Územně analytické podklady Kraje Vysočina

Transkript

1 4. úplná aktualizace Územně analytické podklady Kraje Vysočina B 1. Podklady pro SWOT analýzu, SWOT analýza Pořizovatel: Krajský úřad Kraje Vysočina Odbor územního plánování a stavebního řádu KVĚTEN

2 Obsah: 1. Horninové prostředí a geologie 3 2. Vodní režim 9 3. Hygiena životního prostředí Ochrana přírody a krajiny Zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa Zemědělský půdní fond Pozemky určené k plnění funkcí lesa Veřejná dopravní a technická infrastruktura Veřejná dopravní infrastruktura Veřejná technická infrastruktura Sociodemografické podmínky Bydlení Rekreace Hospodářské podmínky 99 2

3 1. HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ A GEOLOGIE GEOMORFOLOGIE Celé území kraje přísluší ke geomorfologické jednotce Českomoravská vrchovina. Povrch má charakter pahorkatiny až vrchoviny se střední výškou 512 m n. m. Nejvýše položenou oblastí je v severovýchodní části území Hornosvratecká vrchovina, do níž patří i Žďárské vrchy s druhým nejvyšším vrcholem kraje Devíti skalami (836 m n. m.). Nejvyšším vrchem je Javořice (837 m n. m.) ležící při jihozápadním okraji území v Javořické vrchovině. Do regionu zasahuje svou severní částí. Největší plochu zaujímá geomorfologický celek Křižanovská vrchovina. Jde o relativně monotónní povrch ploché vrchoviny rozřezané hlubokými údolími vodních toků, podobný charakter reliéfu se vyskytuje také na Pelhřimovsku, které spadá do celku Křemešnická vrchovina na Havlíčkobrodsku, kde je zarovnaný povrch Hornosázavské pahorkatiny proříznutý hlubokým údolím Sázavy a jejích přítoků. Ze severu je pahorkatina oddělena zlomovými svahy Dlouhé meze od ploché vrchoviny Železných hor. Nejnižší část kraje tvoří Jevišovská pahorkatina v jižní části území. Jedná se o členitou pahorkatinu s prořezanými údolími Dyje, Oslavy, Jihlavy aj. Nejnižší nadmořské výšky se zde pohybují kolem 240 m n. m. v údolí Oslavy a Jihlavy. GEOLOGICKÉ POMĚRY Převážná část území kraje spadá do moldanubické oblasti Českého masivu a sice: v západní části do jednotvárné skupiny, tvořené především různými druhy rul a migmatitů, a v centrální části do pestré skupiny moldanubika, kde se jedná o granulity, amfibolity a serpentinity s čočkovitými vložkami krystalických vápenců. Ze severu je moldanubikum ohraničeno metamorfity kutnohorsko-svratecké oblasti. Kutnohorské krystalinikum budují horniny ortorulového typu a migmatity, svratecké krystalinikum svory, dvojslídné ruly a migmatity s četnými tělesy amfibolitů, krystalických vápenců, místy i serpentinitů. Kutnohorsko-svratecká oblast je přerušena komplexem migmatitů, fylitů a drob hlinecké zóny. Východní část území kraje je budována horninami svratecké klenby moravika, kterou tvoří převážně bítešská ortorula, pararuly a fylity, místy s protáhlými tělesy krystalických vápenců, amfibolitů a gaber. Na geologické stavbě regionu se významnou měrou podílejí intruzivní tělesa variského stáří. V západní části jde o centrální moldanubický pluton budovaný převážně dvojslídnými granity a v menší míře i granodiority. V jihovýchodní části je to třebíčský masiv, který zaujímá plochu trojúhelníkovitého tvaru mezi Polnou, Velkou Bíteší a Moravskými Budějovicemi a menší jihlavský masiv. Tyto masivy jsou tvořeny tmavými granitoidy syenitového složení (durbachity) a jsou lemovány okrajovými aplity. Na severu zasahuje do území železnohorský pluton, tvořený granodiority až diority. Jižně od něj vystupují na povrch bazické až ultrabazické horniny ranského masivu (gabra, gabrodiority). 3

4 Pokryvné útvary jsou zastoupeny na severu křídovými sedimenty (slepence, pískovce, jílovce) jednotky Dlouhé meze. V malé míře se vyskytují neogenní pokryvy v podobě písků a jílu v okolí Ledče nad Sázavou, Jihlavy a Moravských Budějovic. Kvartérní usazeniny jsou zastoupeny především svahovinami v menší míře také aluviálními a eluvio-deluviálními sedimenty, v největší míře v okolí Moravských Budějovic. HYDROGEOLOGICKÉ POMĚRY Území kraje je charakterizováno poměrně monotónními hydrogeologickými poměry. Je to dáno tím, že převážná část území je budována převážně krystalickými horninami. Území spadá do skupiny hydrologických rajónů Krystalinikum Českomoravské vrchoviny (rajóny 651, 652, 653, 654, 655 a 656). Pouze do části kraje zasahuje ze severu hydrogeologický rajón 432, který je tvořen horninami svrchní křídy. Horniny krystalinika mají sníženou puklinovou propustnost, relativně lepší propustnost vykazují granitoidy moldanubického plutonu. V krystalických horninách rozlišujeme dvě zvodně: svrchní, vázanou především na kvartérní pokryv, zónu zvětrávání a podpovrchového rozpojení hornin, a spodní, vázanou na propustné tektonické zóny v hlubších částech krystalinika. Hladina podzemní vody je převážně volná a sleduje konformně terén. K infiltraci dochází prakticky v celé ploše rozšíření hornin krystalinika v závislosti na míře propustnosti kvartérního pokryvu a zvětralinového pláště. Nejpříznivější podmínky pro oběh podzemní vody jsou ve fluviálních sedimentech kolem některých toků v nichž jsou zdroje podzemní vody místního významu. Méně významné je zvodnění krystalických hornin, pásma jejich povrchového zvětrávání a rozpojení. Relativně příznivé poměry pro vznik zdrojů podzemních vod jsou ve fluviálních uloženinách vodních toků, jakož i v klastických horninách vyplňujících dna depresí a erozní zářezy. Z vodárenského hlediska považujeme skupinu hydrogeologických rajónů Českomoravské vrchoviny za deficitní. Zdroje podzemních vod jsou v této oblasti zajišťovány většinou kopanými studněmi a jímacími zářezy vázanými na zvodně mělkých podzemních vod kvartérního pokryvu a zvětralinového pláště krystalinika. Využitelná vydatnost zdrojů většinou nepřesahuje 1 l/s. NEROSTNÉ SUROVINY Rudy V současnosti není na území kraje využíváno žádné ložisko rud. Největší význam měla v minulosti hydrotermální ložiska polymetalických rud (Ag, Pb, Zn, Cu) v rudních revírech především v okolí Jihlavy, kde se zejména těžily rudy Ag. Další revíry byly v okolí Havlíčkova Brodu (Dlouhá Ves, Bartoušov, Stříbrné Hory) a menší také v okolí Štěpánova nad Svratkou a Pelhřimova. Vrchol těžby ve všech těchto revírech byl ve 13. a 14. století a poslední rozsáhlejší průzkum spojený s těžbou probíhal v 18. století v jihlavském a havlíčkobrodském revíru. 4

5 V kraji byly také v minulosti dobývány skarnové rudy Fe (magnetit) především v okolí Pernštejna, Budče, Kadova atd. Jako Fe ruda byl těžen často i limonit (gossany) a místy hematit. Především na Pelhřimovsku (Zlaténka, Vlásenice, Nová Cerekev) a Humpolecku, ale i v okolí Opatova, Svojkovic, Želetavy i jinde bylo ve středověku těženo zlato z rozsypů i primárních ložisek. V současnosti je na území kraje evidováno pouze velmi malé rozsypové ložisko zlatonosné rudy v blízkosti Golčova Jeníkova u obce Podmoky. V blízkosti Starého Ranska byly těženy také polymetalické (Zn-Cu) rudy a známý je také výskyt Cu-Ni rud. Výskyt těchto rud je vázán na horniny ranského bazického masívu. Na území kraje jsou známy i výskyty rud Cr (chromit) u Drahonína, Li pegmatitů u Rožné a Dobré Vody, Ni lateritů u Bačic a dalších. Především v 50. a 60. letech 20. století byly prováděny na území kraje rozsáhlé průzkumné práce zaměřené na vyhledávání a průzkum ložisek rud, které potvrdily, že nejbohatší partie nejdůležitějších revírů byly v minulosti již vytěženy a velikost zbylých zásob a kvalita zrudnění není v současných podmínkách ekonomicky využitelná. Paliva Na území kraje se nenalézají ložiska fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn). Nachází se zde ovšem jediné v současné době využívané ložisko U-rud v ČR - Rožná. Toto hydrotermální ložisko je otevřeno 2 šachtami na úroveň 24. patra (1200m). Zrudnění vtroušené v poruchových zónách je tvořeno uraninitem, coffinitem a branneritem. Veškerou vytěženou surovinu zpracovává místní chemická úpravna a získaný koncentrát odebírá ČEZ na výrobu paliva používaného pro jaderné elektrárny Dukovany a Temelín. Větší část ložiska je již vytěžena. Rozhodující význam pro pokračování těžby na ložisku Rožná mělo schválení usnesení vlády ČR č. 565 ze dne o dalším pokračování těžby a úpravy uranu na ložisku Rožná v lokalitě Dolní Rožínka, a to po dobu ekonomické výhodnosti ložiska. Momentální stav zásob uranu na ložisku Rožná již nedává předpoklady další těžby. Další evidovaná ložiska Brzkov a Jasenice-Pucov jsou v mokré konzervaci. Již před rokem 1989 byla z evidence vyřazena vytěžená ložiska U-rud Olší, Polná a Chotěboř. Od roku 2010 je Českou geologickou službou evidováno nové ložisko prognózního zdroje s vyhrazenými nerosty a to ložisko Horní Věžnice-Brzkov. V roce 2014 byla na základě usnesení vlády vypracována Studie proveditelnosti otvírky ložiska Brzkov. Z hodnocení zásob uranové rudy na ložisku Brzkov vyplývá, že dobývání uranových rud je možné projektovat zatím jen na úseku Brzkov. Na úseku Horní Věžnice je nutné provést nejdříve geologicko-průzkumné práce. Dle studie lze se zahájením těžby počítat nejdříve za 8 10 let. Zpracování uranové rudy z ložiska Brzkov se předpokládá (dle studie) v areálu chemické úpravny v Dolní Rožínce. V roce 2010 byly zahájeny průzkumné práce na výstavbě podzemního zásobníku plynu na dole Rožná. První etapou byl geologický průzkum horninového prostředí v průzkumném území Milasín Bukov. Dvouleté průzkumné práce ukázaly, že hornina má ještě lepší parametry, než se předpokládalo a tudíž se může začít s vlastní výstavbou zásobníkových chodeb. Maximální kapacita zásobníku je 180 mil. m 3. 5

6 Nerudy Významná, ale v současnosti nevyužívaná jsou ložiska živcových surovin: Bory-Olší (žulový pegmatit), Malé Tresné (albitit), Markvartice u Třebíče (leptynit), Smrček (pegmatit) a Velké Meziříčí-Lavičky (aplitická leukokratní žula). Živcové suroviny byly v minulosti těženy na mnoha místech, především v pegmatitech strážeckého moldanubika (nejvýznamnější bylo ložisko glazurových K-živců Dolní Bory, drobná ložiska v okolí Smrčku, Rožné, Cyrilova, Lhotky u Tasova atd.). V malém rozsahu probíhala těžba živce také z pegmatitových žil i v okolí Humpolce (Čejov, Želiv). Vápence až vápnité dolomity pro výrobu vápna i stavebního kamene se v kraji dobývaly na mnoha místech (okolí Ledče nad Sázavou, Dolní Rožínky, Moravských Budějovic, Trhonic, Nové Vsi atd.). V současnosti je těženo pouze ložisko zemědělských karbonátů Zblovice (rozhraní okresů Třebíč a Znojmo). Evidováno je také ložisko Trhonice. Jako zdroj drahých kamenů je evidováno malé ložisko křemenných žil s ametystem Bochovice. Známá lokalita opálů v okolí Řípova je pouze ložiskovým výskytem, podobně jako celá řada drobných dutinových pegmatitů mezi Žďárem nad Sázavou, Novým Městem a Velkým Meziříčím, ve kterých se občas nacházejí šperkařsky využitelné odrůdy křemene (záhněda, křišťál, růženín). V kraji jsou dále známy výskyty barytu, fluoritu (Kožlí u Ledče), pyritu, křemenných surovin, slévárenských písků, jílů (zemědělských bentonitů), drahých kamenů (polodrahokamy), wollastonitu, azbestu, granátů, magnezitu (Smrček u Nedvědic) a dalších nerudních surovin, které ale nemají ložiskový význam. Určitou perspektivu pro budoucí využití by mohly představovat netradiční suroviny jako sillimanit v rulách moldanubika jako žáruvzdorný materiál, aplosyenity jako netradiční živcové suroviny, turmalín v aplitech třebíčského masívu jako surovina bóru a některé další. V minulosti se na území kraje dobýval také amorfní grafit v severní části svratecké klenby v okolí Velké Tresné. Stavební suroviny Největší význam kraje spočívá v ložiskách kamene pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu (KA) a stavebního (drcené kamenivo) kamene (SK). Jako KA jsou těžena ložiska granitoidních hornin (žuly) moldanubického plutonu (Boršov, Dolní Město-Březek, Mrákotín u Telče, Mrákotín-Zedníček, Mysletice, Panské Dubenky, Řásná, Dolní Březinka a Pavlov- Mikulášov) a třebíčského masívu (Kamenná nad Oslavou 1), převážně jámovými lomy. Používají se jak na ušlechtilou kamenickou výrobu (desky, pomníky apod.), tak na hrubou kamenickou výrobu (kostky, sokly, obrubníky atd.). Kvalitní dekorační kámen představují ložiska mrákotínské žuly - Mrákotín a Řásná. V kraji je evidováno 36 ložisek stavebního kamene z nichž 17 je těženo. Nejvýznamnějšími jsou Bílý Kámen, Nemojov, Rácov a Sloupno. Dobývány jsou rulové a granitoidní horniny stěnovými, občas zahloubenými lomy. Surovina je využívána jako kamenivo do betonů, na stavbu silnic, pro kolejová lože a další účely. 6

7 Životnost zásob na ložiskách KA i SK je v kraji mnoho desítek až několik set let, nehledě na to, že zde je ještě dostatek netěžených ložisek a prognózních zdrojů jako surovinová rezerva. Na území kraje nejsou žádná ložiska kvalitních betonářských štěrkopísků a vzhledem ke geologické stavbě je nelze ani předpokládat. V současné době je evidováno pouze několik netěžených nevýhradních ložisek a prognózních zdrojů málo kvalitních terciérních štěrkopísků a eluvií granitoidů vhodných především pro stabilizace nebo zásypový materiál (tzv. technické zeminy). V minulosti se na území kraje v pískovnách u většiny obcí těžil zvětralinový materiál rul a žul pro místní potřebu především jako maltařský písek. Ložiska cihlářských surovin jsou v kraji většinou tvořena eluviálními a svahovými hlínami zvětralinového pláště moldanubika. Geologická služba - Geofond eviduje tři výhradní dosud netěžená ložiska: Kralice, Maleč a Žatec na Moravě a je registrováno jedno těžené nevyhrazené ložisko: Ujčov-Bořinov. NEGATIVNÍ VLIVY TĚŽBY NEROSTNÝCH SUROVIN Všechny způsoby těžby se určitým způsobem projevují negativními vlivy na životní prostředí. Povrchová těžba ložisek kamene pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu (KA) a stavebního kamene (SK) jde většinou o problematiku místního charakteru. Přímými negativními vlivy jsou zvýšená prašnost a hlučnost v prostoru těžby, lokálně také o zvýšenou dopravní zátěž místních komunikací. Těžba KA na území kraje probíhá převážně v zahloubených lomech relativně malé plochy. Hlavním negativním vlivem je vysoký podíl odvalového materiálu (skrývky, výklizy nekvalitních partií a odpad ze zpracování), který je zčásti využíván pro lokální stavební potřeby (úprava komunikací, zásypy atd.). Charakteristický je také zábor PUPFL. Rekultivace tohoto typu těžby většinou probíhá zatopením části lomů, sesvahováním závěrných svahů a jejich oživení přirozeným náletem či umělou výsadbou. V případě vhodně zvoleného způsobu rekultivace lze přispět k diverzifikaci krajiny v podobě vzniku nových biotopů (vodních, mokřadních). V případě těžby SK se k výše zmíněným negativním vlivům přidává také zatížení okolí hlukem a otřesy způsobené trhacími prácemi. Regionálně nejvýznamnější plošnou zátěží je těžba a úprava uranových rud v dobývacím prostoru ložiska Rožná (876 ha). Lokální zátěž představují rovněž vytěžená ložiska Olší, Bukov, Drahonín, Slavkovice, Polná, Chotěboř a ložiska v mokré konzervaci Brzkov, Jasenice Pucov. K hlavním zátěžím v souvislosti s hlubinnou těžbou na těchto ložiskách patří: narušení režimu a radioaktivní kontaminace podzemních a povrchových vod, nestabilita horninového prostředí nad systémy důlních děl, rušivé novotvary výsypek a odvalů (obsahující vysoké kubatury hlušinového materiálu s nízkou radioaktivitou), spjaté s trvalými zábory půdního a lesního fondu a stavební uzávěrou. Nejvýraznějším zatížením po úpravě uranové rudy na ložisku Rožná nadále zůstává rozsáhlé odkaliště odpadních rmutů v celkové ploše několika ha. Představuje především vysokou kubaturu materiálu s nízkou úrovní radioaktivity, je zdrojem možné kontaminace povrchových vod a působí jako nevhodný umělý prvek v lokálním krajinném rázu. 7

8 V současné době jsou zbytkové vody dekontaminovány ve vyčleněné části provozu úpravny a probíhají základní sanační kroky. SWOT analýza Horninové prostředí a geologie Silné stránky Dostatek kvalitních zásob stavebního kamene (s životností desítek až stovek let). Významná těžba kamene pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu; především s ohledem na některé druhy dekoračního kamene (Mrákotínská žula). Existence celostátně významných ložisek živcových surovin. Další zásoby uranových rud na ložisku Brzkov Horní Věžnice. Rizika Rizika spojená s vybudování hlubinného úložiště radioaktivních odpadů Slabé stránky Nedostatek zdrojů štěrkopísků; z toho vyplývající závislost na dovozech ze sousedních regionů (zvýšená dopravní zátěž). Nedostatek vydatných zdrojů podzemní vody. Střední a vysoké riziko radonového indexu na většině území. Konec těžby uranu a vysoká zátěž území v souvislosti s těžbou a úpravou uranové rudy v oblasti dobývacího prostoru Rožná (odkaliště odpadních rmutů, vznik výsypek a odvalů hlušinového materiálu s nízkou radioaktivitou, narušení režimu a radioaktivní kontaminace podzemních a povrchových vod, poddolování). Zátěž území v okolí dříve těžených ložisek uranu Olší, Bukov, Drahonín, Slavkovice, Polná, Chotěboř a ložisek v mokré konzervaci Brzkov a Pucov- Jasenice. Příležitosti Využití zbytkového materiálu po těžbě dekoračního kameniva jako zdroj stavebního kameniva. Využití menších zdrojů kvalitní podzemní vody pro zásobování obcí mimo dosah skupinových vodovodů. Výstavba podzemního zásobníku plynu na uranovém dole Rožná Obnova těžby uranu v lokalitě Brzkov Horní Věžnice 8

9 2. VODNÍ REŽIM Celá oblast území Kraje Vysočina leží na hlavním evropském rozvodí. Rozvodí moří táhnoucí se od severovýchodu na jihozápad dělí kraj na dvě téměř stejné části. Úmoří Severního moře do kraje zasahuje povodím Labe, Labe samo však krajem neprotéká a vody do něj odtékají řadou menších řek, z nichž k těm důležitějším patří Sázava (9,9 m 3.s-1 ) a Želivka (7,2 m 3.s-1 ). Obdobně jihovýchodní polovina kraje patří k úmoří Černého moře a povodí Dunaje, ale do kraje povodí zasahuje menšími řekami, např. Svratkou (7,2 m 3.s-1 ) či Jihlavou (11,4 m 3.s-1 ). V kraji se nachází řada drobných vodních toků a poměrně velké množství zdrojů malých vydatností, často využívaných k místnímu zásobování (např. v okrese Havlíčkův Brod cca 40 %). Na vydatné zdroje podzemní vody je ovšem kraj chudý. Významné vodní nádrže: Na řadě vodních toků byly zbudovány údolní vodní nádrže, některé jsou významnými zdroji pitné vody z celorepublikového hlediska. Jde především o vodní nádrž Švihov na Želivce (leží z větší části ve Středočeském kraji), zásobující Prahu, a Vír na Svratce, ze které je dodávána pitná voda do brněnské aglomerace. Na řece Jihlavě bylo zbudováno vodní dílo Dalešice s nejvyšší sypanou hrází v ČR cca 100 m - zdroj technologické vody pro jadernou elektrárnu Dukovany + výroba špičkové elektrické energie. Kraj Vysočina jako celek oplývá rovněž velkým počtem větších i menších rybníků. Největší z nich leží v okolí Žďáru nad Sázavou (Velké Dářko a další). Nejvýznamnější rybniční soustavy jsou Telč, Javořice a Dářko. Stav vodních prvků Kraje Vysočina a ochrana vod: V kraji je díky historickému vývoji do značné míry zachován mnohdy téměř původní charakter vodních toků. Realizace nevhodných technických úprav byla na řadě míst limitována přírodními podmínkami (zaříznutá koryta v členitém terénu) - např. Sázava - úsek Stvořidla, Oslava, částečně Jihlava, Svratka. Přes relativně vysoký počet rybníků je řada povodí (Jihlava) z hlediska jejich retenční schopnosti využita nedostatečně. Značné množství rybníků je ve špatném technickém stavu (jsou např. zaneseny splachy z orné půdy). Negativně se projevuje rovněž uplatňování nevhodných způsobů odbahňování rybníků vyhrnováním břehů včetně litorálního pásma, ničení údolních niv vodních toků zavážením přebytečnými zeminami ze stavebních prací (včetně rybničního bahna). Snahou o navržení a výstavbu některých nepřiměřeně projektovaných vodohospodářských děl jsou vodní toky vystaveny nebezpečí snížení prostupnosti pro vodní organismy. Stále je aktuální rovněž problematika intenzifikace rybničního hospodaření (hnojení, krmení, používání pesticidů) s předpokládanými negativními vlivy jak na biotop vlastních rybníků, tak na vodní toky a nivy v povodí pod rybníky. 9

10 V souvislosti s obnovou rybníků i vodních toků se však dá předpokládat zlepšení nejen technického stavu, ale i jejich zapojení do okolních ekosystémů. Tab. 1: Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Název chráněné oblasti přirozené akumulace vod Plocha (km 2 ) Podíl na ploše kraje (%) Žďárské vrchy 506,5 7,3 Zdroj: VÚV T.G.M. Na území Kraje Vysočina je pro povrchové vody vyhlášena CHOPAV Žďárské vrchy, jako pramenná oblast několika českých a moravských řek (Sázava, Svratka, Chrudimka, Doubrava, Oslava) a jako oblast s hustou rybniční soustavou. U většiny vodních zdrojů na území Kraje Vysočina jsou vymezena ochranná pásma I. a II. stupně. Územním rozsahem jsou velmi významná ochranná pásma povrchových zdrojů: Vír, Mostiště, Nová Říše a Švihov, jakožto významných vodárenských nádrží. Z chráněných podzemních zdrojů vod se na území Kraje Vysočina nachází v porovnání s ostatními kraji méně. Plošně nejvýznamnější ochranná pásma podzemních zdrojů jsou na území bývalých okresů Pelhřimov, Havlíčkův Brod a Jihlava. Za zvláštní zmínku stojí pramen léčivé minerální vody ve Sv. Anně u Křeče, nedaleko Kamenice nad Lipou. Kvalita vod V Kraji Vysočina je kvalita povrchových vod sledována na řadě profilů vodních toků (Sázava, Jihlava, Svratka, Rokytná, Šlapanka a Želetavka) a zejména na tocích s vodárenským a rekreačním potenciálem - koupání a rybolov (na Vysočině je asi 150 rybářských revírů, z toho cca 1/3 pstruhových) Dlouhodobě sledované ukazatele kvality povrchové vody řadí množství vodních toků do nevyhovujícího stavu, což nelze hodnotit jako stav uspokojivý. Vodní útvary byly hodnoceny na základě situačního a provozního monitoringu naměřených v období let v reprezentativním monitorovacím místě vodního útvaru. Rovněž výsledky hodnocení stavu útvarů podzemních vod jsou neuspokojivé. Na většině území kraje je jejich stav nevyhovující. Situace se však s postupnou intenzifikací čištění průmyslových městských odpadních vod a vyšším podílem napojení bodových zdrojů znečištění v poslední době pozvolna zlepšuje, a tak je kvalita vody mnohdy více než znečištěním bodovým negativně ovlivňována zdroji plošnými, pocházejícím zpravidla ze zemědělské činnosti. I zde lze v poslední době zaznamenat částečný pokles významnosti těchto negativních vlivů. Připsat to lze jednak snaze o efektivní hospodaření s hnojivy a, jednak nutnosti důsledněji dodržovat režimy hospodaření v ochranných pásmech zdrojů související s vyšším tlakem ze strany kontrolních orgánů ŽP. Program opatření k dosažení cílů ochrany vod jako složky životního prostředí je součástí plánů dílčích povodí. 10

11 Povodňové události a záplavová území Fyzickogeografická a klimatologická charakteristika území ve spojení s jeho antropogenním využitím (smrkové monokultury, úpravy toků, zemědělská činnost apod.) je příčinou častého výskytu lokálních záplav způsobených rozlivy malých toků po místních přívalových deštích, krátké doby trvání s vysokou intenzitou (tzv. letní bleskové povodně). Tyto jevy jsou místně proměnné a není jednoznačným pravidlem jejich vícenásobné opakování v konkrétních lokalitách. Možnost nápravy povodí jsou pozemkové úpravy (kromě pozemkové držby i návrh tzv. společných zařízení, zahrnujících opatření k ochraně území před erozí, povodňovými stavy atp.). Faktorem negativně ovlivňujícím riziko vzniku povodní může být rovněž tání významného množství sněhu typického pro tento region. Nejrozsáhlejší rozlivy povodňových vod se vyskytují podél toků Svratky, Jihlavy, Oslavy, Rokytné, Moravské Dyje a Myslůvky. Významnější ohrožení zastavěných částí obcí lze očekávat zejména na tocích: Svratka (Doubravník, Borač, Nedvědice, Štěpánov), Jihlava (Třebíč, Jihlava), Oslava (Velké Meziříčí, Náměšť n. O.), Rokytná (Jaroměřice). Pro ochranu území před záplavami jsou stanovena záplavová území těchto vodních toků. Toky ve správě: povodí Moravy s.p.- Balinka, Bobrůvka (Loučka), Brtnice, Bystřice (do Svratky), Fryšávka, Jedlovský potok, Jevišovka, Jihlava, Jihlávka, Jiřínský potok, Maršovský potok, Moravská Dyje, Myslůvka, Nedvědička, Oslava (do Jihlavy), Rokytná, Rouchovanka, Řečice (Olšanský p.), Svratka, Třešťský potok a Želetavka; povodí Vltavy s.p.- Bělá, Blažejovický potok, Borovský p., Břevnický p., Cerekvický p., Drahoňovský p., Hamerský potok, Jankovský potok, Kamenice, Kejtovský p., Losenický p., Martinický potok, Perlový p., Pstružný p., Rozkošský p. Sázava, Sázavka, Stavišťský p., Šlapanka, Trnava, Úsobský p., Zlatý p., Žabinec, Želivka a Žirovnice; povodí Labe s.p. Doubrava, Hostačovka a Chrudimka. (data DIBAVOD) Na začátku roku 2015 zpracovalo MŽP tzv. mapy povodňových ohrožení. Jde o vymezení 4 kategorií ohrožení (vysoké, střední, nízké a residuální) v Kraji Vysočina v 13 různě velkých oblastech. V celorepublikovém měřítku je dle této mapy území Kraje Vysočina ohroženo povodněmi minimálně. Opatření ke snížení nepříznivých účinků povodní, jek preventivní, tak technická, jsou součástí plánů dílčích povodí. 11

12 Opatření ke snížení nepříznivých účinků sucha Cílem těchto opatření je snížení negativních dopadů sucha na lidskou společnost a na přírodní prostředí. Mezi tato opatření lze zahrnout ta, směřující k vytvoření akumulačních prostor především ve formě zásob podzemní vody a dále ve formě přírodních nebo umělých akumulací povrchových vod, vytváření a udržování povodí s příznivou krajinnou strukturou, kam zahrnujeme např.: zvyšování retenční schopnosti krajiny, snižování nadměrné vodní eroze z plošného odtoku vody, snižování množství srážkových vod odváděných kanalizací a vytváření podmínek pro jejich přímé vsakování do půdního prostředí v co možná největší míře, racionalizaci hospodaření s vodou včetně snižování ztrát ve vodovodních sítích, územní ochranu vybraných hydrologicky a morfologicky vhodných lokalit pro umělou akumulaci povrchových vod. Limity využití území z hlediska vodního hospodářství Ochrana koryt vodních toků a přilehlých pozemků (údolní niva vodního toku jako Významný Krajinný Prvek) Omezené využití záplavových území a území určených k rozlivům vod při povodních (včetně zvláštních povodní) Ochranná pásma vodních zdrojů, vodárenských toků, stejně jako ochranná pásma zdrojů vod léčivých, minerálních a stolních Využití území ve vyhlášených chráněných oblastech přirozené akumulace vod (CHOPAV) Ochrana území profilů výhledových nádrží a výhledově využitelných zdrojů podzemních vod Omezení a kontrola činností ohrožujících rekreační využití vodních nádrží (koupací oblasti a koupaliště) Omezení plošného i bodového znečišťování vodních toků - vypouštění odpadních vod do kanalizace, jakož i do podzemních a povrchových vod. Záměry rozvoje V rámci Kraje Vysočina podléhá rozvoj v oblasti vodního hospodářství Plánům oblastí povodí Dyje, Horního a Středního Labe, Horní Vltavy a Dolní Vltavy. V současné době je na území kraje vymezeno 8 nových lokalit pro akumulaci povrchových vod (LAPV). Jedná se o nádrže Borovnice, Čučice, Horní Kounice, Klanečná, Spačice, Stříbrné Hory, Štěpánov a Vysočany. V územích chráněných pro akumulaci povrchových vod (LAPV) podle 28a odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., zákon o vodách a změně některých zákonů v platném znění, není možné navrhovat záměry na umístění zejména staveb technické a dopravní infrastruktury mezinárodního, republikového a jiného nadmístního významu, staveb a zařízení pro průmysl, energetiku, zemědělství, těžbu nerostů a dalších staveb, zařízení a činností, které by mohly 12

13 narušit geologické a morfologické poměry v území předpokládaného profilu přehrady nebo jinak nepříznivě ovlivnit budoucí vodohospodářské využití plochy zátopy vodní nádrže, a to jak samotným rozsahem staveb ve vymezeném území (např. komplexy bytových staveb - obytné satelity), velkými plochami pro podnikání a investičně náročnými vedeními technické infrastruktury, tak jejich následným provozem (např. skládky zvláštních a nebezpečných odpadů, odkaliště, sklady PHM atd.). Smyslem návrhu Základních zásad využití území chráněných pro akumulaci povrchových vod je neomezovat současné činnosti v území nad míru nezbytně nutnou a naopak umožnit prostřednictvím územních plánů umisťování dočasných staveb s horizontem jejich životnosti cca 50 let nebo staveb, jejichž případné vykoupení a odstranění bude technicky a finančně méně náročné (např. chaty, jednotlivé rodinné domy, zahrádkářské kolonie, jednoduchá ubytovací zařízení pro cestovní ruch, cyklostezky apod.). SWOT analýza Vodní režim Silné stránky Vodní plochy v kraji jsou ve srovnání se zbytkem ČR zastoupeny nadprůměrně vodní toky i významné vodní nádrže Oblast má pozitivní bilanci kvalitních povrchových vod, a slouží tak k zásobování i okolních krajů pitnou vodou - akumulace povrchových vod (významné vodárenské vodní nádrže: VD Švihov, VD Vír, VD Nová Říše apod.). Existence CHOPAV (povrchových vod) Žďárské vrchy (506,5 km²) prostorově vázaná na stejnojmenné CHKO. Vzhledem k poloze kraje Vysočina se jedná o převážně pramennou oblast - přísun znečištění vodními toky z jiných povodí je minimální. Existence úměrné sítě vodotečí k pokrytí přirozených potřeb kraje. Rizika Všeobecný problém týkající se též území kraje Vysočina - snížená retence vody v krajině. Velké množství VN v různém technickém stavu představuje technicko bezpečnostní rizika jejich havárií zvláštní povodně, ohrožení životů lidí, životního prostředí i ekonomické škody na infrastruktuře. Slabé stránky Velké množství limitů rozvoje území CHOPAV, významné vodárenské vodní nádrže, záplavová území. Na území se nenachází významné zdroje podzemních vod ani prameny přírodních léčivých vod. Z hlediska povodňových průtoků je oblast ohrožena jak při regionálních, tak i při bleskových povodních. Přetrvávající zhoršená kvalita povrchových vod (bodové i plošné zdroje) limituje ekologický a rekreační potenciál vodních ploch. Limitujícím faktorem je též výskyt části vodních toků s bilančně rozkolísaným vodním režimem (s výskytem průtokových stavů ztěžujících řešení ČOV blízkých sídel). Nepříznivý vliv dálnice D1, dalších významných silnic, železničních tratí a narůstajícího podílu ploch se zpevněným povrchem, na přirozené odtokové poměry. Příležitosti Realizace záměrů protipovodňové ochrany ohrožených území (jak lokální úpravy toku, výstavba nebo úprava hrází, mobilní hrazení, tak i změny v povodích zvýšení retence). Využití významného potenciálu soustavy rybníků k retenci a akumulaci vody v povodí, podmínkou je zlepšení jejich technicko-funkčního stavu a 13

