EDITORIAL. Z obsahu. ročník 20 č. 1/2010

Transkript

1

2 1 EDITORIAL Vážený čtenáři, dostáváte do rukou první letošní číslo našeho časopisu. Je trochu atypické, že většina příspěvků má tentokrát charakter reportáží, články popisují nejen samotné betlémy či jesličky, ale sdělují navíc i jakýsi itinerář cesty, pocity pisatele a zasazují popisovanou problematiku do širších souvislostí. Líčení našeho člena p. Jiřího Škopa z pátrání po kostelních betlémech na Broumovsku má až detektivní charakter s jistým překvapením na konci. U popisu zájezdu do Itálie od našeho předsedy sdružení i v článečku dr. Hany Dvořákové o návštěvě předvánočních Mnichovských trhů záměrně ponecháváme v textu cizojazyčná označení, aby se případný zájemce mohl lépe orientovat, či aby mu zveřejněné informace mohly posloužit jako návod. Při návštěvě Itálie se naši členové dostali do míst spojovaných se vznikem jesliček, jejichž původ je tradičně připisován sv. Františku z Assisi. Měli i možnost vidět jedny z nejstarších spodobnění Narození, často ještě v uspořádání odlišném od dnešních zvyklostí. Tentokrát bylo k dispozici dostatek kvalitních fotografií a proto na zkoušku tiskneme v barvě 4 prostřední listy odpovídající tiskařskému archu. Doufáme, že čtenáře zaujme Slovenský betlém z Rajecké Lesné, pro který bychom v Česku vzhledem k jeho výrazně celonárodnímu charakteru obtížně hledali protějšek. Letos si připomínáme 20. výročí založení našeho sdružení a proto bychom chtěli průběžně v tomto roce i v časopise BaB připomenou souvislosti spojené nejen s jeho vznikem, ale i s dvacetiletou činností. O to jsme požádali zakládajícího člena a prvního předsedu sdružení p. dr. Vladimíra Vaclíka, který je jistě osobou nejpovolanější a jehož 85. narozeniny si rovněž v tomto čísle připomínáme. Doufejme, že mu to jeho zdravotní stav dovolí. Přivítáme však zajímavé příspěvky i od ostatních členů! Rádi uvítáme i zájemce o redakční práci. Další číslo časopisu vyjde v letních měsících. V tomto čísle je vložena poštovní složenka k zaplacení letošních členských příspěvků a podrobné pokyny včetně výše příspěvků jsou uveřejněny na poslední straně. Při nezaplacení hrozí pozastavení členství. Je potřeba si uvědomit, že příspěvky kryjí zejména náklady na tisk časopisu a jeho rozesílání. Potřebovali bychom výrazně zvýšit členskou základnu, aby časopis mohl být vydáván ve vyšším nákladu a tím klesly náklady na jeden vytištěný časopis i jeho distribuci. I z tohoto důvodu apelujeme na každého z Vás, aby se pokusil získat další členy sdružení. Bohužel naše členská základna stále stárne. S přátelským pozdravem místopředseda sdružení a předseda redakční rady Ludvík Mátl ročník 20 č. 1/2010 Z obsahu PhDr. Vladimír Vaclík 85 let (2) Slovenský betlém v Rajecké Lesné (3) Kostelní betlémy na Broumovsku (8) Panorama Slovenského betléma (12) Cesta za italskými betlémy (14) Řezbář František Gajda let (22) Mnichovské betlemářské trhy (23) Placení členských příspěvků (24) Různé informace (24) Popisky k barevné obálce (24) Přílohy: Leták s nabídkou papírových historických betlémů z rumburského muzea Pro nejmenší betlemáře (hledačka) Složenka pro platbu členských příspěvků Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o.s. Adresa redakce: P.O. BOX Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E Do tisku zadal 6. dubna 2010 Ing. Ludvík Mátl

3 2 Gratulujeme k pětaosmdesátinám Čestný předseda Českého sdružení přátel betlémů PhDr. Vladimír Vaclík Začátkem roku jsme si připomněli životní výročí p. dr. Vladimíra Vaclíka, který se narodil na Křivoklátě 10. ledna Jeho podrobná životopisná i profesní data jsou uvedena na záložkách obalů některých knih, jejichž je autorem a které většina z nás vlastní. Proto jen stručně připomeňme jeho nasazení za německé okupace v táborech nucených prací i věznění v trestných táborech v Litoměřicích a Terezíně. Po osvobození absolvoval na Filosofické fakultě Karlovy univerzity studium etnografie a bohemistiky. Po dokončení studií působil jako středoškolský profesor a publicista. Po roce 1968 ztratil zaměstnání a musel se živit manuální prací. Později začal, zpočátku neoficiálně, pracovat v třebechovickém muzeu, kde byla jeho manželka Marie ( ) ředitelkou. Toto původně malé regionální muzeum společně postupně změnili, a to ještě za ateisticky smýšlející a tomuto druhu umění nepřející vládnoucí garnitury, nejen na památník světoznámého Třebechovického betléma, ale na u nás tehdy ojedinělé muzeum dokumentující betlemářskou tvorbu na území naší republiky. Tato změna, včetně získání nezbytných exponátů, byla umožněna rozsáhlým a komplexním terénním výzkumem, kterému se dr. Vaclík dlouhodobě věnoval. Výsledkem jeho badatelské práce je řada publikací věnovaných betlemářství, nepřeberné množství publikovaných příspěvků v našem i zahraničním tisku, tvorba scénářů pro filmovou tvorbu s jesličkářskou tématikou a v neposlední řadě rozsáhlá organizační a osvětová činnost propagující betlemářství u nás i v zahraničí. Tolik stručné a značně zjednodušené curriculum vitae dr. Vaclíka. Nyní ještě několik mých vzpomínek. Dodnes mám schovány katalogy z třebechovických výstav z období Z dnešního pohledu jsou to skromné brožurky, ale tenkrát jsem si je považoval a byla to pro mne jediná tištěná informace o současném betlemářství. Až následně v r vydal dr. Vaclík v nakladatelství Vyšehrad publikaci Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Mám k dispozici i výstřižek z novin ze s dosti podrobnými informacemi o výstavě České vánoce v řeckých Aténách. O čtyřmetrovém ústeckém betlému, který tam dr. Vaclík postavil a který tam měl u návštěvníků neobyčejný ohlas, v novinách není ani zmínka. Taková byla tehdy doba. Před 20 lety, koncem r. 1990, bylo založeno v Hradci Králové Československé sdružení přátel betlémů a dr. Vaclík byl hybnou silou veškerého souvisejícího dění. Byl nejen dlouholetým úspěšným předsedou (a prakticky i jednatelem), ale po dobu více než 15 let i výkonným redaktorem časopisu Betlémy a betlemáři. Nezapomeňme na tisíce a tisíce časopisů přenesených dr. Vaclíkem v baťůžku a taškách mezi tiskárnou, bydlištěm a poštou i na jeho práci spojenou s jejich expedicí. Stál v čele organizace úspěšných celostátních výstav betlémů. Od první v roce 1991 v Třebechovicích pod Orebem, dalších pak v Hradci Králové, z nichž některé se uskutečnily v reprezentačních prostorách patřících římskokatolické církvi. Nezapomenu, jak jsme byli vstřícně a s pochopením přijati u tehdejšího královehradeckého diecézního biskupa Mons. Karla Otčenáška jistě na tom měl podíl i jeho dlouholetý přátelský vztah s dr. Vaclíkem přetrvávající ještě z doby jejich pronásledování za socialismu. Nelze nezmínit zvolení dr. Vaclíka v r do funkce prezidenta Světové federace betlemářů (UN-FOE-PRAE) a vydařené uspořádání XVII. kongresu této organizace v r v Hradci Králové. Zásluhy našeho čestného předsedy o toto mimořádné mezinárodní uznání českého betlemářství jsou nezpochybnitelné. V posledních letech sužují pana dr. Vaclíka zdravotní problémy, popřejme mu tedy zejména úspěšnou rekonvalescenci a zaslouženou pohodu ve stáří. Ještě jednou k letošnímu výročí, pane doktore, gratulujeme a také děkujeme! Ludvík Mátl

