Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií. Bakalářská diplomová práce Tereza Pazdírková

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Bakalářská diplomová práce 2011 Tereza Pazdírková

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura Tereza Pazdírková Postavy antické mytologie v díle J. Ritsose Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Nicole Votavová Sumelidisová 2011

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury..

4 Zde bych ráda poděkovala vedoucí práce, Mgr. Nicole Votavové Sumelidisové, za odborné vedení a cenné rady.

5 Obsah Úvod Život Jannise Ritsose Dílo J. Ritsose a vliv na jeho tvorbu Mytologie v díle Jannise Ritsose Τέταρτη ιάσταση Monolog Témata básní Pojetí hrdiny Význam času Élektra Élektra Ritsose versus Élektra v antických tragédiích Agamemnón Srovnání postavy Agamemnona v pojetí Ritsose a Aischyla Filoktétés a Neoptolemos Společné prvky v Ritsosově básni Φιλοκτήτης a v tragédii Sofokla...38 Závěr...41 Resumé - Περίληψη...43 Bibliografie...45

6 Úvod Ve své bakalářské diplomové práci se zabývám mytologickými postavami sbírky Τέταρτη ιάσταση 1 (Čtvrtý rozměr) Jannise Ritsose. Básně obsažené v této sbírce se liší od ostatní tvorby tohoto básníka svým rozsahem, formou a obsahem. Od padesátých let se Ritsos obrací k mytologii a postavám z antických tragédií. Pečlivě si vybírá významné osobnosti z řeckých mýtů a přenáší je do současnosti. V první kapitole přibližuji básníkův život a dílo, které odráží jeho pocity, životní zážitky a je silně ovlivněno zkušenostmi z válek nebo vyhnanství. Následně se věnuji mytologickým prvkům v autorově tvorbě a způsobu jejich využití. V další části mé práce se věnuji konkrétní sbírce Τέταρτη ιάσταση a snažím se poukázat na její odlišnost a jedinečnost. Rozebírám pojem času a na konkrétních ukázkách se snažím vysvětlit užití anachronismu, který je přítomen ve většině básní. Autor nám přibližuje dobu mytických příběhů a zároveň vyobrazuje postavy ze současnosti. V další části své práce se zabývám formou básní a pojetím hrdiny obecně ve všech sedmnácti básních sbírky Τέταρτη ιάσταση. Z dvanácti básní věnujících se mytologickým postavám jsem si vybrala čtyři představitele. Jako protipól třem mužům jsem zvolila jednu ženu, Élektru. Ženu natolik silnou nést tíhu svého osudu a odhodlanou k činu, že je schopna vyrovnat se mužskému charakteru. I Ritsos věnuje této postavě více pozornosti než ostatním. V této kapitole uvádím dvě básně, kde Élektra promlouvá, a následně ji srovnávám s postavou antických tragédií významných dramatiků tehdejší doby. Jako druhou postavu jsem si zvolila jejího otce Agamemnοna, symbol síly a vítězství. Zde poukazuji na předurčenost nezvratného osudu, vůdčí sílu jak v antických tragédiích, tak i v této básni Ritsose. Stejně jako u Élektry, i u této básně analyzuji obsah, formu a přítomné motivy, které vždy podkládám ukázkami z konkrétní básně. Obdobně tak činím i u posledních dvou vybraných postav. Báseň, kde hrdinové vystupují, se vymyká tím, že nespadá do átreovského cyklu, ale nýbrž do cyklu o trojské válce. Báseň nese jméno hrdiny Filoktéta, který však monologu Neoptolema pouze naslouchá. U ostatních básní tomu je naopak, podle osoby přednášející monolog je pojmenovaná celá báseň. Básník zde srovnává dvě generace (své současníky a generaci svého otce). Ke konci této kapitoly se snažím najít společné a odlišné prvky Ritsovy básně a antické tragédie Sofokla. 1 Ritsos, J. Τετάρτη ιάσταση. Τόµος Σ.Τ. Athény: Kedros

7 Cílem mé práce je analyzovat vybrané postavy ze sbírky Τέταρτη ιάσταση z hlediska jejich charakteru, chování, pocitů a následně poukázat na společné či odlišné prvky se stejnojmennými hrdiny antických tragédií. Ve své práci použiji ukázky ze sbírky Τέταρτη ιάσταση a zachovávám v nich monotonický systém. Při přepisu jmen mytologických postav se řídím Robertem Gravesem. 2 Jméno básníka a osob spadajících do dvacátého století přepisuji dle zásad novořecké transkripce doporučovaných Slovníkem řeckých spisovatelů. 2 Graves, R. Řecké mýty II. Praha: Odeon

8 1. Život Jannise Ritsose Jannis Ritsos se narodil roku 1909 v malém městě Monemvasia v Lakónii (jihovýchodní část Peloponésu). Byl posledním ze čtyř dětí statkáře Eleftheria Ritsose, který pocházel z urozené rodiny. Měl bratra Dimitrise a dvě sestry, Ninu a Lulu. Sestra Lula byla pouze o rok starší a ze všech sourozenců s ní měl nejpevnější pouto. Mladý Jannis si klidného dětství dlouho neužil. Po 1. světové válce a následné Maloasijské katastrofě roku 1922 se rodina ocitla v tíživé situaci a přišla skoro o všechen majetek. Důvodem byla finanční krize, ale velkou mírou k tomu přispěl i otec se svou neovladatelnou vášní k hazardu. Další ranou pro mladého básníka byla smrt jeho bratra a matky roku 1921 na tuberkulózu. Matka měla velký vliv na tvorbu osobnosti básníka. Jannis byl jejím posledním dítětem, tudíž jej hýčkala a vkládala do něj lásku a naději. Ritsos se od dětství věnoval malování, hudbě a již od osmi let psal básně. Po ukončení gymnázia odešel se svojí starší sestrou do Athén, aby si našel práci (písaře na stroji a opisovače) a pomohl tak rodině v tíživé finanční situaci. Roku 1927 však dostal tuberkulózu a byl nucen nastoupit na léčbu do sanatoria. Právě zde se poprvé setkal se socialistickou ideologií a začal publikovat v místních novinách své články. Po uzdravení se roku 1931 vrátil do Atén, kde pracoval jako herec, psal básně, pokoušel se o divadelní hry a stal se tanečníkem v divadle. Roku 1932 byl jeho otec umístěn do psychiatrické léčebny, kam ho následovala později i milovaná sestra Lula. Ritsos byl v poválečné době dvakrát vezněn, poprvé v době občanské války ( ) a podruhé během Junty ( ). Po prvním vyhnanství se roku 1952 vrátil do Athén, kde se oženil s lékařkou Falitsou Jeorjiadi, která mu porodila dceru Eri. 3 Dvakrát dokonce navštívil Československo, a to v letech 1960 a 1962, kde napsal dvě rozsáhlé poémy s názvy Ostrava a Bratislava je láska. 4 Ritsos získal mnoho ocenění za svoji poezii a roku 1968 byl nominován na Nobelovu cenu. Jannis Ritsos zemřel 11. listopadu roku Jeho život byl plný útrap, nemocí a politických vyhnanství na mnoha ostrovech. Jak sám napsal: Vše, co jsem miloval, mi vzala smrt a šílenství Dílo J. Ritsose a vliv na jeho tvorbu Již od dětství se u Ritsose projevoval talent na psaní. V celé jeho tvorbě se odráží láska k přírodě a klidu venkova. Hlavní témata jeho básní tvoří nostalgie, samota, láska, klid a smrt. 6 Jeho tvorba byla určitou dobu ovlivněna socialistickou teorií. Od svých dvaceti let až do konce 3 Dialismas, S. Εισαγωγή στην ποίηση του Γιάννη Ρίτσου. Αthény: Epikairotita s Borecký, B. Dostálová, R. a kol. Slovník řeckých spisovatelů. Praha: Leda s. 465, Ό,τι αγάπησα µου το πήρε ο θάνατος και η τρέλλα. Ritsos, J. Το τραγούδι της αδελφης µου. Athény: Kedros Dialismas, S. Εισαγωγή στην ποίηση του Γιάννη Ρίτσου. Αthény: Epikairotita s

