BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 4 ROČNÍK XVI. duben 2010

Transkript

1 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 4 ROČNÍK XVI. duben 2010

2 Jaro v zahradách Horního Podvinohradí (Foto: Bořek Žižlavský)

3 Jaro Až roztaje sníh, sněženky vystrčí hlavinky, ptáček zazpívá ze dřínky. Bude jaro, bude máj, zelenat se bude háj Včeličky vyletí na prolet, těšit je bude nový květ. Do úlů pyl nosit budou, aby nám zajistily úrodu novou. Ptáčci budou vesele zpívat a škodlivý hmyz sbírat, včeličky květy zase opylují a stromy nás na podzim plody obdarují. Tak se to opakuje už po všechna pokolení a náš život bez tohoto dění jiný není. Není jiný neexistuje, protože nás Pán Bůh miluje. Ludmila Dudešková Kvetoucí stromy Ohlédnout se i dvakrát musím za explozí jabloní, za girlandami k zemi visícími, výbuchy a výkřiky k očí potěšení, tu tam zase na břížku svůj svatební věnec rozvila malá hruštička družička přemilá. I z hloubi lesíka strom jako velká konvalinka, trnečka planá zacinká. Rosa ještě při zemi se drží, však ve větvích smích. Miloslav Hrdý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010 1

4 Informace městyse Buchlovice Během měsíce března byla vykácena řada starých višní v ulici Komenského u základní školy. Nemocné a proschlé stromy nahradí nová výsadba. (Foto: Ing. Josef Motyčka) Letošní odklízení zimního posypu na obecních komunikacích provádělo v měsíci březnu také vozidlo uherskohradišťské firmy Hrates. Obrázek je z Horního Podvinohradí. (Foto: -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010 2

5 Odvrácená strana jarního úklidu Vystěhovaný materiál, který patří do sběrného dvora, aneb názorná vizitka některých chatařů na Smraďavce. Jedna z vyhozených pneumatik ve višňovém sadě. Není co dodat (Foto: -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010 3

6 Zástupci Mikroregionu Buchlov a Místní akční skupiny (MAS), která sdružuje jeden svazek obcí, šest podnikatelských subjektů a jednu nestátní neziskovou organizaci, se pravidelně scházejí na svých zasedáních na Úřadě městyse Buchlovice. Naše fotografie je z jejich nedávného jednání (Foto: -bž-) Zájezd do Javoříčka Spolek podporovatelů historie Buchlovic a ZO ČSBS v Buchlovicích pořádají v sobotu 15. května 2010 zájezd do Javoříčka a na hrad Bouzov. Cílem zájezdu je místo, na němž se 5. května před 65 lety odehrála krvavá tragédie. Tehdy dne 5. května 1945 před 9. hodinou ráno obklíčili příslušníci jednotek SS z bouzovského hradu osadu Javoříčko, kterou následně vypálili. Na místě bylo zastřeleno 38 mužů, přičemž nejmladšímu z nich bylo 15 let. Program: v 7.10 hod. odjezd z náměstí v Buchlovicích po příjezdu do Javoříčka bude následovat položení kytice u památníku tragédie v další části dopoledne budou mít účastníci zájezdu možnost navštívit patrně nejkrásnější krasové jeskyně v České republice kolem poledne odjezd autobusem do Bouzova (zájemci mohou cestu z Javoříčka do Bouzova absolvovat pěšky asi 5 km po modré turistické značce), kde bude možnost poobědvat odpoledne prohlídka hradu Bouzova odjez z Bouzova kolem 17. hod. návrat do Buchlovic kolem 19. hod. Cena zájezdu je 200 Kč (v ceně je zahrnuta pouze doprava, vstupné do jeskyní a hradu a další výdaje si hradí účastníci sami). Přihlášky se zaplacením přijímají do 8. května 2010 Vlastimil Kořínek ( hbvlk@centrum. cz, tel ) a Jan Štokman ( stokman@tiscali.cz, tel ). Vlastimil Kořínek BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010 4

7 Ptáci očima dětí Letošní rok na základní škole pracuje přírodovědný kroužek školní družiny, jehož náplní je zábavnou formou získávat počáteční všeobecné znalosti o přírodě. V únoru dostaly děti za úkol pozorovat, poznávat a vyfotit ptáky v přírodě, na krmítku a v okolí svého bydliště. Práce se zhostily velmi zodpovědně, zapojily i své rodiče a výsledky jejich práce můžete vidět na nástěnce u vchodu do základní školy. Kromě běžných druhů ptáků se jim podařilo ulovit i unikátní snímky kalouse ušatého, labutí velkých, sojky obecné, hýla obecného. Do konce školního roku nás čeká ještě spousta zajímavých akcí, na které se děti mohou těšit. Jarmila Ryšková, vychovatelka ŠD P O Z V Á N K A Městys Buchlovice, ZO Českého svazu bojovníků za svobodu a Spolek podporovatelů historie Buchlovic uspořádají v pátek 30. dubna 2010 krátký pietní akt u pomníku padlých na počest 65. výročí osvobození Buchlovic. Program: zahájení v 15 hodin krátké projevy položení věnce a kytic hymna BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010 5

8 Dětský karneval 7. března 2010 Foto: Oldřich Stránský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010 6

9 Nová forma skautingu v Buchlovicích Jak fungoval skauting v Buchlovicích dodnes? Každý pátek od do hodin se v junácké klubovně konala schůzka, na které byli přítomní příslušní vedoucí jednotlivých oddílů. Ti si pro příchozí členy připravili několik her zaměřených na skautskou tematiku, či jiné aktivity (vázání uzlů, komunikace prostřednictvím Morseovy abecedy, poznávání přírody, rukodělné práce apod.). Jednotlivým členům byla vedena docházka (10 bodů získali za to, že se schůzky zúčastnili, 5 za to, že se nezúčastnili, ale byli někým omluveni, nula bodů za to, že nepřišli, ani se neomluvili). Body získávaly děti i za jednotlivé hry a aktivity, buď podle umístění, pořadí ve hře nebo jiných zásluh. Na konci každého roku, před prázdninami, se jednotlivcům všechny body sečetly a při závěrečném setkání na junáckých chatkách byli vyhlášeni vítězové mezi děvčaty a chlapci zvlášť. Vítězové si vždy domů odnášeli věcné ceny a diplomy. Schůzky probíhaly během posledních let na staré škole u kostela a později v jedné z tříd ZŠ Buchlovice. Zde je výhodou, že máme k dispozici i hřiště. Během junáckých schůzek jsme chodili například i do zámeckého parku, o víkendech jsme pořádali přespání na chatkách, během roku jsme se účastnili akcí jako například: Rikitanův memoriál (a jiné skautské závody), pálení Moreny, sběr papíru, výpomoc při Týdnu pro rodinu či Pálení čarodějnic, Květinový den, letní skautský tábor a různé výlety. V poslední době se ale v Buchlovicích začala rozrůstat nabídka jiných zájmových kroužků, děti začaly odrůstat skautským ideálům, jejich zájmy se začaly měnit, a my se nyní potýkáme s nedostatkem členů. Aktuální statistika k roku 2010 zní následovně: registrovaní členové oddílu oldskautů = 12, registrovaní členové oddílu skautů = 17 (z toho 5 dospělých členů), registrovaní členové oddílu skautek = 13 (z toho 6 dospělých členů). Ne všichni z těch, které za naše středisko registrujeme, pravidelně do junáku docházejí. Jak bude fungovat skauting v Buchlovicích v budoucnu? Chtěli bychom rozšířit své řady, ale nechceme nikoho nutit, aby se stal řádným členem střediska. Uvažujeme proto nad tím, že junácké schůzky mírně změní svou podobu. Nebudeme se zřejmě scházet každý týden, ale pouze jednou měsíčně. Nebudeme se zřejmě scházet pouze s junáky, ale i s ostatními zájemci z Buchlovic a okolí. Jednou za měsíc uspořádáme větší akci, na kterou budou dostatečně dopředu lákat plakáty a letáky. Na tuto větší akci se bude moci dostavit kdokoliv. Usnadníme tak rodičům přemýšlení nad tím, kam o víkendu se svými dětmi vyrazit, jaký program pro ně vymyslet. Pokud se půjde přespat na chatky, rodiče pouze svým ratolestem sbalí potřebné věci, přivedou je na místo odchodu a další den se jim děti vrátí domů plné zážitků. Pokud připravíme výlet mimo Buchlovice, bude postup podobný rodiče odevzdají finanční příspěvek na výlet, přivedou své dítě na místo odjezdu a hotovo. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010 7

10 Rodiče si mohou být jisti, že o jejich děti bude zodpovědně postaráno. Každé takové akce se budou účastnit skautští vedoucí, kteří vykonali příslušné zkoušky (vůdcovské a čekatelské), plnoletí vedoucí s dlouholetou praxí z junáckých táborů a jiných podobných akcí, a navíc jsou všichni místní, tudíž by je děti měly znát a měly by v ně mít důvěru (stejně tak jako rodiče dětí). Během školního roku by mělo proběhnout 10 plánovaných akcí (mimo měsíce letních prázdnin). Pokud se nám tato forma skautingu v Buchlovicích osvědčí, bude takovýmto způsobem probíhat i nadále. Děti (a ani vedoucí či rodiče) se nebudou cítit zavázáni pravidelnou docházkou na týdenní junácké schůzky. Jakmile je zaujme některá z našich nabídek, stačí prostě přijít a zúčastnit se! Závěr Tento způsob realizace skautingu v naší obci je zatím v jednání střediskové rady. Je to ale jediná možnost, jak ven z krize nedostatku nedospělých členů, která na nás v poslední době dolehla. Doufejme, že se nový nápad ujme a že bude účast dětí na našich akcích dostatečná! V rámci přechodu na tuto novou formu realizace skautských schůzek bychom rádi pozvali všechny zájemce na první akci s názvem Netradiční tělocvik, která se bude konat v sobotu v tělocvičně Základní školy Buchlovice. Další informace jsou k dispozici na našich nových webových stránkách kde může probíhat i případná diskuze na téma Nová forma skautingu v Buchlovicích. Mgr. Vendula Mikulíková Připomínáme, že stále ještě přijímáme přihlášky na příměstský tábor! Uzávěrka přihlášek je na konci května. Do té doby můžete vyplněné přihlášky odevzdávat pí Mikulíkové, zástupkyni ředitele ZŠ, nebo přímo skautským vedoucím Veronice Coplákové a Vendule Mikulíkové. Tábor se bude konat při minimálním počtu 20 dětí. Přihlásit se mohou předškolní děti (budoucí prvňáčci) a žáci tříd základních škol. Tábor se bude konat v prostorách ZŠ Buchlovice a na junáckých chatkách ve dnech Program na celý den je zajištěn. V ceně tábora (1 000, Kč) je i strava ve školní jídelně. Děkujeme za Váš zájem Junák Buchlovice ve spolupráci ze Základní školou Buchlovice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010 8

11 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010 9

12 Kulturní kalendář duben květen až až (Ne)zapomenutelný svět krásných hraček Výstava hraček zapůjčených přední sběratelkou pí Sládkovou Velikonoce na zámku Interiéry zámku vyzdobeny jarním a velikonočním aranžmá Velikonoce Státní zámek Buchlovice hod. 4. až Státní hrad Buchlov Velikonoční zábava Restaurace U Páva, Červené pondělí - výstava kraslic, zvykosloví kolem Velikonoc, výuka dětských návštěvníků Muzeum Podhradí Buchlovice hod Velikonoční pondělí Státní zámek Buchlovice hod Srdce na dlani Koncert ve prospěch Oblastní charity Uh. Hradiště ročník pochodu Clay- Eva, v místech seskoku paradesantní skupiny Kostel sv. Martina hod. Trnovec u Hostišové u Bystřice pod Hostýnem Turnaj v petanque Hřiště petanque Přijď, světlo mé Kostel sv. Martina hod Připomenutí 65. výročí Náměstí osvobození Buchlovic Svobody, u pomníku padlých Správa SZ Buchlovice informace: vstupní brána zámku tel Vstupné malý okruh Správa SZ Buchlovice informace: vstupní brána zámku tel HB Collegium L. Kunst, tel hb.collegium@buchlov.eu KDU-ČSL, ing. Mir. Netopil, tel , DH Buchlovjané, Pavel Martinák, tel ČZS, J. Žufánek, tel Muzeum Podhradí Buchlovice a Folklórní agentura Buchlov, ing. Miloslav Hrdý, František Hrňa, tel , Správa SZ Buchlovice informace: vstupní brána zámku tel Mikroregion Ostrožsko ( Benediktinské arciopatství Praha, Farnost Buchlovice, Farnost Hluk a ing. Josef Vaculík ZO Českého svazu bojovníků za svobodu, Jan Štokman, tel Spolek podporovatelů historie Buchlovic, B. Žižlavský, tel PK Stříbrné kule, Alena Horáková, Schola, Havel Kapounek, tel Městys Buchlovice - tel , Spolek podporovatelů historie Buchlovic B. Žižlavský, tel , ZO ČSBS Jan Štokman - tel BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

13 Pálení čarodějnic SR při ZŠ Buchlovice, Mgr. Alena Mikulíková, Stavění máje Kalíšci Hospůdka U Špalka Petr Špalek, tel Zahájení Týdne pro rodinu - Výstava Rok v naší škole prezentace ZŠ Buchlovice Muzeum Podhradí Buchlovice Muzeum Podhradí Buchlovice a městys Buchlovice, tel ZŠ Buchlovice, tel , klvafr@zsbuchlovice.zkedu.cz Sportovní den v rámci Týdne pro rodinu Hřiště petanque a hřiště TJ Buchlovice Dětská kuličkiáda Náměstí Svobody PK Stříbrné kule, Alena Horáková, TJ Buchlovice, M. Kořínek, tel , Junák, V. Copláková, veru.copl@seznam.cz Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice, Mgr. Alena Mikulíková mikuale@seznam.cz BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

14 Vernisáž obrazů a dětských prací Muzeum Podhradí Buchlovice zažilo 26. února další dvojvernisáž výstav. V té první se prezentoval svými oleji staroměstský malíř Bohumil Panáček. Návštěvníci mohli zhlédnout více obrazů převážně s tématy Buchlova, Buchlovic, Velehradu, ale i Starého Města, Uh. Hradiště a přírody. Protože šlo o výstavu prodejní, našli se i zájemci, kteří si některé obrazy koupili. Druhou otevřenou výstavou byla prezentace výtvarných prací žáčků Mateřské školy v Buchlovicích s názvem Moje obec. Byly k vidění práce dětí vytvořené se svými učitelkami, společně s rodiči či v keramickém kroužku pod DDM Šikula z Uh. Hradiště. V soutěži o zpracování sněhuláka zvítězila Barbora Petrášová, po které následovali Lukáš Kučík, Anna Rašticová a Matyáš Karásek. Foto Bořek Žižlavský a Oldřich Stránský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

15 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

16 Folklorní studio Buchlovice podpořilo DIAKONII ČCE středisko CESTA Folklorní studio Buchlovice u příležitosti tradičního Dne vína uspořádalo charitativní dražbu vín, jejíž výtěžek věnovalo dennímu stacionáři a poradně rané péče Diakonie ČCE střediska CESTA v Uherském Hradišti na zakoupení rehabilitačních pomůcek pro děti se zdravotním postižením. Dražba vzácných vzorků a šampionů, která proběhla v prostorách zámeckého sklepa v Buchlovicích, přinesla dětem finanční výtěžek ve výši korun. Finanční dar předal pan Pavel Dvořan přímo ve středisku Diakonie ČCE CESTA v Uherském Hradišti dne 11. března Poděkování patří všem, kteří přispěli svou pomocí na dobrou věc. DIAKONIE ČCE středisko CESTA Místo konání Dne vína (Foto: -vlk-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

17 DEN VÍNA 2010 KONFERENCE VÍNO A DEFICIT Josef Holcman (* 1952) Josef Holcman je soudcem Okresního soudu ve Zlíně. Píše fejetony, povídky, ale i pojednání o lidových tradicích na Slovácku. Hodně jej ovlivnil otec, který sepsal dějiny rodné obce i další zajímavosti z historie Kyjovska, ale kvůli komunistům je nesměl publikovat. Patnáct let byl vedoucím zlínské Malé scény a divadlo sám hrál. Jeho kniha Sváry se stala předlohou inscenace Poletíme, slavná soudní stolice, poletíme, kterou hrálo Městské divadlo Zlín. Holcmanovi od roku 1993 vyšlo deset knih. Jeho poslední knížka se jmenuje Cena facky a nakladatelství Kniha Zlín ji vydalo loni na podzim. Je z doby násilné kolektivizace vesnice v padesátých letech minulého století a popisuje osudy rolníků ze Skoronic na Kyjovsku, odkud autor pochází. Milí milovníci vína! Recesisticky vzato, je deficit výborný námět. Lékaři radí, že člověk by měl vypít tři litry tekutin denně, aby netrpěl deficitem tekutin. Už ale neříkají, jaký podíl v nich by mělo mít víno, jakožto šťávička z hroznů. Já jsem si za 45 let života s vínem ověřil, že když deficit vína v doporučovaném množství tekutin doplním aspoň na padesát procent uváděné normy, tak o nemoci nemůže být řeč.víno je zdravé na srdce, cévy a deprese, zejména v předjaří - lékaři říkají, že lidé potřebují světlo a slunce. Ve sklepech je sice dumavé přítmí, ale my umíme pít víno i potmě. Ale krom srandy: Myslím si, že stále máme deficit v pokoře k přírodě, vůči naší generační paměti, dluh vůči předkům, vůči našim maminkám, které nám chystávaly kroje a v noci se tiše modlívaly, abychom se u krojovaných slavností neopili. Skládám hold ženám, které i dnes vyšívají kroje, kulmují rukávce, ale také stříhají vinohrad, líčí sklepy a uklízejí v nich, abychom my mohli nerušeně a poeticky koštovat. Já jsem se tento deficit snažil splatit tím, že jsem se svým švagrem Antonínem v roce 2000 vytáhl ze stodoly pres na víno z roku 1810 a postavil ho u našeho sklepa ve Skoronicích, aby ho každý mohl vidět. Je mu dvě stě let, ale pořád je pevný a funkční. Kdo z nás to může o sobě tvrdit? Josef Holcman BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

18 Den vína obrazem BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

19 Foto: Jiří Raštica BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

20 Košt slivovice U Špalka BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

21 Maškarní ples TJ Buchlovice V sobotu 20 března 2010 uspořádali členové fotbalového oddílu TJ Buchlovice tradiční maškarní ples. Letošní rej masek se poprvé uskutečnil v příjemných prostorách Hotelu Buchlovice. K tanci hrála oblíbená rocková kapela V.S.P. Pro 136 platících účastníků bylo v tombole připraveno na 120 atraktivních cen. Příjemnou atmosféru plesu zpestřilo tradiční vystoupení taneční skupiny, která předvedla simulované fotbalové utkání dívčích mužstev Buchlovic a Švédska. V hlavních rolích fotbalistek vystoupily poprvé namísto známých urostlých tanečnic čtyři křehké dívčiny. Zápas pískal oblíbený rozhodčí Kolina. Svým vystoupením ples ozdobily rovněž Baby z Buchlovic, které našim fotbalistům věnovaly zbrusu nový autobus Robur. Kdo letos nepřišel, připravil se o velký kulturní zážitek. Text a foto: -vlk- BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

22 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

23 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

24 Můj milý Deníček Radka Habáně Před krátkým časem se mi dostala do rukou nevelká brožura buchlovického rodáka Radka Habáně (*1972), nazvaná Můj milý Deníček, aneb Historie Radia Proglas. Jako milovníka a sběratele knih mě upoutala už na první pohled svou originální podobou, připomínající prachobyčejný školní sešit, jaký jsme používali na školní záznamy v dobách minulého režimu, který vyráběly Brněnské papírny, n. p., Brno, a dal se zakoupit za 1,30 Kčs. Radek Habáň prožil své dětství v Podvinohradí a jak jsem se v knížečce dozvěděl, absolvoval po Středním odborném učilišti v Uh. Hradišti Vysoké učení technické v Brně. Ale jak to už v životě bývá, lidské cesty jsou všelijaké, a tak se najednou z ničeho nic začal jeho hlas ozývat z brněnského křesťanského Radia Proglas, kde působí jako moderně řečeno moderátor. První zápisek v deníčku je datován 26. ledna 1977 a vztahuje se k autorově mládí. Další se víceméně váží již k jeho působení v Radiu Proglas. Dal jsem se tedy do čtení a putoval prostřednictvím minipříběhů, psaných jasným a lehkým jazykem, spisovatelovými zážitky, třeba o panu Vránovi, uklízečce, vánočním dárku, úchylákovi nebo konzervě. No, je jich tam celkem třicet a na další volné stránky si můžete dopsat třeba i něco svého. Abych nezapomněl, v publikaci nechybí ani nutné linky a růžový savý papír savák, jak tomu u správného školního sešitu vždycky muselo být, a stránky doplňují dětské kresby a skoro opravdové kaňky, za něž nás učitelé kárali. Jestli jsem dobře slyšel, milý Deníček Radka Habáně bude možno zakoupit i v Buchlovicích, ve farním kostele a v turistickém informačním centru. Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

25 Na velikonočním jarmarku V neděli 21. března 2010 se uskutečnil na prostranství mezi kostelem a farou velikonoční jarmark, který uspořádalo Misijní klubko. (Foto: Jarmila Vráblová) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