4 3 Cesta za skvostem slovenského lidového řezbářství Slovenský Betlehem v Rajecké Lesné LUDVÍK MÁTL Letos si připomínáme dvacet let činnosti našeho sdružení. Málokdo si již uvědomí, že původní název zněl Československé sdružení přátel betlémů a přirozeným cílem bylo sdružovat příznivce betlémů z celé tehdejší republiky. Obdobný cíl, dokumentovat celorepublikové betlemářství, mělo i tehdejší muzeum betlémů v Třebechovicích pod Orebem pod vedením ředitelky pí. Marie Vaclíkové. Politický vývoj však směroval jinam a tak se dnes Slovensko stalo pro nás zahraničím a tím utrpěla bohužel i součinnost na poli betlemářském včetně naší informovanosti o současné slovenské betlemářské tvorbě. Nepodařilo se nám ani napomoct naším sousedům, Slovákům a Polákům, ke vzniku jejich národních betlemářských organizací v rámci Světové federace betlemářů UN-FOE-PRAE. Osobně si myslím, že jedním z důvodů je paradoxně podstatně vyšší religiozita obyvatelstva (zejména u betlemářů) v těchto státech a tím se betlemářská spolková činnost může pro řadu hluboce věřících tvůrců i sběratelů jesliček jevit jako trochu nadbytečná nadstavba. Oni prožívají tuto biblickou událost více srdcem, ztvárněná betlémská scéna více koresponduje s jejich vnitřním přesvědčením a křesťanským životem. Z uvedených důvodů bych chtěl našim čtenářům přiblížit mimořádně zajímavý a rozměrný betlém v Rajecké Lesné. Jak již název říká, tato slovenská dědina s mariánským poutním místem leží v Rajecké dolině, nad níž se z východní strany vypíná Malá Fatra (část Martin-

5 4 Pavilon Dom Božieho narodenia ské hole) a z druhé západní strany Strážovské vrchy. Na Rajeckou Lesnou se odbočuje z hlavní silnice Žilina Prievidza (autobusové spojení ze Žiliny je zhruba v hodinových intervalech). Silniční odbočce s autobusovou zastávkou do postranního údolí s obcí (cca 1 km) na přilehlém vrchu dominuje malebná kaplička s mnohastaletým listnáčem. Byl jsem zde v zimě za krásného slunného počasí, ale nádherná přírodní scenérie horského údolí jistě osloví každého i v létě. Obec Rajecká Lesná je doložená až počátkem 15. století, ale osídlení Rajecké doliny je mnohem starší. Její původní název byl Frivald, současný název se používá od r V obci se zachovala i původní rázovitá architektura. Středem obce je pěkná a vzorně udržovaná nevelká bazilika Narození Panny Marie, postavená v r Uvnitř je umístěna uctívaná socha Panny Marie, ke které v minulých stoletích směrovala procesí věřících, připomíná se i uctívání tohoto místa potomky německých kolonistů z okolí. Tradice poutí přetrvala do současnosti. V areálu poutního místa, přizpůsobeného přijmout i větší počet poutníků, je samostatný moderní pavilon s názvem Dom Božieho narodenia, hlásící se lomenou střechou k okolní původní podhorské architektuře, který byl postavený zejména pro expozici Slovenského Betlehemu. Součástí expozice je nejen solidní doprovodný prodej informačních materiálů k vystavovanému betlému (CD ROM 30 min, brožury, papírové panorama, pohlednice), ale i dalších sakrálních upomínkových předmětů včetně dílek a děl místních řezbářů. Při vstupu každého návštěvníka jistě ohromí rozlehlá a členitá plocha vyřezávaného betléma s převládajícím bílým dřevem lípy a množstvím dominující architektury kostelů, hradů a zámků na pozadí. Betlém má úctyhodné rozměry, je zhruba dlouhý 8,5 m, hluboký 2,5 m s výškou 3 m. Velmi pěkně se dá najednou celý zhlednout zvýše vybudované galerie. Obsahuje na 300 postav, ze kterých je asi polovina v pohybu. Pro tento betlém je typické, že dokumentuje zeměpisně Slovensko od západu k východu, to je pohledově obdobně jako na mapě z levé strany směrem doprava. V předním a středním pruhu zleva začíná betlém symbolicky vinařským krajem v okolí Modré, pomyslným obloukem se dostává do okolí Rajce (vlevo od chléva), kde právě ve střední části je umístěno samotné poutní místo Rajecka Lesná. V popředí uprostřed je umístěn rozměrný chlév s vydařenou dynamicky ztvárněnou sv. rodinou. Potěšilo mne, že mu okolní výjevy nijak neubírají na významu a zůstává přirozeným centrem celé betlémové scenérie (ne vždy se toto u velkých celků podaří). Výjevy pokračují zobrazeními ze života v kdysi chudých krajích Kysuce a Oravy s navazujícími výjevy patřícím již do Podtatranské oblasti. Východní část Slovenska je kromě košického gotického chrámu připomenuta bardějovským dřeveným kostelíkem se svíticími okny, kam pohybující se postavičky pospíchají na půlnoční. Tato část je umístěna v popředí zcela v levém rohu. Tyto krajově volené výjevy jsou doplněny místními řemesly, pracemi na polnostech i v lese, přirozenými rodinnými výjevy, lidovými zvyky i taškařicemi dětí; vše v jeden celek vhodně a nenásilně propojuje velké množství listnatých i jehličnatých stromů. Právě větší množství pomyslné zeleně dělá, dle mého názorů, z betlému stejnorodou a přitom příjemně členitou kompozici. Rovněž u postaviček je použito rázovité pracovní či slavnostní krojové oblečení příslušné k danému regionu. Různorodější jsou darovníci pohybující se v průvodě a adorující před sv. rodinou. V konkrétních regionálních krojích pocházejících z celého Slovenska přicházejí celé rodiny s dětmi nebo dvojice;