14 Dominantní využívání povrchových vod je citlivé na udržení jejich kvality (hrozbu eutrofizace a ekologických havárií nelze vyloučit, je však možné je minimalizovat), avšak méně pružně reaguje na snížení ročních úhrnů srážek v posledních letech. Vytipované lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod LAPV představují územní střety se zastavěnými a rozvojovými částmi obcí, se záměry na rozvoj veřejné infrastruktury, se zásadami ochrany přírody a krajiny. Potenciální možnost výskytu technicko bezpečnostních rizik v případě havárie některé přehrady (přehradní nádrže). Dlouhodobé nepříznivé účinky sucha. komplexní přístup k vodnímu hospodářství v rámci regionu Zvýšení retenčního potenciálu krajiny (obnova rybníků a opatření v krajině zpomalující odtok z povodí) v souvislosti s realizací komplexních pozemkových úprav Vytipování dalších lokalit vhodných pro nutná protipovodňová opatření týkajících se zejména center měst, sídlišť, historicky významných celků, a oproti tomu území, kde je rozliv vody žádoucí. V souvislosti s předpokládanou vyšší mírou rozkolísanosti srážek a potřebou efektivnějšího hospodaření s vodou v povodí byly vytipovány, jako územní rezervy, lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod LAPV. V kraji Vysočina se jedná o 8 lokalit, které představují příležitosti pro efektivnější hospodaření s povrchovou vodou). 14

15 3. HYGIENA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 3.1 Ovzduší Emise Kraj Vysočina patří z hlediska čistoty ovzduší k nejčistším oblastem v ČR. V porovnání s ostatními kraji ČR je zde produkováno významně podprůměrné množství emisí z velkých zdrojů znečišťování (REZZO 1). Tato skutečnost je dána relativně nízkou intenzitou průmyslové výroby v kraji. K nejvýznamnějším stacionárním zdrojům emisí znečišťujících látek v kraji patří velké provozy dřevozpracujícího průmyslu v okresech Jihlava a Pelhřimov, sklářského průmyslu v okrese Havlíčkův Brod, strojírenského průmyslu v okrese Žďár n. S., Třebíč a zařízení na výrobu tepla a lakovny s vysokou roční spotřebou nátěrových hmot. REZZO registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší. REZZO 1 velké stacionární zdroje znečišťování (tepelný výkon větší než 5 MW). REZZO 2 střední stacionární zdroje znečišťování (tepelný výkon od 0,2 do 5 MW). REZZO 3 malé stacionární zdroje znečišťování (tepelný výkon nižší než 0,2 MW). REZZO 4 mobilní zdroje znečišťování (zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla, letadla). Na celkových emisích hlavních znečišťujících látek ČR se kraj u všech sledovaných škodlivin podílí podprůměrným množstvím. Nejvíce celkových emisí ze zdrojů REZZO 1 je emitováno na území ORP Jihlava. Nejvíce emisí ze zdrojů REZZO 3 je emitováno ne území ORP Jihlava a dále pak Třebíč, Pelhřimov a Havlíčkův Brod a nejvíce emisí ze zdrojů REZZO 4 je emitováno na území ORP Jihlava. Na území Kraje Vysočina došlo ke snížení emisí na významných vyjmenovaných zdrojích a úroveň emisí z těchto zdrojů je dlouhodobě stabilní. V Kraji vysočina mají na emisích Nox a TZL (vč. frakce jemných částic PM 10 a PM 2,5 ) dominantní podíl mobilní zdroje. Na emisích benzo(a)pyrenu se podílí nejvýznamněji sektor vytápění domácností V kraji je zemní plyn využíván v cca 41 % bytů, uhlí a dřevo je užíváno v 30 %. Zásadním úkolem v oblasti zlepšování kvality ovzduší je proto rozšíření soustavy CZT na území kraje a přechod těchto zdrojů na paliva s lepšími emisními parametry. Mezi základní opatření ke snížení primárních emisí suspendovaných části patří rozvoj environmentálně příznivé energetické infrastruktury (plynofikace obcí, rozvoj stávajících a budování nových sítí CZT), ekologizace dopravy, omezení prašnosti z plošných a liniových zdrojů (zpevnění povrchu komunikací a úprava prašných ploch), vymístění zdrojů emisí TZL mimo obytná území. Tab. 2: Emise hlavních znečišťujících látek do ovzduší ze zdrojů REZZO 1 - REZZO 4 v tunách/rok Tuhé znečišťující látky (TZL) 5 501, , , , , ,6 3440,0 3204,7 Oxid siřičitý (SO 2) 2 707, , , , , , , ,5 Oxidy dusíku (NO x) , , , , , , , ,0 Oxid uhelnatý (CO) , , , , , , , ,3 Zdroj: ČHMÚ Emise. ČSÚ: Od roku 2012 byla pro výpočet emisí z lokálního vytápění domácností použita aktualizovaná metodika obsahující novou sadu emisních faktorů (ovlivňující nárůst emisí převážně u CO) a zpřesnění odhadu spotřeby paliv. 15

16 Tab 3: Provozovny vyjmenovaných zdrojů s nejvyššími emisemi tuhých znečišťujících látek, stav roku 2011 Emise tuhých znečišťujících látek Kategorie Provozovna t/rok TZL PM 10 PM 2,5 Podíl v rámci kraje t/rok Podíl v rámci kraje Podíl v rámci kraje t/rok REZZO 1 Dřevozpracující družstvo Lukavec 135,872 0,60% 86,536 1,50% 52,424 1,91% REZZO 2 TS služby NMNM 32,340 0,14% 16,493 0,29% 4,851 0,18% REZZO 1 Kronospan OSB 23,807 0,11% 14,284 0,25% 8,332 0,30% REZZO 2 Žula Rácov kamenolom Batelov 22,166 0,10% 11,305 0,20% 3,325 0,12% REZZO 2 Colas CZ kamenolom Rančířov 17,724 0,08% 9,039 0,16% 2,659 0,10% REZZO 1 ORC teplárna sever 17,342 0,08% 12,139 0,21% 7,804 0,28% REZZO 1 Iromez kotelna K2 16,145 0,07% 11,302 0,20% 7,266 0,26% REZZO 1 Slévárna a modelárna Nové Ransko 15,429 0,07% 8,152 0,14% 2,777 0,10% REZZO 2 Českomoravský štěrk lom Bílý Kámen 15,425 0,07% 7,867 0,14% 2,314 0,08% REZZO 2 Českomoravský štěrk - Nemojov 14,810 0,07% 7,553 0,13% 2,222 0,08% CELKEM 311,060 1,38% 184,670 3,21% 93,973 3,42% Zdroj: ČHMÚ,2017 Tab 4: Provozovny vyjmenovaných zdrojů s nejvyššími emisemi benzo(a)pyrenu, stav roku 2011 Emise znečišťujících látek Kategorie Provozovna Benzo(a)pyren kg/rok Podíl v rámci kraje REZZO 1 Dřevozpracující družstvo Lukavec 0,036 0,01% REZZO 1 Iromez kotelna K2 0,034 0,01% REZZO 1 Kronospan CR 0,032 0,01% REZZO 1 Stora Enso Timer Žďírec 0,030 0,01% REZZO 1 ORC teplárna sever 0,015 0,00% REZZO 2 EURO Pellets 0,015 0,00% REZZO 1 Bystřická teplárenská kotelna III, BnP 0,009 0,00% REZZO 2 Ekobioenergo teplárna Jih, Třebíč 0,007 0,00% REZZO 1 Biomass teplárna Jih 0,006 0,00% REZZO 1 Žďas kotelna a ČOV 0,005 0,00% CELKEM 0,188 0,04% Zdroj: ČHMÚ,2017 Tab 5: Komunikace s nejvyššími emisemi tuhých znečišťujících látek, stav roku 2011 Měřené emise znečišťujících látek Kategorie Provozovna TZL PM 10 PM 2,5 t/km/r t/km/r t/km/r REZZO 4 D1 Velká Bíteš až Devět křížů 12,0 3,70 2,26 16

17 REZZO 4 D1 V. Meziříčí, západ až V. Meziříčí, východ 11,75 3,43 2,00 REZZO 4 D1 velké Meziříčí, východ až Lhotka 11,58 3,55 2,16 REZZO 4 D1 větrný Jeníkov až Jihlava 11,52 3,51 2,11 REZZO 4 D1 Měřín až V. Meziříčí, západ 11,48 3,52 2,14 REZZO 4 D1 Jihlava až Velký Beranov 11,37 3,45 2,08 REZZO 4 D1 Humpolec až Větrný Jeníkov 11,24 3,47 2,12 REZZO 4 D1 Lhotka až Velká Bíteš 11,2 3,46 2,11 REZZO 4 D1 Velký Beranov až Měřín 10,77 3,31 2,01 REZZO 4 Jihlava, navaz. na Pávovskou 10,64 1,09 0,56 Zdroj: ČHMÚ, Imise Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (OZKO) jsou území v rámci zóny (kraje) nebo aglomerace, v nichž je překročena hodnota imisního limitu u jedné nebo více sledovaných znečišťujících látek. Na území kraje Vysočina bylo v roce 2011 provozováno celkem 10 monitorovacích stanic, které provádějí pravidelné měření některých znečišťujících látek v dané lokalitě. Z toho je 7 stanic provozováno ČHMÚ a 3 stanice jsou provozovány Zdravotním ústavem. Imisní znečištění ovzduší v Kraji Vysočina lze v porovnání s ostatními kraji ČR hodnotit jako velmi dobré. K překročení imisních limitů došlo zejména v letech 2005 a 2006, které byly z důvodu velmi nepříznivých rozptylových podmínek v zimě 2005/2006 nejhorší z hlediska kvality ovzduší za posledních 15 let. V období let nedošlo na území zóny Vysočina k překročení imisního limitu a tudíž nebyly vymezeny OZKO. Od roku 2010 do roku 2013 docházelo k postupnému zhoršení kvality ovzduší. V roce 2014 se stav opět výrazně zlepšil a k překročení limitů došlo jen v ojedinělých případech. V roce 2015 došlo opět k mírnému zhoršení, především v jižní části kraje. Dle materiálu ČHMÚ Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2015 je ovzduší Kraje Vysočina v některých lokalitách, obdobně jako ovzduší celé ČR nejvýznamněji zatíženo prachovými částicemi PM 10 a PM 2,5 a dále znečišťujícími látkami jako je benzo(a)pyren a přízemní ozon. Hlavními zdroji prachových částic a benzo(a)pyrenu je sektor lokálního vytápění domácností a silniční doprava. Jde zejména o nedokonalé spalování tuhých paliv v kotlích s nižšími výkony, kterými jsou často vybaveny domácnosti. Přízemní ozon nebývá přímo emitován žádným zdrojem, ale vzniká sekundárně ve spodní troposféře z oxidů dusíku, uhlovodíků a kyslíku pod vlivem slunečního záření. Zejména v letních měsících jsou jím zatíženy venkovské lokality. V roce 2012 byl aktualizován Program ke zlepšení kvality ovzduší Kraje Vysočina, jehož cílem je zajistit na celém území kvalitu ovzduší splňující zákonem stanovené požadavky (imisní limity a cílové imisní limity) a přispět k dodržení závazků, jež Česká republika přijala v oblasti omezování emisí znečišťujících látek do ovzduší (národní emisní stropy). 17

18 Tab 6: Vyznačení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší vzhledem k cílovým imisním limitům pro ochranu zdraví se zahrnutím přízemního ozonu, roky Zdroj: ČHMÚ,

19 3.2 Odpady Tab 7: celková produkce všech odpadů v Kraji vysočina (v tunách) Odpady celkem Ostatní odpady Nebezpečné odpady Zdroj: Krajská databáze o odpadech, 2017 Dle tabulky je patrné, že produkce odpadů od roku 2014 výrazně stoupla. Produkčně nejvýznamnější je skupina stavební a demoliční odpady, následují komunální odpady, dále odpady ze zařízení na zpracování odpadů z ČOV a úpravy vody, dále odpady z tváření kovů a plastů a skupina odpady z tepelných procesů. Těchto 5 skupin odpadů tvoří cca 90 % z celkové produkce ostatních odpadů. Převládajícím způsobem nakládání se všemi ostatními odpady je materiálové využití, které dosahuje cca 80 % z celkového nakládání s odpady. Pouze cca 14 % je odstraňováno skládkováním. Výjimku tvoří skupina odpadů komunálních, kde se skládkováno cca 58 %. Kraj Vysočina patří dlouhodobě ke krajům s vyšší mírou třídění komunálního odpadu v obcích. Množství skládkovaných odpadů v Kraji Vysočina narůstá, a to včetně biologicky rozložitelné složky, kterou skládkovaný odpad obsahuje. V kraji představuje skládkování komunálního odpadu na skládkách prozatím jeden z nejčastějších způsobů nakládání s odpady, přestože by se mělo dle hierarchie nakládání s odpady jednat o způsob nejméně preferovaný. Rovněž veškerý zbytkový komunální odpad je ukládán na skládky. Podíl jeho vytříděných složek k materiálovému využití však vzrůstá. Některé obce zavádějí oddělený sběr bioodpadu, který využívají v kompostárnách nebo bioplynových stanicích, anebo zavádějí systémy domácího kompostování. Proto je nezbytné i do budoucna podpořit veškeré aktivity vedoucí především k prevenci vzniku odpadů, k vyššímu využívání odpadů již vzniklých, a to jak materiálovému, tak energetickému. Tyto aktivity budou v příštích letech cíleně podporovány v projektu Integrovaného systému nakládání s odpady v Kraji Vysočina (ISNOV), na jehož tvorbě Kraj Vysočina intenzivně spolupracuje s městy a obcemi kraje. Přetrvávajícím problémem je nedostatek finančních prostředků na monitoring a následné sanace kontaminovaných míst v kraji, mezi něž patří i staré skládky odpadů, přestože někteří vlastníci těchto kontaminovaných míst využívají možnosti dotace z Operačního programu Životní prostředí na jejich odstranění. Na území kraje bylo na počátku roku 2013 provozováno 11 skládek odpadů, 3 spalovny, 64 sběrných dvorů, 18 kompostáren a 13 zařízení pro třídění odpadů. Na území kraje se nacházejí staré ekologické zátěže a kontaminovaná místa zejména charakteru starých skládek a průmyslových objektů. Řada ekologických zátěží zůstává neřešena především tam, kde náklady na sanaci přesahují cenu vlastních nemovitostí, nejsou vyjasněna vlastnická práva, nebo kde převod nemovitostí na nového vlastníka nebyl 19

20 vázán na povinnost provedení asanace. Přesto se podařilo na území kraje odstranit některé staré ekologické zátěže. Jde o skládku nebezpečných odpadů v k.ú. Pozďátky na Třebíčsku a skládku průmyslových odpadů v Novém Rychnově na Pelhřimovsku. Tab. 8: Nejvýznamnější kontaminovaná místa na území Kraje Vysočina s pritoritou A Název Obec Priorita APS, Světlá nad Sázavou a.s. Světlá nad Sázavou A2.3 Bývalá provozovna ČSAD Brno Telč A2.2 Čepro, a.s. sklady PHM Vysoká A2.2 Humpolecké strojírny - šrotiště Humpolec A3.3 JMP, a.s. Jihlava Jihlava A2.1 MARS Svratka, a.s. Svratka A2.2 Na kopci Radonín A1.3 PBS velká Bíteš, a.s.. Velká Bíteš A2.0 Proseč skládka Proseč A2.2 Staré Hory Jihlava A2.3 Zichův rybník Nové Město na Moravě A1.3 Skládka Janštejn - areál Horní Dubenky A3.3 Bývalý areál UNIPLET Třebíč A2.2 Rybník Obecník Nová ves u Nového Města na Moravě Skládka JDZ Obrataň Obrataň A1.1 Bývalý podnik Jihlavan - galvanovna Jihlava A3.1 Zdroj: Databáze SEKM, Hluková zátěž obyvatelstva Nejvýznamnějším zdrojem hluku je silniční doprava. Nejvyšší počet obyvatel na území kraje dotčených hlukem (ukazatel pro rušení spánku L n = 60 db) z dopravy na nejvíce frekventovaných silnicích žije v Havlíčkově Brodě, Jihlavě, Třebíči a Pelhřimově. Uvedenou situaci je nutné řešit zejména prostřednictvím odvedení tranzitní dopravy mimo obytné části měst budováním silničních obchvatů a realizací účinných protihlukových opatření. Významným zdrojem hlukové zátěže kraje je dálnice D1 s vysokou intenzitou dopravy. Těleso dálnice se bezprostředně zástavby sídel dotýká pouze v několika krátkých úsecích, přesto je nutné těmto úsekům věnovat zvýšenou pozornost a realizovat zde příslušná protihluková opatření. Lokálním významným zdrojem hluku jsou provozovaná letiště. V kraji je provozováno 5 letišť se statutem veřejného letiště s trvalou vzletovou a přistávací dráhou pro letadla do celkové hmotnosti m (Jihlava - Henčov, Křižanov, Chotěboř, Přibyslav, Havlíčkův Brod) a jedno vojenské letiště v Náměšti n.o. Tyto plochy jsou zdrojem hlukové zátěže pro obyvatelstvo žijící v okolí letiště. Ochrana obyvatelstva proti nepříznivým účinkům hluku z letecké dopravy je zajišťována prostřednictvím vymezování ochranných hlukových pásem letišť. Ke konci roku 2016 byl zpracován Akční plán na základě Strategických hlukových map pro pozemní komunikace 2012 pro Kraj Vysočina. Hlavním cílem tohoto plánu je stanovení protihlukových opatření v kritických oblastech dle hlukových map a snížení počtu obyvatel vystavených nadlimitním hladinám hluku. A2.3 20

21 3.4 Radonové riziko Území Kraje Vysočina patří z hlediska výskytu radonu na 3. místo v republice (po kraji Středočeském a Karlovarském). Dvě třetiny území kraje leží na území vysokého radonového indexu a zbytek na středním a nízkém radonovém indexu. Nejvíce postiženým je okres Třebíč (třebíčský masív), Žďár n. S. (Žďárské vrchy) a Jihlava (část třebíčského masívu, Čeřínek, Javořice) s převažujícím vysokým radonovým indexem a možným průnikem radonu do obytných objektů. Tato nebezpečná zátěž obyvatel kraje je postupně snižována formou protiradonových ozdravných opatření v bytech, školních a předškolních zařízeních, v budovách ve veřejném zájmu (DPS, DD) a ve veřejných vodovodech za pomoci účelové státní dotace v rámci Radonového programu ČR. Horninové složení regionu s převažujícím výskytem žul, a různých druhů rul dává předpoklad ke zvýšenému výskytu radioaktivního plynu radonu a tudíž ke zvýšenému riziku incidence rakoviny plic. (Regionální inovační strategie Kraje Vysočina). SWOT analýza Hygiena životního prostředí Silné stránky Kraj Vysočina patří z hlediska čistoty ovzduší k nejčistším oblastem v ČR Rozsáhlá harmonicky vyvážená území bez plošně významných území devastovaných antropogenní činností. V porovnání s kraji ČR významně podprůměrné množství emisí z velkých zdrojů znečišťování (REZZO 1). Nízká imisní zátěž na většině území. Zlepšuje se emisní situace Sanace některých zvláště nebezpečných starých ekologických zátěží (Pozďátky, Nový Rychnov) V porovnání s kraji ČR podprůměrná produkce opadů Relativně dobré vybavení kraje sběrnými dvory. Zastavení skládkování kalů ČOV jejich využitím na zemědělské půdě. Dobře fungující sběr a využití odpadních elektronických a elektrických zařízení. Snižuje se množství vyprodukovaného komunálního odpadu zvýšené třídění biologicky rozložitelného odpadu. Pokles produkce nebezpečných odpadů Slabé stránky Problém s kvalitou ovzduší spojený především s dopravou a malými stacionárními zdroji. Občasné překračování 24hodinového imisního limitu pro prašné částice. Nárůst automobilové dopravy při současném nevyhovujícím stavu dopravních cest, zvýšení zátěže obyvatelstva při hlavních dopravních tazích (emise, hluk, vibrace). Velké množství obcí bez přístupu k soustavě CZT či bez plynofikace. Nízká technologická vybavenost kraje zařízeními na úpravu a využívání odpadů, zejména komunálních odpadů. Kraj není soběstačný v oblasti zneškodňování odpadů. Nedořešené sanace v řadě lokalit starých ekologických zátěží. Přes třídění odpadů stále vysoký podíl odpadů ukládaných na skládky a nedostatečný podíl recyklovaných složek odpadu. Přibližně na 2/3 území kraje vymezeno území s předpokládaným vysoký radonovým indexem, na 1/3 se středním radonovým indexem. Hluková zátěž obyvatelstva z letecké dopravy (letiště Náměšť n. O., Jihlava, Havlíčkův Brod). 21

22 Rizika Další zvyšování hlukové a imisní zátěže obyvatel v důsledku nárůstu automobilové dopravy. Nesplňování stanovených emisních stropů Rizika havarijních situací dálkovodů (ropovody, produktovody), jaderné elektrárny Dukovany. Suburbanizace, bezdůvodné rozšiřování zastavitelného území s nízkou hustotou osídlení vedoucí k významnějšímu nárůstu objemu automobilové dopravy. Umisťování obytné zástavby do bezprostřední blízkosti velmi silně dopravně zatížených komunikací. Zvyšování míry využití území v lokalitách bez vazby na odpovídající veřejnou hromadnou dopravu. Příležitosti Rozvoj environmentálně příznivé energetické infrastruktury, rozvoj stávající sítě CZT, plynofikace obcí, využívání alternativních nebo obnovitelných zdrojů paliv, včetně spalování biomasy, využívání nízkoemisních kotlů, kondenzačních kotlů apod. Vytvoření územních podmínek pro zajištění rozvoje města s ohledem na snižování přepravních nároků a maximalizaci energetických úspor. Vytvoření územních podmínek pro snižování objemu individuální automobilové dopravy, další rozvoj hromadné dopravy, podpoření prostupnosti měst pro pěší a cyklistickou dopravu. Výstavba nových zařízení (zdrojů emisí) pouze na úrovni nejvyšších dostupných technologií, zvýšení technologické úrovně zařízení stávajících. Snížení imisní zátěže prašnými částicemi přijetím opatření ke snižování sekundární prašnosti ve městech. Výstavba spalovny odpadů. Snižování hlukové zátěže obyvatelstva z dopravy výstavbou obchvatů sídel a realizací protihlukových opatření. Realizace protiradonových opatření 22

23 4. OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY Zvláště chráněná území a území soustavy Natura 2000 Na území kraje leží podstatné části dvou chráněných oblastí - CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory, jejichž správy sídlí ve Žďáře nad Sázavou resp. v Nasavrkách. CHKO tvoří jen 8,8 % celkové rozlohy Kraje Vysočina (průměr v ČR je 14,7 %) V Kraji Vysočina je k celkem 191 maloplošných zvláště chráněných území. Z toho 45 jich je v rámci CHKO. V Kraji vysočina jsou dvě smluvně chráněná území. V Kraji Vysočina nabyla vymezena žádná ptačí oblast pro ochranu populací ptáků v rámci Evropského společenství. Národním seznamem bylo v Kraji Vysočina vymezeno 75 evropsky významných lokalit. Tab. 9: Přehled chráněných území k Kategorie Počet Výměra (ha) Podíl na území kraje v % CHKO ,97 Národní přírodní památky ,01 Národní přírodní rezervace ,15 Přírodní památky ,15 Přírodní rezervace ,54 PP, PR, NPP, NPR ,86 PP, PR, NPP, NPR na území NP a CHKO ,19 ZCHÚ celkem ,63 Smluvně chráněné území Evropsky významné lokality ,91 Památné stromy - objekty 397 Památné stromy - jednotlivě Památné stromy - jednotlivě současný počet Zdroj: AOPK, 2017 Pro roky je v plánu doplnit síť zvláště chráněných území zejména o následující nové lokality: přírodní památky Dašovský potok, Pod Trojanem, V Kučerkách, Vápenky u Zvole a přírodní rezervace Staré duby a Výrova skála Klobouček. Maloplošná zvláště chráněná území jsou zásluhou trvalé péče Kraje Vysočina od roku 2003 ve velmi dobrém stavu, podařilo se zastavit degradační procesy na řadě území, stabilizovat významné biotopy. Předmět ochrany ve většině území je přímo podmínen zajištěním náhradní extenzivní podoby jejich pravidelného obhospodařování. Některá území jsou však zejména vlivem zásahů v okolí (např. odvodněníí ve druhé polovině 20. století) ve stálém nebezpečí ohrožení existence významných biotopů. 23

24 Na konci roku 2015 byl počet maloplošných chráněných území 197. V roce 2016 stoupnul počet evropsky významných lokalit evidovaných v Kraji Vysočina na 85. Na území kraje je vyhlášeno 9 přírodních parků o celkové rozloze ha (Rokytná, Střední Pojihlaví, Bohdalovsko, Balínské údolí, Svratecká hornatina, Třebíčsko, Čeřínek, Melechov, Doubrava). Jejich posláním je zachování přírodní, kulturní a historické charakteristiky daného území a jeho ochrana před činností snižující jeho přírodní a estetickou hodnotu, při současném vytváření podmínek pro únosné využití daného území. K vyhlášení je navrhován přírodní park Javořická vrchovina. Ochrana krajiny Za účelem stanovení priorit a definování jasných opatření v oblasti ochrany krajinného rázu kraje byla pro území kraje zpracována dokumentace Strategie ochrany krajinného rázu Kraje Vysočina (Bukáček a kol., 2008). V dokumentaci jsou na základě analýzy území popsány ochranné podmínky pozitivních hodnot krajinného rázu. Podmínky jsou stanoveny pro území stávajících a navrhovaných přírodních parků, území zvýšené estetické přírodní hodnoty krajinného rázu, prostorů venkovských sídel s převahou dochovaných cenných pozitivních znaků, typických siluet měst o obcí, krajinných předělů, přírodních dominant a vyvýšenin, památkových zón a rezervací, kulturních dominant a typických os krajiny. V oblasti krajinného rázu je v současnosti aktuální ochrana krajiny před výstavbou technických staveb, které neodpovídají měřítkům krajiny a způsobují významné snížení jejích estetických hodnot. Za účelem ochrany krajiny Vysočiny byly ve výše uvedené dokumentaci vymezeny výrazné krajinné pohledové předěly, které musí být chráněny před nevhodným umísťováním vertikálních výškových staveb (nevhodných kulturních dominant). Narušením těchto krajinných pohledových předělů může dojít ke snížení hodnoty krajinného rázu ve smyslu změny vztahů v krajině, měřítka (může dojít ke změně vymezení prostoru, výraznému uplatnění negativní dominanty apod.). Krajinné předěly v Kraji Vysočina jsou utvářeny zejména složenými hřbety vystupujícími nad okolní krajiny vyvýšených vrchovin. Tab. 10: Vymezené krajinné předěly Předěl Železnohorský hřbet Centrální část Žďárských vrchů Pohledecký les Svratecká hornatina Arnolecké hory Popis Monumentální hradba zlomového svahu vysokého zalesněného hřbetu Železných hor s prudkými stráněmi uplatňující se především do navazující Čáslavské oblasti a krajiny Chotěbořska. Výrazně se uplatňující zalesněný prostor tvořený více hřbety, které se ze vzdálených prostorů uplatňují společně, tvoří nízký velmi výrazný horizont. Zalesněný horizont navazující na centrální část Žďárských vrchů protahující nízký horizont patrný především z Arnoleckých hor a z rozhledových míst Novoměstska a též z rozhleden na Křemešníku a Rosičce. Z údolních prostorů a z krajiny Bystřicka dobře patrný zalesněný horizont tvořící jednoduchý předěl údolní krajiny a krajiny navazující ploché vrchoviny. Krajinný předěl tvořený z dálkových pohledů dobře patrným zalesněným hřbetem Arnoleckých hor oddělující krajinu Žďárska od Jihlavska a Křižanovska. 24

25 Předěl Melechov Lipnice - Holý vrch Orlovské lesy Temník Roháč Strážník Vysoký kamen Stražiště - Holý vrch Křemešník Čeřínek Špičák Čachnovský les Svidník Bohutín Troják Vrch - Bukovský kopec Lísek - Čejkův kopec Javořice Hradisko Hustý kopec Hochův kopec- Lísek Srnčí vrch - Okrouhlík Kobylí Hlava -Střážnice Starohobské vrchy Zadní hora Popis Výrazný horizont gradující v dominantě Melechova, oddělující vizuální prostor údolí Sázavy a vrchovinné krajiny Humpolecka a Havlíčkobrodska. Nevýrazný zalesněný vyvýšený prostor v okolí Holého vrchu tvořící jednoduchý předěl krajiny Havlíčkobrodska. Nevýrazný avšak táhlý zalesněný hřbet tvořený vrchy v okolí Orlíku vyvýšený nad okolní krajinu rozdělující Humpolecko na dva prostory. Nevýrazný zalesněný hřbet tvořící spolu s okolními složený předěl nevýrazných vyvýšenin. Nevýrazný zalesněný hřbet tvořící spolu s okolními složený předěl nevýrazných vyvýšenin. Nevýrazný zalesněný hřbet tvořící spolu s okolními složený předěl nevýrazných vyvýšenin. Výrazně se uplatňující (zejména z krajiny Havličkobrodska) zalesněný táhlý horizont s bučinami. Výrazný zalesněný předěl s dominantou Stražiště S od Pacova uplatňující se zejména z Pelhřimovska. Z Pelhřimovska výrazný zalesněný hřbet s významnou dominantou Křemešníku. Složený zalesněný horizont Čeřínku tvořící specifický krajinný předěl a dominantní prostor. Táhlý zalesněný prostor několika drobných hřbetů vyvýšený nad okolní krajinu oddělující dvě rozdílné krajiny. Táhlý zalesněný horizont, pokračování centrální části Žďárských vrchů patrný z Pardubického kraje Krátký zalesněný horizont Svidníku a navazujícího hřbetu rozdělený sedlem na dvě části vytvářející krajinný předěl v prostoru krajinného rámce Černovic. Složený zalesněný horizont utvářený vrchy Bohutín, Vrchy a Hřeben. Složený zalesněný horizont tvořený vyvýšenými kopci Stěhovka, Troják, Heřmanský kopec. Zalesněný horizont vyvýšenin Vrchu, Bukovského kopce a Nádavku. Zalesněný složený prostor tvořící předěl krajiny s patrnými vyvýšeninami kopců Lísek a Čejkova kopce. Významný složený krajinný předěl utvářený výškově monotónní krajinou gradující k dominantě Javořice oddělující od sebe několik krajinných typů. Výrazný předěl vymezující Dačickou brázdu, tvořící bránu k vrchovinnému prostoru Javořické vrchoviny. Předěl oddělující Želetavsko a Telčskou sníženinu utvářený zalesněnými hřbety bezvýrazných kopců Blahova, Hustého, Remínského a Veselského vrchu. Předěl náležející k Hustému kopci vymezující Telčsko. Táhlý výrazný předěl tvořený zalesněnými hřbety v jedné ose uspořádaných kopců Okrouhlík,Hory, V Kopcích, Srnčí vrch, Spálený vrch. Složený táhlý horizont tvořící předěl oddělující Pojihlaví s dominantním vršky táhnoucími se kolem Brtnice a Kněžice. V ose uspořádané výrazně se uplatňující vrchy zalesněných kopců spojených úzkým hřbetem oddělující Dačicko a Želetavsko. Krátký zalesněný hřbet Zadní hory vymezující prostor krajinného 25

26 Předěl Klučovská hora Brdo - Svatý Vít Strážník rámce Třebíče. Popis Krátký zalesněný hřbet Klučovské hory oddělující prostor krajinného rámce Třebíče od navazující krajiny Moravskobudějovicka. Drobný hřbet s dominantou zříceniny hradu na Svatém Vítu. Tvořící vymezující horizont krajinného rámce Jaroměřice nad Rokytnou. Krátký hřbet v okolí Strážníku částečně odlesněný s dominantou zalesněného kopce Strážníku. Zdroj: AOPK, 2017 Krajinné osy jsou dle Strategie ochrany KR Kraje Vysočina definovány jako vektory směru uspořádání určitých skladebných prvků krajinného prostoru nebo spojující vizuálně dva body krajinné scény. Krajinná osa často spoluvytváří celkový charakter krajinného rázu daného území, kde se uplatňuje. V Kraji Vysočina jsou tvořeny: Přirozenými osami prostorů (údolí velkých řek: Svratka, Sázava, Jihlava, Oslava); Na úrovni rozsáhlého území pohledově souvisejícími body v krajině - Špičák, Čeřínek, Vysoký Kámen, Melechov, Devět skal a další vysoké kopce krajiny; Na úrovni menších území - osy komponované krajiny v okolí Náměšti n.o., krajinná koncepce Zelené hory a přilehlého klášteru, zahrady jaroměřického zámku, komunikace měst s alejemi Třešť, osami komunikací vedoucích k loveckému zámečku v Alejích u Stonařova, Herálec apod.; Průhledy na dominanty v krajině (Kámen, zámek Náměšť n.o., poutní kostel u Krahulčí, hrad v Lipnici n.s., poutní kostel na Zelené hoře, gotický kostel nad Havlíčkovou Borovou apod.). Nevhodným narušením těchto os může dojít ke snížení estetické hodnoty díky nežádoucí změně uplatnění pozitivních znaků kulturní a historické charakteristiky v prostoru ovlivněném danou osou. Strategií ochrany krajinného rázu Kraje Vysočina byly vymezeny na základě identifikace základních znaků krajiny oblasti krajinného rázu. Pro vymezené oblasti byla stanovena základní ochranná opatření k zajištění ochrany krajinného rázu. PŘEHLED OBLASTÍ KRAJINNÉ RÁZU A OPATŘENÍ K JEJICH OCHRANĚ Havlíčkobrodsko Zohlednění významu a cennosti údolních prostorů v lesních hospodářských plánech, v technologií údržby a managementu krajiny. Zachování drobných lomů, skalních výchozů a sutí se specifickou vegetací. Ochrana vegetačních prvků liniové zeleně podél komunikací, vodních toků a vodních ploch jakožto důležitých prvků prostorové struktury a znaků přírodních hodnot. Respektování dochované a typické urbanistické struktury. 26

27 Rozvoj venkovských sídel bude v cenných polohách orientován do současně zastavěného území (s respektováním znaků urbanistické struktury) a do kontaktu se zastavěným územím. Zachování dimenze, měřítka a hmot tradiční architektury u nové výstavby situované v cenných lokalitách se soustředěnými hodnotami krajinného rázu. V kontextu s cennou lidovou architekturou bude nová výstavba respektovat i barevnost a použití materiálů. Zachování měřítka a formy tradičních staveb při novodobém architektonickém výrazu u nové výstavby v polohách mimo kontakt s cennou lidovou architekturou. Rozlišování takových zón ve struktuře obcí, které zachovávající znaky historického charakteru obce a v polohách mimo kontakt s těmito zónami uplatňovat diferencovaný přístup k regulaci zástavby. Omezení možnosti umístění staveb a technických zařízení výškového charakteru (výška přes 20 m na volném prostranství nebo přes 8 m nad obklopující lesní porost) na exponovaných horizontech (hřbety Vraního vrchu, Lhotského vrchu, Spáleného vrchu). Zachování siluet a charakteru okrajů obcí s cennou architekturou, urbanistickou strukturou a cennou lidovou architekturou. Dbát na zachování historických krajinných úprav a na strukturu kulturní krajiny. Horní Pojihlaví Zohlednění významu a cennosti údolních prostorů v lesních hospodářských plánech, v technologii údržby a managementu krajiny k zajištění zachování estetických hodnot údolních prostorů. Ochrana vegetačních prvků liniové zeleně podél komunikací, vodních toků a vodních ploch jakožto důležitých prvků prostorové struktury a znaků přírodních hodnot. Respektování dochované a typické urbanistické struktury. Rozvoj venkovských sídel bude v cenných polohách orientován do současně zastavěného území (s respektováním znaků urbanistické struktury) a do kontaktu se zastavěným územím. Zachování dimenze, měřítka a hmot tradiční architektury u nové výstavby situované v cenných lokalitách se soustředěnými hodnotami krajinného rázu. V kontextu s cennou lidovou architekturou bude nová výstavba respektovat i barevnost a použití materiálů. Zachování měřítka a formy tradičních staveb při novodobém architektonickém výrazu u nové výstavby v polohách mimo kontakt s cennou lidovou architekturou. Rozlišování takových zón ve struktuře obcí, které zachovávající znaky historického charakteru obce a v polohách mimo kontakt s těmito zónami uplatňovat diferencovaný přístup k regulaci zástavby. Omezení možnosti umístění staveb a technických zařízení výškového charakteru (výška přes 20 m na volném prostranství nebo přes 8 m nad obklopující lesní porost) na 27

28 exponovaných horizontech (navazující hřbety, prostory s dochovanými strukturami původního členění krajiny, rekreační prostory jižně od Jihlavy, hrany údolí, v okolí Brtnice s dominantou zámku a kostela). Zachování siluet a charakteru okrajů obcí s cennou architekturou, urbanistickou strukturou a cennou lidovou architekturou. Dbát na zachování historických krajinných úprav a na strukturu kulturní krajiny. Želetavsko Ochrana vegetačních prvků liniové zeleně podél vodních toků a vodních ploch jakožto důležitých prvků prostorové struktury a znaků přírodních hodnot. Respektování dochované a typické urbanistické struktury. Rozvoj venkovských sídel bude v cenných polohách orientován do současně zastavěného území (s respektováním znaků urbanistické struktury) a do kontaktu se zastavěným územím. Zachování dimenze, měřítka a hmot tradiční architektury u nové výstavby situované v cenných lokalitách se soustředěnými hodnotami krajinného rázu. V kontextu s cennou lidovou architekturou bude nová výstavba respektovat i barevnost a použití materiálů. Situování rozvojových ploch větších sídel do kontaktu se současně zastavěným územím, nevytvářet samostatné satelitní celky nízkopodlažní zástavby, rozvoj sídel a krajiny řešit ve vzájemných vazbách. Zachování historických siluet sídel. Křemešnicko Zachování hodnot lesních interiérů v lesních hospodářských plánech, v technologii údržby a managementu krajiny, posílení pestrosti lesních okrajů. Respektování dochované a typické urbanistické struktury. Rozvoj venkovských sídel bude v cenných polohách orientován do současně zastavěného území (s respektováním znaků urbanistické struktury) a do kontaktu se zastavěným územím. Zachování typických znaků původní struktury krajiny včetně zachování jejich přírodního charakteru. Zachování stromořadí a alejí včetně vzrostlé zeleně v sídlech. Zamezení umisťování dominant technicistní povahy do vymezujících horizontů a krajinných předělů a zamezení výstavbě větrných elektráren a větrných farem přesahujících svou výškou krajinné předěly Čeřínku, Špičáku, Vysokého Kamene, Křemešníku a umisťování do prostorů s dochovanými znaky původní struktury krajiny a s ohledem na komponované krajinné prostory v okolí panských sídel a měst. Zachování dimenze, měřítka a hmot tradiční architektury u nové výstavby situované v cenných lokalitách se soustředěnými hodnotami krajinného rázu. V kontextu s cennou lidovou architekturou bude nová výstavba respektovat i barevnost a použití materiálů. 28

29 Omezení možnosti výstavby nových průmyslových, skladových a velkokapacitních zemědělských staveb a areálů na území Kublova a Karlova. Respektování krajinářských úprav zemědělské krajiny v okolí a prostorů komponované krajiny v okolí Batelova a Třešti. Zachování významu kulturních dominant v krajinné scéně. Ochrana siluet kulturních dominant a historické zástavby. Zlepšování charakteru prostředí odstraněním nevhodných a rušivých staveb. Pelhřimovsko Zohlednění významu a cennosti údolních prostorů v lesních hospodářských plánech, v technologii údržby a managementu krajiny. Ochrana vegetačních prvků liniové zeleně podél komunikací, vodních toků a vodních ploch jakožto důležitých prvků prostorové struktury a znaků přírodních hodnot. Respektování dochované a typické urbanistické struktury. Rozvoj venkovských sídel bude v cenných polohách orientován do současně zastavěného území (s respektováním znaků urbanistické struktury) a do kontaktu se zastavěným územím. Zachování dimenze, měřítka a hmot tradiční architektury u nové výstavby situované v cenných lokalitách se soustředěnými hodnotami krajinného rázu. V kontextu s cennou lidovou architekturou bude nová výstavba respektovat i barevnost a použití materiálů. Zachování měřítka a formy tradičních staveb při novodobém architektonickém výrazu u nové výstavby v polohách mimo kontakt s cennou lidovou architekturou. Rozlišování takových zón ve struktuře obcí, které zachovávající znaky historického charakteru obce a v polohách mimo kontakt s těmito zónami uplatňovat diferencovaný přístup k regulaci zástavby. Omezení možnosti umístění staveb a technických zařízení výškového charakteru (výška přes 20 m na volném prostranství nebo přes 8 m nad obklopující lesní porost) do exponovaných průhledů (ochrana uvedených dominant a dochovaných prostorů sídel). Zachování siluet a charakteru okrajů obcí s cennou architekturou, urbanistickou strukturou a cennou lidovou architekturou. Dbát na zachování historických krajinných úprav a na strukturu kulturní krajiny. Zachovat prvky historického členění krajiny. Humpolecko Zamezit výstavbě výškových staveb technicistní povahy přesahujících krajinný předěl Melechova a výrazně se uplatňujících v dochovaných prostorech původního členění 29

30 krajiny a v prostorech záměrně komponované krajiny nebo narušujících uplatnění kulturních dominant. Zamezit výstavbě nadměrných komunikací uplatňujících se v krajinářsky exponovaných prostorech s vysokými hodnotami krajinného rázu. Zamezit další výstavbě halových objektů ve volné krajině doprovázejících dálniční koridor D1 zejména v prostorech v okolí obcí a jejich krajinného rámce: Skorkova, Kamenice, Herálce, Speřice, Holušice, Jiřice; dále ve všech lesních partiích. Zamezit živelné výstavbě v okraji či uvnitř venkovských sídel s převážně dochovanou urbanistickou strukturou bez vazby na původní sídlo (prostorové uspořádání, vedení místních komunikací, architektonický vzhled a charakter zástavby). Zamezit výstavbě novostaveb v historicky intaktně dochovaných prostorech rušící členění, charakter a vzhled. Neumisťovat halové a jiné stavební objekty odlišujícími se proporcemi a měřítkem od převažující zástavby do volné krajiny a do okrajů sídel, kde mohou narušit krajinnou scenérii nebo typický obraz. Zajistit ochranu komponovaných prostorů v okolí panských sídel, zejména proti poškození dochovaných prvků a výstavbě či změně využití území způsobující snížení estetické hodnoty místa. Zajistit ochranu typických kulturních dominant krajiny před jejich narušením. Zajistit ochranu dochovaných obrazů sídel. Zajistit ochranu území zvýšené estetické a přírodní hodnoty v okolí Věže, Herálce, Melechova, Světlice a Světlického dvora, Lipnice nad Sázavou či drobných údolních prostorů s mlýny vytvářejících specifická místa krajinného rázu. Neumisťovat nadzemní el. vedení do pohledově exponovaných prostorů a prostoru se zvýšenou estetickou a přírodní hodnotou krajinného rázu a na vymezující horizonty či předěly. Žďársko - Bohdalovsko Zamezit výstavbě průmyslových center a hal, rodinné výstavbě ve volné krajině. Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren v prostorech, ze kterých se budou vizuálně uplatňovat ve vymezených územích přírodního parku Bohdalovsko a CHKO Žďárské vrchy a ve vyvýšených prostorech Arnoleckých hor, nebo budou v kontrastu se stávajícími dominantami kostelních věží. Zajistit ochranu horizontů před výstavbou objektů přesahujících výšku lesa. Zajistit ochranu širšího krajinného rámce významné památky poutního kostela na Zelené Hoře. Zamezit nevhodně výstavbě necitlivě vedeným komunikacím potlačujícím přírodní charakter typických prostorů s rybníky a mokřady. 30

31 Zamezit zcelování polí a zajistit v rámci přírodního parku. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích sídel venkovského charakteru a nevhodným dostavbami uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Zamezit výstavbě nevhodně řešených objektů v prostorech s rybníky a převahou znaků přírodní povahy. Novoměstsko - Bystřicko Zamezit výstavbě průmyslových center a hal, rodinné výstavbě ve volné krajině. Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren v prostorech, ze kterých se budou vizuálně uplatňovat v území CHKO Žďárské vrchy a ve vyvýšených prostorech, odkud se budou uplatňovat jako dominanta mnoha dalších oblastí, nebo budou v kontrastu se stávajícími dominantami kostelních věží. Zajistit ochranu horizontů před výstavbou objektů přesahujících výšku lesa a výstavbou budov uplatňujících se ve vymezeném horizontu. Zajistit ochranu širšího krajinného rámce kulturního prostoru v okolí Bobrové. Zamezit nevhodně výstavbě necitlivě vedeným komunikacím potlačujícím přírodní charakter typických prostorů s rybníky a mokřady. Zamezit zcelování polí a zajistit v rámci prostoru v okolí Bobrové a Zlatkova. Zamezit technickým úpravám vodních toků a budování přehrad potlačujících typický charakter údolí. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích sídel venkovského charakteru a nevhodným dostavbami uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Křižanovsko - Bítešsko Zamezit výstavbě průmyslových center a hal, rodinné výstavbě ve volné krajině. Zamezit nevhodně situované výstavbě zdůrazňující existenci dálnice (čerpací stanice, reklamní billboardy apod.). Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren v prostorech, ze kterých se budou vizuálně uplatňovat v území přírodních parků Svratecká hornatina, Třebíčsko či Údolí Balinky a též ve vyvýšených prostorech, odkud se budou uplatňovat jako dominanta mnoha dalších oblastí, nebo budou v kontrastu se stávajícími dominantami kostelních věží či kulturně cenných prostorů. Zajistit ochranu vymezujících horizontů před výstavbou objektů přesahujících výšku lesa a výstavbou budov uplatňujících se ve vymezeném horizontu Zajistit ochranu širšího krajinného rámce prostoru v okolí Heřmanova, Moravce, Křižanova, Osové. 31

32 Zamezit nevhodné výstavbě necitlivě vedených komunikací, potlačujících přírodní charakter typických prostorů s rybníky a mokřady. Zamezit dalšímu scelování polí, zejména v prostorech s dochovanými prvky historického členění krajiny. Zamezit technickým úpravám vodních toků potlačujících typický charakter drobných údolí. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích sídel venkovského typu a nevhodným dostavbám uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Třebíčsko - Velkomeziříčsko Zamezit odstraňování syenitových kamenů z volné krajiny a případnému zcelování ploch orné půdy. Zamezit urbanizaci volného krajinného prostoru mimo zastavěné části sídel a necitlivému rozšiřování zastavěných částí sídel do volné krajiny. Zamezit výstavbě výškových staveb přesahujících výšku lesa více jak 8 m a větrných elektráren v celém prostoru oblasti. Zamezit výstavbě, která nese kontrastní uplatnění vůči pozitivním kulturním dominantám. Zajistit ochranu horizontů před výstavbou objektů přesahujících výšku lesa a výstavbou budov uplatňujících se ve vymezeném horizontu. Zajistit ochranu údolních prostorů Balinky a Oslavy a malebných prostorů v celém území před poničením stávající zvýšené estetické hodnoty, zejména zamezit nové rekreační výstavbě (využít stávající potenciál). Zamezit výstavbě potlačující přírodní charakter krajiny. Zamezit technickým úpravám vodních toků a budování přehrad potlačujících typický charakter údolí. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích sídel venkovského charakteru a nevhodným dostavbami uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Moravskobudějovicko Zamezit výstavbě průmyslových center a hal, rodinné výstavbě ve volné krajině. Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren v prostorech, odkud mohou vizuálně kontaminovat dochované historicky cenné prostory s typickými kulturními dominantami a dochovanými prostory komponované krajiny a též do míst, odkud se budou vizuálně uplatňovat v území přírodních parků Třebíčsko, Rokytná, Jevišovka a též v prostorech nedalekého národního parku Podyjí. 32

33 Zajistit ochranu horizontů před výstavbou objektů přesahujících výšku lesa a výstavbou budov uplatňujících se ve vymezeném horizontu, zejména ochranu zalesněných hřbítků severně od Jemnice a S od Moravských Budějovic. Zajistit ochranu širšího krajinného rámce prostorů záměrně komponované krajiny, zejména pak specifických průhledů s typickými obrazy daného prostoru. Zamezit nevhodné výstavbě necitlivě vedených komunikací, potlačujících přírodní charakter údolních prostorů a prostorů s rybníky. Zamezit dalším technickým úpravám vodních toků a budování přehrad, potlačujících typický charakter dochovaných drobných údolí. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích cenných dochovaných sídel venkovského charakteru a nevhodným dostavbám uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Telčsko - Dačicko Zamezit výstavbě průmyslových center a hal, rodinné výstavbě ve volné krajině. Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren v celé oblasti. Zamezit výstavbě dominant technicistní povahy a kulturních dominant narušujících typický obraz města Telč nebo potlačujících uplatnění typických kulturních dominant v území. Zajistit ochranu horizontů před výstavbou objektů přesahujících výšku lesa a výstavbou budov uplatňujících se ve vymezeném horizontu. Zajistit ochranu širšího krajinného rámce kulturního prostoru Telče. Zamezit nevhodně výstavbě necitlivě vedených komunikací potlačujících přírodní charakter typických prostorů s rybníky a vodními toky, zejména v nivě Moravské Dyje. Zamezit scelování polí u prostorů s dochovanými prvky původního členění krajiny. Zamezit technickým úpravám vodních toků a budování přehrad, potlačujících typický charakter údolí. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích sídel venkovského charakteru a nevhodným dostavbám uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Javořická vrchovina Zohlednit zachování hodnot lesních interiérů s bučinami a rašeliništi v lesních hospodářských plánech, v technologii údržby a managementu krajiny. Ochrana vegetačních prvků nelesní zeleně v otevřených partiích doprovázejících liniové objekty v krajině a v zastavěných částech sídel. 33

34 Respektování dochované a typické urbanistické struktury. Rozvoj venkovských sídel bude v cenných polohách orientován do současně zastavěného území (s respektováním znaků urbanistické struktury) a do kontaktu se zastavěným územím, v cenných částech bude zpracován regulační plán zohledňující prostorové uspořádání sídla a architektonickou kvalitu objektů v něm. Omezení stavební činnosti na rekonstrukce, přestavby a dostavby s využitím stávajících objektů při zachování dimenzí, měřítka a hmot tradiční architektury, v kontextu s cennou lidovou architekturou zachování i barevnosti a použití materiálů. Omezení možnosti nové výstavby a plošného rozvoje existující zástavby, zejména omezení rekreační výstavby. Zachování dochovaných prvků kulturní krajiny, mezí, remízků a rybníků. Ochrana siluet kulturních dominant a historické zástavby. Zlepšování charakteru prostředí odstraněním nevhodných a rušivých staveb nebo jejich eliminací zelení. Zamezit výstavbě v průhledech do okolní krajiny a typických pohledových osách na obraz sídla nebo dominantu místa. Zamezit výstavbě vysokých vertikál technicistní povahy, které se mohou kontrastně uplatnit v odlesněných prostorech celé oblasti i přesto, že jsou umístěny vně (zejména zamezit výstavbě větrných elektráren uplatňujících se nad vymezujícími horizonty a předěly). Zajistit zvýšenou ochranu krajiny vyhlášením přírodního parku. Jindřichohradecko Zamezit výstavbě průmyslových center a hal, rodinné výstavbě ve volné krajině. Zamezit výstavbě větrných elektráren v celém prostoru. Zamezit výstavbě výškových staveb technicistní povahy na vyvýšená místa a do prostorů, kde dochází k vizuálnímu kontaktu se stávajícími kulturními dominantami krajiny. Zajistit ochranu vymezujících horizontů před výstavbou objektů přesahujících výšku lesa a výstavbou budov uplatňujících se ve vymezeném horizontu. Zajistit ochranu širšího krajinného rámce kulturního prostoru měst. Zamezit nevhodné výstavbě necitlivě vedených komunikací, potlačujících přírodní charakter typických prostorů s rybníky a mokřady. Zamezit scelování polí a zajistit ochranu dochovaných prvků historického členění krajiny. Zamezit technickým úpravám vodních toků a budování přehrad, potlačujících typický charakter údolí. 34

35 Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích sídel venkovského charakteru a nevhodným dostavbám uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Pacovsko Zamezit výstavbě průmyslových center a hal, rodinné výstavbě ve volné krajině. Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren v prostorech, ze kterých se budou vizuálně uplatňovat v území přírodního parku Polánka a ve vyvýšených prostorech, odkud se budou uplatňovat jako dominanta mnoha dalších oblastí, nebo budou v kontrastu se stávajícími dominantami kostelních věží nebo se budou uplatňovat v interiérech komponované krajiny. Zajistit ochranu krajinných předělů před výstavbou objektů přesahujících výšku lesa a výstavbou budov uplatňujících se ve vymezeném horizontu. Zamezit nevhodné výstavbě komunikací potlačujících přírodní charakter typických prostorů s rybníky a mokřady a údolních partií. Zajistit ochranu přírodního charakteru údolí, zejména Vodického potoka a Trnavy a Černovického potoka. Zamezit scelování polí v prostorech s dochovanými znaky historického členění. Zamezit technickým úpravám vodních toků a budování přehrad potlačujících typický přírodní charakter údolí. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích sídel venkovského charakteru a nevhodným dostavbám uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Střední Posázaví Zamezit výstavbě průmyslových center a hal, rodinné výstavbě ve volné krajině. Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren v prostorech, ze kterých se budou vizuálně uplatňovat v území přírodního parku Melechov a ve vyvýšených prostorech, odkud se budou uplatňovat jako dominanta mnoha dalších oblastí, nebo budou v kontrastu se stávajícími dominantami kostelních věží nebo budou vizuálně potlačovat přírodní charakter území. Zajistit ochranu horizontů před výstavbou objektů přesahujících výšku lesa a výstavbou budov uplatňujících se ve vymezeném horizontu. Zajistit ochranu širšího krajinného rámce kulturního prostoru v okolí významných historických prostorů s dochovanými památkami. Zajistit ochranu typické dominanty krajiny Melechova. Zamezit nevhodně vedeným komunikacím potlačujícím přírodní charakter údolních prostorů a výstavbě zvýrazňující uplatnění dálnice D1. 35

36 Zamezit scelování polí v prostorech s dochovanými prvky původního historického členění. Zamezit technickým úpravám vodních toků a budování dalších přehrad potlačujících typický charakter údolí. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích sídel venkovského charakteru a nevhodným dostavbám uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Chotěbořsko - Golčovojeníkovsko Zamezit výstavbě průmyslových center a hal, rodinné výstavbě ve volné krajině. Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren v prostorech, ze kterých se budou vizuálně uplatňovat v území CHKO Železné hory a přírodního parku Doubrava. Zajistit ochranu širšího krajinného rámce záměrně komponovaných prostorů. Zamezit nevhodné výstavbě necitlivě vedeným komunikací potlačujících přírodní charakter prostorů údolí a míst s rybníky a mokřady. Zamezit technickým úpravám vodních toků potlačujících typický charakter údolí. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích sídel venkovského charakteru a nevhodným dostavbám uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Libicko - Ronovsko Zamezit výstavbě průmyslových center a hal, rodinné výstavbě ve volné krajině. Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren v prostorech, ze kterých se budou vizuálně uplatňovat v území CHKO Železné hory, nebo budou v kontrastu se stávajícími dominantami kostelních věží a dochovanými prostory komponované krajiny. Zamezit nevhodně výstavbě necitlivě vedeným komunikacím potlačujícím přírodní charakter údolních prostorů s rybníky a mokřady. Zamezit technickým úpravám vodních toků a budování přehrad potlačujících typický charakter údolí. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích sídel venkovského charakteru a nevhodným dostavbám uvnitř sídel bez vazby na základní dochovanou urbanistickou strukturu sídla. Svratecká hornatina Zamezit výstavbě průmyslových zón a halových objektů. 36

37 Zamezit dostavbám sídel s dochovanou urbanistickou strukturou a výstavbě nerespektující tradiční prostorové uspořádání sídla. Zamezit necitlivým přestavbám tradičních zemědělských usedlostí a chalup a živelnému nekoncepčnímu rozšiřování zastavěných území sídel. Zamezit výstavbě nerespektující tradiční měřítka a proporce v daném místě. Zamezit výstavbě rekreačních objektů a chat. Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren v celém prostoru a v navazujícím okolí, odkud se mohou vizuálně uplatnit v prostorech oblasti. Zamezení výstavbě vertikál technicistní povahy do vymezujících horizontů a krajinných předělů nebo míst, kde budou v kontrastu se stávajícími kulturními dominantami. Zajistit ochranu širšího krajinného rámce Jimramova. Zamezit výstavbě potlačující přírodní charakter území. Zamezit scelování polí. Zamezit technickým úpravám vodních toků a budování přehrad potlačujících typický charakter údolí. Moravskokrumlovsko Zamezit výstavbě průmyslových center a hal i rodinné výstavbě potlačující historickou a estetickou hodnotu daného prostoru. Zamezit výstavbě výškových staveb a větrných elektráren uplatňujících se na hranách údolích a vyvýšených místech v jejich těsném okolí a v prostorech, ze kterých se budou vizuálně v kontrastu vůči dominantám kostelních věží a v prostorech záměrně komponované krajiny. Zajistit ochranu horizontů před výstavbou objektů přesahujících výšku lesa cca okolo 8 m. Zajistit ochranu širšího krajinného rámce kulturních prostorů záměrně komponované krajiny. Zamezit nevhodně výstavbě necitlivě vedeným komunikacím potlačujícím přírodní charakter údolních partií. Zamezit dalším technickým úpravám vodních toků. Zamezit vzniku nevhodně urbanizovaných prostorů na okrajích a nevhodným dostavbám uvnitř sídel venkovského charakteru vyznačujících se dochovanou původní urbanistickou strukturou. ÚSES a průchodnost krajiny pro volně žijící živočichy Obecně závazné vymezení regionálního a nadregionálního ÚSES je provedeno ve vydaných Zásadách územního rozvoje Kraje Vysočina. Vymezené skladebné části ÚSES je nutno upřesňovat v územně plánovací dokumentaci obcí. V rámci zpracování ÚPD obcí je nutné 37

38 vymezovat skladebné části ÚSES lokálního významu (biocentra, biokoridory, interakční prvky) a následně přistupovat k realizačním fázím dle Plánu společných opatření v rámci Komplexních pozemkových úprav či samostatných Projektů ÚSES. Aktivity v plochách a koridorech vymezených jako ÚSES je nutné podřídit zabezpečení funkce ÚSES pro zajištění biodiverzity a ekologické stability krajiny. Kraj Vysočina pořídil v roce 2017 Plán regionálního ÚSES Kraje Vysočina. Plán aktualizuje regionální ÚSES vymezený v ZÚR KrV. Cílem aktualizace je jeho aplikace do ZÚR a následné upřesňování v územních plánech. Bude též podkladem pro zpracování plánů místních ÚSES. Součástí tohoto plánu je Návod na užívání plánu ÚSES Kraje Vysočina, obsahující úkoly pro územní plánování. Na území kraje je vymezeno 11 bioregionů. Plošně nejvýznamněji se uplatňují bioregiony Pelhřimovský, Velkomeziříčský a Havlíčkobrodský. Na území kraje je vymezeno několik desítek typů biochor. Obr. 1: Plochy migrace v Kraji Vysočina Zdroj: AOPK, 2017 Území kraje je rozděleno tělesem dálnice D1. Tento dálniční tah vytváří významnou bariéru jak pro migraci zvěře, tak pro pohyb obyvatelstva. Úsek této komunikace byl Metodickou příručkou k zajišťování průchodnosti dálničních komunikací pro volně žijící živočichy (AOPK 38

39 ČR, 2001) mezi Loktem a Větrným Jeníkovem kategorizován jako úsek neprůchodný v migračně exponovaném území. Dle uvedené metodiky je území kraje zařazeno mezi území mimořádné významu pro migraci velkých savců. Centrální část Českomoravské vrchoviny je součástí území mimořádného významu pro migraci velkých savců, které propojuje ve směru severovýchod-jihozápad příhraniční horská pásma na severu a jihu ČR. Ostatní území Kraje Vysočina je vymezeno jako území zvýšeného významu. Proto je migraci volně žijících živočichů nutné věnovat pozornost a omezit postupující fragmentaci krajiny v důsledku výstavby vysokokapacitních dopravních liniových staveb. SWOT analýza Ochrana přírody a krajiny Silné stránky Bohatá krajinná struktura. Maloplošné střídání lesních celků a zemědělské krajiny, poměrně vysoké zastoupení drobných vodních ploch v krajinné struktuře. Na mnoha místech kraje vysoká až velmi vysoká hodnota krajinného rázu. Dvě velkoplošná zvláště chráněná území přírody v severovýchodní části kraje (CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory). Rozloha CHKO představuje 8,9 % rozlohy kraje. V rámci porovnání krajů ČR mírně nadprůměrný počet maloplošných zvláště chráněných území, podprůměrná rozloha ZCHÚ z celkové plochy kraje (0,8 %) - průměr ČR je 1,2 %. Z toho nejvíce v okrese Žďár n.s., nejméně v okrese Havlíčkův Brod) Do národního seznamu evropsky významných lokalit zařazeno 85 lokalit. Vysoce nadprůměrné zastoupení přírodních parků (celkem 9), které vystihuje harmonický charakter podstatné části území kraje (vyváženost krajinných složek antropogenních a přírodních). Krajina není, až na výjimky (těžba uranu Dolní Rožínka), narušena rozsáhlejší těžbou surovin. Slabé stránky Kraj je jediným krajem ČR, ve kterém nebyla vyhlášena ptačí oblast soustavy Natura Rozdělení území kraje na dvě části tělesem dálnice D, která tvoří významnou bariéru pro migraci volně žijících organismů. Nejsou zpracovány plány místních (lokálních) ÚSES pro území ORP. Nenávaznost lokálních ÚSES na hranicích obcí. Rizika Nerespektování principů trvalé udržitelnosti rozvoje, s důsledkem další degradace volné krajiny a jejích biologických složek. Neregulovaná výstavba na zelené louce (greenfields), zejména v okolí Příležitosti Podpora revitalizace, rehabilitace, renaturalizace krajiny a jejích složek řadou dotačních titulů (MŽP, SFŽP, MZe, MMR, Krajský úřad). Zesílení pozic ochrany přírody a krajiny v důsledku implementace práva 39

40 větších sídel a podél dopravních tras nežádoucí proces suburbanizace, estetická devastace, zhoršování prostupnosti volné krajiny. Nezájem státní správy a samosprávy na realizaci územního systému ekologické stability. Další fragmentace krajiny stavbami dopravní a technické infrastruktury. Výstavba velkých vodních děl. Výstavba areálů vysokých větrných elektráren, zejména v pohledově exponovaných lokalitách. Výstavba areálů fotovoltaických elektráren ve volné krajině Výstavba vertikálních staveb technicistní povahy (stožáry mobilních operátorů). Umělé zalesňování nelesních půd kulturami stanovištně nepůvodních jehličnatých dřevin. Evropských Společenství do legislativy ČR (zejména NATURA 2000, hodnocení vlivů koncepcí a záměrů na životní prostředí EIA, SEA) a přijetí mezinárodních smluv (např. Evropská úmluva o krajině). Zvýšení ekologické stability prostřednictvím realizace územního systému ekologické stability. Vyhlášení nových zvláště chráněných území. Posílení ochrany krajinného rázu území kraje prostřednictvím vyhlášení přírodního parku Javořická vrchovina. Ochrana krajinných pohledových předělů z důvodu jejich pohledové exponovanosti. Jejich ochrana před výstavbou nevhodných technicistních dominant. Ochrana významných krajinných os, vyvýšených míst tvořících dominantu krajiny, kulturních dominant krajiny, měřítka krajiny. 40

41 5. ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND A POZEMKY URČENÉ K PLNĚNÍ FUNKCÍ LESA 5.1 Zemědělský půdní fond V Kraji Vysočina, stejně jako v ostatních krajích, se dlouhodobě zmenšuje plocha zemědělské půdy, současně se snižuje i podíl orné půdy. V roce 2015 to bylo 46,5 % z celkové výměry kraje. Mírně se rozšířila plocha zahrad, nepatrně se snižuje plocha trvalých travních porostů. Nejvýznamnější úbytek zemědělské i orné půdy byl na Vysočině v letech zaznamenán v okrese Jihlava (u zemědělské půdy o 0,7 %, u orné o 0,9 %). Na úkor zemědělské půdy se rozšiřují lesní, vodní, zastavěné i ostatní plochy. Tab. 11: Bilance půdy v letech (v ha) Celková výměra Zemědělská půda Úbytek zem. půdy za rok Orná půda Zahrady Ovocné sady Trvalé travní porosty Vinice Zdroj: ČSÚ, 2017 Meziroční úbytek výměry zemědělského půdního fondu v posledních letech postupně klesá. Mezi lety 2014 a 2015 ubylo cca 200 ha zemědělské půdy. Přírodní podmínky přímo ovlivňují i rozsah obhospodařované půdy v méně příznivých oblastech (LFA). V rámci celé ČR patří do méně příznivých oblastí téměř 60 % z celkové výměry území, resp. 50 % z celkové výměry zemědělské půdy. Vysočina vzhledem k přírodním podmínkám má z tohoto pohledu odlišné postavení, z celkové rozlohy kraje pouze 15 % katastrálních území není zařazeno do méně příznivých oblastí. Přitom téměř třetina LFA náleží do oblasti horské. Zbývající část kraje náleží k ostatním méně příznivým oblastem. Pro zemědělství kraje je i nadále charakteristický velkovýrobní způsob hospodaření. Většina zemědělských podniků se zaměřuje na kombinaci rostlinné a živočišné a výroby, větší specializaci je možno sledovat u menších výrobních jednotek samostatně hospodařících rolníků. Tradičně významné postavení má v Kraji Vysočina zemědělství. Zdejší přírodní podmínky jsou sice podprůměrné (nadmořská výška a sklonitost pozemků snižují produkční schopnost půd), pro některé zemědělské komodity a činnosti je však přesto území Vysočiny optimální (produkce brambor, olejnin, pastevní chov skotu). V Kraji Vysočina bylo v roce 2011 sklizeno celkem tun obilovin celkem, tj. o 10,2 % více než v roce V mezikrajském srovnání se jednalo o čtvrtý největší objem sklizně 41

42 v rámci České republiky za Středočeským, Jihomoravským a Jihočeským krajem, přičemž podíl Kraje Vysočina na celkové sklizni obilovin v republice představoval 9,0 %. Největší sklizňová plocha obilovin byla v okrese Třebíč. V roce 2013 sklizeň převýšila 690 tisíc tun při nárůstu průměrného hektarového výnosu na 4,86 tun. Celková plocha obilovin v roce 2015 činila přes 136 tisíc hektarů, sklizeň převýšila 729 tisíc tun při poklesu průměrného hektarového výnosu na 5,36 tun, je ovšem třeba připomenout, že úroda v roce 2014 byla mimořádná. Tab. 12: Vývoj osevních ploch (v ha) Plodina Osevní plochy celkem Brambory Řepka Obiloviny celkem Zdroj: ČSÚ, 2017 Kraj Vysočina je největším producentem brambor, na celkové sklizni v České republice se podílí jednou třetinou. Celková sklizeň v kraji v roce 2011 činila tun. V roce 2013 necelých 200 tisíc tun, v roce tisíc tun. Plocha brambor zůstala v roce 2015 přibližně na úrovni předchozího roku, ale hektarový výnos se snížil více než o čtvrtinu, takže celková sklizeň byly výrazně nižší. Další významnou plodinou je řepka, její osevní plochy se v kraji od roku 2011 zvyšují. V roce 2009 jí bylo sklizeno tun, v roce tun, v roce tun. Z celkové sklizně v České republice to představuje 10,3 %. Celkovou sklizní řepky v roce tisíc tun se Vysočina v rámci republiky zařadila na třetí místo za Středočeský a Jihočeský kraj. Intenzita chovu skotu je jednou z nejvyšší ze všech krajů v ČR. Stavy prasat chovaných v kraji odpovídají za rok 2011 druhému místu v rámci ČR. Výrobou masa byl kraj v roce 2008 na třetím místě, v roce 2009 se posunul na první místo v ČR, taktéž i v roce V roce 2013 intenzita chovu skotu na 100 ha zemědělské půdy dosáhla hodnoty 58,2 kusů a byla nejvyšší z krajů ČR. Průměrná roční dojivost jedné krávy přesáhla 7,5 tisíce litrů. V produkci masa 36,6 tisíc tun (bez drůbeže) se kraj zařadil na třetí místo v ČR. V roce 2015 intenzita chovu skotu na 100 ha zemědělské půdy dosáhla hodnoty 61 kusů a byla nejvyšší z krajů České republiky. Průměrná roční dojivost jedné krávy dosáhla 8,2 tisíce litrů. Produkcí masa v množství 38,4 tisíc tun (bez drůbeže) se kraj zařadil na druhé místo v ČR. Zvýšení početních stavů bylo v Kraji Vysočina zaznamenáno v chovech ovcí a koz, přibylo i koní. Počet chovaných ovcí byl proti roku 2014 vyšší o 1158 kusů. K bylo na Vysočině chováno ovcí, což představuje téměř 7 % z celkového počtu v republice (nejpočetnější stádo ovcí se nachází v Jihočeském kraji). Stádo koní představuje v roce 2015 v Kraji Vysočina 1489 kusů a oproti roku 2014 se zvětšilo o více než 8 %. V roce 2015 bylo v Kraji vysočina chováno 2795 koz, jejich stav se meziročně zvýšil o 18,4 %. Představovalo to více než desetinu všech koz chovaných v ČR. Nejpočetnější jsou stavy koz ve Středočeském, Jihočeském, Libereckém kraji a na Vysočině. V porovnání s ostatními kraji v ČR je v Kraji Vysočina nižší podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy. Za rok 2011 přestavuje přibližně 5,5 % z celkové 42

43 výměry zemědělské půdy. V roce 2009 to byly 3,3 %. Za rok 2011 bylo v kraji registrováno 354 ekologických farem na ,6 ha půdy. V roce 2009 to bylo 224 ekologických farem na ha půdy. V roce 2013 bylo v Kraji Vysočina 339 ekofarem o výměře ,7 ha (4,5 % EZ na celkové výměře zemědělské půdy v ČR = 11. Místo mezi kraji). Výměra ekologicky obhospodařované půdy se na Vysočině až do roku 2014 zvyšovala, v roce 2015 se však oproti předchozímu roku snížila o 16,6 %. Její podíl na celkové výměře zemědělské půdy kraje dosáhl 4,8 %. Kraj Vysočina tak za většinou ostatních krajů z hlediska ekologického zemědělství dlouhodobě zaostává, nižší podíl ekologicky obhospodařované půdy je pouze ve středočeském a jihomoravském kraji. Stejně jako v ostatních regionech ČR také v Kraji Vysočina postupně narůstá rozloha neobhospodařovaných pozemků. K uvedenému stavu dochází zejména z důvodu nezájmu zemědělců o obhospodařování ploch, které je pro ně ekonomicky nezajímavé, na kterých nelze využít vysoce výkonnou zemědělskou techniku a také z důvodu nevyřešených majetkoprávních vztahů. Neobhospodařované pozemky jsou pak zdrojem šíření plevelných invazních rostlin, zarůstají náletovými dřevinami. Neudržované plochy snižují estetickou hodnotu krajiny. Koeficient ekologické stability - KES Výpočet KES: lesní pozemky + trvalé travní porosty + ovocné sady + zahrady + vinice + vodní plochy / orná půda + chmelnice + zastavěné plochy V letech 2011 až 2015 je hodnota KES pro Kraj Vysočina = 0,85. KES vyjadřuje poměr mezi kulturami (ekosystémy) trvalými, tzn. ekologicky relativně stabilními, a kulturami krátkodobými - labilními: hodnoty do 0,39 indikují nadprůměrně využívanou krajinu se zřetelným porušením přírodních struktur, tzn. jednoznačný typ krajiny A - krajina zcela přeměněná člověkem (plně antropogenizovaná) hodnoty 0,40-0,89 indikují intenzivně využívanou kulturní krajinu s výrazným uplatněním agroindustriálních prvků, autoregulační působení ekosystémů musí být doplňováno technickými zásahy hodnoty 0,90-2,89 indikují běžně kultivované území, v němž jsou technické objekty v relativním souladu s dochovanými přírodními strukturami, obvykle se jedná o krajinu typu B - krajina s vyrovnaným vztahem mezi přírodou a člověkem (intermediární) hodnoty 2,90-6,19 indikují převahu relativně přírodních prvků v krajině hodnoty nad 6,20 indikují strukturu kultur, která vytváří předpoklady plného využití ekologických autoregulačních procesů, tzn. jednoznačný typ krajiny C - krajina relativně přírodní. Hodnota KES vyjádřená pro území kraje pouze orientačně charakterizuje ekologickou stabilitu území kraje. Vyšší vypovídací schopnost má hodnota KES stanovená pro území jednotlivých obcí (viz kartogram v přílohové části). Z grafického vyjádření je zřejmé, že nejvyšší hodnoty KES byly zjištěny pro území obcí v severovýchodní části kraje, nacházející se na území chráněných krajinných oblastí (CHKO Žďárské vrchy, CHKO Železné hory). Nadprůměrné hodnoty KES jsou dosahovány v obcích s vysokým podílem lesních pozemků, resp. s nižší intenzitou zemědělského využití. Naopak nejnižší hodnota KES byla vypočtena pro obce s vysokou kvalitou zemědělské půdy. 43

44 5.2 Pozemky určené k plnění funkcí lesa V roce 2015 se v Kraji Vysočina rozkládaly lesní pozemky na výměře ha. Lesy tak tvořily 30,5 % celkové rozlohy kraje a 7,8 % z výměry lesních porostů celé ČR. Vysočina patří k nejméně zalesněným regionům republiky, navíc má ze všech krajů nejnižší podíl listnatých dřevin. V roce 2015 bylo zalesněno pouze ha, což je téměř o čtvrtinu méně než v předchozím roce. Oproti předchozím letům je úbytek ještě propastnější. Při obnově lesa mají v nové výsadbě relativně vyšší zastoupení listnáče (v roce 2015 něco přes čtvrtinu), díky čemuž postupně mírně zvyšuje jejich zastoupení v celkové skladbě dřevin. Podle druhého cyklu Národní inventarizace lesů z let činil na Vysočině podíl listnatých stromů 23,7 %, jehličnatých 76,3 %. Jednoznačně nejrozšířenější dřevinou na Vysočině stéle zůstává smrk ztepilý, tvořící 66,3 % dřevin. Podíl listnáčů je nejnižší ze všech krajů České republiky. Podle Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství vydávané každoročně Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů je podíl jehličnatých dřevin ještě vyšší (87,6 % v roce 2015). V roce 2015 bylo vytěženo m 3 dřeva z toho téměř 30 % připadalo na náhodnou živelní těžbu. Jehličnany tvořily 97 % vytěženého dřeva a v převážné většině se opět jednalo o smrk. Nejvyšší lesnatost je dosažena na území těchto ORP: Žďár n.s (39,9 %), Nové Město n. M. (35,5 %), Světlá n.s. (35,4 %), Bystřice n.p. (32,8 %) a Náměšť n. O. (32,5 %). Nejnižší lesnatost je na území ORP Havlíčkův Brod (23,8 %), Moravské Budějovice (24,1 %) a ORP Třebíč (26,2 %). Tab. 13: Výměra lesních pozemků v Kraji Vysočina v letech (ha) Lesní pozemky Plochy dřevin Zalesňování Zalesňování jehličnaté Zalesňování listnaté Zdroj: ČSÚ, 2017 Plošně nejvýznamnější část PUPFL je ve správě Lesů ČR, a.s. (37 %), ve vlastnictví fyzických osob a ostatních je cca 35 % výměry PUPFL a 17 % tvoří obecní a městské lesy. Ostatní lesní pozemky jsou ve vlastnictví Lesních družstev a společností a právnických osob (11 %). Zdravotní stav lesů je ohrožován řadou biotických i abiotických činitelů. Je ovlivňován především extrémními meteorologickými jevy jako důsledek globální klimatické změny, nedostatečným využíváním přírodních procesů při obhospodařování lesů (nevhodné používání holosečí, vysoký podíl umělé obnovy lesů, nedostatečné využívání přípravných dřevin při obnově na kalamitních holinách, nevhodná druhová a prostorová skladba, nevhodné myslivecké hospodaření a biotičtí škodliví činitelé a jejich aktivizace). 44

45 Z obecného hlediska lze konstatovat, že podmínky pro vývoj zdravotního stavu lesů byly v roce 2015 nepříznivé a průběh teplot byl celkově pro lesní hospodářství nevhodný stejně jako množství a rozložení srážek. V průběhu vegetačního období trpěla navá výsadba sazenic suchem více než v jiných letech a v souvislosti s těmito skutečnostmi docházelo k vysokému nezdaru při zalesňování, a navíc hynuly i výsadby starší. Celkově se zhoršil zdravotní stav lesních porostů, a to průřezově u všech dřevin. Věková struktura lesních porostů kraje je uvedena v následující tabulce. Tab. 14: Podíl věkových tříd lesních porostů v roce 2011 v Kraji Vysočina Výměra (ha) holina Věková třída 2011 (rozpětí v letech) I II III IV V VI VII Podíl (%) 1,0 16,7 13,5 14,3 20,7 16,2 12,9 4,7 Výměra (ha) holina Věková třída 2013 (rozpětí v letech) I II III IV V VI VII Podíl (%) 1,1 16,8 13,4 14,2 20,6 16,0 13,2 4,9 Výměra (ha) holina Věková třída 2015 (rozpětí v letech) I II III IV V VI VII Podíl (%) 1,1 17,2 13,6 14,4 19,3 15,6 13,5 5,4 Zdroj: Výroční zpráva Kraje Vysočina 2011, 2013, Vysoká rozloha IV. věkové třídy je způsobena zalesňováním zemědělských půd v padesátých letech minulého století. Výrazně nadnormální rozloha I. věkové třídy (tedy porostů, které k datu počátku platnosti LHP dosahovaly věku 1-20 let) je způsobena kalamitami, které od první poloviny 90. let opakovaně postihují některé oblasti kraje. Nahodilé těžby velkého rozsahu, které zasahují i do mladých porostů, tak ještě posilují nadnormální zastoupení starých porostů (nad 90 let), protože při velkém rozsahu nahodilých těžeb jsou úmyslné těžby, včetně obnovních, odkládány. Stupněm přirozenosti lesních porostů se obecně rozumí rozdíl mezi aktuální a přirozenou strukturou (věkovou, prostorovou a druhovou) lesního porostu, danou mírou jeho ovlivnění lidskými zásahy. Základní prostorovou jednotkou, pro kterou je zpracován stupeň přirozenosti lesních porostů je katastrální území. Převážná většina katastrálních území kraje má index přirozenosti lesních porostů ve stupni nízký (Celá stupnice velmi nízký, nízký, průměrný, vysoký, mimořádný). 45

46 Z pohledu ochrany PUPFL patří mezi závažné problémy také pokračující fragmentace krajiny, včetně lesních porostů. Ta vede ke snižování výměry lesních celků. Takto separované lesy se vyznačují příliš malou výměrou, která neumožňuje dostatečnou stabilitu proti vnějším vlivům ani dostatečné zajištění autoregulačních procesů a energomateriálních toků. Plocha je pak rovněž nedostačující z hlediska rekreačního využívání krajiny, kdy se se snižující výměrou snižují i sociálně-rekreační účinky lesních porostů. Fragmentace krajiny a lesů pak rovněž omezuje migrační prostupnost krajiny pro organismy. V souvislosti s nárůstem automobilismu stoupá počet střetů vozidel se zvěří. Nebezpečí spočívající v materiálních škodách, či dokonce poškození zdraví či ohrožení života účastníků autonehod je evidentní. Právě proto byly jedny z nejrizikovějších úseků silnic celkem 100 kilometrů ošetřeny pachovými ohradníky. Na nově ošetřených úsecích došlo k výraznému snížení četnosti srážek téměř o 49 %. SWOT analýza Zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa Silné stránky Významná zemědělská tradice kraje. Vysoký podíl zemědělského půdního fondu (60,15 %). Klesající tendence úbytku zemědělské půdy (cca 200 ha za rok) Vysoký podíl trvalých travních porostů z výměry zemědělské půdy Zaměření větších zemědělských podniků na kombinaci rostlinné a živočišné výroby (menší výrobní jednotky jsou spíše specializované na jednotlivé komodity). Ekologické zemědělství je nejvíce zastoupené v oblasti Žďárska. Vysoká lesnatost v ORP Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě, Světlá nad Sázavou a Bystřice nad Pernštejnem. Pozvolná změna druhové skladby lesních porostů s využitím melioračně zpevňujících dřevin Zvyšující se podíl zalesněných ploch. Narůstá podíl zalesněných ploch listnatými stromy na úkor jehličnatých stromů (buk x smrk). Převažující zastoupení lesů hospodářských (92,3 % výměry lesů), určených primárně k dřevoprodukční funkci posilující produkční potenciál regionu. Slabé stránky V rámci ČR podprůměrné podmínky pro rostlinnou zemědělskou výrobu (klimatické podmínky, nadmořská výška, sklonitost) Vysoké zornění zemědělské půdy (3. místo mezi kraji ČR). Snížení přirozené úrodnosti půd v důsledku kontinuální intenzivní zemědělské činnosti, nevhodných způsobů obhospodařování, imisní zátěže, větrné či vodní eroze. V zemědělsky intenzivně využívaných územích existence rozsáhlých ploch honů bez prvků rozptýlené zeleně (remízky, hájky, stromořadí větrolamy) - umožnění větrné eroze, úbytek půdních organismů. V porovnání s ostatními kraji ČR podprůměrný podíl ekologicky obhospodařované půdy na zemědělské půdě. Stále vysoký podíl osevních ploch řepky olejné (od roku 2013 klesá). Stálý pokles výměry zemědělské půdy v posledních cca 15 letech, zejména půdy orné v důsledku výstavby dopravní infrastruktury a průmyslových zón, obytných zón, zalesňování. Nárůst rozsahu ploch zemědělské půdy, která není využívána ani krajinářsky udržována. Lokální kontaminace zemědělských půd z průmyslové výroby a starých ekologických zátěží. Ohrožení půd vodní erozí zejména 46

47 Rizika Pokračování úbytku zemědělské půdy, zejména v důsledku výstavby (dopravní stavby, rozvojové zóny, obytné soubory) a zalesňování. Zvýšení intenzity procesů snižujících kvalitu zemědělských půd (erozní splachy, kontaminace půd) v důsledku intenzivního produkčního využití půdy. Zhoršení kvality povrchových a podpovrchových vod v důsledku hnojení a krmení na rybnících. Absence údržby drenážních systémů (meliorace odvodnění) s následkem trvalého zamokřování některých zemědělských ploch. Zvýšený výskyt extrémních situací v důsledku globální klimatické změny (záplavy, vodní eroze, období sucha). Pěstování geneticky modifikovaných plodin (GMO, zejména kukuřice) s riziky pro přírodu, ekologické zemědělství i vlastní konvenční zemědělství. Extrémní klimatické jevy - velkoplošné polomy s možným následným kalamitním rozšířením hmyzích škůdců. Převažující zastoupení smrku při zalesňování na základě požadavků tržní ekonomiky. Lokálně zvýšené stavy zvěře biotický škůdce lesa. přívalovými srážkami. Podprůměrný celkový rozsah lesních porostů v rámci ČR. Nevhodná druhová skladba lesních porostů. Zdravotní stav lesních porostů se v posledních letech mírně zhoršil. Příležitosti Podpora extenzivních forem zemědělského hospodaření v méně příznivých podmínkách (Less Favourite Areas LFA, vymezeny Nařízením vlády). Využití zemědělské půdy k produkci energeticky a technicky využitelných rostlin či dřevin (biomasa - obnovitelný energetický zdroj). Realizace pozemkových úprav k uskutečňování obnovy a tvorby krajiny, zvýšení její ekologické stability a retenční schopnosti. Rozvoj ekologického zemědělství, ekologických farem a agroturistiky. Nárůst ploch ekologicky obhospodařované půdy a rozvoj hospodaření šetrného k přírodě. Vznik porostů se smíšenou dřevinnou skladbou jako záruka stability při posílení mimoprodukčních funkcí lesa. Další zalesňování zejména zemědělsky obtížně využitelných ploch s funkcí krajinotvornou a protierozní, ale i např. produkční. Rozvoj mimoprodukčních funkcí lesa. Zachování a rozvoj mozaiky porostů s vysokou biologickou hodnotou - např. remízky, liniové porosty, mokřady, rašeliniště a aplikovat v nich odpovídající lesnický management. 47

48 6. VEŘEJNÁ DOPRAVNÍ A TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA 6.1 veřejná dopravní infrastruktura Širší přepravní vztahy a souvislosti Kraj Vysočina je z hlediska nadřazených přepravních souvislostí charakteristický převažujícími tranzitními vztahy transevropského, mezinárodního a vnitrostátního charakteru Hlavním přepravním koridorem je dálnice D1 Praha - Brno - Lipník n. B, která je v úseku Praha - Brno součástí IV. transevropského multimodálního koridoru (TEMMK) transevropské dopravní sítě TEN-T (Trans European Network -Transport) Berlin - Praha - Brno - Břeclav - Wien/Bratislava - Budapest - Sofie - Istanbul, součástí mezinárodní sítě E (E50, E65). Z hlediska kolejové dopravy mají nadřazený význam hlavní celostátní železniční tratě č. 230 Kolín - Havlíčkův Brod a navazující hlavní dvojkolejná elektrizovaná trať Havlíčkův Brod - Brno - Břeclav - hranice ČR/SR. Kolejové spojení je v souladu s Evropskými dohodami AGC a AGTC součástí mezinárodních železničních magistrál a nejdůležitějších tras kombinované dopravy. V žst. Kolín a v žst. Brno oboustranně navazují na I. vnitrostátní tranzitní železniční koridor a IV TEMMK. Poloha obou zmíněných nadřazených dopravních koridorů je ve vztahu k jádrovému území kraje excentrická. Návaznost krajského města Jihlavy a jeho zázemí na tyto sítě je závislá na navazujícím silničním a kolejovém systému. V této souvislosti má rozhodující význam silnice I/38 Jestřebí (I/9) - Mladá Boleslav - Poděbrady (D11) - Kolín - Havlíčkův Brod - MÚK Jihlava (D1) - Jihlava - Znojmo - hranice ČR/Rakouska, která je v úseku MÚK Jihlava (D1) - hranice ČR/Rakousko součástí mezinárodního tahu E59. Z hlediska dálkových přeshraničních vztahů je součástí hlavního silničního spojení Praha (Liberec) - Wien. V kolejové dopravě je pro přímou návaznost krajského města rozhodující hlavní spojovací železniční trať č. 225 Veselí nad Lužnicí - Jihlava - Havlíčkův Brod, v žst. Veselí nad Lužnicí navazující na IV. vnitrostátní železniční koridor, v žst. Havlíčkův Brod pak na zmíněný dvojkolejný elektrizovaný železniční tah Kolín - Havlíčkův Brod - Brno - Břeclav - hranice ČR/SR. V letecké dopravě jsou nejbližšími mezinárodními veřejnými letišti letiště Brno-Tuřany (kraj Jihomoravský), Pardubice (kraj Pardubický) a Hosín (kraj Jihočeský). Rozhodující objemy přepravy a intenzity dopravy jsou vázány na silniční dopravu a dálnici D1. Základní relace hlavních přepravních proudů silniční dopravy na území kraje Vysočina, ukazuje následující schéma (Zdroj: Výsledky celostátního sčítání dopravy na silniční síti v ČR v roce 2010, 2016 ŘSD ČR). 48

49 Obr. 2: Intenzita dopravy na dálnicích a silnicích I. třídy (ŘSD ČR) v roce 2010 Zdroj: ŘSD, 2017 Obr. 3: Intenzita dopravy na dálnicích a silnicích I. třídy (ŘSD ČR) v roce 2016 Zdroj: ŘSD,

50 Nejzatíženější úseky silniční sítě na území Kraje Vysočina znázorňuje následující schéma. Obr. 4: Intenzita silniční dopravy v roce 2010 (Zdroj: Výsledky celostátního sčítání dopravy na silniční síti v roce 2010, ŘSD ČR). 50

51 Podrobné mapové výstupy ze sčítání dopravy na silniční síti v roce 2016 nebyly v dubnu 2017 ještě zveřejněny. Pro analýzu směrovosti rozhodujících vnitrostátních přepravních vztahů a dělby přepravní práce mezi silniční a železniční dopravou vztažené k území Kraje Vysočina, jsou v následujících tabulkách uvedeny základní srovnávací ukazatele. Nákladní doprava Tab. 15: Silniční vnitrostátní nákladní doprava v letech 2012 a 2013 Kraj Vývoz a dovoz věcí po silnici do/z jednotlivých krajů ČR Vývoz věcí z kraje Vysočina (tis.t/rok) Dovoz věcí do kraje Vysočina (tis.t/rok) Dovoz a vývoz věcí celkem r r r r r / 2013 Hl. město Praha 241,3 238,3 224,2 209,7 465,5/448,0 Středočeský 522,1 668,1 925,6 966,5 1447,7/1634,6 Jihočeský 333,9 436,6 520,4 405,5 854,3/842,1 Plzeňský 70,0 69,3 64,0 76,7 134,0/146,0 Karlovarský 27,5 10,3 25,2 5,3 52,7/15,6 Ústecký 81,0 256,2 168,1 269,2 249,1/525,4 Liberecký 50,6 42,2 72,5 62,1 123,1/104,3 Královehradecký 120,9 122,7 103,7 261,1 224,6/383,8 Pardubický 316,2 303,3 417,3 651,4 733,5/954,7 Jihomoravský 751,6 832,5 1042,5 1100,1 1794,1/1932,6 Olomoucký 163,2 238,2 240,0 255,9 403,2/494,1 Zlínský 60,7 90,4 78,9 86,4 139,6/176,8 Moravskoslezský 134,9 141,2 145,0 187,3 279,9/328,5 Kraj Vysočina celkem 2874,0 3449,4 4027,3 4537,1 6901,3 /7986,5 Zdroj: Ročenka dopravy, MD ČR 2013 Tab. 16: Silniční vnitrostátní nákladní doprava v letech 2014 a 2015 Kraj Vývoz a dovoz věcí po silnici do/z jednotlivých krajů ČR Vývoz věcí z kraje Vysočina (tis.t/rok) Dovoz věcí do kraje Vysočina (tis.t/rok) Dovoz a vývoz věcí celkem r r r r r / 2015 Hl. město Praha 237,4 192,8 262,7 164,1 500,1/356,9 Středočeský 734,8 859, ,2 883, ,0/1 743,6 Jihočeský 577,0 403,8 538,9 411, ,9/815,7 Plzeňský 182,0 88,7 94,3 227,3 276,3/316,0 Karlovarský 16,9 18,6 36,0 57,1 52,9/75,7 Ústecký 216,5 88,2 341,9 251,8 558,4/340,0 Liberecký 31,9 107,0 54,4 138,7 86,3/245,7 51

52 Kraj Vývoz a dovoz věcí po silnici do/z jednotlivých krajů ČR Vývoz věcí z kraje Vysočina (tis.t/rok) Dovoz věcí do kraje Vysočina (tis.t/rok) Dovoz a vývoz věcí celkem r r r r r / 2015 Královehradecký 221,7 211,9 188,4 289,8 410,1/501,7 Pardubický 325,5 573,4 439,9 617,9 765,4/1 191,3 Jihomoravský 770,5 1055, , , ,1/2 249,5 Olomoucký 196,9 281,7 330,6 254,4 527,5/536,1 Zlínský 53,4 86,1 58,3 156,4 111,7/242,5 Moravskoslezský 104,5 207,6 210,0 217,4 314,5/425,0 Kraj Vysočina celkem 3 668, , , ,5 8589,9 /9039,4 Zdroj: Ročenka dopravy, MD ČR 2015 Od roku 2010 objem přepraveného zboží pozvolna stoupá. Nejsilnější kooperace Kraje Vysočina v silniční nákladní přepravě jsou se sousedními kraji Jihočeským a Jihomoravským, dále pak Středočeským a Pardubickým. Tyto výsledky mohou napomoci při rozhodování o prioritách přestavby silniční sítě v mezikrajských spojeních. Kromě kvalitní návaznosti na Středočeský kraj (I/38 + D1) lze konstatovat, že silniční mezikrajské tahy v úrovní silnic I. třídy jsou značně zanedbané a svými technickými parametry nevyhovující podmínkám bezpečné dopravy. Tab. 17: Silniční vnitrokrajská nákladní doprava Kraj Vysočina celkem Zdroj: Ročenka dopravy, MD ČR 2015 Přeprava věcí po silnici v rámci kraje Vysočina (tis.t/rok) , , , , , ,5 Zatímco u mezikrajské silniční přepravy nákladu lze v posledních letech zaznamenat jednoznačný nárůst, ve vnitrokrajské silniční nákladní dopravě je patrný výrazný pokles v roce V roce 2013 hodnoty stouply na úroveň roku Od té doby je vidět velké nárůst. Tyto výsledky mohou mimo jiné signalizovat vyšší závislost Kraje Vysočina na mimokrajské produkci a obchodní činnosti. Tab. 18: Železniční vnitrostátní nákladní doprava v letech 2012 a 2013 Kraj Vývoz a dovoz zboží po železnici do/z jednotlivých krajů ČR Vývoz věcí z kraje Vysočina (tis.t/rok) Dovoz věcí do kraje Vysočina (tis.t/rok) Vývoz a dovoz věcí celkem r r r r r / 2013 Hl. město Praha 0,2 31,8 0,3 0,1 0,5/31,9 Středočeský 14,1 12,5 79,3 50,9 93,4/63,4 Jihočeský 13,9 5,1 32,9 13,9 46,8/514,9 Plzeňský 7,1 18,5 52,3 58,9 59,4/77,4 Karlovarský 6,4 5,9 34,9 59,9 41,3/65,8 52

53 Ústecký 228,5 227,0 120,9 141,9 349,4/368,9 Liberecký 0,7 0,4 29,4 33,2 30,1/33,6 Královehradecký 2,6 4,6 49,7 57,2 52,3/61,8 Pardubický 2,4 2,9 13,4 12,5 15,8/15,4 Jihomoravský 13,1 1,8 38,2 48,5 51,3/50,3 Olomoucký 0,4 0,1 96,8 118,1 97,2/118,2 Zlínský 0,6 0,4 51,3 74,1 51,9/74,5 Moravskoslezský 99,3 114,0 172,7 161,4 272,0/275,4 Kraj Vysočina celkem Zdroj: Ročenka dopravy, MD ČR ,2 425,0 771,9 830,6 1161,1 /1255,6 Tab. 19: Železniční vnitrostátní nákladní doprava v letech 2014 a 2015 Kraj Vývoz a dovoz zboží po železnici do/z jednotlivých krajů ČR Vývoz věcí z kraje Vysočina (tis.t/rok) Dovoz věcí do kraje Vysočina (tis.t/rok) Vývoz a dovoz věcí celkem r r r r r / 2015 Hl. město Praha 0,3 0,3 1,9 0,3 2,2/0,6 Středočeský 14,5 63,2 70,8 82,7 85,3/145,9 Jihočeský 10,0 6,0 9,3 6,2 19,3/12,2 Plzeňský 24,4 17,9 55,4 33,9 79,8/51,8 Karlovarský 18,5 10,8 54,2 33,6 72,7/44,4 Ústecký 286,4 280,9 119,8 153,8 406,2/434,7 Liberecký 2,3 0,1 33,0 36,7 35,3/36,8 Královehradecký 5,0 6,6 56,7 46,7 61,7/53,5 Pardubický 2,8 6,5 16,1 21,7 18,9/28,2 Jihomoravský 3,7 9,2 87,5 135,0 91,2/144,2 Olomoucký 0,2 10,8 185,8 106,1 186,0/116,9 Zlínský 0,4 18,3 86,5 60,1 86,9/78,4 Moravskoslezský 123,7 126,8 160,7 152,4 284,4/279,2 Kraj Vysočina celkem Zdroj: Ročenka dopravy, MD ČR ,3 557,4 937,7 869, ,0/1 426,8 V roce 2010 začal objem přepravy po železnici mírně stoupat a stoupá stále. Nejsilnější mezikrajské kooperační vazby s vzrůstající tendencí jsou mezi krajem Vysočinou a kraji Ústeckým a Moravskoslezským. Obdobně jako u vnitrostátní železniční přepravy se ukazuje i u vnitrokrajské železniční dopravy, tj. dopravy na krátké vzdálenosti nejdříve postupující klesají tendence. V roce 2010 už byly objemy vnitrokrajské železniční přepravy na poloviční hodnotě oproti roku Od roku 2012 přepravené objemy začínají pozvolna růst. 53

54 Tab. 20: Železniční vnitrokrajská nákladní doprava Kraj Vysočina celkem Přeprava věcí po železnici v rámci kraje Vysočina (tis.t/rok) Zdroj: Ročenka dopravy, Ročenka dopravy, MD ČR 2010, 2013, ,3 38,5 44,2 51,0 78,3 67,1 V dělbě přepravní práce u nákladní dopravy (vnitrostátní i vnitrokrajská) zajišťovala v roce 2000 doprava silniční cca 93 % veškerých přepravních výkonů. V roce 2007, kdy celkové objemy přepravních výkonů znatelně poklesly, doprava silniční si zachovává stále svůj převažující podíl přepravních výkonů, tj. cca 93 %. V letech bylo po silnicích přepraveno 91% - 94% přepravního výkonu. Směrovost převažujících přepravních objemů v mezikrajské vnitrostátní nákladní dopravě vázané na kraj Vysočina Silniční doprava: Jihomoravský, Středočeský, Jihočeský, Pardubický Železniční doprava: Ústecký, Moravskoslezský, Jihočeský, Plzeňský Osobní doprava Informace o osobní přepravě jsou sledovány pouze v úrovni veřejné dopravy autobusové a železniční. Individuální automobilová doprava, která představuje zásadní objemy, není statistickým šetřením podchycena. Z tohoto důvodu jsou uvedeny pouze údaje o osobní dopravě železniční, ze kterých lze usuzovat na vývojové trendy ve využívání železnice a směrovost převažujících objemů v mezikrajských vztazích. Tab. 21: Železniční vnitrostátní osobní doprava v letech 2012 a 2013 Kraj Výjezdy a příjezdy osob po železnici do/z jednotlivých krajů ČR Výjezdy cestujících z kraje Vysočina (tis.osob/rok) Příjezdy cestujících do kraje Vysočina (tis.osob/rok) Výjezdy a příjezdy celkem r r r r r / 2013 Hl. město Praha 227,0 213,0 221,0 220,0 448,0/433,0 Středočeský 178,0 162,0 173,0 169,0 351,0/331,0 Jihočeský 237,9 226,6 243,8 221,2 481,7/447,8 Plzeňský 9,0 9,0 10,0 8,0 19,0/17,0 Karlovarský 1,0 1,0 2,0 1,0 3,0/2,0 Ústecký 11,0 9,0 10,0 9,0 21,0/18,0 Liberecký 5,0 5,0 5,0 5,0 10,0/10,0 Královehradecký 17,0 14,0 14,0 17,0 31,0/31,0 Pardubický 74,0 68,0 72,0 70,0 146,0/138,0 Jihomoravský 583,0 528,0 561,0 548,0 1144,0/1076,0 Olomoucký 20,0 17,0 19,0 18,0 39,0/35,0 54

55 Kraj Výjezdy a příjezdy osob po železnici do/z jednotlivých krajů ČR Výjezdy cestujících z kraje Vysočina (tis.osob/rok) Příjezdy cestujících do kraje Vysočina (tis.osob/rok) Výjezdy a příjezdy celkem r r r r r / 2013 Zlínský 9,0 6,0 9,0 7,0 18,0/13,0 Moravskoslezský 18,0 16,0 18,0 16,0 36,0/32,0 Kraj Vysočina celkem Zdroj: Ročenka dopravy, MD ČR ,9 1274,6 1357,8 1309,2 2747,7/2583,8 Tab. 22: Železniční vnitrostátní osobní doprava v letech 2014 a 2015 Kraj Výjezdy a příjezdy osob po železnici do/z jednotlivých krajů ČR Výjezdy cestujících z kraje Vysočina (tis.osob/rok) Příjezdy cestujících do kraje Vysočina (tis.osob/rok) Výjezdy a příjezdy celkem r r r r r. 2014/ 2015 Hl. město Praha 210,0 209,9 214,0 215,1 424,0/425,0 Středočeský 164,0 160,3 171,0 166,1 335,0/326,4 Jihočeský 215,9 163,1 214,2 164,9 430,1/328,0 Plzeňský 8,0 7,3 8,0 6,7 16,0/14,0 Karlovarský 1,0 1,4 1,0 1,3 2,0/2,7 Ústecký 9,0 8,6 9,0 9,0 18,0/17,6 Liberecký 5,0 4,1 4,0 4,3 9,0/8,4 Královehradecký 13,0 10,4 14,0 10,7 27,0/21,1 Pardubický 69,0 62,5 69,0 61,3 138,0/123,8 Jihomoravský 520,0 498,0 543,0 517, ,0/1 015,6 Olomoucký 16,0 15,1 16,0 14,7 32,0/29,8 Zlínský 6,0 6,0 7,0 5,9 13,0/11,9 Moravskoslezský 16,0 15,0 15,0 14,5 31,0/29,5 Kraj Vysočina celkem Zdroj: Ročenka dopravy, MD ČR , , , , ,1/2 353,7 Převažující využití železnice v osobní dopravě je směrováno k Jihomoravskému kraji (cca 45 %), dále pak k Jihočeskému, hlavnímu městu Praze a Středočeskému kraji. To vypovídá i o převažující mezikrajské dojížďce a vyjížďce za prací, do škol, případně vybaveností. Z výsledků porovnání přepravních objemů vyplývá, že využití železnice v osobní přepravě pro cesty do ostatních krajů vykazuje mírně klesající trend. Tab. 23: Železniční vnitrokrajská osobní doprava Kraj Vysočina celkem Přeprava osob po železnici v rámci kraje Vysočina (tis.osob /rok) , , , , , ,3 Zdroj: Ročenka dopravy, Ročenka dopravy, MD ČR 2010, 2013,

56 Tab. 24: Železniční vnitrokrajská osobní doprava počet vlakových spojů v letech Počet vlakových spojů v pracovní dni Počet vlakových spojů v sobotu Počet vlakových spojů v neděli a ve svátek Počet vlakových spojů v pracovní dni Počet vlakových spojů v sobotu Počet vlakových spojů v neděli a ve svátek Zdroj: Ročenka dopravy, MD ČR 2010, 2013, 2015 Dopravní obsluha po železnici - Vysočina Dopravní obsluha po železnici - Vysočina Stejně jako u osobní železniční dopravy na dlouhé vzdálenosti je u vnitrokrajské železniční osobní dopravy zaznamenán pokles, který pravděpodobně signalizuje vyšší podíl využívání individuální, případně veřejné silniční dopravy. Pro ilustraci uvádíme srovnání s dopravní obsluhou autobusovou dopravou. Tab. 25: Autobusová veřejná doprava počet autobusových spojů v letech Počet autobusových spojů v pracovní dni Počet autobusových spojů v sobotu Počet autobusových spojů v neděli a ve svátek Počet autobusových spojů v pracovní dni Počet autobusových spojů v sobotu Počet autobusových spojů v neděli a ve svátek Dopravní obsluha veřejnou autobusovou dopravou - Vysočina Dopravní obsluha veřejnou autobusovou dopravou - Vysočina Zdroj: Ročenka dopravy, MD ČR 2010, 2013,

57 Silniční doprava Kraj Vysočina má ve srovnání se sousedními kraji v současné době relativně vysoký podíl provozované dálnice, avšak nejnižší podíl celostátní silniční sítě, tj. silnic I. třídy. Relativně hustou silniční síť tvoří krajské silnice, tj. silnice II. a především III. třídy (viz tabulka). Tab. 26: Přehled délek dálnic a silnic Přehled délek dálnic a silnic ve vybraných krajích (km) Kraj Dálnice I. třída II. třída III. třída Celkem Vysočina 92,5 2 % 427,4 8 % 1 627,5 32 % 2 935,5-58 % 5 082,9 Jihomoravský 134,5 3 % 422,1 9 % 1 468,2 33 % 2 416,8 54 % 4 467,5 Jihočeský 15,4 - <1 % 651,6 11 % 1 633,4 27 % 3 818,9 62 % 6 126,1 Pardubický 8,8 - <1 % 453,7 13 % 912,3 25 % 2 219,7 62 % 3 597,6 Zdroj: ŘSD ČR, stav k V souladu s PÚR ČR je v ose silnice I/38 vymezen koridor kapacitní silnice S8 Mladá Boleslav - Havlíčkův Brod - Jihlava - Znojmo - Hatě - hranice ČR/Rakousko (Wien), posilující vnitrostátní vazby mezi významnými sídly Jihlava - Havlíčkův Brod - Čáslav - Kutná Hora - Kolín - Poděbrady (D11) - Nymburk s napojením na R10 (Mladá Boleslav) a zajišťující komunikační propojení ve směru severozápad - jihovýchod s napojením na Rakousko. Úkolem je sledovat posílení obsluhy území zejména v Kraji Vysočina při minimalizaci dopadů na životní prostředí. V úrovni územně analytických podkladů kraje je v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb. a Vyhláškou č. 500/2006 Sb. sledována pouze silniční infrastruktura mezinárodního, republikového a nadmístního významu. V souladu s usnesením Zastupitelstva Kraje Vysočina ze dne je v úrovni ÚAP kraje sledována pouze tzv. Páteřní silniční síť Kraje Vysočina, zahrnující dálnici (dl. cca 93 km), silnice I. třídy (dl. cca 421 km), vybrané silnice II. třídy a III. třídy (celková dl. cca 719 km). Páteřní síť podle stanovených kritérií zajišťuje propojení významných center osídlení s počtem obyvatel nad (cca 63% obyvatelstva kraje) a zabezpečuje přepravní vztahy mezi okresy a sousedními kraji (viz obrázek). 57

58 Obr. 5: Páteřní silniční síť Kraje Vysočina Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, 2017 Tab. 27: Souhrnný přehled páteřní silniční sítě Kraje Vysočina Číslo silnice tah E Dálnice D1 E50, E65 Silnice I. třídy 19 Souhrnný přehled Páteřní silniční sítě Kraje Vysočina Vedení tahu (Praha -) Hořice - Humpolec - velké Meziříčí - Velká Bíteš - (Brno - Ivanovice na Hané - Lipník nad Bečvou - Ostrava - Bohumín hranice ČR/Polsko) (Nezbavětice I/20 - Tábor -) Pelhřimov - Havlíčkův Brod - Žďár nad Sázavou - Bystřice nad Pernštejnem - (Sebranice I/43) 23 (Dráchov I/3 - Jindřichův Hradec - ) Telč - Třebíč - Náměšť nad Oslavou (- Kývalka D1) 34 E E59 (České Budějovice I/3 - Jindřichův Hradec I/23) Kamenice nad Lipou - Pelhřimov (I/19) - Humpolec (D1) - Havlíčkův Brod (UI/38) - Pohled (I/19) - Ždírec nad Doubravou (- Svitavy I/43 - Koclířov I/35) (Trutnov I/14, I/16 - Jaroměř I/33 - Hradec Králové I/31 - Pardubice I/36 - Chrudim I/17) - Ždírec nad Doubravou I/34 - Žďár nad Sázavou (I/19) - Velká Bíteš (D1) (Jestřebí I/9 - Kolín - ) Golčův Jeníkov - Havlíčkův Brod - Jihlava - Moravské Budějovice - (Znojmo I/53 - hranice ČR/Rakousko) Vybrané - páteřní silnice II. a III. třídy 112 hranice kraje - Pelhřimov - Horní Cerekev - Telč 128 hranice kraje - Padov - Černovice 58

59 Číslo silnice tah E Souhrnný přehled Páteřní silniční sítě Kraje Vysočina Vedení tahu 130 Golčův Jeníkov - Ledeč nad Sázavou - D1 - Křelovice 132 Žirovnice - Počátky - Horní Cerekev 150 hranice kraje - Ledeč nad Sázavou - Světlá nad Sázavou - Havlíčkův Brod 152 Jemnice - Moravské Budějovice - Jaroměř nad Rokytnou - hranice kraje 344 Havlíčkův Brod - Chotěboř 345 Ždírec nad Doubravou - Chotěboř - Golčův Jeníkov 347 Humpolec - Světlá nad Sázavou 350 Přibyslav - směr Modlíkov 351 Polná - Přibyslav 352 Jihlava - Polná 353 Jihlava - Žďár nad Sázavou 357 Bystřice nad Pernštejnem - Jimramov 360 Jaroměřice nad Rokytnou - Třebíč - Velké Meziříčí - Křižanov, Nové Město na Moravě - Jimramov - hranice kraje 379 Velká Bíteš - hranice kraje 387 Štěpánov nad Svratkou - hranice kraje 388 Bystřice nad Pernštejnem - Rodkov 389 Moravec - Strážek 399 Velká Bíteš - Náměšť nad oslavou - hranice kraje 405 Jihlava - Třebíč 406 Jihlava - Třešť - Telč - Velká Bíteš - hranice kraje 408 Jemnice - hranice kraje 409 Žirovnice - Kamenice nad Lipou - Černovice 410 Jemnice - hranice kraje 602 Pelhřimov - Jihlava - Velké Meziříčí - Velká Bíteš - hranice kraje 3507 Modlíkov - Slavětín 3853 Strážek - Horní Rožínka Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, 2017 Ostatní silnice II. a III. třídy, které zajišťují lokální obsluhu území a sídel nejsou v úrovni ÚAP kraje sledovány. Jejich problematika bude zohledňována v ÚAP obcí s rozšířenou působností a v územně plánovací dokumentaci na úrovni obcí. Pro obsluhu jihozápadní části kraje a jeho spojení s krajským městem bude žádoucí prověřit a případně doplnit páteřní silniční síť kraje Vysočina o silnici II/639 Horní Cerekev Dvorce. Na začátku roku 2017 je projednávána Koncepce rozvoje silniční sítě na území Kraje Vysočina. Ta je zaměřena na silnice II. a III. třídy, včetně optimalizace silniční sítě (návrh na 59

60 změnu zatřídění některých komunikací), návrh dalšího postupu správy silniční sítě (určení priorit výstavby a rekonstrukcí krajské silniční sítě) v krátkodobém i dlouhodobém období. Obr. 6: Páteřní silniční síť Kraje Vysočina návrh změn oproti současnému stavu dle dokumentu Koncepce rozvoje silniční sítě ne území Kraje Vysočina Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, 2017 PŘEHLED ZÁMĚRŮ PŘESTAVBY PÁTEŘNÍ SILNIČNÍ SÍTĚ ZAKOTVENÉ V ZÚR KRAJE VYSOČINA V PLATNÉM ZNĚNÍ PO JEJICH 3. AKTUALIZACI Na základě platných ZÚR Kraje Vysočina jsou stabilizovány následující koridory pro přestavbu páteřní silniční sítě. Koridory jsou vymezeny v celkové šířce 150 m u silnic I. třídy, 80 m u silnic II. třídy tak, aby umožňovaly korekci a zpřesnění trasy v úrovni projektové dokumentace. Tab. 28: Přehled záměrů přestavby páteřní silniční sítě Kraje Vysočina dle platných ZÚR KrV Číslo silnice Přehled záměrů přestavby páteřní silniční sítě - návrh 19 Obrataň, obchvat úkol pro ÚP Kámen, přeložka úkol pro ÚP Zlátenka, obchvat úkol pro ÚP Čížkov, přeložka Pohled - Stříbrné Hory, přeložka Navrhovaný záměr 60

61 Číslo silnice Přehled záměrů přestavby páteřní silniční sítě - návrh Krátká Ves Stříbrné Hory, přeložka Přibyslav, obchvat úkol pro ÚP Nové Dvory, obchvat úkol pro ÚP Starý Pelhřimov, obchvat úkol pro ÚP Radňovice, obchvat úkol pro ÚP Rovné obchvat Lesoňovice, obchvat úkol pro ÚP 23 Mrákotín, přeložka Telč, obchvat úkol pro ÚP, pořízena ÚS Olšany, obchvat úkol pro ÚP Stará Říše, obchvat Markvartice, obchvat Předín, obchvat Štěměchy, obchvat Stařeč, obchvat úkol pro ÚP Třebíč, obchvat úkol pro ÚP Třebíč - Vladislav, obchvat úkol pro ÚP Navrhovaný záměr Náměšť nad Oslavou - Kralice nad Oslavou - Rapotice, přeložka 34 Božejov - Pelhřimov (západní obchvat Pelhřimova), přeložka Humpolec - Rozkoš, přeložka úkol pro ÚP Věž, Skála, obchvat Krátká Ves, obchvat Roušťany - Pohled, přeložka Ždírec nad Doubravou, obchvat Havlíčkův Brod, obchvat úkol pro ÚP Česká Bělá - Slavětín, přeložka 37 Údavy, západní obchvat úkol pro ÚP Žďár nad Sázavou, obchvat Sazomín, obchvat Ostrov nad oslavou, obchvat Rousměrov, obchvat úkol pro ÚP Sklenné nad Oslavou, obchvat úkol pro ÚP Jívoví - Křižanov, přeložka Ořechov, obchvat úkol pro ÚP Osová Bítýška, přeložka 38 Kámen, obchvat Jihlava Moravské Budějovice, přeložka Moravské Budějovice hranice kraje, přeložka Havlíčkův Brod, jihovýchodní obchvat úkol pro ÚP Jihlava, mimoúrovňové křížení silnice I/38 a ul. Romana Havelky úkol pro ÚP 128 Salačova Lhota, obchvat úkol pro ÚP 150 Hněvkovice, obchvat úkol pro ÚP Ledeč nad Sázavou, obchvat úkol pro ÚP 61

62 Číslo silnice Přehled záměrů přestavby páteřní silniční sítě - návrh Navrhovaný záměr Světlá nad Sázavou, napojení prům. plochy u skláren úkol pro ÚP Světlá nad Sázavou, jihozápadní obchvat úkol pro ÚP Světlá nad Sázavou, nové přemostění Sázavy úkol pro ÚP Mrzkovice, obchvat úkol pro ÚP Nová ves u Světlé nad Sázavou, obchvat úkol pro ÚP 152 Moravské Budějovice, obchvat úkol pro ÚP 344 Dolní Krupá, obchvat úkol pro ÚP 345 Golčův Jjeníkov, obchvat úkol pro ÚP Chotěboř, obchvat úkol pro ÚP 352 Polná, obchvat úkol pro ÚP 353 Rytířsko - Jamné, přeložka úkol pro ÚP Rudolec, přeložka úkol pro ÚP Žďár nad Sázavou - Nové Veselí, přeložka 360 Nové Město na Moravě, obchvat úkol pro ÚP Moravec, obchvat Křižanov, obchvat napojení na D1 Velké Meziříčí-východ (DÚR) Vlčatín Rudíkov, přeložka Třebíč - Pocoucov (DSP) úkol pro ÚP Štěpánovice, přeložka úkol pro ÚP Jaroměřice nad Rokytnou, přeložka úkol pro ÚP 388 Vojetín, obchvat 405 Brtnice, obchvat úkol pro ÚP Příseka, obchvat úkol pro ÚP Okříšky, obchvat + propojení prům. zóny Zašovice, přeložka (DÚR) 406 Třešť - Hodice, přeložka Kostelec - Dvorce, přeložka 602 Sedliště, obchvat Olešná, obchvat úkol pro ÚP Jihlava, obchvat Velký Beranov, obchvat 3853 Strážek, obchvat Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, 2017 ZÚR Kraje Vysočina vymezují, následují územní rezervy koridorů pro prověření budoucího záměru přestavby silniční sítě: Tab. 29: Územní rezervy koridorů ze ZÚR Kraje Vysočina Číslo silnice Územní rezerva koridorů pro prověření budoucí přestavby páteřní silniční sítě Navrhovaný záměr 34 Žďírec nad Doubravou Kohoutov hranice kraje, přeložka 37 Ždírec nad Doubravou - Vojnův Městec, přeložka 62

63 Číslo silnice Územní rezerva koridorů pro prověření budoucí přestavby páteřní silniční sítě Velká Bíteš, obchvat (jižní varianta) Navrhovaný záměr D1-MÚK Velké Meziříčí-východ - Kozlov - Křižanov (prověření koridoru nové trasy I/37) 379 Velká Bíteš, přeložka v severo (západo) východním segmentu 602 Velká Bíteš, obchvat Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, 2017 Územní rezerva koridorů vyžaduje prověření záměrů podrobnými dokumentacemi a případně následné zpřesnění trasy (koridoru). Dle platných ZÚR KrV vyplývají pro územně plánovací činnost další úkoly v oblasti dopravní infrastruktury silniční. Jde např. o prověření požadavku na umístění odstavné plochy pro nákladní dopravu ve vazbě na dálnici D1. S ohledem na značný rozsah navrhovaných záměrů a s tím spojené investiční náročnosti bude žádoucí stanovit priority a časový harmonogram postupné přestavby sítě. Při rozhodování o časových prioritách a potřebách postupné přestavby bude mimo kritérií např. parametry a stav dílčích úseků sítě, stávající i očekávané přepravní zatížení a nároky, rozvojové předpoklady území apod., rozhodující i bezpečnost dané komunikace či jeho úseku. V rámci evropského programu EuroRAP (European Road Assessment Programme) byla firmou CityPlan zpracována tzv. Riziková mapa ČR, která na základě statistických údajů o nehodovosti, intenzitách dopravy a parametrech silniční sítě identifikuje bezpečnost dané komunikace. Dle výsledků vyhodnocení stupně rizikovosti dálnice a silnic I. třídy na území Kraje Vysočina jsou jako vysoce a středně vysoce rizikové následující silnice a jejich úseky. Úseky silnic s vysokým rizikem nehodovosti: I/19 Havlíčkův Brod - Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě - Bystřice nad Pernštejnem - hranice kraje I/37 hranice kraje - Ždírec nad Doubravou - Žďár nad Sázavou I/38 Markvartice - hranice kraje Úseky silnic se středně vysokým rizikem nehodovosti: I/19 hranice kraje - Obrataň - Pelhřimov I/23 Třebíč - Telč - hranice kraje I/34 hranice kraje - Kamenice nad Lipou - Pelhřimov - Humpolec - Havlíčkův Brod - Ždírec nad Sázavou - hranice kraje I/37 D1 (MÚK Velká Bíteš) - Žďár nad Sázavou I/38 D1 (MÚK Jihlava) - Havlíčkův Brod - hranice kraje. Kategorizace Páteřní silniční sítě Kraje Vysočina Usnesením rady Kraje Vysočina byla schválena Kategorizace Páteřní silniční sítě Kraje Vysočina. Tato Kategorizace zpřesňuje technické parametry cílového stavu části, která je ve vlastnictví kraje. Rozlišuje šířkové uspořádání S 7,5 m a S 9,5 m, které je závazné při přípravě konkrétních investičních záměrů. Výjimky jsou akceptovatelné např. 63

64 s ohledem na šířku komunikace v intravilánu, kde ne vždy lze dosáhnout plánovaného cílového stavu. V rámci návrhu Koncepce rozvoje silniční sítě na území Kraje Vysočina (2017) je na nově navržené páteřní komunikaci navržena kategorizace. Obr. 7: Návrh kategorizace šířkového uspořádání silniční sítě Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, 2017 Železniční doprava KONVENČNÍ TRATĚ Kraj Vysočina má k dispozici celkem 592 km celostátních a regionálních železničních tratí, z toho 183 km je elektrizováno. Z hlediska délky a hustoty železniční sítě patří kraj Vysočina spolu s krajem Zlínským ke krajům s nejnižším rozsahem a hustotou sítě ČR. Tab. 30: Souhrnný přehled železničních tratí na území Kraje Vysočina Číslo tratě Celostátní dráha Souhrnný přehled železničních tratí na území Kraje Vysočina Vedení tahu 224 Horní Cerekev - Pelhřimov - Obrataň - (Tábor) 225 (Veselí nad Lužnicí - Jindřichův Hradec) - Horní Cerekev - Kostelec u Jihlavy - Jihlava - Havlíčkův Brod 230 (Praha - Kolín - Kutná Hora) - Světlá nad Sázavou - Havlíčkův Brod 64

65 Číslo tratě Souhrnný přehled železničních tratí na území Kraje Vysočina Vedení tahu 238 Havlíčkův Brod Chotěboř - Ždírec nad Doubravou - (Chrudim - Pardubice) 250 Havlíčkův Brod - Žďár nad Sázavou - Křižanov - (Tišnov - Brno - Břeclav) 240 Jihlava - Okříšky - Třebíč - (Brno) 241 Okříšky - Moravské Budějovice - (Znojmo) Regionální dráha 212 Světlá nad Sázavou - Ledeč nad Sázavou - (Zruč nad Sázavou - Čerčany) 227 Kostelec u Jihlavy - Třešť - Telč - (Dačice - Slavonice) 237 Havlíčkův Brod - Humpolec 243 Moravské Budějovice - Jemnice 251 Žďár nad Sázavou - Nové Město na Moravě - Bystřice nad Pernštejnem - (Tišnov) 252 Křižanov - Velké Meziříčí - Studenec Úzkorozchodná dráha 228 Obrataň - Kamenice nad Lipou (- Jindřichův Hradec) Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, 2017 Rozložení železniční sítě na území Kraje Vysočina znázorňuje následující obrázek. Obr. 8: Rozložení železniční sítě na území Kraje Vysočina Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, 2017 Nejvýznamnější je hlavní kolejové spojení (Kolín) - Havlíčkův Brod - Křižanov - (Brno - Břeclav), které je v úseku Kolín - Havlíčkův Brod - Brno v návaznostech na I. tranzitní 65

66 železniční koridor zařazeno jako doplňující trať evropské sítě mezinárodních železničních magistrál a mezinárodní kombinované dopravy dle evropských dohod AGC a AGTC. Kolejové spojení Kolín - Brno - Křižanov - (Brno) je v souladu PÚR 2006 a PÚR 2008 vymezeno jako součást koridoru konvenční železniční dopravy C-E61 Děčín - Nymburk - Kolín - Havlíčkův Brod - Brno. Obě stávající tratě svými parametry neodpovídají přepravnímu významu ani podmínkám dohod AGC a AGTC a vyžadují zásadní modernizaci (zpracovaná dokumentace TES, modernizace trati Brno - Havlíčkův Brod - Kolín, SUDOP Praha, a.s., 10/2006). Z hlediska mezikrajského kolejového propojení jsou kromě železničních tratí č. 230 a 250 (Kolín - Havlíčkův Brod - Brno) významnými železniční trať č. 225, propojující krajská města Jihlavu a České Budějovice s návazností na tratě č. 230 a 250 v žst. Havlíčkův Brod a trať č. 240 Jihlava - Brno, přímo propojující obě krajská města. Turistickou atraktivitou je úzkorozchodná trať Obrataň - Kamenice nad Lipou (- Jindřichův Hradec), provozovaná Jindřichohradeckými místními dráhami, a.s. VYSOKORYCHLOSTNÍ TRATĚ Vydané ZÚR kraje Vysočina na základě požadavků MD ČR a v souladu s PÚR ČR (koridor VRT - VR1) vymezují územní rezervu koridoru pro prověření vysokorychlostní tratě ve variantě jižní, procházející Krajem Vysočina v návaznosti na sousední kraje Středočeský a Jihomoravský v ose (Praha) - Světlá nad Sázavou - Havlíčkův Brod - Velké Meziříčí - (Brno - Břeclav). V současnosti jsou Ministerstvem dopravy prověřovány různé varianty a jejich dopad do území. PŘEHLED ZÁMĚRŮ PŘESTAVBY ŽELEZNIČNÍ SÍTĚ ZAKOTVENÉ V ZÚR KRAJE VYSOČINA V PLATNÉM ZNĚNÍ PO JEJICH 3. AKTUALIZACI Platné ZÚR Kraje Vysočina vymezují územní rezervu koridoru pro výhledovou modernizaci konvenční železniční tratě a umístění koridoru vysokorychlostní trati VR1 vymezeného v PÚR ČR. Tab. 31: Územní rezervy koridorů ze ZÚR Kraje Vysočina Číslo tratě Územní rezerva koridorů pro modernizaci železniční sítě a umístění VRT Navrhovaný záměr 230 hranice kraje - Světlá nad Sázavou, modernizace VRT hranice kraje - Havlíčkův Brod - Velké Meziříčí - hranice kraje, koridor pro prověření budoucího umístění Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, 2017 Závěry z pořízené územní studie (modernizace železniční trati č. 230 hranice kraje Světlá nad Sázavou), zejména přeložka trati v úseku Nová Ves u Leštiny Golčův Jeníkov, jsou zapracovány do ZÚR KrV v rámci její 1. aktualizace. Letecká doprava Na území Kraje Vysočina jsou provozovány čtyři veřejná vnitrostátní letiště, jedno veřejné mezinárodní a jedno neveřejné mezinárodní letiště, kde je umístěná vojenská letecká 66

67 základna. Veřejná letiště jsou vybavena travnatou vzletovou a přistávací dráhou a jsou využívána především pro sportovní činnost, případně nepravidelné civilní lety. Všechna letiště mají vyhlášena ochranná pásma s výškovým omezením. Pro účely záchranné služby slouží neveřejné heliporty v Havlíčkově Brodě, Jihlavě, Novém Městě na Moravě a v Pelhřimově. Veřejná vnitrostátní letiště jsou svým rozsahem stabilizována. Jejich potenciál je především v podpoře a rozvoji sportovní a rekreační činnosti. V současnosti se jedná o zpevnění a prodloužení vzletové a přistávací dráhy letiště Jihlava. Tab. 32: Souhrnný přehled letišť na území Kraje Vysočina Havlíčkův Brod Chotěboř Jihlava Křižanov Přibyslav Název letiště Náměšť nad Oslavou Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, 2017 Cyklistická doprava Souhrnný přehled letišť na území Kraje Vysočina neveřejné mezinárodní veřejné vnitrostátní veřejné vnitrostátní veřejné vnitrostátní veřejné vnitrostátní Statut neveřejné mezinárodní - vojenské V souladu s Národní strategií rozvoje cyklistické dopravy ČR je sledován rozvoj cyklistiky jako rovnocenného prostředku dopravní obsluhy území, jako prostředek pro posílení cestovního ruchu a pro posílení ochrany životního prostředí a zdraví obyvatel. Rozhodující význam má procházející východozápadní transevropská dálková cyklotrasa sítě Eurovelo č.4 Roscoff (Francie) - Praha - Brno - Olomouc - Krakow (Polsko) - Kijev (Ukrajina) - cyklotrasa I. třídy, vedená Krajem Vysočina po jeho severovýchodním okraji, dále cyklotrasy II. třídy - severojižní č. 16 (Hlinsko - Jihlava - Telč (- Slavonice) a východozápadní č. 19 (Lísek -) Nové Město na Moravě. Žďár nad Sázavou - Havlíčkův Brod - Zruč nad Sázavou (Týnec - Davle). Na tyto nadřazené cyklotrasy I. a II. třídy navazuje relativně hustá síť regionálních cyklotras III. třídy. Zásadním problémem je nedostatečná infrastruktura pro cyklistickou dopravu, segregovaná od komunikací s motorovým provozem. Značný rozsah vyznačených cyklistických tras je v současné době veden společně s automobilovou dopravou po silnicích II. a III. třídy bez oddělení a zajištění potřebné bezpečnosti motorového i nemotorového provozu. Cílem musí být postupná realizace segregovaných cyklotras včetně vybavenosti tak, aby nabízeli podmínky pro bezpečný provoz a atraktivní sportovně rekreační i každodenní vyžití. K tomuto cíly přispělo otevření části cyklostezky Jihlava Třebíč Raabs v dubnu

68 6.2 veřejná technická infrastruktura Výroba elektrické energie Kraj Vysočina je díky jaderné elektrárně Dukovany významným výrobcem elektrické energie. Elektrárna Dukovany je první provozovanou jadernou elektrárnou na území ČR, v instalovaném výkonu je druhá nejvýkonnější po jaderné elektrárně Temelín, v současnosti dodává cca 20% elektrické energie vyrobené v ČR. Území kraje je zatížené specifickými nároky danými instalací a provozem elektrárny Dukovany i dalších zde situovaných typů elektráren. Pro zajištění technologické vody v elektrárně Dukovany byla vybudována Vodní nádrž Dalešice (horní nádrž Dalešice a dolní nádrž Mohelno), která současně slouží jako přečerpávací elektrárna Dalešice a Mohelno. (Vodní nádrže jsou polyfunkční významu - slouží též k vyrovnávání minimálních a maximálních průtoků, jako zásoba vody pro zemědělství a pro rekreaci). Přečerpávací vodní elektrárna Dalešice a Mohelno má nenahraditelnou funkci v době špiček a v případě mimořádných situací - energetických krizí. V těchto situacích může jako špičkový zdroj rychle najet a začít vyrábět elektrickou energii. Svým výkonem 480 MW se jedná o druhou největší vodní elektrárnou v ČR co do instalovaného výkonu. Nadřazená a přenosová energetická soustava Území kraje je dále charakteristické zajišťováním tranzitu energetických medií nadregionálního a republikového významu. Na území kraje se nacházejí důležité objekty nadřazené a přenosové soustavy provozované ČEPS-Praha a.s., jako např. transformační stanice a rozvodny Mírovka, Dalešice, Dukovany, Slavětice, vedení ZVN a VVN. Územím kraje dále procházejí trasy severní a jižní větve tranzitního plynovodu, včetně tras základní sítě vysokotlakých plynovodů, je zde lokalizována kompresní stanice dopravy plynu v katastru obce Kralice nad Oslavou. Dalším důležitým energetickým vedením nadregionálního významu je trasa ropovodu Družba. Energetické zásobování území kraje Struktura a celkový stav zásobování Kraje Vysočina elektrickou energií je možné hodnotit v části nadřazené a přenosové energetické soustavy jako vyhovující. V některých částech území kraje, zejména velké části venkovských sídel je stav energetické technické infrastruktury problematický. Je zde nedostatečná rezerva příkonu zejména v odlehlejších lokalitách a celkově nízká spolehlivost soustavy (území bez vlastního napájecího uzlu). To souvisí mj. s méně výhodnými výchozími podmínkami energetické obsluhy území, které jsou dány převládající rozvolněnou formu sídelní struktury (nízká měrná plošná poptávka po těchto druzích služeb). Relativně kompaktní a výhodnější charakter zástavby pro tuto technickou obsluhu území mají jen větší sídla Kraje Vysočina. Jisté problémy lze však identifikovat též z pohledu odpovídajícího uspokojování energetických nároků a potřeb krajského města Jihlava. Z hlediska dalšího rozvoje má dobré technické parametry plynárenská soustava. V rámci ČR došlo v předchozích letech k realizaci programu diverzifikace zdrojů zemního plynu, plynárenská soustava je provozně zajištěna i odpovídající kapacitou podzemních zásobníků 68

69 zemního plynu. V Kraji Vysočina jsou díky existujícím kapacitním rezervám v nadřazených vedeních VVTL a VTL, technologické podmínky pro další přiměřený rozvoj plošné plynofikace, umožňující plynofikovat další vhodná sídla (např. na územích CHOPAV, CHKO apod.). Limitem další plynofikace je však snižování zájmu o plynofikaci z důvodů růstu cen plynu. Pokud se týká zásobování teplem má kraj relativně méně příznivé klimatické (teplotní) podmínky. Navíc v rámci charakteristického méně koncentrovaného osídlení přetrvává provoz lokálních (malých a středních) zdrojů tepla, využívající spalování méně kvalitních fosilních paliv, které znečišťuje životní prostředí a přízemní vrstvy atmosféry. Centrální zásobování teplem se uplatňuje z krajského hlediska jen v malé míře. Je schopno obhájit své pozice zejména tam, kde využívá zdrojů odpadového tepla, kde dochází k obnově ekonomické životnosti a modernizaci systémů centrálního zásobování teplem. Na tomto úseku technické infrastruktury je připravován záměr na další využití zbytkového technologického tepla z elektrárny Dukovany. Záměr vybudovat v kraji zařízení pro energetické využití odpadů produkovaných v rámci území kraje je v současnosti opuštěn. Výrazné územní nároky v kraji mohou v dalším období vyvolat záměry související s očekávaným programovým využíváním obnovitelných a alternativních zdrojů energie. Přiměřené uplatnění těchto zařízení může posílit míru autonomie některých částí kraje. Nadměrné uplatnění těchto zařízení by se však mj. projevilo důsledky pro přenosovou a nadřazenou část elektrizační soustavy na území kraje. Velmi vhodným způsobem se proto jeví zapojení těchto zařízení v území mimo dosah rozšiřování plošné plynofikace, kde lze dosáhnout jejich uplatněním výhod menších ztrát a operativní regulace obnovitelných a netradičních zdrojů jako lokálních zdrojů (tepelná čerpadla, kogenerační jednotky, topné systémy - bioplyn, fytomasa, dřevní odpad). Všeobecně jsou nápravy nedostatků a záměry rozvoje energetické obsluhy území dány příslušnými rozvojovými záměry provozovatelů energetických systémů, uvedenými do souladu s Energetickým generelem Kraje Vysočina a Státní energetickou koncepcí (SEK). Trend řešení problémů vede k překonání přetrvávající jednostranné orientace na zvyšování kapacit výroby a spotřeby energií při paralelním podceňování programů regulace spotřeby energií a programů úspor energií. Zásobování vodou Stav na úseku zásobování vodou je na území Kraje Vysočina relativně uspokojivý zejména celkovým stupněm připojení obyvatel a dalších uživatelů na veřejné vodovody. V Kraji Vysočina je z veřejných vodovodů zásobeno cca 95% obyvatel kraje. Přesto zde stále ještě existuje jistý počet sídel, kde veřejný vodovod chybí či má úroveň nedosahující potřebného standardu. Z celkového počtu obyvatel (střední stav) Kraje Vysočina bylo v roce 2015 pitnou vodou z vodovodů zásobováno přes 486 tisíc osob, což představuje 95,5 %. Délka vodovodní sítě dosahuje na Vysočina kilometrů a vodovodních přípojek bylo evidováno téměř 136 tisíc. V roce 2015 bylo pro obyvatele Vysočiny vyrobeno 24, 1 mil. m 3 vody určené k realizaci, což meziročně představuje zvýšení o 2,4 %. Ke zvýšení výroby vody došlo v kraji poprvé od roku V Kraji Vysočina tak došlo k meziročnímu nárůstu specifického fakturovaného celkového množství vody o 2,9 l/osobu/den, zvýšení u 69

70 domácností dosáhlo hodnoty 1,3 l/osobu/den. Objem fakturované vody celkem zaznamenal proti roku 2014 nárůst ve výši 2,5 %, zatímco v roce 2014 bylo celkem fakturováno 20,7 mil m 3 vody, v roce 2015 to bylo 21,2 mil. m 3. Na domácnosti připadá 66,3 % z celkového množství fakturované vody. Sazba ceny pitné vody na Vysočině vzrostla. Sazba vodného z 33,80 Kč/m 3 v roce 2014 na 34,72 Kč/m 3 v roce 2015 a stočné stouplo z 24,7 Kč/m 3 na 25,61 Kč/m 3. Výhodou Kraje Vysočina je, že jeho převážná část je zabezpečována prostřednictvím oblastních či skupinových vodovodů (v kraji je více než 475 veřejných vodovodů), některé vodovodní soustavy jsou propojené a vodní zdroje tak lze operativně nahrazovat. Nejvýznamnějšími oblastními a skupinovými vodovody jsou: Vírský oblastní vodovod (VD Vír, ÚV Svařec; pro kraj Vysočina však slouží jen malou měrou), SV Žďársko - SV Třebíčsko (VD Vír, VD Mostiště, VD Vranov), SV Jihlava - SV Nová Říše (VD Hubenov, VD Nová Říše), SV Želivka - Podmoklany (VD Želivka, zás. okr. Havlíčkův Brod, má vazbu do Středočeského kraje a do hl.m. Prahy), SV Golčův Jeníkov - Čáslav (má vazbu do Pardubického a Středočeského kraje, využívá zdroje lokalizované severně od Chotěboře), SV Humpolec - Pelhřimov - Pacov (Hu-Pe-Pa, VD Želivka). Zásobování pitnou vodou na území Kraje Vysočina se vyznačuje dostatečnou kapacitou kvalitních především povrchových vodních zdrojů pro vlastní potřebu. Navíc je prostřednictvím vodní nádrže Želivka (Švihov) zásobována pitnou vodou Praha a prostřednictvím vodní nádrže Vír a Vírského oblastního vodovodu je zásobováno Brno a okolí. Dalšími významnými povrchovými zdroji vody jsou vodní nádrže Hubenov, Mostiště, Nová Říše. Vlastní technický stav veřejných vodovodů ale vyvolává spíše obavy z dalšího fungování a rozvoje. Technický stav veřejných vodovodů je dnes značně různorodý s tím, že ve velikém rozsahu se jedná o hmotný majetek vyžadující alespoň prostou obnovu. Dalším problémem je že s narůstající cenou vody (vodného), ale i z jiných příčin, dochází k odlehčení veřejných vodovodů, ke snižování poptávky po dodávce vody. Současná situace vyvolává (zejména v menších sídlech) přirozenou reakci využívat paralelně i svých vlastních domovních studní jako náhradního zdroje zejména užitkové vody. Faktické hodnoty specifické potřeby vody klesly a pohybují se okolo 120 až 150 l/os.den (ve větších městech) a 90 l/os. den i méně (ve venkovských sídlech). Snižující se hodnoty spotřeby vody vyvolávají při daném technickém stavu rozvodných sítí další nepříznivé zvýšení podílu ztrát vody a další potíže (např. zvětšování doby zdržení vody v potrubním systému za vzniku hygienických závad). Existují též rizika zhoršování jakosti nabízené pitné a užitkové vody z důvodů zatím nedostatečné ochrany vodních zdrojů, z důvodů zhoršující se jakosti surové vody, z důvodů nedobrého stavu rozvodných sítí i z jiných příčin. 70

71 Rozšiřování rozvodných vodovodních sítí (především do rozvojových lokalit) či zavádění veřejných vodovodů v sídlech formou jejich napojení na stávající odlehčené (např. skupinové i místní) vodovody z technického hlediska dnes nečiní potíže. Podrobnější informace nabízí Plán rozvoje vodovodů a kanalizací (PRVK) Kraje Vysočina. Dle dokumentu Posílení vodních zdrojů v Kraji Vysočina z r jsou vymezeny prostory s možností dalších vodních zdrojů. Kanalizace Pokud se týká kanalizace, kvalita tohoto subsystému veřejné technické infrastruktury neodpovídá současným potřebám, nejsou zajištěny dostatečné možnosti čištění odpadních vod a vznikají z toho odvozené problémy zejm. s ochranou vodních zdrojů. V domech napojených na kanalizaci sice žije cca 87 % obyvatel kraje, avšak počet obyvatel napojených na veřejnou kanalizaci s koncovou ČOV je necelých 77 % obyvatel. V roce 2015 na Vysočině bydlelo v domech napojených na kanalizaci více než 447 tisíc osob, což je 87,8 % z celkového počtu obyvatel, ve srovnání s předchozím rokem byl zaznamenán nárůst o 0,6 procentního bodu. Podíl obyvatel bydlících v domech napojených na kanalizaci s čističkou odpadních vod dosáhl 76,8 % (meziroční zvýšení o 3,5 procentního bodu). Celková délka kanalizační sítě na Vysočině v roce 2015 činila km a počet kanalizačních přípojek přesáhl 111 tisíc. Proti předchozímu roku byl zaznamenán nárůst objemu vod vypouštěných do kanalizace, a to o 2,1 %. Na území kraje bylo v provozu celkem 197 ČOV (1 mechanická a 196 mechanicko-biologických) s celkovou kapacitou 171,1 tis m 3 za den. Podíl čištěných odpadních vod vypouštěných do kanalizace dosáhl 88,5 %, z celkového množství odpadních vod, proti roku 2014 byl zaznamenán nárůst tohoto podílu o 0,9 procentního bodu. Objem kalů vyprodukovaných čistírnami odpadních vod přesahoval tun sušiny, což bylo o 8,2 % více než v roce Nejčastějším způsobem zneškodnění kalů bylo na Vysočině kompostování. Za výraznou specifickou územní nevýhodu výchozích podmínek řešení této technické obsluhy území sídel lze považovat často převládající rozvolněnou formu a nízkopodlažní charakter zástavby (nízkou měrnou plošnou poptávku po této službě). Relativně kompaktní a zajímavější zástavbu pro tuto technickou obsluhu proto mají jen větší sídla Kraje Vysočina. Typická je proto absence ucelených kanalizačních systémů v malých sídlech. Problematický je technický stav starších kanalizačních sítí, který vykazuje mnoho závažných problémů (výskyt velikého množství balastních vod vznikajících infiltrací netěsnostmi kanalizace či výskyt znehodnocování podzemních vod exfiltrací odpadních vod, výskyt rizika kavernózních jevů; absence ČOV). Obnova a intenzifikace ČOV byla zatím přednostně uplatňována u sídel nad 10 tisíc obyv., resp. 2 tisíc obyv. tak, aby byly splněny požadavky Směrnice Rady EU č. 91/271/EEC. V ostatních případech se počítá s časovým posunem realizace ČOV. Výjimku tvoří pouze sídla ležící v CHKO a v blízkosti vodárenských nádrží a vodních toků. Z celkového počtu více jak cca 640 veřejných kanalizací v Kraji Vysočina je pouze méně jak cca 200 ukončeno ČOV. To v podstatě signalizuje stav nouze, třebaže jsou sídla nad 2000 obyv. v Kraji Vysočina již kanalizací s ČOV vybavena. U většiny obcí do 2000 obyv. je 71

72 převážně provozována pseudojednotná kanalizace, navíc často ve velmi neuspokojivém stavu. I dnes existují sídla, kde veřejná kanalizace chybí, či není zkompletována, či se jedná (v případě sídel venkovského typu) o existenci dešťové oddílné kanalizace s nestandardní technickou úrovní řešení, zneužívané ve smyslu nekorektního napojení přelivů septiků i přímého převodu splašků (napojování žump/ bezodtokových jímek a domovní kanalizace). Na území moravské části Kraje Vysočina existuje velký počet obcí nad 300 (EO) obyv., kde není uspokojivě řešeno čištění odpadních vod. Naopak na Pelhřimovsku, v oblasti VD Švihov/Želivka je toto již vyřešeno pro všechny obce nad 500 (EO) obyv. V mnoha obcích byla dříve upřednostňována výstavba dešťové oddílné kanalizace a oddalována výstavba oddílné splaškové kanalizace. To následně podněcovalo známé nekorektní úpravy a provoz septiků a žump se všemi negativními důsledky a dopady. Dnes je tento stav napravován urychlenou dostavbou oddílné splaškové kanalizace včetně ČOV, či je doporučována náprava (u malých sídel s rozptýlenou zástavbou) dostat alespoň pod kontrolu neúnosný provozní režim žump a septiků. Dosti často je zvažována varianta, zda není nejvhodnější řešení se společnou ČOV pro několik obcí či převod splaškových odpadních vod na městské ČOV z obcí v okolí. Tzv. nadobecní systémy s ČOV, tj. systémy se společnou ČOV pro několik obcí jsou uvažovány na území kraje v cca 140 případech. Za nesporně progresivní trend pak lze považovat to, že se v praxi začínají více prosazovat systémy tlakové a podtlakové oddílné splaškové kanalizace či systémy kombinované. K dispozici je též pneumatický systém dopravy splaškových odpadních vod na větší vzdálenosti (např. při převodu odpadních vod z několika obcí na společnou ČOV). Za jistý trend lze také považovat uplatňování malých (a domovních) čistíren odpadních vod. Takové řešení lze zřejmě preferovat v situacích odlehlé zástavby, zástavby v rozsahem malých lokalitách s rozptýlenou zástavbou. Na tomto úseku je základním podkladem rozvoje kanalizací Kraje Vysočina Plán rozvoje vodovodů a kanalizací (PRVK). Realizace záměrů je však závislá na finančních zdrojích obcí, zdrojích ze SFŽP ČR, z EU atd. a představuje permanentní riziko nedostatku finančních prostředků. Telekomunikace Obecně platí, že kvalita a rozsah služeb telekomunikační obsluhy spolurozhoduje o provozuschopnosti zájmového území a o jeho prosperitě. Přestože se ve všech krajích ČR, včetně Kraje Vysočina realizovaly velké investice na tomto úseku veřejné technické infrastruktury (podzemní kabelové trasy, modernizace telekomunikačních ústředen, digitalizace přenosu informací, rozvoj radiotelekomunikačních systémů), současný stav lze v Kraji Vysočina hodnotit jako méně uspokojivý a plošně značně heterogenní ve srovnání s jinými kraji. Nepříznivým důsledkem je snížení atraktivity některých takto postižených oblastí kraje a dotčených sídel. Podle šetření o využívání informačních a telekomunikačních technologií v domácnostech bylo v roce 2014 na území Kraje Vysočina vybaveno osobním počítačem 69,6 % domácností, bylo to o 1,6 procentního bodu méně než v celé ČR. Proti roku 2010 se 72

73 vybavenost v kraji zvýšila o 12,1 bodu. Ještě rychlejší rozvoj byl zaznamenán u vybavení domácností přípojkou k internetu. V roce 2014 bylo k internetu připojeno 68,3 % domácností (v roce 2010 jen 53 %), což bylo o 3,8 bodu pod průměrem ČR. Většina domácností v roce 2014 již měla vysokorychlostní připojení (64,1 % domácností), v roce 2010 to bylo jen 49 % domácností. Veřejná technická infrastruktura jako celek, její koordinace Urbanizované území je závislé na kontinuální spolehlivé funkci veřejné technické infrastruktury, která garantuje příznivé parametry životního prostředí sídel i podmínky pro fungování území z ekonomického hlediska. Častější frekvence výskytu konkrétních konfliktních situací mezi stejnými či různými typy veřejné technické infrastruktury a důsledky těchto konfliktů a poruch, vysoká spotřeba prostoru vedou k potřebě důsledněji akceptovat hledisko prostorových vztahů zařízení veřejné technické infrastruktury (důsledněji uplatnit systémová a současně preventivní opatření) již v úrovni územně plánovacích činností. Mezi problémové faktory dosažení vyššího stupně koordinace veřejné technické infrastruktury patří zejména: nízký přirozený technický potenciál území (komplikovaná morfologii terénu), geologické a hydrogeologické podmínky povrchové vrstvy, příliš rozptýlená a nekompaktní zástavba, relativně vysoký stupeň narušení celistvosti území z hlediska jeho technické obsluhy, vážná pochybení koncepčního rozhodování na úseku veřejné technické infrastruktury z předcházejících období, důsledky improvizace či nekvalifikovaných provizorních řešení, zanedbání základní údržby zařízení veřejné technické infrastruktury, nověji pak nezájem (z ekonomických důvodů) využívat služeb veřejné technické infrastruktury (např. neochota ke zřízení kanalizační, vodovodní či plynovodní přípojky, veřejného vodovodu). SWOT analýza Veřejná dopravní infrastruktura Silné stránky Poloha kraje v evropském dopravním systému průchod IV. transevropského multimodálního koridoru sítě TEN-T kraje (dálnice D1), vedení mezinárodních tahů sítě E E50, E59, E65, E551; Hlavní spojení Praha Jihlava - Wien. Příznivé napojení krajského města Jihlavy a její výrobní rozvojové oblasti na dálnici D1. Územně stabilizovaný koridor přestavby mezinárodní silnice E59 I/38 Jihlava Moravské Budějovice (- Znojmo hranice ČR/Rakousko) v návaznosti na rakouskou stranou sledované spojení Wien - hranice Rakousko/ČR. Většina hlavních vnitrokrajských a mezikrajských přepravních spojení zajišťována silnicemi I. třídy. Postupné rozšiřování dálnice na šestipruh. Slabé stránky Chybějící doprovodná silnice k dálnici D1 v úseku hranice kraje Humpolec Jihlava (problémy odklonu dopravy při kritických situacích nehody, obtížná sjízdnost v době nepřízně počasí apod.). Vysoký podíl silničních úseků I. třídy s vysokým a středně vysokým rizikem nehodovosti. Nevyhovující parametry a upravenost části páteřní silniční sítě kraje. (Příliš hustá silniční síť s ohledem na náročnost na její údržbu a modernizaci.) Nedostatečná úroveň propojení Jihlavy s Jihočeským krajem v úrovni silnice I. třídy (silniční spojení Jihlava Pelhřimov = II. třída). Nedostatečná úroveň komunikačního napojení Třebíče na jádrovou oblast kraje a na dálnici D1 Značně omezený rozsah výhledové 73

74 Definovaná Páteřní síť Kraje Vysočina jako východisko pro realizaci dlouhodobých záměrů. Přímá obsluha a napojení kraje na železniční trať, zařazenou do mezinárodních železničních magistrál a nejdůležitějších tras mezinárodní kombinované dopravy (dohoda AGC, AGTC). Přímé napojení kraje Vysočina na transevropskou cyklotrasu Eurovelo č. 4 (Roscoff - Kijev). Nová cyklostezka Jihlava Třebíč - Raabs Rizika Enormní nárůst osobní a nákladní silniční dopravy, zvláště dálkové tranzitní, která je oproti kolejové dopravě prostorově a časově flexibilnější. Zvyšující se tlak na rozsah a kapacitu silniční infrastruktury rostoucí zábory, nepříznivé dělící účinky liniových staveb v území, zvětšování podílu zpevněných ploch. Časové posuny v přípravě a realizaci navrhovaných staveb a sledované přestavby silniční sítě (zdlouhavá majetkoprávní příprava investičních akcí) přetížení stávající sítě, zvýšení přestavby silnice I/19 Havlíčkův Brod - Žďár nad Sázavou Bystřice nad Pernštejnem hranice kraje ve vztahu k připravované rychlostní silnici R43 Brno (D1) Staré Město (R35). Nestabilizovaná výhledová koncepce dostavby nadřazené silniční sítě prioritně napojení Jihlava I/19 Žďár nad Sázavou. Nedostatečná úroveň silničního propojení jihovýchodní části kraje v ose Moravské Budějovice Třebíč Vel. Meziříčí Bystřice nad Pernštejnem s návazností na Litomyšl /Svitavy. Nevyhovující stav a úroveň většiny celostátních i regionálních železničních tratí včetně železničních stanic a zastávek Železniční spojení Kolín Havlíčkův Brod Brno svými parametry neodpovídá požadavkům a podmínkám dohod AGC a AGTC. Vedení hlavního železničního spojení Kolín Havlíčkův Brod Brno mimo krajské město Nedostatečná infrastruktura (logistické centrum) pro podporu a rozvoj kombinované dopravy vazba na železniční trať AGTC. Nestabilizovaná poloha koridoru VRT. Neustálý pokles výkonů osobní a nákladní železniční přepravy Dosud nepřipravená potřebná infrastruktura cyklistické dopravy; většina úseků vedena společně s motorovou dopravou - omezený rozsah segregace v podobě samostatných cyklistických stezek Příležitosti Posílení přepravního významu a kapacitního silničního spojení S8 (PÚR ČR 2008) v ose Mladá Boleslav Havlíčkův Brod Jihlava Znojmo Rakousko; podpora a předpoklad nových kooperačních vztahů. Přímé napojení kraje na mezinárodní spojení Praha Jihlava - Wien; podmínky pro rozvoj kooperačních vztahů. Přestavba dopravní sítě, zkvalitnění a zlepšení komunikační dostupnosti především dopravně odlehlejších oblastí s návaznostmi na nadřazenou dálniční a silniční síť, zvýšení atraktivity 74

75 kongescí, snížení bezpečnosti provozu, zhoršení kvality a podmínek životního prostředí. Nedostatečná ochrana obyvatelstva před hlukem, vibracemi a exhalacemi z dopravy. S ohledem na omezenou prostorovou flexibilitu železnice je převedení zásadnějšího objemu nákladu na železnici neatraktivní pro podnikatelské subjekty. Časové posuny v přípravě a realizaci navrhovaných staveb a sledované přestavby železniční sítě zhoršení kvality a podmínek životního prostředí vyvolané trvalým nárůstem silniční dopravy. pro jejich možný ekonomický rozvoj a sociální stabilitu. Tomu může napomoci stanovená kategorizace šířkového uspořádání silniční sítě kraje Vysočina. Zlepšení podmínek a kvality životního prostředí v sídlech i krajině, zvýšení bezpečnosti motorové i nemotorové dopravy. Dostavba a modernizace železniční infrastruktury podmiňuje možné převedení vyšších přepravních objemů ze silnice na železnici a začlenění železnice do systému kombinované dopravy a veřejné logistiky. Podpora Integrovaných přepravních systémů pro osobní dopravu s vyšším uplatněním železnice předpoklad pro omezení individuální automobilové dopravy. Veřejné vnitrostátní letiště potenciál pro rozvoj rekreace a sportu včetně doprovodných služeb v přilehlém regionu. Předpoklad pro zatraktivnění cyklistické dopravy a vyšší využívání navazující sítě cyklistických tras a stezek podpora pro rozvoj rekreace a turistiky i šetrné formy každodenní dopravy. SWOT analýza Veřejná technická infrastruktura Silné stránky Struktura a celkový stav zásobování kraje Vysočina elektrickou energií je možné hodnotit v části nadřazené a přenosové soustavy jako vyhovující. V území kraje je lokalizována a dobře funguje (nadregionálně) jaderná elektrárna Dukovany. Positivně působí i řada závodních či lokálních místních zdrojů elektrické energie včetně malých vodních elektráren. Na území kraje se nacházejí důležité objekty nadřazené a přenosové soustavy provozované jako např. transformační stanice a rozvodny Mírovka, Dalešice, Dukovany, Slavětice. Územím kraje procházejí trasy severní a jižní větve tranzitního plynovodu včetně tras základní sítě vysokotlakých Slabé stránky Nevyhovující stav energetické technické infrastruktury na velké části území venkovských sídel kraje. Výskyt problémů související s nedostatečnou provozní spolehlivostí a nedostatečnou rezervou pro zajištění příkonu elektrické energie v dílčích částech území kraje (území bez vlastního napájecího uzlu). Jisté problémy lze identifikovat též z pohledu odpovídajícího uspokojování energetických nároků a potřeb krajského města Jihlava. Nedůsledné využívání tzv. zbytkového tepla při výrobě elektrické energie. Rozptýlená struktura převážné většiny menších sídel, ztěžující jejich ucelenou energetickou obsluhu, zejména prostřednictvím systémů energetických inženýrských sítí. 75

76 plynovodů, jsou zde z technického hlediska splněny základní předpoklady k event. dalšímu rozšiřování plošné plynofikace sídel. Územím kraje prochází trasa dalšího důležitého energetického vedení nadregionálního významu, trasa ropovodu Družba. To představuje přínos/vklad kraje do energetického systému celé ČR. Zatímní relativní dostatek kapacity vodních zdrojů skupinových vodovodů. Bezprostředně nehrozí znehodnocení kvality vody užívaných zdrojů vody veřejných vodovodů. Kraj vykazuje relativně vysoký stupeň napojení obyvatel na veřejné vodovody. Vzhledem k poloze kraje Vysočina, kdy se jedná o převážně pramennou oblast -přísun znečištění vodními toky z jiných povodí je minimální, což nabízí relativně příznivější a současně i relativně přísnější výchozí podmínky pro řešení ČOV v návaznosti na kanalizační sítě. Relativně větší část území kraje je vybavena a obsluhována systémy elektronické komunikace prakticky na standardní úrovni ČR. Existence vysoce kapacitních speciálních telekomunikačních systémů v území kraje, které jsou provozně technicky kompatibilní s telekomunikačními systémy veřejných služeb. Relativně rychlý, všestranný rozvoj radiotelekomunikačních technologií umožňuje prakticky, i v naléhavých případech, nalézat operativní dostatečně funkční řešení. Relativně vysoká úroveň a další vývoj speciálních technologií umožňujících rychlou a efektivní realizaci tzv. metropolitních sítí včetně úseků místní sítě. Nabízející se reálné možnosti (technologie) výstavby a provozu digitálních rádiových lokálních sítí. Vyšší stupeň napojení obyvatel na veřejné vodovody než na veřejné kanalizace signalizuje krajně nežádoucí disproporci. Stupeň napojení obyvatel na veřejné kanalizace je stále pod celostátním průměrem. Existence většího počtu obcí i některých měst s nedostatečnou úrovní likvidace splaškových odpadních vod (stavem a technickou úrovní řešení kanalizačních sítí včetně ČOV). Převod značné kapacity vodních zdrojů do sousedních krajů a do hl.m. Prahy vlastně zatěžuje kraj Vysočina, aniž by z toho plynula odpovídající kompenzace. Na území kraje se nacházejí sídla s relativně nedostatečnou nabídkou telekomunikačních služeb. Úroveň této nabídky je na území kraje plošně značně heterogenní. Výskyt částí území kraje s nedostatečným pokrytím signálem mobilních operátorů. Slabou stránkou telekomunikačních systémů a zařízení je i zde jejich relativně vyšší stupeň zranitelnosti. Slabé místo představuje též zatím málo koordinované trasování dálkových telekomunikačních kabelů (včetně DOK). Za přetrvávající nedostatek lze i zde považovat nízký podíl zastoupení optických kabelů v místních (účastnických) telekomunikačních sítích. Výskyt velkého množství sídel s málo koncentrovanou zástavbou, s málo koncentrovanou poptávkou po obsluze prostřednictvím IS/TI či s nevhodnou polohou hlavních uživatelů služeb IS/TI. Podceňování sektoru technické obsluhy urbanizovaného území (za situace, kdy zatím vše uspokojivě funguje, přestože pokračuje trend narůstající heterogenity stavu a narůstajícího stáří hmotného majetku IS/TI, při neustále se zvětšujícím jeho objemu). Narůstající negativní vlivy z okolí na IS a negativních vlivů způsobovaných vedením a zařízením IS jednoho druhu na sousedící zařízení. 76

77 Rizika Potenciální možnost vzniku havarijních či i krizových situací. Riziko poškození krajinného rázu v případě nevhodné aplikace vysokých větrných elektráren, velkoplošných fotovoltaických elektráren s problematickými důsledky pro přenosovou a nadřazenou část elektrizační soustavy. Přetrvávající jednostranná orientace na zvyšování kapacit výroby a spotřeby energií při paralelním podceňování programů regulace spotřeby energií a programů úspor energií. Relativně ztížené podmínky pro uplatnění obnovitelných zdrojů energií včetně ztížené výchozí pozice kraje. Neřešení aktuálních problémů zásobování vodou a likvidace odpadních vod (nové výstavby a obnovy stávajících objektů a zařízení). Nedostatečné plánování a příprava záměrů obnovy infrastrukturního majetku veřejných vodovodů a veřejných kanalizací včetně ČOV limituje rozvoj sídel kraje. Riziko nenapojování existujících nemovitostí na dobudované veřejné vodovody a veřejné kanalizace. Potenciální hrozby možného zhoršování kvality vody ve vodárenských nádržích a nárůstu nákladů na úpravu vody. V praxi přetrvávající podceňování úseku telekomunikační obsluhy území, zejména v územně plánovací úrovni, tj. v rovině, včasných koncepčních rozhodnutí. Výskyt, tj. umístění/poloha důležitých telekomunikačních zařízení a objektů v rizikovém (např. inundačním) území. Hrozba narůstajícího nedostatku finančních zdrojů na prostou obnovu, kompletaci a modernizaci IS/TI (zejména při setrvání u klasických, v praxi zakonzervovaných postupů řešení, klasických postupů rozhodování Nezkoordinované, málo komplexní a neefektivní resortní postupy k udržení provozuschopnosti, při obnově a kompletaci IS/TI v urbanizovaném i v neurbanizovaném území. Příležitosti Zvýšení spolehlivosti dodávky elektrické energie a zajištění dostatečného el. výkonu/příkonu realizací plánovaných nových tras VVN i VN (např. i propojovacích vedení 22 kv mezi stávajícími distribučními trafostanicemi). Posílení zásobování sídel kraje elektrickou energií úměrným zvětšením počtu napájecích uzlů (trafostanic a rozvoden 110/22 kv). Modernizace stávajících elektráren (i tzv. závodových). Zvětšení podílu a zkvalitnění využití odpadového tepla z modernizovaných elektráren (ve prospěch dálkového zásobování teplem a TV/SCZT-TV). Zkvalitnění (modernizace) stávajících SCZT-TV (těch, které jsou prokazatelně konkurenceschopné na trhu s energiemi) včetně rozvoje plynárenské infrastruktury za účelem napojení středních a malých zdrojů SCZT-TV. Posílení autonomie kraje v zásobování energiemi zvětšením podílu vhodného využívání obnovitelných a alternativních zdrojů energie. V území mimo dosah působení SCZT- TV a mimo dosah rozšiřování plošné plynofikace usilovat o posílení využívání alternativních, obnovitelných a kombinovaných zdrojů, nebo ušlechtilých paliv. Existence dobrých technických možností dalšího rozšiřování stávajících veřejných vodovodů a veřejných kanalizací. Pokračující pokrok ve vývoji technologií úpravy vody a technologií čištění odpadních vod nabízí reálnou šanci zvládnout situaci i v případě zhoršování jakosti surové vody. Prosazovat, v závislosti na konkrétních podmínkách, zasakování a akumulaci s následným využitím srážkových odpadních vod. 77

78 ve všech fázích existence IS/TI). Hrozba narůstání četnosti provozních selhání IS/TI většího rozsahu a závažnosti v extravilánu i v urbanizovaném území (negativní ovlivnění dopravy, ekonomických a dalších aktivit, vyvolání celkového útlumu funkce sídel či jejich částí). Dosud málo rozvinutá území v nabídce telekomunikačních služeb mají možnost přeskočit vývojové etapy rovnou na aktuálně progresivní koncepce efektivní telekomunikační obsluhy svého území. Možnosti výstavby a využití digitálních rádiových lokálních sítí. Včasná obnova a modernizace systémů telekomunikační obsluhy území ve prospěch jejich rozvoje. Postupné uplatnění adekvátních preventivních koordinačních nástrojů využitím územně plánovacích činností, při řízení provozu a rozvoje sídel. Uplatnění možností docílit kompaktní struktury intravilánu sídel včetně eliminace vlivů narušení celistvosti území z hlediska technického řešení a koordinace IS/TI. Úpravy legislativních, technických a dalších podkladů s cílem eliminovat negativní úzce resortní přístupy řešení a rozhodování, popírající priority veřejného zájmu. 78

79 7. SOCIODEMOGRAFICKÉ PODMÍNKY 7.1 ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA SÍDELNÍ STRUKTURA Rozlohou km 2 se Kraj Vysočina řadí na páté místo mezi kraji, počtem obyvatel ale až na místo dvanácté, což se odráží ve velmi nízké hustotě osídlení 75,0 obyvatel na km 2. V kraji je celkem 704 obcí. Administrativně se území Kraje Vysočina člení na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 26 obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem. Pro osídlení v kraji je charakteristická značně rozdrobená sídelní struktura, vyznačující se velkým počtem malých obcí. Průměrná populační velikost obce je na Vysočině 724 obyvatel. Nejmenší obce (do 199 obyvatel) představují téměř polovinu celkového počtu obcí, žije v nich, ale pouze 8 % obyvatel kraje. Naopak na čtyři města s více než 20 tisíci obyvateli připadá více než čtvrtina obyvatel kraje. Statut města má v současnosti 34 obcí kraje. Všech 34 měst se v roce 2015 na celkovém počtu obyvatel kraje podílelo 56,8 %, což je o 1,1 procentního bodu měně než v roce Ve stejném období se počet obyvatel měst Vysočiny snížil o 3 %. Status městyse má v kraji 42 obcí, ve kterých žije téměř 49 tis. Obyvatel, tj. téměř desetina obyvatel kraje. Sídelní struktura je od druhé poloviny devadesátých let relativně stabilní. Rozmístění obyvatelstva uvnitř kraje je odrazem jeho dlouhodobého sociálního a ekonomického rozvoje. Kraj, ačkoliv leží v centrální části republiky, nevyužíval dosud výhod plynoucích z této polohy. Vlastní geografická poloha kraje se zlepšila po výstavbě dálnice D1, čímž se měla zmírnit určitá odlehlost celého území. Tato výhoda trvající již více než 30 let se stále výrazně neprojevila a počet obyvatel neustále klesá. Nízká hustota osídlení je problematická především v územích při hranicích s Jihočeským a Středočeským krajem. Nízká hustota zalidnění zde přináší problémy s efektivním fungováním řady zařízené občanské vybavenosti a služeb se všemi negativními průvodními jevy vedoucími až k omezování počtu těchto zařízení, což je velmi citlivé především ve školství a zdravotnictví. ZÚR KrV vymezují na území kraje centra osídlení a stanovují kategorie center jako vyšší, střední, nižší a lokální. Jako vyšší centrum osídlení je vymezeno krajské město Jihlava. Střední centra jsou: Havlíčkův Brod, Žďár nad Sázavou, Třebíč, Pelhřimov, Humpolec a Velké Meziříčí. Jako nižší centra jsou vymezeny: Nové město na Moravě, Chotěboř, Moravské Budějovice, Bystřice nad Pernštejnem, Světlá nad Sázavou a Telč. Lokální centra jsou: Náměšť nad Oslavou, Pacov, Přibyslav, Třešť, Polná, Kamenice nad Lipou, Ledeč nad Sázavou, Jaroměřice nad Rokytnou, Velká Bíteš, Jemnice, Golčův Jeníkov, Počátky a Hrotovice. Jde celkem o 26 obcí, které jsou v ZÚR KrV vymezeny jako centra osídlení na různé úrovni vybavení. V březnu 2013 vydalo MMR Metodické sdělení MMR ke zpracování sídelní struktury v 2. Úplné aktualizaci ÚAP krajů. Cílem metodiky je sjednotit metody a způsoby zpracování sídelní struktury, zejména s ohledem na následnou koordinaci územně plánovací činnosti obcí, na vymezování rozvojových oblastí, os a specifických oblastí, na vymezování ploch a koridorů nadmístního významu a při delegování nadmístní pravomoci obce. Centrem sídelní struktury je dle metodiky MMR obsluhující obec, která je současně správní obcí, pracovním centrem a obcí s občanským vybavením. Na základě porovnání správního významu obce, 79

80 významu pracovního centra a významu občanského vybavení v obci, s přihlédnutím ke koeficientu funkční velikosti obce (KFV), bylo provedeno zařazení obsluhující obce do níže uvedené kategorie centra sídelní struktury: Zařazení obsluhujících obcí do center sídelní struktury je jmenovitě následující: Centrum I: Centra II: Centra III: Centra IV: Jihlava Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Třebíč, Žďár nad Sázavou Bystřice nad Pernštejnem, Humpolec, Chotěboř, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě, Pacov, Světlá nad Sázavou, Telč, Velké Meziříčí Batelov, Brtnice, Černovice, Golčův Jeníkov, Horní Cerekev, Hrotovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Jemnice, Kamenice nad Lipou, Ledeč nad Sázavou, Luka nad Jihlavou, Okříšky, Počátky, Polná, Přibyslav, Třešť, Velká Bíteš, Ždírec nad Doubravou, Žirovnice 80

81 Obr. 9 Výsledné zařazení obsluhujících obcí do kategorií center sídelní struktury 7.2 VÝVOJ POČTU OBYVATEL Na území Kraje Vysočina žilo ke konci roku 2015 celkem obyvatel. V demografické struktuře mají nepatrně vyšší zastoupení ženy, a to 50,4 %. Od roku 2010 se na Vysočině projevuje neustálý pokles počtu obyvatel především v důsledku záporného migračního salda. Nejvíce se počet obyvatel snížil migrací v roce 2013, kdy relativní počet přistěhovalých činil 6,1 osob na 1000 obyvatel a počet vystěhovalých představoval 7,7 osob na 1000 obyvatel. Přirozený přírůstek byl nejvyšší v roce 2014, kdy dosáhl 0,9 osoby na 1000 obyvatel, úbytek populace kraje přirozenou měnou byl zaznamenán v letech 2012 a S výjimkou okresu Jihlava se v posledních letech ve všech ostatních okresech počet obyvatel snížil. Největší pokles zaznamenal okres Třebíč, a to zejména vlivem záporné migrace, kdy okres opouští více osob, než se do něho přistěhuje. Tab. 33: Vývoj počtu obyvatel Kraje Vysočina Zdroj: ČSÚ, 2017 rok počet obyvatel v tis. rok počet obyvatel v tis , , , , , , , , , , , ,5 Při sledování vývoje migračního salda v obcích, v posledních 10ti letech se ukazuje, že jeho základní tendence, tj. směrování migračních proudů do zázemí měst stále trvá a proces suburbanizace bude mít své pokračování i v dalších letech. V případě Kraje Vysočina jsou ale tyto suburbanizační tendence dosud únosné. 7.3 VĚKOVÁ SKLADBA OBYVATELSTVA Podíl obyvatel ve věkové kategorii 0 14 let se v posledních letech mírně zvýšil až na 15,1 % v roce Neustále klesá podíl obyvatel v produktivním věku, který se z 69,4 % v roce 2010 snížil na 66,2 % v roce Naproti tomu podíl obyvatel v poproduktivním věku 81

82 vytrvale roste, mezi roky 2010 a 2015 se zvýšil o 2,7 procentního bodu na 18,7 %. Již dříve (v roce 2007) počet osob ve věku 35 a více let poprvé převýšil dětskou složku (o 459), v roce 2015 tento rozdíl činil již osob. Průměrný věk obyvatelstva se ze 40,8 let v roce 2010 zvýšil na 42,1 let v roce Stárnutí populace dokládá i další ukazatel, index stáří, který vyjadřuje kolik osob ve věku 65 a více let připadá na 100 dětí ve věku 0 14 let. Už v roce 2010 výrazně překračoval hodnotu 100 a neustále se zvyšoval. Koncem roku 2015 již na 100 dětí připadalo více než 124 osob ve věku 65 a více let (v celé ČR 119). U mužů dosahuje na Vysočině index stáří nižších hodnot na 100 chlapců připadá 102 mužů starších 65 let, u žen je situace zcela opačná na 100 děvčat připadá 148 žen nad 68 let. Nejnižší průměrný věk mají na Vysočině okresy Jihlava a Žďár nad Sázavou, z nich příznivější index stáří má však jihlavský okres, který má ve srovnání se Žďárskem o něco vyšší podíl dětské složky populace a méně seniorů. Na 100 dětí připadalo v roce 2015 v okrese Jihlava 114 osob starších 65 let, na Žďársku to bylo 119 osob. Naproti tomu na Pelhřimovsku, okrese s nejstarší populací v kraji, připadalo na 100 dětí již 141 seniorů, důsledkem nepříznivé věkové skladby je na Pelhřimovsku dlouhodobě vykazované záporné saldo přirozené měny obyvatel. Obr. 10: Vývoj věkové struktury a indexu stáří v Kraji Vysočina) Zdroj: ČSÚ, VZDĚLANOSTNÍ SKLADBA OBYVATELSTVA V Kraji Vysočina převládá spíše obyvatelstvo s nižší vzdělaností. V ČR je podíl obyvatel starších 14 let se základním vzděláním nebo bez vzdělání 19,65 %, v kraji jako celku je to 19,2 % (dle SLDB 2011). Téměř pětina obyvatel starších 15 let má pouze základní vzdělání, popř. je úplně bez vzdělání. V tomto smyslu je na tom nejhůře obyvatelstvo ve spádových obvodech ORP Moravské Budějovice, Pacov, Telč a Bystřice nad Pernštejnem. Podíl osob starších 14 let s dokončeným vysokoškolským vzděláním je v Kraji Vysočina dle SLDB ,3 %. V ČR jako celku je to 12,1 %. Podíl vysokoškoláků v Kraji Vysočina je třetí nejnižší ve srovnání s ostatními kraji. Nižší zastoupení má pouze Karlovarský a Ústecký kraj. V rámci kraje mají osoby s VŠ vzděláním nejvyšší zastoupení v okresech Žďár nad Sázavou a Jihlava, relativně nejméně jich je v okresech Havlíčkův Brod a Pelhřimov. Obecně platí, že 82

83 s růstem velikosti obcí se zvyšuje podíl osob s úplným středním a vysokoškolským vzděláním a klesá podíl osob s nižším vzděláním. Kraj má poměrně stabilizovanou síť základních škol a dostatečnou kapacitu škol středních. V kraji působí dvě vysoké školy Vysoká škola polytechnická v Jihlavě a Západomoravská vysoká škola v Třebíči. Počet dětí zapsaných k 30. září 2015 v mateřských školkách byl v Kraji Vysočina ve srovnání s rokem 2010 vyšší o 8,8 % a vzdor mírnému poklesu oproti roku 2014 zůstává na relativně vysoké úrovni. Počet mateřských škol v posledních letech neustále rostl, ve školním roce 2015/2016 byl o 4 % vyšší než ve školním roce 2010/2011, ještě výraznější byl nárůst počtu tříd (o více než 9 %), takže jich ve školním roce 2015/2016 bylo v kraji 789. Počet dětí připadajících na jednu mateřskou školu se v daném období zvýšil jen mírně z 60,3 na 63,1, počet dětí na jednu třídu se prakticky nezměnil (22,9 ve školním roce 2010/2011, 22,8 v roce 2015/2016). Ve školním roce 2015/2016 působilo v Kraji Vysočina celkem 263 základních škol, což je oproti školnímu roku 2010/2011 o jednu méně. Počet škol po celé období zůstával stabilní. V jeho posledním roce navštěvovalo základní školu žáků, což bylo oproti školnímu roku 2010/2011 o více. Počet žáků po předchozím poklesu v posledních čtyřech letech stoupal. Na středních školách se ve školním roce 2015/2016 vzdělávalo celkem studentů, tedy o (o 19,6 %) méně než ve školním roce 2010/2011. Z tohoto počtu byl studentů gymnázií, nejvyšší podíl více než 2/3 však připadal na studenty středních odborných škol (bez nástavbového studia). Obr. č. 11: Vzdělanostní struktura v Kraji Vysočina k daného roku Zdroj: ČSÚ, 2017 V průběhu sledovaného období v Kraji Vysočina poklesl počet vyšších odborných škol ze 14 na 13. Na těchto školách se ve školním roce 2015/2016 vzdělávalo v denním studiu 904 studentů, což je ve srovnání se školním rokem 2010/2011 o 17,7 % méně a vůbec nejméně od roku V kraji působí pouze 2 vysoké školy, takže stále většina studentů vysokých škol z Vysočiny studuje mimo území kraje. Ve školním roce 2013/2014 navštěvovalo 83

84 bakalářské programy na obou vysokých školách v kraji studentů. Počet studentů vysokých škol s trvalým bydlištěm v Kraji Vysočina poklesl z ve školním roce 2010/2011 na v roce 2015/2016, tj. o 16,7 %. Klesající trend počtu studentů na vysokých školách v kraji i studujících mimo jeho území se s výjimkou jediného roku projevoval po celé šestileté období. Problém vzdělanostní sklady obyvatelstva se vyhrocuje zejména v odlehlejších prostorech s horší dostupností městských center se středními školami a také tam, kde je větší počet obyvatelstva jiných národností. 7.5 DOPLŇUJÍCÍ DEMOGRAFICKÉ HODNOCENÍ (DLE SLDB 2011) V rámci tohoto hodnocení byla sledována národnostní skladba, sídelní stabilita hodnocená podílem obyvatel, kteří se narodili v místě trvalého bydliště a religiozita. V obcích Kraje Vysočina žije 51 % (dle SLDB ,8 %) rodáků, tj. osob narozených v obci obvyklého bydliště. Podíl rodáků převyšuje téměř o 4 procentní body republikový průměr a je čtvrtý nejvyšší mezi kraji. Na vysokém zastoupení rodáků v Kraji Vysočina se podílejí převážně moravské okresy Žďár nad Sázavou, Jihlava a Třebíč, naopak v českých okresech Pelhřimov a Havlíčkův Brod zůstal podíl rodáků pod hranicí 50 %. Nejvyšší podíly rodáků jsou v malých obcích do 499 obyvatel. Na druhé straně také město Jihlava má zastoupení rodáků téměř 53 %. Naopak méně než polovinu obyvatel tvoří rodáci v kategorii obcí od do obyvatel, která zahrnuje města Třebíč, Žďár nad Sázavou a Havlíčkův Brod. Na Vysočině bylo sečteno celkem cizinců, což je nejmenší počet ve srovnání s ostatními kraji. Nejvíce bylo sečteno Ukrajinců (2 512), Slováků (1 793) a Vietnamců (1 042). S odstupem následují cizinci s občanstvím Mongolska (424), Moldávie (268) a Německa (185). Cizinci tvoří 1,5 % podílu obyvatel kraje (v celé ČR je to 4 %). V roce 2011 deklarovalo českou národnost přibližně 331 tisíc obyvatel kraje, tedy necelé 2/3 celkové populace. Národnost moravskou uvedlo necelých 36 tisíc osob. Asi ¼ obyvatelstva využila dané možnosti na otázku národnosti neodpovědět. K moravské národnosti se přihlásilo tradičně nejvíce lidí na Třebíčsku a na Žďársku. Slovenská národnost byla uvedena do formulářů u necelých 3 tisíc obyvatel kraje. Počty osob deklarující jiné národnosti byly zanedbatelné. K romské národnosti se přihlásilo v roce 2011 pouze 131 osob. Struktura obyvatelstva podle náboženské víry byla ovlivněna vysokou mírou počtu osob, které ponechaly otázku na svou náboženskou víru bez odpovědi (téměř 228 tisíc osob necelých 45 % obyvatel kraje). Z těch, kteří otázku zodpověděli, necelá polovina (47 %) deklarovala, že jsou bez náboženské víry. Věřící hlásící se k některé konkrétní církvi či náboženské společnosti představovali v roce 2011 celkovým počtem asi 115 tisíc pouze cca 23 % populace kraje. Kraj Vysočina má tak druhý nejvyšší podíl věřících obyvatel mezi regiony po Zlínském kraji. Nejvyšší počty věřících se přihlásily stejně jako v minulosti k Církvi římskokatolické téměř 98 tisíc. Další dvě nejpočetnější církve Českobratská církev evangelická (4,5 tisíce osob) a Církev československá husitská (1 tisíc osob). V rámci kraje zůstává nejvyšší stupeň religiozity na Žďársku a Třebíčsku, nejnižší podíl věřících má 84

85 Jihlavsko a Havlíčkobrodsko. Obecně platí, že s růstem velikostí obcí se snižuje podíl věřících osob a naopak roste podíl osob bez náboženské víry. [SLDB 2011 Základní výsledky Kraj Vysočina] 7.6 CENZOVÉ DOMÁCNOSTI (DLE SLDB 2011) K datu sčítání 2011 bylo v Kraji Vysočina sečteno hospodařících domácností (v r ,7 tis.). Hospodařící domácnost tvoří osoby, které společně hospodaří, tj. společně hradí výdaje na domácnost. Více než 2/3 z nich tvořily rodinné domácnosti. Z rodinných domácností tvořených 1 rodinou činil podíl úplných rodin 82,3 %, tj. nejvíce ze všech krajů (o téměř 4 procentní body více než je průměr ČR). Podíl domácností jednotlivců se přiblížil k hranici 29 % (v r ,1 %), přesto zůstává nejnižší ze všech krajů. Na jednu hospodařící domácnost v kraji připadá v průměru 2,5 osoby (v r ,6 osoby), což představuje spolu se Zlínským krajem nejvyšší počet členů v rámci republiky. Pokud je extrémně vysoký podíl CD jednotlivců v některých obcích, může to být způsobeno umístěním domova s pečovatelskou péčí, či podobného zařízení sociální péče. 7.7 DOJÍŽDĚNÍ DO ZAMĚSTNÁNÍ A ŠKOL (DLE SLDB 2011) Za zaměstnáním v Kraji Vysočina dojíždí přes 57 tisíc osob, z toho téměř 51 tisíc denně (88/9 %). Ve srovnání s celou Českou republikou je podíl denní dojížďky do zaměstnání o 9,2 procentního bodu vyšší. V rámci kraje se podíl osob dojíždějících denně do zaměstnání pohybuje od 86,8 % v pelhřimovském okrese po 90,5 % na Třebíčsku. Na celkovém počtu více než 57 tisíc osob dojíždějících do zaměstnání do některé obce kraje Vysočina se z více než tří čtvrtin (76,1%) podílí dojížďka z jiné obce okresu, dojíždějící z jiného okresu kraje tvoří přes 14%, dojížďka z jiných krajů České republiky téměř 10%. Ve srovnání s celorepublikovou úrovní na Vysočině výrazně převažuje vnitrookresní dojížďka (oproti České republice je její podíl vyšší o 24,7 procentního bodu), naopak podstatně nižší je zastoupení dojížďky z jiného okresu kraje (o 8,8 bodu) a zejména z jiných krajů České republiky (15,9 bodu). Z okresů Kraje Vysočina vyjíždí do zaměstnání a do škol přes 96 tisíc osob, počet dojíždějících do okresů kraje přesahuje 77 tisíc osob. Vysočina tak má celkové negativní saldo dojížďky ve výši téměř 16 tisíc osob, na kterém se více než z poloviny (54,6%) podílí dojížďka do škol. Ukazuje se tak, že vzdor existenci dvou vysokých škol a řady vyšších odborných škol na území kraje musí většina zájemců o další studium hledat svou alma mater mimo území Vysočiny. [SLDB 2011 Kraj Vysočina analýza výsledků] 85

86 SWOT analýza Sociodemografické podmínky Silné stránky Rovnoměrné rozložení obyvatelstva, poměrně hustá síť menších a středně velkých měst. Doposud slabé suburbanizační tendence s typickými problémovými průvodními jevy. Vyšší sídelní stabilita obyvatelstva. Stabilizovaná a široká vzdělávací nabídka SŠ Dostatečné celkové kapacity zdravotnických zařízení a zdravotní péče. Standardní vybavenost kapacitami pro poskytování sociálních služeb a péče seniorům a handicapovaným občanům. Rizika Úbytek počtu obyvatel a stárnutí obyvatelstva jako potenciální hrozba. Emigrace kvalifikovaného obyvatelstva, případě recese některých progresivních odvětví. Nižší prostorová mobilita vyžadovaná trhem práce u obyvatelstva. Zánik malých obcí a nárůst počtu problémových venkovských regionů v důsledku nízké veřejné podpory, zhoršování dopravní obslužnosti, zániku školských, zdravotních a sociálních zařízení. Slabé stránky Nízká hustota zalidnění, jako odraz historického vývoje území a jeho geografických charakteristik. Dlouhodobý emigrační charakter a jeho důsledky (po mírném zlepšení se situace v posledních letech opět zhoršuje). Úbytek počtu obyvatel téměř ve všech periferních územích a v řadě měst kraje. Problémové charakteristicky skladby obyvatel v periferních územích věk, vzdělanost (Pacovsko, Humpolecko, Náměšťsko). Nižší vzdělanostní úroveň obyvatelstva v souvislosti s řadou faktorů, mj. vlivem dosavadní skladby ekonomické základny. Nižší migrační mobilita obyvatelstva daná mj. vyšším podílem bytů v RD. Územní rozdíly v dostupnosti zdravotní péče. Nerovnoměrné rozmístění zařízení sociální péče v kraji. Zánik základních škol v malých obcích. Příležitosti Realizace zásadních dopravních záměrů, která výrazně zlepší dostupnost kraje a jeho atraktivitu pro bydlení a zlepší podmínky pro podnikání díky rychlejšímu dosahování cílů v hlavních centrech osídlení. Zvyšování migrační atraktivity kraje v souvislosti s rozvojem ekonomické základny kraje, ale též s ohledem na relativně příznivý stav životního a přírodního prostředí. Zvyšování vzdělanostní úrovně obyvatelstva s ohledem na změny ve struktuře ekonomické základny kraje (pozitivní vliv mj. zřízení VŠ zvláště technického směru). 86

87 8. BYDLENÍ 8.1 Skladba bytového fondu dle SLDB 2011 Bytový fond v Kraji Vysočina byl v roce 2011 tvořen celkem byty, z nichž bylo 82 % obydlených. Oproti celorepublikové úrovni to bylo o 4 procentní body méně. Z jednotlivých okresů kraje je nejmenší podíl obydlených bytů na Pelhřimovsku (77 %), nejvyšší v jihlavském okrese (85 %). I na vysočině platí, že čím menší je obec, tím menší část bytového fondu tvoří obydlené byty (v obcích do 199 obyvatel je to 67,5 %, v krajském městě 90 %). Naproti tomu podíl bytů v rodinných domech na celkovém počtu obydlených bytů je nejvyšší v nejmenších obcích, v obcích do 199 obyvatel to bylo přes 94 %, v krajském městě necelá čtvrtina. Největší část obydlených bytů na vysočině představují byty ve vlastním domě (49,7 %). Výrazně byly zastoupeny též byty v osobním vlastnictví (17,5 %) a byty nájemní (14,3 %). Ve srovnání s úrovní celé ČR je podstatně vyšší podíl bytů ve vlastním domě (o 13,9 bodu), zastoupení bytů v osobním vlastnictví i nájemních je o něco nižší. Vliv Jihlavy se projevuje v rámci jihlavského okresu, v němž podíl bytů vy vlastním domě představoval pouze 43 % obydlených bytů. Obydlené byty na vysočině mají nejčastěji čtyři obytné místnosti s plochou 8 a více m 2 (29,2 % obydlených bytů). Za nimi těsně následují byty s pěti a více obytnými místnostmi (26,9 %). Na byty s jednou obytnou místností připadá v kraji minimální podíl (3,5 %) a i podíl bytů se dvěma obytnými místnostmi nepřekračuje deset procent. Ve všech okresech Kraje Vysočina převládají velké byty se čtyřmi nebo pěti a více místnostmi, zejména to platí o okresech Havlíčkův Brod a Pelhřimov, kde tyto byty představují 58,6 % a 58,0 % trvale obydlených bytů. Relativně nejmenší je jejich váha v jihlavském okrese (52,7 %), kde se projevuje vliv krajského města s menším zastoupením bytů v rodinných domech. Obdobný trend se projevuje i u jednotlivých velikostních skupin obcí, ve všech skupinách obcí do 2 tisíc obyvatel představují byty s 5 a více obytnými místnostmi více než třetinu celkového počtu obydlených bytů, v Jihlavě to ale je méně než 15 %. Naopak podstatně výrazněji jsou v krajském městě zastoupeny byty s menším počtem místností. Podíl bytů se čtyřmi nebo pěti a více obytnými místnostmi je na vysočině o 7,3 procentního bodu vyšší než v celé ČR. Průměrný počet obytných místností s plochou 8 a více m 2 na jeden byt činí na Vysočině 3,9 oproti 3,7 na celorepublikové úrovni. Zavedený plyn mělo ke dni sčítání na Vysočině 56,8 % obydlených bytů, což bylo o 5,4 procentního bodu méně než v celé ČR. Tento ukazatel poměrně výrazně souvisí s velikostí obce, v nejmenší velikostní skupině (obcí do 199 obyvatel), je takto vybaveno jen málo přes třetinu obydlených bytů, v největších městech kraje je to 67,6 % (města s až obyvateli) a 83,7 % (krajské město). I v meziokresním srovnání je podíl bytů se zavedeným plynem vyšší v okresech s největšími městy jihlavském a třebíčském. U vybavení vodovodem a teplou vodou nejsou mezi jednotlivými velikostními skupinami obcí v kraji ani mezi jeho okresy podstatnější rozdíly. Vesměs jsou vodovod i teplá voda zavedeny do více než devíti desetin obydlených bytů. Naopak podstatnější jsou rozdíly u připojení na kanalizační síť, která je logicky nejvyšší u větších měst, u velikostních skupin obcí nad obyvatel přesahuje 90 %, naopak u obcí do 199 obyvatel činí jen 27,8 %. Tomu 87

88 odpovídá podíl obydlených bytů v obcích této velikostní skupiny napojených na žumpu nebo jímku, který dosáhl 64,2 %. Celkově je v kraji napojeno na kanalizační síť 72,7 % obydlených bytů (v ČR o 5,4 bodu více), na žumpu nebo jímku 23,7 % (o 5,5 více než v ČR). Rovněž vlastním splachovacím záchodem a vlastní koupelnou či sprchovým koutem je ve všech velikostních skupinách obcí i ve všech okresech vybaveno více než 90 % obydlených bytů. Podstatnější rozdíl není ani mezi krajem a celorepublikovou úrovní. Ústředním či etážovým topením je na Vysočině vybaveno téměř devět desetin obydlených bytů (88,6 %). Tento podíl je přesně o jeden procentní bod vyšší než za celou ČR. Podíl bytů vytápěných kamny činí 8,4 %. Byty napojené na kotelnu mimo dům představují 20,5 % celkového počtu obydlených bytů (o 12,8 bodu méně než v celé ČR). Právě tento typ energie se nejčastěji využívá k vytápění bytů ve větších městech (ve městech Vysočiny s až obyvateli to je téměř polovina obydlených bytů). S touto výjimkou a s výjimkou nejmenších obcí, kde dosud nejužívanější energií zůstávají uhlí a dřevo, se ale v kraji nejčastěji k vytápění bytů využívá plyn. Na celokrajské úrovni se topí plynem v 38,8 % obydlených bytů, což je o 4,2 bodu více než v ČR. [SLDB 2011 Základní výsledky Kraj Vysočina] 8.2 Úroveň bydlení SLDB 2011 Průměrná obytná plocha obydleného bytu k činila na Vysočině 68,9 m 2 a byla tak o 3,6 m 2 větší než na celorepublikové úrovni. Průměrná obytná plocha bytu v rodinném domě dosáhla v kraji 79,6 m 2 (o 1,3 m 2 méně než v celé ČR). Průměrná velikost obydleného bytu v bytovém domě byly v kraji prakticky stejná jako v ČR celkem 52,5 oproti 52,6 m 2. V celkové hodnotě se tak odráží vyšší podíl bytů v rodinných domech na Vysočině. Průměrná obytná plocha na osobu je na Vysočině stejná jako v celé ČR 32,5 m 2. Obytná plocha připadající na osobu v rodinných i bytových domech je však v kraji o něco nižší (o 0,9 a 1,6 m 2 ). Při srovnání jednotlivých velikostních skupin obcí vidíme, že největší obytná plocha ne osobu připadá v obcích do 199 obyvatel (35,3 m 2 ) a s rostoucí velikostí obce se obecně snižuje. Z jednotlivých okresů kraje je tato plocha nejmenší na Žďársku (31,1 m 2 ), největší v pelhřimovském okrese (33,8 m 2 ). Kvalita bytů na Vysočině je ve srovnání s celorepublikovou úrovní mírně vyšší, standardní byty se podle výsledků sčítání na celkovém počtu obydlených bytů podílejí 93,9 % (o 2,2 bodu více než v celé ČR), ve srovnání s republikou je o 1,5 bodu vyšší i podíl bytů s ústředním topením a úplným příslušenstvím (88,8 %). Byty se sníženou kvalitou představují 4,2 % obydlených bytů (o 1,4 bodu méně než v ČR celkem). Byty se sníženou kvalitou jsou byty bez ústředního topení s částečným příslušenstvím, případně s úplným příslušenstvím, ale ne vlastním. Podíl standardních bytů se v jednotlivých velikostních skupinách obcí pohybuje mezi 91,2 % (krajské město) a 95,2 % (města s až obyvateli). Na opačném konci spektra jsou obce do 199 obyvatel, ale i v nich byty s ústředním topením a úplným příslušenstvím představují více než čtyři pětiny obydlených bytů. Z meziokresního srovnání vyplývá, že jihlavský okres se vyznačuje nejnižším podílem standardních bytů (92,5 %) a nejvyšším zastoupením bytů se sníženou kvalitou (4,6 %), relativně nejvyšší kvalitu bydlení můžeme sledovat v okrese Třebíč, celkově však meziokresní rozdíly nejsou příliš výrazné. [SLDB 2011 Základní výsledky Kraj Vysočina] 88

89 8.3 Bytová výstavba Počet 970 zahájených bytů v roce 2015 na Vysočině představoval oproti předchozímu roku nárůst o 12,9 %. Kraj Vysočina tak patří mezi těsnou většinu regionů, v nichž byla zahájena výstavba většího počtu bytů než v roce 2014 nejvýraznější výjimkou z tohoto trendu byly kraje Karlovarský a Jihočeský. Na celkovém počtu zahájených bytů v celé ČR se Vysočina v roce 2015 podílela 3,7 %. V rámci kraje byla výstavba největšího počtu bytů zahájena na Jihlavsku (26,3 % celkového počtu), nejméně na Pelhřimovsku (12,1 %). Ze zahájených bytů připadaly na vysočině více než 2/3 na byty v rodinných domech. Graf Zahájené byty v Kraji Vysočina Obr. č. 12: Zahájené byty v Kraji Vysočina Zdroj: ČSÚ, 2017 V roce 2015 bylo v Kraji Vysočina dokončeno 997 bytů, což proti předchozímu roku představovalo úbytek o 4,0 %. Největší podíl dokončených bytů připadal na okres Žďár nad Sázavou (26,0 %), naopak na pelhřimovský okres připadalo jen % dokončených bytů. Mezi dokončenými byty ve všech okresech kraje převažovaly byty v rodinných domech, nejnižší byl jejich podíl v okrese Jihlava (67,1 %), nejvyšší na Pelhřimovsku (90,9 %). Největší počet bytů v bytových domech byl dokončen v okrese Žďár nad Sázavou, kde jich navě vzniklo 32 (včetně nástaveb a přístaveb). Intenzita bytové výstavby v roce 2015 na Vysočině zaostávala za úrovní celé ČR, činila 1,96 dokončených bytů na tisíc obyvatel (opropti 2,38 za ČR). Mezi jednotlivými okresy kraje existují značné rozdíly, nejvyšší intenzita byly zaznamenána v okrese Žďár ned Sázavou (2,19 bytu), nejnižší v třebíčském okrese (1,66). Při hodnocení výstavby bytů v období posledních 15 let podle obcí se začíná projevovat intenzivnější výstavba ve městech a jejich zázemí. V řadě obcí, zejména v zázemí větších měst a v dobré dopravní dostupnosti je v posledním desetiletí velká intenzita výstavby bytů, téměř výlučně v rodinných domech. Markantní je to zejména v zázemí Jihlavy, Humpolce, Pelhřimova, Chotěboře, Žďáru nad Sázavou, ale také Světlé nad Sázavou a také v řadě obcí jihovýchodní části kraje, kde se zřejmě projevuje již vliv Brna i ve výstavbě bytů. Jedná se o obce, které mají intenzitu výstavby bytů vyšší než 10 bytů na 1000 obyvatel v ročním průměru. Jsou to obce Michalovice a Vysoká v ORP Havlíčkův Brod, Druhanov v ORP Světlá nad Sázavou, Bílý Kámen, Boršov, Čížov a Rančířov v ORP Jihlava a Jiřice v ORP Humpolec. Kromě toho jsou v kraji i další obce s rozsáhlou výstavbou bytů, zhruba ve 30 89

90 obcích se v posledních patnácti letech postavilo více než 100 bytů. V období let dosahují nejvyšších hodnot intenzity dokončených bytů malé obce v zázemí větších měst: Čížov, Oslavička, Petráveč, Hartvíkovice, Valeč, Radešín, Spělkov, Pavlov, Vystrkov, Svépravice, Ondřejov, Bílý Kámen, Ždírec, Měšín (více jak 8 dokončených bytů na 1000 obyvatel). Bytová výstavba v obcích Kraje Vysočina v letech Obr. č. 13: Dokončené byty v Kraji Vysočina Zdroj: ČSÚ, Občanská vybavenost Struktura osídlení a poměrně malá průměrná velikost obce způsobuje, že obce v Kraji Vysočina mají nižší úroveň základní občanské vybavenosti. Na rozdíl od České republiky jako celku je pošta, škola či zdravotnické zařízení v relativně menším počtu obcí a téměř dvě třetiny obcí nemají žádné zařízení občanské vybavenosti. V ČR jako celku je takových obcí 46,0 %, v kraji Vysočina ale 62,1 %. Pouze 30 % obcí má na svém území školu, většinou devítiletou, v polovině případů pak malotřídní a také poštu. Za základním lékařským vyšetřením nemusí jezdit mimo svoji obec pouze obyvatelé 22,6 % obcí kraje (v průměru ČR je to v 36,0 % obcí). Tato nepříznivá situace je dána tím, že v kraji je málo populačně velkých obcí a řadu zařízení občanské vybavenosti v nich nelze efektivně provozovat, takže jejich vybavenost tomu musí odpovídat. Některé ze zařízení základní občanské vybavenosti je v ČR v 54,0% obcí, v Kraji Vysočina jen ve 37,9 % obcí. Poněkud příznivější situace ve vybavení obcí je v SO ORP Jihlava, Havlíčkův Brod a Chotěboř, naproti tomu je nepříznivá situace v SO ORP Telč, Pacov, 90

91 Světlá nad Sázavou a Moravské Budějovice. Nízká úroveň občanské vybavenosti může mít nepříznivé důsledky i v sídelní atraktivitě obcí bez vybavení. Dojíždění dětí do škol je vždy považováno za nevýhodné a zájem o bydlení v takových obcích je zpravidla nižší. Zdravotnická péče je koncentrovaná především v 6 nemocnicích s 2,6 lůžky. Ambulantní péči pak zajišťuje (včetně detašovaných pracovišť) 235 ordinací praktického lékaře pro dospělé, 98 ordinací dětského lékaře a 250 ordinací stomatologa. Situace v úrovni občanského vybavení negativně ovlivňuje sídelní stabilitu obyvatelstva a podporuje tendence stěhování obyvatel z venkovského prostoru do měst. Rušení škol v některých menších obcích vyvolává nutnost řešit cestování žáků do školy, na druhé straně však umožňuje využit často naddimenzované objekty k jiným účelům, zejména pro bydlení. SWOT analýza Bydlení Silné stránky Relativně novější bytový fond, který je výsledkem rozsáhlejší výstavby ve druhé polovině minulého století. Vyšší intenzita bytové výstavby, jako jev svědčící o stabilitě obyvatelstva. Vysoký podíl bytů v rodinných domech, jako odraz specifické sídelní struktury a nižšího podílu obyvatel velkých měst. Nadprůměrné hodnoty prostorového a plošného standardu bytů v bytovém fondu jako celku při porovnání v rámci ČR Rizika Růst disproporcí mezi rozmístěním nabídky bytů a rozmístěním pracovních míst Nevyužívání části bytového fondu (příležitost mj. pro individuální i komerční rekreační využití) Zaostávání dopravní infrastruktury, které povede k zvyšování rozdílů v podmínkách bydlení ve městech a na venkově a k dalším územním disproporcím v rozvoji bydlení a jeho kvality. Slabé stránky Vyšší počet neobydlených bytů v obcích do 199 obyvatel Nižší úroveň základní občanské vybavenosti související s nižším zastoupením větších měst a rozdrobeností sídelní struktury Snížená technická úroveň bydlení (podprůměrný podíl bytů vybavených plynem a přípojkou na kanalizaci oproti průměru ČR), vliv situace v četných malých obcích. Velké oblastní rozdíly v intenzitě bytové výstavby. Příležitosti Kvalitní územně plánovací příprava a dostatek pozemků pro novou bytovou výstavbu a lepší koordinace při realizaci podmiňujících investic pro výstavbu bytů. Důsledné využívání nástrojů bytové politiky pro rozvoj bydlení. Využití velkého rozsahu objektů a areálů typu brownfields pro rozvoj bydlení 91

92 9. REKREACE 9.1 Podmínky pro rekreaci Území Kraje Vysočina se nachází téměř celé na Českomoravské vrchovině. Vzhledem k této poloze zde jsou velmi dobré předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace. Celková přírodní atraktivita je dána společným působením geomorfologických, klimatických, hydrologických, biogeografických a společenských podmínek a polohových charakteristik. V Kraji Vysočina je velké množství přírodních atraktivit. Celé území kraje má mimořádnou estetickou a environmentální hodnotu a vytváří tak velmi příhodné podmínky pro trávení volného času. V území jsou ve značné rovnováze zastoupeny jak přírodně hodnotná území, tak řada kulturních památek. Vzájemná interakce mezi málo narušeným přírodním prostředím a kulturními památkami vytváří z území Kraje Vysočina mimořádně hodnotné území. Pro svoji přírodní i kulturní hodnoty mají značné části kraje statut chráněných území. K velkoplošným zvláště chráněným územím patří CHKO Žďárské vrchy, CHKO Železné hory. Tyto přírodní celky patří k rekreačně silně využívaným územím, v případě Žďárských vrchů je pozitivním možnost celoročního rekreačního využití. Dále je v kraji nachází 9 přírodní parků, které sice nemají ze zákona zvláštní ochranný statut, ale vynikají harmonickým uspořádáním krajiny. Vzhledem k vyšší nadmořské výšce a také tomu, že zde probíhají jen horní toky vodních toků, je zde méně rekreačních vodních ploch, které patří vždy k významným předpokladům rozvoje rekreace a cestovního ruchu. V kraji je řada umělých vodních ploch - rybníků a přehradních nádrží, které mají význam pro letní rekreaci u vody. Kraj má rovněž významné kulturně - historické atraktivity. Nejvýznamnější z těchto kulturně - historických památek jsou zapsány do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Právě v Kraji Vysočina je největší koncentrace těchto památek, protože jsou sem zařazeny tři památky tohoto světového kulturního dědictví, tj. historické jádro města a zámek v Telči, bazilika sv. Prokopa v Třebíči, židovská čtvrť v Třebíči a poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Žďáru nad Sázavou. V Kraji Vysočina je dále 10 národních kulturních památek, 3 městské památkové rezervace, 22 městských památkových zón a 3 vesnické památkové rezervace a 5 vesnických památkových zón. Na území kraje je dále řada významných historických měst s koncentrací nemovitých a movitých kulturních památek, významné hrady, významné zámky, významné církevní památky ve městech i ve venkovském osídlení, mezi nimi i řada staveb Jana Aichla Santiniho. V kraji je celá řada technických památek, řada z nich se uplatňuje jako atraktivity cestovního ruchu, jsou zde i 3 vojenské památky. Kraj Vysočina má také příznivou polohu ve vztahu ke zdrojovým oblastem rekreace, ať to jsou velká česká a moravská města, nebo sídelní aglomerace Vídně, Bratislavy a Budapešti. Je to dáno jednak polohou v centru České republiky, jednak polohou na dálnici D 1, která činí kraj dobře dostupný návštěvníkům z ČR i ze zahraničí. 92

93 Pro rozvoj rekreace mají význam i sousední oblasti podobného charakteru v blízkém zahraničí, které je možno propojovat s územím kraje a to zejména při rozvoji atraktivit kulturní turistiky a cykloturistiky. Cykloturistika: Ačkoliv Kraj Vysočina nemá nejpříznivější podmínky pro cykloturistiku, je protkán velmi hustou sítí místních, regionálních i dálkových (mezinárodních) cyklotras. Mezi nejznámější trasy patří trasa Jeseník - Znojmo, Jihlava - Český Těšín, Hradec Králové - Břeclav a nová cyklostezka Jihlava Třebíč Raabs Pěší turistika: Na území Kraje Vysočina jsou velmi dobré podmínky pro pěší turistiku, zejména v letním období. Značný rekreační potenciál mají zejména lokality v údolí řek Sázavy (Hamry nad Sázavou, Stvořidla nad Ledčí nad Sázavou), Doubravy (Bílek), Jihlavy (Rantířov, Luka nad Jihlavou, Čichov, Třebíč, Mohelno), Svratky (v celé délce od Svratky po Jimramov a Vírskou nádrž k Nedvědici), Oslavy (pod Velkým Meziříčím, Vaneč, Náměšť nad Oslavou, Kladeruby nad Oslavou), dále např. Balínské údolí, údolí Loučky, Bobrůvky, Bystřice, Chvojnice, Rokytné, Brtnice, Želetávky, Želivky a Hejlovky atd. Jejich turistická atraktivita je zvýšena četnými zříceninami hradů na ostrozích nad údolími. Prameny větších řek, např. Dyje a Svratky jsou cílem turistických výletů. Charakter krajiny dotvářejí četné rybníky, nejvýznamnější z nich jsou v oblasti údolí Sázavy (Velké a Malé Dářko, rybník Řeka), v okolí Nového Veselí a Bohdalova (Matějovský, Veselský, Rendlíček), Medlov, Sykovec a Milovy ve Žďárských vrších, Velkopařezitý, Žibřid a další v Jihlavských vrších, dále rybníky na Křižanovsku, Náměšťsku, Kamenicku a Žirovnicku, vodní plochy v okolí Lipnice nad Sázavou, Domanínský rybník a mnoho dalších. Další vodní plochy vytvářejí údolní nádrže na Trnavě (Želiv), Hejlovce (Sedlice), Jihlavě (Dalešice), Svratce (Vír), Oslavě (Mostiště), Sázavě (Pilská nádrž) aj. Zimní turistika: Pro zimní turistiku a sporty je vhodná většina území Českomoravské vrchoviny, zejména pro běžecké lyžařské sporty (v okresech Pelhřimov, Havlíčkův Brod, Jihlava a Třebíč jsou lokální lyžařská střediska na Křemešníku, u Křešína, Božejova, na Melechově, Javořici, Čeřínku aj.). Výjimečné je postavení chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (hlavní střediska Nové Město na Moravě, Fryšava, Tři Studně, Rokytno, Sněžné), která je lyžařskou oblastí celostátního významu a má tradici pořádání mezinárodních závodů a závodů světového poháru v severských disciplínách. Golfová hřiště a sportoviště: Golfový sport není v kraji příliš rozvinut. Známější areály jsou jen v Telči (18 jamek) a ve Svratce (9 jamek). Zoologické a botanické zahrady: V Kraji Vysočina jsou tato zařízení zastoupena jen málo. Poněkud významnější je jen zoologická zahrada v Jihlavě. Kongresová turistika: Tato forma turistiky je v kraji rozvinuta jen málo, přesto jsou zde lokality, které by bylo možno pro tento účel využít (Jihlava, Telč, Třebíč, Ždárské vrchy). Kulturní akce: Na území kraje se konají zajímavé kulturní akce, z nichž některé mají celostátní i mezinárodní charakter. V Jihlavě se pravidelně koná setkání a soutěž smíšených komorních sborů mezinárodní festival sborového umění či Mezinárodní festival dokumentárního filmu. Město Telč pravidelně pořádá festival Prázdniny v Telči nebo Evropské setkání folklórních souborů. V Náměšti nad oslavou se uskutečňují tradiční Folkové prázdniny a Náměšťská placka. Státní zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou hostí 93

94 Mezinárodní hudební festival Petra dvorského. Příznivci country hudby mohou v obci Štoky každoročně navštívit festival Trampský širák. V oblasti sportu je velice známý sportovní areál v Novém městě na Moravě, kde jsou úspěšně pořádány závody světového významu. Tab. 34: Přehled významných památek a památkových rezervací a zón Národní kulturní památky Telč, jádro města a zámek Třebíč, bazilika sv. Prokopa Třebíč, židovská čtvrť Žďár n.s., poutní kostel na Zelené Hoře Lipnice n.sáz., zřícenina hradu Náměšt n. Osl., zámek Jaroměřice n. Rok,, zámek Havl. Borová, rodný dům K.H. Borovského Městské památkové rezervace Městské památkové zóny Vesnické památkové rezervace Vesnické památkové zóny Telč Velké Meziříčí Křižánky Ubušínek Jihlava Velká Bíteš Krátká Boňov Pelhřimov Náměšť nad Oslavou Jaroměřice nad Rokytnou Moravské Budějovice Jemnice Třebíč Brtnice Telč Třešť Počátky Kamenice nad Lipou Pacov Červená Řečice Polná Přibyslav Havlíčkův Brod Ledeč nad Sázavou Dešov Praskolesy Petrovice Zhoř Technické a vojenské památky Koroužné, krytá dřevěná lávka Náměšť nad Oslavou, malý Karlův most Budišov, větrný mlýn Velké Meziříčí, dálniční most Žďár nad Sázavou., barokní most přes Sázavu Přibyslav, obloukový kamenný most přes Sázavu Brtnice, dva kamenné mosty Dalešice, hráze a údolní nádrž Dalešice, areál pivovaru Jimramov, tírna lnu Bělá - Tasice, sklářská huť Jakub Jihlava, městské opevnění (vojenská památka) Přibyslav, památník Jana Žižky u Přibyslavi (vojenská památka) Křeč, památník poslední husitské bitvy (vojenská památka) 94

95 Národní kulturní památky Městské památkové rezervace Městské památkové zóny Vesnické památkové rezervace Vesnické památkové zóny Technické a vojenské památky Chotěboř Havlíčkova Borová Jimramov Nově Město na Moravě Zdroj: Krajský úřad Kraje Vysočina, Ubytovací kapacity V roce 2015 měli turisté v Kraji Vysočina k dispozici 445 hromadných ubytovacích zařízení s lůžky. Více než 1/3 ubytovacích kapacit připadá na Žďársko. Počet domácích hostů v posledních letech stoupá, ubývá však hostů ze zahraničí. Během roku 2015 navštívilo kraj hostů, tj. zhruba o 26 tisíc více než v roce Více než 13 % tvořili zahraniční návštěvníci, jejichž počet se oproti předchozímu roku snížil o necelých 5 %. V posledních letech se projevuje tendence ke zkracování délky pobytu, v roce 2015 činil průměrný počet přenocování u domácích hostů 2,5 dne a u zahraničních 2,4 dne. Ve struktuře zahraničních hostů jednoznačně převažují návštěvníci z Německa. V roce 2015 jich přijelo přes patnáct tisíc, což představovalo čtvrtinu všech zahraničních turistů. K dalším zemím, jejichž občané zavítali ve větším počtu na vysočinu, patří Slovensko, Nizozemsko, Polsko, Rakousko a Francie. V průměru nejvíce času v kraji strávili Nizozemci (průměrně 6,7 přenocování), dále Izraelci (3,7 přenocování) a Finové (3,5 přenocování). Obr. č. 14: Cestovní ruch v kraji Vysočina Zdroj: ČSÚ, 2017 Podmínky pro rekreaci se odráží v počtu a rozmístění ubytovacích zařízení. Podíl kraje na počtu hromadných ubytovacích zařízení je oproti ČR jako celku mírně podprůměrný. Stejná situace je i v počtu pokojů a počtu lůžek. Struktura ubytovacích zařízení v kraji se významně odlišuje od průměru ČR a to především nižším podílem ubytovacích zařízení hotelového typu. V kraji je výrazně vyšší podíl lůžek v chatových osadách a turistických ubytovnách. 95

96 Ubytovací zařízení jsou v kraji rozmístěna nerovnoměrně, tak jak to odpovídá rekreačnímu potenciálu území. Největší kapacita ubytovacích zařízení je v okrese Žďár nad Sázavou. Nízká kapacita ubytovacích zařízení hotelového a penzionového typu je v okresech Havlíčkův Brod a Třebíč. Využití lůžkové kapacity je poměrně nízké, z podílu počtu přenocování a počtu lůžek vyplývá, že kapacita hromadných ubytovacích zařízení v Kraji vysočina byla v roce 2010 využita jen z 11,9 % (v ČR 21,8 %). Tab. 35: Přehled o hromadných ubytovacích zařízeních v jednotlivých okresech kraje k Okres Počet zařízení Počet lůžek Průměrný počet lůžek zařízení Počet míst pro stany a karavany Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár nad Sázavou Kraj celkem Zdroj: ČSÚ, 2017 Tab. 36: Přehled o hromadných ubytovacích zařízeních v jednotlivých okresech kraje k Okres Počet zařízení Počet lůžek Průměrný počet lůžek zařízení Počet míst pro stany a karavany Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár nad Sázavou Kraj celkem Zdroj: ČSÚ, 2017 Tab. 37: Přehled o hromadných ubytovacích zařízeních v jednotlivých okresech kraje k Okres Počet zařízení Počet lůžek Hosté celkem Přenocování Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár nad Sázavou Kraj celkem Zdroj: ČSÚ, 2017 Na ubytovací zařízení váže ukazatel turisticko-rekreačního zatížení území, ve kterém je počet lůžek vztažen k ploše. V kraji Vysočina se obce se zcela dominantní, či velmi vysokou hodnotou turisticko-rekreačního zatížení území (35 a více lůžek na 1 km2) koncentrují v okolí Jihlavy (Kostelec, Vyskytná nad Jihlavou, Velký Beranov), Žďársku a Novoměstsku (Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě, Škrdlovice, Svratka, Sněžné. Dále jsou již jednotlivé obce jako Želiv a Svépravice (vodní nádrž), Lipnice nad Sázavou (hrad a rybník) Rušínov 96

97 (Železné hory), Netín (zázemí Velkého Meziříčí), Březí nad Oslavou (zázemí Žďáru nad Sázavou, Pozďatín, Zahrádka, Kozlany, Čechočovice (zázemí Třebíče) a některé další. Malé turisticko rekreační zatížení má opět značná část kraje. Největší prostor se vyváří v populačně velmi malých obcích mezi Jihlavou, Přibyslaví, Žďárem nad Sázavou a Velkým Meziříčím, dále pak mezi Jemnicí, Želetavou a Jaroměřicemi nad Rokytnou, v okolí Telče a mezi Havlíčkovým Brodem a Habry. 9.3 Individuální rekreace Individuální rekreace má v Kraji Vysočina vhodnější podmínky v severní a jihozápadní části jeho území. Vyhodnocení počtu objektů individuální rekreace připadajících na 100 trvale obydlených domů v r podle obcí sice není zcela aktuální vzhledem k časovému odstupu, údaje ze sčítání lidu ale mají stále svoji vypovídací schopnost, protože po r se rozvoj individuální rekreace a zejména výstavba nových chat a rekreačních domků a přeměna chalup pro rekreační účely dosti omezila. Dle SLDB 2011 bylo v Kraji Vysočina celkem neobydlených bytů. To představuje téměř pětinu bytového fondu Kraje Vysočina. Neobydlené byty se nejčastěji vyskytují v menších sídlech, na Vysočině v obcích do 199 obyvatel představují bezmála třetinu bytového fondu, ještě v obcích s obyvateli téměř čtvrtinu. Nejčastějším důvodem neobydlenosti bytu je právě rekreační využití (40,8%), které převládá zejména u neobydlených bytů v neobydlených domech (přes 55%). Hlavní oblasti individuální rekreace jsou na Pacovsku a Humpolecku, Telčsku a Jihlavsku v prostoru Jihlavských vrchů, ve Žďárských vrších a Železných horách, na Bystřicku a Náměšťsku. Obecně lze konstatovat, že individuální rekreace je zastoupena co do počtu rekreačně využívaných bytů ve všech správních obvodech ORP s určitou dominancí v SO ORP Pacov, Pelhřimov, Chotěboř a Nové Město na Moravě. SWOT analýza Rekreace Silné stránky Kvalitní přírodní prostředí a vysoká estetická hodnota krajiny. Pestrá nabídka atraktivit cestovního ruchu. Hustá síť turistických cest. Velký počet vodních ploch vhodných pro rekreaci. Podmínky pro rozvoj zimní rekreace, především ve Žďárských vrších. Velký počet kulturně historických památek, včetně památek UNESCO. Velmi dobrá dopravní dostupnost z okolních krajů, daná polohou v centru ČR. Exponovaná poloha při hranici s Rakouskem a na dálnici D1. Slabé stránky Nízká vybavenost území infrastrukturou pro cestovní ruch, zejména chybějící ubytovací kapacity (zejména zařízení vyšších kategorií a ubytování v přírodně atraktivních územích). Podprůměrné využití ubytovacích kapacit (organizační problém). Slabé využití příznivé polohy v blízkosti hranice s Rakouskem a na významných evropských dopravních koridorech. 97

98 Rizika Přetrvávající nedostatek financí na údržbu památkového fondu. Nárůst konkurence jiných turistických regionů v ČR i v zahraničí. Zvyšování míry znečištění prostředí ovzduší, hluk, vibrace, vodní toky a plochy. Zvyšování míry technizace prostředí VRT, zařízení obnovitelných energetických zdrojů (vysoké větrné elektrárny, velkoplošné fotovoltaické elektrárny), vizuální fragmentace krajiny vlivem výstavby dopravní a technické infrastruktury, suburbanizace apod.). Příležitosti Rozvoj venkovské turistiky a agroturistiky (předpoklad vzrůstajícího zájmu o tento druh nenáročné turistiky, s minimálními negativními vlivy). Málo využívaný rekreační potenciál JZ oblasti kraje (vč. Jihlavských vrchů), podhůří Železných hor apod. Využití trvale neobydlených domů na venkově pro individuální i komerční formy rekreace. Rozvoj zimní rekreace v přírodně cenných a chráněných územích (rostoucí poptávka a limity rozvoje). Efekt z budování dalších cyklostezek a cyklotras, mj. i v oblastech s menším rekreačním potenciálem. Zvýšení propagace dosud opomíjených turistických atraktivit (např. kongresová turistika, tradičních i nových kulturně společenských a sportovních akcí) Využití vztahu kraje k osobnostem kulturního života - K.H.Borovský, G. Mahler, A.Hrdlička, A.Slavíček, A.Sova, J.Zrzavý, J.Štursa, J.Hašek 98

99 10. HOSPODÁŘSKÉ PODMÍNKY 10.1 Podmínky pro hospodářský rozvoj V období posledních téměř třiceti let prošla česká ekonomika rozsáhlými změnami, které podstatně změnily její profil. V nových podmínkách po roce 1989 přispěla k socioekonomickým problémům Kraje Vysočina celá řada faktorů. Byl to jednak předchozí historický a hospodářský vývoj z hlediska celého státu a také geografická poloha kraje. Kraj Vysočina má specifickou polohu. Leží sice v centru ČR na spojnici dvou největších metropolitních regionů, Pražského a Brněnského a také na významném mezinárodním dopravním koridoru, představovaném dálnicí D1, z této polohy však příliš netěží. Tato situace je působena zejména vyšší nadmořskou výškou kraje a také tím, že dobré dopravní propojení se sousedními oblastmi státu bylo realizováno až s rozvojem silniční sítě a motorismu, protože síť železnic nebyla pro dopravní napojení optimálně uspořádána. Negativně se také projevila územně správní organizace státu vytvořená v r. 1960, která zrušením Jihlavského kraje podpořila periferní charakter území. V současnosti se řada těchto handicapů zmírnila, přesto je kraj stále hospodářsky rozvinutý slaběji, než většina ostatních krajů ČR. Kraj ale může těžit z blízkosti Rakouska a zejména jeho centrální, hospodářsky rozvinutější části. Nevýhody polohy jsou do značné míry kompenzovány dobrým stavem životního prostředí a atraktivitou Žďárských a Jihlavských vrchů a Železných hor pro rekreaci včetně rekreace zimní. V kraji je také řada dalších atraktivit cestovního ruchu a tak je pochopitelně i budoucí hospodářský rozvoj spojován také s rozvojem rekreačních funkcí. Průmyslová základna Kraje Vysočina sice nebyla rozvinutá tak jako v jiných krajích, byla však ve své struktuře pestrá a výrazněji vázaná na zpracování místních produktů a strojírenství. To ji činí méně závislou na konjunkturálních výkyvech. Tato pestrá odvětvová skladba průmyslu byla určitou zárukou toho, že při její restrukturalizaci nedojde k zásadnímu omezení průmyslové zaměstnanosti. Zemědělství nebylo, vzhledem k přírodním podmínkám v kraji příliš rozvinuté a jeho zaměření na bramborářství a živočišnou výrobu nepodléhá až tolik vnějším vlivům. Proces konvergence ekonomiky byl doprovázen dvěma opožděnými základními vývojovými procesy, deindustrializací a terciarizací. Z rozboru ekonomické aktivity obyvatelstva v Kraji Vysočina vyplývá, že tento zlom je dobře patrný a zasahuje v různé míře celý kraj. Pro vyhodnocení změn v ekonomické aktivitě obyvatelstva podle sektorů hospodářství do úrovně obcí byla základním zdrojem údajů sčítání lidu v letech 1991, 2001 a Pozornost byla věnována především zachycení vývojových tendencí, čímž je možné charakterizovat stále probíhající základní procesy ve vývoji ekonomiky a do určité míry odstranit skutečnost, že je hodnoceno relativně krátké období mezi sčítáními lidu 1991, 2001 a Pro získání poznatků o síle ekonomického pilíře v jednotlivých územích jsou využity také poznatky o místním pracovištním systému (LLS) a funkčním urbanizovaném území (FUA). Centry LLS a FUA jsou města: Bystřice nad Pernštejnem, Havlíčkův Brod, Humpolec, Chotěboř, Jihlava, Moravské Budějovice, Nové Město na Moravě, Pelhřimov, Třebíč, Velké Meziříčí, Žďár nad Sázavou. 99

100 10.2 Ekonomická aktivita Ekonomická aktivita obyvatelstva byla v dnešním Kraji Vysočina dlouhodobě utvářena odvětvově pestrou ekonomickou základnou spojena hlavně nejen s průmyslem, ale i rozvinutějším zemědělstvím a terciárním sektorem. To kraj výrazně odlišovalo od některých krajů jiných, např. od Ústeckého či Moravskoslezského, které měly jednostranněji orientovanou ekonomiku na těžký průmysl a slaběji zastoupené zemědělství i poněkud potlačenou terciární sféru. Proces konvergence ekonomiky tudíž nebyl v Kraji Vysočina až na výjimky tak dramatický. V období mezi r a 2001 se počet ekonomicky aktivních osob v kraji snížil jen o 0,3 %, počet ekonomicky aktivních v průmyslu se snížil o 10,2 % (pro porovnání v Moravskoslezském kraji o plných 40 % a v Jihomoravském kraji o 18 %). Tab. 38: Ekonomická aktivita v Kraji Vysočina dle odvětví ( ) (-) index tis. % tis % tis / 1991 Počet obyvatel 513,7 100,0 512,1 100,0-1,6 99,4 Počet EAO z toho: 265,9 51,8 100,0 253,4 49,5 100,0-12,5 95,3 primér 55,7 20,9 24,6 9,7-31,1 44,2 sekundér z toho průmysl 119,4 44,9 112,1 44,2-7,3 93,9 101,3 84,8 91,0 81,2-10,3 89,8 terciér 90,8 34,2 116,7 46,1 25,9 128, (-) index tis. % tis % tis / 1991 Počet obyvatel 512,1 100,0 511,9 100,0-0,2 99,9 Počet EAO z toho: 253,4 49,5 100,0 243,7 47,6 100,0-9,7 96,2 primér 24,6 9,7 15,4 6,3-9,2 62,6 sekundér z toho průmysl 112,1 44,2 97,7 40,1-14,4 87,2 91,0 81,2 80,2 82,1-10,8 88,1 terciér 116,7 46,1 130,6 53,6 13,9 111,9 Pozn::primér - lesnictví a zemědělství a vodní hospodářství, sekundér - průmysl a stavebnictví, terciér - občanská vybavenost a služby Zdroj: ČSÚ, 2017 Tento vývoj se promítl příznivě do nárůstu míry nezaměstnanosti, která v roce 2001 dosahovala jen 6,9 % a v současnosti je podíl nezaměstnaných osob 6,2 % (k ) v ČR je to také 6,2 %. Relativně mírný pokles průmyslové zaměstnanosti byl sice doprovázen podstatným úbytkem počtu ekonomicky aktivních v zemědělství a lesnictví, zároveň došlo k podstatnému nárůstu ekonomicky aktivních v terciární sféře. Právě markantní pokles průmyslové zaměstnanosti stojí v pozadí vývojového zlomu, ke kterému 100

101 v kraji došlo v transformačním období po roce 1989, a jehož strmost výrazně zmírnil nárůst v terciárním sektoru (viz tabulka níže). Z tabulky jsou patrné základní znaky vývoje v období mezi roky 1991 a 2001: při malém poklesu počtu obyvatel o 0,35 % se o 8,35 % snížil počet ekonomicky aktivních obyvatel, tím se snížila míra ekonomické aktivity z 51,8 na 47,6 % a tento trend nadále pokračuje, podobně jako v celé ČR znamenalo období pronikavou redukci zaměstnanosti v primárním sektoru (zemědělství, lesnictví, rybolov) o 55,8 %, tento trend pokračoval také v období , kdy byl zaznamenán pokles o 37,4 %, pokles ekonomicky aktivních v sekundárním sektoru v období o 6,1 %, byl poměrně nízký a protože stavebnictví zaznamenalo nárůst o 13 %, snížila se o 10,2 % zaměstnanost v průmyslu, v období poklesla ekonomická aktivita v sekundárním sektoru o 12,8 % a to rovnoměrně v průmyslu a stavebnictví, poslední výraznou změnou plynoucí z tabulky byl vzestup terciárního sektoru o 28,5 % v období a o 11,9 % v období , k největšímu poklesu ekonomicky aktivních osob došlo ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností (SO ORP) Pacov, Světlá nad Sázavou a Bystřice nad Pernštejnem, tedy především v těch obvodech, kde se snižoval výrazněji celkový počet obyvatel, přírůstek počtu EAO zaznamenaly převážně obce v zázemí měst - v pozadí se skrývá proces suburbanizace doprovázený kvalitativně novými formami pohybu za prací, do škol a za službami (individuální automobilová doprava); ve všech správních obvodech ORP jako celku se počet EAO snížil, toto snížení bylo relativně nejmenší v SO ORP Třebíč, Jihlava, Žďár nad Sázavou a Moravské Budějovice. EKONOMICKÁ AKTIVITA V SEKTOROVÉ STRUKTUŘE Skladba ekonomicky aktivního obyvatelstva v Kraji Vysočina se jen velmi málo odlišuje od skladby EAO v České republice jako celku. K má Kraj Vysočina celkem ekonomicky aktivních obyvatel. Z toho je zaměstnaných. Podle výstupů ze SLDB 2011 je zřejmá ekonomická činnost dle odvětví: Tab. 39: Struktura ekonomické činnosti dle odvětví k Odvětví ekonomické činnosti Vysočina % ČR % Zaměstnaní celkem Zemědělství, lesnictví, rybářství ,28 % ,71 % Průmysl ,95 % ,35 % Stavebnictví ,25 % ,85 % Velkoobchod a maloobchod, opravy a údržba motorových vozidel ,10 % ,18 % 101

102 Doprava a skladování ,99 % ,62 % Ubytování, stravování a pohostinství ,46 % ,15 % Vzdělávání ,01 % ,04 % Zdroj: ČSÚ, 2017 Z tabulek jsou dobře patrné rozdíly mezi ČR a Krajem Vysočina, zejména: přetrvávající vyšší podíl priméru vyšší podíl sekundéru nižší podíl terciéru Vývoj mezi r a 2011 tyto rozdíly příliš nesnížil, v jiných krajích bylo tempo změn v odvětvové skladbě ekonomicky aktivního obyvatelstva rychlejší. Relativně významnější je posílení terciéru v kraji jako celku oproti průměru ČR. Zemědělství a lesnictví je výrazněji zastoupeno v SO ORP Pacov, Telč, Nové Město na Moravě a Moravské Budějovice. Není to ani tak odrazem příznivějších podmínek pro zemědělskou výrobu, jako spíše malým zastoupením sekundéru a terciéru. Nízké zastoupení zemědělství a lesnictví je především v těch SO ORP, kde jsou větší města, nebo průmyslová střediska (Jihlava, Žďár nad Sázavou, Světlá nad Sázavou a Třebíč). V období mezi r a 2001 se počet EAO v primární sféře podstatně snížil. V ČR jako celku to bylo snížení o 63,3 %, v kraji Vysočina to bylo snížení o 55,8 %. Tento trend pokračoval také v období , kdy byl zaznamenán pokles o 37,4 %. Míra tohoto poklesu byla velká zejména ve SO ORP Náměšť nad Oslavou, Humpolec, Jihlava a Velké Meziříčí. Poněkud mírnější proces snižováni EAO v primární sféře byl v SO ORP Pacov, Nové Město na Moravě, Humpolec a Havlíčkův Brod. Průmysl a stavebnictví jsou významně zastoupeny především na Jihlavsku a Žďársku. Kraj jako celek je ve skladbě ekonomicky aktivního obyvatelstva výrazně průmyslovější, než ČR jako celek. Podíl EAO v odvětvích sekundární sféry je v Kraji Vysočina 44,3 %, v ČR 37,7 %. Dle SLDB 2011 pracovalo 32,92 % z celkového počtu zaměstnaných v odvětví průmyslu a 7,25 % ve stavebnictví. To jsou výrazně vyšší hodnota oproti celé ČR 25,35 % v průmyslu a 6,85 % ve stavebnictví. Z jednotlivých správních obvodů ORP je vyšší podíl ekonomicky aktivních v odvětví sekundární sféry v SO ORP Světlá nad Sázavou, Chotěboř a Bystřice nad Pernštejnem. Nízký podíl EAO v sekundární sféře je v SO ORP Náměšť nad Oslavou, Havlíčkův Brod a Nové Město na Moravě. V období došlo v kraji jako celku k relativně menšímu snížení podílu EAO v sekundární sféře. V úhrnu za kraj to bylo snížení o 6,1 %, zatímco v ČR to bylo 18,6 %. V období poklesla ekonomická aktivita v sekundárním sektoru o 12,8 % a to rovnoměrně v průmyslu a stavebnictví. Relativně nejsilnější relativní úbytky tohoto počtu byly ve správních obvodech ORP Humpolec, Náměšť nad Oslavou a Pacov. Naproti tomu se podíl EAO v průmyslu a stavebnictví zvýšil v SO ORP Telč a Moravské Budějovice a stagnoval v obvodu Havlíčkova Brodu. Terciární sféra - Podíl EAO v odvětvích terciární sféry se mezi r a 2001 zvýšil velmi podstatně, a to ze 34,1 % na 46,0 %. V roce 2011 to bylo již 53,6 %. Tento nárůst byl stejně 102

103 intenzivní jako v průměru za celou ČR. Z jednotlivých správních obvodů ORP je vysoký podíl EAO v terciéru v SO ORP Náměšť nad Oslavou, Havlíčkův Brod a Nové Město na Moravě. Nízký podíl EAO v odvětvích terciární sféry je v SO ORP Pacov, Světlá nad Sázavou, Telč, Chotěboř. Lze konstatovat, že tam, kde je vyšší podíl EAO v odvětví terciární sféry je nižší podíl sekundární sféry a že se tyto dvě sféry vzájemně vytěsňují. Typickým příkladem je SO ORP Chotěboř a Světlá nad Sázavou na jedné straně a Havlíčkův Brod na straně druhé. V období se počet EAO v terciární sféře zvýšil nejvíce v SO ORP Velké Meziříčí, Bystřice nad Pernštejnem a Novém Městě na Moravě, naproti tomu relativně nižší růst počtu EAO v terciární sféře byl v SO ORP Jihlava, Havlíčkův Brod a Světlá nad Sázavou. V případě Havlíčkova Brodu a Jihlavy je tento pomalý vývoj ekonomicky aktivních osob v odvětví terciární sféry zarážející a těžko vysvětlitelný Nezaměstnanost Podle výsledků Výběrového šetření pracovních sil představovala v Kraji Vysočina v roce 2015 pracovní síla celkem 249 tis. osob., tj. 57,4 % z celkového počtu obyvatel ve věku 15 a více let. Z tohoto počtu bylo 237 tis. osob zaměstnaných (54,7 % obyvatelstva ve věku 15 a více let) a 12 tis. osob bylo nezaměstnaných (2,7 % patnáctiletých a starších obyvatel). Obecná míra nezaměstnanosti činila v roce 2015 v Kraji Vysočina 4,7 %, což oproti předchozímu roku představuje snížení o 0,9 procentního bodu. Zbývajících 185 tis. obyvatel patřilo mezi osoby ekonomicky neaktivní, především starobní a invalidní důchodce. Dle výsledků Výběrového šetření pracovních sil se počet zaměstnaných osob v kraji až do roku 2012 snižoval, v následujících dvou letech došlo k jeho růstu, avšak v roce 2015 zaměstnaných osob v kraji opět ubylo. Počet nezaměstnaných se v letech 2011 a 2012 snižoval, v roce 2013 se však vrátil téměř na úroveň roku V posledních dvou letech, zvláště v roce 2015, nezaměstnaných opět ubývalo. Obr. č. 15: Vývoj nezaměstnaných osob v Kraji Vysočina Zdroj: ČSÚ, 2017 Celková míra ekonomické aktivity, tj. podíl počtu zaměstnaných a nezaměstnaných na celkovém počtu obyvatel Kraje Vysočina ve věku 15 a více let, dosáhla v roce 2015 hodnoty 103

104 57,4 %. U mužů činila v tomto roce 68,0 %, u žen 50,1 %. Ve srovnání s rokem 2010 se celková míra ekonomické aktivity snížila (o 0,7 procentního bodu), když v průběhu sledovaných let její hodnota kolísala. U mužů se míra ekonomické aktivity v roce 2015 snížila o 0,2 bodu a vrátila se tak na úroveň roku 2010, u žen se zvýšila o jeden procentní bod. Míra nezaměstnanosti, tj. podílu zaměstnaných osob na celkové populaci, v roce 2015 v Kraji Vysočina dosáhla hodnoty 54,7 % což bylo o 0,3 procentního bodu méně než v roce 2014, avšak ve srovnání s rokem 2010 to představuje nárůst o 0,6 bodu. U mužů se projevovala spíše klesající tendence, když míra ekonomické aktivity byla v roce 2015 o 0,3 bodu nižší než v roce 2010, naproti tomu u žen mezi stejnými roky vzrostla o 1,3 procentního bodu. Primární sektor má v kraji Vysočina výjimečné postavení. Vysočina v mezikrajském srovnání dlouhodobě vykazuje nejvyšší podíl zaměstnaných v tomto sektoru. Přesto v absolutním vyjádření počet pracovníků v primárním sektoru i na Vysočině klesá a snižuje se i jeho podíl na celkovém počtu zaměstnaných osob vzdor nárůstu v roce 2015, kdy v primárním sektoru na Vysočině pracovalo 18,2 tisíc osob, což představovalo 7,7 % celkového počtu zaměstnaných. V sekundárním sektoru v roce 2015 tento podíl činil 45,8 %, v absolutním vyjádření 108,4 tisíce osob. Na Vysočině tak v primárním i sekundárním sektoru opět vzrostla zaměstnanost a zvýšil se jejich podíl na celkovém počtu zaměstnaných v kraji. Naproti tomu se snížil význam terciálního sektoru, jehož podíl na celkovém počtu zaměstnaných se v roce 2015 snížil proti předchozímu roku o 2,6 bodu na 46,5 %. V absolutním vyjádření v tomto sektoru na Vysočině pracovalo 110,2 tis. osob (o téměř 7 tis. méně než v roce 2014). Podíl terciálního sektoru tak stále zůstává hluboko pod průměrem ČR, který byl v tomto roce o 12,5 procentního bodu vyšší. Obr. č. 16: Zaměstnanost dle sektorů v Kraji Vysočina Zdroj: ČSÚ, 2017 Z hlediska postavení v zaměstnání si výrazně dominantní podíl na celkové zaměstnanosti udržuje kategorie zaměstnanců (85,7 % v roce 2015). Zaměstnavatelů bylo 2,0 %, pracujících na vlastní účet 11,8 % a pomáhajících rodinných příslušníků 0,5 % z celkového počtu zaměstnaných. Počet zaměstnavatelů se na Vysočině od roku 2010 snížil více než o čtyřicet procent. 104

105 Vývoj nezaměstnanosti do značné míry závisí na hospodářském vývoji, zpomalování ekonomického růstu s sebou přináší zvyšování míry nezaměstnanosti, naopak v období ekonomického oživení nezaměstnanost klesá. V Kraji Vsočina se tak v období ekonomické konjunktury od roku 2004 nezaměstnanost snižovala až do roku 2008, kdy opět v souvislosti s ekonomickým vývojem došlo ke zlomu a zvyšování podílu nezaměstnaných osob až na 8,1 % ke konci roku Po poklesu v roce 2011 v následujících dvou letech nezaměstnanost opět rostla a ke konci roku 2013 se vrátila prakticky na úroveň roku K jejímu výraznějšímu poklesu došlo až v letech 2014 a Od konce roku 2008 se dostala míra nezaměstnanosti na Vysočině nad celorepublikovou úroveň, v posledních třech letech je pak o málo nižší než v celé ČR. Obr. č. 17: Podíl nezaměstnaných osob v Kraji Vysočina a ČR Zdroj: ČSÚ, 2017 Úřady práce v Kraji Vysočina registrovaly k celem volných pracovních míst, z toho 359 míst pro osoby se zdravotním postižením. Na jedno volné pracovní místo připadalo v průměru 5,9 uchazečů (v předchozím roce 12,2). Nejvíce uchazečů na jedno volné pracovní místo připadalo v okrese Jihlava (7,4), nejméně v pelhřimovském okrese (3,3) Rozložení pracovních míst Pozitivním jevem je to, že restrukturalizace průmyslu proběhla v kraji tak, že vznikla řada nových firem a to se pozitivně projevuje i v menší nezaměstnanosti, především na Jihlavsku. V kraji nebyly velké průmyslové firmy, které by svým propadem negativně ovlivnily sociální klima. Na druhé straně řada nových firem je v odvětví automobilového průmyslu. Tato skladba se ukázala nebezpečná v případě útlumu automobilového průmyslu. Největší koncentrace pracovních míst v Kraji Vysočina je ve správním obvodu ORP Jihlava, ten je také jediný, který je ziskový pohybem za prací. Ostatní SO ORP, ve kterých je koncentrováno více než 20 tis. pracovních míst (Třebíč, Havlíčkův Brod, Pelhřimov a Žďár nad Sázavou) jsou pohybem za prací již ztrátové. O intenzitě pracovních míst vypovídají spíše relativní, než absolutní údaje. V případě Jihlavy se projevuje určitá superpozice a exploatace jejího užšího i širšího zázemí. Více než 10 tis. pracovních míst mají pouze okresní města, více než 2 tis. pracovních míst mají města Chotěboř, Ledeč nad Sázavou, Světlá nad Sázavou, Polná, Třešť, Telč, Humpolec, Pacov, Jemnice, Moravské Budějovice, 105

106 Náměšť nad Oslavou, obec Dukovany, Bystřice nad Pernštejnem, Nové Město na Moravě a Velké Meziříčí. Pokud jde o skladbu pracovních míst, ve většině správních obvodů ORP převládají pracovní místa v sekundární sféře. Počet pracovních míst v terciární sféře převládá jen ve SO ORP Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Náměšť nad Oslavou a Nové Město na Moravě. Z hlediska rozložení obcí s větší koncentrací pracovních míst lze konstatovat, že jsou rozmístěny v kraji poměrně rovnoměrně a jsou vázány na města s větší populační velikostí a také na několik obcí a menších měst se specifickou ekonomickou základnou a zpravidla větší průmyslovou firmou (Batelov, Brtnice, Kostelec, Jaroměřice, Dukovany, Dolní Rožínka). Dojížďka za prací je v Kraji Vysočina poměrně málo významná. V kraji je jen 5 center do kterých dojíždí více než 4 tis. ekonomicky aktivních obyvatel (jsou to všechna okresní města), dojížďka mezi 2 a 4 tisíci osob je pouze do Velkého Meziříčí a do Dukovan Podnikatelské aktivity Ke konci roku 2015 bylo v kraji ve statistickém registru ekonomických subjektů, v němž jsou evidována všechna vydaná identifikační čísla organizací, podchyceno 110,6 tisíc subjektů. V rámci ČR se tak Vysočina zařadila na předposlední místo před Karlovarský kraj, což vzhledem k počtu obyvatel svědčí o nižším stupni podnikatelské aktivity. Nejvíce ekonomických subjektů v kraji vykázal okres Žďár nad Sázavou (25,4), nejméně okres Pelhřimov (17 tisíc). V meziročním porovnání došlo na vysočině k nárůstu o více než ekonomických subjektů, tj. o 1,7 %. Při členění ekonomických subjektů dle převažující činnosti mají největší podíl subjekty zabývající se obchodem a opravami motorových vozidel (18,3 = subjektů). Další významnou oblastí je průmysl (14,2 %), stavebnictví (13,2 %) a profesní, vědecké a technické činnosti (90,9 %). Kraj zaujímá šestou příčku v počtu subjektů věnujících se zemědělství, lesnictví nebo rybářství (8,0 %). Obr. č. 18: Počet ekonomických subjektů v Kraji Vysočina (stav k daného roku) Zdroj: ČSÚ,