GYMNÁZIUM VÁCLAVA HRABĚTE HOŘOVICE

Transkript

1 ALMANACH 60 GYMNÁZIUM VÁCLAVA HRABĚTE HOŘOVICE

2 Nihil est annis velocius (Ovidius)

3 PhDr. Jiří Vlček ředitel školy abs Prolog Hora ruit, čas se řítí, tempora labuntur tacitisque senescimus annis, rychle uplývá čas a my stárneme, jak tiše jdou roky... Takové historické výroky i řada jim podobných platí pro člověka, pro svět a také pro školu. I pro tu naši. Hořovické gymnázium slaví 60. narozeniny. Je ještě v plenkách, nebo již dorostlo do věku moudrosti a zkušenosti? Vždyť stejné stáří (mládí) vykazují např. maturanti 3.A a 3.B z r 1966, stát Izrael, rozdělení Koreje či Orwellův román Jedním z malých narozeninových dárků má být i tento almanach. Počítám-li správně a neopomínám-li nějaký sborník dřívější, stojí na 5. místě v řadě. Zařadil se za své předky z let 1969 (tehdy ještě Výroční zpráva SVVŠ), 1993, 1998 a 2003 a snaží se navázat na jejich koncepci, přínos a význam ( A bove maiori discit arare minor ). Je velice potěšitelné, když se od řady absolventů dozvídáme, že je pro ně často základní příručkou, kde se najde vše. Pochopitelně že se tu vše nenajde, na status univerzální encyklopedie zdaleka neaspiruje, ale základní data šedesátileté školy tu lze spolehlivě nalézt. Při přípravě Almanachu 60 se škola obrátila se žádostí o příspěvek literární na vyučující i žáky někdejší i současné - a naprostá většina z nich žádosti vyhověla. Zároveň škola požádala významné hořovické i okolní firmy a společnosti o příspěvky sponzorské, které by částečně pokryly náklady na vydání a tím umožnily poskytnout autorské výtisky zdarma a udržet prodejní cenu na obecně přijatelné úrovni (hlavně pro studenty). Po několika počátečních reakcích oslovených podniků (vyhýbavých či nulových) vyklíčila trocha skepse a nezbylo než se uchýlit k obrannému mechanismu sladkého citrónu : Fotbalový velkoklub FC Barcelona se na svých dresech obejde bez jakýchkoliv reklamních nápisů a propaguje, patrně bezplatně, pouze dětský fond OSN Unicef. Bude tedy jakousi hrdou malou hořovickou Barcou i zdejší gymnázium. Avšak FC Barcelona má po celém světě na 50 milionů příznivců, tak si to snadno může dovolit... Tolik fanoušků naše škola asi opravdu nemá. Naštěstí zmíněná frustrace netrvala dlouho, další hořovické i okolní společnosti odpověděly kladně, deklarovaly svou finanční vstřícnost a potvrdily tak, že si opravdu jsou vědomy významu gymnaziálního školství pro region. Patří jim upřímný a velký dík! Abecedně : 1

4 Buzuluk, a.s., Komárov, Jednota SD Hořovice, Kostal CR, spol. s r.o., Černín, Městská akciová společnost Hořovice, a.s., Obchodní tiskárny Hořovice, a.s., Saint-Gobain Sekurit ČR, spol. s r.o., Hořovice, Solitera, spol. sr.o., Hořovice, Terasoft, a.s., Hořovice. Základem Almanachu 60 je opět seznam všech gymnaziálních absolventů a vyučujících. Tentokrát zase v tradičním a osvědčeném pořadí podle jednotlivých tříd a roků. Nezapomíná se ani na vyučující a studenty současné. Tento korpus je pocukrován trochou statistiky, tentokráte obohacené zajímavým srovnáním vývoje prospěchu, jejž akribicky sestavil Mgr. Martin Komínek. Snad čtenáře potěší i spousta fotografií z historie školy, jimž dal iniciativně a ochotně elektronickou podobu Ing. Josef Ehl, absolvent z roku Další podstatnou část almanachu tvoří příspěvky absolventů, nynějších studentů, současných i dřívějších vyučujících. Jejich určujícím rysem je rozmanitost, pestrost a naprostá volnost žánrová (reminiscence, reflexe, pojednání, beletrie,...), tematická a názorová. A samozřejmě též věková několikagenerační rozdílnost. Nejmladšího přispěvatele (15 let) dělí od nejstaršího (87 let) úctyhodných 72 roků! I tímto způsobem se snažíme podpořit jakési sekundární gymnaziální heslo, vetknuté i do názvu zdejšího školního vzdělávacího programu, tradice i otevřenost. To nikterak nekoliduje s heslem hlavním, motivickým i motivačním aby se ve škole studující, vyučující, absolventi i návštěvníci, slovem všichni, pokud možno cítili dobře. O to se škola chce a musí snažit, potom zůstane i pro své absolventy i po letech tou milou starou boudou, odkud vykročili ke svým profesním i životním úspěchům a kam se rádi vracejí. Škola se upřímně raduje z každého úspěchu svého studenta i absolventa, potvrdí si, že studium v ní má smysl, že cesty odtud prakticky do kterékoliv sféry veřejného života jsou otevřené. Že to platí v oblastech tradičních (umělecká, vědecká, mediální), víme dávno, akční rádius se v poslední době potěšitelně rozšiřuje i do kruhů jiných, otevřených. Tři příklady za všechny. Někdejší prvák ze školního roku 1990/91 Ing. Jiří Plecitý, MPA, se jako ryba pohybuje ve vodách Evropské komise v Bruselu, spokojená studentka primy až tercie z let Alizée Poulíčková nosí korunku Miss Belgie 2008 a ztepilý absolvent z r Petr Koukal se coby badmintonový mistr ČR pilně přípravuje na pekingskou olympiádu. Příjemné počtení i listování čtenářům, velký dík všem autorům! 2

5 Alizée Poulíčková coby studentka primy (na horní fotografii sedící druhá zprava) a jakožto Miss Belgie 2008 (na fotografii dole) 3

6 PhDr. Jiří Vlček ředitel školy abs Prolog Hora ruit, čas se řítí, tempora labuntur tacitisque senescimus annis, rychle uplývá čas a my stárneme, jak tiše jdou roky... Takové historické výroky i řada jim podobných platí pro člověka, pro svět a také pro školu. I pro tu naši. Hořovické gymnázium slaví 60. narozeniny. Je ještě v plenkách, nebo již dorostlo do věku moudrosti a zkušenosti? Vždyť stejné stáří (mládí) vykazují např. maturanti 3.A a 3.B z r 1966, stát Izrael, rozdělení Koreje či Orwellův román Jedním z malých narozeninových dárků má být i tento almanach. Počítám-li správně a neopomínám-li nějaký sborník dřívější, stojí na 5. místě v řadě. Zařadil se za své předky z let 1969 (tehdy ještě Výroční zpráva SVVŠ), 1993, 1998 a 2003 a snaží se navázat na jejich koncepci, přínos a význam ( A bove maiori discit arare minor ). Je velice potěšitelné, když se od řady absolventů dozvídáme, že je pro ně často základní příručkou, kde se najde vše. Pochopitelně že se tu vše nenajde, na status univerzální encyklopedie zdaleka neaspiruje, ale základní data šedesátileté školy tu lze spolehlivě nalézt. Při přípravě Almanachu 60 se škola obrátila se žádostí o příspěvek literární na vyučující i žáky někdejší i současné - a naprostá většina z nich žádosti vyhověla. Zároveň škola požádala významné hořovické i okolní firmy a společnosti o příspěvky sponzorské, které by částečně pokryly náklady na vydání a tím umožnily poskytnout autorské výtisky zdarma a udržet prodejní cenu na obecně přijatelné úrovni (hlavně pro studenty). Po několika počátečních reakcích oslovených podniků (vyhýbavých či nulových) vyklíčila trocha skepse a nezbylo než se uchýlit k obrannému mechanismu sladkého citrónu : Fotbalový velkoklub FC Barcelona se na svých dresech obejde bez jakýchkoliv reklamních nápisů a propaguje, patrně bezplatně, pouze dětský fond OSN Unicef. Bude tedy jakousi hrdou malou hořovickou Barcou i zdejší gymnázium. Avšak FC Barcelona má po celém světě na 50 milionů příznivců, tak si to snadno může dovolit... Tolik fanoušků naše škola asi opravdu nemá. Naštěstí zmíněná frustrace netrvala dlouho, další hořovické i okolní společnosti odpověděly kladně, deklarovaly svou finanční vstřícnost a potvrdily tak, že si opravdu jsou vědomy významu gymnaziálního školství pro region. Patří jim upřímný a velký dík! Abecedně : 1

