VRÁTENSKÁ HORA V PRAVĚKU A DNES VRATENSKA HILL IN THE PREHISTORY AND NOWADAYS

Transkript

1 Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Katedra primárního vzdělávání Studijní program: Učitelství pro základní školy Studijní obor Učitelství pro 1. stupeň základní školy VRÁTENSKÁ HORA V PRAVĚKU A DNES VRATENSKA HILL IN THE PREHISTORY AND NOWADAYS Diplomová práce: 11-FP-KPV-0043 Autor: Věra Štencová Podpis: Vedoucí práce: Doc. RNDr. Petr Anděl, CSc. Počet stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh V Liberci dne:

2

3

4 Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo: VRÁTENSKÁ HORA V PRAVĚKU A DNES Věra Štencová P Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména 60 školní dílo. Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě, a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě. V Liberci dne: Věra Štencová

5

6 Děkuji vedoucímu diplomové práce, Doc. RNDr. Petru Andělovi, CSc, za odborné vedení, cenné rady, připomínky a za čas, který mi věnoval. Chtěla bych poděkovat členům své rodiny za morální podporu a pomoc, kterou mi poskytli při zpracování diplomové práce a které si nesmírně vážím. Dále bych chtěla poděkovat svým nadřízeným, kolegyním a kolegům za podmínky, které mi vytvořili.

7 ANOTACE Diplomová práce je zaměřena na zpracování projektu pro 1. stupeň ZŠ na téma Vrátenská hora v pravěku a dnes, který přiblíží dětem život pravěkých obyvatel v našem regionu. Teoretická část se věnuje metodě projektového vyučování, regionu Vrátenské hory, působení a tvorbě Eduarda Štorcha v této oblasti. Praktická část popisuje týdenní projekt dětí na škole v přírodě s názvem PRAVĚK. Klíčová slova: projekt, pravěk, region, škola v přírodě ANNOTATION The diploma thesis is aimed at elaboration of Primary School project called Vratenska Hill in the prehistory and the nowadays. It approaches children prehistory inhabitants life in our region. The theory deals with the method of project lessons, Vratenska Hill region, Eduard Storch s place of work and production in this region. The Practical describes children s one week experience in the countryside school called PREHISTORY. Keywords: project, prehistory, region, countryside school

8 OBSAH 1 Úvod Rozbor problematiky Pravěk Chronologická tabulka pravěku Vrátenská hora Rozhledna na Vrátenské hoře CHKO Kokořínsko Flóra a vegetace Působiště Eduarda Štorcha Projektové vyučování Principy projektu Charakteristické znaky projektu Vlastní dělení projektů Metodika práce Popis projektu Cíle projektu: Celková struktura projektu Projekt je rozdělen do 5 dnů, které zahrnují jednotlivé činnosti pravěkých lidí Plánovaná časová dotace Cílová skupina Rámcově vzdělávací plán Klíčové kompetence

9 4.3.2 Návaznost na RVP ZV (vzdělávací oblasti a průřezová témata) Výsledky - vlastní projekt den den den den den Diskuse.70 7 Závěr 76 8 Seznam literatury 77 9

10 1 ÚVOD Pravěk je nejdelší a nejstarší úsek v dějinách lidstva. Cílem této práce bylo vytvořit projekt na téma Vrátenská hora v pravěku a dnes. Projekt, který přiblíží dětem I. stupně region ve kterém žijeme nejen my, ale kde žili i naši velmi dávní předci. K tomu nám velice pomohl spisovatel Eduard Štorch, který počátkem dvacátých let pro děti dokázal založit i Dětskou farmu, jakousi první školu v přírodě. Tedy i my jsme po jeho vzoru vytvořili školu v přírodě, kde jsme si prožili něco málo ze života pravěkých lidí. Téma je společné pro všechny ročníky I. stupně ZŠ. Použité náměty se opakují ve všech ročnících I. stupně ZŠ podle zásady od jednoduchého k složitějšímu, proto lze jednotlivé aktivity použít v jakémkoliv ročníku I. stupně ZŠ. Přizpůsobuje se pouze učivo. Aktivity, které si děti prožijí, jim lépe pomohou pochopit dobu pravěkých lidí. Cílem diplomové práce je vyzkoušet si projektové vyučování v české školní praxi. Forma realizace: pětidenní projekt 10

11 2 ROZBOR PROBLEMATIKY 2.1 Pravěk Pravěk je tradiční označení období dějin lidstva, ze kterého nejsou písemné prameny, tj. období do vzniku písma. Pravěk zahrnuje období vzniku a vývoje člověka, lidskou společnost a kultury od nejstarších nálezů (asi 3 miliony let př. n. l.), rozhraní třetihor a čtvrtohor) do vzniku vysokých kultur a zavedení písma. Na místo chybějících písemných pramenů jsou zdrojem bližšího poznání pro období pravěku prameny hmotné archeologické kultury. Stopy lidského osídlení v okolí Vrátenské hory sahají až do střední doby kamenné /mesolit/ let př. n. l. Po konci doby ledové, když ledovcové pole roztálo a ustoupilo až k polárnímu kruhu, změnila se tvářnost krajiny. Vody z tajících ledovců naplnily kraj množstvím močálů a jezer, na jejichž březích žijí stále ještě lovci, kteří se však nyní věnují především rybolovu. Své drobné nástroje si nadále vyrábějí ze štípaného kamene. Průběhem dalších tisíciletí močály a rybníky vysychaly a toky řek se pomalu ustalovaly v dnešních korytech. Vysoká diluviální zvěř již dávno vyhynula nebo se odstěhovala do severních končin Evropy, a protože již ani ryb nebylo dostatek, byl člověk nucen hledat si nové zdroje obživy. Tak dochází k velikému zlomu, ba přímo k revoluci v hospodářských dějinách lidstva, která dala historickému vývoji nový směr a rychlejší spád. Již dříve si člověk povšiml užitečnosti některých rostlin a ochočil si pro své potěšení některá zvířata. Nyní však poznal, že je možno jak zvířata, tak i rostliny hospodářsky využívat a pěstovat je záměrně jako stálý zdroj výživy. Tak se stávají z lovců zemědělci. První zemědělci zanechávají pak kočovného života, který až dosud vedli, neboť jsou nyní připoutáni k půdě a budují si stálé osady. Jejich nástroje, vyráběné nadále z kamene /mladší doba kamenná neolit 5000 let př. n. l./, jsou nyní technicky lépe opracovány /broušení a provrtávání/ a vykazují větší výběr účelových forem různých motyk, klínů, seker, sekeromlatů, drtidel na obilí, pazourkových srpů apod., vesměs nástrojů, potřebných pro zemědělství. Vedle toho se však objevují i jiné výrobní procesy, až dosud neznámé, jako zhotovování a pálení hliněné keramiky, tkaní látek na primitivních tkalcovských stavech a pomocí hliněných vřeten atd. To vše svědčí o neobyčejném duševním a rozumovém rozvoji tehdejšího člověka, který si zřejmě osvojil řadu vědomostí chemických, botanických, biologických, 11

12 klimatologických aj., začal si plánovitě zařizovat svůj život a podřizovat přírodu i její zákony své vůli a svým potřebám. Na kulturní proudy z jihovýchodu navazuje i pozdní doba kamenná /eneolit/, kdy se zdokonaluje technika zemědělské výroby zavedením oradla a tažného spřežení, v rukou náčelníků se tak začíná hromadit první majetek z nadvýroby a to slouží k pozvolným počátkům majetkových a pak i sociálních rozdílů v dosud jednotné prvotně pospolné společnosti. Muž jako oráč, chovatel stád a bojovník-ochránce majetku před nepřáteli se ujímá vedení společnosti /patriarchát/. (Liberecký kraj v pravěku, 1951) 12

13 2.2 Chronologická tabulka pravěku Chronologická tabulka pravěku Rámcová data 1 mil. př. n. l. Doba Starší doba kamenná /paleolit/ 8000 střed. /mezolit/ mladší doba kamenná 5000 /neolit/ 4000 pozdní doba kamenná /eneolit/ 2000 doba bronzová starší doba železná 700 /halštatská/ 400 mladší železná /laténská/ 0 doba římská doba stěhování 400 n. l národů 600 doba slovanská /hradištní/ 1200 n. l. Středověk (Sklenář, 1982, s.4) Mezolit (z řec. mesos, μεσος = střední a lithos, λιθος = kámen) nebo také střední doba kamenná označuje období mezi cca 8000 př. n. l. a začátkem neolitizace Evropy. Mezolit je pokračováním paleolitu za změněných přírodních podmínek a spíše jen tradičně uznáván za samostatné období. (WIKIPEDIA otevřená encyklopedie, 2012) 13

