Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce 2013

Transkript

1 60 European Electoral Studies, Vol. 9 (2014), No. 1, pp Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce 2013 Jan Ptáčník (ptacnikj@kap.zcu.cz) Abstract Article deals with the 2013 federal elections in Germany. The elections were held on the 22 nd September and although their result cannot be called surprising, several political issues occurred in connection with the Bundestag elections like the appearance and relative success of the eurosceptic subject Aternative für Deutschland and the failure of one of the traditional parties, the Freie Demokratische Partei, to gain seats in Budestag altogether. The 2013 elections were also the first token place a er the electoral reform in We analyze the cause of the elections result, the influence of the electoral reform and of course the consequences for the German politics. Chancellor Angela Merkel secured a conclusive victory and she is generally considered an unquestionable political leader of Germany, but it is necessary to point out that her party CDU had to move le a bit on the le -right political spectrum to keep its dominant position. Keywords Germany, federal elections, Bundestag, Angela Merkel, electoral reform Katedra politologie a mezinárodních vztahů Fakulta filozofická ZČU v Plzni.

2 Ptáčník, J. Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce Úvod Výsledky nedávných voleb do Spolkového sněmu ve Spolkové republice Německo byly dlouhodobě předvídány a panovala vzácná shoda na tom, že křesťanskodemokratické strany Unie (CDU a CSU) v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou potvrdí své silné postavení a bude obnovena tehdejší černožlutá vládní koalice s liberální stranou FDP. Volby proběhly 22. září 2013 a skutečně přinesly vítězství CDU/CSU, nicméně také ztrátu jejího dosavadního koaličního partnera. Cílem tohoto textu je zmapovat průběh voleb a zhodnotit jejich výsledky. Zabývat se budeme také nově reformovaným volebním systémem, předvolebními průzkumy či profily relevantních politických stran a charakterizujeme krátce volební kampaň. Monitoring voleb byl prováděn přímo ve Spolkové republice Německo, při příležitosti měsíční pracovní cesty autora. Zdroji informací se tak staly primárně oficiální dokumenty německých politických stran, lokální média a data získaná z terénního výzkumu. Metodický postup odpovídá případové studii konkrétních voleb s využitím obsahové analýzy zdrojů. Německý smíšený volební systém a jeho účinky v daných volbách Volby do Spolkového sněmu (Bundestag) ve Spolkové republice Německo (dále jen Německo ) jsou vůbec nejdůležitějšími v daném politickém systému. Konají se v řádném termínu vždy po čtyřech letech od zvolení předchozího zastoupení. Jejich podoba je poměrně rigidně upravena zákonem o spolkových volbách z roku 1949 (Bundeswahlgesetz). Pro samotný akt voleb je vymezeno poměrně málo času, odevzdávání hlasů se koná vždy v neděli, a to od 8:00 do 18:00. Umožněno je však i korespondenční hlasování. Volební systém používaný v Německu je řazen mezi systémy smíšené, ve kterém jsou kombinovány prvky proporčního a většinového volebního systému. Konkrétně jde o systém závislé kombinace, kde dochází k ovlivňování většinové a proporční části voleb. Do Spolkového sněmu je přímo voleno celkem 598 poslanců, přičemž 299 z nich získává mandát na základě vítězství v daném volebním obvodě ve většinové části voleb. Zbytek křesel obsazují kandidáti z kandidátních listin podle výsledků proporční části voleb. Vyskytují se tedy dva různé druhy volebních obvodů, které pokrývají celé území státu. Volebních obvodů ve většinové části je tedy 299. Velikostně odpovídají oblastem se shodným počtem obyvatel. V proporční části voleb jsou kandidátní listiny předkládány v obvodech odpovídajících jednotlivým spolkovým zemím. Volebních obvodů v proporční části je tedy 16 a počet v nich volených poslanců se liší tak, aby opět odpovídal co nejpřesněji poměru počtu obyvatel obvodu vůči všem obyvatelům Německa (Budeswahlgesetz 2013: 1, 3, 4; Škaloud 2005: ). Často předkládané zjednodušující tvrzení, že polovina poslanců je volena většinově a polovina proporčně (viz např. Pecháček, Kolář 2008: 4 5), je nepřesné. Reálně o tom, kolik křesel která strana obsadí, rozhoduje proporční část voleb. Volební systém reálně funguje spíše jako proporční. Mezi smíšené však není řazen neprávem, a to díky tzv. převislým mandátům. Z výsledků proporční části voleb je určeno rozdělení sil ve Spolkovém sněmu, křesla jsou obsazena primárně kandidáty zvolenými ve většinové části voleb a zbytek křesel obsadí kandidáti podle pořadí na kandidátních listinách. Většinová část voleb však díky účinkům většinového volebního systému prakticky vždy přiřkne mandát více kandidátům, než činí nárok podle proporční části voleb (Škaloud 2005: 215). Tito kandidáti o svůj mandát přĳít ovšem nemohou, proto se o tyto kandidáty rozšíří počet křesel ve Spolkovém sněmu. Vysoký počet převislých mandátů podle názoru německého Ústavního soud narušoval demokracii, proto byl volební systém doplněn o přidělování tzv. kompenzačních mandátů, které podle výsledků proporční části voleb dorovnávají případné disproporce vytvořené převislými mandáty (Bundesverfassungsgericht 2012). Ve většinové části voleb je používán jednoduchý systém relativní většiny, kdy v jednomandátovém obvodu kandidát s největším počtem hlasů získává mandát. Část proporční je komplikovanější, hlasy se na mandáty přepočítávají pomocí Hare-Niemeyerovy kvóty, která odpovídá podílu počtu rozdělovaných mandátů a počtu odevzdaných hlasů. Vynásobením vzniklého volebního čísla počtem hlasů odevzdaných ve prospěch konkrétní strany se určí počet mandátů náležících dané straně a zbylé mandáty se rozdělí metodou největšího zbytku. Na zisk mandátů má nárok strana, která buď získá alespoň

3 62 European Electoral Studies, Vol. 9 (2014), No. 1, pp mandáty ve většinové části voleb, nebo překročí pětiprocentní uzavírací klauzuli v proporční části voleb, která se aplikuje v celostátním měřítku (Škaloud 2005: ; Bundeswahlgesetz 2013: 5, 6). Průzkumy voličských preferencí před volbami do Spolkového sněmu v roce 2013 Vzhledem k rigiditě zákonné úpravy voleb do Spolkového sněmu je poměrně překvapující, že vedení kampaně i zveřejňování průzkumů volebních preferencí není v Německu nĳak omezeno. Tzv. předvolební průzkumy tak byly v médiích zveřejňovány i přímo v den konání voleb. Zabývat se zde budeme převážně analýzou průzkumů voličských preferencí, tedy takových průzkumů, kde je sledován názor voličů, kteří nevylučují svou účast ve volbách. Výsledky průzkumů voličských preferencí v Německu před volbami do Spolkového sněmu v roce 2013 svědčí o přítomnosti dvou pozoruhodných jevů. Prvním je vysoká profesionalita a přesnost předvolebních průzkumů, neboť se výsledky všech agentur až těžko uvěřitelně shodují, vzájemné odchylky jsou naprosto zanedbatelné, a to v časovém období několika měsíců před volbami. Druhým jevem je vysoká míra stability voličských preferencí. Výkyvy předpokládané volební podpory politických stran byly po celý rok 2013 malé. V našem monitoringu bylo pracováno s daty těchto agentur: Infratest Dimap; Forschungsgruppe Wahlen; Forsa; Allensbach; Emnid; Wahlumfrage.de. Po minulých volbách v roce 2009 byla sestavena tradiční vládní koalice stran Unie (Křesťanskodemokratická unie a Křesťansko-sociální unie Bavorska, dále CDU/CSU ) a Svobodné demokratické strany (dále FDP ). Odhodláním vládní koalice bylo po volbách v roce 2013 spolupráci obnovit, a to i přes výrazný pokles obliby FDP u voličů během prvních let společné vlády. Počátkem roku 2013 se voličské preference CDU/CSU pohybovaly kolem 40 % a FDP pouze kolem 5 %. Nejsilnější opoziční Sociálnědemokratická strana Německa (dále SPD ) se těšila podpoře kolem 27 % voličů a její případný preferovaný koaliční partner Svaz 90/Zelení (dále Zelení ) dosahoval kolem 12 % podpory. Strana Levice (Die Linke) překračovala o jednotky procentních bodů pětiprocentní klauzuli. Agentury dále vyčleňovaly zvlášť a neřadily do kategorie Sonstige, tedy ostatní, ještě do května pouze Pirátskou stranu s podporou 2 3 % voličů. Od poloviny roku 2013 nacházíme prakticky ve všech průzkumech zmínku o nové straně Alternativa pro Německo (dále AfD ), která začala dosahovat kolem 3 % voličských preferencí (Wahlumfragen.org 2013; Forschungsgruppe Wahlen 2013a). Vývoj voličských preferencí během roku 2013 nezaznamenal žádné extrémní výkyvy s výjimkou postupného poklesu podpory Zelených z vrcholu kolem 15 % na konci zimy pod hranici 10 % před volbami. Strana Levice před volbami upevnila svou pozici, agentury jí předvídaly výsledek blížící se Zeleným. AfD podle průzkumů zůstávala pod hranicí pětiprocentní uzavírací klauzule zhruba o jeden procentní bod. FDP jako žádoucí koaliční partner pro CDU/CSU mírně překračovala hranici 5 %. Dvě největší politické strany si držely prakticky stále shodnou úroveň voličských preferencí i těsně před volbami CDU/CSU kolem 40 %, SPD cca 27 % (Wahlumfragen.de 2013). Jak můžeme pozorovat v tabulce 1, průzkumy volebních preferencí se i těsně před volbami prakticky shodovaly u všech monitorovaných agentur. Ovšem vzhledem k tomu, že pro další politický vývoj v Německu bylo klíčové, zda do Spolkového sněmu pronikne AfD a zejména FDP, rozhodovat mohly i desetiny procent hlasů, které i jinak velice přesné průzkumy samozřejmě nedokázaly odhadovat přesně. Poslední průzkumy volebních preferencí byly zveřejněny až 22. září, tedy přímo v den konání voleb.

4 Ptáčník, J. Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce Tabulka 1: Volební preference (Wahlumfragen.de 2013) Zveřejněno CDU/CSU SPD FDP Linke Grüne Piraten AfD Institut ,80 % 26,50 % 5,30 % 8,80 % 9,70 % 2,40 % 3,70 % Wahlumfrage.de ,00 % 26,00 % 6,00 % 9,00 % 9,00 % 4,00 % Emnid ,50 % 27,00 % 5,50 % 9,00 % 9,00 % 2,00 % 4,50 % Allensbach ,00 % 26,00 % 5,00 % 9,00 % 10,00 % 2,00 % 4,00 % Forsa ,00 % 27,00 % 5,50 % 8,50 % 9,00 % 4,00 % Forschungs-gruppe Wahlen ,00 % 28,00 % 5,00 % 8,00 % 10,00 % 2,50 % 2,50 % Infratest dimap Kandidující strany, volební kampaň Ve volbách do německého Spolkového sněmu v roce 2013 nominovalo své kandidáty celkem 30 politických stran. Pouze 6 z nich, počítaje i AfD, však podle průzkumů voličských preferencí mělo reálnou šanci pomýšlet na zisk poslaneckých mandátů. Volební kampaň lze celkově charakterizovat jako moderní s prvky kampaně postmoderní. Byly znát výrazné rozdíly mezi způsoby vedení kampaně velkých tradičních stran a malých a mimoparlamentních subjektů, které samozřejmě apriorně souvisely s finančními možnostmi, ovšem poměrně zásadně se lišily též forma a způsob oslovování potenciálních voličů. Přišel velký ústup velkých vizuálních poutačů, tzv. billboardů, a naopak bylo viditelné daleko větší úsilí stran oslovovat voliče prostřednictvím internetových portálů a sociálních sítí. Hlavním prostředkem vizuální kampaně byly plakáty, resp. tabulky přimontované na svislé objekty typu různých sloupů, lamp veřejného osvětlení, vývěsek či stromů. Podoba billboardů a plakátů v mnohém vypovídala o tom, jaké postavení mají strany ve stranickém systému Německa a zda při volební kampani preferují spíše formu či obsah sdělení voličům. Důraz na formu poutačů pozorujeme především u CDU/CSU a SPD. Téměř všechny jejich poutače totiž měly takřka jednotnou základní podobu, a to velkou fotografii konkrétního kandidáta a výraznějším písmem napsané jednoduché volební heslo. Ostatní strany vsadily primárně na prezentaci programových bodů. Kampaň audiovizuální se nĳak zásadně nelišila od její dlouhodobé podoby, strany měly možnost vysílat volební spoty, odehrálo se několik televizních debat, z nichž nejsledovanější byly debaty Duell diskuse Angely Merkelové a Peera Steinbrücka (ARD 2013). Jistá specifika naopak vykazovaly tzv. předvolební mítinky, tedy akce, při nichž se kandidáti přímo setkávali s voliči. Mimo hlavní město Berlín totiž masové akce, které přilákaly tisíce lidí, pořádaly opět prakticky výhradě CDU/CSU a SPD. Ostatní strany pořádaly spíše akce menšího rozsahu, ať už stánkové mítinky na veřejném prostranství (typicky Strana Levice a FDP) či debaty v místních pohostinstvích (Pirátská strana, AfD tzv. akce Stammtisch). Zelení sázeli na krátká setkání auf Tour (viz Bündis 90/Die Grünen 2013). Volební kampaň postrádala jednoznačné vůdčí téma, v současnosti hodně skloňované téma daní začalo být prezentováno jako hlavní až po volbách v souvislosti s problematikou tvorby vládní koalice. Většina stran se vedle výše daní určitým způsobem vymezovala vůči problematice nezaměstnanosti, sociálních výdajů a podpoře rodiny a vzdělání. Novým impulsem do diskuse o měně Euro, eurozóně a hospodářských problémech Řecka, Španělska, Kypru, Itálie a dalších zemí byl vzestup popularity monotematické eurokritické strany AfD. CDU spoléhala na personalizaci kampaně, kancléřka Angela Merkel získala za poslední dvě volební období v Německu značný respekt, a to i u příznivců jiných stran (Forschungsgruppe Wahlen 2013b: 1 2). Společný programový dokument CDU a CSU ukazoval na jistý posun stran doleva na pomyslném politickém spektru. Zdůrazňován byl také jednoznačně eurooptimistický postoj strany (CDU/CSU 2013). CSU po velkém úspěchu ve volbách do Zemského sněmu v Bavorsku (získala absolutní většinu mandátů), jež se konaly o týden před volbami do Spolkového sněmu, v celostátních volbách již prakticky pouze apelovala na voliče, aby nezapomněli přĳít k volbám znovu. FDP naopak po neúčinné kampani a fiasku ve volbách do bavorského Zemského sněmu řešila krizovou situaci poukazováním na mechanismus smíšeného volebního systému a v médiích vyzývala voliče, ať svůj tzv. druhý hlas,

5 64 European Electoral Studies, Vol. 9 (2014), No. 1, pp Obrázek 1: Volební billboard CDU (pořízeno , Aalen) Obrázek 2: Volební billboard SPD (pořízeno , Krumbach)

6 Ptáčník, J. Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce Obrázek 3: Volební plakát AfD (pořízeno , Krumbach)

7 66 European Electoral Studies, Vol. 9 (2014), No. 1, pp Obrázek 4: Volební plakát Strany Levice (pořízeno , München)

8 Ptáčník, J. Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce Obrázek 5: Přehled výsledků proporční části voleb tedy hlas v proporční části voleb, dají FDP, pakliže chtějí zachovat současnou vládní koalici v čele s Angelou Merkelovou (blíže viz např. Jungholt 2013). Opoziční parlamentní strany, tedy levicově orientovaná trojice SPD, Zelení a Strana levice, vsadily shodně na vymezení se vůči vládě Angely Merkelové. Pokus vést skutečnou negativní kampaň včetně určitých osobních útoků však učinila pouze SPD, konkrétně přímo Peer Steinbrück jako volební lídr. Proslul zejména svým vulgárním gestem na fotografii v časopise vydávaném deníkem Süddeutsche Zeitung (Süddeutsche Zeitung 2013). Programově se však SPD od svého oficiálně hlavního rivala, tedy CDU/CSU, lišila reálně spíše málo. Podpora zaměstnanosti a vzdělání byly shodnými prioritami obou stran. Výraznější programové vymezení naopak zvolila Strana Levice, která v kampani zdůrazňovala, že právě pouze ona je skutečně na 100 % sociální. Prosazovala např. mnohem výraznější nárůst minimální mzdy a důchodů, výrazné daňové úlevy pro nízkopříjmové či nové sociální programy pro země bývalé NDR (Die Linke 2013: 11 19, 26, 57). Zelení v kampani působili poněkud mdle, deklarace úsilí o vytvoření vládní koalice s SPD a argumentace nutností umírněné ekologické a sociální politiky nebyla ničím výrazná (Bündis 90/Die Grünen 2013). Výsledky voleb a jejich důsledky Voleb se zúčastnilo 71,5 % oprávněných voličů, což je na německé poměry velmi málo, ovšem účast byla nepatrně vyšší než ve volbách minulých, čímž se zastavil dlouhodobý propad volební účasti (Forschungsgruppe Wahlen 2013a). Konečné součty hlasů v rozhodující proporční části voleb vidíme na následujícím diagramu. Výsledky voleb lze považovat za potvrzující to, co se projevilo o týden dříve ve volbách do Zemského sněmu v Bavorsku. Jednoznačným vítězem voleb se staly strany Unie, jejich zisk dokonce mírně převýšil předvolební průzkumy. Vyšší než předpokládaný zisk hlasů také zaznamenala strana AfD. Menší počet hlasů, než se čekalo, obdrželi Zelení a hlavně FDP, která se po více než šedesáti letech nedostala do Spolkového sněmu. Třetí nejsilnější politickou stranou v německém Spolkovém sněmu se stala Strana Levice, která dosáhla o dvě desetiny procentního bodu lepšího výsledku než Zelení. Sčítání hlasů naznačovalo možnost zisku absolutní většiny CDU/CSU ve Spolkovém sněmu, nicméně tyto naděje rozhodným způsobem ukončilo rozdělení kompenzačních mandátů, které vy-

9 68 European Electoral Studies, Vol. 9 (2014), No. 1, pp rovnaly výhody CDU/CSU z převislých mandátů z většinové části voleb, kterou strana jednoznačně ovládla. V německém Spolkovém sněmu v důsledku vynucené volební reformy usedlo 630 poslanců. Oproti minulým volbám do Spolkového sněmu si polepšily velké strany (CDU/CSU o 7,7 % a SPD o 2,7 %), naopak snížení volební podpory zaznamenali Zelení ( 2,3 %) a Strana Levice ( 3,3 %). Předpokládaný velký propad se potvrdil u liberální FDP ( 9,8 %) (Forschungsgruppe Wahlen 2013a). CSU potvrdilo i ve federálních volbách svou jasnou dominancí v Bavorsku a její partnerská CDU dokázala zvítězit v ostatních spolkových zemích s výjimkou Hamburku a Brém, kde měla větší podporu SPD. Za úspěch lze považovat hlavně vítězství křesťanských demokratů nad sociálními demokraty v Horním Porýní-Vestfálsku, v Dolním Sasku a v Hesensku. Úspěchem CDU je také jasné vítězství nad Stranou Levice ve spolkových zemích bývalé NDR, na jejichž území dosáhla dobrých výsledků také protestní strana AfD a naopak zcela selhali Zelení. Strana Levice dosáhla lokálních vítězství ve většinových volebních obvodech na území východního Berlína. SPD potvrdila svou dominanci ve většinových volebních obvodech ve velkých průmyslových městech v oblasti Porýní a Poruhří a ve velkých přístavních městech u Severního a Baltského moře. Zelení měli tradičně slušné (dvojciferné) volební zisky ve velkých městech (Bundeswahlleiter 2013). Předpokládaný koaliční partner CDU/CSU, liberální strana FDP, do Spolkového sněmu těsně nepronikla. Jako ideově nejbližší partner se tak pro CDU/CSU jevila být SPD, která sice ve volební kampani vystupovala jako hlavní protivník stran Unie, ovšem reálně se programově příliš nelišila. Spolupráce se Stranou Levice byla představiteli obou subjektů opakovaně vyloučena, což ostatně učinili též Zelení a s výhradami též SPD. Možnost levicové červeno-červeno-zelené koalice byla tak málo pravděpodobná. Konečně možnost vytvoření černo-zelené koalice značně komplikoval fakt, že se Zelení s CDU/CSU programově značně rozcházejí, navíc by se mohly v případě vytvoření vládní koalice snadno znovu rozhořet vnitřní spory Zelených. Jako nejpravděpodobnější se tedy od počátku jevila tzv. černo-červená velká koalice (viz např. Alexander a Kade 2013), což se potvrdilo , kdy byla podepsána koaliční smlouva (CDU, CSU, SPD 2013). Závěr Volby do Spolkového sněmu v Německu v roce 2013 nepotvrdily funkčnost známého psychologického faktoru u stran balancujících na hraně uzavírací klauzule, kdy její mírné překročení v průzkumech voliče motivuje a strana obvykle nakonec získá více hlasů a naopak. Voličské preference sice zůstaly během volební kampaně téměř neměnné, ovšem hranice úspěchu a neúspěchu ve volbách se v daném případě ukázala být příliš úzká na to, aby agentury provádějící předvolební průzkumy byly schopny určit volební model zcela přesně. Monitorované volby lze považovat za velký osobní úspěch Angely Merkelové, v roli hlavní tváře stran Unie neselhala a nebyla daleko od zisku absolutní většiny. Pro stranu samotnou ovšem nastalá situace po volbách je díky výpadku FDP poměrně komplikovaná a vytvoření předpokládané velké koalice patrně nebude otázkou pouhého krátkého formálního vyjednávání. Provedená reforma smíšeného volebního systému se ukázala být funkční, zavedení tzv. kompenzačních mandátů vedlo k tomu, že se systém chová již téměř jako čistě proporční. Seznam použité literatury A, R., K, C Warum Schwarz-Rot als die sicherere We e gilt. [on-line]. Die Welt. [vid ]. Dostupné na bundestagswahl/article /warum-schwarz-rot-als-diesicherere-wette-gilt.html. ARD Das TV-Duell: Merkel Steinbrück. [on-line]. ARD. [vid ]. Záznam dostupný např. na

10 Ptáčník, J. Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce B Pressemi eilung Nr. 58/2012 vom 25. Juli 2012 [on-line]. Bundesverfassungsgericht. [vid ]. Dostupné na pressemitteilungen/bvg html. B [1956]. [on-line]. Bundesministeriums der Justiz. Dostupné na B Auswahl des Landes. [on-line]. Der Bundeswahlleiter. [vid ]. Dostupné na BTW_BUND_13/strukturdaten/laender. B 90/D G Zeit für den grünen Wandel: Bundestagswahlprogramm. CDU/CSU Das Wahl-Programm von CDU und CSU. Für die Bundes-Tags-Wahl. CDU, CSU, SPD [on-line]. Deutschlands Zukun Gestalten: Koalitionsvertrag zwischen CDU, CSU und SPD [vid ]. Dostupné na files/media/dokumente/koalitionsvertrag.pdf. D L % Sozial: Wahlprogramm zur Bundestag F W. 2013a. Wahlanalyse Bundestagswahl. [on-line]. Forschungsgruppe Wahlen e. V. [vid ]. Dostupné na F W. 2013b. Bundestagwahl. [on-line]. Forschungsgruppe Wahlen e. V. [vid ]. Dostupné na Wahlanalysen/Newsl_BTW_2013.pdf. J, T Riskantes Zweitstimmen-Spiel von FDP und CDU. [on-line]. Die Welt. [vid ]. Dostupné na bundestagswahl/article /riskantes-zweitstimmen-spielvon-fdp-und-cdu.html. P, Š., K, P Volební systémy ve vybraných zemích Evropy. Praha: Parlamentní institut. S Z Stunk mit dem Stinkefinger. [on-line]. Süddetsche.de. [vid ]. Dostupné na Š, J Spolková republika Německo. In D, V. a kol. Komparace politických systémů I. Praha: Oeconomica, s W Wahlumfragen für die Bundestagswahl in Deutschland. [on-line]. [vid ]. Dostupné na bundestagswahl/wahlumfragen_bundestagswahl.php.