Hranice bezúplatné citace a nezákonného vytěžování databáze na internetu

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Jan Menšík Hranice bezúplatné citace a nezákonného vytěžování databáze na internetu Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Jiří Čermák Katedra: Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 7. srpna 2009

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. 2

3 Obsah Slovo úvodem... 5 II. Základní technické pojmy... 9 HTML... 9 Odkaz (link) Webová stránka Doména example.com, example.cz Hotlink, inline linking Vodoznak (watermark) Index vyhledávače, Robot Crawler Deep link (hluboký, vnořený odkaz) RSS feed Proxy server Captcha Log webserveru Frames (HTML rámy) Robots.txt Webhosting HTTP (Hypertext Transfer Protocol) Mashup aplikace II. Právní normy Autorský zákon Osobnostní práva Majetková práva Výjimky a omezení práva autorského

4 Ochrana práva autorského Úprava smluvních typů, licence Zvláštní právo pořizovatele databáze Souběh ochrany, správní delikty, ustanovení přechodná a závěrečná ČSN ISO Bibliografické citace: Obsah, forma a struktura Bernská úmluva III. Současný reálný stav a výsledky šetření Obecné povědomí Dotazníkové šetření Shrnutí dotazníkového šetření Některé (časté) způsoby užití Citace na webových stránkách Vytěžování a zužitkovávání cizích databází Volné licence typu GNU/GPL, Creative Commons a obdobné Internetové vyhledávače Webové agregátory dat IV. Nejlepší (doporučené) praktiky Užití cizího díla formou citace Ochrana autorských práv Závěr Použitá literatura: English resumé

5 Slovo úvodem Užití cizích autorských děl, vytěžování databází, a problémy s tím vznikající jsou v současné době intenzivního rozvoje celosvětové internetové sítě stále důležitější téma, kterému se bohužel zatím nevěnuje dostatečná pozornost. Stále snadnější způsoby užití autorských děl na internetu, zejména webových stránkách, a četnost těchto jevů nejdou ruku v ruce s rostoucím právním povědomím jak laické, tak odborné veřejnosti. Diplomová práce se věnuje jen určité části problematiky, a to bezúplatné citaci a vytěžování databáze na internetu. Tedy otázkám, které jsou v praxi neustále nastolovány, respektive by měly být nastolovány. Je potřeba zkoumat nejen přístup a záměr uživatele (vytěžovatele), ale i způsoby sdělování děl majitelem. Žel bohu se tak často neděje a z dotazníků i nahodilého průzkumu stavu na českém internetu vyplývá, že právní aspekt je buď brán na zřetel minimálně, nebo vůbec. A není se čemu divit, když i profesionální média a zpravodajské organizace často chybují. Stále je možné vidět i v televizním zpravodajství přejímání cizích autorských děl s uvedením zdroj: Internet. Na druhou stranu praktické problémy s dohledáním skutečného autora, původního zdroje či licenčních podmínek jsou často velmi obtížné, ne-li rovnou nemožné. V diplomové práci se zaměříme právě na problematiku přebírání autorských děl na internetu, převážně přes webové stránky. Hranice, kdy jde ještě o bezúplatnou zákonnou formu citace a kdy se už jedná o nezákonné vytěžování databáze, není zcela jasná a zaslouží si pozornost. Cílem diplomové práce je pomoci stanovit pravidla pro určení mezí přebírání obsahu coby zákonné bezúplatné licence na internetu v České republice a tak alespoň dílčím způsobem přispět k řešení tématu, kterému u nás dosud bylo věnováno málo pozornosti. 5

6 Téma práce bylo vybráno s ohledem na autorovy osobní poznatky, že prostředí internetu je velká džungle, kde provozovatelé webových stránek autorská práva příliš neřeší. A to nejen amatérští tvůrci, ale i profesionálové. Chybí-li nějaký obrázek, nejjednodušší možnost je si jej někde vypůjčit, přičemž se většinou hřeší na to, že oprávněný autor nebude neoprávněné užití svého díla hledat a řešit. V nejhorším se obrázek odstraní a nahradí jiným, opět nelegálně užitým. Při získávání obsahu se obdobně nezřídka použijí data z cizích, veřejně přístupných databází. Naprogramovat automatické načítání dat z cizího zdroje je obvykle jednodušší než je pracně získávat a udržovat. Tím dochází k neoprávněnému vytěžování databází a opět porušování autorského zákona. A protože se autor diplomové práce sám tvorbou webových stránek a aplikací zabývá, je mu problematika velmi blízká a může vhodně skloubit znalosti a zkušenosti jak technické, tak právnické. Bohužel v českém právní úpravě je tomuto tématu věnováno velmi málo prostoru, rozhodně méně než je potřeba. V dnešní době, kdy jsou na internetu okamžitě dostupné milióny autorských děl utříděných v databázích či samostatně, kdy se rozšiřuje syndikovaný obsah formou webových služeb či RSS feedů a kdy převzít dílo a použít jej pro svoji potřebu je snadnější než kdy jindy, je vidět, jak málo pružný je český zákonodárný sbor, exekutiva i soudy. I odborných prací je poskromnu a tato práce má tudíž méně zdrojů, než by bylo záhodno. Je vidět že svět informatiků a právníků je stále rozdělen. Pokusíme se zde alespoň částečně oba pohledy spojit. Hned v úvodu je třeba zmínit, že se budeme zaobírat primárně citací ve smyslu autorského zákona a vytěžováním cizích databází. Tato témata jsou, zvláště v prostředí internetu, úzce propojena a je potřeba se na ně takto dívat. Naopak některé podobné instituty, jako Úřední a zpravodajská licence či Knihovní licence zmíníme jen okrajově, stejně tak jako specifické formy licencí pro volné užití poskytnuté autorem. Zde jde hlavně o licence typu GNU/GPL nebo právě vznikající českou verzi licencí Creative Commons (vysvětleny dále), pomocí kterých lze definovat, jaká z autorských práv k 6

7 dílu si chce jeho autor ponechat a jakých se naopak vzdát ve prospěch veřejnosti 1, přitom tyto otázky samy o sobě by vydaly na samostatné dílo. Teoretická část diplomové práce nejdříve definuje několik technických pojmů, které nejsou v právních kruzích všeobecně známé a jejichž pochopení je z hlediska tématu nezbytné. Následně se zaměří na shrnutí současné právní úpravy a na pokus o vytyčení základních poznávacích znaků, které pomohou při posuzování, o jaký druh užití se jedná. Empirická část pomocí kasuistiky rozebere některé velké poskytovatele obsahu a naopak vytěžovatele jak v Česku, tak v zahraničí. Internet totiž nezná hranic a samotné téma určení, pod jaký právní systém dílo, autor či uživatel spadá, by vydalo na samostatnou práci. A konečně krom rozebrání těchto konkrétních případů budeme vycházet z kvantitativního výzkumu ve formě dotazování mezi poskytovateli obsahu a provozovateli webových stránek. Lze se domnívat, že většina tvůrců a provozovatelů webových stránek má základní povědomí o právu, konkrétně právu autorském, a tuší, že jen tak užít cizí dílo bez svolení autora není legální, nebo alespoň není správné. Avšak snadnost takového užití, všeobecné rozšíření neoprávněného užívání autorských děl, praktická neexistence osvěty o této problematice (vyjma pochybných kampaní proti kradení programů, filmů a hudby organizací BSA, IFPI, RIA atd.) a velmi komplikovaná aplikace současných autorskoprávních norem na reálnou situaci v prostředí internetu nahrává tomu, že se mnohdy tito tvůrci a provozovatelé k neoprávněnému užívání autorských děl a vytěžování cizích databází často uchylují. Tomu nahrává prakticky neexistence pravomocných soudních rozhodnutí, které by exemplárně působily jako odstrašující případy. 1 ZICHA, Ondřej. Creative Commons licence [online]. BioLib, c , [cit ]. Dostupný z WWW: < 7

8 V závěru zhodnotíme zjištěná poznání a pokusíme se, formou srozumitelnou i laikům, najít jednoduchá pravidla pro užívání cizích autorských děl v prostředí internetu a zvýšit tak šance na vybudování kvalitního právního povědomí v internetové komunitě, stejně jako osvětlit právním odborníkům někdy značně nepřehledné prostředí internetu a webových stránek. Je totiž zcela zřejmé, že spory ohledně autorských děl budou stále častější. 8

9 II. Základní technické pojmy Vzhledem k častým odkazům na technické pojmy z oboru internetu a webových stránek, které nejsou všeobecně známé, je nezbytné alespoň základně definovat ty nejdůležitější. HTML HyperText Markup Language, označovaný zkratkou HTML, je značkovací jazyk pro hypertext. Je jedním z jazyků pro vytváření stránek v systému World Wide Web, který umožňuje publikaci dokumentů na Internetu. 2 Základním prvkem hypertextových dokumentů, ať už u původního HTML, jeho novějšího nástupce XHTML, či jiného formátu, je možnost přímo odkazovat na další dokument, či jakýkoliv jiný dokument nebo médium, které je přístupné stejným způsobem. Je tedy možné rovnou, bez omezení, přejít na další dokument, který se nemusí nacházet u stejného poskytovatele obsahu. Uživatel tento přechod provádí většinou kliknutím na zvýrazněnou část obsahu, textu nebo obrázek (odkaz). Samotný HTML dokument je normální, sémanticky strukturovaný text, který obsahuje speciální značky, zvané tagy, které umožňují zobrazit jej dle požadavků autora dokumentu, případně uživatele. Každá HTML stránka je tedy textový dokument, na který je nutno pohlížet jako na literární dílo ve smyslu 2 zákona č. 121/2000 Sb., pokud splňuje další náležitosti, zejména jestliže je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). 3 Vlastní HTML dokument není v žádném případě počítačový program či zdrojový kód. 2 HyperText Markup Language [online]. WikiPedie, v 17:54 [cit ]. Dostupný z WWW: < 3 Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) Další citace, které nemají poznámku pod čarou, jsou citace z tohoto zákona jsou uváděny bez uvedení zdroje. 9

10 HTML dokument přímo obsahuje pouze textové informace a veškerý další obsah, běžně využívaný a zobrazovaný na webových stránkách, se vkládá pomocí meta informací, obsahujících odkaz na tento samostatný obsah (nejčastěji fotografie, grafy, videa, aj.), který je až při vlastním zobrazení (zpracování) stránky prohlížečem nahrazen skutečným médiem, tedy například obrázkem. Odkaz (link) Hned v úvodu je potřebné rozlišit dva typy odkazů v HTML dokumentech, které se diametrálně liší, bohužel ale nemají své vlastní ustálené pojmenování a často tak dochází k omylům. První, řekněme pravý či prostý typ odkazu, stál u samotného vzniku hypertextových dokumentů a je jeho hlavním pojmem. Jedná se o ohraničenou část obsahu dokumentu (ať už část textu, obrázek, či jiný multimediální obsah), který v sobě má meta informaci sdělující, že směřuje na odlišný dokument či médium. Po provedení specifické akce (kliknutí, označení) je uživatel dokumentu prohlížečem přesměrován na zcela jiný, na původním dokumentu nezávislý obsah. Ve formátu HTML je odkaz primárně určován pomocí meta tagu <a href= >text odkazu</a>, který značí, že kliknutím na text odkazu prohlížeč uživatele přesměruje z aktuální stránky na stránku Cílem přitom nemusí být opět HTML dokument, ale i jakýkoliv jiný obsah. Do druhé skupiny spadá tzv. zapuštěný odkaz, známější spíše jako inline-link, inlining (nebo též image link). 4 Tento typ odkazu pouze říká, že součástí HTML dokumentu je i jiný vložený obsah, většinou netextový. Protože přímo v HTML dokumentu může být pouze text, je toto jediná cesta jak výsledné webové stránky obohatit o multimediální obsah. Například u fotografie je v HTML dokumentu uvedeno <img src= />. Prohlížeč tu část textu z vlastního 4 ČERMÁK, Jiří. Právní aspekty odkazů (hyperlinks) : část I: Úvod [online]. ITPrávo, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISSN

11 dokumentu vyjme, na pozadí stáhne vlastní obrázek z adresy a vloží jej na původní místo. Tento typ odkazu nikam nepřesměrovává, uživatel stále zůstává na původním dokumentu. Jak je vidět, samotný obrázek musí být nezávisle přístupný na internetu a je možné si jej prohlédnout samostatně, bez nutnosti zobrazit HTML dokument. Není součástí stránky ani se nejedná o přílohu. Webová stránka Samostatný dokument je přístupný většinou přes jedinečné URL pomocí protokolu HTTP v rámci celosvětové sítě internet. Webová stránka je v základu tvořena pouze HTML dokumentem, který obsahuje vlastní obsah (text) a další meta informace. K jeho zobrazení se využívá prohlížeč, což je specializovaný program určený právě primárně pro zobrazování webových stránek. Nicméně HTML dokument je v čisté podobě přímo čitelný text. V praxi se webové stránky skládají z komplexu více děl, které můžeme rozdělit na několik základních částí: Textový obsah přímo obsažený v HTML dokumentu a čitelný bez dalšího Grafický design (layout) stránky je určován sémantickými tagy v HTML dokumentu, CSS zápisem v externím souboru či přímo v HTML dokumentu, který určuje vzhled celé stránky (barvy, velikost, rozložení, atd.) a ilustračními obrázky. Vložené obrázky a další média (video, zvuk) externí média, která jsou v HTML dokumentu obsažena ve formě inline linků na samostatné soubory. 11

12 Programový kód (JavaScript, ActiveX) obvykle se spouští až po stažení WWW stránky z Internetu (tzv. na straně klienta). 5 Je tedy poskytován jako nezkompilovaný kód, který se interpretuje až v prohlížeči klienta. Vlastní webová stránka je tedy souhrnem více elementů, přitom každý z nich může být samostatné autorské dílo. Jako celek se pak jedná o dílo souborné. Doména example.com, example.cz Speciální internetové domény jsou standardizační organizací Internet Task Force rezervovány pro dokumentační, výukové a testovací účely, jak je popsáno v dokumentu RFC 2606 ( Tyto domény není možné registrovat jiným subjektem a obecně slouží pro ukázkové účely, přestože jsou plně funkční. V této práci jsou hojně využívané, protože je krajně neetické pro názorné či hypotetické účely používat domény jiných subjektů. Vyjma example.com a example.cz lze použít i example.net a další. Pro účely rozlišení a pochopení popisované problematiky je potřeba dbát zvýšené pozornosti na části za tečkou v doméně. Přestože první část (example) je stejná, rozlišení.com proti například.cz znamená, že se jedná o dvě zcela nezávislé domény a servery, v příkladech většinou zamýšlené jako domény (weby, stránky) provozované dvěma různými subjekty. Hotlink, inline linking Specifický způsob, kterým se dá odkazovat např. na obrázky nebo soubor z jiných serverů. 6 Rozdíl spočívá v tom, že kupříkladu u obrázku zobrazeného na stránce se tento v průběhu zobrazování nenačítá ze stejného serveru (example.com), ale ze serveru example.cz. 5 JavaScript [online]. WikiPedie, v 19:41 [cit ]. Dostupný z WWW: < 6 Hotlinking [online]. WikiPedie, v 08:58 [cit ]. Dostupný z WWW: < 12

13 Přestože tento způsob je pro koncového uživatele zcela transparentní, znamená, krom zcela praktických problémů, vážné ohrožení oprávněných zájmů a práv provozovatele zdrojového serveru (example.cz), protože ten musí nést provozní a transakční náklady na tento přenos dat ze serveru k uživateli, což může být kvalifikováno jako nezákonné chování dle odstavce 5 paragrafu 90 Autorského zákona: Opakované a systematické vytěžování nebo zužitkování nepodstatných částí obsahu databáze a jiné jednání, které není běžné, přiměřené a je na újmu oprávněným zájmům pořizovatele databáze, není dovoleno 7. Jak bude dále vysvětleno, toto jednání se ve většině případů nedá zařadit pod paragraf 91 Autorského zákona. Aniž bychom předbíhali následující výklad, je nutné zmínit, že zatímco někteří provozovatelé proti tomuto způsobu aktivně bojují technickými prostředky, jiní jej naopak podporují. Zde je možné uvést příklad se vkládáním videí do jiných stránek ze serveru YouTube.com. Vodoznak (watermark) Digitální vodoznak je technika, která do digitálního dokumentu (obrázek, zvuk, film apod.) vkládá dodatečné informace. 8 Používá se zejména pro ochranu autorství, respektive pro alespoň částečné zachování informace o původu díla a jeho autorovi. Je možné rozlišovat dva typy vodoznaků, skrytý a viditelný. Skrytý vodoznak je technika, jejíž pomocí je možné do dokumentu vložit pro lidský zrak neviditelnou informaci. Používá se zejména pro vyhledávání a následné prokázání neoprávněného užití díla a pro naše účely není příliš podstatný. Viditelný vodoznak je naproti tomu viditelný, nejčastěji se používá u obrázků a videí formou částečně průhledného nápisu s uvedením jména autora, zdrojového serveru, či názvu držitele licence na dotyčné autorské dílo. 7 Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 8 Digitální vodoznak [online]. WikiPedie, v 21:59 [cit ]. Dostupný z WWW: < 13

14 Oprávněná osoba se tak snaží alespoň částečně zmírnit škodu způsobenou zákonným i nezákonným užíváním jeho děl tím, že jeho jméno, název nebo webová adresa zůstane viditelná, i když dojde k užití díla na cizích webových stránkách. Jedná se vlastně o jistou formu reklamy. Index vyhledávače, Robot Crawler Bez internetových vyhledávačů jako jsou Google.com či Seznam.cz si dnes již málokdo dokáže představit fungování internetu. Pro jejich správné fungování je nezbytný robot zvaný crawler a databáze uchovávající data webových stránkách. V první fázi robot (crawler) simuluje chování běžného uživatele internetu a prochází jednotlivé webové stránky pomocí odkazů, načež jejich obsah zpracovává, ukládá do své databáze a dále zpracovává a indexuje. Následně při zadaní dotazu uživatelem na nějaké konkrétní informace je vyhledá a zobrazí jejich seznam s ukázkou části obsahu. V současné době vyhledávače prohledávají a indexují nejen textový obsah, ale i další multimédia, zejména obrázky. Vyhledávače se tak mohu dostávat do kolize s autorským zákonem hned v několika bodech: 1. Při procházení jednotlivých webových stránek je robot schopen zobrazit tisíce stránek za vteřinu a tak silně vytěžuje cizí databáze. 2. Vyhledávače uchovávají extrémně velké soubory dat, z nichž velká část je autorské dílo jiných subjektů. Je to ale potřebné pro jejich funkcionalitu a je možné tomu u konkrétních děl na přání autora zabránit. 3. Při zobrazení nalezených výsledků vyhledávače zobrazují část, někdy ale celé autorské dílo. 14

15 Problematice vyhledávačů je věnována samostatná kapitola této práce. Deep link (hluboký, vnořený odkaz) Jedná se o prostý odkaz, který vede na nějakou konkrétní webovou stránku v rámci určité komplexní webové prezentace (website) a to odkaz na stránku zanořenou někde hlouběji ve struktuře webové nástěnky a vlastně ulehčí uživateli prodírání se pavoukem předchozích stránek, homepage počínaje. 9 Odkaz tedy nevede jen na úvodní stránku cizího webu ( ale nějakou podstránku, která může být z úvodní stránky jen velmi složitě přístupná, často pouze nepřímo (například Opačnému způsobu kdy odkaz vede pouze na úvodní stránku prezentace, se říká povrchový odkaz (surface link). V knižní analogii můžeme říci, že zatímco povrchový odkaz směřuje pouze na knihu jako celek a konkrétní pasáž musí dohledat sám čtenář, vnořený odkaz jej navede přímo na konkrétní stránku a tedy mnohem rychleji k cíli. Zatímco pro uživatele přináší vnořený odkaz jednoznačně pozitiva, protože jej směřuje přímo na odkazovaný materiál, někteří provozovatelé obsahu webových stránek se, zejména v minulosti, proti tomuto způsobu aktivně bránili technickými i právními prostředky. Poukazovali zejména na fakt, že tako uživatel, návštěvník jejich stránek, pravděpodobně zhlédne celkově méně jejich webových stránek, čímž se jim krátí zisky z příjmů za reklamu. Naštěstí naprostá většina poskytovatelů obsahu již od toho bránění odstoupila. Jak na nátlak všeobecné internetové komunity, tak z důvodu rozhodující role vyhledávačů a jejich hodnotících kritérií pro určování pořadí při zobrazení výsledků hledání. Nutno podotknout, že výše uvedené se týká primárně odkazů na HTML dokumenty (webové stránky) a v případě odkazů na jiná média, zvláště u inline-linků a 9 ČERMÁK, Jiří. Právní aspekty odkazů (hyperlinks) : část I: Úvod [online]. ITPrávo, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISSN

16 s ohledem na problematiku takzvaných hotlinků, je situace jiná a jistou formu blokování provádí značná část provozovatelů. RSS feed RSS je zkratka, která znamená Rich Site Summary. Jedná se o informační zdroje, které dokáží automaticky uživatele upozorňovat na nové zprávy, přidané informace a další novinky. Zpravodajský server, který chce své RSS nabízet, musí jen na svůj web umístit soubor, který v předem stanovené struktuře obsahuje výtah z nabízených informací. Tento výtah se pak automaticky aktualizuje. 10 Proxy server Proxy server funguje jako prostředník mezi klientem a cílovým počítačem (serverem), překládá klientské požadavky a vůči cílovému počítači vystupuje sám jako klient. Přijatou odpověď následně odesílá zpět na klienta. Může se jednat jak o specializovaný hardware, tak o software provozovaný na běžném počítači. Proxy server odděluje lokální počítačovou síť (intranet) od Internetu. 11 Používá se z důvodu ochrany soukromí, větší bezpečnosti a zvýšení výkonu komunikace. Zvláště poslední důvod nabírá s rozšiřujícím se mobilním připojením na internet, které je však stále řádově pomalejší než běžné připojení, silně na intenzitě. Proxy server funguje jako jakýsi prostředník, který uživatelův požadavek na zobrazení nějaké stránky převezme, sám dotyčnou stránku načte, volitelně provede určité úpravy a optimalizaci, načež ji zpět vrátí uživateli. Pro něj je celý proces transparentní, jako kdyby stránku načetl přímo on, respektive jeho prohlížeč. Dojde ale k úspoře datového objemu a tím ke zrychlení celého načítání. 10 KRČMÁŘ, Petr. Vše podstatné o RSS [online]. Root.cz, c , :00 [cit ]. Dostupný z WWW: < ISSN Proxy server [online]. WikiPedie, v 01:29 [cit ]. Dostupný z WWW: < 16

17 Důležitá vlastnost proxy serverů je, že často ukládají dočasnou kopii stažených stránek a dalších dat ve své paměti, aby mohly následné dotazy na stejný obsah rychleji odbavit. Tak se dostávají do možného konfliktu s autorským zákonem. Captcha CAPTCHA je Turingův test, který se na webu používá ve snaze automaticky odlišit skutečné uživatele od robotů. 12 Používá se pro zamezení automatických přístupů robotů k části webových stránek, nejvíce při registraci uživatele, stažení nějakého média nebo při četném využívání nějaké služby, například vyhledávače, jako obrana před neúměrným zatěžováním databáze a tedy jejím neoprávněným vytěžováním. V praxi je nejčastější podoba ve formě obrázku se zdeformovaným nápisem, který musí uživatel opsat. Robot takto deformovaný nápis nedokáže rozluštit a selže. Log webserveru Log webserveru je většinou běžný textový dokument, který obsahuje záznamy o veškerém provozu na konkrétním webovém serveru, případně specifické doméně. Webserver je počítačový program, na kterém jsou uloženy HTML a další dokumenty. Je odpovědný za vyřizování požadavků HTTP od klientů - programů zvaných webový prohlížeč. Vyřízením požadavků se rozumí odeslání webové stránky. 13 Každý jednotlivý dotaz (požadavek) na server je zaznamenán a uložen do log souboru. Ukládá se IP adresa žadatele (uživatele), požadovaný dokument a další technické informace. Jedná se o velmi významný institut v souvislosti s neoprávněným vytěžováním cizí databáze a na druhé straně při akceptaci smluvního ujednání při užití cizího díla, k němuž autor poskytuje licenci blíže neurčité skupině osob (viz další výklad). 12 CAPTCHA [online]. WikiPedie, v 21:33 [cit ]. Dostupný z WWW: < 13 Webový server [online]. WikiPedie, v 20:45 [cit ]. Dostupný z WWW: < 17

18 Frames (HTML rámy) Frames je název pro speciální typ HTML dokumentu, který v sobě obsahuje další HTML dokumenty. Okno prohlížeče je rozděleno na několik obdélníkových částí (rámů). V každém rámu je (třebaže to nemusí být vidět) samostatná HTML stránka (soubor). Zpravidla je jeden z rámů menu s odkazy, které se po kliknutí realizují v jiném, hlavním okně. 14 Ve vztahu k autorskému právu má význam užívání HTML rámů způsobem, kdy jedna webová stránka obsahuje jinou, cizí webovou stránku, avšak maskuje ji jako vlastní obsah. Pro uživatele je velmi těžko dešifrovatelné, že se nejedná pouze o jednu stránku, ale o dvě či více, čímž může být uveden v omyl. Robots.txt Robots.txt je textový soubor, který umožňuje správci webu zakázat nebo povolit přístup některých Botů (např. Googlebot, Jyxobot aj.). 15 Jedná se o jednoduchý a seriózními roboty uznávaný nepsaný standard jak může provozovatel webu zakázat přístup robotům na celý jeho web nebo jen do určitých částí. Dodržování ale není možné nějak vyžadovat, je to doporučení, nebo spíše přání provozovatele. Nicméně je všeobecně přijímán. Možnost omezit vytěžování databáze od automatických robotů je tedy vcelku snadná. Pokud však nějaký robot pravidla pro přístup v souboru robots.txt nedodrží, není možné jej za to jakkoliv právně postihnout a v případě, že si provozovatel nepřeje takové užívání a vytěžování jeho díla, musí použít odlišné technické prostředky k zamezení přístupu nebo obecné právní normy vztahující se k vytěžování cizích databází. 14 JANOVSKÝ, Dušan. Rámy na webu : základy rámů [online]. Jak psát web, 15. února [cit ]. Dostupný z WWW: < 15 Robots.txt [online]. WikiPedie, v 11:23 [cit ]. Dostupný z WWW: < 18

19 Webhosting Webhosting je pronájem prostoru pro webové stránky na cizím serveru. Pronajímatel serveru bývá označován jako poskytovatel webhostingu (webového prostoru). Díky webhostingu si můžete své webové stránky umístit na internet, aniž byste museli mít vlastní server. 16 Většina webových stránek je provozována na webhostingu poskytovaném třetím subjektem, pouze velké weby mají vlastní řešení, neboť je to finančně i odborně mnohem náročnější. Navíc současné kapacity počítačů zvládají provozovat desítky až stovky samostatných webů s tisící až milióny webových stránek na jednom fyzickém počítači. HTTP (Hypertext Transfer Protocol) Hypertext Transfer Protocol je protokol pro přenos objektů libovolného typu (stránky, obrázky, ) mezi webovým serverem a prohlížečem. 17 Je to primární protokol používaný pro přenos dat v rámci webových stránek. Dále se používá jeho zabezpečená, šifrovaná varianta HTTPS. Byl určen původně pro výměnu hypertextových dokumentů ve formátu HTML. V současné době je používán i pro přenos dalších informací. Pomocí rozšíření MIME umí přenášet jakýkoli soubor. stránky, tedy i obrázky, videa a další. 18 Jsou přes něj načítány všechny komponenty webové Mashup aplikace Mashup je webová aplikace kombinující data z více než jednoho zdroje do kompaktního celku. Obsah Mashupů je obvykle generován z třetích zdrojů, 19 které pro 16 Webhosting [online]. WikiPedie, v 14:06. [cit ]. Dostupný z WWW: < 17 KOSEK, Jiří. 4IZ228 tvorba webových stránek a aplikací [online]. c , 2006/11/23 15:18:08 [cit ]. Dostupný z WWW: < 18 Hypertext Transfer Protocol [online]. WikiPedie, v 13:40. [cit ]. Dostupný z WWW: < 19 KOVAL, Filip. Mashup [online]. Owebu.cz, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISSN

20 tento účel dobrovolně připraví speciální rozhraní, z RSS feedů, nebo za pomocí získávání dat z webových stránek či jiných dostupných dokumentů třetí strany bez jejich vědomí a souhlasu. V současné době je trend velmi silný a mnoho významných poskytovatelů služeb a dat tvorbu mashupů nad svými zdroji podporují. Na stranu druhou ale často takové užití limitují a připravením specifického rozhraní de facto dávají najevo, že si nepřejí jiné formy vytěžovaní. 20

21 II. Právní normy Přestože citace a vytěžování databází jsou v dnešní době, zejména v oblasti internetu, hojně využívané, zákonodárce této části autorskoprávních norem nevěnoval mnoho pozornosti jak v samotném paragrafovém znění zákonů, tak i v důvodové zprávě. Obdobně judikatura je zatím skoupá na nalézání řešení konkrétních otázek či vyřčení jednotících nálezů. I odborné literatury je poskromnu, což můžeme přikládat částečně za vinu nižší erudici právních odborníků v technické problematice internetu a výpočetní techniky obecně. Abychom ale nekřivdili: jelikož toto téma bylo ještě před několika lety zcela marginální, není divu, že se mu nevěnovalo dosud tolik pozornosti, kolik by bylo v dnešní době záhodno. Opírat se tedy budeme zejména o: Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (Autorský zákon). Zákon č. 216/2006 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Novelu autorského zákona) Vyhláška ministra zahraničních věcí 133/1980 Sb. ze dne 8. července 1980 o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. Září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971 (Bernská úmluva) ČSN ISO 690 Bibliografické citace: Obsah, forma a struktura (platnost od r. 1997) tato česká technická norma není právně závazná, jedná se pouze o doporučení. 21