7 Buzuluk, a.s., Komárov, Jednota SD Hořovice, Ing. Jaroslava Bruthansová, daňové poradenství, Kostal CR, spol. s r.o., Černín, Městská akciová společnost Hořovice, a.s., Obchodní tiskárny Hořovice, a.s., Saint-Gobain Sekurit ČR, spol. s r.o., Hořovice, Ing. Jan Schwippel, CSc., poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Ing. Jan Skopeček, středočeský krajský zastupitel, Solitera, spol. sr.o., Hořovice, Terasoft, a.s., Hořovice. Základem Almanachu 60 je opět seznam všech gymnaziálních absolventů a vyučujících. Tentokrát zase v tradičním a osvědčeném pořadí podle jednotlivých tříd a roků. Nezapomíná se ani na vyučující a studenty současné. Tento korpus je pocukrován trochou statistiky, tentokráte obohacené zajímavým srovnáním vývoje prospěchu, jejž akribicky sestavil Mgr. Martin Komínek. Snad čtenáře potěší i spousta fotografií z historie školy, jimž dal iniciativně a ochotně elektronickou podobu Ing. Josef Ehl, absolvent z roku Další podstatnou část almanachu tvoří příspěvky absolventů, nynějších studentů, současných i dřívějších vyučujících. Jejich určujícím rysem je rozmanitost, pestrost a naprostá volnost žánrová (reminiscence, reflexe, pojednání, beletrie,...), tematická a názorová. A samozřejmě též věková několikagenerační rozdílnost. Nejmladšího přispěvatele (15 let) dělí od nejstaršího (87 let) úctyhodných 72 roků! I tímto způsobem se snažíme podpořit jakési sekundární gymnaziální heslo, vetknuté i do názvu zdejšího školního vzdělávacího programu, tradice i otevřenost. To nikterak nekoliduje s heslem hlavním, motivickým i motivačním aby se ve škole studující, vyučující, absolventi i návštěvníci, slovem všichni, pokud možno cítili dobře. O to se škola chce a musí snažit, potom zůstane i pro své absolventy i po letech tou milou starou boudou, odkud vykročili ke svým profesním i životním úspěchům a kam se rádi vracejí. Škola se upřímně raduje z každého úspěchu svého studenta i absolventa, potvrdí si, že studium v ní má smysl, že cesty odtud prakticky do kterékoliv sféry veřejného života jsou otevřené. Že to platí v oblastech tradičních (umělecká, vědecká, mediální), víme dávno, akční rádius se v poslední době potěšitelně rozšiřuje i do kruhů jiných, otevřených. Tři příklady za všechny. Někdejší prvák ze školního roku 1990/91 Ing. Jiří Plecitý, MPA, se jako ryba pohybuje ve vodách Evropské komise v Bruselu, spokojená studentka primy až tercie z let Alizée Poulíčková nosí korunku Miss Belgie 2008 a ztepilý absolvent z r Petr Koukal se coby badmintonový mistr ČR pilně přípravuje na pekingskou olympiádu. Příjemné počtení i listování čtenářům, velký dík všem autorům! 2

8 Alizée Poulíčková coby studentka primy (na horní fotografii sedící druhá zprava) a jakožto Miss Belgie 2008 (na fotografii dole) 3

9 Okresní národní výbor v Hořovicích. C.j.: /47. Hořovice dne 30.listopadu 1947 Věc: Zřízení státního reálného gymnasia v Hořovicích. Na okresním sjezdu, konaném dne 30, listopadu 1947 v Hořovicích, usnesl se okresní národní výbor v Hořovicích a přítomní delegáti všech 55 obcí okresu hořovického, spolu se zástupci všech politických stran a přítomným občanstvem, na této resoluci: Ve školním roce 1947/48 zaniká v Hořovicích učitelský ústav. Místo něho byly zřízeny příslušným výnosem ministerstva školství 4 vyšší třídy státního reálného gymnasia, čímž snad bylo dáno příslušnými úředními činiteli na jevo, že nepomýšlí nechati naše okresní město bez střední školy, že však k definitivnímu vyřešení této otázky přikročí teprve po provedení připravované středoškolské reformy. Obyvatelstvo okresu hořovického nepokládá toto řešení za vyhovující a žádá za zřízení všech 8 tříd reálného gymnasia v Hořovicích, počínaje školním rokem 1948/49 a to z těchto důvodů : 1./ Město Hořovice jest přirozeným střediskem hořovického okresu, čítajícího nyní 36,000 obyvatel. K němu též gravituje - velká část obcí z přilehlého soudního okresu zbirožského a několik obcí z politického okresu rakovnického o celkovém počtu asi 20,000 obyvatel. Jde tedy celkem asi o 66,000 obyvatel, žijících na území o rozloze asi 600 km.2, které nemá ve svém přirozeném středisku žádné úplné střední školy. Místní potřeba střední školy pro tento kraj jest tedy nejen dána, ale je též nepochybně prokázána frekvenci žactva ve zřízených již 3 vyšších třídách reálného gymnasia, které mají po žácích. 2./ Nejbližší střední školy jsou od většiny těchto obcí vzdáleny km, při čemž nutno vzíti v úvahu ještě nedostatek komunikací a horský terén tohoto kraje. Je neuvěřitelné, že právě ti nejmenší žáci středních škol, ve věku let, musí denně dojížděti km, tráviti 5 hodiny i více na cestách a bylo by snad zbytečným prokazovati všeobecně známé zkušenosti, jak takové denní jízdy těmto žákům škodí, jak jsou zdrojem různých nemocí, najmě tuberkulosy, která v našem kraji dosud neúprosné řádí, jak tito žáci přichází do školy unaveni fysicky i duševně, nehledě k úrazům a všem ostatním stinným stránkám, které vyplývají z dlouhého denního dojíždění do školy. 3./ Převážnou většinu obyvatelstva těchto obcí tvoří dělnictvo 4

10 a malí zemědělci. Jak pobyt žactva ve vzdáleném město, kdo je střední škola, tak i denní dojíždění do těchto měst, jsou pro tyto vrstvy našeho obyvatelstva finančně neúnosnými a jejich děti jsou proto fakticky vyloučeny z možnosti vyššího vzdělání. Je zřejmo, že za těchto okolností uniká státu i národu celá řada schopných intelektů ze širokých vrstev lidových, neboť jak známo, střední škola není jen ústavem pro výchovu úřednictva, nýbrž i předpokladem pro vysokoškolské studium, ať již na universitě, technice, či jiné vysoké škole. Kolik nám za tohoto stavu uniká výtečných inženýrů, lékařů a jiných vědeckých pracovníků, nelze vůbec zjistiti! 4./ Po stránce finančního hospodářství státu a samosprávných svazků nevzniknou zřízením úplného reálného gymnasia žádné vyšší výdaje, Nepatrná potřeba scházejících středoškolských učitelů bude jistě opatřena ze zrušených středních škol v městech, která jich mají nadbytek. Personální otázka není tedy problémem. Věcné výdaje nebudou však rovněž zvýšeny, neboť obec Hořovice vystavěla v roce 1928 honosnou budovu učitelského ústavu, kdo byly umístěny nejen všechny ročníky tohoto ústavu, nýbrž i pětitřídní cvičná obecná škola, která bude zrušena současně s učitelským ústavem. Stávající budova může tedy pojmouti bez jakýchkoliv potíží všechny třídy reálného gymnasia, aniž by tím vznikaly obci nové výdaje, ba naopak lze předpokládati, že zřízení úplného reálného gymnasia bude znamenati podstatné oživení města. Hořovic, které současně přinese i zvýšení obecních příjmů. Jest nutno ještě konstatovati, že počítáme i s řešením bytové otázky, dnes tak všeobecně tísnivé, a že jsme již reservovali pro. rodiny středoškolských učitelů potřebný počet bytů, zejména v novostavbách, prováděných v rámci dvouletého hospodářského plánu. 5./ V zákoně o dvouletém hospodářském plánu byla našemu kraji a jeho obyvatelstvu zaručena všemožná pomoc k jeho hospodářskému povznesení. I zřízením úplné střední školy bude poskytnuta hospodářská pomoc nejen městu, nýbrž i všemu obyvatelstvu tohoto chudého kraje., když mu budou ušetřeny všechny výlohy a strasti, spojené s návštěvou vzdálených středních škol. Ostatně nepochybujeme, že v intencích vlády je nejen hospodářské, nýbrž i sociální a kulturní povznesení zanedbaných krajů. Proto věříme, že naší žádosti vyhovíte a že nám budete v našem snažení nápomocni. Jménem okresního národního výboru v Hořovicích a všeho obyvatelstva hořovického okresu : Václav Svoboda v.r., předseda ONV 5

11 Jan Beránek v.r., I. místopředseda ONV JUDr. Bohumír Peychl v.r., II. místopředseda ONV prof. Stanislav Meloun v.r., III. místopředseda ONV. Zemská školní rada v Praze. čís. III- A 1933 z r V Praze dne. 17. června 1948 Věc: Hořovice, státní reálné gymnasium. Zřízení. Referent: Vaněček, tel K Číslu: 0 Příl.: 1. Ředitelství státního koedukačního ústavu učitelského v H o ř o v i c í c h Podle výnosu ministerstva školství a osvěty ze dne 2.června 1948, č. A /48 -III/3 se usnesla vláda ve schůzi, konané dne 11.května 1948, že souhlasí s tím, aby se v městě Hořovicích od počátku školního roku 1948/49 zřídilo místo bývalého státního ústavu. učitelského gymnasium za podmínky, že obec převezme stran hrazení věcných nákladů, spojených s udržováním této školy, tytéž závazky, které měla a plnila dosavadní smlouvy stran zrušovaného učitelského ústavu. Dávajíce Vám o tom věděti s tím, že do té doby v Hořovicích, převádíme do té doby, než nabudou platnosti pro dosavadní střední školy ustanovení školského zákona ze dne 21. dubna 1948, č. 95 Sb. o vyšších středních školách - gymnasiích, otevírá ministerstvo školství a osvěty od l. září 1948 místo státního koedukačniho ústavu učitelského státní reálné gymnasium v Hořovicích. Do nového ústavu převádíme žáky dnešních reálněgymnasijních tříd učitelského ústavu; pro přijetí nových žáků, jakož i pro přijetí žáků do třídy IV. - V. platí, předpisy, platné pro ostatní reálná gymnasia. Ústav bude umístěn v dosavadní budově učitelského ústavu a bude mu dána k disposici veškeré vnitřní zařízení, sbírky učebných pomůcek a knihovny, jichž dosud používal učitelský ústav. O osobě zatímního správce nově zřízeného stát.reál.gymnasia bude rozhodnuto později jiným samostatným zdejším výměrem. Všechny členy profesorského sboru, pokud byli v osobním stavu profesorů učitelských ústavů, současně převádíme do osobního stavu profesorů středních škol s platností od l. září tom nechť ředitelství uvědomí 6