14 2.3 Vrátenská hora Vrátenská hora leží šest kilometrů na severovýchod od Mšena a 17 km severovýchodně od Mělníka. Geomorfologicky je součástí Polomených hor, což je nejrozsáhlejší geologický okrsek Dokeské pahorkatiny. Je to nejvyšší bod v okrese Mělník. Polomené hory představují typickou pískovcovou pahorkatinu až vrchovinu s mnoha geomorfologickými zajímavostmi. Dříve se používalo pro toto území též označení Dubská pahorkatina, Dubské pohoří nebo Dubské Švýcarsko. Polomené hory jsou vymezeny zhruba linií Liběchov, Mšeno, Doksy, Holany, Úštěk, Chcebuz. Dělí se na sedm geologicky odlišných částí /podokrsků/, z nichž největší je na jihu ležící Kokořínská vrchovina s nejvyšším vrcholem Nedvězí /456 m/ a k ní ze severu přiléhající Žďárská a Dubská vrchovina. Krajina má převážně vrchovinný ráz, který je nejvýraznější na severu ve Vlhošťské vrchovině, kde jsou i nejvyšší vrcholy Polomených hor Vlhošť /614 m/ a Ronov /533 m/. Také její severní, maršovická část má výrazné vrcholy zmalebňující reliéf mezi Dubou a Doksy. Nejvyšší je zde Maršovický vrch /515 m/, k němu na JV přiléhá Berkovský vrch /480 m/. V jihovýchodní části jsou nejvýraznějšími vrchy: Vrátenská hora /508 m/, Korecký vrch /460 m/, Velký Beškovský kopec /474 m/ a Vysoký vrch /427 m/. Geologicky patří celá oblast do Severočeské křídové tabule, je budována převážně druhohorními mořskými usazeninami středního turonu kvádrovými pískovci, někde s příměsí kaolinu. Kromě nich se zde vyskytují jílovce, prachovce a slínovce, z období 14

15 coniaku zvonivé opuky. Z třetihorních vyvřelin nacházíme trachyty, znělce a čediče, v kvartéru se vyvinuly často mocné sprašové vrstvy. Nejvyšší vrcholy území jsou tvořeny čedičovými či znělcovými vyvřelinami, vzniklými zhruba před 60 miliony let v třetihorách. Nejzajímavější jsou v Polomených horách geomorfologické tvary. Typickými skalními tvary jsou kaňony /doly/ se skalními stěnami často v několika patrech nad sebou, hluboké m. Někdy jsou tato údolí dlouhá i několik kilometrů. Svéráznost reliéfu určují rozmanité tvary výběrového zvětrávání pískovců. Vznikají tak skalní města, nedokonale vyvinutá a malá. Se skalními městy souvisejí i další útvary, jako výklenky, jeskyně, skalní brány a skalní okna, pseudoškrapy a voštiny. Polomené hory zaujímají významné postavení mezi pískovcovými oblastmi v Čechách. Nejcennější z nich byly vybrány a navrženy územní ochraně jako přírodní památky. Oblast Polomených hor je protkaná drobnými vodními toky, z nichž největší je Liběchovka, která zde i pramení. (www. infoglobe.cz Vrátenská Hora) Rozhledna na Vrátenské hoře 15

16 Atraktivním prvkem kopce je z dálky viditelná rozhledna na vrcholu, která byla otevřena v roce Jedná se o telekomunikační věž s vyhlídkovou terasou, která slouží jako rozhledna. Stavba je vysoká 42 metrů, přičemž k vyhlídkovému ochozu ve výši 25 metrů vede 127 točitých schodů. Rozhledna nabízí za dobré viditelnosti úchvatný kruhový rozhled po okolí. V každém směru na rozhledně je k dispozici podrobná mapa popisující viditelné objekty, jimž jednoznačně dominuje Velký a Malý Bezděz. Dále je vidět Říp a České středohoří, Ralská a Dokeská pahorkatina, Lužické hory, Ještěd, Krkonoše, Český ráj i Praha. K rozhledně vede modrá turistická značka z Nosálova i z hradu Houska. Myšlenka postavit na Vrátenské hoře rozhlednu se zrodila v roce 1992 v souvislosti se vznikem Sdružení obcí Kokořínska, které si ji vytklo za jeden ze svých hlavních cílů. Za tímto účelem založilo sdružení obecně prospěšnou společnost SOK. Události se daly do pohybu až poté, kdy obec Vrátno darovala na výstavbu pozemek a společnosti EuroTel a RadioMobil souhlasily s návrhem SOKu, aby rozhledna sloužila současně jako telekomunikační věž. Rozpočet stavby zněl na 10,8 milionů korun a speciální trojhrannou konstrukci vyrobila v rakouském Linci firma Blažek & Eckel a na místě ji začala montovat bezprostředně po položení základního kamene 6. července Práce byly dokončeny během tří měsíců a 28. října byla rozhledna slavnostně otevřena. Tato rozhledna však není první stavbou na tomto vrcholu vévodícím turisticky vděčné krajině Kokořínska a Podbezdězí. Tou byla dřevěná vyhlídková věž zřízena v roce 1893 Okrašlovacím spolkem pro Mšeno a okolí. Spolek neměl příliš peněz, a proto rád využil nabídku města, které mu nabídlo vysloužilou hasičskou věž. Členové ji rozebrali, pomocí koňských povozů převezli pod horu a jednotlivé díly ručně vynesli na vrchol. Pod vedením tesaře Legnera ji tam znovu sestavili a doplnili o pohodlné schodiště a ochrannou stříšku. Dvoupatrová rozhledna byla vysoká 12 m. Staral se o ni místní hajný, který rovněž vybíral vstupné /10 krejcarů za osobu, 5 za dítko, zdarma pro členy spolku a studující, jak se můžeme dočíst ve starém průvodci/. S údržbou rozhledny však byly velké starosti. Proto ji spolek po několika letech provozu nabídl bohatšímu Klubu českých turistů. Jeho vedení si však nechtělo přidělávat problém, a tak věž zůstala ponechána svému osudu. Podle pamětníků prý stavbu smetla vichřice kolem roku Pokud půjdeme k rozhledně směrem z parkoviště zřízeném na okraji obce Libovice, budeme míjet Libovický kříž s datací Tento původně stával v obci Libovice, byl však po roce 1945 povalen a zachráněn převozem do starého Libčického lomu, kde dlouhá léta jeho části lemovaly přístupovou cestu ke srubu postavenému v lomu. V roce 2009 se 16

17 podařilo Občanskému sdružení PŠOVKA získat souhlas majitele srubu s odvozem součástí kříže, které tvořilo torzo podstavce kříže, čtvero obvodových sloupků a dvě z původních čtyř desek, které byly osazeny po obvodu podstavce. Koncem roku 2010 došlo k přepravě všech částí do Ráje a následně díky firmě Guttenberg z Mělníka do restaurátorské dílny kamenosochaře Miroslava Kroupy, kde probíhaly odborné opravy. V říjnu 2010 byly vykopány a vybetonovány základy kříže. V květnu 2011 byly zrestaurované části kříže opět firmou Guttenberg dopraveny na místo a za přispění členů spolku byly jeho části umístěny do plenéru. Následně došlo i k osazení nového kříže od akademického sochaře Petra Císařovského. V květnu členové spolu také vybudovali přístupové schody a prostranství okolo kříže zavezli kačírkem. ( ) Překlad textů na kříži od pana PhDr. Jana Pařeza: Laß mich deine Leiden singen, Dir des Mitleids Opferbringen, Unverschuldtes Gotteslamm! Das von mirdie Schandenahm Nech mne tvůj žal zpívat Libovický kříž (5/2011) Tobě oběť soucitu přinášet, nevinný beránku Boží! Kterýs mne zbavil viny /vykoupil/ 17

