Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Bakalářská práce Vychytilová Zlata

Transkript

1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Bakalářská práce 2008 Vychytilová Zlata

2 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Název bakalářské práce: PŘÍBĚHY Vypracovala: Vychytilová Zlata Vedoucí práce: Mgr. Eva Svobodová

3 Obsah: Úvod: Stať: Závěr: 1. Vznik příběhu Význam příběhu Současná česká literatura pro děti a mládež Ukázka z české literatury Ukázka z české hudební tvorby Hry Autorská pohádka.6 4. Současná zahraniční literatura pro děti a mládež 7 5. Příběhy pomáhají s problémy Vlastní autorská tvorba 8 7. Bez příběhu to nejde.8 1

4 1. Vznik příběhu Celé hodiny jsem strávila hledáním odborného popisu vzniku příběhu, ale bezúspěšně. Příběh je zřejmě tak starý jako řeč sama. Jak by si lidé dříve mohli sdělit události, jež se odehrály, jinak než vyprávěním, kterým příběh vzniká? Příběh může být smyšlený nebo pravdivý. Může být o čemkoli a též jeho časovost je neomezená. Najít ho můžeme ve všech druzích literatury. Čtení knížek s příběhem v nás obvykle vyvolává emoce, představy, vzpomínky, nabízí krajiny, které ještě neznáme, umožňuje nám identifikaci s hrdinou, s prostředím, dobou, v sevřené podobě ukazuje svět a lidské vztahy, které máme kolem sebe, nebo bychom si je přáli mít. Knížka nám pomáhá porozumět sobě samým. 2.Význam příběhu Význam příběhu pro dítě je o to větší, že jeho dosavadní svět je malý, skupina lidí, se kterými má kontakty, je zatím velmi omezená. Příběhy tak obohacují jeho život a rozšiřují mu svět v míře nebývalé. Nevím, jestli si dospělí dokážou představit, že existují děti, které vyrůstají v běžných podmínkách, jsou úplně normálně nadané, citlivé, dokážou číst, ale když už někdy přečtou knížku, tak z ní nemají vůbec žádný požitek. Přečtou ji bez emocí, bez zaujetí a většího prožitku, největší dobrodružství hrdinů přijímají úplně stejně nezúčastněně jako vlastivědu, fyziku nebo čištění zubů. Čtení beletrie pro ně představuje pouze a jenom školní povinnost. Tak, jako je zapotřebí naučit se vyjmenovaná slova, trojčlenku, bitvy husitů, úplně stejně se musí přečíst Robinson Crusoe nebo Děti z Bullerbynu. Jsou zkrátka děti, které krása knížek míjí a čtou jen z povinnosti a donucení. Přitom nemám na mysli tzv. dyslektiky, tedy děti, kterým bývá požitek z knížky odepřen kvůli jejich výrazněji porušené dovednosti čtení. 2

5 3. Současná česká literatura pro děti a mládež Česká literatura je od počátku novověku, respektive od doby národního obrození, tedy konce 18. a první poloviny 19. století, v jedné ze svých významných části tvořena písemnictvím pro děti a mládež. Už nejstarší obrozenecká generace na přelomu 18. a 19. století kladla důraz i na tvorbu pro mladé čtenáře. Ovšem již v době, kdy se novodobé české písemnictví emancipovalo a boje o pouhé přežití českého jazyka a literatury ustaly, objevily se první pokusy o vytěsnění literatury pro děti a mládež až na okraj celonárodní literatury. Tyto tendence nikdy nenabyly rozhodujícího významu, ovšem čas od času vedly k mohutným sporům či bojům o specifičnost literatury pro děti. Velké teoretické pře vedli literáti na přelomu 19. a 20. století, znovu se jedinečnost a svéráz literatury pro děti intenzivně zkoumaly také po druhé světové válce. V posledním půlstoletí se české písemnictví pro děti dostalo do velmi protikladných situací: Již v 60. letech se tvorba pro děti octla ve středu zájmu mnoha jedinečných tvůrců literátů i výtvarníků, o desetiletí později se k psaní pro děti přimkli další výrazní autoři. Mnozí tak činili proto, že jim z politických důvodů nebylo umožněno působit v rámci celonárodního písemnictví a tvorba pro děti či mládež byla více či méně trpěnou oblastí, kde se mohli autorsky realizovat. Radikálně jiná situace se vyvinula po roce Zmizela nejen vnější režimní omezení, ale mnohdy i důvody, které vedly spisovatele k cílení na texty určené dětem. Zpočátku ještě autorský odliv napomáhal vyvažovat zájem o dříve proskribované či v exilu působící tvůrce. Již v polovině 90. let se však v ostrých konturách ukázalo, že vedle silných generací působících i v době totalitního režimu, chybějí noví autoři. V osmdesátých letech jednotlivé žánry rozhojňovala bohatá tvorba začínajících spisovatelů, nyní bylo jasné, že nové impulzy budou z domácího písemnictví přicházet ve výrazně menší míře, než tomu bylo dříve. Byť byla v posledních letech neradostná situace dílem konsolidována, nedostatek nastupujících významných osobností zůstává trvalým rysem literatury pro děti a mládež počátku třetího tisíciletí. Dominance tvůrců starších generací je jen velmi zvolna rozrušována dílčími a individuálními aktivitami literátů a výtvarníků, kteří do hájemství tvorby děti a mládež vstupují nově. Významným problémem je také nízký společenský zájem o písemnictví pro děti a mládež a jeho reflexe. Z českého denního tisku v posledním desetiletí vymizely pravidelné reference o literatuře pro děti a mládež, nepravidelně informace přináší jen veřejnoprávní rozhlas, a to kulturně profilovaná stanice ČRo 3 Vltava. Existující literární periodika jsou věnována takřka výhradně tvorbě pro dospělé, jedinou výjimkou je čtvrtletník Ladění, jenž zůstal po zániku časopisu Zlatý máj osamocen ve vyzdvihování kvalitních nových prací a kritice publikací nízké úrovně. České literatuře pro děti a mládež chybí také slovník autorů, ale i nové dějiny, stejně jako širší referenční práce mapující přesahy do dalších uměleckých kategorií, zejména filmu, rozhlasu a výtvarně orientovaných projektů. K nesporným pozitivům této významné součásti českého písemnictví patří bohatě strukturovaná síť nakladatelství, jež se věnují vydávání titulů pro děti a mládež. Významné ekonomicko-společenské změny počátku minulého desetiletí dokázal vstřebat druhdy takřka monopolní nakladatelský dům Albatros, ovšem vedle něj se postupně v 90. letech etablovala další výrazná nakladatelství, která se zaměřují na produkci kvalitní tvorby (Baobab, Brio, Meander ad.). 3

6 3.1.Ukázka z české literatury: Dvakrát sedm pohádek František Hrubín Malá pohádka o řepě Dědek řepu nasadil, U pole se posadil, čekal, čekal, mráz ho lekal, sluníčka se bál dešti jenom lál. Bez večeře, bez oběda čeká dědeček, Najednou se hlína zvedá, roste kopeček. Bábo, roste řepa! Prosim tě, co vidíš! Bábo, což jsi slepá? Dědku, ty mě šidíš. Zavolali vnučku, vnučka pejska, pejsek kočku, kočka myš. Chytli se a čekají, Šepty šepty šeptají- Neslyšíš? Myšce byla dlouhá chvíle, hopsala si rozpustile, trhla kočkou, kočka pejskem, pejsek vnučkou, vnučka bábou, bába dědkemdědek prázdné ruce měl, nikoho se nedržel, udělali bác Kopeček se ještě chvěje, jak se pod ním krtek směje. 4

7 3.2.Ukázka z české hudební tvorby. Zpíváme o zvířátkách: Krávy, krávy Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte? Krávy, krávy, jakou máte řeč? Bú, bú, bú,... Kočky, kočky, jak si vlastně povídáte? Kočky, kočky, jakou máte řeč? Mňau, mňau, mňau,... Pejsci, pejsci, jak si vlastně povídáte? Pejsci, pejsci, jakou máte řeč? Haf, haf, haf,... Hadi, hadi, jak si vlastně povídáte? Hadi, hadi, jakou máte řeč? Sss, sss, sss,... Němé tváře, jak si vlastně povídáte? Němé tváře, jakou máte řeč? Bú..., mňau..., haf..., sss..., (každý jaké zvíře chce) 5

8 3.3. Hry Hrajeme se na zvířátka: Pohádka dobře skončila a tak si můžeme hrát- Povídáme si a poznáváme: Víme jaká zvířátka bydlí na dvorečku u stavení? S dětmi si připomeneme o jaká zvířátka se lidé na svých hospodářstvích starají, jaký z nich mají užitek a jak které zvířátko mluví. Když víme, jak se zvířátka jmenují a jak mluví, můžeme si společně zahrát na Já si myslím - Jedno z dětí si vybere jakékoli domácí zvíře a začne vysvětlovat jak vypadá, co dělá, čím se živí a podobně. Nesmí však zvířátko pojmenovat. Vystřídá ho ten, kdo první uhodne, jaké zvířátko je to. Běháme a hýbeme se Můžeme si zahrát hru na čaroděje. Paní učitelka děži zvubem bubínku začaruje a kočičky, pejsky, kravičky atd. Děti napodobují pohyby zvířátek až do zaznění signálu. Kreslíme a malujeme Můžeme pohádku využít i jako grafomotorické cvičení- zvírátka mohou obíhat námi nakreslené body na papíře, procvičujeme kruh, rovnou čáru- spojování bodu atd. A nakonec si pohádku mohou děti sami namalovat třeba na jeden list papíru nebo si mohou udělat svoji knihu- leporelo Autorská pohádka Vznik autorské pohádky / někdy také nazývané umělé, moderní pohádky / úzce souvisí s kompozičními, poetologickými osobitostmi lidové pohádky. Autoři v ní však uplatňuji svou tvůrčí individualita. Dodržují určité formální postupy, aby neporušily žánrovou specifiku, určité motivické postupy, vypravěčský princip, avšak ve významech a intertextuálních vazbách směřují dále. V mnohých pohádkách autorského typu se sice počítá s dětským příjemcem, avšak příběh disponuje dalšími významovými i žánrově druhovými přesahy. Někdy se hovoří o pohádkovém cyklu, pohádkovém románu, pohádkové kronice, o nonsensovém pohádkovém příběhu apod. Jan Karafiát Uprostřed nových proudů, vycházejí v roce 1876 Broučci. Jan Karafiát, evangelický kněz, vydal tuto knížku vlastním nákladem a téměř 20 let se mu nedostalo uznání. Až v 90 letech byla pochopena a obdivována. 6

9 4. Současná zahraniční literatura pro děti a mládež Jednoznačně nejoblíbenějším titulem, jak ukazuje i knižní trh, jsou knihy o Harry Potterovi. Světová klasika: Dickaas Oliver Twist Puškám Kapitánova dcera Twain Tom s awyer W. Scott Rob Ray Novodobá: Rowingová Hary Potter DĚTMI PREFEROVANÉ KNIŽNÍ ŽÁNRY humoristické příběhy 6% historická próza 6% příběhy o zvířatech 7% populárně naučná liter. 12% příběhy o dětech 16% pohádky, pověsti 19% dívčí literatura 20% fantasy 34% dobrodružná literatura 35% 5. Příběhy pomáhají s problémy Příběhy pomáhají s problémy - Badergruber Bernd Příběhy, které léčí Molicky Maria Kniha příběhů s prvky pohádky a bajky, které mají terapeutické poslání. Každý z nich je fantazijním obrazem situací a problémů podobných těm, které může prožívat dítě. Hlavní hrdinové i vedlejší postavy (zvířátka nebo fantazijní postavy) pomáhají dítěti, které se s nimi identifikuje, problém zracionalizovat, vyjádřit slovy a hledat možnosti řešení. Příběh postupně nabízí nový pohled na složitou situaci, v níž se dítě nachází (nové prostředí ve škole, pobyt v nemocnici, nemoc, dočasná izolace od rodičů, výsměch kamarádů a ponížení, konflikt s vrstevníky, alkoholismus rodičů), i východisko z ní. Knížka je určena psychoterapeutům, především těm, kteří se zajímají o biblioterapii, rodičům, učitelům a vychovatelům. 7