9 života byl členem komunistické strany Řecka (KKE) 7 a roku 1942 vstoupil do výchovného oddílu EAM. 8 Ve svých literárních počátcích byl ovlivněn R. Filyrasem, Κ. Varnalisem a Κ. Karyotakisem. Netrvalo mu však dlouho a začal si budovat svůj osobitý styl. Jeho první poetické počiny se objevily v sloupcích přílohy Velké řecké filologické encyklopedie. Roku 1934 vydal svoji první sbírku s názvem Τρακτέρ (Traktor), která si získala ohlas zejména v levicových kruzích, rok poté následovala sbírka Πυραµίδες (Pyramidy) nesoucí se ve stejném duchu. 9 Podnětem pro báseň Επιτάφιος (Epitaf), vydané roku 1936, se staly nepokoje a střety s policií v Soluni v květnu roku Tato báseň vyvolala velký dojem, vyznačuje se pravou lyrikou, tradičním veršem a silnou revoluční náladou. 10 S nástupem diktatury a následné okupace se mění i způsob psaní básníka. Opouští tradiční verš a hledá nové prostředky vyjádření, které nachází ve volném verši. Změnou stylu psaní a náladou autora se vyznačuje báseň Το τραγούδι της αδερφής µου (Píseň mojí sestry). Od roku 1935 do roku 1943 vydává soubor třinácti lyrických básní pod názvem οκιµασία (Zkouška). V celé sbírce vyniká motiv radosti opěvuje krásu, lásku a radost ze života. Těmito básněmi se autor snaží utéct z reality plné utrpení, nemoci a samoty. 11 Vyhnanství na odlehlých ostrovech se výrazně odrazilo v básníkově tvorbě. Podle R. Beatona bylo nejproduktivnějším obdobím básníka právě etapa mezi prvním zatčením roku 1952 a druhým vězněním v sedmdesátých letech. 12 Občanská válka skončila porážkou levice, což pro Ritsose znamenalo velké zklamání a temná atmosféra celého tohoto období silně ovlivňuje náladu básní. Velkého úspěchu se dostalo básni Η σονάτα του σεληνόφοντος (Sonáta měsíčního svitu) vydané roku Hledá zde odpovědi na filozofické otázky týkající se smyslu lidského bytí. Tato báseň spolu s dalšími byla v sedmdesátých letech přidaná do sbírky Τέταρτη διάσταση (Čtvrtý rozměr). Ritsos podává pravdivé obrazy skutečnosti a zároveň je jeho poezie plná symbolů (např. tma, nemoc, smrt, absence, světlo a ticho) Κοµµουνικστικό κόµµα Ελλάδας (Komunistická strana Řecka). 8 Εθνικό απελευθερωτικό µέτωπο (Národně osvobozenecká fronta). 9 Beaton, R. Εισαγωγή στην νεότερη ελληνική λογοτεχνία. Athény: Nefeli s Kordatos, J. Ιστορία της νεοελληνικής λογοτεχνιας από το 1453 ως το Athény s Dialismas, S. Εισαγωγή στην ποίηση του Γιάννη Ρίτσου. s Beaton, R. Εισαγωγή στην νεότερη ελληνική λογοτεχνία. s Dialismas, S. Εισαγωγή στην ποίηση του Γιάννη Ρίτσου. s

10 2. Mytologie v díle Jannise Ritsose Těsně před 2. světovou válkou, v období, kdy byla v Řecku nastolena Metaxasova diktatura, začíná Jannis Ritsos obracet svoji pozornost k mytologickým příběhům starého Řecka. Je zřejmé, že tato tvorba má spojitost nejen s jeho těžkými osobními zážitky, ale především se změnami společenského života, útlakem vojenského režimu a počáteční fází okupace Řecka. 14 První náznaky tohoto tvůrčího obratu se objevují již v jeho básni Τρακτέρ vydané roku 1934, později také v básni Εαρινή συµφωνία (Jarní symfonie) a v básni Εµβατήριο (Pochod). 15 Inspiruje se příběhy z řecké tragedie, se kterými se setkává jako člen tanečního souboru v národním divadle a poprvé se pokouší o proniknutí do sdělení řeckých klasických autorů. Po prvních náznacích zájmu o témata řecké mytologie v jeho raném díle se k historii starověkého Řecka hlouběji vrací až v roce Od toho roku začíná hledat náměty v antických tragédiích, čerpá z mytologie a historie národa. Jeho přístup k využití těchto příběhů je však velmi opatrný a liší se od metod používaných K. P. Kavafisem nebo J. Seferisem. Ritsosovy básně s mytologickými prvky jsou úzce spojeny s jeho osobními zážitky ovlivněnými nemocí, ztrátou blízkých, vyhoštěním, vězněním a také s událostmi, jež zasáhly celý národ. Válka mezi lety 1912 a 1922 končí katastrofou, následuje období odboje a poté občanské války v letech 1940 až 1950, která národ rozdělila na dvě skupiny. Neštěstí a boj řeckého národa přibližuje vyprávěním o trojské válce a stejně tak rozepře mezi trojskými vojevůdci představují spory mezi odborářskými organizacemi během druhé světové války. Ritsos klade velký důraz na historii Řecka, jelikož zastává názor, že současný Řek se může identifikovat sám se sebou pouze, pokud zná dobře historii svého národa. 16 Od roku 1962 Ritsos tvoří a vydává rozsáhlé básně, které se opírají o mýty z mykénského období a z trojské války jako např. Klytaimnéstra, Élektra, Orestés, Helena a Filoktétés. Autor ve svých básních uplatňuje mytologické prvky ve dvou úrovních. V první úrovni se snaží rozšířit rámec tradičního mýtu tak, aby pomohl čtenáři proniknout hlouběji do problematiky současné doby. V druhé rovině odděluje určité mytologické typy a zabývá se problémem vztahu jedince ke společnosti. Ritsos si ke zpracování vybírá určité postavy a motivy, umísťuje je do dnešní doby, a tím dociluje odpoutání od starověké tradice. Tuto metodu však používá s ohledem 14 Είναι φανερό ότι η πρώιµη αυτή στροφή του Ρίτσου στον αρχαίο µύθο βρίσκεται σε συνάρτηση µε τους πρώτους δύσκολους καιρούς της ατοµικής και κοινωνικής του βιογραφίας: την καταπίεση της µεταξικής δικτατορίας και της πρώτης φάσης της κατοχής. Veludis. J. Ο µύθος στο Ρίτσo. In Nέα Εστία. Αφιέρωµα στον Γιάννη Ρίτσο č s Kokkoris, D. Ποιτητικός ρυθµός,παραδοσιακή και νεωτερική έκφραση: Η έναρξη της µυθικής µέθοδου στον Γιάννη Ρίτσο. Athény: Nisiades s Bien, P. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο: Αντίθεση και σύνθεση στην ποίηση του Γιάννη Ρίτσου. Athény: Kedros s