26 Pochod CLAY-EVA V pátek 16. dubna 2010 se uskuteční 7. ročník pochodu Clay-Eva, který pořádá skautský oddíl Clay-Eva Holešov, občanské sdružení Horizont Hostišová a obec Hostišová. Pochod se pořádá jako vzpomínková akce na paradesantí skupinu CLAY, která byla v údolí Trnovce asi 500 m od obce Hostišová, dne , krátce po půl noci vysazena, k plnění úkolů pro čs. exilovou vládu v Londýně. Paraskupině ve složení čet. asp. Antonín Bartoš z Lanžhota, čet. asp. Jiří Štokman z Buchlovic a čet. asp. Čestmír Šikola z Malé Skály se podařil po seskoku přesun do Bystřice pod Hostýnem, kde byli přijati na první záchytné adrese u zámečníka Oldřicha Procházky a za pomocí Jana Filipa a rodin Zicháčkových a Kučerových vybudovali vojenskou a zpravodajskou síť od Ostravy k Břeclavi. Trasa pochodu kopíruje přesun skupiny CLAY z místa seskoku, kde je vybudován pomníček, na první záchytné místo do Bystřice pod Hostýnem. Letošní ročník se ponese v duchu 90. nedožitého výročí narození pplk. Jiřího Štokmana z Buchlovic a v tomto smyslu bude probíhat i pietní akt u zmíněného pomníku. Akce je naplánována asi takto: Mezi hod. sraz u Obecního úřadu v Hostišové. Přesun k pomníku v údolí Trnovce asi 500 m pěšky. V hod. zahájení, krátké proslovy, salvy, hymna a podle pokynů pořadatelů přesun autobusem do obce Racková, kde budou jednotlivé skupiny 3 až 6členné asi ve až hod. vypouštěny na trať. Trasa pochodu je dlouhá cca 27 km a předpokládaný příchod do žst. Bystřce pod Host. je mezi hod. v sobotu Na nádraží bude pořadateli provedena kontrola stavu (zda se někdo neztratil) a podáno malé občerstvení a také upomínkový list na 7. ročník pochodu. Pozvaní hosté, kteří ze zdravotních důvodů nebudou schopni pochod absolvovat, se zúčastní besedy v kulturním domě v Hostišové na téma paraskupiny CLAY se zaměřením na Jiřího Štokmana. Předpokládá se účast všech tří synů členů desantu CLAY. Účast na akci organizuje ZO ČSBS Buchlovice a Spolek podporovatelů historie Buchlovic. Podle počtu závazně přihlášených účastníků se pokusíme zajistit do Hostišové odvoz osobními auty. Je také solidní autobusové spojení. Z Bystřice po pochodu je odjezd vlakem přes Hulín do St. Města a autobusem do Buchlovic. Bližší informace na a na telefonu Jan Štokman , Vlastimil Kořínek Uzávěrka přihlášek na uvedená čísla telefonu nebo na stokman@tiscali.cz nebo hbvlk@centrum.cz do pátku 9. dubna V sobotu dne v hod. bude položena členy ZO ČSBS a SPHB kytice k pamětní desce pplk. Jiřímu Štokmanovi na jeho rodném domě. Akt bude pouze pietní bez slavnostního ceremoniálu, který se uskuteční den předem u památníku CLAY v Hostišové. Mgr. Vlastimil Kořínek Krajina Hostýnských vrchů (Foto: -vlk-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

27 Z Buchlovického odboje Jiří Štokman by se dožil 90 let Jiří Štokman se narodil 17. dubna 1920 v Buchlovicích v obchodnické rodině, jako nejmladší ze šesti dětí Jana a Alžběty Štokmanových. V Buchlovicích prožil dětství a vychodil obecnou školu a měšťanku. Byl všestranně nadaný. Dobře cvičil v Sokole, provozoval další sporty a byl členem trampského oddílu Kluci náhody. Maturoval už v době nacistické okupace 16. června 1939 jako premiant třídy. Po maturitě se zapsal ke studiu na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Události spojené se 17. listopadem v témže roce a zavření vysokých škol mu univerzitní studium znemožnily. Jirka se vrátil domů do Buchlovic. Poté byl svým bratrem Janem zapojen do odbojové práce v ilegální polovojenské organizaci Obrana národa. Tuto významnou organizaci protiněmecké rezistence, v jejímž čele stál jako velitel oblasti pplk. Vladimír Štěrba, řídili v okrese Uh. Hradiště pplk. Čeněk Slezák, por. Jaroslav Továrek a por. Vladislav Perutka. V Buchlovicích byla během roku 1939 zorganizována por. Ignácem Syrovátkou a profesorem Ferdinandem Kaňovským pěší rota o třech četách. Velitelem 1. čety se stal Jirků starší bratr, obchodník Jan Štokman. Uherskohradišťská organizace početně rychle rostla. Množily se různé protiněmecké akce, kterých se Jiří Štokman zúčastňoval. Když ale na přelomu listopadu a prosince 1939 podstatnou měrou pomohl svému bývalému profesoru z gymnázia Karlu Nigrýnovi, zatčenému gestapem k útěku z nemocnice, kde se profesor léčil po fingované operaci slepého střeva a dokonce ho ukryl u svých rodičů, bylo rozhodnuto, že oba musí do emigrace. 21. prosince 1939 překročil Jiří Štokman ilegálně hranice a po třech měsících strávených v budapešťské věznici Citadela se mu podařil druhý útěk ze slovenské hranice a následovala již známá tzv. balkánská cesta z francouzského konzulátu v Budapešti přes Jugoslávii, Řecko, Maturitní fotografie z roku 1939 Turecko a Sýrii do Libanonského Bejrútu a pak do Francie byl presentován v čs. voj. táboře v Agde. Po skončení francouzského tažení přijel lodí Rog el Farag do Anglie. Po absolvování školy pro důstojníky v záloze v Moreton Paddox byl povýšen do hodnosti četař aspirant. Poté se přihlásil k nasazení v týlu nepřítele a byl přemístěn přímo k II. skupině odboru zvláštní skupiny D MNO při exilové vládě v Londýně. Během roku 1942 a 1943 absolvoval všechny potřebné kurzy řízené ve spolupráci s britským Výborem pro zvláštní operace (SOE) a britskou zpravodajskou službou (SIS), včetně paradesantního výcviku na letišti Ringway u Manchestru a byl v noci z 12. na 13.dubna 1944 spolu s Antonínem Bartošem a Čestmírem Šikolou v operaci CLAY vysazen v údolí Trnovce u Hostišové. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

28 Společná fotografie buchlovických zahraničních vojáků v Cholmondeley v Anglii v roce 1940 (zleva: Jiří Štokman, Rostislav Kaňovský, Ignác Syrovátka, Oldřich Kaňovský a Karel Mareček). Skupina Clay byla přijata na první záchytné adrese u zámečníka Oldřicha Procházky v Bystřici pod Hostýnem a za pomoci četnického strážmistra Jana Filipa, Vojtěcha Zicháčka a Karla Kučery vytvořila zpravodajskou organizaci od Ostravy po Břeclav. Vyslala 800 depeší a přijala 350 pokynů. CLAY spolupracovala také s velkou odbojovou organizací Rada tří (R-3) a jí podřízenými skupinami. Podílela se na boji proti provokatérům a konfidentům gestapa. V té době byla považována zpravodajským odborem MNO v Londýně za nejúspěšnější desant vysazený do protektorátu a počítalo se s ní jako s řídící a velitelskou skupinou v oblasti jihovýchodní Moravy. Jiří Štokman se po skončení války hlásil v Břeclavi u zvláštní skupiny VO 3. Odtud byl převelen do Brna a už v hodnosti nadporučíka určen instruktorem šifrování na Vojenské akademii v Hranicích, kde zůstal do začátku října Jeho hodnocení v té době byla velmi dobrá. Osvědčil se jako voják i charakterní člověk. V hodnosti kapitána byl 4. října 1946 jmenován instruktorem bojové zdatnosti ke skupině důstojníků pěchoty z povolání. V tom roce se také přestěhoval se svou matkou k bratrovi Ottovi do Buchlovic, čp. 360 a tam nepravidelně, ale velmi často z Hranic na Moravě ke své matce dojížděl. Po únoru 1948 byl najednou Jiří Štokman, tak jako mnoho dalších důstojníků ze Západu, pro armádu nepřijatelný. V den svých 28. narozenin 17. dubna 1948, byl odeslán na nucenou dovolenou, což se rovnalo vyhazovu. Najednou byl i pro režim nebezpečný. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

29 Jirka na nic nečekal a do týdne se připravil k druhému odchodu do exilu. 23. dubna 1948 překročil hranice do Rakouska a dostal se přes Švýcarsko do Francie. V Paříži se setkal s bývalým velitelem CLAY mjr. Antonínem Bartošem a byl zapojen ve zpravodajské službě generála Moravce s působností v západním Německu. Mezi tím mu byla výnosem MNO č.j ze dne odňata vojenská hodnost a krátce na to i všechna vyznamenání a československé občanství bylo proti němu krajskou vojenskou prokuraturou v Brně zahájeno trestní stíhání v nepřítomnosti. Podle informací z archivu I. správy MV bylo organizování československých zpravodajských skupin pod patronací amerických zpravodajských služeb zahájeno na území americké okupační zóny Německa již v létě roku Štáb Moravcovy zpravodajské skupiny sídlil v německém Bensheimu. Skupina byla podřízena americkým zpravodajským službám CIC (Ústřední zpravodajská služba USA), a FBI (Federální úřad pro vyšetřování USA) a Jiří Štokman zde byl zařazen ve funkci instruktora v obranném oddělení. Po ukončení zpravodajské činnosti se přesunul do Anglie, kde se v roce 1952 v Londýně oženil s Češkou Milenou Hlavatou, rodačkou z Železného Brodu. V roce 1953 se jim narodil syn Michal. Po té byl kontaktován zástupci velitelství americké armády pro své znalosti zpravodajské a odbojové práce a počátkem roku 1954 odjeli do New Yorku v USA. V roce 1955 se přestěhovali do Monterey poblíž San Franciska v Kalifornii, kde Jiří Štokman působil v Ústavu obrany státu ve vojenské jazykové akademii Pentagonu, Army language Schol, California, Presidio of Monterey (Armádní jazykový ústav Kalifornie v pevnostním komlexu Montertey), později nazývaná Defenese Lau- Škola pro důstojníky v záloze Moreton Paddox, Velká Británie 1941 (Jiří Štokman uprostřed). BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

30 Komandos kurs v Lyne Regis Velká Britanie v roce 1941 (Jiří Štokman dolní řada třetí z leva) age Institute (Jazykový ústav ministerstva obrany USA), (DLI), jako jazykový instruktor. Za období 25 let byl několikrát nominován na nejlepšího instruktora a dvakrát oceněn Nejlepší jazykový instruktor akademie Pentagonu v Monterey. Ve středisku cizích jazyků v Monterey se školili zaměstnaci CIC, FBI, NSA (Národní bezpečnostní agentura USA), vládních agentur a institucí. Tehdy zde bylo zaměstnáno více jak tisíc instruktorů. V době války ve Vietnamu se z důvodů úspor upravovaly početní stavy a také proto vznikly zvýšené požadavky na výuku vietnamštiny. Mnoho instruktorů bylo propuštěno nebo zaměstnáno na částečný úvazek. Jiří Štokman byl v ústavu zaměstnán jen na část úvazku a vykonával také funkci instruktora u ústavu obrany námořních operací. Učil i v různých postgraduálních školách např. námořních, v cestovním ruchu a aby udržel určitou životní úroveň a syna na studiích, přivydělával si také jako barman, číšník, prodavač, převážně ve vojenských zařízeních (jako byla u nás např. důstojnická jídelna, ARMA apod.) Po ukončení vietnamské války 1. května 1975 se situace v jazykovém ústavu začala zlepšovat a Jiřímu Štokmanovi byl postupně zvyšován pracovní úvazek až na téměř 100 %. V létě v roce 1980 koupil nový dům v Karmelu (město na poloostrově Monterey). Monterey je město a nazývá se tak také polostrov i spravní středisko-kraj v Kalifornii, necelých 90 km od San Franciska) a zdálo se, že životní úroveň a z toho plynoucí pohoda se konečně dostavila. Ale při periodické lékařské kontrole v prosinci 1980 mu byla diagnostikována rakovina jater a přestože byly k léčení použity nemodernější lékařské metody pomocí optických vláken a zdálo se, že by vyléčení bylo možné, zasáhla další rána (žloutenka) a již nebylo naděje. V té době se projevila solidarita mnoha pracovníků z jazykového ústavu a všemožně, především však finančně pomá- BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

31 Bojový výcvik ve středisku Wallton Hall ve Warwcksihive ve Skotsku 1941 (Jiří Štokman první zleva). hali manželce i synovi Michalovi k pokrytí nákladů spojených s léčbou. Také jeho velitel z operace CLAY Antonín Bartoš několikrát přiletěl z New Yorku (6 hodin letu), poskytnou morální i jinou podporu (v USA není zdravotní pojištění a veškerá zdravotní a lékařská péče se draze platí). Jiří Štokman zemřel v pátek odpoledne v nemocnici v Karmelu 17. července 1981 ve věku 61 let. Vzpomínkové služby se konaly ve středu v 16 hod. v kapli Presidio Monterey a kremace v malé kapli u moře, kde kaplan Pavel Monturai sloužil zádušní mši. Jeho popel byl pak rozprostřen na úpatí pohoří Sierra Nevada. Jiří Štokman se do vlasti již nikdy nevrátil. I když v roce 1969 bylo proti němu usnesením č.j. Vv 54/69 ze dne 30. července trestní stíhání shledáno jako nepřípustné a byla mu prezidentem republiky arm. gen. Ludvíkem Svobodou udělena amnestie, bývalému režimu nevěřil a nedůvěru si nedal vymluvit ani svými nejbližšími. A tak s nedůvěrou ke státnímu zřízení v tehdejším Československu z tohoto světa i odešel. Jiří Štokman byl dekorován vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB ( ), Československým válečným křížem 1939, druhým Československým válečným křížem 1939 a téhož dne Československou medailí za chrabrost a Československou vojenskou medailí za zásluhy I. stupně. Po odebrání vyznamenání v roce 1948 mu byla tyto vrácena a k témuž dni byl rozkazem MNO ČSFR číslo 0265 vyznamenán in memoriam další Medailí za zásluhy o ČSLA I. stupně. Zároveň byl povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam. Dne mu bylo uděleno čestné občanství města Bystřice pod Hostýnem in memoriam a 30. dubna 2009 byla důstojným způsobem odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Buchlovicích. Na desce stojí nápis z pera Ferdinanda Peroutky: Národu, který si neváží svých hrdinů, se může stát, že nebude žádné mít až je bude skutečně potřebovat. Jan Štokman Poslední Vánoce s rodinou prosinec BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

32 K událostem před 65 lety V letošním roce, 30. dubna, vzpomínáme polokulaté, už 65. výročí osvobození Buchlovic od německých nacistů. Skoro pravidelně v tomto čase jsme se v našem zpravodaji věnovali tomuto významnému výročí v dějinách našeho městečka. Jednou jsme použili textů z farní kroniky, obecní kroniky a taky textů ze vzpomínek např. P. Arnošta Hrabala či jiných pamětníků, kteří si tehdejší události zapsali. Dnes nabízíme texty uherskohradišťského autora Otokara Pauleho, který se tématem nacistické okupace a osvobozením Uherskohradišťska věnoval intenzívně, a před léty napsal na toto téma hned několik publikací. Jsem přesvědčen, že události spojené s II. světovou válkou nejsou dávnými napoleonskými válkami, jak se je někteří současníci snaží interpretovat. Stále ještě žijí pamětníci té doby, kteří mohou přímo doložit důsledky do té doby neslýchané zvrácenosti systému spolu s davy jejich přisluhovačů, a to nejen v Německu, ale bohužel i u nás doma, v protektorátu Čechy a Morava, odshora až dolů. Nejenom kvůli hrdinům, kteří se jakýmkoliv způsobem postavili proti přesile zvůle, je třeba si tyto události pořád připomínat. (-bž-) Osvobození Buchlovic V přípravách na obranu Buchlovic soustředili fašisté svoji pozornost na obvod zámeckého parku. Rovněž v tehdejší Tyršově ulici byly vykopány zákopy, kterých používaly skupiny Hitlerjugent ke svému bojovému výcviku. Během 28. dubna se usadili na Újezdách němečtí dělostřelci s hlavněmi obrácenými k Buchlovicím a Uherskému Hradišti. večerní liják je však donutil opustit palebná postavení, děla se bořila a rozmoklá půda by znemožnila jejich manévr. Dělostřelci odjeli ke Starým Hutím a Stupavě. Pršelo celou noc. Brzy ráno byl vidět postup vojsk od Tučap dolů k Povinné a do Smraďavky. Přestože na tomto směru byla fašistická obrana poměrně slabá došlo k přestřelce. Zanedlouho však již postupovali vojáci v neznámých uniformách ze Smraďavky k buchlovickému hřbitovu. Další část jednotek postupovala na Trnávky, Újezda a do Chrastí a dále jednak na Chabaně a jednak pod hrad Buchlov. Byly to jednotky 2. rumunské pěší divize. Před 8. hodinou byli fašisté vyhnáni z Lúček, kde se ukrývali v poli rybízu. Větší boj se rozpoutal před zámeckým parkem a přenesl se i do něho. Ale i zde rumunští vojáci vítězili. Mezi fašisty nastal zmatek, odhazovali zbraně a utíkali směrem k Břestecké skále a k Tupesům. V poledne zavlál na věži kostela v obci bílý prapor. Odpoledne se sešli občané v Lúčkách, aby poděkovali alespoň pohledem a pohlazením rumunským vojákům, kteří jim i tak rozuměli. Květy šeříku a kvetoucích kaštanů byly jim odměnou. Vtom začaly od Větřáku létat kulky. Vojáci vskočili do fašistických zákopů a odpověděli palbou. Vytlačit fašisty se však podařilo až příštího dne ráno, když rumunské jednotky dostaly posily. Fašisté utekli rovněž směrem k Tupesům. Ve vile vedle Záložny se usídlilo rumunské velitelství, ve škole se rozvinulo polní obvaziště pod velením lékaře majora Mironescu. Odpoledne 1. května se konala za účasti mnoha občanů oslava, kterou zpestřily i skupiny ve slováckých krojích. Představitelé obce poděkovali za osvobození. Později projížděla obcí i sovětská vojska. Ve vile se po rumunském štábu dočasně rozmístilo i sovětské velitelství. Narychlo byly zhotoveny sovětské prapory, na které si sami vojáci Rudé armády kreslili hvězdu, srp a kladivo. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

33 Marin Fluture vojín 1. pěšího pluku rumunské armády Tudor Iova svobodník 31. pěšího pluku rumunské armády Dumitru Mihai vojín 31. pěšího pluku rumunské armády Dumitru Pastravan vojín 31. pěšího pluku rumunské armády Stefan Paun vojín 9. horského pěšího praporu rumunské armády Dumitru Prejban (Prajban?) vojín 16. horského pěšího praporu rumunské armády Ion Randescu desátník 1. pěšího pluku rumunské armády Constantin Tigles (Tiglea?) desátník 1. pěšího pluku rumunské armády + 2 neznámí (Otokar Paule, Osvobození Uherskohradišťska, IV. část, Uh. Hradiště 1987) V přímých bojích u Buchlovic padlo 9 rumunských vojáků, další 3 zemřeli přes veškerou lékařskou péči na následky zranění na polním obvazišti ve škole. Všichni byli dočasně pochováni v obci. Podle hlášení stanice SNB z roku 1945 byl další rumunský voják pochován společně s německými vojáky do jednoho hrobu. (Otokar Paule, Osvobození Uherskohradišťska, II. část, Uh. Hradiště 1983) Seznam rumunských vojáků padlých při osvobozování Buchlovic (všichni zemřeli ) Vasile Cristian (Cristescu?) svobodník 16. horského pěšího praporu rumunské armády N. V. Dumitrache (Dumitrahe?) vojín armádní jednotky 1. rumunské armády Ion Dumitru vojín 9. horského pěšího praporu rumunské armády BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

34 Mé vzpomínky na 2. světovou válku Druhá světová válka mě zastihla během školní docházky. V září 1938 jsem začala chodit do 1. třídy. Na náznaky na ni si ale pamatuji ještě jako předškolák. Roku 1937 byla polární záře. Helštýnská ulička, kde jsme bydleli, byla ozářená zvláštním bělavým světlem. Zdá se mi, že bylo slabě namodralé a bylo vidět jako ve dne. Mluvilo se o válce a o Hitlerovi, to vím, a já jsem se v roce 1938 chystala do školy, když se Hitler chystal zabrat sudety. V roce 1938 byla dvakrát mobilizace. Pamatuji si na první i druhou, jak Buchlovjané rukovali, loučili se s rodinami a odvážel je autobus pana Kaňovského na nádraží. Rukoval také tatínek. Všichni se ale po zabrání pohraničí vrátili. Bylo všude cítit napětí, mluvilo se o politice a doufalo se, že Francie, Anglie a Rusko nám pomohou. Nestalo se tak a sudety nám Němci zabrali. Z té doby mám dvě vzpomínky, jak se přes Buchlovice vracel z pohraničí hradišťský pluk. Bylo plné náměstí přihlížejících lidí. První šli pěšáci, za nimi těžké kulomety, každý tažený koníkem. Že to jsou těžké kulomety jsem hned poznala. Najednou jeden koník začal řehtat a obracet se k přihlížejícím lidem. Z davu vyběhl sedlák pan Šik a začal koníka hladit a objímat. Byl to jeho kůň, koně tehdy rukovali jako lidé. Člověk a kůň se poznali. V poledne se pluk zastavil v Buchlovicích, vojáci obědvali. My, děti jsme už do školy nedošly, obhlížely jsme vojáky. Na náměstí stál trén tažený koňmi. Voják od jednoho vozu mě dal esšálek s krupicovou kaší. Byla moc dobrá. Ten vůz byl tažený šimlem a fuksem (ryzákem). Voják měl na nohách ovinovačky a za nimi zastrčenou lžíci. Když se vracející vojáci blížili k Buchlovicím, bylo je slyšet zpívat. My, školáci jsme se za několik dní vraceli z vycházky a snažili se zpívat jako oni. Doma jsem se ptala, jestli nás bylo slyšet zpívat jako vojáky a maminka mně ujistila, že ano, aby mi udělala radost. Tatínek a ostatní Buchlovjané se z vojny vrátili brzy, stejně tak i buchlovští koně. Pak jednou jsem potkala Šikového koníka jak táhne na pole fůru hnoje. Pak přišel 15. březen Mezi lidmi bylo určité napjetí, které jsem já, šestileté dítě, vycítila také. 15. březen byl ošklivý den. Bylo sychravo a padal mokrý sníh. Šla jsem do školy a viděla německé vojáky, jak jedou na motorkách a v autech směrem od Brna k Uherskému Hradišti. Byla jsem zvyklá na československé vojáky, kteří měli khaki uniformy, zelenavé dožluta a na nohou ovinovačky. Němci měli uniformy šedozelené a nohavice sepnuté spinkami. V Buchlovicích měl tehdy hrabě Berchtold lesmistr, Němce Molla a správcem na velkostatku byl také Němec Krause. Lesmistr Moll byl hodný člověk, ale jeho žena byla nacistka. Krausovi v panském dvoře měli služku ze sudet, také obdivovatelku Hitlera. Tyto ženy stály na krajnici silnice a zdravily přijíždějící Němce zdviženou pravicí. Vidím to jasně před sebou. Ve škole jsme měli slabikář Poupata s obrázky od malířky Kvěchové. V jeho zadní části byly vlastenecké články o Masarykovi a Československé republice. Musely se začernit tuší. Naše milá paní učitelka Kadlecová, když je černila, plakala a slzy jí kapaly do slabikářů. Někteří buchlovští mladí chlapci utíkali do zahraničí, kde vstupovali do tvořící se československé armády, která se stala součástí spojeneckých armád. Byli to Oldřich Kaňovský, Rostislav Kaňovský, Jiří Štokman, Vladislav Petráš, Ignác Syrovátka, Rudolf Čagánek, František Vaculík, který padl. Jestliže jsem někoho opomněla, promiňte mně to. Po vzniku protektorátu vznikla i v Buchlovicích pobočka protinacistické bojové organizace Obrana národa. Tato organizace, skládající se většinou z odvážných členů Sokola, byla brzy prozrazena a nastalo velké zatýkání. Zatčeni byli Antonín Strýček, další dva Strýčkové synové Školníka, Karel Kozák, Albert Orlita a další. Jan Krevník se skrýval v okolí Buchlovic kus války, kterou přežil. Jeho syna Bohumila poslali nacisté do koncentračního tábora. Na dobu začátku okupace mám dvě vzpomínky. První je z roku Tatínek koupil v dražbě BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