10 6. Vlastní autorská tvorba Kniha příběhy pomáhají s problémy mě velice zaujala. Jako dítě jsem hledávala milovala příběhy ze života jež nám babička vyprávěla a hledala v nich tak zvané životní moudro. Ačkoliv se člověk víc učí z chyb vlastních než z chyb druhých, myslím, že tyto příběhy mají v životě dětí své místo a leckde mohou pomoci. Ve své třídě předškolních dětí mám jednu velice citlivou holčičku- Michalku, jeden z jejích problému byla špatná adaptace na školku a jak známe děti- jsou velice vychytrálé a brzy přijdou na naši slabinu a tato dívenka trápila svoji maminku předstíráním bolesti, jen aby nemusela něco, co se jí nechce. Maminka- velice uzkostlivá - se mi se svým problémem svěřila a mě napadlo zkusit to pohádkou. Protože dětem čas od času maluji různé obrázky (dívkám většinou princezny) využila jsem i této dovednosti, s Michalkou jsme se dali do malování princezny. O princezně Bolehlavičce (nebo Bolebříško) V oněch dávných časech, kdy v naší zemi žili ještě králové, královny a měli prince a princezny. Žila v jenom zámku krásná princezna se svými rodiči. Byla to princezna velmi chytrá, krásy měla jako ta nejkrásnější květin na zemi, ale jen jednu vadu měla- trošinku si vymýšlela. Nebyla zlá, byla to velmi hodná princezna, ale ráda svůj čas trávila jenom s maminkou a nikam bez ní se jí nechtělo. Natož do školky. Sice tam chodily i jiné princezny, ale té naší se tam zrovna každý den nechtělo. A tak vymyslela malou lest, každý den dělala, že ji něco bolí. Ach, ách, mě bolí hlavička.. plakala princezna už od rána. Maminka běhala se studenými obklady a prášky, ale nic nezabíralo. Hlavička ji bolela každý den a tak mamince královně nezbylo nic jiného než nechat úřadování - což je práce jako každá jiná- a opatrovat svou malou princezničku doma. Uběhl týden a další, ale bolesti stále přetvávaly a tak se maminka rozhodla vzít malou princeznu Bolehlavičku k panu doktorovi. Přišly do ordinace a pan doktor hned poznal, že si malá princeznička vymýšlí a také to mamince královně řekl. Ta se doma na princeznu velice rozhněvala a druhý den musela princezna chtě nechtě do školky. Bylo jí nejvíc líto, že tím tak maminku trápila. Ale jako naschvál, zrovna ten den dostala teplotu, maminka to v tom rozčilení vůbec nepoznala a protože věděla, že si princezna vymýšlí, ani jí to nevěřila, když si zase Bolehlavička stěžovalala na bolest. Ve škole jí bylo opravdu ještě hůř a hůř. Nakonec si toho všimla paní učitelka a zavolala sanitku. V nemocnici se princezna časem uzdravila, mohla jít domů a ponaučila se. Nikdy nepředstírala, že je nemocná, když jí zrovna nic nebylo, protože dobře c věděla, že by jí to příště nikdo nevěřil. A do školky chodila ráda, vždyť jí nakonec ty kamarádky taky moc chyběly a těšila se na ně, až si budou spolu zase hrát na veliké princezny. Jsou chvíle v mém životě, kdy nejsem ráda, že příběh končí tak brzy a přála bych si pokračování. Pokud však je dítě na počátku své cesty ke čtenářství, nebo zatím nepřijalo za své krásu a přitažlivost příběhů, pak jsou vhodnější krátké příběhy. Příběhy nás provází celým životem. Přála bych si aby i život nás všech byl jedním krásným příběhem. 8