NADOHLED JARNÍ SL AVNOST V JINAČOVICÍCH SLOVO REDAKC E. Hospůdka na dvoře u Fanky. r egionální zpr avodaj pr o severní Brněnsko

Transkript

1 NADOHLED 2 r egionální zpr avodaj pr o severní Brněnsko ročník I. / květen 201 SLOVO REDAKC E Vážení čtenáři, slavíme 70 let od konce 2. světové války, takže druhé číslo zpravodaje Nadohled je spíše vzpomínkové. Zpovídali jsme několik pamětníků, kterým bylo v době konce války od jednoho do dvaceti let, takže nám tuto dobu každý líčil ze zcela jiného pohledu. Zablácení, ale šťastní jsme se vrátili z fotografování mnoha lidem neznámého úkrytu v Jinačovicích, který si občané vykutali v pětačtyřicátém roce. Jinačovická mateřská škola letos slaví let od svého založení. Zdejší učitelé po celou dobu poctivě vedli školní kroniku, ze které vám přinášíme koláž z úryvků a fotografií. I v tomto čísle najdete rubriku Šárky Ondruškové Kam s dětmi, Psí poradnu Lady Tlučhořové a Dámu v nouzi Petry Jarošové. Věříme, že téma konce války je natolik univerzální, že omluvíte přílišnou jinačovickost tohoto čísla. Snad vám zpříjemní pobyt na jarním slunci při vůni rozkvetlých stromů. Vaše redakce Hospůdka na dvoře u Fanky Letní posezení na venkovském dvoře prapratety Fanky Otevírací doba v květnu PO ČT 1 21 PÁ 1 22 SO NE tel: anicka.dascenzo@gmail.com Jinačovice 109, 4 34 Přepyšný ostatkový pan starosta Kučík! JARNÍ SL AVNOST V JINAČOVICÍCH Foto: Tomáš Kazda Foto: Tomáš Kazda Jinačovice - Letos je to už počtvrté, co ženský a dětský soubor Trnůvka slaví příchod jara a zároveň své založení. Vzpomínám si, jak vypadala naše první slavnost v sále Pohostinství U Střížů. Kroje jsme ještě neměly, zpívat jsme teprve začaly a hlavně jsme se velice styděly. S dětmi jsme nacvičily první taneční pásmo. V ženském sboru bylo tehdy třináct členek, převážně mých kamarádek, které tvrdily, že zpívat opravdu neumí. Návštěvníci slavnosti byli většinou příbuzní, kteří nás chtěli podpořit, anebo nás naopak utvrdit v tom, že to vážně nemá cenu. Že to cenu má, jsme věděly hned, jak se nám přestala třást kolena. Druhý rok se ke slavnosti přidal košt pálenek. Vznikla tak jedinečná dramaturgie, která se udržela dodnes. Přijďte se podívat i vy! Slavnost se koná v temperovaném stanu na jinačovickém sokolském hřišti. Vystoupí Trnůvka, zatancuje FS Lučina Brno a skotské tance se můžete naučit od Zbyňka Pavlise. Těšíme se na vás! Anička Kučerová

2 2 NADOHLED MATEŘSKÁ ŠKOLA V JINAČOVICÍCH SLAVÍ LET OD SVÉHO ZALOŽENÍ Ve spolupráci s paní ředitelkou Hanou Urbanovou jsme připravili vzpomínkové album V rámci akce Děda Mráz byla provedena na mateřské škole besídka, kterou navštívily i matky. Děti byly seznámeny s osobou Dědy Mráze, při čemž studovaly cestu jeho po světě na mapě. Snížení cen Dne došlo k dalšímu snížení cen, to znamená, že při budování socialismu v naší zemi se zlepšuje životní úroveň našeho lidu. Mateřská škola byla založena 1. května 190. První učitelkou byla ustanovena kandidátka učitelky mateřské školky Vlasta Raclová z Brna. Byla slabší tělesné konstrukce a práce s 20 2 neukázněnými dětmi ve stáří 3 roků ji velmi namáhala, takže po čtrnácti dnech onemocněla. 17. března 191 konána veřejná schůze MNV (Nová škola vesnici vesnice škole). Po sebekritice a kritice ředitele školy a obšírné debatě rozšířili jsme své závazky z. prosince 190 ještě o tyto: 1) Odstraníme veškeré vlivy, které narušují vyučování. 2) Učitelka mat. školy Marie Bartošová povede po dobu žňových prací žňový útulek, bude-li o něj zájem. Školní rok Zdravotní prohlídky dětí provedl 2x za rok Dr. Zauf. Podle jeho zjištění je tělesný stav dětí dobrý. Z nakažlivých chorob, které byly velice v okolí rozšířené (spála, žloutenka, neštovice), prodělaly děti pouze plané neštovice. V zimní dobu byl dětem denně podáván rybí tuk. U dětí byla pozorována zvýšená chuť k jídlu, příbytek na váze. Školní rok Závazek ke dni 3. výročí VŘR Ředitelka mateřské školy V. Procházková se zavázala, že na počest XIX. sjezdu VKS a 3. výročí VŘR: 1) Zvýší své úsilí ve výchově socialistického člověka bude učiti děti poznávati sovětskou zemi, vyzdobí vhodně třídu, bude spolupracovat s rodiči ve výchově socialistického člověka, zvýší kontrolu dodržování hygienických návyků vzhledem k rozšířeným v okolí obce infekčním chorobám, bude doplňovati knihy, hračky. Svůj závazek ke dni splnila. Dne zemřel soudruh J. V. Stalin geniální vůdce a učitel národů Sovětského svazu, velký přítel našeho lidu čsl. Dne zemřel velký bojovník a budovatel socialismu v Československu president Klement Gottwald. Školní rok Soudružka učitelka řádně prostudovala nové osnovy pro mateřské školy, vydány MŠ. Podle těchto osnov svědomitě pokračovala ve výchově nového socialistického člověka. Dne před prvním májem a volbami v MR děti poslaly svůj dík všem rodičům a pracujícím za jejich boj o lepší budoucnost, boj o mír na celém světě. Děti v tomto šk. roce byly 2x prohlédnuty zubním lékařem a 2x odborným lékařem. Tělesný stav dětí dle vyjádření lékařky a dle výsledků váhy dětí byl velmi dobrý. Rodiče dětí se dostavili s dětmi k opravě chrupu, k nápravě plochých noh. Dne učitelka zdejší mateřské školy se podrobila očkování proti tetanu a tyfu, které bylo provedeno v celostátním měřítku. V lednu 197 bylo v Jinačovicích založeno JZD, do kterého v měsíci červenci vstoupili všichni zdejší zemědělci. Pochopili význam společného hospodaření pro rozvoj socialistické vesnice. Školní rok Nadílka Dědy Mráze byla provedena samostatně ve škole. (Škola pro infekční žloutenku v obci byla isolována od veřejnosti). Od doby založení školka prošla mnoha změnami. V posledních letech se účastní vzdělávacích projektů, např. Zdravá školka a Technické školky, a nabízí aktivity a kroužky, jako je angličtina, hra na zobcovou flétnu či pohybový kroužek. Přes deset let děti tvoří keramické výrobky, které si mohou vypálit přímo ve školní peci. Školka připravuje 2x ročně setkání se seniory z naší vesnice, každým rokem organizuje Vánoční jarmark a Masopustní karneval. Děti vystupují i na vítání občánků.

3 3 Dne se zúčastnila ředitelka mat. školy soudružka Procházková čestné směny, od 8 do 12 hodin rozvážela kamení na dětském hřišti se děti zúčastnily vítání štafety přátelství a míru, která nesla pozdravy zdejšího kraje do SSSR. Během roku opravovala hračky soudružka učitelka (dle vlastního závazku). Přes prázdniny vyprala panenkám šatečky a doplnila prádelník panenek novými věcmi pozvala soudružka učitelka dvě svazačky z Brna. Děti šly po předem vyznačené trase do lesa a hledaly poklad. To bylo radosti, když děti našly krabici se zlatými čokoládovými dukáty, hlídanou cukrovými hady. I návštěva zoologické zahrady byla zahrnuta do dětských radovánek k MDD. Školní rok Závažné politické události neovlivnily nijak průběh školního roku. Od 1. června 1971 se prováděla generální oprava celé budovy (vnitřně) ZDŠ včetně MŠ. Mateřská škola byla provizorně umístěna v místnosti TJ Jinačovice. Školní rok Prohlubovala jsem výchovu k uvědomělému socialistickému vlastenectví, vychovávala jsem děti k družnosti, ke kolektivismu, k ukázněnosti. Vedla jsem děti k sebeobsluze, při umývání, při jídle, při oblékání, úcty k práci a pracujícím. Marie Bartlová, ředitelka Školní rok Otužování dětí bylo prováděno cvičením při otevřeném okně a na školní zahradě. Po cvičení umývání do půl těla studenou vodou. Také letos navštěvovaly téměř všechny děti předplavecký výcvik v Kuřimi. Pěti dětem se podařilo uplavat metrů. Školní rok V průběhu školního roku jsme s dětmi navštěvovali saunu v Kuřimi. Byl to zcela nový způsob otužování dětí na této Mtš. Před zahájením saunování jsme nechali všechny děti vyšetřit školním lékařem. Saunování velice dobře působilo na zdravotní stav dětí. Nemocnost byla minimální. Rodiče byli spokojeni. Koncem šk. r. 87 byla prováděna příprava na rekonstrukci stávající Mtš. Z tohoto důvodu jsme připravovali spolu s rodiči zahradní prostory pro Mtš v budově TJ Sokol na hřišti, kde jsme příští školní rok zahájili. Školní rok Poslední týden v říjnu nařídil dětský lékař MUDr. Jaroslav Jeroušek uzavření mateřské školy z důvodu velmi nízké teploty ve třídách (pouze 8 stupňů). Celý týden jsme sháněli pracovníky OSP Tišnov, kteří měli před zahájením topné sezóny zapojit kotel ÚT. Nakonec s pomocí rodičů se dílo podařilo. Úryvky z kroniky poskytla Hana Urbanová, ředitelka MŠ Jinačovice Reakce na rozhovor s učitelkou ZŠ z minulého čísla Když dítě nechápe učivo, je to chyba učitele Škola nemá větší vliv na vzdělávání dětí než rodiče. Rodiče ve skutečnosti vzdělávají vlastní děti podstatněji než škola a nesou za jejich vzdělávání zásadní zodpovědnost. Pokud rodiče nerozvíjejí své dítě od narození a pak i dál v průběhu školní docházky, i dobrá škola má jen malou šanci tyto nedostatky kompenzovat. Neúspěchy dětí ve škole se dají vysvětlit na jednoduchých příkladech. Jak může například děti bavit čtení, když technicky nečtou dobře, když zkrátka neumějí pořádně číst? Čtení musí mít dítě zcela zautomatizované, a teprve pak je možné, že ho čtení bude bavit a že se bude prostřednictvím čtení vzdělávat. Aby čtení mohlo být zautomatizované, musí dítě fakticky číst stovky hodin. Ale to není všechno. Jak mohou žáci rozumět textu, jestliže nemají dobré znalosti? Nemůžeme věřit tomu, že stačí bezvadný výklad učitele, na jehož základě všechny děti pochopí učivo. Obvykle je nutné poznatky mnohonásobně zopakovat, a to je dlouhodobá, tvrdá práce nejen ve škole, ale i doma. Hana Urbanová, ředitelka MŠ Jinačovice

4 4 NADOHLED KONEC VÁLK Y OČIMA TEHDE JŠÍCH DĚTÍ PO: Já si pamatuju, že jsem jedla studené brambory a mazala si je sádlem. Jídlo jsme měli, z domu si každý vzal, co měl, ale nesmělo se vařit. Jakmile se někde začalo kouřit, hned se střílelo. Pamětnice paní Kalábová s paní Ondrouškovou a psem Rekem PK: Vzpomínám si, jak jsme mockrát slyšeli, jak to pod Brnem duní. Vždy jsme stáli u nás na schodech a poslouchali. A když se to začalo hodně blížit, s maminkou a několika příbuznými jsme se vydali do lesa k rybníčku (v oboře u Jinačovic, pozn. red.). Rodiče se tak rozhodli, protože tam tekla čistá pitná voda. PO: Já jsem se zrovna narodila, když válka začala, byla jsem malá. Ale vím, že jste tam s rodinou šli, bylo tam hodně lidí. PK: U rybníčku byly nízké smrčky, ze kterých si lidé udělali přístřešky, my jsme měli stan bez podlahy a jednu peřinu, tam jsme spávali na chvojí. Pamatuji si, že jsme na ohni vařívali meltu, ale vždy, jak se z ohně kouřilo, začali nad námi létat Němci. Ale nevím o tom, že by za námi někdy přišli. Když pršelo, byli jsme celí promáčení, plavali jsme na chvojí, nebylo to příjemné, protože byl začátek května, byla ještě zima. Tatínek byl tesař, v kocórovym žlíbku (v oboře u Jinačovic, pozn. red.) postavil boudu s palandou, ale nikdy jsme tam nespali, nevím proč. PO: Já si vzpomínám, že jsem tam spala na voze. Pak jsme si postavili přístřešek ze smrčků. Začalo hodně pršet, tak jsme s maminkou spaly pod deštníkem. Ještě spoustu let tam pak ty přístřešky byly, dokud nezarostly. Pak tam přišli Rumuni, ti tam začali vytvářet zákopy a připravovali se na boj, žádali nás, abychom odešli, že se tam bude střílet. Vrátili jsme se do dědiny, ale po pár dnech jsme zase museli odejít. U rybníčku byli Rumuni a v leséčku nad dědinou byli zakopaní Němci, bylo jasné, že má dojít k boji. PK: To si vzpomínám, jak jsme šli přes Snářoví, bylo nás hodně, jak nad námi svištěly kulky. Zázrakem nikoho netrefily. Opravdu jsme všichni zdraví a živí došli až domů. Naše rodina šla ke Kučerům za nynější hospodou. Byla tam teta a strýc Kučerovi. Vůbec si nevzpomínám, kde jsme spali, ale domnívám se, že v korytech na brambory. Dospělí spali vsedě na schodech, vím, že tam pekli chleba, abychom měli co jíst. Druhý den tam Němci hodili granát, celý dům se sesypal, tetu se strýcem, kteří spali nahoře, to málem zasypalo. Ve sklepě jsme všichni přežili. PK: Tady na zahradách za námi byly tanky, vždy z ničeho nic jeden vyjel, vystřelil, a zase se jel schovat. Jezdily sem a tam, ploty jim rozhodně nebránily v cestě! U tety Fanky (č. p. 109, pozn. red.), měli provizorní nemocnici, prý tam měli strašný nepořádek. Pak to tam při útěku všechno nechali. Jeden den přišli Němci a řekli, že se ze sklepa musíme vystěhovat, že ho chtějí zabrat. My děti jsme plakaly, měly jsme strach, ale Němci nám nabízeli jakési kyselé bonbóny, aby nám dokázali, že nám nechtějí ublížit. Strýc měl ještě jeden sklep v zahradě, tak jim to nabídl za ten sklep v domě. Němci to přijali, takže jsme mohli zůstat. Pak už byl konec války, Brno bylo osvobozené. Lidé, co byli v úkrytech v Boří, šli přes les do Brna. Ale my jsme byli v dědině, museli bychom jít přes leséček, ale tam byl velitel, který se nechtěl s koncem války smířit. Takže jsme zapřáhli krávy a jeli jsme na hory (na Vysočinu, pozn.red.). Ale už v Kuřimi se žádné nálety nekonaly, byl konec války. Jen tady se ještě bojovalo. Bylo mi osm let, už si to tak dobře nepamatuji. Útržky jsou takové, že jsme seděli s dědóškem na voze, hodně pršelo. Dojeli jsme do Drásova, tatínek byl tesař a měl tam nějaké známé kolegy, u nich jsme spali. Konečně jsme se mohli umýt a spát v čistých peřinách, cítili jsme se jako v nebi. Byli jsme tam tak dva dny a pak už jsme jeli domů. Ještě si vzpomínám, že když jsme jeli do Drásova, po cestě do Kuřimi byla spousta mrtvých vojáků, cestou zpátky už byli pohřbení. Když jsme jeli přes Bíló hlinu (pod golfovým hřištěm, pozn. red.), ležel tam jeden mrtvý voják, z hlíny mu koukaly nohy s holínkami. Když jsme se vraceli domů, trčely tam jen bosé nohy. PO: Ano, spousta mrtvých lidí tam bylo, i koňů. Naše rodina zapřáhla krávy a jeli jsme do Hradčan k sestřenici mé maminky. Tam jsme přespali ve stodole na slámě. Druhý den jsme pokračovali v cestě do Tišnovské Nové Vsi, kde bydlel maminčin bratr. V těch lesích za Tišnovem to bylo velmi nebezpečné, protože se tam ukrývali partyzáni. Dospělí se mezi sebou povídali, že v nedalekém mlýně se celé noci svítí, protože se tam partyzáni scházeli. A v nedalekém Ždárci právě bombardovali jednu fabriku. Teta se tam musela jít za každou cenu podívat, no samozřejmě, že tam chytla střepinu. Honem sháněli povoz, my jsme měli krávy, tak ji odvezli k doktorovi. A asi dva dny po bombardování se odevšad rojili němečtí vojáci, koně, utíkali, sami nevěděli kam. Nechali všechno tak, jak bylo, a běželi se schovat do lesů, byli zoufalí. PK: Všichni jsme se šli dívat, jak Rumuni před sebou hnali Němce po návsi, byla tam spousta lidí. Když jsme se vraceli domů, mrtví vojáci po cestách už byli pochovaní. Když jsme přijeli do Jinačovic, byl to smutný pohled. Téměř všechny domy byly rozbité, náš nebyl až v tak hrozném stavu. PO: Nám střechou do pokoje prolítla mina. Ten pokoj nebyl podsklepený, byl tam písek, tak se do něj zavrtala.

5 AK: Jak se k vám Němci chovali? PO: Velice slušně. Když byli u nás, vařili si v naší kuchyni, pořád něco brebentili, ale my jsme jim nerozuměli. Pak už jsme s nimi moc nepřicházeli do styku. Pak jsme se přestěhovali k tatínkově sestře, kde bydlel i jejich otec, na druhou stranu dědiny. Když jsme se vrátili pak domů, všechno nádobí a různé krámy byly všude po baráku i po dvoře, bylo vidět, jak špatně hospodařili. AK: Jako děti jste cítily strach z války? PO: My jsme se do toho narodili, pro nás to bylo asi normální. Pamatuju si střílení a jak tu nad námi přelétávala letadla, byla jich spousta, lítala na Kuřim a bombardovala Tosku. Rodiče měli hrozný strach, hlavně o syny se báli, že si je Němci odvedou do války. PK: Když to všechno skončilo, lidé začali vykopávat vše, co předtím zahrabali na svých zahradách. Jednalo se o hlavně o jídlo. Z Králova Pole sem přijel maminčin bratr a nás, děti bylo nás opravdu hodně příbuzných, odvezl k nim domů. Tak měli rodiče čas to tu dát všechno zase do pořádku. Vzpomínám si, jak jsme šli s paní Procházkovou průvodem, ale jestli jsme šli vítat Beneše, to už si nevzpomínám. PO: Rozbité stodoly zůstaly, jak byly, nejdřív se spravovaly střechy domů, aby do nich nepršelo, pak každý opravoval zbylé, jak se dalo. Spousta lidí zemřelo na polích, když narazili na minu. PK: Museli jsme zase začít chodit do školy, chodili jsme pěšky do Rozdrojovic, než opravili aspoň jednu místnost tady v Jinačovicích. AK: Jak to bylo po válce? Lidé se vraceli k hospodářstvím, která zanedlouho museli odevzdat družstvu Jak to probíhalo? PO: To bylo po padesátém roce, lidé s tím nesouhlasili, byli hodně naštvaní, ale nakonec je všechny zlomili. PK: Když sedláci odmítali, funkcionáři jim předepisovali tak vysoké dodávky, že to sedláci nemohli splnit, takže radši hospodářství odevzdali, jinak by se museli vystěhovat. PO: V Chudčicích jednu rodinu vystěhovali, myslím, že se jmenovali Dupalovi. PK: Ano, to byl veliký sedlák, měl obrovské hospodářství. Oni potřebovali vždycky zlomit ty největší, aby se ti menší pak nebránili. My jsme měli obecní pole, říkávali jsme propachtované. Ale větší sedláci byli zoufalí. Ty dodávky byly opravdu nesplnitelné. Už by nikomu nezbylo na jídlo. PO: Tady všude po okolí bylo hodně sedláků, věnovali tomu celý život, po celé generace, a pak to museli odevzdat, opravdu byli zničení. Ale nás se to netýkalo, my jsme měli propachtované pole jen na naši obživu, nám neměli co vzít. Pěstovali jsme jen brambory, obilí, řepu pro dobytek AK: Co jste za války i po ní jedli? Co byla hlavní potravina? PO: Převážně se vařilo z mouky. Měli jsme obilí, tak se vždy nechalo umlít. Mouka téměř od pondělí do soboty. Koláčky, knedle, vdolky, rýže na sladko, lívance, žemlovku, maso bylo jen v neděli a to jsme museli uhnat na dvoře (smích), protože bylo všechno na lístky, tak to jsme se opravdu nepřejídali. PK: Lístky, ano, 10 dkg na čokoládové cukrovinky a 10 dkg na ty nečokoládové, ale my jsme je jako děti přelstily. Kupovali jsme nečokoládové ledovky, ale uvnitř ledovek byla čokoláda (smích). Ale na lístky bylo všechno, cukr, mouka a tak dále. Ani nevím, jak to ty naše matky dělaly, bylo toho opravdu málo. PO: Byly body i na oblečení. Když se musela koupit látka na povlečení, šetřili jsme body měsíce. PK: Pak už nějaké látky byly na volném trhu, ale na ty byly kilometrové fronty. A byly hodně drahé. Vzpomínky mé pratety, paní Kalábové, a její kamarádky, paní Ondrouškové, jsou sice útržkovité, ale myslím, že stojí za zveřejnění. Zvláště proto, že se odehrály v místech, která důvěrně známe. Zaznamenala Anička Kučerová EXTRAWURST ANEB JAK JSEM PŘEŠEL NA PÁRKY Vypráví pan Urbanec Bydleli jsme v Líšni, maminka odtud pocházela. Když na začátku roku 194 začali Líšeň bombardovat, přesunuli jsme se na Sloupsko. Byla tam jedna mladší holka, které ráda vozila děti v kočárku, vždy si je vyzvedla u rodičů a šla s nimi na procházku. Jednoho dne vzala i mě, byl jsem roční batole. Uprostřed procházky Spojenci na tuto oblast zahájili letecký útok. Ta dívka se vyděsila tak, že nechala kočárek kočárkem a utíkala se schovat do bezpečí. Moje maminka mě zoufalá hledala půl dne. Běhala všude po okolí, až jí neznámí lidé řekli, že Němci mají u sebe nějaké děcko. Vydala se za německou posádkou, a tam spatřila, jak mě veselí vojáci krmí párky. Do té doby jsem byl zvyklý jen na mateřské mléko, takže mi Němci dali objevit něco zcela nového.

6 NA DO HLED JAK PROŽIL VÁLKU PAN BL A ŽE J KŘÍ Ž Z JINAČOVIC Na začátku války jsem začal chodit na Antonínskou na reálku. Školu nám brzy zabrali Němci, tak jsme se stěhovali různě po Brně. Po školách jsme se střídali na směny. V jedné budově byly například tři školy, střídali jsme se na směny: jedna škola vyučovala ráno, druhá odpoledne, třetí měla volno a pak se to posunulo. Hitlerjugend řádila po Brně, pořád jsme si všichni museli dávat dobrý pozor. Často nás napadali, plivali po nás, byli jsme pro ně podřadní Češi. Ani kantoři ve škole to neměli jednoduché byli mezi ně nasazeni udavači, kteří je drželi v šachu. Měli jsme šest hodin Němčiny týdně, ale i předměty, jako je dějepis, přírodopis nebo matematika. Na zpěv jsme měli profesora Tomaštíka, ten byl velký Sokol, to bylo cítit. Učil nás písničky, které nevím, jak mu prošly. Dělnická tělovýchovná jednota a TJ Sokol v Jinačovicích cvičili v tělocvičně, v nynějším sále na OÚ. I přes válku se cvičení podařila udržet, hrávalo se tam i loutkové divadlo. Byl tady pan Hron, ten se hrnul do všeho, co se kde šustlo. Vzpomínám si, jak se po válce chytil výuky sokolských písní. Ale on studoval na německé škole. Zpívali jsme sokolský pochod od Křičky Vzlét sokol jasný od Blaníka, ale on nás to učil jinak. Nikdy o Blaníku neslyšel, tak si z Blaníka udělal blatník. Ve čtyřicátém pátém jsme byli vystěhovaní v lese u rybníčku, ve smrčkách. Přišla tam německá šťára, museli jsme odsud odejít. Mě a dalších asi deset kluků sebrali a vedli nás přes Moravské Knínice do Kuřimi na obrněný vlak. Mysleli si, že patříme k odboji a chtěli nás transportovat na západ. Jenže na nádraží se čekalo dlouho. Němci se tam hrozně opili, tak jsme na nic nečekali a všichni jsme se jim rozprchli. To už jsme se z lesních úkrytů stěhovali zpět do dědiny. My jsme byli u Jindřichů (U Chrápavých, č. p. 9). Dole v údolí měli stodolu, z druhé strany se tam vjíždělo do dvora. Z té stodoly lidé prokopali úkryt asi 30 metrů dlouhý. Byl průchozí. Vpravo i vlevo byly výklenky, ve kterých se spávalo. Bylo nás tam dvaapadesát. Pár dní před tím jsem s rodinou začal kopat úkryt nad nimi, ale průchozí nebyl. Rodina spala ve výklencích a já už jsem se tam nevešel, tak jsem spal na konci chodby. Vchod jsme vždy zabarikádovali kvůli střepinám. Jednou Rusi zasáhli přímo vchod úkrytu, tak nám lidé ze spodního úkrytu pomohli a vzali nás k sobě. V zatáčce na Stráni, kdy byla po válce celá desetiletí skládka, měli Němci postavené protitankové dělo, které bylo nasměrováno na Kníničky. Vždy, když nad Kníničky vyjely ruské tanky, Němci je odtud odráželi. Jeden tank se jim podařilo odstřelit. Z obětí si vzpomínáme na Aničku Dvořáčkovou, byla postřelená, když přecházela mezi úkryty v Boří. Františka Vojtu zastřelili, když přecházel z úkrytu do Jinačovic. O odboji toho víme málo. Z rodiny tušíme, kdo pomáhal, ale nesmělo se o tom mluvit. Můj tatínek byl tesař, měl firmu v Komíně. Tam měl spolupracovníka Haluzu, vím, že tam schovávali partyzána, ale ani o tom se nemluvilo. Nikdo nikomu nic neříkal, strach byl velký. Tady v dědině se scho- Úkryt se vchodem ze stodoly č. p. 9 byl jako jediný průchozí

7 7 vávali přeběhlíci od partyzánů, tatínek o nich věděl. Varoval kamarády, kteří je schovávali, že o nich moc lidí ví. Ale nikdo nikdy nikoho neudal. V Jinačovicích se za války neudávalo, jen se vyhrožovalo. Po válce už to bylo horší. Pod leséčkem byl německý štáb celé jinačovické posádky. Chodívaly tam spojky a podávaly jim hlášení od nadřízených. Vzpomínám si, že začátkem května dostali příkaz vyklidit pozice a odejít do Kuřimi, ale jejich velitel prohlásil, Dokud já tu budu velitelem, žádný z nás se odtud nehne, i kdybych tu měl zemřít! Já jsem to slyšel, sdělil jsem to lidem v úkrytu. Ti museli být zcela potichu, protože se o nich Němci nesměli dozvědět. Hlavně jsme drželi v tajnosti, že je tam úkryt, a dokonce průchozí. V úterý 1. května, 2. ve středu a 3. ve čtvrtek byly Jinačovice ostřelované Rusy bubnovou palbou - vždy vyjeli nad Kníničky a odtud stříleli na Jinačovice. V tu dobu zasáhli stavení Chlubných (č. p. 7), Antonína a Antónii, zemřeli na svém dvoře. V těchto třech dnech Němci chytili několik lidí, kteří přecházeli z úkrytů v Boří do dědiny, aby nakrmili dobytek. Drželi je jako rukojmí a pod záminkou, že jsou to udavači, nařídili v neděli. května celé Jinačovice vystěhovat pod trestem zastřelení. Všichni jsme se museli sbalit a odejít směr Kuřim. My jsme šli do Tišnovské Nové Vsi, kde ve škole učil náš strýc. U nich jsme strávili poslední dny. Když nastal konec války, viděli jsme strašné věci. Němci utíkali před Rumuny, všude okolo samé mrtvoly VÝROBNÍ OPERÁTOR / OPERÁTORKA ruční montáž kabelových svazků a konektorů jednoduchá obsluha výrobních zařízení kontrola, kompletace a balení výrobních kusů NÁSTROJAŘ výroba, údržba a oprava nástrojů / dílů dle výkresové dokumentace I tady všude po okolí jsou pohřbení Němci. Kde byla díra po výbušninách, tam hodili mrtvé a zasypali je hlínou, ale předtím jim vzali boty, hodinky, vše, co u sebe měli. Víme, kdo mrtvé okrádal, ale nemá cenu to zmiňovat, už jsou všichni po smrti. V příštích číslech vám připravíme seriál z deníkových zápisků pana Vladimíra Pavlouška, které nám laskavě zapůjčili manželé Křížovi. 70. VÝROČÍ UKONČENÍ II. SVĚTOVÉ VÁLKY V JINAČOVICÍCH Záznamy v obecní kronice uvádějí, že u Jinačovic stála fronta plných 11 dní. Po celou tuto dobu byla vesnička terčem dělostřeleckých granátů, kulometů a palby z ručních zbraní. V posledních dnech ležely od sebe válčící strany již téměř jen 0 metrů. Pro porovnání uvádím, že město Brno bylo osvobozeno za dva dny a Berlín za 8 dní. V neděli. května v 9.00 hod. zazněl rozkaz německého velitele: Všechno obyvatelstvo obce do evakuovat, neuposlechnutí se trestá smrtí! Dne 8. května 194 již ve většině vesnic vlály prapory a 9. květen byl dnem světového míru, ale v Jinačovicích bitva ještě zuřila. Téměř v každé zahradě byl německý tank. Dne 9. května přesně o půl šesté hodině ranní vkročil první vojín rumunské armády do vesnice, po silnici od Bystrce. Teprve 10. května se mohlo obyvatelstvo do obce vrátit. Pokračování na str. 8 HLEDÁME BRIGÁDNÍKY NA LÉTO věk nad 18 práce ve výrobě minimálně na dobu 1 měsíce Adresa: TE Kuřim, K AMP 1293, Kuřim 4 34

8 8 NADOHLED Pokračování ze str. 7 Obraz zkázy, který spatřilo, byl neuvěřitelný. Vše vyrabováno, zničeno, zásoby většinou ukradeny, příbytky rozstříleny. V Jinačovicích byl konec války tím nejsmutnějším obdobím. Na většině území se 9. května 194 lidé radovali z míru, ale do naší obce se teprve o den později s obavami vraceli obyvatelé z úkrytů v Boří, Drásově, Tišnově, Malhostovicích, Kuřimi, Moravských Knínicích a Hradčanech. To, co viděli zdálky, nebyly Jinačovice, které před několika dny opouštěli. Většina domů byla rozstřílena 9 domů zničeno úplně, 27 se nedalo opravit, 18 bylo poškozeno těžce a lehce. Z celkového počtu 139 domů jich bez úhony zůstalo jen 18. Mimoto procházející armády zabavovaly vše koně, krávy, prasata, drůbež, vozy, postroje, oblečení, obuv, uhlí, dřevo, píci pro dobytek a veškeré potraviny i ty pečlivě ukryté. Žalostný pohled byl i na pole a zahrady. Místo rozkvetlých stromů trčely pahýly, mnohde zely krátery po vybuchlých granátech, ohrady a kůlny byly rozježděny, stejně tak pečlivě připravená pole a zahrádky. Některá místa v obci zůstala zaminována. V posledních dnech války zahynuli v obci manželé Antonín a Antonie Chlubní, Kateřina Pospíšilová, Jan Pláteník nebo František Vojta. Několik osob bylo postřeleno, odvezeno do nemocnic neznámo kam, kde také zemřely. Celkový počet mrtvých 9, zraněno bylo 10 osob. Po návratu domů bylo nejdříve potřeba pohřbít mrtvé, zaopatřit dobytek, který ještě v šoku pobíhal po vsi, odminovat polní cesty a pole. Dobrovolníci se ujali pohřbívání mrtvých vojáků. Ruští a rumunští vojáci byli prozatímně pohřbeni do společného hrobu před školou. Odtud je. prosince 194 vojáci Rudé armády exhumovali a uložili na ústředním hřbitově v Brně. Padlí jinačovičtí občané byli pohřbeni na svých zahrádkách. Poslední obětí války v Jinačovicích se stal František Bohm. Když 11. května pohřbíval s ostatními muži na Vrchním díle německé vojáky, byl ze sousedního pole slyšet výbuch. K tomu došlo, když František Lazar se zetěm Bohumilem Šuráňem jeli obdělávat již odminované pole a kráva v potahu šlápla na zapomenutou minu. František Bohm spolu s ostatními běžel na pomoc, v běhu však i on šlápl na minu. Přišel o nohu a za měsíc, 11. června, svému zranění podlehl. Nelze nevzpomenout na obchodníka Pavla Hornocha, který byl dne zatčen, byl vězněn v Brně a později v koncentračním táboře ve Vratislavě, kde zemřel V zahraničním odboji byl student gymnázia Jaroslav Jebáček, který zahynul jako podporučík letectva dne 18. října 1942 ve věku 22 let. Jeho jméno je vytesáno na pomníku vojenského hřbitova v britském Brookwoodu. Několik mládenců bylo přinuceno odejít na práci do Německa, jiní byli v kárných táborech. Břetislav Bém, kronikář obce Zdroj: Jinačovice, 0 let od první zmínky, kronika obce SERIÁL O ČESKÝCH MENŠINÁCH V ZAHRANIČÍ ČEŠI V RUMUNSKU VZESTUP A? Před téměř dvěma sty lety se mnoho českých rodin rozhodlo vyřešit svízelnou ekonomickou situaci, do které se dostaly po napoleonských válkách, přesídlením do jiné části tehdejšího Rakouského císařství. Zchudlí drobní zemědělci a řemeslníci uvěřili, že daleko od jejich domovů je čeká štěstí a dostatek. Naložili to nejnutnější a vydali se na dlouhou cestu na jihovýchod. Jejich novým domovem se měl stát tisíc kilometrů vzdálený Banát, oblast v jihovýchodní Evropě na samé hranici jejich vlasti a Osmanské říše. V letech sem přesídlilo na dva tisíce lidí. V téměř liduprázdné divoké krajině na levém břehu Dunaje založili Češi postupně několik osad. Po vyčištění hlubokých lesů zorali první pole a postavili domy. Trpěli nedostatkem vody, škodila jim divoká zvěř. Překážky jim kladly i tehdejší vojenské úřady, protože všechny osady se nacházely uvnitř tzv. Vojenské hranice. Přes všechny potíže začal český živel vzkvétat a sílit. Postupně se vesnice vzmohly natolik, že si mohly založit kostely a školy. Také počet obyvatel utěšeně narůstal. Ani Banátu se ale nevyhly změny, kterými procházela celá Evropa. Čeští obyvatelé se postupně stali součástí Rakouska- Uherska a nakonec se ocitli v Rumunsku. Muži absolvovali s různými armádami obě světové války, hodně se jich nikdy nevrátilo. Nevyhnul se jim ani komunistický režim. Když v polovině 0. let navštívila Banát etnografická výprava z České republiky, nevycházela z údivu nad velmi dobře zachovalými tradicemi, které se Čechům v Rumunsku podařilo udržet. Tento stav zůstal víceméně zachován až do pádu Ceauşeskova režimu v roce V té době se k české národnosti v Rumunsku hlásilo na lidí. Mnozí žili v Banátu již v osmé generaci. Pak však události nabraly rychlý spád. Ekonomická situace nebyla ani před pádem komunismu příliš dobrá. Byla rozhodně mnohem horší než v tehdejším Československu. A tak muselo mnoho Čechů z Rumunska udělat stejné rozhodnutí jako kdysi dávno jejich prapředci. Opět se rozhod-

9 w w w. z p rav y n a d o h l ed. c z li odejít za nadějí na lepší život. Do Čech se stěhovaly celé rodiny, nezřídka i tři generace najednou České vesnice v rumunském Banátu se tak postupně vylidňují, postupně mizí tradice a starodávné zvyky. V roce 2011 se k české národnosti hlásilo už jen necelých 2000 lidí. Nechybí jim ovšem odhodlání snažit se v místních podmínkách o dobrý a spokojený život. V tom se neliší od svých předků. Mnohým se daří, zakládají řemeslnické dílny a zemědělské farmy. Přesto většina mladých odchází za pracovními příležitostmi do České republiky nebo do větších rumunských měst. 9 V roce 2023 by Češi v Rumunsku měli oslavit 200 let od příchodu do Banátu. Nezbývá než doufat, že zde v té době bude dostatek oslavenců. Petr Skořepa; krajanská komunita Svatá Helena a Gerník, Rumunsko Petr Skořepa je učitel, do Banátu jezdí od roku Nyní sem byl vyslán Domem zahraniční spolupráce, aby krajany učil český jazyk. GREEN L IFE NADĚ JE NA NOV Ý ŽIVOT Česko-indonéský projekt Green Life se zabývá ochranou deštného pralesa v ekosystému Leuser a záchranou tygrů sumatránských v Indonésii. Projekt provozuje a financuje malá česká nezisková organizace Spolek Prales dětem, založený v roce Jeho cílem je zachránit jedno z místních údolí před devastací, kácením a vypalováním, aby zde mohla svobodně žít divoká zvířata. K dnešnímu dni má rezervace Green Life 4 hektarů postupně se propojujícího území v několika nádherných údolích. Ta se postupně mění zpět v divočinu. Cílem česko-indonéské soukromé rezervace je záchrana území o rozloze hektarů v údolí řeky Sekelam, které by bylo domovem pro tygry, orangutany a vzácné slony sumaterské. Dobrovolnická sezóna zahajuje aktivní činnost v rezervaci od 1. ledna a končí 1. září. Její náplní je aktivní ochrana přírody, hlídková činnost v rezervaci, Tygří protipytlácké hlídky v NP Gunung Leuser a údržba rezervace a dvou táborů. V roce 2014 byl v červnu vystavěn druhý krásný pralesní tábor. Nezapomenutelné bývají přednášky, které Green Life pořádá pro žáky škol v Brně a okolí. V budoucnosti plánuje Green Life fair trade obchod s výrobky okresu Bohorok, které by se měly prodávat na českém trhu v Brně i jinde. Jak se celý program vyvine, ukáže rok 201. Více informací a fotografií naleznete na webech: a Milan Jeglík Foto: Zuzana Koloušková

10 10 NADOHLED Z OBECNÍ KNIHOVNY V JINAČOVICÍCH Co nového v knihovně byl z jinačovické knihovny odvezen starý výměnný fond. Vrátili jsme jej do Městské knihovny v Kuřimi a obratem si odvezli cca 210 nových knih v přibližné ceně Kč. Tento výměnný fond bude k dispozici do listopadu tohoto roku, pak ho vyměníme za nový. Kompletní seznam knih z VF můžete najít na webu na: proběhl odpis starých ročníků časopisů ABC, WITCH, Můj dům, Duha, Grand Biblio, Praktická žena, Maminka a Betynka. Tyto časopisy byly nabídnuty zdarma čtenářům k rozebrání nám Městská knihovna v Kuřimi darovala 18 titulů v ceně cca Kč. Jejich seznam můžete najít na stránce Během března 201 bylo rozhodnuto, že naše knihovna přejde z knihovního systému Clavius do systému Reks. Pro čtenáře to bude znamenat, že si budou muset obměnit průkazku, nicméně budou mít nově možnost prohlížet si on-line katalog knihovny, rezervovat knihy a prodlužovat výpůjčky. Datum změny systému bude upřesněno. Další informace naleznete na stránkách a na Facebooku Obecní knihovna Jinačovice. S B Í R K A L E P O R E L Pokud vám odrostly děti a doma zůstala leporela, je následující informace pro vás. Do knihovny s velkou radostí přijímám nezničená, neroztrhaná leporela pro děti, která bych mohla nabídnout ke čtení malým čtenářům. Pokud se nějaké leporelo u vás doma nudí, doneste je do knihovny v pátek od 17 do 20 hodin nebo kdykoliv na Obecní úřad, který je pak předá do knihovny. Jménem dětských čtenářů vám předem děkuji. Šárka Ondrušková PROJEK T NAUČNÉ STEZK Y SENÁŘOV-KORY TA Panel č část Lesy v Jinačovicích Základem ekologické stability katastru jsou lesy. U Jinačovic jsou soustředěny ve východní polovině katastru a částečně do něj zasahují i od západu. Centrální část je bezlesá, izolované drobné porosty dřevin mají charakter rozptýlené vegetace. Převažují listnaté lesy s přírodě blízkou dřevinnou skladbou (duby, habry, méně buky a břízy), významně jsou však zastoupeny také některé jehličnany, zejména smrky a borovice. Všechny souvislé lesní komplexy jsou součástí přírodních parků. Zahrady a sady jsou neodmyslitelnou součástí bezprostředního zázemí obce. Jejich ekologický význam závisí jednak na způsobu jejich využívání, jednak na celkové ekologické stabilitě okolní krajiny. Čím méně ekostabilizujících prvků se v krajině nachází, tím více význam zahrad roste. Toto pravidlo platí pro všechny prvky trvalé vegetace. Charakter obce je dán jejím těsným kontaktem s přírodou, členitým terénem s loukami, stržemi a vysokými mezemi, které jsou zarostlé stromy a keři. Převládají tu lípy a jasany, omezeně jehličnany, řada strží je zarostlá akáty. V obci převládají soukromé zahrady, dominantu vytvářejí velké stromy: ořešáky, smrky a duby. Šárka Ondrušková Foto: Tomáš Kazda Zdroje: Průzkumy a rozbory ÚPN SÚ I. etapa obnovy vesnice Životní prostředí, zpracovatel fa Kolářová a spol., RNDr. Jiří Kocián, Ing. Draga Kolářová, Brno Pokračování na str. 11

11 w w w. z p rav y n a d o h l ed. c z ÚKOL PRO DĚTI: Vaším úkolem je vypsat z článku co nejvíce názvů stromů, které rostou v naší obci, v jejím okolí a lesích. Odpovědi zašlete nejpozději do 20. května na ovou adresu: bemovasarka@ .cz, do předmětu uveďte Zpravodajsoutěž a nezapomeňte napsat svoje jméno, příjmení, adresu a věk. Ze správných odpovědí bude vylosován jeden výherce. Výhra bude potvrzena em. Odměny do soutěže věnuje Obecní úřad Jinačovice. 11 Správná odpověď z minulého čísla: V minulém čísle jsme se ptali, jaký nápis můžeme najít na pietním místě U Rumunů a kolik obětí je zde uloženo. Správná odpověď je: Na pomníčku je nápis Čest rumunským vojínům 194, pochováni zde jsou tři rumunští vojáci. Z došlých odpovědí byla vylosována odpověď Klárky Machotkové ( let) z Kuřimi. Výherkyni gratuluji, v knihovně ji čeká pěkná knižní odměna. NEBOJ! OPR AVDU? Kuřimské nádraží Kuřimská stanice není místem kam se těšíte a to ani přes snahu renomovaných writerů. Nestačilo by nádraží prostě přesunout, jako se to plánuje v Brně? Název: Nadohled Místo vydávání: Jinačovice Ev. č. MK ČR E 2209 Ročník l, č. 2, květen 201 Náklad tohoto čísla: 000 výtisků Vydavatel: Tereza Bartošková, IČ: Šéfredaktor: Anna Kučerová, tel.: , redakce@zpravynadohled.cz Inzerce: Tereza Bartošková, tel Texty jsou redakčně kráceny a upravovány. Příjem příspěvků do červnového čísla do

12 12 NA DO HLED KAM S DĚTMI BOWL ING HERNA BL AN SKO Možností, kam zajít s dětmi na bowling, je v Brně i nejbližším okolí spousta. Také jsme toho už více vyzkoušeli, ale nejvíc se nám líbí Bowling herna v Blansku. Po výborném jídle se můžete přesunout do již zmiňované herny. I zde si můžete koupit občerstvení nebo kávu. Vám i dětem půjčí správnou bowlingovou obuv za 10 Kč za pár. Bowling stojí od 180 do 280 Kč za hodinu a jednu dráhu. Ceny se pohybují podle toho, hrajete-li v pracovní den či o víkendu, ráno či večer. Otevřeno je denně od 10 do 23 hodin, v pátek a v sobotu až do půlnoci. Pokud hrajete s dětmi a ty se nemohou trefit, obsluha vám nabídne pomocné mantinely, díky kterým máte jistotu, že vždycky minimálně jedna kuželka spadne. Legrační animace na obrazovkách s výsledky potěší a pobaví i ty nejmenší. My jsme za hodinu a půl ve dvou dospělých a dvou dětech zvládli zahrát dvě kola. Děti to na bowlingu milují a často se sem vracíme. Jen je potřeba se dopředu objednat zájem bývá velký, zejména o víkendech. Šárka Ondrušková Zdroj fotografií: Než začneme hrát, jdeme se posilnit do restaurace Zámecká sýpka Blansko, která patří stejnému majiteli a s hernou sousedí. Vaří tu výtečně, opravdu si pochutnáte. Děti si mohou vybrat od krupicové kaše přes nudle s mákem až po kuřecí řízek či rizoto. Obsluha je perfektní, na vše dohlíží rytířské brnění a pokud máte štěstí a sedíte u správného stolu, můžete si zahrát i obří dřevěné šachy. Pro ostatní je tu výhled z okna na rybník a zasněnou sochu krásné dívky. BOWLING: Bowling herna, Dvorská 4, Blansko tel.: , RESTAURACE: Zámecká sýpka, Dvorská, Blansko tel.:

13 13 D Á M A V N O U Z I N A D O H L E D Na vaše dotazy odpovídá koučka Petra Jarošová. Udělala prý skoro všechny chyby, o kterých píše na svých stránkách mnohokrát ublížila svým partnerům a dětem, než jí konečně došlo, že nepomůže čekat, až se změní lidé okolo nebo životní situace, ale že musí změnit samu sebe. Dobrý den, Petro, chtěla jsem Vás poprosit o radu, nevím, co mám dělat. Žiju s manželem už čtrnáct let a mám ho moc ráda. Můj manžel začal víc pít, asi třikrát do týdne jde vždy po práci za kamarády do hospody a vrátí se až večer, kdy je namol. Přes víkend doma pracuje, ke mně se chová hezky, není to typ, co by mě mlátil nebo mi nějak hnusně nadával. I k dětem se chová hezky. Ale když přijde opilý, je mi z toho nanic. Vyžaduje ode mě sex, ale je mi odporný, táhne z něj alkohol a není to on. Děti vídají, v jakém se vrací stavu, myslím, že jim není zrovna nejlepším příkladem. Bojím se, že si ho pomalu přestávám vážit, přitom nechci rozdělit rodin a nechci od něj odejít. Když nepije, je to skvělý manžel. Ale na mé volání neslyší a pije dál Mockrát děkuji za odpověď, Magda Milá Magdo, věřím, že to není snadná situace. Vzhledem k tomu, co píšete, ale určitě stojí za to aspoň zatím váš vztah udržet. Pokusme se na vše podívat pohledem vašeho manžela. Muži vždy prožívají den, jako by měl dvě směny: první je práce, kdy jsou zcela koncentrovaní na výkon, a ve druhá je odpočinková. Pro muže není odpočinkem být doma a starat se o děti, ale právě pobyt s kamarády v hospodě, na fotbale, nebo doma v dílně či u televize nebo počítače. Čím větší napětí prožívá v práci, tím víc potřebuje vypnout po ní. Neznamená to, že vás a děti nemá rád, když netráví veškerý volný čas s vámi. Myslím si, že pro vašeho manžela je pobyt s kamarády způsobem, jak přežít napětí a vyčerpání, které v práci zažívá. Chápu, že byste raději, aby byl doma, jenže on je zjevně ten typ, co potřebuje obojí: svou rodinu i zábavu s kamarády. Když byste mu je vzala, nebyl by šťastný. Rozumím, že opilý tatínek není nejlepším příkladem pro děti. Ale zatím nijak neubližuje ani vám, ani jim. Doporučila bych vám, za střízliva, domluvit pravidla pro situace, kdy se vrátí opilý. Například bude mít vyčleněné místo v obýváku, kde bude spát, aby vás nerušil. Vysvětlete mu, že se s ním milujete ráda, ale jen když je střízlivý, a ať s ničím po návratu z hospody nepočítá. O to více si milování můžete společně užít třeba o víkendu. Pochopí, že jej neodmítáte, pouze nastavujete pravidla soužití tak, aby vyhovovala i vám. Ještě vám napíšu něco, co se vám možná nebude líbit, ale může to být příčinou častých útěků vašeho manžela. Možná jste typ ženy, která má ráda vše pod kontrolou a právě proto vám kontakt manžela s kamarády tak vadí; protože tam ho pod kontrolou nemáte. Je dost možné, že pokud byste dokázala dát mu víc prostoru a respektu bez podmínek, jak by se měl správný manžel a otec chovat, nemusel by před svazujícími pravidly unikat tak často. A spokojenější byste byli oba. PSÍ POR ADNA Paní Lado, chtěla bych Vás požádat o radu. Denně chodím se svým psem na procházku. Je to malý voříšek, nikdy neútočí na lidi ani na kolemjdoucí psy. Problém je v ostatních psech. Máme v sousedství vlčáka, který stále utíká ze svého výběhu. Když vidí jakéhokoliv psa, okamžitě se přiblíží a začne útočit. Stává se to i v situacích, kdy je se svým pánem. Je agresivní, se psy se rve do krve, už jich tu potrhal spoustu. O svého psa se bojím, z druhé strany nejsem tak odvážná, abych se mezi ně pustila a odtrhla je od sebe. Je nějaká možnost, jak těmto situacím předcházet? Martina Ovšem, první věc je, nenechávat nikdy vašeho psa před sebou. Před vámi je na ráně, je v dominantní pozici. To znamená, že cizí pes bude konfrontovat přímo jeho. Jakmile si psa dáte za sebe, zatarasíte tomu cizímu cestu. Rázně se beze slova postavíte, hrdě se narovnáte. Tak způsobíte přerušení jejich očního kontaktu a zároveň přetnete probíhající chvíli napětí. Jednak tím dáte cizímu psu najevo, že tady tomu šéfujete vy, a jednak sdělíte vašemu psu, že se nemá bát.

14 14 NA DO HLED Z RODINNÉ HISTORIE NAŠÍ ANTÓNIE Byla tma v tiché savaně, kde cvrček cvrkal hlasitě, tak pyšně a tak zarytě, až se sám sebe bál. Tu noc můj strýc žalem lkal, se svými běsy bojoval, v hlavě měl černo, sychravo, a nevěděl jak dál. Slupnout toho hmyzáka býval by chtěl, ale nešlo to. Jen koukal do prázdna, a věděl to. Můj strýc byl zamilován. Do šelmy promykovité, dámy elegantní a hbité, tak nóbl Neshlédla však níž, dolů do písku, kde ležel můj strýc. Zamilován do šelmy ženy, se sílou psího spřežení. Budou-li jeho geny zkříženy, pořád čekal a pořád nic. Dřív o svůj kožich tolik dbal, teď pil rum a byl zanedbán. Vous tak dlouhý, že zarůstal mu zpět. Rodinou na kraji skal zanechán. Pak přišla ona. Nebyla ničím zajímavá, nebyla nóbl ani hbitá, ale uměla vařit a byla zticha. Strýce oholila, dalšího rumu už nenalila. Nebyla kus, tedy spíše kus jí byl, a velký. Nesnesla, když chytal lelky. Ráda dávala příkazy, u strýce tím nic nezkazí. Nebyla hbitá a nóbl dáma, chtěla někoho a byla sama. Nebyla nóbl, leč chtěla hnízdit šance pro strýce, jak geny křížit. Nebyla nóbl, ale zrovna tam byla, a pořád s ním je, ve zvyku je síla. Dnes můj strýc není zanedbán, pije rum, ale tajně, sám. Koukne se k dámě, pak na svou ženu Snad to s tím rumem nepřeženu. Strýc byl mou tetou zachráněn, citově zcela vyprázdněn. Brblá, oči ve sloup hází, zrovna ta mě životem doprovází. Ale věřte, je pro něj tou pravou, i když se cítí jak před popravou. Geny už dávno nekříží, má spoustu různých obtíží. Obzvlášť když slyší tu část starej, pojď spát, už je čas! BUDTE NADOHLED INZERUJTE U NÁS inzerce v našem zpravodaji nebo na webových stránkách telefon: inzerce@zpravynadohled.cz SLEVA Po Pá So DĚTSKÝCH KOL A D O P L ŇK Ů tel.: , Kuřim, Legionářská 324 C Y K LO S P O R T V E S E LO V S K Ý ORIGINÁLNÍ RUČNĚ ŠITÁ OBUV Z EKOKŮŽE A LORIKY Ecoopera telefon: KASANKA VÝROBA SILIKONOVÝCH FOREM na marcipán, čokoládu, sýr, mýdla a svíčky i podle vlastního návrhu tel: kasanka@atlas.cz

15 1 FOTOKVÍZ - Co je na fotografii? Správná odpověď z minulého čísla: Obchodní centrum Letmo v Brně na ul. Nádražní. Než koupíte ojeté auto, nechte si ho prověřit Auto vás totiž může zradit po několika ujetých kilometrech, nebo spolehlivě sloužit řadu let. Jsme tým nezávislých odborníků, kteří auto prověří, a dáme vám tak jistotu, že kupujete dobře. A již za 1490 Kč. 3 NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚCI, KTERÉ ZÍSKÁTE: 1. Prověříme technický stav a historii auta 2. Společně auto prověříme při jízdě 3. Pomůžeme vám auto najít Zjistěte více informací na nebo zdarma na čísle

16 NA DO HLED INZERC E BENEFIČNÍ KONCERT PRO SÝRII SPOJENÝ S PROJEKCÍ FOTOGRAFIÍ VÍTĚZE CZECH PRESS PHOTO V KATEGORII REPORTÁŽ STANISLAVA KRUPAŘE 24. KVĚTNA 201 V 1.00 H, KD CHUDČICE PROGRAM: 1.00 KONCERT PÍSNĚ TRPÍCÍCH NÁRODŮ V PODÁNÍ MÁŠI KUBÁTOVÉ DÁLE VYSTOUPÍ: HANA A LIBOR BARTONÍKOVI, HOBOJ ADAM KUBÁT, KYTARA OVOLNÉ R B O D É DAGMAR BARAŠOVÁ, VIOLONCELLO VSTUPN PETRA PUNČOCHÁŘOVÁ, KYTARA LUCIE KRÉZKOVÁ, KLAVÍR MIRIAM PETRÁSKOVÁ A BLANKA KŘÍŽOVÁ, ZPĚV VIDEOPROJEKCE FOTOGRAFIÍ STANISLAVA KRUPAŘE PŘES MOŘE DO EVROPY! DĚKUJEME SPONZORŮM: PEKAŘSTVÍ BALABÁN. AKCE SE KONÁ ZA PŘISPĚNÍ FARNOSTI VEVERSKÁ BÍTÝŠKA A OBCE CHUDČICE. VÝTĚŽEK BUDE ZASLÁN NADACI ČLOVĚK V TÍSNI, NA ÚČET SOS SÝRIE PRODEJNA PREFA KUŘIM vzorkovna, KANALIZACE KANALIZACE prodej betonového zboží Prefa Brno a.s., KOMUNIKACE KOMUNIKACE A DROBNÝ A DROBNÝ STAVEBNÍ STAVEBNÍ MATERIÁL MATERIÁL POZEMNÍ POZEMNÍ STAVBY STAVBY NÁDRŽE NÁDRŽE štěrky, písky, recyklát a ostatní stební materiál Prefa Brno a.s. Prodejna PREFA KUŘIM Blanenská Kuřim tel.: mobil: KANALIZACE KOMUNIKACE A DROBNÝ STAVEBNÍ MATERIÁL POZEMNÍ KANALIZACE STAVBY KOMUNIKACE NÁDRŽE A DROBNÝ STAVEBNÍ MATERIÁL POZEMNÍ STAVBY