masakru Bůh ČINOHERNÍ KLUB O. P. S., PRAHA Komedie o živlech v lidském nitru

Transkript

1 Bůh masakru ČINOHERNÍ KLUB O. P. S., PRAHA Autor: Yasmina Reza Překlad: Michal Lázňovský Režie: Ondřej Sokol Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír Procházka Kostýmy: Katarína Hollá Scéna: Adam Pitra Hrají: Jaromír Dulava, Ivana Chýlková, Miroslava Pleštilová, Vladimír Kratina Komedie o živlech v lidském nitru Dva manželské páry, Houlliéovi a Reilleovi, se setkají a řeší nedávný konflikt svých dětí. Nemůžeme ovládnout, co nás ovládá. Jsme lidé kultury, rozumu, nebo jsme jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování: do lehkosti konverzační frašky čím dál víc prosakuje podvědomí aktérů a před námi se odkrývají tajené animozity života v páru, faleš leckterých kulturních a morálních klišé i dravčí podstata existenčního boje. Autorka Yasmina Reza ke své hře říká: Situace? Zprvu vysoce civilizovaní rodiče se potkají, aby vyplnili pojistnou listinu, protože jedno dítě ztlouklo druhé. Stačí však, aby bylo vysloveno jedno nevhodné slovo, a všechno se může zvrtnout. Velmi rychle to dospěje k hranici civilizovaného chování, k nemožnosti, anebo v každém případě k relativitě všech etických projevů.

2 Med A STUDIO RUBÍN, PRAHAHistorie jednoho erotického snu Text a režie: Tomáš Svoboda Hrají: Barbora Poláková, Lukáš Příkazký, Ondřej Pavelka Pochopíte, že není dívka na jednu noc, ale na jeden večer. Pochopíte, proč se jí má říkat Večernice. A pochopíte, proč se jí máte ještě ten večer zbavit. Uvidíte, co se může stát, když si vaše Večernice vysní místnost plnou medu, aby se tam setkala se svým idolem... A jak je možné, že idolem té dívky je Ondřej Pavelka...

3 Foto: Marie Krbová Deštivé Drama o síle přátelství dny DIVADLO UNGELT, PRAHA Autor: Keith Huff Překlad: Pavel Dominik Režie, scéna, kostýmy: Janusz Klimsza Asistent režie: Marie Krbová Hrají: Richard Krajčo, David Švehlík Drsní chlapíci Denny a Joey jsou přáteli od dětství, které oba strávili na chicagském předměstí. Dnes jsou parťáky u chicagské policie. Toto americké drama je hrou o síle přátelství a zároveň kriminálním příběhem. (Divadlo Ungelt upozorňuje diváky, že je v rámci představení použito hlasité střelby.) V americké a zároveň světové premiéře této hry hrály mladé policisty světové filmové hvězdy Daniel Craig a Hugh Jackman. V české premiéře ( ) se v Divadle Ungelt v těchto rolích představili Richard Krajčo a David Švehlík. Richard Krajčo byl za ztvárnění role Dennyho nominován na cenu Thálie 2012 a také mu byla tato cena udělena. David Švehlík se umístil v nominaci širší.

4 Foto: Pavel Vácha Vratká prkna STUDIO YPSILON, PRAHA Tak trochu smutná komedie z divadelního prostředí Autor: Arnošt Goldflam Režie: Arnošt Goldflam Dramaturgie: Jaroslav Etlík Hudba: Milan Potoček Výprava: Petra Goldflamová Štětinová Hrají: Jiří Lábus, Jaroslava Kretschmerová, Petr Vršek, Jakub Slach, Lenka Šebek Loubalová, Roman Mrázik, Jiřina Vacková, Martin Bohadlo / Miroslav Chloupek Groteska maličko zlá, ale snad ne bez lásky. Herecký svět i život zmenšené do divadelního vzorku, lehce ironický, ale i sebeironický pohled zvenku či zevnitř. Vždyť prkna, co znamenají svět, jsou občas nečekaně vratká. A přesto pořád lákavá My divadelníci se proto musíme pochválit sami! A to taky občas děláme. Takže i Vy se pobavte, trochu ovšem škodolibě na náš účet. A až půjdete domů, pochvalte si svoje vlastní životy a buďte rádi! My Vám to přejeme, ale asi bychom měnit nechtěli. Možná.