12 každého člena profesorského sboru písemně. Ředitelství předloží se všemi potřebnými doklady vyúčtování záloh k 31.srpnu 1948 k přezkoušení a schválení. Případné zbytky záloh k 31.srpnu 1948 vrátí tamní ředitelství na šekový účet zemského národního výboru v Praze / hospodářství státní / č.lx32. Na převodní poukázku poznamenejte: Vrácení záloh za rok 1948, kap. 10, 2. 0 převedení zbytku uvědomte zdejší úřad. Ředitelství předloží včas zdejšímu úřadu odůvodněný návrh na poukázání záloh na dobu od l.září 1948 do 31.prosince Navrhujte zálohu jenom na ty výdaje, které podle smlouvy má platiti stát. Od l. září 1948 bude tamní ředitelství účtovat státní peníze / zálohy a fondy - fond učebných pomůcek a fond herného / v propisovacím tabelárním deníku. Směrnice pro vedení tabelárního deníku přikládáme. Zbytky na jednotlivých fondech nevracejte, ale převeďte je do účetního období od l.září 1948 jako první příjmovou položku. K 31. prosinci 1948 předloží tamní ředitelství vyúčtování záloh za dobu od l.září 1948 do 3l.prosince Žádáme ředitelství, aby do doby l.září t.r.. učinilo všechna opatření, pokud se týče nových razítek nově zřízené školy / státní reálné gymnasium v Hořovicích /, názvu ústavu, přípravy a úpravy tiskopisů a všech úředních papírů, jakož i změny ve věci cenných papírů, vkladních knížek a jména tamního poštovního konta. Ve věci závazků města Hořovic k nově zřízené škole tamže bude, pokud se týká věcného nákladu na toto reálné gymnasium, projednám s obcí města Hořovice návrh nové smlouvy. přednosta zemské školní rady v.z. Vitovský 7

13 Brian Nattress vyučující Ruminations on a Hobbyhorse: A Decade of Change It has now been a little more than a decade since I first set foot in the benighted 1 town of Hořovice but a lot has changed since then. I still remember the occasion well. It was a sultry August day in 1996 and my wife, daughter and I had driven several hundred miles across northern Germany and into the newly formulated Czech Republic. We crossed the border at Cheb 2 and my meticulous route plan was foiled by a lack of decent roads, a dearth of road signs and, where these were decipherable, an inability to articulate any Czech place name. We were after all going to a place we pronounced Horror-vice. 3 It s no wonder therefore that we were greeted with incomprehension, when lost, we stopped to ask the way. But such are the delights of foreign travel, and now excitingly it was possible to travel freely for the first time in a half century in the former soviet bloc that we in the West had come to know as a threatening Eastern Europe. 4 Be this as it may, the omens weren t good and by the time we reached Horror-vice I was beginning to have serious doubts about staying. Coming from a picturesque English village, with its beautifully manicured village green ringed by mature chestnut and maple trees and tastefully tendered cottages and a duck pond, to live for a while in what looked like a broken down dump was going to take some doing. I m sorry but it s true. OK this is a bleak picture. It had been a long journey. We were tired and frustrated. But we had arrived. Things could only get better and quickly they did. The late Mrs Urbanová had given us good instructions of how to get to their flat above the greengrocer s on the town square. It was like going back in time, as if in an old sepia-toned picture. We had to park the car by the church, cross back over the road, go through an inset door between the shoe shop and the greengrocer s, once inside to push open another door and then go up some creaky stairs. Their flat was the flat on the left marked Urbanovi. Exotic perhaps. Certainly interesting. A good omen? Of course. Dr Miloš Urban greeted us at the door and welcomed us inside and we have been friends since. Things, however, do move on. Now the Urbans have a purposefully built, environmentally friendly house on the edge of town beneath Dražovka, which is very different from the cramped flat above the greengrocer s. And the old double doors that were stained with history with its creaky little 1 Benighted literally means being overtaken by nightfall. In medieval times it referred to travellers who in failing to reach the security of a walled city at night had to camp by the wayside, a dangerous predicament to be in. In the modern sense of the word, as used here, it is an ironic reference to a place that has been overlooked. 2 Cheb was an even more benighted town than Hořovice. Its kerbsides were lined shoulder to shoulder with prostitutes, which left my somewhat delightfully naïve daughter of 21 years wondering why so many women were trying to hitch a lift! I once went back to Cheb with Honza Švábenický and found the centre of town delightful. 3 Horror-vice was a well-intentioned place name or so it seemed at the time. We found the dilapidated condition of the town quite a contrast to its equivalent in either Britain or Germany. However on this front things have changed quite considerably. Soon you ll have more supermarkets, which sell an ever-increasing variety of goods, than is reasonably needed. Roll on capitalism! Or Tescos! Or whatever! 4 The world was black-and-white then. It was either West or East, being for or against us. There were no shades of grey. 8

14 inset door I now see have been replaced by characterless, boring gates. Some things change for the better, some things don t, some things just...well fall down out of neglect. I have been coming and going to Hořovice every year since I first met the Urbanovi and each time I arrive I find that something or other has changed. Take the bridge over the Červený potok at Valdek. For those of you who can remember it, I loved that little humped backed bridge with its potholes and careering cars, swerving first to the right and then to the left, that you crossed at peril. This has been replaced with a flat, wider, and much more uninteresting, modern one. To adorn this manifestation of modernity and progress, a complex system of traffic lights were added, the very first in Hořovice. However nothing lasts. These have now been taken down and a new, super-duper, roundabout 5 is currently being put in place. Next there will be an elevated flyover. There s nothing like a bit of concrete to cover up a bit of dilapidation. Opposite my accommodation at Valdek there was once an old mill and now there is the Penny Market. Soon another will be built nearby, making three within spitting distance of one another. New houses are mushrooming up on the outskirts of the town, e.g. on the way to Rpety and up on the Šibeniční kopec. I see more 4x4 land cruisers 6 (perhaps these are still needed in Hořovice, the roads haven t improved that much!) and more and more new cars and consequently I see much more traffic with its concomitant noise, congestion and fume pollution. 7 What I would like to see, and to see sooner rather than later, is the town bypassed and Pražská pedestrianised from Palackého náměstí to the château. There s an old photograph in the zámek entrance that shows that there was once a small park in front of the château. Wouldn t be lovely to restore this small park and dig up the road that presently acts as a barrier to the entrance of a very distinguished building. Most pressing of all, I d like to see that hole near the UniMarket and opposite the bookshop, now used as a stall market and provisional car park, filled in by some sympathetically designed shops or some other suitably conceived amenity. Heaven knows Hořovice needs something placing there. Potholes excluded, it is nice to see that some things have remained relatively unchanged. The zámecká zahrada is still a nice place to while away some time in. It is an oasis of tranquillity away from the hustle-and-bustle of the town and it is only a step away from Pražská. The lesopark at Dražovka with its fishponds is also a pleasant place to take a walk. Some of the buildings on Devátého května have been properly done up, rather than torn down and replaced with McDonald s Golden Arches, that symbol of modernity and fast food that is plaguing the rest of Europe, if not the world. The stretch of road that encompasses Plzeňská, Masarykova and Tyršova needs a bit of TLC. 8 With the potok running for the most part by 5 In Britain we are now making garden features out of roundabouts. These have themes like the names of the town or celebrate a festival or some aspect of local history, as long as it costs the local taxpayers megabucks, anything will do. Your garden feature, no doubt with fairy lights, will come along soon. 6 4x4s are known as Chelsea tractors in Britain because rich middleclass mothers, with more money then sense, use them to ferry their progeny back and forth to their expensive public schools. Chelsea is a notoriously wealthy area of London. In having a vehicle designed for extreme rough terrain to drive along perfectly good town roads is a status symbol. My car s bigger than yours, so there! Get out of my way. You know the mentality of women of a certain age and wealth. 7 There is always a downside to progress it seems. I remember when nuclear power first came on-stream in the 1950s in the UK; there was the promise of cheap electricity for all, so much so that we needn t bother our heads about burning it. The fullness of time has proved otherwise. Now we believe that the generation of nuclear energy will be a severe economic burden on future generations, to say nothing of the mind-boggling periods of cool down. 8 TLC meaning tender, loving care is a frequently used English expression, its meaning self-evident, I think. 9

15 this stretch of road it surely wouldn t take much to tidy the place up. Yes keep it as a parking place but why not provide some proper parking bays and plant a few trees, have seating placed here and there and have a good, wide footpath. As an outsider, it is as if the people of Hořovice have an aversion to tidiness. I m not arguing for some expensive, prissy exercise in urban titillation but for a little aforethought and attention to detail. Wouldn t you like to live in a place that takes pride in itself? I know I would and as it happens do. It looks as if I am having a bash at Hořovice, but I m not. I really like the place and I have some nice friends here and I keep on coming back. However, slowly but surely, the town is changing for the better but it would be nice to see more action, more oomph, more vim and vigour on this front. This year I have an exhibition of my paintings at the Zámek and I had the vernisáž on the 10 th July. It was a very pleasant occasion and it was lovely to see my friends there and to have them share the occasion with me. At the time of writing, the exhibition has only been open two weeks but I do hope that the people of Hořovice will go and see my work. In many ways I have put on this show for the townspeople. It is if you like my way of saying thank you for many pleasurable memories. ****** In the same period what changes have I seen at home and in the United Kingdom? Well Wolviston 9 looks the same. As a village full of listed buildings the place is pretty much preserved in aspic. So little change there. We have unfortunately outside of the village acquired a motel and a drive thro McDonald s, much to the residents disquiet. McDonald s of course is an aspect of America, which the villages think should be kept on their, the US, side of the Atlantic, rather than foul-up on the doorstep of our village and ditto any other place pestered by a similar American company. Fast food outlets mean nothing more than yobs 10 throwing their litter, or throwing up the contents of their stomachs, on our doorsteps. However Britain is still a relatively prosperous and pleasant country to live in but there is today a serious downside. We now have unfortunately firmly planted the seeds of fundamentalist Islam within our society, which looks as if it will make the IRA 11 terrorist problem look like a vicar s tea party. The IRA has its roots firmly planted in the times of Queen Elizabeth, not the Second, our preset monarch, but the First, and how long it will take or indeed how we deal with or resolve Islamic fundamentalism at home I just do not know. As a consequence of the threat of Islamic terrorism, the restriction on free movement within the country and between Britain and abroad is now becoming dysfunctional. Soon something will have to give and I hate to think of the consequences. On a more positive note, thanks to the EU s free movement of peoples, there are now more Poles in Britain than in Poland. Who knows the next time I write one of these essays it might be in Polish! Brian Nattress English Language Teacher extraordinaire ( ) Hořovice, 23 rd July 2007 PS My title, Ruminations on a Hobbyhorse, may need some explanation. Rumination is what cows do. They regurgitate the contents of their stomachs and chew it over again at their 9 Wolviston, the aforementioned picturesque village with duck pond and manicured green etc. etc. 10 Yob is back-slang for boy. In any language high-spirited teenagers are a problem. Great if you are one of them, not so good for the rest of us. Nor is this anti-american, it s anti-mcdonald s. KFC, et al. 11 In English we pronounce IRA not as one word but as three letters, I-R-A. NB And we don t roll our Rs. 10

16 leisure. We call this, chewing the cud, which is another way of saying, to talk things over. And a hobbyhorse is a child s toy consisting of a stick with a horse-head at the front and a wheel at the rear. Metaphorically it means to have some serious thoughts about something. I hope that this explains things, and as for the serious thoughts - you ll be the better judge. Jiří Vlček giving his all at the vernisáž of Brian Nattress, Zámek Hořovice, 10 th July Left to right, a trio who, see no evil, hear no evil and speak no evil, namely Petr Weiss, Brian Nattress and Jiří Vlček. 11

17 Doc. RNDr. Josef Jelen, CSc. abs Střípky vzpomínek Rozsypeme-li střípky broušených sklíček, posvítíme na ně a pohlédneme z různých stran, zaleskne se nám ta či ona ploška a zajiskří odleskem v nějaké ploše a barvě. Několik takových střípků vzpomínek na dobu před více než půlstoletím se chystám Vám předložit. Nemám v úmyslu napsat ve svém příspěvku nějaký souvislý text, ucelenou úvahu, příběh či delší vyprávění. Jde opravdu jen o tříšť drobných a navzájem nesouvisejících vzpomínek. Snad některý odlesk Vás zaujme, jméno či příhoda Vám vybaví Vaše vlastní podobné, nebo i úplně jiné vzpomínky. Zaujmou-li tyto poznámky Vaší mysl, či alespoň připomenou něco z Vaší osobní zkušenosti, splnil tento příspěvek svůj záměr. Náš ročník, který studoval v Hořovicích v létech a maturoval koncem srpna 1953 ze septimy, byl poslední, který měl na vysvědčení napsáno gymnázium (tenkrát ovšem gymnasium) Od září začínala Jedenáctiletá střední škola. Musím však přiznat, že dodnes mi trochu vědění chybí, např. lepší znalost organické chemie, která byla tenkrát zařazena až v učivu oktávy. Byli jsme jediný ročník z té doby, který nemusel maturovat z ruštiny. Přišlo mi to tenkrát docela vhod, ruština nebyla mým oblíbeným předmětem. Později jsem to však musel dohonit na vysoké škole. Anglické knihy byly nedostupné nebo velice drahé, zatímco ruská odborná literatura byla tenkrát téměř zdarma. Jako cizí jazyk měl náš ročník ještě z předválečné doby tradiční francouzštinu. Na mladší ročníky s nastupující (a pro nás barbarskou ) angličtinou či němčinou jsme se dívali trochu spatra. Francouzština je krásný jazyk, ale věda se bez angličtiny dělat nedá. Při pozdější práci v zahraničí mě úsměv přešel, angličtina byla jazykem rozhodujícím. Francouzštinu jsem téměř zapomněl. Naše studium spadalo do časných let padesátých, tíživých let kolektivizace, studené války a boje za mír. Vzpomínám si na shromáždění v největší posluchárně školy, v tzv. velké fyzice, věnovanému Slánského procesu. Dodnes si zakládám na tom, že jsem, ač ještě nedospělý puberťák a navíc dělnického původu, už vnímal, že kolem nás jdou dějiny, které se jednou budou psát jinak. Mám z té doby celý archiv novin, včetně knih z procesů M. Horákové a R. Slánského. O dusné atmosféře a událostech té doby psal zasvěceně v Almanachu z r.1993 prof. J. Svoboda, pamětník nejpovolanější. Vzpomínal na počátky gymnázia, na ředitelování V. Fialy, na bouřlivou konferenci z června 12

18 1951 ap. Gymnázium neslo tenkrát jméno Gottwaldovo a na vstupním schodišti býval dvoumetrový obraz J.V.Stalina, malovaný právě V. Fialou, který byl profesí akademickým malířem. Ostatně, jedno z témat naší maturitní písemky znělo: Aby se odstranila nevyhnutelnost válek, je třeba zničit imperialismus. To je také výpověď o oné době. (Tohle téma jsem tenkrát zvolil, bylo nejbezpečnější. Stačilo znát novinový jazyk té doby a psát jen v holých větách, aby nechyběly čárky.) Tím víc pak obdivuji velkou důvěru ke mně u dr. Hrdličky, našeho třídního, když v době Stalinovy smrti, za zvuků smutečních písní z městského rozhlasu kolem, mi tenkrát na náměstí řekl: To je dobře, že je ta svině po smrti. Snad se teď něco změní. (Řekl opravdu svině, nikoli darebák, jak jsem napsal ve vzpomínce Náš třídní v Almanachu z r Bál jsem se, že by mi nikdo neuvěřil, protože od tak svrchovaně kultivovaného člověka, jakým dr. Hrdlička byl, by to znělo nepravděpodobně.) Musel mít v sobě tolik hořkosti a zklamání z té doby, že to skutečně tak řekl. Byl to pozoruhodný člověk a znal své žáky opravdu dobře. Překvapuje mě, že dosud v žádném Almanachu nebyla vzpomenuta éra školního pěveckého sboru té doby pod vedením prof. Kristiana. Sbor měl tenkrát přednost před vším ostatním, včetně výuky. Vystupoval na schůzích a oslavách a měl za úkol šířit slávu jména školy. Sám nejsem povolán o něm něco psát. Jsem od přírody pěvecký antitalent. Byli jsme jen dva ve třídě, kteří ve sboru nebyli, ba měl jsem přímo zakázáno zpívat. (Dostával jsem z hudební výchovy z milosti dvojku, aby mi nekazili vysvědčení.). Přesto si hudbu rád poslechnu, povznáší na duchu. A píseň té doby Šel Frantík kolem zahrádky mě nostalgicky vrací do věku tehdejších asi sedmnácti let. V té době byly Hořovice možná vůbec nejmenším místem na světě, v němž sídlilo stálé profesionální divadlo. Teprve později byl soubor převeden do Příbrami. Z počátku padesátých let si také živě vzpomínám na jedno naše noční gymnaziální branné cvičení. Spali jsme tenkrát v ubytovně v městských lázních dole u Červeného potoka a po půlnočním poplachu jsme šli téměř jako vojenská jednotka s příslušnou organizací noční tmou na hrad Valdek. Tam jsme ráno ukončili cvičení ostrou střelbou na terče. To byla naše tehdejší výstraha válečným štváčům. Mnozí spolužáci si na onu noční show jistě vzpomenou. S Hořovicemi mám spojeno také jméno vynikajícího matematika prof. B. Pondělíčka, který si rozhodně zaslouží, aby byl někdy v Almanachu hořovického gymnázia vzpomenut. Pocházel z Hořovic a maturoval zde r Byl starší než já. I po maturitě chodíval ještě občas navštěvovat prof. Svobodu, který tenkrát v kvintě učil i naši třídu. Tehdy po vyučování jsme se tu několikrát setkali. Po studiích na Matematicko-fyzikální fakultě KU jsme se shodou okolností setkali jako 13

19 kolegové na fakultě elektrotechniky ČVUT, na pracovišti v Poděbradech. V r jsme se hodně sblížili při přípravě různých rezolucí, zúčastnili jsme se společně jako delegáti fakulty na pohřbu Jana Palacha atp. Uvažovali jsme dokonce o přípravě společné odborné knihy o matematice kvantové fyziky. Ze záměru tenkrát sešlo mým následným působením v zahraničí. Listopad 1989 Béda přečkal na FEL ČVUT v Praze ve funkci vedoucího katedry matematiky. Byl jím před listopadem a byl jím potvrzen i poté. Ve funkcích přežili tenkrát jen dva vedoucí kateder. I to svědčí o jeho odborných kvalitách a o lidském vedení katedry. Poté jsme se setkávali nějaký čas spolu ve vědecké radě fakulty, on za matematiku, já za fyziku. Bohužel, po nedlouhé době prodělal mozkovou příhodu a posléze předčasně zemřel. Ač budil někdy dojem člověka nesnadno přístupného a málomluvného, velice si vážím jeho památky. Byl mimořádně schopným matematikem a poctivým a spolehlivým přítelem. Psát o spolužácích ze třídy je snad ještě předčasné (i když nás, pravda, valem ubývá). Jen o Bohouši Sudíkovi a jeho roztomilých karikaturách, které přečkaly padesát let u nás v Jivině na půdě jsem napsal do minulého Almanachu. Na představování příběhů a zajímavých příhod se všemi profesory, kteří nás tenkrát, počátkem padesátých let, učili (tedy osvětlováním střípků vzpomínek na ně), nemáme už místo. O dr. Hrdličkovi ( Náš třídní ) a prof. Svobodovi ( Nestor školy ) jsme psali do Almanachu z r U ostatních, kteří naši třídu také učili a jejichž jména navozují tedy rovněž vzpomínky, uveďme už jen jména: Bouše, Čerychová, Jaculák, Juklíček, Kreipl, Mucha, Neubauer, Loyda, Prošek, Váša Těm, kdož navštěvovali gymnázium před padesáti či více léty, každé z těch jmen vybaví jejich vlastní jiskřičky příběhů a vyvolá nějakou nostalgickou vzpomínku a úsměv na tváři. Studentky 2.A 1961 a 3.A

20 15