18 2.4 CHKO Kokořínsko Především existence a četnost povrchových tvarů na pískovcích byla hlavním důvodem pro vyhlášení CHKO, neboť reliéf a skalní podklad určily ráz jak přírodního, tak i sociálního prostředí tohoto území. Chráněná krajinná oblast není přísně chráněným národním parkem a řada jejich fenoménů se vyvinula právě spolupůsobením člověka a přírody. Není tedy v žádném případě žádoucí vyloučit lidskou činnost z toho území, ale naopak snahou ochrany přírody je, aby se CHKO stala modelovým územím, kde je možná trvale udržitelná existence člověka i přírody. Polomené hory představují specifický typ pískovcového reliéfu, jaký se v žádné jiné pískovcové oblasti u nás nevyskytuje. Krajina má kaňonovitý charakter, v severní části přechází v pahorkatinu s nejvyšší Vrátenskou horou. CHKO Kokořínsko bylo vyhlášeno výnosem MK ČSR č. j. 6070/1976 a má rozlohu 272 km 2. Zahrnuje 9 maloplošných zvlášť chráněných území, z nichž jádrem CHKO Kokořínsko je přírodní rezervace Kokořínský důl. Tato přírodní rezervace byla vyhlášena 7. listopadu Má rozlohu 2096,97 ha. Na jihu začíná severním svahem údolí, jímž probíhá železnice ze Lhotky ke Střednicím a pokračuje po západním okraji lesů a po svahu Kokořínského dolu k Dobřeni. Obrací se podle lesa k východu, pokračuje Plané doly, po hřebenové stezce jde k jihovýchodu, obchází pole kolem Olešné, pokračuje údolí silnice ze Mšena do Dubé a směřuje k východu až k silnici ze Mšena do Libovice. Odtud se stáčí podle mšenských lesů, lesů sedleckých, kaninských, nebuželských a střemských a dále se obratem k západu vrací k výchozímu bodu. Kokořínský důl sledující kaňonovité údolí potoka Pšovky s množstvím postranních roklí je nejnavštěvovanější částí území přírodní rezervace. V území je chráněn typický reliéf zahloubených inverzních dolů v pískovci s geomorfologickými fenomény a s fragmenty přirozených společenstev mokřadních, lesních a písčitých stanovišť. V inverzních údolích jsou vyvinuta cenná vodní a mokřadní společenstva. V hlubokých dolech jsou chladnomilná lesní společenstva, zbytky přirozených lesních porostů na stráních a plošinách nad údolími jsou tvořeny bučinami. Vrcholy pískovcových skal porůstají reliktní bory nebo borové doubravy. Většina lesních porostů jsou však druhotné monokultury, převážně borové, částečně smrkové a místy akátiny. 18

19 Mapa CHKO Kokořínsko Flóra a vegetace Rekonstrukční geobotanická mapa uvádí z území CHKO Kokořínsko převážně acidofilní bučiny /asociace Luzulo-fagetum/ a borové doubravy /asociace Vacciniovitis-ideae- Quercetum/, částečně dubohabrové háje /asociace Melampyronemorosi-Carpinetum/. Na vulkanitech v okolí Vrátenské hory či Vlhoště jsou rekonstruovány květnaté bučiny /asociace Dentarioenneaphyli-Fagetum/. V rozsáhlejších nivách u tekoucích vod se nacházely olšiny /svaz AlnionGlutinosae a Alnionincanae/. Všechny tyto vegetační typy se v území vyskytují i v současnosti, překvapí však malý podíl listnatých lesů i na bohatších horninách a to do té míry, že se mluví o hájovém hiátu. Dokládá to absence nebo velká vzácnost v sousedních krajinách běžných druhů středoevropského listnatého lesa. Vegetace Kokořínska, jak ji známe dnes, je z valné většiny podmíněna činností člověka. Mírnější svahy četných údolí, obohacené splavenou spraší, byly velmi často využívány jako pastviny, terasovány na políčka nebo osázeny ovocnými stromy. Údolí říček byla pozměněna zakládáním rybníků a mlýnů, čímž se vytvořila řada nových biotopů. 19

20 Dna širších údolí byla prokácena a přeměněna v louky, které byly v minulosti koseny. Po opuštění luk se na neudržované plochy začal šířit rákos obecný či chrastice rákosovitá a postupně vznikají i olšiny, tomuto přirozenému vývoji od luk směrem k lesu říkáme sukcese. Květnatá bučina se vyznačuje hustě zapojeným stromovým patrem, kde jsou vedle dominantního buku přimíšeny lípa srdčitá, dub zimní, jedle a habr. V bylinném patře jsou nápadné svízel vonný /Galium odoratum/, žendava evropská /Sanicula europaea/, věsenka nachová /Prenanthes purpurea/, a další. Acidofilní bučina na kyselých horninách ji zastupuje biková bučina. Stromové patro tvoří většinou pouze buk jen s malou příměsí dubu zimního nebo jedle. V důsledku zastínění a nedostatku živin téměř chybí keřové patro. Bylinné patro je velice chudé a uplatňují se v něm pouze druhy, jako je metlička křovolaká /Deschampsia flexuosa/, bika bělavá /Luzula luzuloides/ a borůvka /Vaccdinium myrtillus/., Borové doubravy spolu s dubem zimním tvoří stromové patro i dub letní, borovice lesní, bříza bílá a na vlhčích stanovištích i smrk. Významnou součástí jsou keříčky, jako jsou borůvka /Vaccinium myrtillus/ a vřes /Calluna vulgaris/. Je třeba si uvědomit, že popisované typy lesa jsou sice přirozenými lesy, ale v této podobě se zachovaly již jen na málo místech. Jak bylo řečeno výše, byly během historie přeměněny na pole a sídla, ale i současné lesy jsou v naprosté většině lesy kulturní, mýcené a opět vysazované. Převažují jehličnaté stromy lesy borové a smrkové. Náhradní vegetaci v nivách tvoří komplex mokřadních luk. Nejvíce nápadné jsou porosty vysokých ostřic s dominancí ostřice latnaté, ostřice ostré a ostřice štíhlé. Jen ojediněle byly zaznamenány vzácnější vápnité slatiny. V nivách toků se vyskytují mokré louky, jednak psárkové s dominancí trav, jednak pcháčové s nemalým výskytem významných vyšších bylin vachta trojlistá, prustka obecná, střevíčník pantoflíček, třembava bílá, hořec křížatý, vstavač nachový, len žlutý, okrotice bílá. 20

21 Chráněné rostliny z mokřadních luk prustka obecná střevíčník pantoflíček třemdava bílá hořec křížatý vstavač nachový len žlutý 21

22 okrotice bílá vachta trojlistá stulík žlutý Na větší vodní plochy v povodí Pšovky je vázán sv. Nymphaeionalbae, reprezentovaný především rozsáhlými porosty stulíku žlutého, vzácně leknínem bělostným, na mělčích tůních se objevuje sv. Utricularionvulgaris. Na území se vyskytuje i několik druhů rdestů, od běžných jako je rdest vzplývavý až ke vzácným, ke kterým řadíme i rdest alpský, který má početnou populaci v toku Pšovky. Litorální porosty stojatých vod tvoří rákos obecný, orobince a přeslička říční, tekuté vody jsou lemovány nejčastěji potočníkem vzpřímeným a řeřešnicí nahořklou. V celém území jsou běžné mesofilní ovsíkové louky, jen vzácně se zachovaly poháňkové pastviny. Pestrá škála společenstev je vázána na výsušná stanoviště, tedy především výchozy skal. Na minerálně bohatších horninách /vápnité, pískovce, sprašové návěje/ rostou stepní trávníky, úzkolisté s kostřavami a kavyly a širolisté s válečkou praporčitou a sveřepem vzpřímeným. Pro pionýrská společenstva jsou charakteristické rozchodníky a jednoletky, např. plevel okoličnatý a kolenec Morisonův. Hrany kyselých pískovcových skal osidlují vřesoviště s vřesem obecným a borůvkou černou, vzácným společenstvem na bazaltech jsou trávníky s kostřavou sivou. Na samotných skalách rostou nejvíce kapradiny běžné jsou osladič obecný a sleziník červený. Ve štěrbinách skal roste drobná kapradinka vláskatec tajemný, na Kokořínsku se vyskytuje jen ve formě gametofytu, který vypadá jako kompaktní porost mechu. Lesní lemy se na Kokořínsku vyskytují ve všech svých hlavních typech teplomilné s kakostem krvavým a rozrazilem ožankovitým s jetelem prostředním a černýšem hajním a kyselomilné s černýšem lučním. 22

23 Vrátenská hora se nadmořskou výškou řadí do pohorského pásma, a proto se zde vyskytují i některé vzácné horské rostliny. Je tu sedmdesát druhů významných rostlin. Z těch chráněných jsou zde k vidění především třemdava bílá, lilie zlatohlávek, vstavač osmahlý, náprstník velkokvětý, lýkovec vonný a lýkovec jedovatý. ( 2.5 Působiště Eduarda Štorcha Eduard Štorch Z Libovic pochází manželka spisovatele Eduarda Štorcha Božena, rozená Vávrová / /. Když si Štorch v nedaleké sousední vesnici Lobči zařídil své letní sídlo, netušil, jaké překvapení ho čeká. Jeho chata stála přímo na rozsáhlém, dosud neprobádaném nalezišti. Se svými žáky tady našel mnoho pazourků. Pro mládež dokonce uspořádal soutěž ve sběru pazourků a ocenil nejlepšího sběrače kopacím míčem, další dvě místa ocenil knihou. Ihned navázal spolupráci s moravským badatelem prof. Karlem Absolonem z Brna. Posílal mu vybrané pazourky, neboť chtěl, aby je nějaký dobrý kreslíř zobrazil a připravil tak podklady pro vydání jeho odborné knihy o Lobči. Profesor Karel Absolon, kterého Štorch nadchl pro tuto publikaci, se snažil Štorchovi přispět odborně i finančně. Roku 1944 měl Štorch již na Lobči přes pět tisíc pazourků, množství kamenných mlatů, klínů a neolitických střepů. Byl to tehdy jedinečný materiál a Štorch nepřestával doufat, že se mu podaří Lobeč proslavit. Uvažoval dokonce o zřízení muzea, ale velmi brzo si uvědomil, že tak důležité nálezy nemohou být skryty na malé vesnici, nýbrž že tyto věci 23