6 5 Detaily betlému stavění májky, vinařský sklep, děti pasoucí kozy často nesou hudební nástroj, hračku nebo jiný produkt charakterizující danou oblast. Nechybí tu ani sv. Cyril a sv. Metoděj, kteří se jako národní patroni i na Slovensku těší obzvláštní úctě. Které výjevy mne obzvláště zaujaly? Rozpohybované stavění májky (máje), velké stádo 122 ovcí včetně psa vyřezaných do hlubokého reliéfu s obcházejícím pastýřem, různé fáze zpracování lnu, proces zpracování hroznového vína od sklizně, lisování až po výjev ze sklepa, kde nechybí vinař s koštýřem, hrnčířská dílna s pecí, řezbářská dílna, vůz s muzikou přijíždějící k svatební veselici, zpracování klád na vícelistém katru (pile) s vodním pohonem, sklizeň brambor, sekání trávy nebo orba s pluhem taženým kravkami. Mohl bych pokračovat, ale lépe bude, když si čtenář sám pečlivě prohlédne vyobrazení celého betlému, které je na stranách 12 a 13. Zapůsobilo na mne také to, že se tvůrci mistrně podařilo téměř ve všech případech dosáhnout přirozených a netrhaných pohybů a nastavit správné načasování zpětného pohybu u kyvadlových zobrazení. Pěkné a méně obvyklé jsou zdvojené výjevy na jednom pohybujícím se pásu. Pro příklad: K zobrazenému poutnímu místu Rajecká Lesná se pohybují za sebou dvě

7 6 různá ucelená procesí (v jednom nesou v čele sochu P. Marie na nosítkách), za sebou následující dva různé výjevy pronásledování medvěda horaly (v českých podmínkách by tento výjev asi působil nepatřičně, zde krásně zapadá), v pauzách běží pes. To na Jozef Pekara fotografiích neuvidíme, protože vždy jedna ze scén je divákovi skryta. Autor se nevyhnul ani technickým novinkám 20. století, které však, podle mého názoru, nijak celou kompozici nenarušují. Jde např. o moderní bratislavský zavěšený most s kruhovou rozhlednou, po Dunaji pluje kolesový parník i modernější motorová loď, jeden z horníků tlačí velkokapacitní ocelový hunt (důlní vozík) a u žilinského kostela na pozadí je moderní budova městského divadla z 1. pol. 20.st. Trochu rušivě snad působí předimenzovanou velikostí i umístěním známá piešťanská lázeňská architektura s pověstnou plastikou vyléčeného pacienta lámajícího berli, před kterým je bazén s lekníny. Tento výjev byl zhotoven řezbářem jako jeden z prvních, kdy se záměr celkové koncepce tohoto exponátu teprve vyvíjel. A nyní k tomu, co je snad pro tento betlém nejvíce charakteristické, to je k zadnímu vysokému horizontu či panoramatu, který tvoří nejznámější a nejtypičtější slovenské stavby a další krajinotvorné prvky. Od západu počínaje hradem Děvínem nad ústím řeky Moravy do Dunaje a Bratislavským hradem přes v centru umístěnou, pro Slováky památnou, horou Kriváň ve Vysokých Tatrách s typickou siluetou (byla dříve i na slovenských mincích) až po zcela na východě situovaném gotickém chrámu sv. Alžběty v Košicích a konče dřevěnými kostelíky z bardějovského skanzenu. Toto panoráma musí potěšit každého turistu, který jen trochu Slovensko poznal. Znovu jsem si u tohoto díla uvědomil, jak nám je tato země, včetně jejich obyvatel, sympatická a blízká. Autorem tohoto vyřezávaného skvostu je Jozef Pekara ( ) z Rájeckých Teplic, celý Slovenský betlém vytvářel po dobu 15 let a to až v důchodovém věku, ale řezbářství, modelování, kreslení a podobné činnosti se rád věnoval již od mládí a stalo se jeho celoživotní náplní. Zaměstnán byl v řezbářském družstvu, kde navrhoval i vyřezával nejen různé suvenýry a jednotlivé solitérní artefakty, ale i pro kostely oltáře, sochy, křížové cesty a také několik menších betlémů. Z rozhovoru s tímto mistrem řezbářem zveřejněného na CD si uvědomíme, že byl i nositelem vzácné lidové moudrosti a filosofie. Jsem přesvědčen, že jeho myšlenky jsou zhmotněny v jeho díle. Na umístění Slovenského betlému právě v Rajecké Lesné a vybudování samostatné výstavní budo- Levoča Patrová roubenka v obci Čičmany

8 7 Kostelík v bardějovském skanzenu a poutní kostel v Rajecké Lesné s procesím (vpravo) vy měl svoji vstřícností a pochopením rozhodující zásluhu místní děkan P. Pavol Šadlák, jemuž se podařilo vyřešit i nezbytné finanční krytí. Betlém je církevním majetkem. Na stavbě výstavního pavilonu, postaveného podle projektu Ing. Stanislava Machovčáka, se podíleli lidé nejen z obce, ale i z okolí. Řada firem se na výstavbě podílela sponzorsky. Betlém byl slavnostně otevřen a posvěcen nitranským biskupem a kardinálem Jánem Chryzostomem Korcem v listopadu V této době byla dohotovená jen středová část betlému (střední Slovensko) a až v dalších dvou letech byl exponát zkompletován. Na závěr ještě několik mých dojmů či pocitů. Slováci tento betlém vnímají jako svůj vlastní - národní, je jejich, ať jsou odkudkoliv. Zobrazuje Slovensko zjednodušeným, ale velmi názorným a emotivním způsobem, nejen po stránce zeměpisné, historické a národopisné, ale vnitřně osloví snad každého Slováka, který si váží své vlasti, svých předků a rodiny. K pocitu národního uvědomění přispívá i další výzdoba ve výstavním pavilonu. Obdobně přistupují k těmto jesličkám i věřící. Není to pro ně jenom artefakt zasluhující obdiv k jeho pracnosti a dokonalosti, ale je to také určitý symbol jejich víry. Nikdo tam nehlučí, všichni, včetně dětí, prohlížejí betlém nejen se zájmem a úctou, ale i s pokorou. Tyto skutečnosti na mě působí sympatickým dojmem. Původně jsem tento článek chystal pro časopis BaB do rubriky Betlémy v muzeích, ale čím víc jsem o tom při psaní přemýšlel i porovnával se situací u nás v Česku, nějak mi tento betlém do škatulky muzejních, byť od současných tvůrců, nezapadal. Svým charakterem se zcela vymyká i chrámovým jesličkám. Připadá mně zkrátka jiný. Proto jsem nakonec změnil i původně plánované záhlaví tohoto článku. Na Slovensku se nachází více rozsáhlých betlémů. Blízko je další menší pohyblivý betlém v kostele v Terchové, známý je i další pohyblivý a rozměrný betlém rovněž s národními motivy v Banské Štiavnici (galerie). Kuriozitou jsou historické nevelké drotárské jesličky v expozici věnované drátenictví v Povážském muzeu na Budatínském hradě (část Žiliny), které se však většinou vystavují pouze ve vánočním období. Myslím, že slovenské betlémy by si zasloužily u nás v Česku větší osvětu. Každému zájemci doporučuji návštěvu Rajecké Lesné. Expozice jesliček i celý poutní areál jsou přístupny každodenně po celý rok. Informace a kontakty: tel.: Další blízké a přitažlivé turistické cíle si případný zájemce jistě najde sám v turistickém průvodci. Cesta určitě stojí za to! Poznámka redakce k vloženému letáčku na objednávku 4 historických papírových betlémů: Zaslání zajišťuje muzeum v Rumburku, info na tel , k dobírce se účtuje poštovné. Osobní odběr vítán.

9 8 O kostelních betlémech v Broumově a okolí Jak jsem bádal JIŘÍ ŠKOP Hned v úvodu této reportáže bych chtěl čtenáře upozornit na jednu skutečnost. Na stránkách tohoto časopisu se mohou dočíst většinou popisné a pochvalné články o šikovných tvůrcích, sběratelích, organizačních záležitostech a to vše pro jeden společný zájem betlémy. Zde však na dalších řádcích není vše tak růžové jak se čtenáři domnívají. Vše započalo na podzim roku 2009, kdy mne předseda Českého sdružení přátel betlémů Ing. Radko Weigner žádal v několika ech o napsání a sehnání dokumentace o broumovských betlémech, hlavně kostelních. I přes velký nedostatek času jsem ve své knihovně sáhl po publikaci Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě od PhDr. Vladimíra Vaclíka, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze v roce Přes vánoční svátky jsem ji celou se zájmem prostudoval a zjistil odkazy na některé broumovské betlémy s krátkým popisem, včetně několika uveřejněných fotografií. Osobně jsem je neznal a tak začátek roku 2010 započal s chutí a touhou po bližším poznání a seznámení se s uvedenými betlémy. Toto putování započalo cestou do 20 km vzdáleného Broumova, kde se dalo sehnat několik propagačních materiálů o broumovských kostelích na informačním centru města. Soustředění padlo hlavně na sehnání příslušných telefonních čísel a dalších kontaktů na duchovní i světské správce farností, děkanského úřadu, kláštera a Vlastivědného muzea města Broumova. Několik telefonátů s vysvětlením oč jde a žádostí o poskytnutí informací pomohlo skloubit termín mé návštěvy s blokem a kamerou. Ta započala ranním jednáním u paní starostky města Broumova pí JUDr. Růčkové. V mých otázkách mne nepotěšila. Chtěl jsem vědět něco o městských kronikách. Jako bývalý mnohaletý obecní kronikář vím, že se častokrát v těchto záznamech dají najít úžasné údaje. Odešel jsem s vědomostí, že Broumov má kroniku vedenou pouze od roku 1945 a dále jen pár roků. Pokud byla nějaká kronika vedena před tímto rokem, pak zřejmě někým z německých obyvatel, kteří i z této části Sudet byli odsunuti. Vyzbrojen poznámkami o zmíněných jesličkových souborech ve farních kostelích kolem Broumova i ve městě samém jsem navštívil děkanský farní Zadní strana hlavy volka se signaturou (klášterní betlém) Betlém v kostele sv. Petra a Pavla (vpravo nahoře)

10 9 kostel sv. Petra a Pavla nedaleko náměstí, který je poprvé připomínán v roce Zde jsem měl možnost shlédnout instalovaný betlém. Je umístěn v nice (310/140 cm) pravé části kostela na vyvýšeném podstavci, který je navíc nad třemi schůdky. Betlém není nasvícen, umístění celého betlémského výjevu je umístěno vysoko a proto při menších figurách působí ploše. Podle již zmiňované publikace dr. Vaclíka byl autorem Metoděj Florián ( ) ze Staré Říše na Jihlavsku. Betlém vyřezal po roce Celý soubor obsahuje 30 postaviček o výšce cm, 30 zvířat a je aranžován mezi kopečky starého mechu. Figurky jsou po stránce anatomické a výrazové citlivě velmi dobře zpracovány do lidového tónu s přirozenou polychromií. Sporá architektura, hlavně po levé straně, je zhotovena ze špalíků a prkének. Z postav svojí pestrostí vynikají tři králové. Černý král nezapře svůj původ z černého světadílu nejenom podobou i barvou pleti, ale i ustrojením, což v jiných betlémech rozhodně nebývá běžné. Na hlavě má špičatou čapku a jeho svrchní pestře zbarvený oděv končí nad koleny. Vysoké červené boty končí až pod kabátcem. A nyní se podíváme na nejcennější unikát z Broumova, který se nyní z větší části nachází v benediktinském klášteře sv. Václava, konkrétně v nádherném klášterním kostele sv. Vojtěcha. První zmínka o tomto kostele je z roku 1357 kdy byla pravděpodobně dokončena stavba gotického dvoulodí. Celý soubor polychromovaných dřevěných figur v životní velikosti (nejvyšší má 183 cm) obsahuje klečící P. Marii, Ježíška v jesličkách, P. Marii s Ježíškem v náručí (pro měnící se instalaci podle období), sv. Josefa, 3 krále, 2 darovníky, 2 ovce a hlavy oslíka a volka na pověšení. V klášterním kostele se naposledy vystavovala pouze sv. rodina s oběma ovečkami před vánočním stromkem s chybějícím nasvícením. Klečící Marie a oba darovníci se nacházejí na ochozu postranní lodě děkanského kostela v ne právě dobrém stavu. Ve spojích dřevěných bloků a tmelení dochází k trhlinám, které narušují velmi zdařilou polychromii a laky. Zbývající sochy byly uskladněny ve velmi rozměrném, téměř prázdném prostoru vedle hlavní lodě kostela. Rovněž u všech figur tří králů jsou patrná začínající výše popsaná poškození. Nejzachovalejším exponátem je Ježíšek v jesličkách. I zde je patrná mistrovská řezba včetně štafírování.

11 10 Je oblečen do bílé látkové košile se zlatými lemy. Položen je sice v obyčejných jesličkách v ovesných struskách, ale na látkových polštářích s krajkou. O vzniku tohoto unikátu se tradovalo pouze to, že pochází z roku Betlém jako celek se bez pozadí zřejmě velmi dlouho nestavěl a pravděpodobně se nevyužíval ani volek a oslík. Z tohoto důvodu zřejmě všem unikl nápis na zadní straně hlavy volka napsaný černou barvou. Německy nápis Kirkinger Schönbaur Krummau 1927 vzbudil touhu zjistit něco bližšího. Písemné doklady o obchodních záležitostech se k tomuto betlému žádné nezachovaly. Tak alespoň zjistit kdo tento unikát vyrobil. Navštívil jsem proto Státní okresní archiv v Náchodě kde mi byl v badatelském dni zapůjčen k nahlédnutí česko-německý Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství z roku Zde na str. 172 je uvedeno, že sídlo firmy v Českém Krumlově s názvem Kostelní nářadí a paramenty (výroba) mělo majitele Schönbauer A. a ještě dva zřejmé podílníky. Franz Kirkinger měl ještě firmu Malíři a natěrači (str. 173) a Julius Tschunko, Domoradice měl firmu Rámy (str. 174). Při bádání bylo zjištěno, že ve většině farních kostelů v obcích kolem Broumova (o některých se rovněž zmiňuje dr. Vaclík ve své publikaci) jsou ještě betlémy, které se však nyní již nevystavují. Koncem 80. a začátkem 90. let minulého století se konal několikanásobný nájezd zlodějů na většinou těchto kostelů a tak v nenávratnu zmizela podstatná část mobiliáře. Pachatelé nebyli vypátráni a tak se zpět nic nevrátilo. Tato neblahá a trestuhodná činnost nenechavců zasáhla i uskladněné betlémy. Některé chybí zcela a z některých zbyly jen žalostné zbytky. To, co se zachovalo, bylo staženo do prostor kláštera v Broumově. Uložení s dalšími plastikami sakrálního charakteru není vhodné. Podle muzejních požadavků by uložení mělo být v suchých bezprašných místnostech bez slunečního osvětlení v teplotách C a o relativní vlhkosti (RV) %. V současných podmínkách kláštera zde nejsou vhodné prostory a na konzervaci, resp. restaurování, nejsou finanční prostředky.