35 Ing. Zdenka Maršálková u svého tradičně velkého vánočního stromu. selskou usedlost. Stavěli jsme v jejím humně domek. Bydleli jsme zatím u pana Bílky koláře na náměstí, za pomníkem padlých. Němci měli tehdy několik dnů v Buchlovicích cvičení. Dívali jsme se z okna a viděli, jak k tatínkovi do ordinace jdou dva jejich vojáci. Bylo to v době buchlovského zatýkání a měli jsme veliký strach, že jdou taky po tatínkovi. Za chvíli oba odcházeli a jeden z nich měl čerstvě zavázanou ruku. Prý u jejich útvaru mají nějakého felčara, co si s vojákovým zraněním neuměl poradit. Voják chodil na převazy a za několik dní měl ruku skoro zhojenou. Tatínek říkal mamince, že se mu zdá, že ti dva Němci nebyli Hitlerem moc nadšeni. Další vzpomínka je z doby, když jsem byla s rodiči na Smraďavce na konvalinkách. Potkali jsme tam manžele Koželuhovy z Boršic, co měli obchod s textilem. Ti nám se smutkem v tváři sdělovali, že Polsko před nacisty kapitulovalo, že se udrželo jen týden. Proti německým tankům bojovala polská kavalerie. Odebírali jsme Lidové noviny. Já už jsem uměla číst a hledala jsem v nich Dětský koutek. Uviděla jsem v nich fotografii, jak někde na hranicích si sovětský voják podává ruku s vojákem německým. Zarazilo mě to a nemohla jsem pochopit, když se donedávna říkalo, že Francouzi, Angličané a Rusové nám přijdou na pomoc. Pak se rozvinul protektorát. Potraviny, tabákové výrobky, textilie a obuv byly na listky. V obchodech skoro nic nebylo. V Buchlovicích ale téměř hlad nebyl. Skoro každý měl drůbež, králíky, prase, krávu nebo třeba jen kozu, kousek pole, zahradu se zeleninou a ovocem. Z poražené Francie přijel do Starého Města vlak ovcí, které si museli lidé rozebrat. Za ovčí vlnu, poslanou do Valašského Meziříčí, dostal majitel buď vlnu na pletení nebo vlněnou látku. Odešel lesmistr Moll a na jeho místo nastoupil Němec Vickel, naštěstí taky dobrý člověk, na kterého zaměstnanci v dobrém vzpomínali. Na Smraďavce zůstal lesní Blumenschein, taky slušný člověk. Z jeho tří dětí syn veterinář padl u Stalingradu. Jedna z jeho dvou dcer byla u gestapa (rodiče z toho prý byli nešťastní), druhá byla velice hodná a v žádném případě nacistkou nebyla. (Pokračování příště.) Zdenka Maršálková, foto -bž- BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

36 Povídání nejenom o jarní vycházce Konečně je tu zase jaro tak začíná určitě hovor mnoha lidí na prahu tohoto krásného ročního období. I když se letos zima dlouho vzpouzela závanu teplého vzduchu a kdesi nad vrstvou mlhy a těžkých sněhových mraků sílícím paprskům slunce, nemohlo to s ní nijak jinak dopadnout. A je tu opět jaro a zase člověku přibyl už u mnohých raději nepočítaný zářez let. Vůbec mně ty roky nevadí, sdělil mi nedávno při dobře napěněné desítce můj starší kamarád, který si už více než rok vychutnává důchodu. Hlavně aby bylo zdraví, přidal se k němu další ze známých, rovněž čerstvý penzista, oba z opačné strany našich hor, a pokračoval: Jsem rád, že teď už mám klid, že nemusím denně v pět vstávat a pořád se třepat, kdy mě vyhodí z hroutící se fabriky. Vždyť já už nemusím ani poslouchat spolupracovníky, jak denně rozebírají tu hnusnou politiku a všelijaké skandály, co se v poslední době množí jak vši. Ráno vstanu a když se ukáže počasí, jdu po svém, třeba s foťákem do lesa. Nejenom v tomto jsem si se starším kamarádem zajedno. Pouze s tím rozdílem, že on se už může utrhnout kdykoliv a já jen tehdy, když práce a další okolnosti dovolí. Určitě i vícero z vás to s prvními jarními dny táhne někam ven. Asi každý má své místečko, které v něm uchovává příjemné pocity a kam se připodobnil bych to k tažným ptákům každé jaro vrací. Člověk na něm zná dobře už své stromy, svá skaliska a podle těch stromů, pokud se náhodou nestaly během uplynulého roku obětí motorových pil, si třeba bezděky uvědomí, jak rychle čas letí, jak je všechno pomíjivé a v důsledku pak, co je v životě nejdůležitější. K vítání jara si asi málokdo vybírá vycházky po silnicích nebo do rušných chatových osad. Spíše po místech klidných. A co si třeba vyjít po naší chrasťovce? Holý kopec, Buchlov a Barborka z ní doslova vyrůstají před očima a když už rozkvétají první stromy v popředí, není pro našince snad hezčího rozhledu. Vůbec se nedivím, že si někteří lidé v přírodě BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

37 pobrukují, popiskují, notují. Znám hned několik takových. Nejsou to ale žádní podivíni. Naopak. Svým projevem dávají najevo, že jsou na světě rádi a že jsou momentálně šťastní a už vůbec ne z peněz, chamtivosti či kariéry. Pravda, moc se už tyto projevy nenosí, ale právě proto jsou vzácnější. Při pohledu na naše trojvrší se ani nenadějete a najednou se ocitáte v Chrastích pod Barborkou, v místě, které díky bohu není ještě mnoho dotčeno projevy nové civilizace. Ty domky, co tam stojí, už viděli naši předkové před dlouhými desítkami let, i více než před stoletím. Dokládají to staré fotografie a pohlednice. K lípě pana Mikulčáka je to malý kousek. Můžete si sednout a pokochat se opět pohledem na krajinu. Pokud nemá jmenovaný pamětník právě něco nutného na práci, určitě jej zahlédnete buď na zahradě nebo právě pod lípou, ke které má doslova mateřský vztah. Vždyť na paměť osvobození od potupné poroby ji sem v pětačtyřicátém coby mladík nasadil, aby připomínala radost z tehdy znovu nabyté svobody. Stejně tak se podílel i na odvozu a opravě zdejší sochy sv. Barbory, jejíž původní torzo s podstavcem umíralo ve spleti křovin a nekosené trávy na opuštěném družstevním lánu ve Slepičinách. Na počátku jara ještě louky tolik nevoní jako v květnu a v červnu. Začínají se ale probouzet alespoň první květinky, které oživují zelenající se traviny. Nejinak je tomu i pod samotným hradem, třeba blízko prastarého úvozu, zarosteného divokými švestkami, které obepínají ovocné stromy vysazené tu zčásti ještě před válkou. A když je příznivá viditelnost, bývají prý za Bílými Karpaty v dáli zřetelné i skalnaté štíty Malé Fatry a z hradní rozhledny Alpy i vídeňské kolo v Prátru. Alespoň tak to tvrdili staří lidé, kteří tuto informaci přejímali od svých rodičů a prarodičů a když narazili na nevěřícího Tomáše, říkali, že je to psáno ve starých knihách. Jarní procházka může pokračovat třeba loukou k lesu na Dobřížce, který, přestože už sousedí se zástavbou obce, je ještě klidným místem k odpočinku. Vzpomínám, že těsně pod jeho vrcholem stával dřevěný krmelec na rozhraní nižšího a vysokého lesa. Od starých buků a dubů se opět naskýtal působivý pohled k Buchlovu a Barborce. Jako mladí a nadšení fotografové jsme tu jednou leželi v trávě, abychom u blízkého krmelce spatřili lesní zvěř a mohli ji zvěčnit na film a poté ve fotokomoře na fotografický papír. Hodiny letěly, my jsme víc a víc promrzali a nic nepřicházelo. Proto jsme se nakonec zvedli a šli zklamaní domů. Až na Dobřížku kdysi sahala panská obora, které velel fořt žijící na bývalé hájovně pod Barborkou. Podle mapy z poslední třetiny osmnáctého století je patrné, že byla obora oplocena dřevěným ohrazením. Pokud by vaše procházka pokračovala dále, mohlo by se tak dít svažitou lesní cestou dolů k už neživoucímu torzu bývalého mohutného buku poblíž studánky Syrovátky. Trasu po této cestě však zvažujte jen v případě suchého počasí, protože v opačném případě bývá cesta neprůchodná, zablácená a rozježděná, stejně jako tomu je i dole u potoka, v němž se v současnosti dokončuje jedna z kamenných hrází. Jestliže vám vycházka stačí a táhne vás to už domů, uděláte nejlépe, když se vydáte cestou kolem potoka, přes most a kolem pálenice do Buchlovic. Ti, kteří si chtějí vychutnat ještě něco přírody, mohou pokračovat dále před mostem chodníčkem vpravo, nad starým obecním lomem k junáckým chatkám a pod padesátkou kolem zánovního, vzmáhajícího se obecního lesa v Pastvisku, pak k Rechtorovské jamě a k višňovému sadu. Je pravda, že tato část trasy je už rozdílná od předchozí, ale hluk a smog projíždějících aut ze sousední frekventované silnice může přebít krásný pohled nejen na Buchlovice, ale i na Buchlov s Barborkou a při dobré viditelnosti do slováckých rovin a na Karpaty s vrcholy Javořiny a Lopeníku. Vždy ke konci dubna se sad obléká do svého květnatého hávu. To teprve bývá zážitek! Nejednou jsem viděl řidiče, jak na okraji silnice zastavili své vozy, vysedli z nich i se spolucestujícími, pozorovali i fotografovali tuto působivou krajinu. S našimi dominantami na horizontu je to pak neopakovatelný zážitek, co říkáte? Text a foto Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/

38 Rozhovor s Michaelou Šojdrovou Michaela Šojdrová je známá zejména svým působením ve školství, ale také návrhem na udržení mateřské dovolené nebo návrhem na zrušení poplatků za novorozence, který znamenal celkově citlivější přístup k pacientům při stanovení poplatků. Řeč je o paní poslankyni Michaele Šojdrové, kterou jsme požádali o rozhovor. Co považujete za největší úspěch vašeho působení v politice? Tyto čtyři roky volebního období byly mimořádně náročné nestabilitou vlády a začátkem finanční krize, která nyní vrcholí. Proto za úspěch považuji například to, že se rozjíždí financování programů z evropských fondů, které nám vytvoří přece jen určitý finanční zdroj na rozvojové projekty, například na dostavbu silnic a železnic, cyklostezek, na vzdělávání učitelů a vybavení škol, na zateplování budov apod. Největší radost mám ze zavedení etické výchovy jako samostatného předmětu pro žáky základních škol. Od schválení reformy v roce 2004 jsem přesvědčovala ministry školství o potřebě většího důrazu na výchovu žáků. Teprve od ledna 2010 se do osnov škol tento potřebný předmět dostává. Nyní chystáme využití evropských fondů na rozšíření tohoto předmětu do škol, na proškolení učitelů, kteří budou schopni tento náročný předmět učit. V našem kraji jsem hrdá na to, jaký pokrok udělala Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Dnes má přes osm tisíc studentů a získává si dobrou pověst mezi vysokými školami u nás i v zahraničí. Za svůj osobní úspěch považuji to, že se mi po mnoha letech v politice nerozpadla moje vlastní rodina. Vaše iniciativa směřuje ale i do zdravotnictví. Je i v této oblasti nějaký krok, který ze svého pohledu považujete za úspěšný? Za úspěšný krok považuji také to, že jsme zabránili přijetí tzv. Julínkovy reformy ve zdravotnictví, která by omezila rozsah a kvalitu zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění. Zabránili jsme privatizaci fakultních nemocnic a zdravotních pojišťoven. Za neúspěch považuji další zadlužování nemocnic v našem kraji a také sloučení několika pojišťoven. Proto například navrhujeme, aby existovala síť veřejných zdravotnických zařízení, tedy v podstatě našich okresních nemocnic, která by každému z nás garantovala rychlé a kvalitní ošetření či dlouhodobou péči. Chceme zrušit placení za položku na receptu a zavést stejný doplatek za stejný lék v každé lékárně. Chceme tím zabránit nekalé konkurenci velkých řetězců, které si vytváří monopol, aby pak mohly diktovat a zvyšovat ceny. Co naopak považujete za neúspěch a co chcete změnit? Ve školství považuji za neúspěch neustálé odkládání státních maturit, které se tím prodražují. Přitom jsou nezbytné pro udržení kvality našeho středoškolského studia. Nemám ani radost z toho, když slyším, že jsou města a obce v našem kraji, které nemají dostatek míst ve školkách a musí dětí odmítat. Je dobře, že se rodí více dětí, ale chyba je, že obce nemají dostatek prostředků na rozšíření kapacit, možná někde chybí i zájem. Tady by měl stát pomoci, a proto navrhujeme využití evropských fondů i na rozšíření kapacit škol mateřských a základních. Každá strana nabízí nějaký recept na ekonomickou krizi, co nabízí KDU-ČSL? My říkáme, že tím nejlepším protikrizovým opatřením je podpora rodin. Samotná rodina nám pomáhá zvládnout všechny krize, tedy i tu ekonomickou. Samozřejmě, musí to být rodina, kde si lidé věří a pomáhají. KDU-ČSL chce, aby všechna opatření byla zaměřena BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/