24 patří do řádného krajského muzea, kde by byly přístupné studiu odborníků. Roku 1949 je zhotoveno již 1150 nákresů, podle nichž malíři nakreslili 680 obrázků. Profesor Absolon píše Štorchovi, že to bude jedno z největších typologických děl v prehistorii světa. Eduard Štorch už má vymyšlený i název knihy Neolitické sídliště v Lobči u Mšena. Ani po deseti letech práce se však nedařilo Štorchovi a Absolonovi jejich dílo dokončit. A po návštěvě dr. Neústupného v Národním muzeu jiskřička naděje zhasla definitivně. Prohlásil, že na vydání knihy o Lobči nelze pomýšlet, jelikož nalezený materiál je archeologicky bezcenný povrchový sběr. Jedině cenné jsou nálezy učiněné Státním ústavem archeologickým ve vykopaných jámách. Nic nedal na Štorchovi námitky, že nálezy jsou shodné a za léta sbírání se na povrch díky obdělávání půdy dostaly i nálezy hlubší a doporučil mu nasbíraný materiál rozdat muzeím a školám v okolí. A tak jediné, co bylo literárně zpracované z této oblasti, byl pravěký román Mineheva o lobečské osadě a mšenské krajině. Své archeologické nálezy z tohoto kraje poslal Štorch Severočeskému muzeu v Liberci, od kterého dostal 5. října 1953 děkovný dopis. Tato sbírka je dodnes uložena v depozitáři muzea a je zainventována pod čísly: P střepový materiál, pazourky, zlomky sekeromlatů, několik bronzů, mazanice toto je materiál z lokalit Lobeč, Skalsko, Spikaly. (Kettner, 2011) P lokalita Lobeč střepový materiál, kamenné nástroje, pazourkové úlomky a nástroje P lokalita Lobeč větší množství silexových nástrojů P Lobeč střepový materiál různých kultur /vypíchaná, lužisko-knovízská keramika/, kamenné kopytovité sekerky, pazourky, mikrolitické a silexové nástroje P Lobeč pazourková jádra. ( Sellner, 1982) 24

25 Pazourek Pazourek je tvrdá sedimentární kryptokrystalická forma křemene zařazená mezi odrůdy chalcedonu. Pazourek je obvykle tmavošedý, modrý, černý nebo temně hnědý a často se skelným vzhledem. Vyskytuje se převážně ve formě pecek (mandlí, konkrecí, uzlin) i větších objemů uvnitř usazených (sedimentárních) hornin jako jsou křídy a vápence. Způsob vzniku pazourku není dosud jasný, i když zdá potvrzeno, že je výsledkem chemických změn při tvorbě sedimentárních hornin pod tlakem při procesu diageneze. Jedna teorie praví, že gelovitý křemičitý materiál vyplňuje dutiny v sedimentu a v nich zkřemení. To by vysvětlovalo složité tvary, ve kterých se přirozený pazourek v přírodě vyskytuje. Pazourek byl pro své relativně snadné opracování a lasturnatý lom jedním z nejvíc užívaných materiálů pro výrobu kamenných nástrojů v době kamenné. Byl zpracováván štípáním na tenké ostré štěpiny, které tvořily ostří primitivních nástrojů, například pěstních klínů, hrotů šípů apod. (WIKIPEDIA otevřená encyklopedie, 2012) Pazourky v muzeu Lobeč 25

26 3 PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ Už Jan Amos Komenský ( ), poslední biskup Jednoty bratrské, český teolog, filosof, pedagog a spisovatel ve svém díle Scholaludus (Škola hrou) vyzdvihuje osobnost dítěte. Upozorňuje na vnitřní potenciály dítěte a možnost jeho rozvoje. Poukazuje na významnou roli dítěte v procesu učení. V evropském prostředí byl prvním, kdo zdůraznil důležitost hry a vyslovil se proti specializaci a mechanizaci učení. Četla jsem mnoho definic, co je a co není projektové vyučování. Není jednoduché to jednoznačně vymezit. Podle mého názoru nejvýstižnější je následující definice J. Kratochvílové (2006): Projekt je komplexní úkol (problém), spjatý s životní realitou, s nímž se žák identifikuje a přebírá za něj odpovědnost, aby svou teoretickou i praktickou činností dosáhl výsledného žádoucího produktu (výstupu) projektu, pro jehož obhajobu a hodnocení má argumenty, které vycházejí z nově získané zkušenosti. Poukazuje nejen na komplexnost řešeného úkolu, jeho propojenost se skutečným životem, aktivní přístup žáka, vztah teoretické a praktické činnosti tedy totéž, co již výše zmiňovaní autoři, ale zároveň zdůrazňuje vnitřní ztotožnění se žáka s výsledkem činnosti, nový postoj, změnu, ke které dochází v osobnosti žáka na základě nové zkušenosti. 3.1 Principy projektu H. Kasíková uvádí tyto principy projektu (1993, s.9, 1997, s ; zkráceno): 1) Potřeby a zájmy dítěte: V projektech se uskutečňuje zejména dětská potřeba aktivního střetávání se světem, potřeba nových zkušeností, poznatků a schopností a potřeba vlastní odpovědnosti a spoluodpovědnosti za práci. 2) Aktuálnost situace: V projektech přichází šance vyrovnat se s reálnými problémy do hloubky i šířky, v jaké si žáci přejí. Podněty, s kterými se pracuje ve škole, jsou aktuální tím, že přicházejí ve smyslu nyní a zde. Přicházejí z osobní situace jednotlivce, ze školního prostředí, ale i z blízkého či širšího společenství. 26

27 3) Interdisciplinarita: Projekty svou podstatou nabízejí celistvé poznání, jsou tudíž i hodnotným prostředkem překonávání izolace jednotlivých informací i celých předmětů. V projektu se mohou propojit a vzájemně obohatit ty disciplíny, které byly tradičně považovány za oddělené, sobě vzdálené např. umělecké a přírodovědné obory. 4) Seberegulace při učení: Plánování i realizace projektu spočívá především na bedrech žáků - na jejich řídící i sebeřídící činnosti. I když s podnětem pro projekt může přijít i učitel, jsou to žáci, kteří tím, že na téma kývnou, přebírají odpovědnost v realizaci projektu. Učitelská role se v projektovém vyučování mění z role řídící na konzultační. Projekty nabízejí zcela přirozeně možnost učit se, učit se. 5) Orientace na produkt: Projekt míří co nejvíce k životu, kde práce, činnost přináší také produkt, a stvrzuje tak smysl učení. Proto projektové vyučování vyžaduje dokumentaci průběhu i výsledku učení, jejich prezentaci pro školu i mimo školu (záznam do diářů, prezentace na nástěnkách, výroba projektových map, foto a videodokumentace, portfolia, vyrobené předměty, nástroje apod.). 6) Skupinová realizace: Vyučování v projektech znamená přirozené propojení činnosti dětí ve smysluplné týmové práci. Skupiny mohou být věkově homogenní (stejnorodé) i věkově heterogenní (různorodé). 7) Společenská platnost: Projektové vyučování může být jedním z můstků propojujících život školy se životem obce, města, širšího společenství. 3.2 Charakteristické znaky projektu Josef Valenta o projektech uvádí: Zázemím projektů je idea souhrnně pojmenovatelná jako koncentrace. Koncentrace ve smyslu stanovení společných jader, základů, situací či jednotících myšlenek, (Valenta, 1993, s.4) Projekt se tudíž vždy točí kolem nějaké ústřední myšlenky, jádra tématu. Na základě předešlého výčtu definic a popisů shrňme charakteristické znaky projektu: 27

28 Projekt je tedy úkol: - komplexního charakteru - respektujíce potřeby a zájmy dítěte - vycházejíc ze skutečného světa, praktických potřeb, aktuální situace - soustředěný kolem určité myšlenky, jádra tématu, - směřujíce k určitému cíli, k vytvoření konkrétního produktu - na jeho řešení se žáci aktivně podílejí a za jehož řešení přijímají zodpovědnost - v něm učitel má pozměněnou roli roli konzultanta - rozvíjejíc celou osobnost dítěte - rozvíjejíc týmovou práci, spolupráci, komunikaci Shodně definují projektovou metodu J. Valenta (1993, s. 5) a J. Kratochvílová (2002, s.5), liší se pouze svými formulacemi. Dle mého názoru mi je bližší vyjádření J. Kratochvílové, proto vycházím z něj, pouze je doplňuji v některých bodech Valentou. Obecně lze říci, že projektová metoda představuje promyšlenou a organizovanou učební činnost, směřující k určitému cíli. Smysl projektu a veškerá činnost v jeho rámci vychází z potřeb žáků i pedagogů. Rozvíjí osobnost žáka a vede ho k přijímání odpovědnosti za výsledek činnosti. Prostřednictvím praktické činnosti, zkušenosti a využití teorie motivuje žáka k učení a přispívá k rozvoji žákova sebepojetí. Například Valenta (1993, s.2-7) používá termíny projekt a projektová metoda jako synonyma. Uvádí několik definic projektové metody, přičemž jeho následně uvedený výčet obsahuje současně definice projektů i projektové metody různých autorů, které vzápětí opět shrnuje jako projektovou metodu. 28

29 3.3 Vlastní dělení projektů Na závěr této kapitoly bych ráda uvedla dělení projektů, vytvořené na základě hodnocení různých autorů. Vycházím z hledisek projektů J. Kratochvílové. Projekty tedy můžeme členit podle různých hledisek takto: - podle účelu: problémové, konstruktivní, hodnotící, drilové - podle navrhovatele: iniciované žáky, učitelem, žáky a učitelem (učiteli) - podle počtu zúčastněných: individuální, kolektivní (skupinové, třídní, ročníkové, víceročníkové, celoškolní), kombinované umožňující spojit společné aktivity s individuálními - podle času: krátkodobé (několik hodin až dva dny), střednědobé (tři dny až dva týdny), dlouhodobé (několik týdnů nebo měsíců) - podle místa: školní, domácí, kombinované - podle velikosti: malé, velké - podle oboru: jednopředmětové, mezipředmětové - podle charakteru: s převážně teoretickým zaměřením, s převážně praktickým zaměřením V našich školách se nejčastěji uskutečňují projekty krátkodobé i střednědobé. Vyjímkou jsou projekty dlouhodobé např. celoroční projekty Základní školy Ivančice-Řeznovice, které jsou úpravou výchovně-vzdělávacího procesu a realizují se ve škole po celý školní rok. Ústřední téma vyplývá z potřeb dětí, školy, rodičů a komunity. (Kratochvílová, 2002, s.5) Motto: "Vyprávěj mi a já to zapomenu, ukaž mi a já si vzpomenu. Nech mě vytvořit a já ti porozumím. Dítě není sud, který je třeba naplnit, ale pochodeň, která musí vzplanout a hořet." Konfucius / př. n. l./ 29

30 Metodika práce 3.4 Popis projektu Cílem této práce je vytvořit projekt na téma Vrátenská hora v pravěku a dnes. Projekt, který přiblíží dětem I. stupně region, ve kterém žijeme nejen my, ale žili v něm i naši velmi dávní předci. Žáci se zde naučí poznávat, pozorovat a vnímat své okolí, ověří si uvedená fakta vytvořeným projektem. Rozvinou si fantazii a tvořivost při pracovních činnostech, získají praktické dovednosti. Vyzkouší si spolupráci ve skupině. Tabulka charakteristiky projektu: Podle účelu: Podle navrhovatele: Podle počtu zúčastněných: Podle času: Podle místa: Podle velikosti: Podle oboru: Podle charakteru: problémový kombinovaný (iniciovaný žáky a učitelem) kolektivní (ročníkové) střednědobý (5 dní) kombinovaný malý mezipředmětové převážně s praktickým zaměřením 30

31 Cíle projektu: Projekt je zaměřený na vlastní prožitek z doby pravěkých lidí. Žáci si vyzkouší, jak je velmi těžké žít bez veškerých dnešních vymožeností. Jak je důležité žít v souznění s přírodou, naučí se ji poznávat a vážit si jí. Projekt je rozdělen do 5 dnů, v kterých si děti vyzkouší, jak se udržuje oheň, výzdobu ošacení, sběr plodin, práci s hlínou, výrobu loveckých zbraní atd. Motivací pro každý den jsou úryvky z knihy Eduarda Štorcha - Minehava. Tuto knihu četli žáci ročníku jako mimočítankovou četbu po celý školní rok. Obal knihy Minehava Vlastnoruční věnování a podpis Eduarda Štorcha 31

32 OBSAH KNIHY MINEHAVA Mor Šťastná chvíle je dcerou Bouřňáka, náčelníka rodu Medvědů, žijícího na svazích Letné tam, kde se Brusnice vlévá do Velké řeky /Vltavy/. Celou vesnici tam ohrožuje zlý medvěd a náčelník slíbil Šťastnou chvíli za ženu tomu, kdo medvěda zabije. To se podařilo Silnému bobrovi ze sousedního rodu Bobrů. Celá vesnice oslavuje toto vítězství. A i přes protesty Šťastné chvíle, která si původně myslela na Sokolí oko z rodu Sokolů, se všichni těší na svatební hody. Ty se však nakonec přece jen nekonaly, protože na rod udeřil mor. Bylo sucho, zvířata neměla co žrát, a tak hynula. Jejich těla nestačili ani vlci žrát, a proto se nákaza rychle šířila, lidé umírali, dokonce i náčelník Bouřňák. Ani čaroděj rodu svým zaříkáváním nic nezmohl. Vinu dával všem, kteří se podíleli na zabití medvěda, proto navrhl k usmíření Zlého ducha obětovat náčelníkovu dceru. Mor řádil i v sousedním rodě Bobrů, a proto se Silný bobr rozhodl opustit rodové území a vydat se hledat novou zemi. K odchodu získal i další čtyři druhy Noháče, Koktu, Černého bobra a Plachého bobra. Chtěl, aby s nimi odešla i Šťastná chvíle, ta však nechtěla opustit svůj rod. A tak ji i přes její odpor unesl. Naložili ji do lodi k Silnému bobrovi, ostatní se nalodili do dalších dvou lodic, a vypluli po proudu Velké řeky. Dokonce přibrali i psíka, který nechtěl Šťastnou chvíli opustit, a plaval za nimi ve vodě. Když proplouvali územím Sokolů míjeli Sokolí oko, který zde chytal ryby. Zahlédl Šťastnou chvíli v lodici a snažil se ji zachránit. Loď ale nedohonil. Řeku zde bedlivě hlídali, a tak za proplutí museli zaplatit kožešinami, kamennými mlaty a sekerkami. Dále míjeli hradiště Řivnáč. Tudy se jim však podařilo proplout, aniž by si jich stráže všimly. Putování Šťastné chvíle V noci dostala Šťastná chvíle horečku a celý den ležela v lodici malátná, s třesavkou a vykašlávala krev. Na noc se všichni usadili na břehu řeky u ústí Pšovky do Labe. Ráno se přichystali k odjezdu, ale Šťastnou chvíli se Silný bobr rozhodl již do lodi nebrat. Nechali ji ležet na břehu a všichni ji zanechali kousek jídla a v hliněném šálku vodu. Byly to dárky, které se podle obyčeje obětují mrtvým. Nemocná dívka se ještě z posledních sil zvedá a volá za nimi, ale klesá do vody, jen psík u ní věrně zůstal. Druhý den ráno se Šťastná chvíle probrala, chladná voda ji zbavila horečky. Po pár dnech se uzdravila natolik, že mohla vyrazit podle břehu Pšovky hledat lidi. Když po čase 32

33 narazila na dva chlapce hlídající pasoucí stádo, měla radost, ale zjistila, že to jsou surovci, kteří ji zbili, a ona opět omdlela. Probrala se a opět sama pokračovala v cestě. Kochá se krásnou okolní přírodou, když zaslechne vytí vlků. Ti útočili na krávu s telátkem. Snažila se je větví odehnat, a když přilákala pozornost vlků, kráva vlky rozdupala. Telátku již nepomohla, spadlo ze skály a zaklínilo se mezi stromy. Šťastná chvíle naporcovala maso pazourkovým nožíkem, který měla stále s sebou. Po velikém úsilí se jí podařilo rozdělat oheň, a tak maso udila a sušila do zásoby, z telete zůstaly jen kosti a kůže. Za tu dobu se ji podařilo i ochočit krávu, která neustále hledala telátko. Šťastná chvíle měla tedy i mléko. Po pár dnech opět vyrazila na cestu. Po třech dnech putování musela opustit tok Pšovky, všude se rozprostíral močál. Vydala se prosluněným údolím, až dorazila k osadě sokolího rodu na Pustém vrchu. Tady zrovna probíhal obřad. Maje, dceři Sivé sokolice, se narodilo děcko, které ji při kojení kousalo. Jelikož si to nikdo neuměl vysvětlit, čaroděj rodu Vivaša usoudil, že děcko, posedlé zlým duchem, je potřeba obětovat, aby nestihl trest celý rod. A Sivá holubice, bába rodu, s tímto řešením souhlasila. Celý rod se shromáždil u posvátného jezírka, kde vyčnívalo ze země velké ploché skalisko, které rod používal jako obětní oltář. Na ten přihlížela mocná Velbába, ochranné božstvo rodu, v podobě velikých kamenů postavených na sebe. Uprostřed tohoto shromáždění se náhle objevila dívka sedící na krávě. A jelikož se usmívala, ale neodpovídala na žádné otázky, nazvali ji Minehava, což znamenalo Usměvavá. Kněž Vivaša vysvětlil její přítomnost tím, že je to dobré znamení od božstva a podal dívce děcko. Minehava mu jemně vytrhla předčasně vyrostlé zoubky a podala děcko matce s tím, že je vyléčené. Vivaša, zcela okouzlen dívkou, prohlásí, že božstvo je usmířeno. Náčelník navrhl dívce, aby zůstala, a tak si ji slavnostně vedli do vesnice, když tam na návsi zahlédla vracející se Bobry z lovu. Všichni byli překvapeni, že opět vidí dívku, kterou zanechali umírat na břehu. Nečekaní spojenci Bobři se do osady dostali společně s kupci, které potkali na řece a prozradili jim, že v osadách dole po proudu řádí černá smrt. A jelikož na kupce čekali chlapci ze sokolího rodu a přemluvili je, aby šli se zbožím, hlavně pazourkovými peckami, k nim do osady, šli s nimi a nyní tábořili poblíž osady. Hlavní kupec Aržun však ležel nemocný. Cestou do osady spadl ze skály a zlomil si nohu a rozrazil hlavu a Vivaša si s jeho uzdravením nevěděl rady. Za nemocným kupcem přichází Žvejkal, mistr v opracovávání pazourkových pecek, a chce koupit pazourky. Tři rance s tímto zbožím se ale z kupcova stanu ztratily. 33

34 Náčelník nechal prohlédnout celou osadu i okolí, nic se ale nenašlo. Kupec se zlobí, ale je zesláblý, už nic nezmůže, proto se svěřil Silnému bobrovi, že je vyzvědačem svého kmene. Poslal ho za svým synem Gelsou, aby napadl zdejší rody a zabral jejich stáda. Silný bobr byl hrdý na úkol, který dostal a šel přemluvit Minehavu, aby odešla s ním. Ta to však odmítla. Sivá sokolice vysvětlila Bobrovi, že Minehava je nyní členem rodu, a tady platí, že muž se stěhuje do rodu své ženy. Bobra to velice rozzlobilo a prohlásil, že když nemůže mít Minehavu on, ať si ji raději vezme ďas. Vivaša se bojí, že zavolala Zlého a stihne je trest. Proto rozhodl, že musí podstoupit zkoušku. Od setmění až do rozednění bude celou noc přivázána k dubu u obětiště. Celý rod v čele s Vivašou předali Minehavu při slavnostním obřadu Zlému Běsu. Pokud přečká zápas s ním a ráno bude živá, Silný bobr již na ni nebude mít žádné právo a ona zůstane členkou jejich rodu. V tu samou dobu přicházejí na území Sokolů i Sokolí oko s Havranpírkem. Hledají pro svůj rok nové pastviny. Nic netušící se zapletli do řešení sporu mezi rodem Zubrů a Sokolů. Jejich zásluhou rod Sokolů zvítězil, ale rod Zubrů žádal jejich vydání nebo místo nich pazourkové pecky. A tak se z obou stávají zajatci a jsou připoutaní ke stromu v osadě. Havranpírkovi se podařilo utéct a v noci přišel osvobodit i Sokolí oko. Ten však neutekl, našel Minehavu přivázanou ke stromu, a protože byla po noční bouřce prostydlá, navršil na ni suché jehličí a listí. Vyzvedl z posvátného jezírka pazourkové pecky, které tam předtím Havranpírko objevil, a navršil je před Velbábu. Pak se vrátil ke svému stromu. Ráno strážci běželi probudit náčelníka s tím, že se stal zázrak. Oba zajatci sedí pod stromy zbavení pout a jsou živí. Všichni šli poděkovat Velbábě za její ochranu a tady objevili pazourkové pecky, tedy další zázrak. A jelikož si Zlý Minehavu nevzal, stala se členkou rodu a Bobři museli opustit území rodu Sokolů. Pazourkové pecky odevzdali rodu Zubrů, a tím byl spor mezi rody urovnán. Bobři se společně s kupci vrátili zpět domů. Aržunovu synu Gelšovi namluvili, jak je Sokoli okradli a zavinili kupcovu smrt. Gelša svolal pomoc sousedních kupeckých osad a vydali se na loupežnou výpravu. Sokolí oko se usadil v osadě Sokolů a postupně si získal vážnost. Jednoho dne přiběhl spolu s ostatními chlapci zpět do osady a volá, že hoří osada rodu Zubrů, usazení v místě, kde je nyní Skalsko. Náčelník poslal Sokolí oko s několika muži na výzvědy, zároveň nařídil sehnat dobytek a připravit se do boje. Muži se vypravili proti nepříteli, ten však 34

35 postupoval ze dvou stran a napadl jejich osadu. Museli odevzdat mnoho kožešin, pšenice, sušeného masa a dobytka a také i sousední rody byly oloupeny. Postupně to pečlivě zabalené posílali kupci do své země cestou přes hluboký hvozd pod Bezdězem. Silný Bobr však nebyl spokojen, dokud nezíská Minehavu. Donutil Minehavu, aby žila v jeho blízkosti. Sice ve vlastní chýši, ale ve společnosti vetřelců. Potom lstivým úskokem zajal Sokolí oko a prohlásil ho za podněcovatele odboje proti nim. Kupec Gelša nařídil jeho potrestání pro výstrahu všem. Silný Bobr nařídil postavit ohradu, do ní vehnal dva býky a Sokolí oko. Ten se statečně bránil a v nejtěžší chvíli mu Minehava přišla na pomoc. Rozdivočelí býci prolomili ohradu a i se Sokolím okem na hřbetu utekli do lesa. Sokoli, vidíc statečnou Minehavu, se konečně rozhodli k odporu proti vetřelcům. Sokolí oko, kterého mezitím setřásl býk v lese, se šťastnou náhodou setkal se svým druhem Havranpírkem. Ten se po útěku ze zajetí vrátil k Velké řece a nyní vedl zbylé členy rodu Havranů a Sokolů na území k Pustému vrchu. Sokolí oko s Havranpírkem a pár členy jeho družiny se vydal pronásledovat Silného bobra. Ten unikal, ale neznal tak dobře okolní krajinu, schoval se v jeskyni, která skrývala pramen. Silný bobr se zde utopil. Náhlá pomoc Mezitím na Pustém vrchu Sokoli vytlačovali ze svého území vetřelce. Ti ale před sebou hnali všechen nashromážděný dobytek. Sokolové již byli bezradní, když tu se před stádem náhle objevili Sokolí oko s Havranpírkem a muži, které přiváděl od Veliké řeky. Pomohli zahnat nepřátele za hranice jejich rodového území. Večer u táborového ohně Sokolí oko vypověděl, proč všichni přišli, a kdože vlastně jsou. Radost z vítězství kazila jen smrt náčelníka. Rod si zvolil za nového náčelníka Sokolí oko a jeho lid rozšířil obyvatele na Pustém vrchu. V čele rodu se mu podařilo přesvědčit muže, že je potřeba se více věnovati práci na poli a nenechávat tuto práci jen ženám, protože tak zajistí stálé živobytí a nebudou závislí pouze na množství ulovené zvěře. Změnil též rodový řád. Doposud odcházeli z domova do cizích rodů muži. Dívky zůstávaly doma a přiváděly si muže z cizích rodů. Ti pak nebránili dostatečně jednotně sokolí totem. Proto bylo nyní zavedeno, že do rodu si přivádějí své ženy muži a dívky odcházely do ostatních rodů za výkupné. Havrani se spojili s rodem Zubrů a společně pronásledovali Gelšu s ukradeným dobytkem a kořistí. Přepadli je u kopce Komošína, kde byli utáboření na noc. Lupiče zahnali a při oslavách Zubři Havranům nabídli, že se s nimi rozdělí o rodové území. A tak Zubrům zůstalo území na levém břehu potoka od Sudoměře přes Hrádek až po Spikaly a Havranům druhá strana potoka se Skalskem. ( Štorch, 1950 ) 35

36 MAPA DĚJE KNIHY MINEHAVA Pustý vrch sídliště rodu Sokolů Zde našla Minehava krávu Skramuský důl odtud přišli Sokolí oko a Havranpírko Rokle u Trnové zde zahynul Silný bobr Vrch Komošín zde dohonili muži z rodu Havranů a Zubrů nepřátele a odvedli si zpět svůj dobytek Území rodu Zubrů ponechali si levý břeh potoka od Sudoměře přes Hrádek až po Spikaly s volným napájením dobytka v potoce pod Hrádkem Území rodu Havranů Zubři jim postoupili pastviny na jih od údolí Skalského potoka, po celé širé náhorní planině se Skalskem a s napajedlem dobytka v rokli Svilně naproti Kováni 36

37 Shrnutí knihy: 1/ Lidé si neumí sami vysvětlit různé přírodní úkazy, proto je přisuzují zlým nebo hodným duchům. 2/ V knize se vysvětluje výroba některých nástrojů za použití pazourků. 3/ Popis, jak dovedli využít veškerých částí zabitého zvířete. 4/ Popis směňování věcí 5/ Popis přechodu od lovu a pastevectví k zemědělství 6/ Rody byly pojmenovány podle zvířat, osoby dostávali jména podle činů nebo vlastností 7/ Soužití s přírodou znalost stromů, keřů a květin Eduard Štorch / / Eduard Štorch, významný ostroměřský rodák, se narodil jako druhý syn Anně a Vojtěchu Štorchovým. Otec pracoval jako správce vodárny. Přestože si Ostroměře příliš neužil, protože se rodina často stěhovala, velmi rád vzpomínal na romantiku říčky Javorky, kde jako malý chlapec chytával raky. V pozdějším věku se mu stala Ostroměř a její okolí inspirací a pramenem pro jeho spisovatelskou a badatelskou činnost. V Hradci Králové absolvoval reálku a učitelský ústav. Své učitelské povolání vykonával na řadě škol ve východních a severních Čechách /v Třebechovicích, Malově Lhotě, Dolní Dobré Vodě u Hořic, Hostomicích u Duchcova a v Mostě/.V roce 1903 ho přijala do zaměstnání pražská městská rada. V Praze se usadil trvale, vyučoval na různých školách a pracoval i v různých dětských zařízeních. Eduard Štorch byl výborným pedagogem. Od svého mládí byl Štorch veřejně velmi činný a měl všestranné zájmy. K nejvýznamnějším oblastem jeho zájmů patřily archeologie, činnost pedagogická, spisovatelská a novinářská. Od začátku své učitelské dráhy zároveň rozvíjel osvětovou činnost. Napsal velké množství článků politických, naučných a odborně pedagogických, bezpočet krátkých zpráv kulturních a sportovních /lyžařských/. Právě pro své politické články musel opustit některé školy, kde vyučoval. Při působení 37

38 na Mostecku napsal studii o dětech v severočeském uhelném revíru, kterou otiskoval T. G. Masaryk v Naší době. Na pedagogickém poli usiloval o spojení školy s pobytem dětí v přírodě. Vodil pražské děti o nedělích do přírody okolo Prahy, vedl kursy plavání, bruslení a skautský tábornický oddíl. O prázdninách pro ně pořádal laciné zájezdy k moři do Jugoslávie a v zimě lyžařské zájezdy do hor. Organizoval a vedl také četné lyžařské kurzy pro učitele a mládež. Skutečnou školu v přírodě prakticky vyzkoušel v letech ve své proslulé Dětské farmě, kterou vybudoval z vlastních prostředků na Libeňském ostrově. Štorch jako vynikající pedagog bojoval také za reformu vyučování dějepisu. Chtěl žákům dějepis co nejvíce přiblížit tak, aby se neučili jen data a strohá fakta, ale poznávali celkový život té doby. Ve 30. letech 20. století napsal s Karlem Čondlem trojdílnou učebnici Pracovní učebnice dějepisu pro školy měšťanské, jež byla na svou dobu velmi pokrokovou. Velký zájem o archeologii se u Štorcha projevil již v mládí, kdy se jako mladý učitel účastnil řady archeologických výzkumů. Archeologii studoval u prof. Lubora Niederla. Za 1. světové války byl Eduard Štorch zařazen do vojenského zdravotnictví. Poté tři roky působil jako školní inspektor v Bratislavě, ale pak opět pracoval v Praze. Po vážném úrazu Eduard Štorch částečně oslepl a roku 1939 odešel do penze, kde se v dalších letech věnoval literární tvorbě pro děti a mládež. Na základě své výzkumné a sběratelské archeologické činnosti v Praze a okolí napsal dvě odborná díla Praha v pravěku /1916/ a Praha v době předhistorické /1921/ a jeho byt v Libni mu byl malým muzeem. Jelikož studoval i jiné vědní obory /biologii, etnografii /, napsal další naučná díla Vývoj tvorstva a vznik člověka /1912/, První lidé v Čechách, Počátky života zemského, Původ náboženství aj. Avšak největší slávu a nesmrtelnost mu přinesla činnost beletristická. Poutavou a zábavnou formou v podobě románu či historické povídky zpracoval nejstarší období našich dějin. První knížkou pro mládež byla v roce 1907 Člověk diluviální, vypovídající o životě pravěkého člověka. Se znalostí dětské psychiky a nesporným vypravěčským talentem Eduard Štorch obohatil českou literaturu pro děti a mládež knihami na opomíjená témata z doby pravěku i z dalších dějinných období. Na základě archeologických nálezů dovedl vyprávět poutavé děje a vyvolávat obraz dávného života obyvatel zvláště v okolí dřívější Prahy. (WIKIPEDIA otevřená encyklopedie, 2012) 38

39 Příběhy z doby kamenné: Lovci mamutů 1907, kniha o době kamenné ve dvojí podobě pro děti a s výkladem pro učitele. Autor ji později několikrát přepracoval a stala se jeho nejznámějším dílem. Román vypráví o životě pravěkých lovců z období mladšího paleolitu. Na toto dílo navazují ještě další knihy. U Veliké řeky 1910, kniha se odehrává v povodí Veliké řeky, nynější Vltavy, v pražské kotlině před pěti tisíci lety Osada Havranů 1930, vyprávění o životě a příhodách členů osady Havraního rodu, které se odehrávají v mladší době kamenné Statečné mládí 1946, příběhy hochů v pravěku Minehava 1952, dobrodružný román z doby neolitu na přelomu matriarchálního a patriarchálního řádu Příběhy z doby bronzové a železné: Čarodějův učedník 1910 Bronzový poklad 1932, příběh z doby bronzové byl inspirován nálezem bronzových jehlic pravěkých obyvatel na Sedlčansku Junáckou stezkou 1934, příběhy z doby železné Příběhy z počátků slovanského osídlení Moravy a Čech až po začátky křesťanství: Volání rodu 1934, dobrodružné vyprávění popisující příchod praotce Čecha Bohatýr Vratislav 1917 Libuše a Přemysl 1919, vyprávění o tom, jak se sedlák může stát českým knížetem O Děvín a Velehrad 1939, román z doby Velkomoravské říše 39

40 Hrdina Nik 1934, dobrodružný román z doby vpádu Avarů do Čech a z období Sámovy říše vrcholící bitvou u Wogastizburgu Zlomený meč 1932, historický román z období počátku našeho letopočtu líčící boj markomanských kmenů na našem území vedených králem Marobudem proti římskému impériu Zastavený příval 1940, historický román zachycuje vpád franského vojska roku 805 na naše území Meč proti meči 1946, povídka o boji polabských Slovanů Štorchovo literární zpracování podněcovalo různé ilustrátory, kteří doplňovali jeho knihy obrázky z vyprávěných příběhů Z. Burian, J. Konůpek, O. Sekora a další. Řada jeho knih získala ohlas i ve světě. Byly přeloženy do mnoha cizích jazyků a některé byly, i zfilmovány. Písemnou pozůstalost a knihovnu odkázal Štorch Městskému muzeu v Hořicích. Písemnosti byly v roce 1977 předány do literárního archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, kde byly odborně zpracovány. Sbírky ze svého pražského bytu odkázal Národnímu muzeu. Eduard Štorch zemřel 25. června v Praze. Jeho hrob se nachází v obci Lobeč. ( ( 3.5 Celková struktura projektu Projekt je rozdělen do 5 dnů, které zahrnují jednotlivé činnosti pravěkých lidí. 1. den: (návštěva muzea E. Štorcha v Lobči, vyprávění o pravěku, film - Osada havranů, vymyšlení pravěkého jména, názvy tlupy,pokřik,důležitost ohně, obtisky rukou podpis) 2. den: (ozdoba ošacení, poznávání plodů, dojení, mletí obilí, výroba pokrmu) 3. den: (práce s hlínou, výroba talismanů, směnný obchod, výstava výrobků) 4. den: (výroba zbraní na lov zvěře oštěp, prak atd.) 5. den: (výprava na Vrátenskou horu, putování za skalními malbami, orientace v lese) Děti budou prožívat, sledovat, objevovat, hrát hry a hlavně tvořit, experimentovat a používat výtvarné techniky. Budou se učit spolupráci, komunikaci při společném řešení úkolů. 40

41 3.5.1 Plánovaná časová dotace Žáci budou 5 dní na škole v přírodě sledovat okolní přírodu, seznamovat se s životem pravěkých lidí na tomto území. Vyzkouší si, jak těžké bylo v dávných dobách najít obživu, udržet oheň a vše, co k té době patřilo Cílová skupina Projekt je určen žákům I. stupně malotřídní základní školy, věková skupina 6 12 let. Téma navazuje na předešlé projekty poznávání našeho regionu, které jsou zařazeny do RVP. Poznávání přírody a historie nejbližšího okolí, činnost člověka a její vliv na životní prostředí. 3.6 Rámcově vzdělávací plán RVP ZV není učebními osnovami. Stanovuje vzdělávací obsahy, tedy učivo a předpokládané výstupy, ale dovoluje školám a učitelům s obsahem manipulovat a přizpůsobit jej svým možnostem a potřebám. To je nezbytné například při modifikaci učiva pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami nebo při práci s žáky nadanými. Potřeby žáků jsou zde na prvním místě a v souladu s nimi se na učivo nahlíží globálně. Povoleno je účelné propojování předmětů, pestrá škála metod a forem práce a veškeré kreativní pokusy o atraktivnější a efektivnější výuku. Výstupy jsou vymezeny pro jednotlivá období, přičemž je povinná školní docházka rozdělena do třech etap první období je ročník, druhé období ročník, třetí ročník. Výstupy mají praktický charakter, dají se aplikovat v běžném životě, jsou ověřitelné. Mimo prvního období jsou očekávané výstupy závazné. Velkým přínosem RVP ZV českým školám by mohlo být prohloubení spolupráce mezi pedagogy navzájem a také lepší komunikace mezi rodinou a školou. Problémy mohou nastat v případě přechodu žáka na jinou školu, jejíž ŠVP bude odlišný. Nejednotnost obsahů vzdělávacích oblastí může způsobit chaos a zkomplikovat žákovu adaptaci na novém místě. ( ) 41

42 RVP vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě. RVP vycházejí z koncepce celoživotního učení, formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání a podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání Klíčové kompetence Žáci rozvíjej své klíčové kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, občanské, pracovní, sociální a personální. Mít kompetenci znamená, že žák je vybaven souborem vědomostí, dovedností a postojů. Díky tomu je schopen zvládnout různé úkoly a situace. Kompetence k učení - Důraz je kladen na práci s textem, na vyhledávání informací a na jejich zpracování. Žáci využívají poznatky z různých vzdělávacích oblastí, čímž si na určité jevy vytvářejí komplexnější pohled. Žáci se naučí vyhledávat a třídit informace na základě jejich pochopení, používat obecně užívané termíny, znaky a symboly, samostatně pozorovat a experimentovat, získané výsledky porovnávat a vyhodnocovat. Kompetence k řešení problémů V projektu jsou uplatňovány prvky činnostního učení; žáci jsou vedeni pomocí problémových úloh k tomu, aby navrhovali adekvátní možnosti řešení. Žáci se naučí vyhledávat informace vhodné k řešení problému, využívat získané vědomosti k objevování různých variant řešení, samostatně řešit problémy, volit vhodné způsoby řešení a využívat k tomu vlastní úsudek a zkušenost. Žáci budou výsledky své práce prezentovat v multimediální učebně. Kompetence komunikativní Žáci jsou vedeni k tomu, aby se výstižně a kultivovaně vyjadřovali v ústním i písemném projevu, rozuměli různým typům textů a záznamů, obrázkových materiálů, naučili se naslouchat promluvám jiných lidí, porozumět jim, vhodně na ně reagovat, obhájit svůj názor a vhodně argumentovat. Naučí se využívat informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem, využívat získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných ke kvalitní spolupráci s ostatními lidmi. 42

43 Kompetence sociální a personální Během projektu budou žáci vedeni k tomu, aby byli schopni pracovat v týmu, utvářet příjemnou atmosféru v týmu, umět poskytnout pomoc nebo o ni požádat. Žáci se naučí diskutovat v malé i velké skupině, spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, respektovat různá hlediska a čerpat z toho poučení, oceňovat zkušenosti druhých lidí, vytvořit si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jejich důvěru a samostatný rozvoj. Kompetence občanské Důraz je kladen na enviromentální výchovu, která prolíná jednotlivými oddíly projektu. Kompetence pracovní -Tato kompetence se v projektu rozvíjí ve všech oddílech spolu s pracovními činnostmi. Zaměřujeme se na dosažení zručnosti žáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů, udržování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí; důležité je dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví Návaznost na RVP ZV (vzdělávací oblasti a průřezová témata) Člověk a čas Zkoumání minulosti, Pravěk Matematika a její aplikace Vztahy a práce s daty Informační a komunikační technologie - Zpracování a využití informací Jazyk a jazyková komunikace Dramatizace Umění a kultura Výtvarná výchova, hudební výchova Člověk a zdraví Tělesná výchova Člověk a svět práce Výroba keramiky Enviromentální výchova Vztah člověka a prostředí, Základní podmínky života Osobnostní a sociální výchova Osobnostní a sociální rozvoj, Rozvoj schopností poznávání Etická výchova Komunikace 43

44 Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v kterékoliv vzdělávací oblasti RVP ZV směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáka, ne jinak je tomu i u oblasti Člověk a jeho svět. Klíčové kompetence vedou žáky k: - utváření pracovních návyků v jednoduché samostatné i týmové činnosti - orientaci ve světě informací a k časovému i místnímu propojování historických, zeměpisných a kulturních informací - rozšiřování slovní zásoby v osvojovaných tématech, k pojmenovávání pozorovaných skutečností a k jejich zachycení ve vlastních projevech, názorech a výtvorech - poznávání a chápaní rozdílů mezi lidmi, ke kulturnímu a tolerantnímu chování a jednání na základě společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel soužití, k plnění povinnosti a společných úkolů - samostatnému a sebevědomému vystupovaní a jednání, k efektivní, bezproblémové a bezkonfliktní komunikaci i v méně běžných situacích, k poznávání a ovlivňování své jedinečnosti (možnosti a limitů) - utváření ohleduplného vztahu k přírodě i kulturním výtvorům a k hledání možností aktivního uplatnění při jejich ochraně - přirozenému vyjadřování pozitivních citů ve vztahu k sobě i okolnímu prostředí - objevování a poznávání všeho, co jej zajímá, co se mu líbí a v čem by v budoucnu mohl uspět - poznávání podstaty zdraví i příčin nemoci, k upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých. (RVP ZV, část C, s. 38) 44

45 4 VÝSLEDKY - VLASTNÍ PROJEKT Průběh projektu: den Motivační aktivita: Učitel dovede děti do Lobče, kde se nachází muzeum Eduarda Štorcha. Vyzve děti, aby ho následovaly a pozorně poslouchaly přednášku průvodkyně. Žáci se snaží uhodnout otázky, které jsou jim kladeny. Součástí prohlídky je i zhlédnutí filmu Osada Havranů. Pomůcky: film Osada Havranů, pracovní list Pracovní list: Po exkurzi v muzeu učitel rozdá pracovní list, kde žáci pracují ve skupinách. Ti mladší vybarví omalovánku pravěkého zvířete, spočítají pravěká zvířata a starší se snaží vyluštit křížovku a zaškrtat čtyřsměrku. 45

46 Úkol 1: PRACOVNÍ LIST 1. PRAVĚKÁ KŘÍŽOVKA 1. Zvíře, které dorůstalo výšky až 5m(pradědeček slona). 2. Jako podpis používali pravěcí lidé otisk..(doplň). 3. Surovina k výrobě kamenných nástrojů. 4. Důležitý pomocník pravěkého člověka a ochrana před predátory. 5. Křestní jméno spisovatele Štorcha. 6. Výjevy na skalách, zobrazující pravěká zvířata. 2. PRAVĚKÁ ČTYŘSMĚRKA Tabulka 11.PRAVĚKÁ KŘÍŽOVKA M A M U T O R H E V U D U P A R P A Z O U R E K O H E Ň D A O Ř Š E U A Š V V E T N M T O Ě E M Ě I R CH A K Ř E P M E D V Ě D N Najdi a vyškrtej tato slova: DŘEVO HROT KŘEMEN MAMUT MEDVĚD MINEHAVA MUZEUM OHEŇ OŠTĚP PAZOUREK PRAVĚK 46

47 3. PRAVĚKÁ OMALOVÁNKA 4. PRAVĚKÉ POČÍTÁNÍ spočítejte, kolik pravěkých zvířat je na obrázku Na obrázku je pravěkých zvířat. 47