12 11 Ze svého pohledu mohu říci následující: Z broumovských betlémů jsem chtěl vidět více. Do bádání jsem šel bez nadsázky s nadšením a nezměrnou touhou dopátrat se něčeho dál ve stylu kdy, jak, kdo a za kolik tyto unikátní, vesměs originální, betlémy s figurami 60 až 90 cm vysokými v profesionální řezbě (mnohdy s lazurovou polychromií) vytvořil. Místo toho zklamání, neuspokojení z vykonaného a hlavně zlost na nenechavce, kteří jistě nebyli a nejsou členy našeho družení a kteří ne pro své potěšení i poskytnutí radosti jiným, ale pro peníze ničí a zcizují dědictví šikovnosti našich předků v nevyčíslitelných hodnotách. Na závěr chci vyjádřit tak trochu i moji závist a to směrem k panu dr. Vaclíkovi, kterého si opravdu vážím. Byl totiž asi jeden z posledních, který při svých bádáních navštívil Broumov za účelem zjištění podkladů pro připravovanou publikaci a měl možnost vidět a zdokumentovat betlémy v celé jejich kráse bez zjevných poškození. Posledními obdivovateli byli jistě zloději, překupníci a snad noví majitelé. Končím tuto reportáž s prosbou: Jak dlouho bude ještě tento nežádoucí stav trvat? Za zodpovězenou otázku předem srdečně děkuji. Figury z betlému. První tři fota jsou z klášterního kostela sv. Vojtěcha. Králové jsou z Broumovska. Fotografie autor článku

13 12 Cesta za skvostem slovenského lidového řezbářství Vyobrazení k článku na stránkách 3 až 7.

14 13 Popisná část ke Slovenskému betlému 1. Chlév se sv. rodinou s pohyblivými adorujícími postavami; 2. Bratislavský hrad s mostem a loděmi na Dunaji; 3. Hrad Děvín; 4. Vinobraní v Modré; 5. Bazilika v Saštině národní svatyně Slováků; 6. Katedrála v Trnavě; 7. Lázně Piešťany; 8. Městečko Modra, známé svou keramikou (výroba, vypalovací pec); 9. Katedrála v Nitře (biskupství od r. 880); 10. Trenčínský hrad; 11. Bojnický zámek; 12. Obec Čičmany známá lidovou architekturou, venkovská kuchyně, zpracování lnu; 13. Rajecká Lesná poutní místo s procesím; 14. Město Rajec s řezbářskou, truhlářskou a ševcovskou dílnou; 15. Pasoucí se ovce s pastýřem; 16. Kriváň památná hora a symbol Slovenska; 17. Centrum Žiliny; 18. Oravský hrad; 19. Kysuce a Orava (zemědělské a dřevařské práce typické pro chudou oblast); 20. Banská Bystrica; 21. Těrchovská muzika; 22. Ždiarská svatba (svatebčani s hudbou ve voze); 23. Spišská Kapitula; 24. Kostel sv. Jakuba a radnice v Levoči; 25. Prešovský kostel, socha Neptuna; 26. Košický dóm sv. Alžběty; 27. Bardějov kostel sv. Egidia; 28. Lázně Bardějov dřevěný kostelík ve skanzenu; 29. Život a práce na východním Slovensku Použité obrázky i údaje v článku jsou čerpány z propagačních materiálů včetně CD-ROM zakoupených v Rajecké Lesné.

15 14 Reportáž z cesty do Říma za italskými betlémy VENITE ADOREMUS (Pojďme a klaňme se...) Ing. RADKO WEIGNER Začátkem letošního roku (2. až ) zorganizoval pro zájemce o betlémy, historii a kulturní památky pan Ing. Václav Procházka z pobočky našeho sdružení Ústí nad Orlicí společně s panem Ing. Františkem Kolínem, členem Spolku českých betlémářů z Prahy, zájezd do Itálie, o kterém pojednává následující článek. Celá expedice započala v odpoledních hodinách druhý den po oslavě příchodu Nového roku na autobusovém nádraží v Ústí nad Orlicí. Po zastávce v Praze, kde přistoupili další účastnící, již následoval dlouhý, předlouhý, přesun přes Německo a severní Itálii. A protože se jelo nonstop, mohli jsme v průběhu cesty vychutnávat z počátku šednoucí oblohu, postupně přecházející v černou hlubokou noc, ve které se dala tušit krajina kolem cesty se linoucí jen podle mnoha světel, někde hustě se shlukujících do bizardních tvarů, připomínajících šperky navlečené na řetízky, vytvořené z lamp lemujících místní silnice, zdálky připomínající světelné korálky hvězd. Kontury horizontu krajiny byly ohraničeny antracitem Alp postupně přecházejících v Dolomity na jejichž úbočích tu a tam polehávaly někdy až několik desítek metrů dlouhé komety, které nám svojí přítomností připomínaly pomalu odcházející dny oslav příchodu Spasitele, oslav Narození, vánoce. S přibývajícím rozbřeskem dne se krajina postupně měnila v zaoblenou pahorkatinu lemovanou množstvím cypřišů a pinií, prokládanou výraznou architekturou kamenných venkovských obydlí, bez střech, tak typickou pro středomoří. Assisi V pozdních dopoledních hodinách jsme téměř po dvaceti hodinách cestování dorazili do prvního místa našeho putování, do sluncem prozářeného Assisi, symbolicky do místa, kde se narodil roku 1181 nebo 1182 jako syn zámožného kupce se suknem Pietra Bernadone a jeho manželky Piky, která pocházela ze šlechtického rodu, pravděpodobně z Provensálska, syn, jemuž dala matka jméno Giovanni Jan, podle Jana Křtitele. Dnes již není známo, kdy a proč bylo Plastika Dobrý pastýř (4. stol.) Výjevy ze sicilských betlémů (rovněž na str. 15)

16 15 toto jméno nahrazeno jménem František. Existují tři hypotézy: první souvisejí s otcem, který když se vrátil z cest po Francii, dal synovi přezdívku Francesco, z obdivu a náklonnosti k této krajině; druhá verze uvádí, že si dal toto jméno sám František jako poctu své matce; případně šlo o přezdívku, kterou získal již v mládí pro nadšení a pochopitelnou znalost francouzštiny od matky. Myslím, že v dnešní době již existuje množství literatury, která případné zájemce o život a dílo tohoto světce a duchovního strůjce první slavnosti Narození v Grécciu v roce 1223, podrobně provede jeho životem. Vraťme se tedy na začátek našeho putování, do Assisi. Toto město leží asi 14 km jihovýchodně od Perugie, na umělých terasách na úpatí Monte Subasio. Díky sv. Františkovi a sv. Kláře je jedním z nejvýznamnějších poutních míst v Itálii. Dosud si svým urbanistickým řešením a kamennou architekturou až pětipodlažních řadových domů, zakončených prejzovými střechami, v jejichž zahradách se pnou cypřiše a tu a tam pinie, zachovalo středověký ráz s řadou významných uměleckých památek. Původně sídlo Umbrů, se stalo římským municipiem s názvem Assisium. Biskup Rufinus, podle tradice, christianizoval město roku 238 po Kristu. Roku 1197 byl ve městě pokřtěn budoucí císař Fridrich II. V roce 1316 Assisi rozšířilo své městské hradby, do nichž zahrnulo i konvent a baziliku sv. Františka, benediktinský konvent sv. Petra a městskou čtvrť Borgo Aretino. Úpadek Assisi započal po morové ráně roku Ve snaze zabezpečit vojensky panství Církevního státu nad Assisi nechal kardinál Aegidius Albornoz postavit roku 1367 na troskách bývalého císařského hradu pevnost Rocca Maggiore. Za pontifikátu Pia II Piccolominiho ( ) se město stává definitivně součástí Církevního státu Na severozápadním konci města, na místě, které do 13. století sloužilo jako popraviště (Colle delľ Inferno tj. Pekelný pahorek), se nachází již zdaleka viditelný komplex kláštera, jehož součástí je Basilica di San Francesco, postavená v letech Bazilika je dvoupatrová, skládá se z horního kostela (Chiesa Superiore) a dolního kostela (Chiesa Inferiore). Zachovala se v téměř původní podobě a patří k nejstarším gotickým stavbám na území Itálie. Po uložení světcových ostatků do dolní baziliky se změnil i název pahorku na Colle el Paradiso (Rajský pahorek). Do dolního kostela se vstupuje renesanční vstupní halou s dvojitým gotickým portálem. Interiér přechodného románsko-gotického slohu má řadu postraních kaplí bohatě vyzdobených malbami. Nad hlavním oltářem jsou alegorické scény z Giottovy školy, symbolizující působení sv. Františka, v příčné lodi vpravo se v kapli sv. Mikuláše nachází slavná Madona s anděly a sv. Františkem od Cimabua. Na zdi podélné chrámové lodi jsou vlevo vynikající fresky ze života sv. Františka, vpravo pak ze života Krista. V kryptě pod chrámem je hrobka sv. Františka, jejíž dnešní podoba pochází z let Na rozdíl od dolního kostela působí horní kostel, který má výraznější gotický ráz, dojmem vzdušnosti a světelné pohody díky prosklení okny pocházejícími z Francie. Na spodní části zdí hlavní, podélné lodi se nachází Giottův cyklus fresek ze života sv. Františka. Bazilika sv. Františka z Assisi je od roku 2000 součástí světového dědictví UNESCO.

17 16 Betlém na náměstí sv. Petra (levá část), Řím Na úrovni horního kostela, naproti vchodu do baziliky se na mírně zvedajícím terénu rozprostřel výjev betlémské scény Narození tvořený figurami v životní velikosti, oblečenými do prostého venkovského obleku. Sv. Rodina je umístěna pod přístřeškem se sedlovou střechou ze dřevěných kůlů a střechy pokryté listy, který připomínal Giotovy fresky ze života Páně. Okolní děj nikterak nenasvědčoval zlomové dějinné události v dějinách lidstva. Pastýři pasou ovečky, ženy se scházejí u studny a celkový ráz scény vyvolává dojem poklidu a štěstí. Další rozsáhlý betlém se nachází přímo v boční pravé kapli a je opatřen v Itálii velmi oblíbenou změnou osvětlení scény, od úplné tmy po postupně se rozjasňující oblohu na horizontu krajiny až po prudké denní osvětlení. Via San Francesco vede na náměstí Piazza del Comune. Zde na místě antického fóra stojí pozoruhodný kostel Santa Maria sopra Minerva, upravený v 16. století z antického chrámu bohyně Minervy (Tempio di Minerva). Na kostel navazuje Palazzo del Capitano del Popolo (13. stol.) s věží Torre del Popolo a na protější straně náměstí Palazzo dei Priori (radnice ze 14. století) s městskou obrazárnou. Nad městem vévodí pevnost Rocca Maggiore, jež dnešní podobu získala až ve století. Na konci 12. století zde jako malý chlapec prožil několik let Fridrich II, pozdější římský císař jehož život je spjat se Zlatou bulou sicilskou. Ve městě je i mnoho dalších památek, které však nelze pojednat do jednoho článku o cestě za italskými betlémy. Jan Pavel II v roce 1982 při své návštěvě Assisi řekl:... nálada, která z Assisi vyzařuje, je prostoupena jedinečnou a průzračnou křesťanskou vírou a vysokými lidskými hodnotami civilizace, které v postavě sv. Františka nacházejí jedinečné spojení. Vatikán Po příjezdu do věčného města Říma a ubytování v Českém poutním domě Velehrad, jsme se individuálně či po skupinách vydali plni touhy po poznání, někteří spíše z touhy po pozdravení pro ně již známých míst, do míst nám nejbližších a z pohledu betlémářů nejvíce obdivovaných nejen z důvodů historických, uměleckých a křesťanských, ale především z touhy po vlastním poznání vatikánského betléma, betléma s postavami v nadživotní velikosti, na náměstí sv. Petra (Piazza San Pietro), které je zakončeno chrámem sv. Petra a pohledem na budovy Vatikánu s jeho nesčetnými uměleckými sbírkami, které jsme měli v nejbližších dnech, ba hodinách navštívit. Osvětlený betlém s postavami sv. Rodiny, adorací Tří králů, po levé straně se scénou ze života prostých lidí, v pravé části pak s výjevem zpodobňujícím dílnu tesaře, doplněn v pozadí obeliskem a ozářeným vánočním stromem, se v klidné majestátnosti okamžiku tyčil před siluetou chrámu sv. Petra. Scéna Narození a adorace se každým rokem, byť zpravidla ve stejné velikosti, na stejném místě, obměňuje, čehož důkazem byly i fotografie betléma na poštovních pohlednicích z dřívějších let. Jesličky v chrámu sv. Petra v okovech v Římě

18 17 Následující den jsme v dopoledních hodinách po více než hodinovém čekání ve frontě zavítali individuálně do vatikánských muzeí. Popisovat byť ta nejznámější, či nejvíce obdivovaná díla ze sbírek vatikánských muzeí je opět nad rámec tohoto pojednání. Originální díla vystavená ve spodním patře Belvederu, zahrnují sochy, mumie, sarkofágy a pohřební artefakty egyptského a asyrského umění. Sbírka etruského a dalších předřímských umění soustřeďuje artefakty z civilizací v Etrurii a Latiu od mladší doby kamenné po 1. století př. Kr. Vatikánská muzea jsou převážně věnována řeckému a římskému umění. V pavilonech Osmibokého nádvoří a v okolních síních jsou umístěny sochařské práce považované za jedny z nejvýznamnějších děl západního umění. Dovoluji si pouze zmínit sochu Laokoonta, kterého vytesali tři umělci z Rhodu a podlahové mozaiky z Otricoliho lázní v Umbrii. Další částí vatikánských muzeí, v Muzeu křesťanských nápisů, je rané křesťanské a středověké umění. Sbírka obsahuje nápisy a sochařské práce z katakomb a raně křesťanských bazilik. Nacházejí se zde převážně reliéfy zdobící sarkofágy, mezi jinými i reliéf Narození, s jeslemi a dítětem zabaleným v zavinovačce obklopeným biblickými zvířaty. Nejznámějším a nejúžasnějším dílem je volně stojící socha Dobrého pastýře ze 4. století. Zaujme hlavně způsobem, jakým se v ní spojují biblické příběhy s pohanskou mytologií. Idealizovaná pastorální postava se tak stala samotným Kristem. První dvě síně pinakotéky jsou věnovány pozdně středověkému umění, hlavně deskovým malbám temperami, které sloužily jako oltářní obrazy. V následujících sálech se nachází mnoho významných prací renesančních mistrů, nepředstavitelné krásy a hodnoty, znázorňujících Narození Páně v nesčetném počtu vyobrazení, od těch největších a nejslavnějších umělců své doby. Ke skvostům malířských děl 15. století patří Pietá od Benátčana Giovanniho Belliniho a nedokončený sv. Jeroným od Leonarda da Vinciho. V Galerii tapiserií visí gobelíny utkané v Bruselu podle návrhů Raffaelových žáků. Galerie map je pomalována freskami map středověké říše a Itálie ze 16. století. V Síni tajemství víry v komnatách Borgiů jsou nádherné lunety, mezi nimi i Klanění tří králů od Pinturicchia a jeho žáků z 90. let 15. století. Kontrast s Michelangelovým stropem v Sixtinské kapli (začal zde pracovat v roce 1508) už stěží může být větší. Poslední soud, považovaný za mistrovské dílo, jež dokazuje Michelangelovu uměleckou vyzrálost, se nachází na stěně za oltářem. Kvůli fresce, kterou si objednal papež Pavel III. Farnese, vzalo za své několik starších nástěnných maleb (Narození Krista a Nalezení Mojžíše) a dvě okna nad oltářem. Nová zeď byla nakloněna směrem dovnitř, aby se na ní neusazoval prach. Michelangelo pracoval na fresce bez cizí pomoci sedm let až do jejího dokončení v roce Klenbu Sixtinské kaple vymaloval Michelangelo freskami pro papeže Julia II. v letech Ústřední část, zachycující stvoření světa (GENESIS) a prvotní hřích, obklopují výjevy ze Starého a Nového zákona, kromě Sibyl, které prý předpovídaly příchod Ježíše Krista. Sbírku soudobého umění slavnostně otevřel papež Pavel VI. v roce Je umístěna v komnatách Borgiů a obsahuje přes 800 exponátů od autorů ze všech koutů světa, které muzeu věnovali sběratelé nebo dokonce sami tvůrci. V odpoledních hodinách jsme navštívili tzv. Popelářský betlém, pracovníků technických služeb města Říma, který se nachází trvale v přízemním objektu ve dvorním traktu obytných domů zhruba na půl cesty mezi Českým poutním domem a náměstím Sv. Petra. Tento betlém je vytvořen jako trvalé dílo ve tvaru písmene U, znázorňující na celé ploše vyvýšené konstrukce město Betlém se svými typickými dvoupodlažními domky s rovnou střechou ve stylu středomořské architektury. Tvůrci díla použili k vytvoření scény plastové, běžně v obchodech dostupné figurky, které včlenili do městské zástavby ukončené horizontem oblohy, která se i zde postupně stmívá a následně prosvěcuje v iluzi denního světla. Scéna je oživena množstvím vodních akvaduktů a mnoha dílnami v otevřených dveřích domků, umožňující při postavení diváka uprostřed vnitřního dioráma, iluzivní představu přímé účasti s následným prožitkem Narození Ježíše Krista. V další chvíli nás očekával velký, nezapomenutelný vnitřní prožitek při návštěvě Bazilky sv. Petra, svatyně, jejíž historie začíná ve 2. století po Kr. Současnou podobu však založil v roce 1506 papež Julius II. Její výstavba od položení základního kamene trvala více než století. Mezi nejkrásnějšími díly v interi-

19 18 éru chrámu je bezesporu Pieta, mramorové sousoší, které Michelangelo dokončil jako 25-letý v roce Pro betlemáře bude jistě zajímavá informace, že bronzová socha sv. Petra ze 13. století je připisována Arnolfu di Gambiovi, autorovi snad prvního figurálního ztvárnění postav Sv. Rodiny, osla s volkem a mudrců. Popis mnoha dalších zajímavostí interiéru chrámu by byl mnohem delší a proto se již omezím pouze na stručný popis betléma. Jedná se o figury téměř v životní velikosti, znázorňující adoraci mudrců u betlémského chléva. Celá scéna je pojednána vysoce profesionálně, dioráma je ukončeno krajinou, na jejímž horizontu se opět střídá denní osvětlení se zářícími hvězdami uprostřed hluboké noci. Řím muzeum betlémů Následoval dvojitý přesun na náměstí PIAZZA VENEZIA ze kterého jsme po odborném výkladu a seznámení s historií místa a okolních památek panem Ing. Kolínem, přešli do kostela Ss Quirico e Giulitta na Via Tor dé Conti (který se nachází po levé straně zhruba na půl cesty mezi PIAZZA VENEZIA a PIAZZA DEL COLOSSEO). V kryptě kostela je trvale umístěno Museo Tipologico del Presese, které založil pan Angelo Stefanucci, zakladatel a první generální sekretář Světové federace betlemářů (UN- FOE-PRAE), se sídlem v Římě. Ve vstupním prostoru pod kostelem je prodejna převážně italské betlemářské literatury, na kterou navazuje vlastní muzeum rozdělené skleněnými vitrínami na tři samostatná oddělení, v zádní části opět spojená v jeden celek. V jednotlivých skříních se nachází na skleněných policích betlémy i pouhé solitéry z celého světa. Převažují však betlémy italské provenience z terakoty, v přírodním provedení, polychromované, kašírované textilem i oblékané po způsobu betlémů neapolských. Další větší celek zde zastupují betlémy středo a jihoamerické, z pálené hlíny, polychromované, betlémy skříňkové i stavěcí. Všechny zde vystavované betlémy jsou menších rozměrů, odhadem kolem 6 až 14 cm, převážně bez jakéhokoliv pozadí, diorámy, tak typické pro současné italské betlemáře. Jsou zde i betlémy neapolské, tvořené figurkami s obličeji a vyčnívajícími částmi těla z pálené polychromované hlíny, nebo terakoty, oblékané do skvostných vyšívaných oděvů z látky. Menší množství betlémů nebo betlémských solitérů je dřevěných. Jsou zde zastoupeny i naše betlémy, v prvé řadě betlém od Marie Fišerové-Kvěchové, jako snad jediný betlém papírový. Otevírací doba o vánočních svátcích je denně do 6. ledna od do hodin, od září do konce června ve středu a sobotu, o prázdninách je zavřeno. Tato pro nás nezvyklá otevírací doba možná souvisí s tím, že provozovatelem je ASSOCIAZIONE ITALIANA AMICI DEL PRESE- PIO ( Vstup do muzea je volný. Řím prohlídka města pohledem betlemáře V nastalém soumraku se část účastníků zájezdu rozhodla k večernímu poznávání nesčetných architektonických památek věčného města pod reflektory slavnostního osvětlení. Z PIAZZA VENEZIA, jsme přešli k Fontáně di Trevi, inspirovanou římskými vítěznými oblouky, kterou navrhl Nicola Salvi v roce Pověra říká, že kdo hodí do vody minci pravou rukou přes levé rameno, určitě se do Říma vrátí. Vyzkoušel jsem. Druhý den odpoledne jsem byl zpět u kašny. Funguje to! Pak jsme procházeli úzkými uličkami centrálního města kolem egyptských obelisků, římských sloupů opatřených reliéfy vytvořenými na objednávku donátora, zpravidla císaře, k Pantheonu a dále kolem egyptského obelisku před Santa Marií sopra Minerva, který nese na hřbetě Berniniho mramorový slon, na náměstí PIAZZA NAVONA, kde je největší atrakcí Berniniho Fontana dei Quattro Fiumi (Fontána čtyř řek). Na tomto náměstí, na kterém jsou ještě dvě další fontány, byly i přes plynoucí pozdní večer osvětlené plátěné stánky rozložené po obou stranách náměstí, po jedné straně se střelnicemi, pouťovými atrakcemi a kolotočem, po druhé straně stánky se sladkostmi, plné bonbónů, čokolád, perníků a přemírou dalšího sortimentu pouťových sladkostí. No a mezi těmito stánky se po jedné straně nacházely stánky s policemi plnými plastových betlémových figurek (PASTORI SIMPLICI), které se vyskytují nejen v současných betlémech italských, ale setkali jsme se s nimi i dalších betlemářských oblastech např. Rakouska a Německa a pomalu se začínají objevovat i u nás. Po druhé straně náměstí stály rovněž stánky se sladkostmi, ale i s betlémovými figurkami, ovšem pro mne daleko zajímavějšími, s figurkami z terakoty, bez polychromie, barevné, kašírované,

20 19 oblékané, vždy však tlačené do forem. Pravé italské, neapolské a sicilské zboží (velmi podobné figurkám španělským a francouzským SANTOS, které jsou na rozdíl od těch italských daleko pestřeji polychromovány a v mnoha případech vytvořeny z ruky ), vystavené na dřevěných regálech pěkně nad sebou, nejníže z terakoty nebarvené, pak polychromované, kašírované a úplně nahoře ty největší, oblékané. Úplně dole na prvním, nejširším šteláži bylo vystaveno v různých velikostech terakotové domácí zvířectvo, slepice, kohouti, kozy, ovce apod. Dále zde leželo kuchyňské nádobí, hrnce, kotlíky, vše z pozinkovaného nebo měděného plechu, nádobí z porcelánu. Na dalších poličkách, případně až úplně nahoře pod plachtou, byly naskládány dřevěné jeskyně, dřevěné i plastové stromy, palmy, keře, domy a různá, převážně venkovská lidová stavení ze dřeva a kůry. Okamžitě při prvním pohledu se mi vybavily fotografie z knihy Drahomíry Daňkovské a Stanislava Sloupa PŘÍBRAMSKÉ VÁNOCE, JESLIČ- KY A TVŮRCI BETLÉMŮ nebo Františka Máchy O PŘÍBRAMSKÝCH ŘEZBÁŘÍCH BETLÉMŮ. Po dlouhém obdivování všech typů figurek a krátkém vyprázdnění peněženek jsme pokračovali dalším nekonečným bludištěm uliček k Tibeře a Andělskému hradu, odkud je již možno spatřit osvětlenou Michelangelovu kopuli baziliky sv. Petra. Jesličky v římských chrámech Druhý den nás probouzelo deštivé ráno do dne věnovaného návštěvám římských bazilik, s jejich nepřebernými uměleckými skvosty, díly vytvořenými nejpřednějšími umělci z celé křesťanské západní Evropy. Pochopitelně jsme plni napětí a zvědavostí toužili upřít své zraky na betlémy, které byly jedním z hlavních důvodů naší návštěvy Říma. Naše cesta započala v Santa Croce in Gerusalemme (Sv. Kříž Jeruzalémský), chrámu pod patronací kardinála Miroslava Vlka, primase římskokatolické církve v České republice. Kromě nádherné výzdoby presbyteria a relikvií Sv. Kříže, které přinesla z Jeruzaléma sv. Helena, nás pochopitelně zajímal betlém. Byl postaven volně, bez betlémských kulis, bez stáje, na mense uprostřed evangelijní strany hlavní lodě chrámu. Postavy Sv. Rodiny a Tří králů, mudrců, jsou vysoké snad padesát centimetrů, celé oblečené do bílých rouch se zlatým lemováním. Obličeje a části rukou vně oděvů jsou pravděpodobně provedeny z vosku. Dalším zastavením byly Scala Santa e Sancta Sanctorum (Svaté schody a Svatyně svatých) Ve střední části se nachází 28 Svatých schodů z Jeruzaléma, u bočních stěn vestibulu byly na každé straně vystaveny betlémy v abstraktním pojetí 21. století. Vlevo od vstupních dveří byly postavy stylizovány v obrysech, z kovaných, černě natřených tyčí, bez betlémových kulis. Na pravé straně vestibulu byl betlém tvořen kolmo stavěnými deskami z překližky, rozestavěnými po stranách scény, z nichž vyčnívaly obrysy postav Sv. Rodiny, anděla, snad pastýře? Uprostřed byly z překližek postavených na kratší stranu (působilo to dojmem postavené knihy s rozevřenými listy) vějířovitě rozevřené překližky, vodorovně polychromované pruhy modré, žluté a světle červené barvy. Přejitím komunikace jsme vstoupili do chrámu San Giovanni in Laterno (Sv. Jan v Lateráně). Z historického pohledu se jedná o první římskou křesťanskou baziliku. Betlém, postavený u levé zadní stěny chrámu, byl stylizován do podoby dřevěného chléva pobitého odštěpky tyčoviny s kůrou, na jehož vrcholu spočívala velká hvězda. Figury byly polychromované, oblékané i dřevěné, nestejné velikosti (Tři králové byli snad třetinové velikosti proti Sv. Rodině). Panna Maria klečící, sv. Josef stojící vpravo s lucernou. Ježíšek, na bílé plence uprostřed, ležel na slámě, která vytvářela proud stékající směrem k divákovi. Vpravo od chléva stál stylizovaný stan z něhož vyváděl vodič velblouda, po levé straně byla stáj s ovečkami. Na baziliku navazuje Baptisterium, pocházející z Constantinova období. V jedné z kaplí osmibokého půdorysu byl betlém, postavený jako stylizovaný interiér chléva vystlaný slámou se Sv. Rodinou, s volkem, s oslem a ovcemi. Stáj byla ozářena světlem ve tvaru hvězdy. Následovala návštěva chrámu San Pietro in Vincoli (Sv. Petr v okovech), známý především sochou Michelangelova Mojžíše. Chrám je dvoupodlažní, nenápadná budova, se čtyřmi sloupy s pěti oblouky v čelní stěně fasády vystupujícími nad širokým vstupním schodištěm. Ve střední části před presbytářem, v místě oblouku schodiště do snížené části, je umístěn