byl naopak objeven první dřevěný gotický strop. A čp. 127 je Dům umění, kde se nachází známá Galerie moderního umění.

14 Výlety Českem g České Budějovice Hradební věž Železná panna SAMSONOVA KAŠNA Ve středu náměstí stojí barokní Samsonova kašna z 18. století se sochou Samsona zápasícího se lvem. Postavena byla na místě pranýře. Je dílem Josefa Dietricha a Zachariáše Horna, kteří ji vytvořili podle návrhu Františka Bauguta a Jana Rappa. Kašna s průměrem sedmnácti metrů patří k největším u nás. Při dopravě mušle na náměstí v r musela být dokonce rozšířena Svinenská brána. V roce 1999 prošla celkovou rekonstrukci a plastiky byly nahrazeny kopiemi. Nainstalováno bylo i nové osvětlení. Čistila a upravovala se i letos, aby na adventní trhy byla v plném lesku. Nedaleko kašny je v dlažbě zasazen tzv. bludný kámen s křížkem. Je to jedna z budějovických zvláštností. Údajně se právě zde nacházelo popraviště, na kterém v roce 1470 rukou kata skončilo deset mladíků za vraždu rychtáře. A pověst praví, že kdo prý nevědomky překročí bludný kámen po desáté hodině večerní, nenajde již cestu domů. Někteří návštěvníci Masných krámů s tím mají opravdu problém. Nepřehlédnutelná z náměstí je Černá věž, která měří 71,9 m. V minulosti slouřila jako zvonice a hláska a představíme si ji také podrobněji. V těsném sousedství se nachází barokní chrám sv. Mikuláše ze 17. století. Založen byl ale už roku 1297 jako farní kostel. Na začátku 16. století byl přestavěn na pozdně gotické trojlodí a po požáru v roce 1641 došlo na barokní přestavbu. Vzácný je hlavní oltář z roku 1791 a také bohatě vyřezávaná kazatelna, která byla převezena do Budějovic z pražského kostela Kajetánů. Za sv. Mikulášem najdeme barokní kapli Smrtelných úzkostí Páně z let PIARISTICKÉ NÁMĚSTÍ Určitě stojí za to na chvíli posedět na Piaristickém náměstí, kde působivé zákoutí tvoří nejstarší budovy města, dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie z roku V interiéru kostela, který je nejcennější památkou města, jsou dochovány zbytky malířské výzdoby Rabenštejnská věž ze 14. a 15. století, které představují monumentální postavu sv. Kryštofa, dále sv. Dorotu, Zvěstování Panny Marie a sv. Jiří. K jižní straně trojlodí je přistavěna konventní budova, Uvnitř je rajská zahrada s křížovou chodbou. Reformami císaře Josefa II. byl dominikánský konvent zrušen a přestěhovala se sem kolej piaristů, V roce 1885 je nahradili redemptoristé. Ti se postarali o stavební úpravu kostela v novogotickém stylu. Vedle je architektonicky zajímavá bývalá zbrojnice a solnice. Tato budova s vysokým krovem a stupňovitým štítem se střílnami a kamennými maskami pochází z roku Najdeme zde i zajímavou expozici historických strojů Jihočeského motocyklového muzea. Z Piaristického náměstí jsem nejprve zamířil romantickou Panskou uličkou k Rabenštejnské věži, která byla součástí městských hradeb. Je po celkové rekonstrukci a nabízí výstavu brnění a historických zbraní. Mlýnskou ulicí jsem se dostal zpět na Zátkovo nábřeží a podél slepého ramene řeky Malše, kde se zachovaly městské hradby, jsem nejprve minul Otakarovu baštu a pak došel až k hradební věži Železná panna. Postavena byla zřejmě ve 14. století a za své jméno vděčí hrůznému mučícímu nástroji, který zde údajně stál. Dnes je to ale krásné romantické místo na soutoku Vltavy a Malše. 14

15 SOUMRAK REJNOKA Po Zátkově nábřeží jsem nakonec došel až k Jihočeskému divadlu. Kousek odtud je pak Jihočeské muzeum, kde si můžete projít přírodovědnou a historickou expozici jihočeského regionu, seznámit se se sbírkou zdejšího národopisu a uměleckých řemesel a také si prohlédnout dokumenty k historii koněspřežné dráhy České Budějovice-Linec. Tohle výjimečné technické dílo bylo celé zprovozněno v srpnu roku Pokud jde o moderní architekturu, tak se v posledních letech nejvíce hovořilo o stavbě Koncertního a kongresového centra A. Dvořáka ve tvaru rejnoka z ateliéru architekta Jana Kaplického. Jak jsem zjistil, má stále platné územní rozhodnutí, ale investor, který by měl zaplatit dvě miliardy korun a postavit rejnoka na místě bývalých kasáren ve Čtyřech Dvorech, se zatím na radnici nepředstavil. Zdá se tedy, že tento projekt zůstane asi jen na papíře, v lepším případě jej Jihočeská společnost přátel hudby nabídne jinému městu. Alespoň, že se ve Čtyřech Dvorech dočkali nového parku, který nabízí volnočasové aktivity všem věkovým skupinám, a sídliště Máj se naopak může pochlubit novým komunitním centrem. Nápaditou úpravou prošla nedávno i známá Lannova třída. Text: Karel Malina Foto: autor

16 Výlety Českem g Barokní šperk královského města Výlety Českem Barokní šperk královského města Na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. patří radnice k nejvýraznějším objektům. Vysoká věž s hodinami, sochy čtyř ctností na atice společně s bohatě zdobeným průčelím dávají dvoupatrové barokní budově, která se řadí mezi nejstarší radniční stavby u nás, skutečně reprezentativní vzhled.

17 Slavnostní schodiště Obřadní síň na sochu Samsona. Je to originál, který je dílem Josefa Dietricha z roku 1727, a zdobila kašnu na náměstí až do roku 1990, kdy byla nahrazena kopií z dílny Ivana Tláška. Proč si vybral Dietrich právě Samsona, na to zatím nikdo odpověď nenašel. Šalamounův soud Zajímavé je, že při založení královského města se na hlavním náměstí nějak na radnici pozapomnělo. Stála až za ním proti současné budově na rohu Radniční a Biskupské ulice. Později si radní uvědomili, jaká je to ostuda, a tak zjednali nápravu. Na náměstí koupili dva měšťanské domy. V polovině 16. století došlo k jejich propojení a úpravě v pohodlný palác, kterému dominovala mohutná nárožní věž s hodinami. V 17. století zle potrápily město požáry a vyhořela i radnice, ze které zbyly jen obvodové zdi. V soutěži o její novou podobu nakonec vyhrál návrh schwarzenberského knížecího stavitele A. E. Martinelliho. Ten se jejího dokončení nedožil, ale i tak se jeho dílo, které vznikalo v letech , zařadilo mezi architektonické skvosty města. NA ČERVENÉM KOBERCI SLAVNOSTNÍHO SCHODIŠTĚ Před vstupem do radnice, si můžete na zdi uprostřed prohlédnout nejen pamětní desku, která připomíná slavnostní uvítání T. G. Masaryka v Českých Budějovicích při jeho návratu z exilu 20. prosince 1918, ale vlevo také zachovalou kovovou míru tzv. vídeňský loket. A než se vydáte po červeném koberci slavnostního schodiště do prvního patra, nezapomeňte V předsálí obřadní síně určitě stojí za pozornost nástěnný gobelín z roku Dílo Cyrila Boudy představuje celkem věrně České Budějovice té doby, třeba starý zimní stadión, nebo obec Čtyři Dvory, která je dnes už součástí města. Obřadní síň je už od poloviny minulého století místem slavnostních událostí, spojených se životem města a jeho občanů. Jsou zde primátorem vítáni čestní hosté, kteří zavítají do Českých Budějovic, konají se zde svatby i vítání nových občánků. Předtím šlo o soudní síň. Proto najdeme na stropně fresku z 18. století Šalamounův soud od Jana Adama Schöpfa. Ten zde namaloval 86 postav a jedna z nich je opravdu zajímavá. Pokud se pozorně podíváte na ležící malé děcko, o které ve sporu jde, tak jeho levá ručička, není namalovaná, ale je udělaná ze sádry a volně visí do prostoru. Hezká drobnost, ale není na radnici jediná. Když vyjdete z obřadní síně, můžete si prohlédnout originály soch měšťanských ctností, které stávaly na atice radnice. Jsou opět dílem Josefa Dietricha. Stojí tady Opatrnost, Střídmost, Odvaha a Spravedlnost, na které je neobvyklé to, že ji chybí páskou zakryté oči. 17

18 Výlety Českem g Barokní šperk královského města Dál už míříme na střechu radnice, ale než si prohlédneme z výšky historické náměstí, stojí za pozornost vnitřní prostory radnice, které prošly výraznými moderními úpravami a moc jim to sluší. Pohled z výšky na jedno z největších náměstí u nás byste si měli užít. Z úplně jiné perspektivy se vám představí nejen Samsonova kašna a domy, které lemují náměstí, ale také Černá věž a vedle stojící chrám sv. Mikuláše. Zblízka si pak prohlédnete radniční věž s hodinami Nové radniční nádvoří Moderně upravený interiér zdobí sochy ctností Při poslední rekonstrukci vznikla komunikační věž a poslechnete zdejší zvonkohru, která zvládá přehrát jednačtyřicet skladeb. Má osmnáct zvonů, ten nejmenší váží 3,5 kg, největší 60 kg. Městu ji věnovala zvonařská firma Josef Perner z Pasova v roce Její zakladatel i další členové žili v Českých Budějovicích od roku 1772 až do odsunu po druhé světové válce. NOVÉ RADNIČNÍ NÁDVOŘÍ Po návštěvě historické radniční budovy určitě stojí za to zamířit na její nádvoří, kde se vám otevře pohled na novou část radnice, která vznikla při rekonstrukci v letech Jejími autory byli architekti Josef Kohout a Zdeněk Jiran. Za zrekonstruovanou historickou radnicí, které se před nimi ujali Čestmír Luban a Jan Pravda, umístili moderní kancelářské prostory správy města. Tím vytvořili i nové radniční nádvoří, kterému dominuje komunikační věž. Jsou zde ale zachovány prvky, které připomínají bývalou renesanční podobu radnice. Své místo má tady i bronzová socha dr. Augusta Zátky, významného advokáta a politika. Autorem byl Bohuslav Kafka, který ji vytvořil v roce Text a foto: Karel Malina 18

19 MÁTE POTÍÎE P I PRODEJI VA ICH SLUÎEB A V ROBKÒ? Jak m firmám pomáháme s prodejem Firmy z oboru IT - prodej hardware, software a doprovodn ch sluïeb... Firmy z oboru ITC - prodej pfienosov ch kapacit hlas a data"... Firmy z oboru strojírenství - prodej prûmyslov ch celkû na v robu tepla... Firmy z oboru farmacie - podpora prodeje nov ch originálních léãiv... Jak pomáháme zákazníkûm Personalistika - hledáme interní nebo externí sales talenty" Edukace - uãíme talenty prodávat ve svém oboru Procesy - pomáháme navrhovat úãinné prodejní procesy Management - pomáháme efektivnû fiídit prodejní oddûlení Sales Management s.r.o. Pokud máte zájem o bliï í informace, zavolejte a domluvte si schûzku Tel.: