Román Poutníci noci 1

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Román Poutníci noci 1"

Transkript

1 D. L. ANDREJEV, A. A. ANDREJEVOVÁ Román Poutníci noci 1 Název románu, nad kterým Daniil Leonidovič Andrejev pracoval od roku 1937, přerušil práci během války a zakončil v roce 1947, znamená následující: my, Rusové, putujeme nocí, která se prostírá nad Ruskem. Děj se odehrává od večera do rána během nocí, plných událostí, které probíhají zároveň na několika místech. Román byl zničen orgány po udání. V Ruském archivu univerzity v Leedsu (RAL, Velká Británie) jsou uloţeny vězeňské poznámky Daniila Andrejeva, mezi nimiţ je první kapitola, rekonstruovaná autorem po paměti ve vězení a ještě tři krátké úryvky. Text Daniila Andrejeva je vydělen kurzívou, převyprávění děje románu napsala A. A. Andrejevová. I. Velká mlhovina Ve tři hodiny v noci se nad kupolí observatoře konečně roztrhla oblaka. V rozšiřující se trhlině zablikaly hvězdy jasně a mrazivě. Město se už dávno vylidnilo. Vše vypadalo čisté: hmota nového vzduchu volného, chladného a neudržitelného jako by vtrhla ze všech světových stran a rozehnala pozemské výpary. Lampy nad bílými silnicemi zářily jako v černém krystalu. V černém, dvouřadém, pevně zapnutém kožichu se zaječím límcem navléknutém na pečlivě zapnutém saku, ale s nepokrytou hlavou širokým krokem jako vždy prošel mladý profesor Adrian Vladimirovič Gorbov z pracovny do kruhového sálu observatoře. Mráz, venku stále silnější, vládnul i zde, v sále, a přítmí pod kupolí přecházelo do naprosté tmy. Sotva bylo možné rozeznat půlkruhové žebroví a galerii, která lemovala sál jako chrámový chór. Na poniklovaných přístrojích a lesklých hranách ležely oddělené kruhy světla z několika lamp, zakrytých stínidly. Bylo možné rozeznat řídící pult, ciferník čtvercových hodin, nejpřesnějších v celém Sovětském svazu a po straně dva stoly, zaplněné atlasy, diapozitivy a katalogy hvězd. Mladý asistent s beranicí shrnutou na šíji pozorně vyběhl Adrianu Vladimiroviči vstříc; v pracovní době byl profesor vždy lakonický a suchý a asistent chtěl uctivým, ale nepodlézavým pohybem dát najevo svoji připravenost a úctu. 1 1 Přeloţeno z: АНДРЕЕВ Д.,, sv. 4, Moskva 2006, s

2 Nebe je jasné, vážně ukázal profesor Gorbov, potřebuji Deltu Vozky W-P Vyšel po železných schůdkách k dalekohledu. Přátelským, téměř laskavým pohybem sklouzla ruka v rukavici po lesklém kovu teleskopu. Profesor se podíval vzhůru a stačil si v sektorovém průzoru, skrz otvor ozářený reflektorem všimnout dvou hvězd čtvrté nebo páté velikosti, nacházející se podle zaměření dalekohledu v souhvězdí Severní koruny. V tu chvíli se ohromné zařízení pohnulo a hvězdy Koruny zmizely. Místo nich se začaly objevovat hvězdy jiné a kupole se spolu s dalekohledem, schůdky a křeslem plynule otáčela ze západu na východ. Kolem se míhaly přístroje, zábradlí na galerii lemující sál, nábytek; světlé kruhy lamp se pomalu pohybovaly vpřed jako jasné galaxie temného a prázdného vesmíru. Vzdálenost byla nalezena. Nyní se ústí přístroje pomalu zdvihalo nahoru, doslova jako mířící zbraň. Výš a výš A nakonec se jícen dalekohledu zastavil a cílil téměř k zenitu. S měřicím přístrojem vedle sebe a s poznámkovým blokem na kolenou se doktor astronomie ponořil do zjišťování souřadnic Delty Vozky. Poprvé je zaměřil před půl rokem na druhém konci obzoru. A kdyby nyní bylo počasí ještě několik dní zamračené, byla by propásnuta vhodná chvíle a bylo by třeba čekat ještě celý rok, aby byly stanoveny elementy paralaxe. Hučení pokračovalo, ale nyní již potichu, spíše jako pískání. Tak bez přestávky pracoval mechanismus dalekohledu, aby stále sledoval vybranou hvězdu na nebeské cestě. Zdálo se, že se spojení dalekohledu se Zemí roztrhlo, jakmile paprsek hvězdy dopadl do jeho čoček a donutil ho nepřekonatelnou silou plynout za sebou. V hlavním městě prvního socialistického státu, v městě se čtyřmi milióny lidí se pouze jeden jediný otáčel spolu s nebeskou klenbou. Slabý paprsek Delty Vozky mu padal do očí a přímo zvonil a sílil každou minutou. Jako by magická nit, pro kterou žádný prostor nic neznamená, spojila dva konce světa. Konce světa, alfu a omegu, hvězdu a člověka; a něco, co vzdáleně připomínalo rozhovor, vznikalo mezi nimi. A ve stejné chvíli, kdy rozum vytrénovaný na obrovských prostorách, přesný, jako tikání hodin, počítal mikrony a radiany, pí a sekundy úhlů, něco jiného v jeho bytosti, jemnějšího a křehčího, hlouběji a hlouběji pronikalo do hvězdného paprsku s [ ] pocitem podobným [ ]. Pomalé poskakování po paprsku dopředu a dozadu ho hned unášelo do hlubin vnějšího, ledového chladu, hned vracelo pod kopuli do soustředěné tmy podobné přítmí chrámu, kde utichla bohoslužba. Každý skok po paprsku byl delší než předchozí; nakonec od rozsahu tohoto skákání srdce prokřehlo a spolehlo se na přesné a jasné ostří rozumu jako na konstrukci z nereznoucí ocele; pozorování bylo u konce; Adrian Vladimirovič se odtrhl od čočky a nepřítomným pohledem přehlédl observatoř. 2

3 V pořádku, děkuji vám, řekl lhostejně a pokoušel se přivyknout očima, aby se správně zadíval na mlčící siluetu u řídícího pultu. Zastavte to zatím. Hučení utichlo. Pouze hodiny dál odměřovaly kapky z proudu času. Profesor zaznamenal do poznámkového bloku získané závěry. Jeho dnešní úkol, ačkoliv byl naléhavý, nebyl rozsáhlý, a on ho vyplnil. Ale teď ho to táhlo, aby se potěšil, dokud nejsou oblaka, pohledem na jeden nebeský objekt, který kdysi zkoumal v Simferopolu i zde na velkolepou, ve světové astronomii proslavenou velkou mlhovinu Andromedy. Už samotná proslulost snižovala čistě vědecký zájem o tento objekt. Kromě toho se profesor práce nad mimogalaktickými mlhovinami vzdal už dávno, neboť se mu jevila jako naprosto nesmyslná: technické vybavení v Sovětském svazu bylo příliš slabé a teoretická, zobecňující práce na základě zahraničního materiálu k ničemu: její výsledky nemohly být stejně publikované. Je to už třetí rok, co se profesor Gorbov odsoudil k měření hvězdných paralaxí. Ale mimogalaktické mlhoviny si ještě pamatoval pamatoval si je jako svoji první lásku a čas od času si dopřával potěšení bezstarostně pozorovat v otočném zrcadle dalekohledu nejvelkolepější z nich. Když asistent, udivený dlouhou pauzou, zdvihl oči k profesorovi, seděl Adrian Vladimirovič na stejném místě, lokty opřený o opěradla křesla a s rukou přikrývající oči. Jeho husté kaštanové vlasy, poněkud dlouhé, se slévaly s přítmím a asistent dokázal pouze rozeznat bledou skvrnu elegantní ruky a podivné čelo s nadočnicovými oblouky plynule vybíhajícími vpřed. V tu chvíli sejmul profesor ruku: na asistenta se zdáli zadívaly chladné šedé oči. Nyní, prosím, M31. Souřadnice stanovte sám. Šifra M31 znamenala velkou mlhovinu Andromedy. To, že tato perla nebe nebyla nazývána svým jménem, i to, že byla skrytá pod suchým spojením dohodnutých čísel, se profesoru líbilo. Od té doby, co uviděl poprvé M31, uběhlo mnoho let. Nyní znal skvěle její rozměry, souřadnice, vzdálenost ve světelných letech, její hmotu, hustotu a zářivost. Ještě dříve, než Američan Hubble dokázal, že tato mlhovina podobně jako Mléčná dráha je další vesmír, on to již tušil, věděl to. A pokaždé, když se před ním [ ] sama otevírala, tento jiný svět, pociťoval takové rozechvění, [ ] že ani jeho ze všech sil pracující rozum nedokázal zachytit tento pocit do sítě svých analytických schémat. To nebylo vzrušení vědce, když se před ním otevírá neprozkoumaná dálka a pobízí ho k novým a novým výzkumům, k mocné víře ve vědecké poznání světa. Už mnoho let leželo centrum jeho života v něčem naprosto jiném a věda se mu hodila jako brána, skrze kterou by vešel do prostoru mnohem smělejších a paradoxnějších myšlenek, ze kterých se točila hlava. 3

4 Čas oddělovalo pravidelné tikání chronometru, stejnoměrné jako kvanty. Asistent hledal souřadnice mlhoviny pro tento den a hodinu ve spletitých tabulkách, podobných těžkým kancelářským knihám Adrian Vladimirovič si opět přikryl rukou oči. Představoval si ponuré moře, olovnaté a rozbouřené, a Andromedu čekající na Persea osvoboditele, hrdinu a ženicha. Stará legenda se pro něho dávno naplnila novým smyslem; zdálo se mu, že roste v jeho srdci, v jeho vědomí, dokonce v jeho krvi Mohutný, dunivý hukot náhle přehlušil odpočítávání času; nebo se snad samotný čas už nedal na nic rozdělit?... To rachotila kola pomalu se točící kupole a dalekohledu. A v hukotu otáčení bylo slyšet obdobu rotace dalekých světů po jejich nezměřitelných oběžných drahách, pohyb hvězdokup, obíhání planet otáčení celé galaxie s jejími malinkými oázami ohňů a jako uhel černými pustými prostory. To se otáčely hvězdy Orionu rudé, jako Belatrix a Betelgeuze, trojhvězdný pás uprostřed, Rigel a Saiph dole. Otáčela se rozmytá, temná oblaka hmoty, promrzlé [ ]. Otáčeli se bílí trpaslíci nemocné hvězdy, kde je hmota natolik zhuštěná, že místo atomů jsou jen oškubaná jádra stlačená do trilionů tun. Otáčely se cefeidy, doslova se smršťující v křečovité bolesti a zase vybuchující takovým plamenem, ve kterém by Slunce zaniklo jako slabá svíčka. Otáčely se elektrony, narážely jeden do druhého, vzájemně se vyrážely ze svých drah a v smrtelné bolesti nepředstavitelně drobných katastrof se měnily v energii. Aniž by sundal ruku z očí, se rty zbledlými bolestí cítil, jak se Osa světové hmoty smršťuje v jediný temný sten nesmyslnější než zvířecí chropot, nesnesitelnější než pláč dítěte. To naříkala Andromeda přikovaná k útesu, trpící [ ] množstvím vůlí. Náhle hukot otáčení utichl a přešel opět do tichého, čarovného pískání a tehdy sňal ruku z bezkrevné tváře a přitiskl se k čočce. Na černém sametu metagalaktických prostorů šikmo, úhlopříčně naklonil nadpřirozený pták v letu své pravé křídlo a spustil levé. Zářil před ním zázrak stvoření spirálovitá mlhovina M31. Zlatá jako Slunce, ale neoslepující, obrovská jako Mléčná dráha, ale celá uchopitelná pohledem, ohromovala představivost právě skutečností, že se jedná o jiný, nekonečně vzdálený vesmír. Bylo možné rozlišit množství hvězd, sotva patrných na jejích krajních namodralých spirálách; a samotnou mlhu zhuštěnou v jejím středu jako zhmotnělé světlo, jako královské centrum. Zdálo se mu, že vnímá harmonii prstenců rotujících kolem tohoto centra, že zachytává radostný chór jejich zrodu a existence. Ale všechno bylo tiché, jen tiše pulsoval [ ] a zdálo se, že je vidět [ ] proměněných světů, probíhající v nekonečné dálce, ale pro Zemi předurčených. 4

5 A ještě dál, na samotných hranicích prostorů, ke kterým zrak dosáhl, daly se sotva rozeznat zářící páry, přímo meduzy, ztuhlé ve vodě temné jako tuž: další tisíce galaxií ubíhající pryč od Mléčné dráhy stále vyšší rychlostí. Rychlostí, která se blížila rychlosti světla, této hraniční veličině, za kterou hmota jako taková už nemůže existovat. Pokud má Hubble pravdu a rychlosti rostou se vzdáleností, pak tyto mlhoviny, viditelné ještě teď, ve skutečnosti neexistují: překročily rychlost světla, vypadly z okruhu trojrozměrného vesmíru a existují v podmínkách, které nelze stanovit podle škály našich souřadnic. Minuty a minuty hleděly oči na Velkou mlhovinu a rozum, který kdysi zkoumal její zákonitosti stejné zákonitosti, které platí pro Zemi nyní mlčel kdesi hluboko: nesměl překážet v nazírání [symbolu]. Když ještě jednou řekl profesor: v pořádku, hučení utichlo a on beze spěchu sešel po spirálovitých schůdcích jeho pohyby byly široké jako vždy, ale tvář vypadala asymetricky. Snad od vrásek kolem rtů, které chránily bolest svíravého utrpení, nebo od strnulých jakoby dvojitých myšlenek, zářících na dně chladných šedých očí. A když přešel svoji jemnou chůzí kolem několika zatemněných lamp, kameněly s každým krokem jeho rysy, jakoby se jedny za druhými uzavíraly těžké kovové dveře. Asistent mu ustoupil z cesty a popřál profesorovi dobrou noc Adrian Vladimirovič se zastavil, pozorně se podíval na nevysoké mladíkovo čelo a stiskl mu ruku. Stisk byl silný, ale jakoby mechanický a profesorova ruka byla ledová. V druhé kapitole románu zaţije archeolog Saša Gorbov při návratu z expedice z Trubčevsku velké ţelezniční neštěstí. Dojde k němu rovněţ v noci a je popsáno nemilosrdně realisticky. Protiklad dvou úvodních kapitol, strašlivé reality, plasticky vyjádřené v této katastrofě s oběťmi na ţivotech, se zaujetím duše a rozumu vesmírem, základními myšlenkami a obrazy stvoření, hned z počátku určuje ideu a patos díla. Román byl věnován ţivotu a sloţitým, někdy aţ mučivým a nereálným duchovním hledáním moskevské inteligence. Příběh se odehrává v roce Jako rámec románu slouţí Moskva, tolik autorem milovaná a hluboko a jemně jím procítěná. Byla popsána velmi realisticky, dokonce s kaţdodenní přesností. V centru románu stojí rodina Gorbovových stařečci otec a matka a jejich tři synové. Dům Gorbovových je samozřejmě domem Dobrovových, ve kterém vyrostl a ţil 5

6 Daniil. Starší Gorbovovi nemají vlastní dějovou linii, oni i celá atmosféra přívětivého a teplého domu Gorbovových (Dobrovových) tvoří část pozadí, na kterém se rozvíjí vyprávění. Nejstarší z bratrů Adrian, který se v románu objevuje jako první, měl svůj vnější prototyp v manţelovi dcery doktora Dobrova Šury, v Alexandrovi Viktoroviči Kovalenském. Podtrhuji: pouze vnější vzhled a psychologický typ byl převzat od Kovalenského. Byl to mimořádný člověk, ale ţádnou ideou smrti a vzkříšení, o níţ bude řeč níţe, nebyl upoután. Ačkoliv i v jeho dílech, zničených v Lubjance, mělo mučivé téma Dobra a Zla své významné místo, a on sám byl ze své povahy mystik. Druzí dva bratři Oleg a Saša jsou projekcí různých stránek osobnosti samotného autora. V dopisech, které mi posílal do lágru z vězení, se objevují fráze Olegova kniha, Olegovy básně, coţ byla šifra pro vzkaz o jeho vlastních básních. Mimochodem hrdinové jeho zničeného románu jsou v dopisech nazýváni staří přátelé. Daniil Leonidovič neměl rád svůj vnější vzhled a oba tyto hrdiny vytvořil rusovlasé a šedooké. Oleg malíř písma a básník má nejblíţe ke svému ţivému vzoru, tentokrát však nikoliv vnějšímu, ale vnitřnímu ; Saša představuje do jisté míry přání autora, který miloval ne- literární světlooké a odváţné lidi. Dům samotný byl autorem přenesen z Malé Levšinské ulice do Čisté ulice. Tam, rovněţ v malém domku, ţili blízcí přátelé Dobrovových Muravjovovi. Ve dvacátých letech se rodina rozdělila: Nikolaj Konstantinovič Muravjov, významný právník 2, s mladší dcerou Taťjanou zůstal v Moskvě. Jeho ţena Jekatěrina Ivanovna se starší dcerou Irinou emigrovala do Francie. Manţel Iriny Nikolajevny Alexandr Alexandrovič Ugrimov byl jedním z organizátorů hnutí Odporu během druhé světové války. Jeho ţena mu byla samozřejmě pomocnicí. Po válce vyslali A. A. Ugrimova z Francie do Sovětského svazu; ţena, malá dcerka a tchyně ho následovaly dobrovolně. Zde byli Irina Nikolajevna a Alexandr Alexandrovič Ugrimov uvězněni v rámci našeho případu, se kterým neměli vůbec nic společného, Je. I. Muravjovovou poslali na Sibiř. Taťjanu Nikolajevnu, která nikam neodjela, rovněţ bezdůvodně uvěznili. Nikolaj Konstantinovič zemřel v roce Smrt ho zřejmě zachránila před zatčením: kdyţ Daniil četl nad rakví mrtvého evangelium, přišli s příkazem k domovní prohlídce. Rakev stála na psacím stole a ti, kteří konali prohlídku, přímo pod ní vytrhávali zásuvky s písemnostmi zesnulého. 2 Byl mu nabídnut post ministra spravedlnosti v Prozatímní vládě, ale odmítl. Byl předsedou Komise pro zkoumání zločinů a narušení práva ze strany členů carského domu a jeho okolí a vlády, které ovšem komise neodhalila. (Zde i dále poznámky A. A. Andrejevové.) 6

7 Saša Gorbov aktivně pomáhá záchraně těch, kteří přeţili havárii, a nakonec se dostává domů. Několik měsíců blaţeného expedičního ţivota na březích řek Děsny a Něrussy zcela mimo realitu zůstalo za ním. Nelze zapomínat, ţe ještě nebylo ani radio v našem dnešním smyslu, radiofikace obcí, i těch větších, se omezovala na černý disk na sloupu s jediným programem. Vyjet z města znamenalo nic se nedozvědět o tom, co se dělo v zemi. Sašu, který se doslova objevil přímo z lesa, zaráţí podivná atmosféra, která vládne v domě. Na jeho hladové dotazování odpovídá jen mlčení nebo částečné odpovědi. Kdyţ potom matka se synem zůstane o samotě, krátce a bez slz mu vyjmenovává rodinné přátele, kteří byli zatčeni nebo zmizeli i s rodinami beze stopy. Seznam je rozsáhlý a tato kapitola se nazývá Martyrolog. Rok 1937 byl rokem řady politických procesů, včetně procesu s právníky. Dobrovovi měli mnoho přátel z těchto kruhů (jeden z bratrů F. A. Dobrova byl právník) a jména, jenţ matka vyslovovala, byla jmény skutečných blízkých přátel, kteří toho roku zahynuli. Ještě jedna novina čeká na Sašu v Moskvě. Má se konat svatba jeho bratra Olega s Irinou Fjodorovnou Glinskou. Tak se na scénu románu dostávají další dvě významné postavy. Bratr a sestra Glinští ţijí v přízemí malého domku na Jakimance. Kromě nich, kteří obývali dva pokoje, ţije v malém bytu ještě jeden soused. (Ve skutečnosti bylo v tomto domku na Jakimance Literární muzeum.) Nepamatuji si Irinino povolání, snad byla překladatelkou. Její profese v románu nehrála ţádnou roli a podstata její postavy spočívá v něčem jiném. Její bratr, Leonid Fjodorovič Glinský, je jednou z klíčových figur. Celou svoji lásku k Indii a ponoření do ruských dějin vloţil autor do portrétu tohoto kabinetního učence, indologa, smrtelně nemocného tuberkulózou. Veškerý jeho stesk po nedosaţitelných cestách do dalekých jiţních zemí nemiloval chlad ani sever se vylil v popisu noci, kdy Leonida Fjodoroviče zachvátí právě tato tesknota plná beznaděje z nemoţnosti někdy spatřit jiţní moře. A v této noci se Leonid Fjodorovič modlil svou modlitbu, plnou neuvěřitelné krásy a hloubky. V této modlitbě nebyly vyslovovány ţádné prosby k Bohu, ale jen vděčnost a jakoby předání celého stvoření do rukou Boţích od stébla trávy aţ po nejvyšší andělské chóry. Vím, ţe někteří lidé si tuto modlitbu přepisovali. 7

8 Indii Daniil Andrejev miloval, Ruskem však ţil. Toto hluboké, vědomé spojení vydalo své plody i v knihách, které napsal ve vězení. S Glinským je spojena jedna ze dvou hlavních linií románu. Shromáţdil kolem sebe skupinu stoupenců, spojených odporem ke všemu, co bylo zemi vnuceno: komunismu, socialismu, ateismu, které vedly k duchovní záhubě národa. V jednom z večerů na mansardě na Jakimance se sejde celá skupina. Přítomnosti souseda se vyhnou tak, ţe mu koupí lístek do Velkého divadla. Saša Gorbov tu je poprvé. Role Iriny Glinské ve skupině mu není jasná: je nevěstou a Olegovou inspirátorkou? V té době uţ ví o úmyslu, kterému má být zasvěcen jejich ţivot: zároveň s uzavřením sňatku, které má proběhnout v chrámu svatého Jana Bojovníka na Jakimance, sloţí oba slib čistoty. Tato myšlenka duchovního manţelství v Sašovi vyvolává sloţité a rozporuplné pocity. Oleg sní o době, kdy duchovně dozraje tak, aby měl právo psát text křesťanské liturgie. Architekt Ţeňa Morgenštern pracuje na projektu Chrámu Slunce Světa na Vrabčích horách (tam, kde postavili novou budovu univerzity). Tento projekt také přinesl. Na stole je rozloţen veliký list čtverečkovaného papíru s obrázkem podivuhodného bílého chrámu, korunovaného kopulí s kříţem obehnaného ohradou z ohromných znějících lyr. Ze všech stran k němu vedou široká bílá schodiště. Dlouho a mlčky se dívají na tento symbol Sjednocení a Světla, a poté rovněţ mlčky kladou všichni na něj své ruce hrstka odsouzených snílků. Vasilij Michejevič Buťagin, starší knihovník a historik; nakolik si mohu vzpomenout, věnoval svoji přednášku ruské historii a ruské současnosti v jejich konkrétních vyjádřeních. Alexej Jurjevič Serpuchovskij ekonom. Jízlivý, plný sarkasmu, elegantní a disciplinovaný jako důstojník, s jasným a přesným uvaţováním, představuje ve svém referátu naprostý krach sovětské ekonomiky a předkládá ekonomické základy ţivota společnosti, která by měla vzniknout v budoucím, svobodném Rusku. Smysl zaloţení a činnosti této skupiny spočívá v naprostém přesvědčení těchto lidí i jejich vůdce, ţe noc nad Ruskem nezvratně skončí úsvitem a tento úsvit odhalí hloubku duchovního hladu národa. Ti, kdo to chápou, musí být připraveni tento hlad uspokojit. Leonid Fjodorovič předkládá svoji teorii střídání epoch v dějinách Ruska. Ve vězeňských přednáškách Daniila Andrejeva se zachoval krátký, velmi zajímavý úryvek. Nevzpomínám si, k jaké části románu se vztahuje, a uvádím ho zde: 8

9 Reprodukce 3 byla velkolepá, podle popisky anglická, vytvořená podle všeho v devadesátých letech, kdy geniální dílo ještě zářilo všemi svými barvami, celou svou strašnou, nelidskou krásou. Zdálo se, že na vzdálených horských vrcholcích ještě neuhasly fialové záblesky prvního dne Stvoření; rychle pohasínaly jeho paprsky na obrovských polámaných křídlech svrženého a nebyla to křídla, ale celá souvězdí a mléčné dráhy, které Vzbouřenec strhl za sebou ve chvíli svého pádu. Ale nejhlubším rysem díla bylo vyjádření pohledu, směřujícího zdola, z popelavě šedé tváře, nahoru; nebylo možné pochopit, jak se umělci podařilo nejenom zobrazit, ale jenom si představit takový výraz. Ponížení, nevyjádřitelné žádným jazykem, bolest absolutní samoty, nenávist, urážka, výčitka a tajná vášnivá láska k tomu, kdo ho svrhl a nesmiřitelné ne! neumlkající nikdy a nikde a beroucí Vítězi smysl vítězství. Vidíte?, promluvil Leonid Fjodorovič po dlouhém mlčení. To je ikona, ale ikona Lucifera. Podstata Glinského teorie, kterou objevil a představil svým stoupencům, spočívá ve střídání červených a modrých epoch v ruských dějinách. Barvy červená a modrá jsou pouze metaforou, ale je jasné, ţe symbolizují: červená epocha převahu materiálních hodnot; modrá převahu duchovních hodnot. Kaţdá historická epocha je dvojvrstvá: převahu má barva vládnoucí části společnosti, ale v kaţdé době je přítomno podzemí opačné barvy. Později, kdyţ dozraje a nashromáţdí dost sil, stane se toto podzemí hlavním, s mocí spojeným zabarvením a do podzemí odcházejí síly a směry, které měly dříve navrch. V průběhu dějin se změna epoch zrychluje a jejich barvy se zvýrazňují. V hluboké historii jakékoliv materiální snaze nechyběl duchovní ozvuk a duchovnost neztrácela spojení se zemí. Je zde myšlena státní struktura, nikoliv asketismus jako takový, to je jev jiného druhu. Ačkoliv velmi často právě asketismus, jakoby oddělený od země, pracoval nikoliv pro osobní spásu, ale pro záchranu světa. Stará historická období můţeme nazvat fialová zčásti modrá, zčásti červená. Čím blíţe k naší době, tím jsou barvy jasnější a určitější. Touto teorií bylo například vysvětlováno nahromadění červených sil děkabristů na konci panování Alexandra I. s jeho modrým zabarvením. A také souvislost blouznivě mystických snů na počátku 20. století a získání moci křiklavě rudými silami, ztělesněnými ve vítězství bolševismu. Při analýze epochy bouřící za okny domu, která není jen prostě 3 Jedná se o obraz Svržený démon od M. A. Vrubela. 9

10 červená, ale která všechny své síly vrhla na zničení jakékoliv světlé duchovnosti, Leonid Fjodorovič uzavírá svoji přednášku krátkou frází: Modré podzemí to jsme my a nám podobní. Účastníci schůzky se rozcházejí domů dříve, neţ se soused vrátí z divadla. Pěšky, přes noční Moskvu jde Alexej Jurjevič Serpuchovskij. Nevzpomínám si, kde bydlel, ale jeho cesta vedla kolem Lubjanky. Město bylo temné, s řídce rozvícenými okny v obytných domech, ale strašný dům na Lubjance zářil všemi svými okny jako vševidoucíma očima to probíhaly noční výslechy ve vyšetřovacích kancelářích. Nikdo ze snílků v přízemí na Jakimance nemá ani tušení, kdo je ve skutečnosti Serpuchovskij. Je ve spojení se zahraniční rozvědkou, člen skutečné protisovětské organizace, účastník plánů na teroristické akty, stále čekající na moţnost aktivně působit z modrého večera se vrací plný hněvu. Nenávidí okolní realitu, nenávidí a pohrdá i těmi, se kterými se před chvílí setkal, za jejich naivitu a bezmoc, za naprostou nezpůsobilost nejen k činům, ale i k vypracování alespoň nějakého plánu na svrţení tyranie. Plný nenávisti a připraven ke skutečným činům jde černým městem a ve skryté, ztichlé ulici se ozývá jasný a smělý klapot podpatků. Serpuchovskij neměl ţádný vzor v Andrejevově okolí. Jednou večer myslím, ţe to bylo v roce 1946 jsme spolu seděli v našem pokoji a hovořili o Poutnících. Daniil vyjádřil svoji nespokojenost s něčím v Glinského skupině, co se týkalo nedostatečného vykreslení Serpuchovského. Dále jsme hovořili o tom, ţe je nemoţné, aby v naší společnosti kromě sovětského stáda ţili pouze snílci. Musejí existovat muţi, lidé připravení k činům a ti uţ naleznou způsob, jak se projevit. Tak se začala rozvíjet románová postava, která sehrála během vyšetřování zvláštní roli. Zatčených v našem případě se na Serpuchovského ptali jako na ţivého člověka: Kde a kdy jste se seznámil s Alexejem Jurjevičem Serpuchovským Není se čemu divit. Nejen, ţe měl Andrejev výjimečně realistický talent a široce vyuţíval okolní lidi jako materiál, ale i jeho intuice byla lecky překvapující. Přibliţně ve stejné době jako my bylo zatčeno několik lidí podobných Glinského skupině. Ţena, se kterou jsem se na Lubjance dostala do stejné cely, nemohla (nebo nechtěla) říci nic přesnějšího. V Mordvinském táboře se stal příběh ještě sloţitější a tragičtější. V průmyslové zóně pracovala (myslím jako mechanička) inteligentní, velmi tichá ţena z Moskvy Naděţda Nikolajevna. Neměla k nám, které jsme se drţely pospolu a věnovaly se ochotnickému 10

11 divadlu, podle všeho ze skromnosti, příliš blízko, ale chodila na všechna představení a chovala se k nám s upřímnou laskavostí a my k ní s velkou úctou. Do lágru přivezli vezeňkyni, také Moskvanku, rovněţ středních let, přátelskou, na svobodě navíc nepřímo spojenou s Malým divadlem. Samozřejmě, ţe se s námi brzy sblíţila a účástnila se také nepřímo na našich představeních a koncertech. Neodvaţuji si rozebírat sloţitý psychologický proces, který probíhal v této duši. Ale po poměrně dlouhé době vyprávěla tato ţena několika z nás kaţdé zvlášť následující příběh. Byla původem šlechtična (její dívčí jméno mělo předloţku von, v táboře měla jiné příjmení) a pracovala v hodnosti majora státní bezpečnosti. Dostala příkaz účastnit se na odhalení antisovětské skupiny, coţ také provedla. Osobně vypátrala a předala vůdce této skupiny manţela Naděţdy Nikolajevny, s níţ se nyní ocitla společně za ostnatým drátem (podstatu jejího případu jsme neznali). Ještě věděla a vyprávěla nám tuto podrobnost: po vynesení rozsudku ochrnuly její oběti nohy a na popravu ho museli nést na nosítkách. A tato skupina se scházela na Jakimance Osobní ţivot prostředního z bratrů, Olega Gorbova, je sloţitý. Jeho nevěstou se stala Irina Glinská. A zcela jiný cit, prostá pozemská vášeň, ho pojí s jinou ţenou, Tatarkou, výtvarnicí Imar Mustambekovou. Nedokáţe se se svou rozdvojeností vyrovnat touţí pracovat na textech liturgie a snaţí se zaloţit svůj ţivot na těch nejvznešenějších základech, na druhou stranu miluje ţenu, která o tom nic neví, a i kdyby věděla, ničemu by nerozuměla. Nadchází poslední noc před podivnou svatbou za chladného jitra. Rodina neví vše, ale hlavní jí je známo: celé je to nešťastné a vratké. Dvě ţeny symbolizují dvě vrstvy: vysoce vznešenou, ale nahánějící strach svatba s Irinou, a druhou, spojenou s Olegovou tragickou zradou svého poslání Imar. Oleg ví, ţe jako symbol tohoto nevěrného a svůdného světa září v okně v horním patře vysokého domu šarlatová lampa znamení, ţe ho Imar očekává. V noci před svatbou ve svém pokoji na Jakimance nespí ani Irina, pochybuje o sobě i o Olegovi, znovu probírá a promýšlí rozhodnutí. Nespí ani Olegova matka, která tuší neštěstí. Nespí ani Saša, jenţ se bojí o bratra, a neví, co má vlastně dělat v rodině i v Glinského skupině. Oleg, nemilosrdně hledící do sebe, chápe, ţe Irinu nemiluje, ţe všechno, k čemu se rozhodli, je hříšná, rozumová konstrukce, třebaţe se jim jeví jako vznešená a upřímná snaha k ţivotu plnému světla. Vzpomíná, jak se sblíţili: Velký sál konzervatoře, první provedení Šostakovičovy Páté symfonie. Diriguje Mravinskij. Sblíţilo je porozumění podstaty tohoto 11

12 geniálního díla, toho odporu beze slov vůči okolní agresivní temnotě. Byli společně na tomto koncertu a nyní Oleg chápe, ţe duchovní porozumění dvou lidí během hudebního představení povaţovali oba za lásku. Oleg odchází k Imar. Saša slyší zvuk klapnoucích dveří a jde k matce. Mami, Oleg odešel. Tato kapitola se jmenuje Neštěstí. Chápu, ţe tváří v tvář současnému ţivotu a současným vztahům se můţe mnohé, co jsem vyprávěla, jevit jako přinejmenším tragicky zveličené. Ale byla jiná doba a jinou osobnost vtiskl i autor svému hrdinovi. Pro tyto lidi bylo mimovolné zaujetí událostí a duševní stav činem. Kapitola věnovaná setkání Olega a Imar poslednímu setkání se jmenovala V houštině ; začátek této kapitoly byl rovněţ po paměti zapsán ve vězeňských zápiscích. Uhádl: podle všeho už opravdu ulehla, protože když mu otevírala dveře bytu po jeho opatrném zazvonění, objevila se v pro něho památném bucharském župánku, fialovém se žlutými vlnkami. A když se na něho usmála zpod obočí a natáhla k němu ruku rychlým pohybem, políbil tuto ruku jako vždy. Uhádl i ostatní: pokoj byl už připraven na noc, lampa se šarlatovým cylindrem stála v záhlaví postele, ustlaná, čistá postel byla jen trochu pomuchlaná a na přikrývce ležely dvě knihy: jedna zavřená svazek Majakovského, a druhá otevřená: horká literární novinka, Nepravý Nero od Feuchtwangera. Chceš večeřet? Ne, nechtěl. Vůbec nechtěl nic pomíjivého, žádné starání se. Jak byl rád, že ji zastihl právě takto: bez cizích lidí, bez uměleckého chaosu v pokoji, bez rozhovorů o společných známých, o zemědělské výstavě, o divadle. Zastavila se uprostřed pokoje a hleděla na něho zpod obočí úzkýma tatarskýma očima. Horečnaté přítmí stíralo jediným odstínem její snědou kůži, ostré rty, copy obtočené kolem hlavy a jantarový náhrdelník. Podívala se na něho a jakoby něčemu porozuměla, usmála se ještě jednou dobrosrdečně i ochranitelsky zároveň a odcupitala do hloubi pokoje, k toaletnímu stolku. Kráčela drobnými krůčky, aby ji nespadly střevíčky rozkošné, šarlatové, bez podpatků a pat. Sednul si na otoman a v uvolněné póze si zapálil tlustou cigaretu. 12

13 Zrcadlila se před ním enface, z profilu a zase enface, zastíněná ohromnou kyticí akácií před trojdílným zrcadlem a pomalým pohybem si uvolnila copy, ne příliš dlouhé, ale barvou připomínající černou řeku s měsíčními záblesky. Při jednom setkání nabízí Imar Olegovi, aby jeli do Gruzie: Vţdyť jsi ještě nezaţil jaro v Gruzii Mnoho jsem toho ještě nestačil zaţít, Imar Imar nechápe tragický význam této věty: ponoření do sebe sama, odsouzení se a dozrání k smrtelnému rozsudku. Poslední scéna, která je v románu věnována Olegovi je pokus o sebevraţdu. Oleg se rozhodl oběsit a ničí dopisy, deníky, všechno, co můţe být s kýmkoliv spojeno, nebo by mohlo odhalit hluboké a skryté stránky v jeho duši. Jediné, na co nevztáhne ruku, je sešit s jeho básněmi. Odloţí je a vystoupí na něco, aby mohl připevnit smyčku ke skobě ve stropu. Jeho pohled padne na pokoj, který náhle nepoznává, a na sešit. Tehdy ho zasáhne pochopení, ţe nemusí zbaběle utíkat ze ţivota, ale zničit vlastníma rukama to, co je nevěrné a hříšné v jeho ţivotě a co je vyjádřeno v básních. Hříšné a nevěrné proto, ţe básník, který odsoudil svůj ţivot, musí především odsoudit svoji tvorbu nejhlubší a nejdůleţitější část tohoto ţivota. S pláčem jako nad milovaným dítětem přinášeným v obeť zničí Oleg sešit a zůstává naţivu. Nevypráví o tom nikomu. S Imar se dál neschází. Fabule románu přivádí na scénu další postavu, Veněčku Lestovského, bratrance bratrů Gorbovových. Právě jemu, postavě zčásti záporné zcela záporná postava v románu nevystupuje věnoval autor svůj vnější vzhled, navíc zkarikovaný. Malý, hubený, nehezký (Daniil byl vysoký a krásný), ubohý a zcela chudý. Nevzpomínám si, jaké bylo jeho nudné zaměstnání, kde pobíral mizerný plat; v tomto momentu však dal výpověď, aby se mohl cele oddat podivnému a zločinnému plánu. Ţil v malém pokojíku s holými stěnami v komunálním bytě. Jeho hluboká osobní tragedie spočívala v tom, ţe vášnivě miloval Irinu Glinskou. Samozřejmě, ţe o tom nikdo nevěděl. Zcela si uvědomoval beznaděj, dokonce nepřípustnost tohoto citu, přesto ji neustále sledoval, vţdy a všude, kde se mu to podařilo. Při tomto špehování, zpočátku zcela bezcílném, narazil na řadu setkání a náhod, aţ se postupně dovtípil o existenci skupiny okolo Leonida Fjodorova a Iriny a o smyslu existence této skupiny. Rozpálený Veněčkův mozek, šílený utrpením a vášní, zosnuje plán. Pozval k sobě domů Irinu a předkládá jí ultimatum: buď jedna noc s ním, nebo udá na Lubjanku celou antisovětskou 13

14 skupinu. Irina, plná pohrdání a opovrţení, si uchová sebekontrolu a ţádá vyjmenování všech jmen, která mají být ohlášena. Poté si vymiňuje krátkou lhůtu na rozmyšlenou. Venjamin však během svého špehování neznámo jak nezaregistroval Vasilije Michejeviče Buťagina a Irina si toho všimla. Pozve si Buťagina, krátce mu popíše hrozící nebezpečí a odevzdá mu všechny kompromitující materiály. Buťagin si vše vezme a dokáţe se odpoutat od hrozícího nebezpečí. Toto nebezpečí však nemá uţ ţádný vztah k Lestovskému. Je pozdě. Ţádné kroky ze strany Veněčky uţ nejsou potřeba: úder přišel z jiné strany. Po návratu z práce Leonid Fjodorovič oznamuje sestře, ţe nehlasoval pro trest smrti pro účastníky dalšího falešného politického procesu. Můţe to mít jediný následek: zatčení. Došlo k němu následující noci. V těch letech se v celostátních novinách tiskly podrobné protokoly falzifikovaných soudních zasedání. Ve všech institucích shromaţďovali všechny pracovníky, zavírali dveře a nahlas předčítali tyto protokoly. Potom vystoupil někdo z lidu, samozřejmě předem připravený, a vzrušeně ţádal trest smrti zločincům, jejichţ obvinění a přiznání byla právě přečtena. O tomto návrhu bylo hlasováno pod bdělým dohledem vedoucích schůze. Bylo známo, ţe ten, který nehlasoval pro, platil za svůj čin vlastním ţivotem, a takových bylo velmi málo, jednotlivci. Od noci, ve které byly zrušeny zásnuby Iriny a Olega, uţ uběhla delší doba. Irina přijala rozchod s plným porozuměním. Neočekávaně do jejího ţivota vchází Adrian Gorbov její skutečná láska. Pro něho znamená sblíţení s Irinou nesmírně mnoho, je to světlo a teplo ţenského srdce, které nikdy nepoznal, neochvějná věrnost a porozumnění. Kdyţ si přicházejí pro Leonida Fjodoroviče, je Adrian právě u Iriny a jeho přítomnost jí pomáhá přeţít bratrovu tragédii. To, ţe bratra odvádějí navţdy, o tom není ţádných pochyb, jinak tomu ani nebylo. Skutečnost, ţe při prohlídce nenašli nic, co by odhalovalo příznivce Leonida Fjodoroviče, zachraňuje ostatní. Cela. Strašná cela vnitřního vězení, přeplněná, dusná, s kýblem [parašou] v rohu a s náhubkem na okně. Nekonečné, téměř vţdy noční výslechy. Mezi vězni v cele jsou zcela odlišní lidé je tu pravoslavný kněz i mulla. Tito dva spolu s Glinským beze slov rozumějí jeden druhému a vytvářejí jakoby trojúhelník obrany: popořadě se jeden z nich 14

15 modlí za všechny, kteří se nacházejí v cele. Kdyţ ho vyvolají k výslechu nebo zcela ztrácí sílu, předá pohledem svou modlitební stráţ dalšímu. Nějakou dobu se Leonid Fjodorovič snaţí vyvléknout z obvinění, která jsou mu předhazována, zcela nekonkrétních, neboť případ je třeba sešít pouze z faktu, ţe odmítl hlasovat pro trest smrti. Existovala kapitola věnovaná konfrontaci s jedním z Glinského spolupracovníků, zatčeným před ním. Tato kapitola se jmenovala Zbytky člověka a tímto názvem je řečeno vše. Přichází vyvrcholení celého ţivota této postavy. Na jednom z výslechů odhazuje Leonid všechny vytáčky a začíná hovořit. Nikoliv o své skupině a o lidech v ní neprozradí ani jedno jméno. Ztrnulým vyšetřovatelům i bez jejich dotazů říká vše, co si myslí o sovětské moci, o zničeném Rusku, o zrůdě Stalinovi, o vší té kruté, ozbrojené mašinérii, proti které stojí sám, nemocný a bezbranný. Mluví stále hněvivěji a zapáleněji a více více si uvědomuje, ţe celý jeho ţivot byl proţit právě pro tuto chvíli, proto, aby v mučírně řekl katům a vrahům, ţe jsou kati a vrazi, přisluhovači Zla. V podmínkách sovětské reality musela tato řeč končit popravou, ale v případě Glinského přichází konec jinak: se silným chrlením krve, které začne zde, v kanceláři vyšetřovatele, ho odnášejí do vězeňské nemocnice, kde brzy umírá. Kdyţ se nedočkal Iriny a zřejmě se dozvěděl i o Glinského zatčení, plouţí se Veňa Lestovskij temnou, děsivou Moskvou uţ se zcela zatemnělým rozumem. Sám neví, kam, ke komu a proč běţí. Uprostřed noci se ocitne v komunálním bytě na Vozdviţence, kde se svou matkou ţije Ţeňa Morgenštern, architekt, tvůrce projektu Chrámu Slunce Světa. Na Veňovo zvonění se ve všech dveřích objevují strachem zmrtvělé tváře. Ţeňa není doma. Nesouvislý rozhovor Veni a Morgenšternovy matky jí vyjevuje, v jakém je stavu, a kdyţ vyprovodí nočního hosta, uklidňuje sousedy: Nebojte se, nic se nestalo, jen se jeden Ţeňův známý zbláznil A Veňa se toulá ulicemi s jedinou myšlenkou: ţít uţ dál nemůţe. Probral všechny plány na útěk do zahraničí a uznal, ţe jsou pro něho nereálné. Ale ţít uţ nemůţe. Nemůţe kaţdý den, kaţdou minutu lhát. Nemůţe ţivořit v nesmyslné práci. Nemůţe dál snášet dav jeho zápach, jeho nadávky, šedé, studené tváře a hlavně nesnesitelný tlak, který rozdírá duši. V Moskvě, v Gnězdnikovské ulici stojí nyní Nirenzejův dům ve třicátých letech jedna z nejvyšších budov ve městě. Tehdy byla na jeho ploché střeše kavárna Střecha [Kryša]. Ţeňa vidí jediné východisko: jít do kavárny, dojít ke kraji a vykročit z toho okraje 15

16 přímo do propasti smrti, osvobození. Celou cestu, všechno, co má udělat, promyslel a proţil mnohokrát. V tuto chvíli se rozhoduje, ale podlehne pokušení naposledy podívat a rozloučit se s místem, kde proţil svůj ţivot. Byt, kde ţije s matkou, je v prvním patře. Vejde sem, přistoupí k oknu a loučí se s kaţdým rohem pokoje. Jeho pozornost náhle upoutá jakýsi záblesk; podívá se lépe a pochopí, ţe se to blyští oči jeho matky, která se modlí před ikonou. Modlí se samozřejmě za syna a tento syn nemá právo na sebevraţdu. Takovou ránu matce zasadit nemůţe. Sehnut a shrbený pomalu odchází do prázdných nočních ulic a znovu do románu vstupuje, jako jedna z aktivních postav, ohromná a temná Moskva. Další děj se rozvíjí kolem osoby Adriana Gorbova. Je to druhá románová linie, mystická, o snaze vykonat jediný čin, odedávna nesplnitelný a rouhavý. V první kapitole je astronom, pozorující mlhovinu Andromedy, ještě zcela uzavřený. Uzavřenost a vnější chlad jsou vůbec jeho hlavní rysy. Vnější chlad, pod nímţ se však skrývá jako láva kypící rozum, který zrodí šílený nápad. Mlhovina Andromedy to je kosmický symbol vítězného Dobra. Jako pozemský odraz této harmonie se v jedné z následujících kapitol románu objevuje kytice střemchy, oblak čistých květin, podobná souhvězdí. Tato kytice stojí v Adrianově pokoji u okna hledícího na stěnu protějšího domu. Postupně se odhaluje idea, ovládající Adriana: na Zemi, jak se domnívá, vládne Zlo, které se Kristu nepodařilo porazit. Nesnesitelná bolest vycházející z této myšlenky ho přivedla k naprosto rouhavému nápadu jakoby zopakování Kristova činu: dobrovolné, úsilím vůle vyvolané smrti s následným vzkříšením pro stvoření dokonalého světa, prostého všeho Zla. Kdyţ se o tom dozví Irina Glinská, nemá její hrůza před tímto rouháním a strach o člověka, kterého si zamilovala, hranic. Nemůţe být pochopitelně ani řeči o tom, ţe by ho opustila, to nepřipadá v úvahu milující ţena toto neudělá nikdy. V Adrianově pokoji visí stejná reprodukce Vrubelova Svrženého démona, o které hovořil Leonid Fjodorovič. Irina přijde do domu Gorbovových a sundá ze stěny tento obraz, aby zabránila nečistým silám proudit ke svému symbolu. Do Adrianova šíleného nápadu je zasvěcen ještě jeden člověk Klimentovskij. Těţký, tělnatý, zachmuřený, s černým plnovousem v těch dobách řídký jev. Je to člověk s postavením, zaujímající jakousi významnou pozici v sovětském systému, který celou duší 16

17 nenávidí. Jak se stalo, ţe byl Klimentovskij zasvěcen do Adrianova plánu, si nepamatuji, ale tento plán je náplní jeho ţivota. Klimentovskij vlastní automobil, coţ v těchto letech bylo moţné jen v případě člověka ve velmi vysokém postavení. Má i dům na venkově v nedalekém okolí Moskvy, v místě nazvaném Medvědí jámy. Sem odváţí Adriana, aby vyplnil zamýšlený plán, spolu s Irinou. Irina stačí vše říci Sašovi, kterého prosí, aby tam také přijel, co nejrychleji a pokud moţno nepozorován, a byl připraven pomoci jí zachránit Adriana. Jak, kdy a v čem má spočívat tato pomoc, neví ani ona ani on. V Medvědích jámách ţije zde ubytovaný a zklidněný Veněčka, kterému se Adrian snaţí vrátit zdravý rozum spojením s krajinou a zemí. Noc, završující román, se odehrává nedaleko Moskvy v zapadlé usedlosti, obklopené hustým letním lesem, ve velkém dřevěném domě. Opatrně se sem plíţí Saša Gorbov. Setkává se s poslední románovou postavou: Marinou Muremcovovou, dcerou lesníka, který hlídá tento dům. Marina skryje Sašu v seníku a přináší mu sem po ţebříku jídlo k jeho údivu tvaroh a med, to, co má nejraději. Tato dívka vnáší svoji melodii do sloţité polyfonické tkáně románu. Zcela jasná, otevřená, Sašovi okamţitě důvěřující, plná pokojného přátelství k Adrianovi a Irině a soucitu k šílenci Veňovi, stojí svojí organickou prostotou v jakémsi protikladu, naprosto nevědomém, k mučivě sloţitým portrétům ostatních postav. Kdyţ Daniil Leonidovič začínal s prací na této části románu, poţádal mě jednou o dovolení pouţít některé moje rysy jako prototyp Mariny. Podivila jsem se: podle mého spisovatelé postupují bez otázek: Ano, ale v tomto případě chci dostat Vaše dovolení. (Tehdy jsme si ještě vykali.) Povolení bylo uděleno, ale i dnes se divím: jakými sloţitými alchymistickými, tvůrčími proměnami se z mladičké výtvarnice, Moskvanky, profesorské dcerky zrodila tato lesníkova dcera, tak prostá, vyrovnaná a bezelstná. Rysy Alexandry Filippovny Dobrovové v Irině byly více patrné, ačkoliv také velmi transformované. Achmatovová, kdyţ mluvila o básních rodících se ze smetí, zapomněla na hlavní: nikoliv ze smetí, ale z Bohem daného umělcova pohledu třeba na smetí. 17

18 Ve vězeňských poznámkách se uchoval ještě jeden krátký úryvek z románu, rekonstruovaný autorem po paměti. Nemohu si vzpomenout, ke které části se vztahuje. Z hrdinů samozřejmě k Sašovi, proto ho uvádím zde. on sám by nemohl říci Obrazy, které planuly v jeho vzpomínkách, byly nejen obrazy tichých cest lemovaných lesními stromy, podobnými světle zeleným stožárům, mlčenlivých mýtin, na něž všichni zapomněli kromě čápů. Otevřela se před ním široká krajina podél velké řeky, ovanutá duchem jakési zvláštní volnosti, jímavé a tajemné, kde pomalu plují vory podél křídově bílých skal korunovaných větrnými mlýny, bílými chrámy a starými hřbitovy. Za nimi září otevřená pole, kde tančí vítr nad zlatou pšenicí a staré mohyly porostlé pelyňkem a šedivou lebedou chrání odkaz prastarého práva jako bohatýrský náhrobek. Z těchto mohyl jsou za říčním údolím vidět nedozírné lesy, modré jako dálka oceánu, a v těchto lesích se klikatí malinké, neznámé, křišťálově čisté řeky a spí jezera, kam od dávných dob zalétají labutě a kde nezřídka potkával medvědí stopy; jedním slovem dal se na lyriku. Dále byla mezera nenapsané dvě předposlední kapitoly. Pak následovala závěrečná. Tichý a temný dům. Ze zavřeného pokoje, kde jsou Adrian, Irina (a zdá se, ţe i Saša), jsou slyšet dva hlasy. Nikdo je neruší, slovům nelze porozumět, jen zvuk dvou hlasů, které hovoří jeden s druhým. V závěru noci, před rozbřeskem vychází z pokoje zšedivělý Adrian sám. Loučí se s Irinou, která chápe, ţe je to loučení navţdy, ale Adrian je zachráněn před hříchem. Kdyţ pochopil celou hrůznou propast svého rouhavého úmyslu, odchází tam, kde bude zcela jiným způsobem ţivota vykupovat leţ svého provinění. Marina, ač nic konkrétního neví, vše chápe a hluboce se klaní odcházejícímu Adrianovi. Rovněţ beze slov ona i Saša chápou, ţe jejich ţivoty jsou spojeny tím, co proţili uplynulé noci. Je však člověk, pro kterého Adrianovo zřeknutí se původního úmyslu znamená zhroucení celého ţivota. Klimentovskij se posadí do automobilu a v plné rychlosti najede na mostě do zábradlí a zřítí se do řeky. Uţ se nejedná o pouhý pokus, ale o dokonanou sebevraţdu, jejíţ jediný divák je osamělý rybář, který si za úsvitu vyšel s udicí. Nebe bledne a na něm září a třpytí se vycházející Jitřenka. Noc skončila. 18

19 Tak končil i román Poutníci noci. Pro Daniila začalo deset let, během kterých neviděl ani jednu hvězdu. A já v Mordvinském táboře dostávala v pět hodin ráno v chlebárně chleba pro brigádu, viděla nad sebou stejnou Hvězdu a vzpomínala na Poutníky noci. Stala se pro mě tehdy symbolem Ruska

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

SKRYTÁ MYSTÉRIA VÝCHODNÍCH CHRÁMÙ

SKRYTÁ MYSTÉRIA VÝCHODNÍCH CHRÁMÙ O S H O SKRYTÁ MYSTÉRIA VÝCHODNÍCH CHRÁMÙ Byly doby, kdy chrámy, poutnická místa, nošení značek na čele, uctívání idolů, používání růženců, zaklínadel a kouzel, posvátné texty, rituály a astrologie, víra

Více

přes město ztichlé v zapadajícím slunci, sídlo krásy a nepozemského trvání, cítil se nevolníkem tyranských bohů snu: nemohl totiž žádným způsobem

přes město ztichlé v zapadajícím slunci, sídlo krásy a nepozemského trvání, cítil se nevolníkem tyranských bohů snu: nemohl totiž žádným způsobem Snové putování k neznámému Kadathu Třikrát se Randolphu Carterovi zdálo o podivuhodném městě a třikrát byl stržen pryč, když ještě mlčky vyčkával na vysoké terase nad ním. Zlatě a líbezně planulo v zapadajícím

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

VY_12_INOVACE_115 HVĚZDY

VY_12_INOVACE_115 HVĚZDY VY_12_INOVACE_115 HVĚZDY Pro žáky 6. ročníku Člověk a příroda Zeměpis - Vesmír Září 2012 Mgr. Regina Kokešová Slouží k probírání nového učiva formou - prezentace - práce s textem - doplnění úkolů. Rozvíjí

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Autor: Mgr. Alena Hynčicová Tematický celek: 20. století Cílová skupina: I. ročník SŠ Anotace: Materiál má podobu pracovního listu s úlohami, pomocí nichž se žáci seznámí s osobností J. V. Stalina a jeho

Více

při Církvi bratrské Kladno

při Církvi bratrské Kladno při Církvi bratrské Kladno Rozšířit nabídku a dostupnost sociálně právních sluţeb pro sociálně znevýhodněné občany města Kladna a přilehlého okolí. Péče o celého člověka, o jeho duševní, duchovní a materiální

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible for Children,

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Chválená a velebená budiž bez ustání 3x Též Neposkvrněné početí nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie. Úvod Dn. 1746: Buď veleben, milosrdný Bože, Že ses

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013)

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013) Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty do S T Ř E D U (2. 6. 2013) Sami a spolu nahoru dolu ve zpěvu ptáků v zrcátku mraků

Více

Šiřte poselství lásky

Šiřte poselství lásky Šiřte poselství lásky Promluva Satja Sáí Báby z 25. prosince 1994 Vesmír je ovládán Bohem, Bůh je veden pravdou, pravdě vládnou ušlechtilé bytosti, kdo je ušlechtilý, je Bůh sám. Vtělení božské lásky!

Více

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_140 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

Den, kdy se vesmír navždy změnil...16

Den, kdy se vesmír navždy změnil...16 Obsah Kapitola 1 Za obzor představivosti... 8 Kapitola 2 Den, kdy se vesmír navždy změnil...16 Kapitola 3 Design Země...30 Kapitola 4 Jedinečnost lidí...44 Kapitola 5 Dar rovnováhy...56 Kapitola 6 Proč

Více

MANUÁL INICIACE DO KRISTOVY SÍLY

MANUÁL INICIACE DO KRISTOVY SÍLY MANUÁL INICIACE DO KRISTOVY SÍLY Originál: www.sokaisi.eu Česká verze: http://vzestup.stesticko.cz Zakladatelem tohoto systému je Armand Manuel Ratundu CHRISTIC FORCE Initiation (INICIACE DO KRISTOVY SÍLY

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Srdečně vás všechny vítám na tomto úžasném projektu, po jehož absolvování nebudete věřit, kým jste byla!

Srdečně vás všechny vítám na tomto úžasném projektu, po jehož absolvování nebudete věřit, kým jste byla! Srdečně vás všechny vítám na tomto úžasném projektu, po jehož absolvování nebudete věřit, kým jste byla! CO JE PRO VÁS DŮLEŽITÉ! UVĚDOMIT SI, PROČ JSTE ZDE A CO CHCETE VE SVÉM ŽIVOTĚ ZMĚNIT A NA TOM BUDEME

Více

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce Bible pro děti představuje První Velikonoce Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Janie Forest Upravili: Lyn Doerksen Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2010 Bible for Children,

Více

Karel Čapek BÍLÁ NEMOC (1937)

Karel Čapek BÍLÁ NEMOC (1937) Karel Čapek BÍLÁ NEMOC (1937) Simplified Reading for Czech Learners (Level B1) Simplified Books in Czech, Volume 1 Česká adaptovaná četba, 1. svazek Adaptovali Pavla Macháčková a Milan Ončák Ilustrovala

Více

Spouštěč od Boha JJK

Spouštěč od Boha JJK Spouštěč od Boha JJK Pátý atribut času: M í r Pro zakotvení nového atributu času je nezbytné přečíst tento Spouštěč od Boha vědomě a úplně. Tímto způsobem se dostaneš do souladu s energií ze zdroje existence

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve červen 2009 3. ročník/6. číslo Když kocour není doma... Slovo úvodem Když kocour není doma, myši mají pré.. Ježíš odešel. Oblak Otcovy slávy ho vzal našim

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

Všechny galaxie vysílají určité množství elektromagnetického záření. Některé vyzařují velké množství záření a nazývají se aktivní.

Všechny galaxie vysílají určité množství elektromagnetického záření. Některé vyzařují velké množství záření a nazývají se aktivní. VESMÍR Model velkého třesku předpovídá, že vesmír vznikl explozí před asi 15 miliardami let. To, co dnes pozorujeme, bylo na začátku koncentrováno ve velmi malém objemu, naplněném hmotou o vysoké hustotě

Více

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška

Více

Téma: NERVY V KÝBLU. Téma: JE TO NA TOBĚ (UMÍME SE ROZHODOVAT?) Téma: JE TŘEBA BÝT IN? (aneb CO SE SVÝM VZHLEDEM?)

Téma: NERVY V KÝBLU. Téma: JE TO NA TOBĚ (UMÍME SE ROZHODOVAT?) Téma: JE TŘEBA BÝT IN? (aneb CO SE SVÝM VZHLEDEM?) Téma: NERVY V KÝBLU úvaha na biblický text Filipským 4, 6-7 Jak mi Bůh dal sílu překonat těžkou situaci (strach)? Proč prožíváme strach (úzkost) a jak s tím bojovat? Izaiáš 43, 1-2 1) Strach a obavy jsou

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

SYCENÍ DUŠE CHIJIOKE NWAUCHE. (Konference Kunčice pod Ondřejníkem, říjen 2013)

SYCENÍ DUŠE CHIJIOKE NWAUCHE. (Konference Kunčice pod Ondřejníkem, říjen 2013) SYCENÍ DUŠE CHIJIOKE NWAUCHE (Konference Kunčice pod Ondřejníkem, říjen 2013) Moc se mi líbilo, jak jsi mluvil o sedmi aktivitách duše. O sycení se, o kněžství Já věřím, že je pro mě velmi důležité, abych

Více

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI 1. NEDĚLE PO SV. TROJICI formulář A1 (bohoslužby s večeří Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho

Více

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv.

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv. Znění tohoto textu vychází z díla Knihy veršů tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1995 (ORTEN, Jiří. Knihy veršů. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 301 s. Spisy Jiřího Ortena,

Více

Je někdo z vás nemocen?

Je někdo z vás nemocen? Štěpán Rucki Je někdo z vás nemocen? Křesťanský pohled na zdraví, nemoc a uzdravení Co je to plné zdraví? Je nemoc následkem hříchu? Má nemoc a utrpení smysl? Uzdravení Boží mocí Zázračná uzdravení dnes?

Více

Básně o (v) Sutomiščici. Jaroslav Balvín

Básně o (v) Sutomiščici. Jaroslav Balvín Básně o (v) Sutomiščici Jaroslav Balvín 2008 SUTOMIŠČICA JE KŠTICA Kštica Borových hájů, fíkových stromů a olivovníků Stožárů plachetnic a lodí Sněhobílých starobylých domů A příjemných lidí. Tato kštica

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Velký čtvrtek. Téma. Cíle. Potřeby. 1. Zahajovací modlitba. Poslední večere Kristus miluje své učedníky

Velký čtvrtek. Téma. Cíle. Potřeby. 1. Zahajovací modlitba. Poslední večere Kristus miluje své učedníky Velký čtvrtek Téma Poslední večere Kristus miluje své učedníky Cíle Na konci hodiny by žáci měli být schopni: Vylíčit biblický příběh poslední večeře, ukázat na něm, jak Kristus miloval své učedníky. Popsat,

Více

VY_32_INOVACE_06_III./20._SOUHVĚZDÍ

VY_32_INOVACE_06_III./20._SOUHVĚZDÍ VY_32_INOVACE_06_III./20._SOUHVĚZDÍ Severní obloha Jižní obloha Souhvězdí kolem severního pólu Jarní souhvězdí Letní souhvězdí Podzimní souhvězdí Zimní souhvězdí zápis Souhvězdí Severní hvězdná obloha

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

VESMÍR Hvězdy. Životní cyklus hvězdy

VESMÍR Hvězdy. Životní cyklus hvězdy VESMÍR Hvězdy Pracovní list HEUREKA! aneb podpora badatelských aktivit žáků ZŠ v přírodovědných předmětech ASTRONOMIE Úloha 1. Ze života hvězdy. Úloha 1a. Očísluj jednotlivé fáze vývoje hvězdy. Následně

Více

Jiří Wolker Balada o očích topičových Jméno autora: Mgr. Bohuslava Svobodová

Jiří Wolker Balada o očích topičových Jméno autora: Mgr. Bohuslava Svobodová VY_32_INOVACE_CJL_53 Jiří Wolker Balada o očích topičových Jméno autora: Mgr. Bohuslava Svobodová Období vytvoření: duben 2013 Ročník: 3., popř. 4. (opakování) Tematická oblast: Čtenářská gramotnost absolventa

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Teplé a hlavně stálé počasí letos v létě většinou poněkud chybělo. Léto si asi mnozí

Teplé a hlavně stálé počasí letos v létě většinou poněkud chybělo. Léto si asi mnozí Č. 25 LÉTO 2011 Úvodem.. Léto 2011 bylo zajímavé a opět odlišné od ostatních. Bohužel počasí letně moc nevypadalo a připraveny byly nejprve deště a značná nestálost počasí. Za zmínku stojí ale konec léta,

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Eta Carinae. Eta Carinae. Mlhovina koňské hlavy. Vypracoval student Petr Hofmann 8.3.2004 z GChD jako seminární práci z astron. semináře.

Eta Carinae. Eta Carinae. Mlhovina koňské hlavy. Vypracoval student Petr Hofmann 8.3.2004 z GChD jako seminární práci z astron. semináře. Eta Carinae Vzdálenost od Země: 9000 ly V centru je stejnojmenná hvězda 150-krát větší a 4-milionkrát jasnější než Slunce. Do poloviny 19. století byla druhou nejjasnější hvězdou na obloze. Roku 1841 uvolnila

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Volnomyslné přírodní deníky

Volnomyslné přírodní deníky Volnomyslné přírodní deníky Karolína Tauberová 3. místo Próza do 23 let 1. 7. Dokud si vítr hraje s mými vlasy, kapky deště dopadají na tvář a slunce rozjasňuje oči, září mi úsměv na rtech a já cítím,

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

Karel Hynek Mácha. Život a dílo

Karel Hynek Mácha. Život a dílo Karel Hynek Mácha Život a dílo Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha 6. listopadu 1836 Litoměřice) jeden z největších českých básníků, ve své době nepochopen představitel romantismu a zakladatel

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto !" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@

Více

GENERACE PROKLETÝCH FRANCOUZSKÝCH BÁSNÍKŮ

GENERACE PROKLETÝCH FRANCOUZSKÝCH BÁSNÍKŮ GENERACE PROKLETÝCH FRANCOUZSKÝCH BÁSNÍKŮ MODERNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ AUTOR Mgr. Jana Tichá DATUM VYTVOŘENÍ 10. 9. 2012 ROČNÍK TEMATICKÁ OBLAST PŘEDMĚT KLÍČOVÁ SLOVA ANOTACE METODICKÉ

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Jak mluvit s nejmenšími o Bohu?

Jak mluvit s nejmenšími o Bohu? Jak mluvit s nejmenšími o Bohu? Rada č. 1 Pracujme především na sobě, dítě je spolehlivé zrcadlo. Víra dítěte roste jeho účastí na víře rodičů. Malé děti se učí jednoduchým napodobováním a dítě důvěřuje.

Více

Asertivita 5.5 ASERTIVNÍ PRÁVA

Asertivita 5.5 ASERTIVNÍ PRÁVA 5.5 ASERTIVNÍ PRÁVA Kaţdý má právo mít a vyjádřit své vlastní názory, jeţ se mohou lišit od ostatních lidí. Má právo být vyslechnut a brán váţně. Můţe s námi nesouhlasit. Má právo vyjádřit hněv, přiznat

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících.

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. OBSAH MODLITEB I. Krátké modlitby 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. 4. Modlitba pro nevěřící při Varování I. 5. Modlitba pro nevěřící při Varování

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Ježíš. On vysvobodí lidi od hříchů. Josef udělal, jak mu řekl anděl, a ještě téhož dne si vzal Pannu Marii za ženu.

Ježíš. On vysvobodí lidi od hříchů. Josef udělal, jak mu řekl anděl, a ještě téhož dne si vzal Pannu Marii za ženu. NAROZENÍ PÁNĚ Ježíšovo narození byla největší událost lidských dějin. Tehdy si však této události všimlo jen několik málo lidí. Pastýři přišli k jeskyni jenom proto, že je tam poslal anděl. Přišli také

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POEZIE PROLETÁŘSKÁ POEZIE

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POEZIE PROLETÁŘSKÁ POEZIE ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POEZIE PROLETÁŘSKÁ POEZIE AUTOR Mgr. Jana Tichá DATUM VYTVOŘENÍ 8. 9. 2012 ROČNÍK TEMATICKÁ OBLAST PŘEDMĚT KLÍČOVÁ SLOVA ANOTACE METODICKÉ POKYNY 4. ročník Český jazyk a literatura Literární

Více

Venuše druhá planeta sluneční soustavy

Venuše druhá planeta sluneční soustavy Venuše druhá planeta sluneční soustavy Planeta Venuše je druhá v pořadí vzdáleností od Slunce (střední vzdálenost 108 milionů kilometrů neboli 0,72 AU) a zároveň je naším nejbližším planetárním sousedem.

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění

řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění téma měsíce řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění Svíčky a kadidlo. Dvě věci, bez kterých si pravoslavný kostel snad ani nelze představit. Obě věci se vyrábějí už po staletí stejným

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Pořadové číslo projektu: cz.1.07/1.4.00/21.1936 č. šablony: III/2 č.sady: 6 Ověřeno ve výuce: 13.1.2012 Třída: 3 Datum:28.12. 2011 1 Sluneční soustava Vzdělávací

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Kamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí,

Kamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí, Kamila Krátká z 8.A píše poezii a v letošním roce získala za přednes básně Klec a klíč na regionální recitační soutěži Dětská scéna 2013 ocenění za autorský přínos. Ukázky z její tvorby zveřejňujeme v

Více

Foliáš z Fornostu. Toulky

Foliáš z Fornostu. Toulky Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý

Více

Bojovníci za pravdu. Někdo musí něco udělat, a to dnes!

Bojovníci za pravdu. Někdo musí něco udělat, a to dnes! Bojovníci za pravdu Těžko říct, co se člověku táhne hlavou, když dospívá. Svět na něj doráží, nutí ho do pochodu, za dávnými příběhy pohádek a dobra ukazuje jen rozšklebenou tvář a výsměch. Všechno se

Více

Nejlépe živá, je také možné pustit písničku z archivu Proglasu.

Nejlépe živá, je také možné pustit písničku z archivu Proglasu. Znělka Úvod (Pouští moderátor) Milí přátelé, dnes se s vámi bude modlit rodina X.Y., a to: Každý přítomný se představí (stačí křestní jméno). Začněme znamením kříže ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Více

Karel Hynek Mácha Večer na Bezdězu

Karel Hynek Mácha Večer na Bezdězu Karel Hynek Mácha Večer na Bezdězu Znění tohoto textu vychází z díla Romány a povídky tak, jak bylo vydáno v nakladatelství Laichter v roce 1906 (MÁCHA, Karel Hynek. Romány a povídky. K vydání upravil

Více

Téma: žák se seznamuje s textem (úryvkem), rozumí textu, odpovídá na otázky týkající se

Téma: žák se seznamuje s textem (úryvkem), rozumí textu, odpovídá na otázky týkající se VY_12_INOVACE_číslo přílohy 1_ČJ_5B_04 Úvodní část seznámení s cílem hodiny (seznámení s knihou Tajná sedma a úryvkem z této knihy) Hlavní část čtení textu s porozuměním, následné zpracování otázek Závěrečná

Více

VY_32_INOVACE_FY.19 VESMÍR

VY_32_INOVACE_FY.19 VESMÍR VY_32_INOVACE_FY.19 VESMÍR Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Kalous Základní a mateřská škola Bělá nad Radbuzou, 2011 Vesmír je souhrnné označení veškeré hmoty, energie

Více

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším Kapitola 3 Na farmě vzdálené třicet kilometrů severně od údolí Pastvin draků se Larisa postavila a setřela si pot z čela. Naklonila košík, který držela v ruce, a podívala se na červeňoučké jahody, jež

Více

DAVID KOPECKÝ 1963 2009

DAVID KOPECKÝ 1963 2009 DAVID KOPECKÝ 1963 2009 Velkorysý i puntičkář, chladnokrevný i panikář, racionální i mystik, vzpíral se jakékoliv definici 1, tak popsala Bára Kopecká svého muže, architekta Davida Kopeckého v závěrečné

Více

Růženec světla - Pán Ježíš řekl: "Já jsem Světlo světa." - Věřím v Boha...

Růženec světla - Pán Ježíš řekl: Já jsem Světlo světa. - Věřím v Boha... Růženec světla - Pán Ježíš řekl: "Já jsem Světlo světa." - Věřím v Boha... Zdráva buď, nebes Královno, - Maria, přesvatá Panno. S andělem tebe zdravíme, - růžencem svatým slavíme. Ó, Matko Páně přemilá,

Více

1. píseň: Ž 1. 1. čtení: Jb 4,2-8. 2. píseň: 176 někdo mě vede za ruku. 2. čtení: Lk 17,11-19. Kázání:

1. píseň: Ž 1. 1. čtení: Jb 4,2-8. 2. píseň: 176 někdo mě vede za ruku. 2. čtení: Lk 17,11-19. Kázání: Milí bratři a milé sestry, vítám vás na dnešním shromáždění a zdravím vás tak jak je v církvi zvykem: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista. Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech

Více

Rychlost světla. Kapitola 2

Rychlost světla. Kapitola 2 Kapitola 2 Rychlost světla Michael Faraday, syn yorkshirského kováře, se narodil v jižním Londýně roku 1791. Byl samoukem, který školu opustil ve čtrnácti, aby se stal učněm u knihaře. Zajistit si vstup

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 3) Borovského Ţáky

Více

Josefína Ukázková. Křestní jméno: Josefína Datum narození: 16.6.1975 CESTY ŽIVOTA. Milá Josefíno.

Josefína Ukázková. Křestní jméno: Josefína Datum narození: 16.6.1975 CESTY ŽIVOTA. Milá Josefíno. Josefína Ukázková Křestní jméno: Josefína Datum narození: 16.6.1975 CESTY ŽIVOTA Milá Josefíno. Výše jsou pro Vás vyloženy všechny karty, které Vám utvářejí Vaše cesty v nejbližší budoucnosti. Je potřeba

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

Opravdu pošle dobrý Bůh lidi do pekla? - I

Opravdu pošle dobrý Bůh lidi do pekla? - I kázání Poděbrady, 7.7.2013 Opravdu pošle dobrý Bůh lidi do pekla? - I Úvod Když jsme v červnu uzavírali pohled na události, o kterých Bible píše, že jsou budoucností ještě i pro nás, tak to byl pohled

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Světlo pro člověka. 1. část Boží slovo

Světlo pro člověka. 1. část Boží slovo Světlo pro člověka 1. část Boží slovo Úvodní slovo Gn 1,1-2 Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. Gn 1,1-2 Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch

Více

KAREL HYNEK MÁCHA BÁSNĚ PŘÍLEŽITOSTNÉ 1

KAREL HYNEK MÁCHA BÁSNĚ PŘÍLEŽITOSTNÉ 1 KAREL HYNEK MÁCHA BÁSNĚ PŘÍLEŽITOSTNÉ 1 Na příchod krále Slunce zapadlo u věčnosti moře; Na jeho mohylách ţertvy se pálí V růţovém ohni od hory ku hoře. Hluboká noc se za sluncem přivalí, Hlubší neţ hrob

Více

VILÉM PLOCEK VÝSTAVA. reprint katalogu 1946

VILÉM PLOCEK VÝSTAVA. reprint katalogu 1946 VILÉM PLOCEK VÝSTAVA reprint katalogu 1946 Booket.cz 2014 Prodejem vystavených prací je pověřen výhradně Topičův salon. Při zakoupení díla je třeva zaplatiti u pokladny výstavy třetinu prodejní ceny, zbytekpři

Více

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování 27. kapitola Uzdravení snu I. Obraz ukřižování 1. Přání, aby s vámi bylo zacházeno nespravedlivě, představuje pokus učinit kompromis, který by spojil útok s nevinou. Kdo však dokáže spojit to, co je naprosto

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více