11 na mytologické příběhy a charaktery z antických tragédií. Kromě přemístění v čase rozpracovává a zároveň spojuje racionalitu hrdinů s jejich emoční stránkou. Výsledkem tohoto vztahu v mytologických básních je katarze, která i ve starořeckých tragédiích obnovovala duševní rovnováhu hrdinů, vedla k jejich proměně, ponaučení a nalezení vnitřní vyrovnanosti. Ritsos hlavním postavám umožňuje žít v jiné dimenzi, věčné a neměnné, s níž se setkáváme i v duchovní tradici řeckého národa. 17 Básník pomocí metody mýtu přenáší kritickým pohledem do současné problematiky různé motivy: válku, vítězství, vztahy mezi mužem a ženou, erotiku, odpovědnost k národu a vlastní zemi, svědomí, statečnost i zbabělost jedince. Dotýká se tak veškerých situací a problémů, kterým musí člověk během svého života čelit, přičemž důležitou roli zde hrají výčitky za uskutečněné i neuskutečněné činy, pocity beznaděje a hořkosti vyplývající z těchto vnitřních bojů Sokoliuk, V. Ο µύθος στο έργο του Γίαννη Ρίτσου. Ιn Αφιέρωµα στον Γιάννη Ρίτσο. s Skiadas, A. D. Ο «Αγαµέµνων» του Γιάννη Ρίτσου. In Αφιέρωµα στον Γιάννη Ρίτσο. s

12 3. Τέταρτη ιάσταση Sbírka Τέταρτη ιάσταση vydaná roku 1972 se skládá z rozsáhlých básní, které Ritsos napsal v rozmezí let Některé básně, ve kterých Ritsos uplatnil dramatický monolog, vydal již dříve samostatně, např. To νεκρό σπίτι (Mrtvý dům), Κάτω απ το ίσκιο του βουνού (Pod stínem hory), Ορέστης (Orestés) a Φιλοκήτης (Filoktétés), ostatní básně jsou vydané poprvé až v této sbírce. Báseň Φαίδρα (Faidra) připojil do sbírky Τέταρτη ιάσταση až k jejímu šestému vydání roku Většina z dramatických monologů byla napsána v šedesátých letech a jsou věnovány starým mýtům a bájím, jedná se o báseň Αγαµέµνων (Agamemnón), Ορέστης, Το νεκρό σπίτι, Η επιστροφή της Ιφιγένειας (Návrat Ífigeneie), Κάτω απ τον ίσκιο του βουνού, Χρυσόθεµις (Chrýsothemis), Περσεφόνη (Persefona), Ισµήνη (Isména), Αιάς (Aiás), Φιλοκτήτης, Η Ελένη (Helena) a Φαίδρα. Ostatních pět básní se tomuto mytologickému cyklu vymyká, patří mezi ně Το παράθυρο (Okno), Χειµερινή διαύγεια (Zimní jas), Χρονικό (Kronika), Σονάτα του σεληνόφωτος (Sonáta měsíčního svitu) a Οταν έρχεται ο Ξένος (Když přichází cizinec). Na konci básní sbírky Τέταρτη ιάσταση autor vždy uvádí datum a místo vzniku, proto si můžeme povšimnout, že básně nejsou uspořádány chronologicky. Posloupnost básní není náhodná, ale má vnitřní myšlenkovou souvislost. Celou sbírku otevírá báseň Παράθυρο, která je chápána jako prolog, přestože je chronologicky až pátá. Naopak báseň Οταν έρχεται ο Ξένος, napsaná jako čtvrtá v pořadí, je epilogem, básník se zde obrací ke společnosti, snaží se poznat sám sebe a zároveň věří v jasnou budoucnost. Do této básně, která uzavírá celou sbírku, vkládá i pozitivní prvky a smíření se svým životem. 20 Básník si je vědom, že sebepoznání není možné uskutečnit v samotě. Je třeba, aby byl člověk ověřen ve světle, v otevřeném prostoru a společenskému uvědomění, aby sebepoznání mohlo být považováno za pravé. 21 Všechny básně obsahují určité společné prvky, jedná se zejména o jejich techniku a strukturu, vyznačující se svojí rozsáhlostí a rytmickou volností. Dalším způsobem je propojení se starým mýtem, který je u Ritsose ojedinělý. Vnitřním pojítkem se také stává pojetí času a jeho destruktivní povahy. 22 Ve sbírce Τέταρτη ιάσταση autor spojuje tři roviny. Mytologické prvky, autobiografické prvky a historické události z let Básník se pohybuje v určité mytologické oblasti cyklus trojské války, thébský a átreovský cyklus. Hlavní postavy rodiny Átreovců představují 19 Dallas, J. Οπτικές του θέµατος και της ποιητικής στα αρχαιόθεµα ποιήµατα του Ρίτσου. s Kassos, V. Η Τέταρτη διάσταση του Γιάννη Ρίτσου (µια ανάγνωση). Αthény s Ο ποιητής ξέρει ότι η αυτογνωσία δεν µπορεί να ολοκληρωθεί στην µοναξιά. Πρέπει να επαληθευτεί στο φως, στον ανοιχτό χώρο, στο φακό της κοινωνικής συνείδησης, για να µπορέσει να θεωρηθεί έγκυρη. Kassos, V. Η Τέταρτη διάσταση του Γιάννη Ρίτσου (µια ανάγνωση). s Sangilio, C. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 2: Mύθος και ποίηση στον Ρίτσο s Dallas, J. Οπτικές του θέµατος και της ποιητικής στα αρχαιόθεµα ποιήµατα του Ρίτσου. s

13 Ritsosovy nejbližší. Pod maskou Agamemnona je ukryt otec básníka a Chrýsothemis je ztotožněna s jeho sestrou Ninou. Další spojnice mezi autobiografickými rysy a mýtem se nachází v básni Η επιστροφή της Ιφιγενείας, kde nám představuje svoji starší sestru Lulu po návratu z Ameriky v říjnu Starší sestra, která básníka velmi ovlivňovala po celý jeho život, se skrývá i za postavou Élektry v básni Το νεκρό σπίτι. 24 Ve sbírce Τέταρτη ιάσταση nenajdeme žádné odkazy na starověkou poezii, ale ve svých dřívějších básních, například Πέτρες (Kameny), Επαναλήψεις (Opakování, Repetice), Κιγκλίδωµα (Zábradlí), Ritsos na klasické texty přímo odkazuje. Tyto básně píše ve vyhnanství na ostrově Samos a Lemnos. Podrobně zde studuje díla starořeckých spisovatelů a nechává se jimi inspirovat Monolog Básně se skládají z autorova prologu, samotného monologu a epilogu. 26 V prologu básník určuje čas a místo, kde se děj odehrává a nastiňuje osoby, které se v básni objeví. Kromě prostorového a časového určení básník vykresluje i náladu a klima básně. Epilog zakončující báseň je, stejně jako prolog, psán stylem prózy. 27 Στους πρόποδες ενός ψηλού βουνού, ένα παλιό µισορειπωµένο αρχοντικό. Φθινοπωριάτικο βράδι. (s. 137) Na úpatí vysoké hory, jeden starý rozbořený panský dům. Podzimní večer. Mýtus a formu divadelního monologu autor uplatňuje ve dvanácti z celkově sedmnácti básní této sbírky. Nejedná se však o divadelní monology v pravém slova smyslu, jelikož postavy jsou pasivní, pouze vypráví a sebereflexe je upřednostněna před jakýmkoliv aktivním jednáním. 28 Názvy básní ve sbírce nesou až na výjimky jméno osoby, která vede dramatický monolog. Jedná se o podrobnou zpověď hlavní postavy tvořenou volným veršem. Monolog přednáší zpravidla významná mytologická postava, promlouvá k sobě samotné a k osobě, jež jí naslouchá. Hrdina při vypravování často vybočuje z hlavní osnovy příběhu a odbíhá do jiných dějů a událostí. Ritsos upřednostňuje ve svých básních ženské postavy, monolog vede osm žen 24 Veludis, J. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 7: Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου. Athény: Kedros s Jatromanolakis, J. Ιστορική επιφάνεια και βάθος. In Αφιέρωµα στον Γιάννη Ρίτσο. s. 196, Veludis, J. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 7: Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου. s. 56, Tamtéž, s Sangilio, C. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 2: Mύθος και ποίηση στον Ρίτσο s

14 oproti pěti mužům. Monolog probíhá většinou v uzavřeném prostoru, z něhož postavy po skončení promluvy odchází Témata básní Hlavním tématem knihy je pesimistická nálada, pocit zkázy, selhání a beznaděj. Básně často ukončuje smrt, která se stala ve sbírce velmi silným tématem a jejíž přítomnost si hrdinové uvědomují. Θέλω κ εγώ να δω του πατέρα το φόνο µες στην κατευναστική του θάνατου γενικότητα, να τον ξεχάσω µες σ ολόκληρο το θάνατο που περιµένει κ εµας. Τούτη η νύχτα µε δίδαξε την αθωότητα όλων των σφετεριστών. Κι όλοι µας σφετεριστές σε κάτι, αυτοί των λαών, αυτοί των θρόνων, εκείνοι του έρωτα ή και του θάνατου. Η αδελφή µου σφετερίστρια της µόνης µου ζωής κ εγώ της δικής σου. (s. 81) I já chci vidět vraždu svého otce jako všeobjímající smrt, která přináší mír, chci zapomenout na něj i na smrt, která nás všechny čeká. Tato noc mne poučila o nevinnosti všech uchvatitelů. A my všichni jsme v něčem uchvatitelé, jedni jsou uchvatitelé lidu, druzí trůnu, jiní lásky nebo smrti. Moje sestra je uchvatitelka mého života i já tvého. V každé básni se objevují mrtví lidé a často jich je více než živých. Báseň Το νεκρό σπίτι nese smrt přímo v názvu. Hned v prologu autor uvádí, že je dům prázdný, jelikož zemřeli všichni členové rodiny, kromě dvou sester. V básních sbírky nacházíme i šťastné konce. Optimismus není jednostranný a monotónní, proměňuje se a má více variant. 30 V básni Orestés a Filoktétés je ústředním motivem osud, který určila člověku vyšší moc. Je dané, že Orestés pomstí vraždu svého otce a stejně tak Filoktétés odjede s Neoptolemem do Tróje naplnit obsah věštby. Hrdina se snaží osudu vzepřít, nakonec se však stejně podřídí, obětuje svoji svobodu a přistoupí na hru osudu. Autor také promlouvá jménem ztracené a poražené generace a žádá zpět to, co bylo 29 Veludis, J. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 7: Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου. s Meraklis, J. M. Η Τέταρτη διάσταση του Γιάννη Ρίτσου, µια πρώτη προσέγγιση. In. Αφιέρωµα στον Γιάννη Ρίτσο. s

15 řeckému národu a jemu samotnému vzato. 31 Ritsos v některých svých básních (Ελένη, Κάτω απ τον ίσκιο του βουνού) vyobrazuje městskou třídu. Celá dynastie Átreovců v čele s Agamemnonem představuje buržoazii, naopak otroci a služky v básních zastupují pracující třídu. Nedá se říci, že by Ritsos městskou třídu odsuzoval, pouze ji popisuje. Na jedné straně líčí ženy z kdysi významné rodiny, jež jsou zvyklé na určitý standard, na straně druhé služky, které jimi opovrhují a žijí si svůj obyčejný život. 32 Οι δούλες µε µισούν. Ακούω τις νύχτες να µου ανοίγουν τα συρτάρια, να παίρνουν τις δαντέλες µου, τα κοσµήµατα, τα χρυσά τάλαντα ποιός ξέρει αν θα µ άφήσαν κάνα φόρεµα της προκοπής για µια ώρα ανάγκης και κάνα ζευγάρι παπούτσια. (s. 277) Služky mě nenávidí. Slýchávám, jak mi v noci otevírají zásuvky, aby mi vzaly krajky, šperky, zlaté pruty kdo ví, zda by mi nechaly nějaké slušné šaty, kdyby bylo potřeba a nějaký pár bot. 3.3 Pojetí hrdiny Ritsos si pečlivě vybírá pouze určité charaktery z tragédií (Agamemnón, Orestés, Élektra, Filoktétés atd.), podrobně je vykresluje a zkoumá. Výběr těchto mytologických postav zdůvodňuje svým přesvědčením, že pouze tito hrdinové mohou nést tíhu otázek, které trápí současného člověka. Podle autora však není nutné být filozofem, aby člověk mohl pochopit postavení jedince vůči celému vesmíru, zjistit jaký je cíl života a jaké jsou etické zásady. 33 Postavy se jmenují stejně jako v mytologických příbězích, přebírají i některé charakteristické prvky, avšak z velké časti básník jejich chování, osobnost a věk upravuje. Charakteristickými rysy hrdinů nebo spíše antihrdinů je sebereflexe, nečinnost, slabost, únava, melancholie, pochybnost a u mnohých vysoký věk. U postav žen Ritsos vykresluje obavu a strach ze stáří. Ženy si zakrývají vrásky, jelikož se snaží zůstat stále mladé. Například Helenu představuje jako starou ženu: Γριά γριά εκατό, διακόσω χρόνω (stařena stařena sto, dvě stě let stará) a Élektru ve věku sedmdesáti let. Hlavním problémem, se kterým se potýká většina hrdinů, je střet jedince se společností, zároveň však také pochybnost nad činy vykonanými v minulosti a zklamání ze současné situace. 34 Postavy si promítají vlastní život, řeší svoji 31 Dialismas, S. Εισαγωγή στην ποίηση του Γιάννη Ρίτσου. s Meraklis, J. M. Η Τέταρτη διάσταση του Γιάννη Ρίτσου, µια πρώτη προσέγγιση. In Αφιέρωµα στον Γιάννη Ρίτσο. s Prevelakis, P. Ο ποιητής Γιάννης Ρίτσος, συνολική θεώρηση του έργου του. s Veludis, J. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 7: Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου. s

16 existenční netrpělivost, utápí se ve vnitřním světě a posluchači sdělují svoje niterné pocity. Všechny osoby přednášející monolog jsou v uzavřeném konkrétním prostoru a mluví bez přerušení. Hlavní postavy básní s mytologickou tématikou pochází většinou z významných a bohatých rodin, které však upadly a ztratily majetek a slávu. V domě, kde bydlí, si udržují pouze ty nejnutnější věci potřebné k životu. 35 Κι αυτά τα δυο δωµάτια που κρατήσαµε, τα πιο ψυχρά, τα πιο γυµνά, τα πιο ψηλά, είναι ίσως για να κοιτάζουµε τα πράγµατα από πάνω. (s. 95) A tyhle dva pokoje, které jsme si nechali, jsou nejvíce chladné a holé, jsou nejvýše, snad proto, abychom mohli sledovat věci svrchu. Hrdina podvědomě zná svůj osud, ví, že zemře a je s tím smířen. Jak praví Orestés: Άσε, µια τελευταία φορά, να σου φιλήσω το χαµόγελό σου, όσο έχω ακόµη χείλη. Πάµε τώρα. Αναγνωρίζω τη µοίρα µου. Πάµε. (s. 89) Nech mne, ještě naposled, políbit tě na tvář, dokud mám rty. Pojďme teď. Znám svůj osud. Pojďme. Autor se snaží najít smysl života a hledá jinou dimenzi, opírá se o starořecký základ vzdělanosti a kultury. Starověká mytologie je v podvědomí každého Řeka, je něčím statickým a nenarušitelným. Ritsos pokládá základy svých básní právě na těchto věčných příbězích. Někteří hrdinové pociťují, že už jednou žili a jsou podruhé narozeni. Uvědomují si místo, kde se nachází, včetně odkazu svých předků. Někteří vzpomínají na dětství a na své rodiče, jiní na strastiplnou trojskou válku a své spolubojovníky. Postavy Ritsosových básní mají možnost vidět svět současnou a zároveň diachronickou čtvrtou dimenzí, tudíž, jinými slovy, mohou svět chápat nejen v horizontální rovině dnešní doby, ale i ve vertikálním mytologicko-historickém spektru. 36 Hrdina básní miluje a zbožňuje řeckou zem, která je pro něj svatá. Zároveň cítí propojení s přírodou a hltá ji plnými doušky. Pocit splynutí s přírodou, představuje Élektra v básni Κάτω απ τον ίσκιο του βουνού: 35 Markopulos, J. Η Τετάρτη διάσταση του Γιάννη Ρίτσου και µερικές από τις συνισταµένες της (προσπάθεια τρίτη). Ιn Εισαγωγή στην ποίηση του Ρίτσου (επιλογή κριτικών κειµένων). Heraklion: Panepistimiakes ekdoseis kritis s Sokoliuk, V. Ο µύθος στο έργο του Γίαννη Ρίτσου. In Αφιέρωµα στον Γιάννη Ρίτσο. s

17 ( ) είχα ενωθεί µε το ξύλο, µε το δέντρο, µε το δάσος στα γόνατά µου φυτρώνανε κιόλας µικρά φύλλα και µίσχοι κ είτανε µια γαλήνη µέσα µου. (s. 149) ( ) propojila jsem se s dřevem, stromem, s lesem z kolen mi vyrůstaly dokonce malé lístky a stonky a v mém nitru byl klid. Prvky propojení s přírodou mají kořeny v poetice novořeckých lidových písní, které se dědí od byzantských akritovských písní 37 a z homérského eposu Význam času Čas je velký požírač, který je nenasytný a vše ničí. 39 Zkamení ty, kteří jdou proti němu. Pouze paměť se mu může postavit na odpor. 40 Čas hraje v celé sbírce velmi významnou roli, je věčný, mocný, vyvolává smrt a zkázu, která odpovídá osudu v antických tragédiích. Společně s osudem čas řídí život hrdinů básní. V časovém prostoru básně se protáčí dvě diametrálně odlišné roviny, a to dnešní doba a minulost. Autor se snaží přenést mýtus do současné doby, a proto se významné postavy z mytologie objevují v současnosti, zároveň vzpomínají na trojskou válku a na svou rodinu. 41 Linie času se proplétají a hrdinové žijí v jakési neurčité době, která je zároveň archaickým Řeckem a 20. stoletím. Básník do prozaického prologu a epilogu, občas i do dramatického monologu, vkládá předměty a situace ze současnosti, čímž dociluje přenášení v čase. Jinými slovy využívá anachronismus. Například v epilogu básně Κάτω απ τον ίσκιο του βουνού autor zmiňuje turisty, kteří se dostávají do jakési časové kapsle tím, že navštěvují Mykény a současně se ocitnou ve starém domě, kde naleznou tělo nedávno zesnulé Élektry. Starým domem je myšlen palác v Mykénách Písně, které oslavovaly hrdinské činy akritů (strážců hranic). Dimitrakopoulos, S. Ιστορία και δηµοτικό τραγούδι. Αthény s Sokoliuk, V. Ο µύθος στο έργο του Γίαννη Ρίτσο. In Αφιέρωµα στον Γίαννη Ρίτσο. s Ο χρόνος είναι το µεγάλο τρωκτικό που ροκανίζει όλα, όλα τα καταστρέφει. Meraklis, M. J. Η. Τέταρτη διάσταση του Γιάννη Ρίτσου, µια πρώτη προσέγγιση. In Αφιέρωµα στον Γιάννη Ρίτσο. s Απολιθώνει οσους δεν συµβαδιζουν µαζι του. Μόνο η µνήµη µπορεί να του αντισταθεί. Veludis, J. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 7: Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου. s Sokoliuk, V. Ο µύθος στο έργο του Γίαννη Ρίτσου. Ιn Αφιέρωµα στον Γιάννη Ρίτσο. s Tamtéž, s

18 Μαζεύτηκαν και µερικοί άλλοι πουχαν κατέβει απόνα καινούργιο εκδοµικό λεωφορείο, την τύλιξαν µ έναν πορφυρ, λιωµένον τάπητα και την έρριξαν σ έναν πρόχειρο τάφο. (s. 157) Sešli se i ostatní, kteří vystoupili z nového výletního autobusu, zabalili ji do polorozpadlého purpurového koberce a hodili ji do provizorního hrobu. Jiným příkladem je Ífigeneia, která vzpomíná na své piano a na fotky z dětských let nebo Helena čtoucí si noviny a popíjející kávu. 43 Četbou básně se ocitáme v mytickém Řecku, užíváním moderních výrazů nás však autor vyruší a umožní tak přenesení v čase. V úvodu básně Ορέστης vyobrazuje na jedné straně Lví bránu a mykénský palác, na straně druhé osobní automobily, výletní autobusy, slámky, naftalín a obchodníky s tabákem. Stejně tak činí v básni Αιάς, kdy po sebevraždě hrdiny jsou zvenčí slyšet zvuky ulice a provoz přístavu s řetězy a jeřáby. Každá postava používá předměty, které navozují současnost Isména si rozsvěcuje zápalkou svíčku ve svícnu a Agamemnón kouří cigaretu. Překvapením není ani to, že se zde objevuje pošta, elektrotechnika, domy s balkóny, fotoaparáty, porodnice, kavárny, telefon, šicí stroj a rádio. 44 Autor užívá i postavy ze současnosti, v básni Χρυσόθεµης uvádí v prologu mladou novinářku známých novin, která chce udělat rozhovor s Chrýsothemidou v jejím starém domě a v básni Περσεφόνη popisuje v prologu návrat hrdinky do rodného venkovského domu z daleké cesty. ( ) και τα τείχη κ οι τεράστιες πέτρες κ η πύλη των λεόντων και το παλάτι κάτω απ τον ίσκιο του βουνού. Καλοκαίρι πια. Νυχτώνει. Τα ιδιωτικά αυτοκίνητα και τα µεγάλα εκδοµικά λεωφορεία έχουν φύγει. (s. 73) ( ) a hradby a obrovské kameny a Lví brána a palác pod stínem hory. Už je léto. Stmívá se. Osobní automobily a velké zájezdové autobusy už odjely. Ritsos vztahy, charaktery a události z mytologie, minulosti a současnosti promíchává a porovnává je stejným měřítkem. V prologu sice konkretizuje místo a dobu, kde se báseň odehrává, avšak během monologu postava cestuje časem, a čas se tak stává pomíjivým a nespecifikovaným. Roky, měsíce a dny hrdinům splývají. Helena si například nemůže vzpomenout, kolik let uběhlo od smrti jejího manžela, a při svém vypravování nesleduje posloupnost událostí. Nejdříve popisuje bájnou Tróju a Parida, až poté život ve Spartě a svého manžela jako muže ze současnosti. 43 Veludis, J. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 7: Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου. s Tamtéž, s

19 Ο σύζυγός µου δεν ταξίδευε πια. εν άνοιγε βιβλίο. Τα τελευταία του χρόνια είχε γίνει πολύ νευρικός. Κάπνιζε ατέλειωτα. (s. 286) Můj manžel už necestoval. Neotevřel si knihu. Za poslední roky se stal velmi neklidným. Neustále kouřil. Autor časové roviny propojuje, protože se mezilidské vztahy a charaktery nemění. Člověk vždy bude bojovat se smrtí, zklamáním a s morální stránkou sebe sama. Ženy budou chtít být stále krásné jako například Helena a Klytaimnéstra, které se snažily zakrýt vrásky. Orestés, Élektra, Agamemnón a ostatní postavy básní stejně jako lidé ze současnosti prožívají rozčarování ze ztráty svých nadějí a ideálů. 19

20 4. Élektra Podle mytologie byla Élektra dcerou mykénského krále Agamemnona a Klytaimnéstry, jejími sourozenci byl Orestés, Ífigeneia a Chrýsothemis. Élektra svého otce velmi milovala, a proto těžce nesla jeho smrt. Znala jeho vrahy a nebála se jim projevit svoji nenávist. Klytaimnéstra se svým milencem Aigisthem se obávali, že by Élektra mohla porodit potomka, jenž by pomstil smrt Agamemnóna. Z tohoto důvodu Élektru provdali za mykénského rolníka, a tím ji vypudili z paláce. Élektra však chovala stále naději v návrat svého bratra, který by mohl potrestat násilnou smrt jejich otce. Mýtus pojící se k postavě Élektry má mnoho variant. Toto téma zpracovali již antičtí dramatici, např. Aischylos, Sofoklés i Eurípidés, a některé scény se v tragédiích liší podle verze mýtu, kterou si autor vybral. U většiny zpracování se mění scéna setkání sourozenců po dlouholetém odloučení a jejich následná domluva léčky. Aischylos zobrazuje Élektru ve druhé části své trilogie Ορέστεια. V tomto zpracování se sourozenci setkávají u hrobu otce Agamemnóna. Élektra poznává svého bratra Oresta podle ustřižené kadeře vlasů a podle jeho šlépějí. Sourozenci se domlouvají na pomstě, Élektra se vrací do paláce a o setkání s bratrem se nikomu nesmí zmínit. Léčka spočívá v tom, že Orestés se vydává za cizince, přijde do paláce se zprávou o jeho smrti a žádá o pohostinnost. Sofoklés zasazuje scénu setkání také k hrobu slavného vojevůdce. Élektra je přesvědčená, že bratr Orestés zemřel nešťastnou náhodou při závodu čtyřspřeží. Když se sourozenci náhodně setkají, Élektra bratra poznává ne podle vlasů, ale podle Agamemnonovy pečetě, kterou Orestés vlastní. Eurípidés zobrazuje Élektru jako provdanou ženu, která vyláká matku z paláce pod záminkou ukázat ji svého čerstvě narozeného syna. Když Klytaimnéstra přijde do chatrče, Orestés přemluven svojí sestrou vyčkává za dveřmi a matku nelítostně zabíjí. 45 Rozdílné varianty ve scéně, kde se sourozenci poznají, a v léčce, kterou Orestés uchystá, aby zabil Aigistha a Klytaimnéstru, jsou zajímavé jen jako důkaz, že dramatici klasického období, nebyli vázáni tradicí. Jejich verze byla novou verzí dávného mýtu a Sofoklés i Eurípidés se snažili vylepšit Aischyla, který ji formuloval jako první, a snažili se ději dodat větší věrohodnosti. 46 V novodobé literatuře se můžeme setkat s dramatem Élektra od rakouského dramatika Huga von Hofmannsthala, které se stalo předlohou stejnojmenné opery Richarda Strausse Graves, R. Řecké mýty II. Praha: Odeon s Tamtéž, s Drama napsané 1905, opera uvedena

21 Známé je také divadelní drama Mourning becomes Electra (Smutek sluší Elektře) od amerického autora Eugena O Neilla, které je uváděno na jevištních scénách po celém světě. 48 Jedinou postavou z rodiny Átreovců, již autor vkládá do úst monolog dvakrát, je Élektra, a to v básni Το νεκρό σπίτι a Κάτο απ τον ίσκιο του βουνού. Básní Το νεκρό σπίτι napsanou roku 1959 Ritsos započíná již zmíněný cyklus dvanácti básní, kterými se dotýká mytologických témat. V básních věnujícím se dynastii Átreovců hledá paralelu se svojí vlastní rodinou otce, matku, dvě sestry a své syny přirovnává k členům této významné dynastie. Ritsos svůj rodinný dům, stejně tak i starý palác, v básních přenáší do starověkých Théb nebo do Argu a zobrazuje nám podobu aristokratické rodiny v prostorách paláce. Kromě blízké rodiny nám představuje i chůvu, učitele, otroky, válečníky a vězně. 49 V prologu básně Το νεκρό σπίτι autor sděluje, že z velké významné rodiny přežily pouze dvě sestry. Monolog vede starší sestra, Élektra, jež zešílela. Απ όλη τη φαµίλια απόµειναν µονάχα δύο αδελφές. Κ η µια τρελάθηκε. Φαντάστηκε πως το σπίτι τους είχε µεταφερθεί κάπου στην αρχαία Θήβα, ή, µάλλον, στο Άργος (...) (s. 93) Z celé rodiny zůstaly pouze dvě sestry. A jedna zešílela. Představil si, že dům byl přenesen do starověkých Théb nebo snad do Argu ( ) Élektra popisuje podrobně rodný dům, vzpomínky na dětská léta a na hostiny pořádané v tomto sídle. Myšlenkami se vrací i ke svému bratrovi, matce a otci, který byl neustále na cestách. To, že monolog vede psychicky nevyrovnaná žena, vyvolává pochybnost, zda je pravda vše, co říká. V celé básni je výrazným tématem smrt, která se pozvolna přesouvá i do básně Κάτο απ τον ίσκιο του βουνού. Kolem a uvnitř a pod domem se šíří nedotčená dominantní smrt, nebo snad pocit smrti, nějaký konec, ne však zcela fyzický, ani duchovní, ale smíšený. 50 Vybráním Élektry jako hlavní hrdinky i pro tuto báseň Κάτω απ τον ίσκιο του βουνού autor pokračuje v átreovském cyklu. Tato báseň je však považována za jednu z nejtragičtějších z celé sbírky. Již od počátku cítíme neklid, hněv, smutek a předzvěst blížící se smrti. Jak již napovídá samotný název básně Κάτω απ τον ίσκιο του βουνού, dům, kde Élektra bydlí, se nachází přímo pod horou vrhající na něj stín. Tímto stínem jsou myšleny hříchy celé její rodiny obětování Ífigeneie, vražda Agamemnona a matkovražda bratra Oresta. Se stejnou horou, tím 48 Premiéra se uskutečnila 27. října 1931 v newyorském divadle Theatre Guild. 49 Prevelakis, P. Ο ποιητής Γιάννης Ρίτσος, συνολική θεώρηση του έργου του. s Γύρω και µέσα και κάτω απ'το σπίτι κυκλοφορεί ανέπαφος και κυρίαρχος ο θάνατος, η µάλλον η συναίσθηση του θανάτου, ένα τέλος, όχι ακριβώς σωµατικό, ούτε άυλο, αλλά µικτό. Sangilio, C. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 2: µύθος και ποίηση στον Ρίτσο. s

22 pádem i se stejným domem, se setkáváme i v básni Chrýsothemis. 51 Z jedné strany je stín nebezpečím, téměř hmotným a jistotou neurčitého katastrofického pádu. Ze strany druhé je nejasnou temnou plání, pochybností o tom, co přijde, o tom co se děje nyní a co je nepředvídatelné a nečekané. 52 V prologu této básně autor zasazuje příběh do jednoho podzimního večera. Hlavní postavou je Élektra, kterou básník vyobrazuje jako sedmdesátiletou ženu, mnoho let po tragédii jejího rodu. Zajímavé je, že v celé básni není ani jednou zmíněno její jméno. Monolog Élektry je zpovědí ženy připravené na smrt. Ve starém domě nežije již nikdo jiný kromě Élektry a její chůvy Neny, která celé výpovědi své paní poslušně naslouchá. I když Élektra své posluchačce pokládá různé otázky, odpovídá si sama a chůva během celé básně nepromluví. 53 Vztah mezi oběma ženami je založen na rovnosti a protikladu. Obě jednají podobným způsobem, zažily stejné zážitky a osobní tragédie. Jak Élektra, tak chůva jsou vyobrazeny jako zestárlé ženy, zapomínají a žijí pouze ze vzpomínek. Protikladem se stává jejich postavení. Élektra pochází z aristokratické rodiny, kdežto chůva z nižší vrstvy, je pouze poddanou a nikdy se nebude svojí paní rovnat. I když obě ženy pochází z jiné sociální třídy a žily zcela odlišný život, smrt je pro všechny stejná. Μα τι ναι ο πόνος ο δικός σου µπρος στη δική µου στέρηση, Μπρος στη δική µου προφύλαξη απ τον πόνο και την αµαρτία, Μπρος στη δική µου τάξη και ακαµψία, µπρος στην τυρανία Που εµπόδιζε τη χαρά τον πόνο; Εσύ δεν ξέρεις. Όµως το θάνατο τον ξέρεις. Είδες κ εσύ τους νεκρούς µου. Ίσως και νάδες ολόκληρο το θάνατο στρωµένον σα σεντόνι στο κρεβάτι σου. (s. 156) Α co je tvoje bolest oproti mému strádání, oproti mé ochraně před bolestí a hříchem, oproti mé třídě a neoblomnosti, oproti tyranii, která brání radosti a utrpení? Ty nevíš. Avšak smrt znáš. I ty jsi viděla mé mrtvé. Snad jsi viděla veškerou smrt rozprostřenou jako prostěradlo na tvé posteli. 51 Sangilio, C. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 2: µύθος και ποίηση στον Ρίτσο. s Από τη µία πλευρά η σκιά του βουνού είναι ένας κίνδυνος σχεδόν υλικός, η βεβαοότητα µιας καταστροφικής πτώσης, από την άλλη η σκοτεινή ακαθοριστία της πεδιάδας, η αµφιβολία γι αυτά που είναι ναρθούν και για τα όσα υπάρχουν, τα απρόοπτα και τα απρόβλεπτα. Sangilio, C. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 2: µύθος και ποίηση στον Ρίτσο. s Zde se potvrzuje model, který jsem zmínila v předešlé kapitole. 22

23 V básni se objevuje nepřímo i třetí žena, je zmiňována samotnou hrdinkou. Jedná se o Klytaimnéstru, která se podle Ritsose, stejně jako Orestés, stala násilníkem a obětí zároveň. Osoba Klytaimnéstry sice nevede ve sbírce ani jeden monolog, ale je přítomna v básni Αγαµεµνών a v dalších dvou monolozích je zmiňována svojí dcerou Élektrou. Obraz Klytaimnéstry se na rozdíl od klasických tragédií u Ritsose liší. Ritsos nám podává obraz Agamemnovy manželky jako nevinné, pokorné a křehké ženy. 54 Pohled dcery na matku je však odlišný od obrazu manželky v básni Αγαµεµνών. Élektra Klytaimnéstru vykresluje jako velmi tvrdou a přísnou ženu, která se bála stáří a snažila se zakrýt sebemenší náznak vrásek. Vztah mezi matkou a dcerou byl chladný. Élektra k matce necítila pevné pouto, považovala ji za příčinu neštěstí celé rodiny. 55 Otce naopak milovala, byl pro ni symbolem mužnosti a odvahy, ale tušila jeho brzký konec. Ώρες ώρες παρατηρούσα τον πατέρα που γερνούσε πάντα ωραίος, όµως λιγότερο ευκίνητος και δυνατός µια άλλη ωραιότητα κ έβλεπα κάτω απ το δέρµα του τη µορφή του θάνατου ( ) (s. 142) Hodiny a hodiny jsem pozorovala otce, který stárnul vždy krásný avšak méně čiperný a silný jiný druh krásy a viděla jsem pod jeho kůži tvář smrti ( ) V obou básních, kde se Élektra stává hlavní hrdinkou, je postavou smutku (již od svých deseti let nosí černé šaty), deprese, nespokojenosti a tvrdohlavosti. Stejně tak Élektra v obou básních vzpomíná na různé události z dětství a dospívání. Kvůli svému vysokému věku však občas tápe a není si jistá, kde se nachází a kdo jsou vlastně všichni ti lidé, o kterých vypráví. ( ) Ποιός ταζήσε όλ αυτά; Πώς έγιναν; Πώς εληξαν; Είµαστε τάχα εµείς που τα ζήσαµε; Πριν πόσους αιώνες; (s. 145) ( ) Kdo je ten, který tohle vše zažil? Jak se to událo? Jak to skončilo? To jsme my, kteří tohle údajně zažili? Před kolika stoletími? Élektra zobrazena v básni Κάτο απ τον ίσκιο του βουνού nevycházela již ke konci života z domu, ani netoužila pohlédnout ven a zjistit, jak vypadá okolní svět. V monologu se ptá sama 54 Sangilio, C. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 2: µύθος και ποίηση στον Ρίτσο. s Prevelakis, P. Ο ποιητής Γιάννης Ρίτσος, συνολική θεώρηση του έργου του. s

24 sebe, jak by se asi jevila ostatním, kdyby vyšla z domu. Dveře jejího domu jsou bránou se dvěma lvy, kteří značí hlavní vstup do hradu v Mykénách, bájného paláce Agamemnona. Μα λέω πώς κ έτσι πάλι αν ερχόµουν από την κύρια είσοδο κάτω απ τα δύο αποκεφαλισµένα λιοντάρια (...) (s. 150) Mohu říci, jak bych znova přišla hlavním vchodem, pod dvěma hlavami lvů ( ) Během vyprávění a promítání svého dosavadního života si Élektra začíná uvědomovat, jak je její život osamocený, nešťastný a bezcenný v porovnání s životem chůvy. Vzpomíná na různé události, snaží se najít rozdíly, které ji liší od této obyčejné ženy a začíná jí závidět. Celý monolog bychom mohli chápat jako určitou studii života zakončenou smrtí hlavní postavy. Εσύ, Βέβαια, θα κερδίσες µιάν αλλιώτικη πείρα. Εσύ, έχεις ζήσει, έχεις δουλέψει µπερδεύτηκες στα πράµατα και στα εργαλείa δεν είχες καιρό να σκεφτείς γλύτωσες απ τη γνώση ( ) (s. 153) Ty jsi zajisté získala naprosto jiný druh zkušenosti. Ty jsi žila, pracovala zamotala ses do věcí a prací neměla jsi čas přemýšlet utekla jsi poznání ( ) Élektra cítí přibližující se smrt, nechce zemřít sama, a tak prosí Nenu, aby s ní zůstala až do její poslední chvíle. 56 Chůva však odchází a zanechává svoji paní samotnou. Monolog je uzavřen vnitřním přiznáním hrdinky, uvědomila si a pochopila, že se již nic nezmění. To co se mělo stát, stalo se a nešťastný život, jejž prožila, jí byl předurčen. ( ) Το ξέρεις είµουνα µια δυστιχισµένη. Στάσου, νένα. Στάσου. Στάσου. (s. 156) ( ) To víš, že jsem byla nešťastná. Stůj, Neno. Stůj. Stůj. Báseň Κάτο απ τον ίσκιο του βουνού končí smrtí Élektry. V epilogu je autorem dovyprávěn konec osudu této hrdinky. Chůva nehledí na prosbu své paní, opouští dům a Élektra 56 Prevelakis, P. Ο ποιητής Γιάννης Ρίτσος, συνολική θεώρηση του έργου του. s

25 umírá zcela osamocená. V básni Το νεκρό σπίτι posluchač také z domu odchází, zanechává sestry v domě samotné a pochybuje nad vším, co od psychicky labilní sestry vyslechl. Τι χρειάζονταν τούτο το σπίτι; Κι εγώ τι προσπαθούσα να ξεδιαλύνω απ τα λόγια µιας τρελλής; (s. 111) Co potřeboval tento dům? A proč jsem se já snažil objasnit slova nějaké šílené ženy? Πίσω απ την πλάτη µου ένιωθα το σκοτεινόν όγκο εκείνου του σπιτιού σαν έναν επιβλητικό, αρχαίο τάφο. (s. 111) Za mými zády jsem cítil temnou důležitost toho domu jakoby majestátného starého hrobu. 4.1 Élektra Ritsose versus Élektra v antických tragédiích Téma Élektry zpracoval Sofoklés a Eurípidés. Élektra je v antické tragédii vyobrazena jako mladá žena, uvědomuje si svůj úděl a nevzdoruje mu. Jednání Élektry vychází ze snahy obnovit rovnováhu sil a vztahů narušených vraždou otce Agamemnona. Po jeho násilné smrti Élektra přetrhává vazbu s matkou a částečně i se sestrou Chrýsothemidou, která je povahově mnohem slabší a nehodlá se mstít. Élektra věří v návrat svého bratra Oresta, jelikož on jediný jí může pomoct s uskutečněním pomsty. Když se Élektra dozvídá zprávu o smrti Oresta, hroutí se jí svět a s ním veškeré naděje. Élektra je zoufalá a nešťastná, avšak na druhé straně velmi silná osobnost, odhodlaná k pomstě. Zpráva o smrti bratra je smyšlená. Orestés se vrací na popud své sestry zpět do Mykén a díky léčce o jeho smrti se mu podaří otce pomstít. Pro Sofokla Élektra ztělesňuje ženu lišící se od typické hrdinky tragédií tím, že nenese žádný hřích. Sofoklés vyobrazil její vztah k matce jako postupně zhoršující láska z dětství nakonec vyústila v hněv k matce i k jejímu milenci Aigisthovi. Velmi touží po návratu svého bratra Oresta, ve kterém chová poslední naději na pomstu. Sofoklova Élektra je bezdětná, svobodná, nešťastná, avšak zároveň drsná, krvežíznivá a pomstychtivá žena. 57 Ve chvíli, kdy Orestés vraždí svoji matku, prohlásí nemilosrdně: Máš-li sílu, druhou dej! 58 V tragédii Eurípida se dějová linie od pojetí Sofokla liší. Charakter Élektry a její vztah k bratrovi však zůstává téměř beze změny. Eurípidova Élektra je egocentrická žena, neváhá použít jakékoliv prostředky k uspokojení své hluboké nenávisti. Byla vyhnána z paláce a nucena si vzít nuzného rolníka, se kterým žila v chýši. Doufala v návrat svého bratra a strachovala se o jeho osud. Ctila otce, neustále jej oplakávala a chtěla jeho smrt odplatit. Nikdy na hřích matky 57 Chandriotis, E. Ερµηνευτικές εισηγήσεις για το αρχαίο ελληνικό δράµα. Nikósie s Sofoklés. Élektra. Překlad Josef Král. Praha: naklad. J. Otty. s

26 nezapomněla a nepřestala jí ho vyčítat. Hněv k matce u Eurípida jde do krajnosti, je mnohem silnější než u Sofokla. 59 U Élektry se objevují i mužské charakteristické prvky. Její chladnokrevnost přispívá k šílené touze po pomstě a vraždě. Přes všechny její ponuré stránky je však Élektra žena nešťastná, citlivá a ta, která svádí neustálý boj uvnitř sama sebe. 60 Ritsos tuto postavu líčí v podobě staré ženy smířené se smrtí, která již nemá chuť jakkoliv jednat a měnit svůj život. Élektru nezobrazuje jako slavnou hrdinku antické tragédie, ale naopak jako nešťastnou unavenou ženu z buržoazní rodiny, jejímž jediným strachem je zemřít osamocená. Prvky, ve kterých můžeme nalézt spojitost mezi Élektrou antickou a současnou, jsou vzpomínky, obdiv k otci, nenávist a špatný vztah k matce. U Sofokla i Eurípida je vidět hluboké pouto mezi Élektrou a Orestem a ve výsledku společná touha po pomstě. Naopak u Ritsose tyto elementy mizí a Orestés je připomenut pouze pár větami. Vůle bohů je u Ritsose naznačena neodvratným osudem, kterému již Élektra nemá sílu odporovat. Posledním pojítkem je samota hrdinky. Élektra nikde nenachází porozumění, a proto zůstává opuštěna ve svém vnitřním světě. 59 Chandriotis, E. Ερµηνευτικές εισηγήσεις για το αρχαίο ελληνικό δράµα. s Sangilio, C. Μελέτες για τον Γιάννη Ρίτσο 2: µύθος και ποίηση στον Ρίτσο. s

27 5. Agamemnón Podle mytologie byl Agamemnón mykénský král, potomek Átrea, zakladatele dynastie Átreovců. Jeho manželkou byla Klytaimnéstra, která mu porodila jednoho syna Oresta a tři dcery, Élektru, Ífigeneii a Chrýsothemidu. Když Paris, syn trojského krále Priama, unesl Helenu a vyvolal tak trojskou válku, velel Agamemnón achajským vojskům. 61 Ritsos rozebírá jedno z nejznámějších témat řecké mytologie, které bylo již několikrát zpracováno jak v poezii, tak v dramatu. Postavu Agamemnona zobrazil již v antice Aischylos ve stejnojmenné tragédii Αγαµεµνών, která je první částí trilogie Ορέστεια, současně Sofoklés v tragédii Ηλέκτρα, ale také Eurípidés ve svých tragédiích Ορέστης, Ηλέκτρα a Ιφιγένεια η εν Αυλίδι. V římské literatuře toto téma zpracovává například Seneca ve své tragédii Agamemnón. Homér, Aischylos, Sofoklés i Eurípidés vyobrazují tohoto vojevůdce jako hrdého, vznešeného, mocného, ale zároveň sobeckého a v těžkých situacích nerozhodného člověka. Ritsosova báseň byla napsána mezi léty 1966 a 1970, tedy v době diktatury, kdy byl básník vězněn na ostrově Lemnos. Autor vychází jak z tradice Homéra, tak z cyklu o Átreovcích, ze všech tragédií napsaných na toho téma se však nejvíce inspiruje Aischylem. 62 Stavba básně je epická jak ve složení, tak i ve vyprávění a opět má charakter zpovědi. Z mýtu o Agamemnonovi si Ritsos vybral část týkající se jeho návratu, rozebírá jeho jednání ze svého úhlu pohledu a zasazuje děj do neurčitého časového prostoru. Tímto způsobem otvírá širší rovinu mytického rámce, co se týče vzpomínek a retrospekce. Hlavní postavou básně je vládce a vojevůdce, který měl moc v desetileté válce, vraždil, pustošil města a vrátil se jako vítěz do své vlasti, kde ho však čekala odplata a trest za činy, které spáchal v minulosti. Agamemnón je vytržen z mytologického rámce a je představen jako člověk, který je ve výsledku zklamaný, unavený a chce si před smrtí odpočinout, protože mnohé vykonal a zažil. Ritsos vykresluje jednání Agamemnona jasně a přímo. V prologu autor sděluje, že se Agamemnón vrací jednoho zimního dne po dobytí Tróje zpět domů, do svého paláce. Nadšený lid ho vítá jako vítěze. On si však uvědomuje, že mu sláva nepatří právem, protože si ji nedokázal opravdu získat. 63 Jediné, co si ukořistil, jsou poklady z Tróje včetně otrokyně Kassandry, která neustále naříká a předpovídá nešťastný konec svého vládce. Klytaimnéstra vítá svého manžela v hale, kde je již připravena hostina. Agamemnón si sundává zbroj a započíná svůj monolog. Od prvních slov je zřejmá psychická únava a nejistota vojevůdce, zda si uznání lidu zasluhuje Graves, R. Řecké mýty II. s Skiadas, A. D. «Ο Αγαµεµνόν» του Γιάννη Ρίτσου. In Αφιέρωµα στον Γιάννη Ρίτσο. s Tamtéž, s Prevelakis, P. Ο ποιητής Γιάννης Ρίτσος, συνολική θεώρηση του έργου του. s