5 říjen 2013 BEDŘICH SMETANA: THE GREATEST HITS Městská divadla pražská Divadlo ABC listopad 2013 GALA PRO GOGOLA Jaroslav Svěcený, Jan Přeučil prosinec 2013 DIVADLO GOČÁR Omnimusa, Praha leden 2014 SEDMERO HAVRANŮ Rázem Production, Praha únor 2014 NÁVŠTĚVY U PANA GREENA Filmová a divadelní agentura, Praha březen 2014 ZPÍVÁNÍ V DEŠTI Východočeské divadlo Pardubice duben 2014 MŮJ BÁJEČNÝ ROZVOD Filmová a divadelní agentura, Praha květen 2014 JÁ, FRANCOIS VILLON Divadlo Na Jezerce, Praha

6 Foto: Igor Chmela Bedřich Smetana: The Greatest Hits MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ DIVADLO ABC Autor: Jiří Janků, Petr Svojtka Režie: Petr Svojtka Dramaturgie: Jiří Janků Hudba: Bedřich Smetana, Ivan Hlas, Jiří Janouch Hudební aranžmá: Milan Potoček Choreografie: Martin Pacek Šerm: Karel Basák Scéna: Jaroslav Milfajt Kostýmy: Kateřina Hájková Hrají: Pavel Juřica, Jiří Klem, Lucie Pernetová / Veronika Svojtková, Svatava Milková, Radim Kalvoda, Michal Slaný, Roman Říčař, Zdeněk Vencl, Hanuš Bor, Zbigniew Kalina, Veronika Gajerová, Veronika Kubařová, Lenka Zbranková, Ivan Hlas, Radek Ježil, Jiří Janouch, Jiří Milota, Petr Eichler, Marek Eichler Komický muzikál pro zpívající činoherce Zábavná podívaná s živou kapelou, písničkami, tanci i šermy vypráví o fiktivním divadelním souboru, který musí pro finanční záchranu divadla urychleně nazkoušet nové představení sestavené ze všech devíti Smetanových oper. Vyhovět požadavku japonského grantu a poskládat klasikovo dílo do jednoho velkolepého večera není však vůbec snadné... Děj představení se odehrává na několika divadelních zkouškách, a tak mají diváci jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku tvůrčího divadelního procesu. Ivan Hlas v Divadle ABC spolupracoval už na úspěšném muzikálu Šakalí léta. Tentokrát si přizval ke spolupráci kolegu Jiřího Janoucha, a protože jde o nadsázku a komedii, vyhráli si oba muzikanti zejména s různými hudebními aranžmá. Smetanovy árie tak zní jednou jako reggae, jindy jako rock and roll, song a la Beatles nebo balada ve stylu skupiny Queen... Ivan Hlas navíc ve hře vystupuje nejen jako frontman živého hudebního doprovodu, ale bravurně zvládá i malou roli svého méně známého bratra Saši Hlase. Inscenace nabízí vedle originální hudební úpravy, živé kapely a nekonečné řady komických situací také důkaz o tom, že herci Městských divadel pražských jsou skvěle hudebně a pohybově vybaveni. V roce 2013 na GRAND festivalu smíchu v Pardubicích získala tato inscenace cenu za nejoblíbenější inscenaci publika - Komedie diváků.

7 Gala pro Gogola PRODUKCE: SUBITON, SPOL. S R. O. Autor: Jan Přeučil, Jaroslav Svěcený Režie: Eva Hrušková Hrají: Jan Přeučil mluvené slovo, Jaroslav Svěcený hudební interpretace Variace na Bláznovy zápisky Dva mistři na jednom jevišti. Svěcený Přeučil. Nebo Přeučil Svěceného? Jaroslav Svěcený Mistr houslí, jehož pojetí hry by šlo charakterizovat verši Jana Skácela: Neboj se, ničeho se neboj, a třeba bylo nejvíc zle, vždycky se najde někde člověk, který se vejde na housle. Jan Přeučil Mistr slova, s jehož pojetím herectví býváme svědky kouzel přesné výslovnosti, jež nám pomáhá chránit bohatství mateřštiny, její noblesu proklouzávající tak často lidem mezi prsty. Dva se spojili s mistrem třetím: s N. V. Gogolem. V jeho jménu jsou zaklety hohol, chochol, hlahol vždy v nemilosti mocných, kterým se vysmíval, plebejsky je tupil a hájil právo všechnu bídu světa bláznovsky zapisovat. Ty tři můžete potkat spolu. Společně vytvářejí zvláštní dramatický tvar, který nejenom oslovuje, nýbrž i fascinuje. Slovo se prolíná s hudbou a obojí s osudem. Gogolovy Bláznovy zápisky tak oblékají nový netradiční šat, který přes komorní ztvárnění rozhodně nenudí. Naopak, prolíná se zde rovina humorná a směšná s hranicí anekdoty, satiry, absurdity, vystupňována někdy až do poloh zoufalství a pláče. To vše, umocněné procítěným houslovým doprovodem, slibuje nezapomenutelný zážitek. Režisérsky se pod toto netradiční a působivé zpracování podepsala manželka Jana Přeučila Eva Hrušková. Hra o životě ministerského, nešťastně zamilovaného úředníka, který pomaten uvěří, že rozumí psí řeči, a stává se ve svých snech španělským králem, je plná vypjatých situací a zvratů, podobenství, úvah nad smysly a nesmysly existence a někdy až sisyfovského snažení o překonání nepřekonatelného. Jak se vyjádřil sám Jan Přeučil: Je to moje srdeční záležitost. Jeho bravurní výkon a excelentní předvedení s úžasnou dynamikou to jenom potvrzují. Dle slov Jaroslava Svěceného: Gogolův text je podle mého názoru naprosto současný, až nadčasový a my jsme se snažili jak o scénické, tak i hudební propojení, jak nejlépe jsme mohli.

8 Divadlo Gočár OMNIMUSA O. S. Hudba a libreto: Miloš Orson Štědroň Režie: Jan Nebeský Scéna a kostýmy: Lucia Škandíková Hrají: Jiří Štrébl / Ondřej Černý, Jan Mikušek, Petr Jeništa, Eva Vrbková / Alena Bazalová Klavír: Miloš Orson Štědroň Saxofon: Pavel Fiedler Bicí: Jan Švamberg Muzikál o architektech Jsem elegán a říkají mi Pán. Nový Orsonův autorský hudebně-divadelní projekt, ve kterém se rozezní kromě hudby také architektura. Představení o velikánech moderní architektury: Josef Gočár: Co já všechno postavím, to vám teď ani nepovím. Pavel Janák: Modlitebna a byty, kostel a divadlo, všechno v jednom. Jože Plečnik: Ústřední topení je moderní svinstvo a nepatří do kostela. Muzikál měl premiéru , hostuje v Divadle Komedie a Orson byl nominován za nejlepší hudbu na Cenu Alfréda Radoka 2012.

9 Sedmero havranů RÁZEM PRODUCTION Hudba: Pavel Trojan jr. Libreto: Tereza Karpianus Námět: Jana Ferstlová Režie: Pavel Ondruch Choreografie: Klára Klepáčková Scéna: Zuzana Mazáčová Kostýmy: Klára Syrůčková Hrají: Veronika Savincová / Monika Sommerová, Tomáš Vaněk, Marta Sovová, Dáša Zázvůrková, Jan Bochňák, David Bouša, Jiří Böhm, Jakub Hliněnský, Adam Koubek, Vít Bečvář, Martin Šimek, Petr Besta Muzikál Co uděláte, když náhle objevíte staré rodinné tajemství? A co když je to sedm košilí vašich sedmi zapřených a do havranů zakletých bratrů? Půjdete je vysvobodit? Taková cesta není žádný med zvláště, když jste tak krásná, nevinná a odhodlaná dívka jako Bohdanka. Na motivech slavné pohádky Boženy Němcové rozžívá hudební skladatel Pavel Trojan jr. strhující hudební drama pro celou rodinu. Mladí autoři umně kombinují klasický muzikál anglosaské provenience a moderní hudebně-dramatické dílo, které i přes promyšlené a náročné kompozice nezapře velký hitový potenciál. Vzlétněte a poleťte spolu s námi na křídlech hudby nad dech beroucí krajinou pohádkového příběhu o dospívání, lásce a lidských chybách. Harmonie svistu ptačích křídel vás spolu s krásným sopránem Bohdanky přenese do svěžího světa, kde pravda a láska stále vítězí nad lží a nenávistí.

10 Legrační i dojímající příběh lásky a odpuštění Návštěvy u pana Greena FILMOVÁ A DIVADELNÍ AGENTURA Autor: Jeff Baron Překlad: Benjamin Kuras Režie: Vladimír Michálek Hrají: Stanislav Zindulka, Matěj Hádek Náhodná automobilová nehoda přivádí do styku dva muže, kteří by se jinak nikdy nesetkali, a navždy změní jejich život. Rozdělují je dvě generace a to, co začíná jako komedie kontrastu kultur, se vyvíjí ve vyhrocený příběh předsudků, netolerance a o riziku osamělosti. Jak týdny plynou, vytváří se přátelství, prověřují se lidské vztahy a odhalují se tajemství. Tak takhle příjemně bych se v divadle chtěla dojímat častěji ;) Obdivuhodně vitální Stanislav Zindulka podává mimořádný výkon, každé slovo a gesto dávkuje s milimetrovou přesností, hodinářská herecká práce, při které je mu Matěj Hádek dobrým spoluhráčem - vše pod režijní taktovkou Vladimíra Michálka, který opětovně dokazuje, že téma generačních nedorozumění a porozumění a vrtochů stáří umí citlivě zpracovat. Relativně všední příběh a zápletka se s každou spoluprožitou minutou krystalizuje v divácký zážitek. Helena Grégrová Není vyloučené, že se při tomto představení budete usmívat se slzami v očích.

11 Zpívání v dešti VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE Autoři: Betty Comden, Adolfh Green, Nacio Herb Brown, Arthur Freed Překlad libreta: Vojen Drlík, Petr Novotný Překlad textů písní: František Zacharník Režie: Petr Novotný Asistentka režie: Martin Mejzlíková Dramaturgie: Jana Uherová Hudební nastudování a korepetice: Radek Škeřík j.h. Choreografie: Vlastimil Červ j.h. Choreografie stepu: Václav Muška j.h. Scéna: Ivo Žídek j.h. Kostýmy: Roman Šolc j.h. Hrají: Josef Pejchal, Martina Sikorová, Jan Musil, Petra Janečková, Martin Mejzlík, Jan Hyhlík, Alexandr Postler, Dagmar Novotná, Romana Chvalová, Václav Dušek, Miloslav Tichý, Hana Kubinová j.h., Petr Jirsa j.h., taneční company Muzikál Slavné muzikálové melodie, skvělá stepařská a taneční čísla, humor a zábava. Jevištní verze hudební romantické komedie Zpívání v dešti vychází ze stejnojmenného amerického filmového muzikálu z roku Kromě známé písně Singin in the Rain nabízí další skvělé melodie a především taneční a úchvatné stepařské kreace. Zasazuje obvyklý milostný příběh do Hollywoodu konce 20. let a neodolatelným způsobem paroduje zmatky kolem převratné novinky ve filmovém průmyslu. Je konec éry němého filmu, nastupuje film zvukový. Don Lockvood a Lina Lamontová natáčejí v ateliérech nový historický film. Fanoušci je zbožňují, ale právě zvukový film odhalí, že božská Lina má příšerně pisklavý hlas, který by dav nadšenců okamžitě vypískal. Donův přítel, muzikant Cosmo Brown, přijde s převratnou možností nadabovat hlavní hrdinku jinou, talentovanou adeptkou herectví Kathy Seldonovou. A láska je na scéně Don se do Kathy bláznivě zamiluje! Když se pak odhalí podvod, že Kathy dabuje Linu, nic už nebrání ani lásce, ani startu hvězdné kariéry Kathy. Foto: Michal Klíma

12 Můj báječný rozvod FILMOVÁ A DIVADELNÍ AGENTURA A DIVADLO VIOLA Autorka: Geraldine Aron Překlad: Pavel Dominik Režie: Jana Kališová Hraje: Eliška Balzerová Komediální monodrama Sólo pro Elišku Balzerovou! Můj báječný rozvod je hra pro jednu herečku, plyšového psa jménem Axl a sedmnáct postav; všechny je v této inscenaci hraje Eliška Balzerová. Autorkou je irská dramatička Geraldine Aron, která sice tvrdí, že tato hra o nelehkém údělu ženy středních let opuštěné manželem je čirá fikce, na druhou stranu připouští, že kdyby sama za sebou neměla rozvod, patrně by tuhle hru nikdy nenapsala. Z recenze Jany Machalické: obratně napsaný, zábavný a hodně ironický text. Má ale i hořká a smutná místa Balzerová ohromuje svou proměnlivostí, temperamentem, smyslem pro humor i nevtíravou vroucností. Je až neuvěřitelné, jak jí role Angely, ženy ve středních letech, kterou opustí manžel, sedne, jako by ji autorka Balzerové psala na tělo. Hrdinčiny životní peripetie jsou zde vylíčeny s osvobozujícím nadhledem, její boj se samotou a hledání nového smyslu života překvapivě nesklouznou do citového vydírání diváků. Inscenace s emocemi jen tak lehounce koketuje, aby co nejlépe vyšly zvraty situací a kontrasty. Balzerová přes dvě a půl hodiny neopustí jeviště a s úžasnou lehkostí dokáže udržet pozornost diváků, dostat je tam, kde je chce mít. Vývoj postavy má přesvědčivě vybudovaný, všechny trapné situace, které Angelu potkávají, si vychutná s úžasnou hereckou kreativitou a nápaditostí. Stejně mistrovsky ovládá přechody z různých postav, hraje svou suverénní dceru, je vlastní matkou, která se na stará kolena zhlédla v rockové hudbě, snobskou přítelkyní. A samozřejmě i bývalým chotěm, plejádou bizarních nápadníků, psychiatrem. Eliška Balzerová někdy působí jako technicky dokonalá herečka, přesná ve výrazu, ale méně spontánní. Ovšem to, co předvádí v Aronové hře, popírá tyto představy o jejím herectví. Jedním slovem - je skvělá.

13 Já, Francois Villon DIVADLO NA JEZERCE, PRAHA Libreto: Jiří Hubač Hudba: Ondřej Brzobohatý Texty písní: Pavel Vrba Režie a choreografie: Radek Balaš Asistentka režie: Veronika Zemánková Asistentka choreografa: Klára Maříková Pěvecké nastudování: Jana Balašová Trčková Scéna: Jozef Ciller Kostýmy: Jana Zbořilová Hrají: Martin Písařík, Petra Vraspírová, Jana Malá, Petr Kostka, Petr Vacek, Peter Strenáčik, Tomáš Petřík, Ondřej Černý a další Muzikál Divadlo Na Jezerce připravilo svůj první muzikál. Text napsal Jiří Hubač, který navštěvoval Divadlo Na Jezerce od jeho počátků a nabídl Villona Janu Hrušínskému pro Jezerku. Oba se pak více než rok scházeli s dalšími tvůrci - básníkem a textařem Pavlem Vrbou, s Ondřejem Brzobohatým a Radkem Balašem a společně vymýšleli, jak budou hru inscenovat. Základním tématem hry je touha po svobodě. A také po lásce. Nechybí ani humor, ani dramatické situace. Skvělé herecké výkony všech účinkujících dělají z tohoto představení mimořádný zážitek, říká principál Jezerky Jan Hrušínský. Francoise Villona, francouzského básníka a bouřliváka, v něm ztělesňuje mladý herec a zpěvák Martin Písařík. Muzikál měl premiéru a je věnován památce nedávno zesnulým autorům - Jiřímu Hubačovi a Pavlu Vrbovi. Foto: Ivan Kahun

14 říjen 2013 S/HE IS NANCY JOE Miřenka Čechová a Tantehorse listopad 2013 TEATROMAT Divadlo VOSTO5 leden 2014 MÁJ 420PEOPLE únor 2014 ZPOVĚĎ MASOCHISTY Divadlo Letí a Švandovo divadlo Na Smíchově, Praha březen 2014 CHABRUS LINE Veselé skoky PRÉMIE: Pro předplatitele skupiny Divadelní delikatesy bude možnost zakoupit si přednostně vstupenky za poloviční cenu na představení UCPANEJ SYSTÉM Dejvické divadlo, Praha (duben 2014)

15 S/he is Nancy Joe MIŘENKA ČEHOVÁ A TANTEHORSE Scénář, režie: Miřenka Čechová Koncept: Meghan Raham (USA), Miřenka Čechová Komiks: Miloš Mazal Hudba: Matouš Hekela Scéna a kostýmy: Meghan Raham Animace: Tomsa Legiersky Light design: Martin Špetlík Grafika: Eva Chudomelová Produkce: Judita Hoffmanová, David Prokopič Odborný konzultant: Helena Čechová, Alex Lorenzů Kreativní konzultant: Nancy Snider (USA) Hraje: Miřenka Čechová Představení se koná v rámci Ozvěn festivalu Malá inventura Podpořili: Nová síť o.s., Státní fond kultury, Ministerstvo kultury Foto: Martin Mařák Taneční a vizuální performance Narodil jsem se jako holka. Ale jistě vím, že jde o omyl. Představení, jehož podstatnou osu formují narativní a vizuální postupy komiksu a unikátní styl street-ballet, který kombinuje prvky hip hopu, pop-and-lockingu, tuttingu se současným tancem a klasickým baletem. Docu-drama na pomezí žánrů a unikátního hybridního stylu street-ballet v podaní Miřenky Čechové. Miřenka Čechová o představení: Představení je dokumentárním zpracováním jednotlivých příběhů transgender lidí, které jsem měla možnost osobně poznat, se kterými žiji a kteří se stali mými přáteli. Někteří se na představení podíleli již svou přítomností v mém životě, jiní přímo darovali texty, deníky, poezii a další se stali pevnou součástí našeho tvůrčího týmu. Jsou to všechno nádherné, silné a velice výjimečné osobnosti, které mě jak lidsky, tak umělecky nesmírně obohatili. Jim vděčím za to, že vidím zase o trochu dál a hlouběji a jsem schopna nahlížet krásu a smysl z nové perspektivy. Představení je věnováno mé sestře Viktorii, dále pak Alexovi, Martinovi, Markovi, Kamilovi a všem dalším, kteří bojujete o právo na skutečný život. Transgender, odcizení v těle i odcizené tělo, osamocení ve společnosti díky odlišnosti, touha po štěstí a svobodě! Jediný způsob, jak poznat něčí genderovou identitu, je, že nám ji ten člověk sdělí. Identitu není možné vypozorovat z toho, jak někdo vypadá, jak se pohybuje, obléká nebo chová. A stejně tak nemůže být určena diagnostickými či psychologickými testy.

16 Teatromat DIVADLO VOSTO5, PRAHA Autor a režie: Ondřej Cihlář a kolektiv Scéna a ilustrace: Kateřina Bažantová Kostýmy: Josefina Bakošová Hudební spolupráce: Petr Marek, Vratislav Šrámek, Dominik Renč Animace: Libor Pixa Produkce: Petr Prokop Projekce: Jaroslav Karaok Hrdlička Dramaturgie: Jan Foukal Hrají: Petra Nesvačilová, Ondřej Bauer, Petr Prokop a Ondřej Cihlář Divadelní automat Být hercem je stejně krásné poslání, jako být knězem. Obojí je pro lidi. A. Ch. Divadelní automat, v němž diváci rozhodují o osudu mladé dívky, která se rozhodla splnit si v hlavním městě svůj velký sen. Podaří se jí vyhnout nástrahám a překonat veškeré překážky? Uspěje v novém prostředí? Její osud je také ve vašich rukou! Divadlo VOSTO5 se programově věnuje autorskému divadlu. Své náměty čerpá především z domácího prostředí. Schopnost uchopit omšelý motiv, téma, situaci či atmosféru které dřímají v povědomí naší společnosti zasadit je do souvislostí dneška a upozornit tak na jejich jedinečnost, je metodou Divadlu Vosto5 vlastní. Nabízí divákům pohled na naši společnost očima generace, která dětství a ranou část puberty strávila ještě před Listopadem, ale do života se pustila až po něm. VOSTO5 je generačním divadlem spojujícím v sobě poetiku moderního kabaretu vyrůstajícího na text-appealových kořenech, satirických postřezích a především schopnosti tvorby autorských představení založených na nadsázce, improvizaci a mystifikaci. Vosto5(ku) od počátků spíše lákalo setkávat se s divákem, otevřeně s ním komunikovat a považovat jej za svého partnera, než mu pouze předvádět nastudovaná představení. Takové divadlo působí jako velké osvěžení pro publikum i pro odbornou kritiku.

17 Foto: Pavel Hejný Máj 420PEOPLE O. S. INSCENACE JE UVÁDĚNA VE SPOLUPRÁCI S NOVOU SCÉNOU ND A ČINOHROU ND. Námět: Karek Hynek Mácha - Máj Režie: David Prachař Choreografie: Václav Kuneš, 420PEOPLE Hudba: Pavel Fajt, Ondřej Anděra (autor hudby k I. a II. intermezzu a zpěv) Scéna: Richard Maška V rámci scénografie jsou použity 3 vizuální obrazy Adrieny Šimotové: Cítění kosti (1983), Dutá hlava ( ), Mrtvá hlava (1984) Hrají: Zuzana Herenyiová, Jan Kačer, Václav Kuneš, Nataša Novotná, Milan Odstrčil, David Prachař, Pavel Fajt Máchův Máj jako tanečně činoherní koncept Soubor 420PEOPLE, etablovaný doposud v žánru současného tance, se v březnu 2012 představil s premiérou, která vybočuje z jeho dosavadní tvorby. Námětem pro inscenaci je totiž Máj Karla Hynka Máchy. Autorský vklad tentokrát kromě choreografa Václava Kuneše patří i režiséru Davidu Prachařovi. Oba dva pak během představení vystoupí také v rolích sobě vlastních, tedy tanečně-hereckých. Jak moc známe Máj? Všichni jsme jistě schopni rozpomenout se na první verše... Ale dál? Dokážeme si uvědomit obsah, detaily, zachytit jeho náladu a uvědomit si přesahy, které toto nadčasové dílo připouští? Karel Hynek Mácha, český básník romantické epochy, je řazen k zakladatelům novodobé české poezie. Jeho nejznámější lyrickoepické dílo Máj je zpracováno jedinečným stylem; jde o osobní zpověď rozebírající základní otázky lidské existence. V Máji je přetřásána hrůzná osudová vina hrdinů, jíž se nelze ubránit. Mácha tak vyjadřuje svou rozervanost, deziluzi, hledá odpovědi na metafyzické otázky o věčnosti a čase, o životě i smrti. Téma zpracovává brilantně, s bohatou obrazností a hudebností verše. Po představení následuje diskuze s diváky.

18 Zpověď masochisty DIVADLO LETÍ A ŠVANDOVO DIVADLO NA SMÍCHOVĚ, PRAHA Autor: Roman Sikora Režie: Martina Schlegelová Dramaturgie: Marie Špalová Hudba: Stanislav Halbrštát Scénografie: Jana Špalová Kostýmní výtvarník: Aneta Grňáková Hrají: Tomáš Kobr, Richard Fiala, Tomáš Jeřábek a Zuzana Onufráková Politicky nekorektní kabaret o muži, co chtěl trpět. Hra Romana Sikory, která rozpoltila českou divadelní kritiku, vzbudila nadšený ohlas u diváků a byla okamžitě s úspěchem uvedena i v Berlíně a Paříži. Inscenace získala první cenu na festivalu Young for Young, hra byla oceněna na Mezinárodním festivalu literatury v Berlíně. Pan M. není obyčejný občan. Pan M. předem souhlasí se všemi vládními škrty. Je nadšený, když může pracovat na několik úvazků, když za to dostává mizerný plat a všichni ho šikanují. Pan M. chce trpět. Pan M. je totiž Masochista. Ve své zpovědi vám odhalí svůj Jednoduchý návod na život, ukáže vám, že teprve v období ekonomické krize můžete být opravdu šťastní, a poradí vám, jak na to. Vysvětlí, proč je s levičákama nuda a jak jsou na tom náckové, proč jsou Češi lepší než Číňani a co na to říká Mirek s Péťou. Z recenze Aleny Zemančíkové: Divadlo Letí se textu chopilo s velkým vtipem a dovedností. Představitel masochisty Tomáš Kobr hraje svého deviantního chudáka střídmě, ve svém perverzním myšlení nic nepřehrává, s inverzním jazykem si hraje s naprostou přirozeností, a tím se navzdory nebo právě díky použití tolika absurdních nerealistických prostředků stává postavou, s níž se divák může identifikovat. Herci Divadla Letí s elegancí ztvárňují postavy koně, jednotlivých šéfů, obratně se ohánějí bičem na malém jevišti. Výtvarné řešení je střídmé a vtipné, metafora krize jako dominy z botelu, která blazeovaným hlasem nevrle přijímá objednávky sadistických praktik, je drsně poetická a okouzlující. Vidíme na jevišti herce neokoukaných tváří, kteří ovládají nejen herecké řemeslo, ale i vědí, co chtějí sdělit. K čemuž je vede pozoruhodná žena v současném českém divadle, režisérka Martina Schlegelová.

19 Chabrus Line VESELÉ SKOKY ORIGINÁLNÍ POHYBOVÉ DIVADLO Autoři: Jana Hanušová, Miroslav Hanuš Režie: Miroslav Hanuš Hudební spolupráce: Milan Potoček Výprava: Zuzana Ježková Choreografie: Jana Hanušová, Barbora Janatková, Miroslav Hanuš, Eva Severinová, Petra Duspivová, Meduna Hrají: Petra Duspivová / Nina Horáková, Henrieta Hornáčková / Kristýna Kudrnáčová, Barbora Janatková / Michaela Váňová, Taťána Kupcová / Nikola Bartošová-Pádivá, Václav Jílek / Jan Zadražil, Ondřej Kavan / Radim Madeja, Jan Meduna / Ondřej Nosálek, Viktor Dvořák / Jan Hofman, ze záznamu Miroslav Hanuš Taneční groteska Parafráze na motivy známého muzikálu, který si v Čechách ještě nikdo netroufl uvést. Veselé skoky se utkají v nemilosrdném okresním konkurzu do světového muzikálu. Bohužel se na osm rolí přihlásilo jen šest uchazečů. Světovost konkurzu v pozadí kontroluje sponzor, který pevně svírá opratě peněz. Síto musí být velmi husté, ale projít musí každý. Drsně sentimentální pohybová groteska bude mít tentokrát rozsáhlejší part pěvecký i činoherní, zato se simultánním překladem do angličtiny a zpět. Inscenační styl pokračuje v osobité poetice Veselých skoků, kterým není nic svaté, ale rozhodně na profesionální úrovni. Nonverbální sdělení je v popředí, takže vše je sdělné i hluchoněmým cizincům. Chcete uvést světový muzikál? Sežeňte prachy a uspořádejte konkurz. Ale tak, aby byl perfektní a efektní, jinak nic nebude!!! Tanečníci svlékají své duše i svá trička, aby získali životní roli. Nezvykle otevřená sonda do duší umělců s ortézou. Vzdáváme svůj hold největším světovým muzikálům. Opravdovost velkých amerických citů, světovost české třetí ligy a ironizující humor Veselých skoků. Muzikály všech zemí, těšte se!!! Veselé skoky popáté.

20 Foto: Hynek Glos Ucpanej systém Proč Bůh sedí na střídačce Vynikající herecké výkony a herecká souhra, skvělá, ale také nejsprostší inscenace v historii Dejvického divadla! Vzhledem k velkému počtu vulgárních slov, která jsou nezbytnou součástí dialogů hry, není představení vhodné pro diváky mladší 15 let a diváky zvláště citlivé na tento způsob vyjadřování. Podle povídek z knihy a scénáře k filmu Irvina Welshe Acid House ( Barevnej svět ). DEJVICKÉ DIVADLO, PRAHA PŘEDSTAVENÍ MIMO PŘEDPLATNÉ, PRÉMIE PRO ABONENTY SKUPINY DIVADELNÍ DELIKATESY. Autor: Irvine Welsh Překlad: Olga Bártová Divadelní adaptace: Daniel Majling Dramaturgie: Daniel Majling, Eva Suková Režie: Michal Vajdička Hudba: Marián Čekovský Výprava: Pavol Andraško Hrají: Ivan Trojan, Václav Neužil, Miroslav Krobot, Martin Myšička, Martin Pechlát, Jaroslav Plesl, Hynek Čermák, Petr Vršek, Jana Holcová, Klára Melíšková, Lenka Krobotová V hospodě na periferii, a je jedno jestli někde ve Skotsku nebo v Ostravě-Porubě, se potkávají chlápci, kteří nevědí, co se životem. Zabíjejí čas tlacháním, pitím, pícháním a taky mají fočusový tým a svého trenéra, což je zároveň hospodský a fotr jednoho z nich. Na první pohled to vypadá jako groteskně nadsazený vzorek sociálně vyloučené lokality, ale posléze si uvědomíme, že jde možná o výstižný a přes všechny šílenosti i poměrně realistický obraz současného lidstva. V té hospodě tam s nimi sedává i Bůh, ale oni ho nějak nepoznávají. Není divu, Bůh (Ivan Trojan) čte u kamen Nietzscheho, ďábelsky se chechtá a vypadá trochu jako oni - koneckonců je stvořil k obrazu svému. A ke všemu je celý od exkrementů. Kanalizační systém v domě, kde všichni bydlí, je totiž přetížený, ucpal se, a tak mu naměstnané exkrementy nájemníků vylítly do bytu záchodovou mísou rovnou na pyžamo. A protože je neděle, den Páně, tak všichni odpočívají a nikdo se nemá k tomu, aby ty odpadové roury pročistil... Ivan Trojan byl za roli Boha nominován na Cenu Thálie a toto je vyjádření odborné poroty k této nominaci: V poněkud bizarní podobě pokáleného Boha je Ivan Trojan nejen sarkastickým glosátorem všeho dění, ale především dotváří dokonalý obraz vyprázdněného světa. Přispívá tak zásadně k zvýraznění tématu inscenace, která je zábavná i depresivní, kde za smíchem vzápětí mrazí. Stejně jako z metafory lidské společnosti, která už Boha ani nepoznává.

21 Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas náměstí Republiky Trutnov Inforecepce UFFO telefon: info@uffo.cz Hlavní partneři UFFA: