P Ř Í L O H Y. Rozbory Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. k

Transkript

1 Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Správa Chráněné krajinné oblasti Bílé karpaty Nádražní 318, Luhačovice Rozbory Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty k P Ř Í L O H Y

2 2

3 Textové přílohy č. 1 Výnos o zřízení CHKO Bílé Karpaty č. 2 Přehled katastrálních území CHKO Bílé Karpaty č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit č. 4 Přehled průzkumů v CHKO Bílé Karpaty č. 5 Model přirozené druhové skladby dřevin lesních porostů č. 6 Honitby v CHKO Bílé Karpaty Mapové přílohy č.1. Přehledová mapa, č.2. Zonace č.3. MZCHÚ, památné stromy č.4. Natura 2000 č.5. ÚSES č.6. Vlastnictví lesů č.7. Kategorizace lesů č.8. Honitby č.9. Turistika č.10a Krajinný ráz oblasti a podoblasti č.10b Krajinný ráz horizonty 3

4 4

5 Příloha č. 1 Výnos o zřízení CHKO Bílé Karpaty 17644/80, Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 3.listopadu 1980, čj /80, o zřízení chráněné krajinné oblasti "Bílé Karpaty", rozprostírající se na území okresů Hodonín, Uherské Hradiště, Gottwaldov Ministerstvo kultury České socialistické republiky (dále jen ministerstvo) v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány po projednání s Jihomoravským krajským národním výborem stanoví podle 8 odst. 2 a 9 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody: 1 Vymezení a poslání oblasti (1) Území vymezené v příloze tohoto výnosu se prohlašuje za chráněnou krajinnou oblast "Bílé Karpaty" (dále jen oblast). (2) Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření, včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu. (3) Oblast se hospodářsky využívá tak, aby byl vytvořen a zachován optimální systém využívání krajiny a přírodních zdrojů, vycházející z vědeckých poznatků ekologie v souladu s posláním oblasti. 1) 2 Podmínky ochrany (1) Oblast je chráněná podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody; zákazy uvedené v 11 odst.1 tohoto zákona se omezují podle 11 odst. 2 téhož zákona takto: a) Vodní a lesní hospodářství a zemědělství, průmysl, těžba nerostných surovin, doprava, výstavba a rekreace se provádějí v souladu s posláním oblasti; za tím účelem jsou pořizovány, zpracovávány, projednávány a revidovány územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentace a vydávána územní rozhodnutí v dohodě s ministerstvem. b) Součinnost s ministerstvem kultury je nutná také při hydrologickém průzkumu, nebo při jakýchkoliv těžebních záměrech, při projednávání a schvalování přípravné a projektové dokumentace báňských děl a staveb, průmyslových, inženýrských, vodohospodářských, dopravních, zemědělských, lázeňských, bytových a občanských staveb, včetně objektů sloužících k rekreaci, sportu a turistice. c) Způsob geologického výzkumu a vyhledávacího ložiskového průzkumu bude dohodnut v součinnosti s ministerstvem, které stanoví v souladu s posláním oblasti podmínky, za kterých lze provádět nezbytné zásahy do přírody oblasti. (2) Jen se souhlasem orgánu státní ochrany přírody mohou příslušné orgány vydat stavební povolení a další rozhodnutí dotýkající se ochrany přírody v oblasti s výjimkou vodohospodářských a organizace učinit opatření dotýkající se ochrany přírody v oblasti, jde-li o a) novostavby, změny a odstraňování staveb, jejich udržování a zemní práce, pokud podléhají povolení nebo ohlášení 1), dále o odstraňování staveb památkově chráněných nebo na kterých je památkový zájem, s výjimkou staveb navržených v platné územně plánovací dokumentaci potřebného stupně, dále s výjimkou stavebních úprav a udržovacích prací uvnitř staveb a vnějších stavebních úprav a udržovacích prací, jimiž se nezmění povrchová úprava a vzhled stavby, velikost a členění oken a dveří a další charakteristické znaky staveb, b) archeologické výkopy, c) umísťování skládek a deponování odpadků mimo místa již dříve k tomu určená, nebo o zavážení lomů či pískoven, d) umísťování tábořišť, zřizování stanových rekreačních táborů, autocampingů a jiných rekreačních nebo sportovních zařízení a pořádání sportovních akcí a jiných akcí, e) umísťování informačních, reklamních a jiných podobných zařízení 5

6 (3) Jen po projednání s orgány státní ochrany přírody mohou příslušné orgány a organizace vydat potřebná rozhodnutí nebo učinit opatření, jde-li o a) užívání lesních nebo zemědělských pozemků k jiným účelům, b) změnu hranic lesního půdního fondu a zemědělského půdního fondu, odnímání pozemků lesnímu půdnímu fondu nebo zemědělskému půdnímu fondu a zalesňování pozemků vyňatých ze zemědělského půdního fondu. c) rozhodnutí vodohospodářská. (4) V intravilánech obcí je souhlas podle odst. 2 písm. a) nutný jen k odstranění staveb a ke změnám staveb, přesahujícím dvě nadzemní podlaží, ke změnám staveb a udržovacím pracím, kterými se mění vnější vzhled objektů lidové architektury a kulturních a historických staveb, ke stavbám (změnám staveb) rekreačních chat, rekreačních domků a ke změnám na rekreační chalupy. 2) (5) Rozvoj zemědělské výroby v oblasti se uskutečňuje na základě komplexních plánů rozvoje zemědělství, včetně úprav pozemků se stromy a křovinou vegetací pro jednotlivé územně správní celky, vypracovaných ve spolupráci s krajským orgánem státní ochrany přírody se zvláštním zřetelem na zachování biologických a estetických hodnot oblasti a na zájmy ochrany a využití zemědělského půdního fondu. (6) Orgán státní ochrany přírody uplatňuje požadavky při tvorbě lesních hospodářských plánů, vyjadřuje se ke zpracovanému lesnímu hospodářskému plánu a podává prostřednictvím ministerstva žádost o vyhlášení lesů zvláštního určení. 3 Ochranné pásmo V obcích (osadách), jejichž intravilánem prochází hranice oblasti, tvoří jejich intravilán ochranné pásmo, na které se ve věcech územního plánování hledí, jakoby leželo v oblasti. 4 Výkon státní ochrany přírody v oblasti (1) Výkon státní ochrany přírody v oblasti přísluší Jihomoravskému krajskému národnímu výboru, který v dohodě s ministerstvem učiní organizační opatření k zajištění odborné správy oblasti a v dohodě s ním vydá statut oblasti. (2) Řízení a dozor ve věcech státní ochrany přírody vykonává na území oblasti ministerstvo. Obecná ustanovení 5 (1) Dbát poslání oblasti je povinností všech orgánů a organizací, které na jejím území působí, jakož i každého občana, který se v ní zdržuje. (2) Ve věcech, které se dotýkají oblasti a nejsou uvedeny v 2, rozhodují orgány státní správy s ohledem na poslání oblasti v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody. (3) Obdobně postupují orgány a organizace, které v oblasti činí vlastní opatření k ochraně ovzduší, vody, půdy, vegetačního krytu, ryb, zvěře a jiného volně žijícího živočišstva nebo opatření proti nadměrnému hluku. 6 (1) Jiný způsob ochrany území nebo objektů nacházejících se uvnitř oblasti, nebo jejího ochranného pásma, není dotčen ustanoveními čl. 2 a řídí se podmínkami zvlášť stanovenými pro tato území nebo objekty. 3) (2) Na územích, na která se vztahuje působnost federálního ministerstva obrany a federálního ministerstva vnitra, se uplatňují hlediska obrany státu a ostrahy státních hranic ve smyslu zvláštních předpisů. 4) (3) Vlastnická práva a jiné majetkové vztahy k nemovitostem ležícím v oblasti nejsou rovněž zřízením oblasti dotčeny. 7 (1) Mapy, v nichž je zakresleno území oblasti, jsou uloženy na ministerstvu, ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, u Jihomoravského krajského národního výboru, u Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, u Okresních národních 6

7 výborů v Hodoníně, Uherském Hradišti, Gottwaldově a u všech dotčených městských a místních národních výborů. (2) Tento výnos nabývá účinnosti dnem oznámení ve Sbírce zákonů. Ministr: Doc. dr. Klusák, CSc., v.r. Příl. Vymezení hranice chráněné krajinné oblasti "Bílé Karpaty" Hranice oblasti začíná na křižovatce hranice mezi Slovenskou socialistickou republikou a Českou socialistickou republikou se silnicí Skalica-Sudoměřice, na katastrálním území obce Sudoměřice v okr. Hodonín v kraji Jihomoravském. Od tohoto bodu pokračuje směrem severovýchodním po silnici přes Sudoměřice do obce Petrov, kde na křižovatce shora uvedené silnice s železniční tratí Skalica-Strážnice odbočuje po této trati směrem severovýchodním a vede po ní až do Strážnice. Na východním okraji obce Strážnice přechází hranice ze železniční trati na silnici Strážnice-Tvarožná Lhota, prochází touto obcí a pokračuje po silnici do obce Kněždub, Hroznová Lhota, Tasov, Hrubá Vrbka a Kuželov. Z Kuželova prochází hranice oblasti dále po silnici směrem jihovýchodním až ke křižovatce se silnicí Velká nad Veličkou-Vrbovce. Od této křižovatky pokračuje hranice dále směrem severním po silnici do obce Velká nad Veličkou a prochází touto obcí. Na severním okraji obce Velká nad Veličkou pokračuje směrem severovýchodním po polní cestě přes kótu 310 až k silnici Suchov-Boršice v okrese Uherské Hradiště. Odtud pokračuje po silnici dále až ke křižovatce silnici Boršice-Blatnička a od této křižovatky vede severovýchodním směrem po silnici do Boršic a do Slavkova. Ze Slavkova jde hranice po silnici směrem na Strání až ke křižovatce s polní cestou Horní Němčí-kóta 289 na silnici Korytná-Nivnice. Od této křižovatky jde hranice po polní cestě směrem severním a severovýchodním až ke kótě 283 na silnici Korytná-Nivnice. Od této kóty pokračuje hranice dále směrem severozápadním po silnici Korytná a Nivnice a na jižním okraji obce Nivnice odbočuje směrem východním po silnici do obce Suchá Loz. Ve středu obce Suchá Loz přechází hranice ze silnice na potok Bystřička směrem východním a tento potok sleduje až do obce Bystřice pod Lopeníkem. Uprostřed obce Bystřice pod Lopeníkem hranice oblasti opouští potok, pokračuje směrem severovýchodním po polní cestě k hranici katastrů Bystřice pod Lopeníkem-Komňa- Nezdenice v prostoru lesa Hrabčovína. Odtud dále prochází po polní a lesní cestě směrem severozápadním až do obce Nezdenice. Z obce Nezdenice pokračuje směrem severním po silnici do obce Rudice a z Rudic dále po silnici do obcí Přeškovice, Kladná-Žilín, Luhačovice a Pozlovice. Z obce Pozlovice vede po polní cestě a lesní cestě směrem severovýchodním do obce Horní Lhota. Od jižního okraje obce Lhota pokračuje jižním směrem po silnici do obce Dolní Lhota. Z Dolní Lhoty dále prochází po silnici směrem severovýchodním na Sehradice, Slopné a Loučku. V obci Loučka z této silnice přechází na potok Svíborka, který sleduje směrem jihovýchodním až do obce Vlachovice. V obci Vlachovice přechází na silnici Vlachovice-Lipina- Křekov a tuto sleduje dále do Valašských Klobouků až ke křižovatce silnice se železnicí Valašské klobouky-horní Lideč. Tuto trať sleduje až k hranici Jihomoravského a Severomoravského kraje. Od tohoto bodu sleduje směrem jihovýchodním hranici Jihomoravského a Severomoravského kraje až k hranici Slovenské socialistické republiky, která zároveň tvoří jihovýchodní hranici oblasti až k bodu, kde se křižuje hranice mezi Slovenskou socialistickou republikou se silnicí Skalica-Sudoměřice na katastrálním území obce Sudoměřice. V tomto místě se hranice oblasti uzavírá. Celková rozloha chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty je cca 715 km2. Vymezení bylo provedeno podle map okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Gottwaldov v měřítku 1 : ) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. 2) Vyhláška FMTIR č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu ve znění vyhlášky FMTIR č. 45/1979 Sb. 3) Může jít o ochranu opírající se o předpisy různého druhu (územně plánovací, horní, vodohospodářské, lesnické, péče o zdraví lidu, železniční, památkové péče a ochrany přírody, vojenské,bezpečnostní apod.). 4) 21 a 22 zákona č. 40/1961 Sb., o obraně ČSSR 7

8 Příloha č. 2 Přehled katastrálních území v CHKO Bílé Karpaty Bánov Bohuslavice nad Vláří Bojkovice Boršice u Blatnice Brumov Březová u Uherského Brodu Bylnice Bystřice pod Lopeníkem Bzová u Uherského Brodu Divnice Dolní Lhota u Luhačovic Haluzice Horní Lhota u Luhačovic Horní Němčí Hostětín Hrádek na Vlárské dráze Hroznová Lhota Hrubá Vrbka Javorník nad Veličkou Jestřabí nad Vláří Kladná-Žilín Kněždub Kochavec Komňa Korytná Krhov u Bojkovic Křekov Kuželov Lipina Lipov Lipová u Slavičína Lopeník Loučka I Loučka II Luhačovice Malá Vrbka Návojná Nedašov Nedašova Lhota Nevšová Nezdenice Nivnice Nová Lhota u Veselí nad Moravou Petrov u Hodonína Petrůvka u Slavičína Pitín Popov nad Vláří Poteč Pozlovice Přečkovice Radějov u Strážnice 8

9 Rokytnice u Slavičína Rudice Rudimov Sehradice Sidonie Slavičín Slavkov u Uherského Brodu Slopné Starý Hrozenkov Strání Strážnice na Moravě Sudoměřice Suchá Loz Suchov Svatý Štěpán Šanov Štítná nad Vláří Študlov Šumice u Uherského Brodu Tasov nad Veličkou Tvarožná Lhota Újezd u Valašských Klobouk Valašské Klobouky Valašské Příkazy Vápenice u Starého Hrozenkova Velká nad Veličkou Vlachovice Vrbětice Vyškovec Záhorovice Žítková 9

10 Příloha č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit Čertoryje Kód: 4072 Rozloha: 4852,2937 ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Rozsáhlý komplex luk a lesů v jihozápadní části Bílých Karpat, cca 9 km jihovýchodně od Strážnice, mezi státní hranicí a obcemi Radějov, Tvarožná Lhota, Kněždub a Vrbka. Ekotop: Geologie: Podložím je zvrásněný flyš nivnického a svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše s převahou vápnitých jílovců. Z kvartérních uloženin jsou patrná eluvia a svahová deluvia písčito-hlinitého zrnitostního složení. Geomorfologie: Území spadá do celku Bílé Karpaty, podcelku Žalostinská vrchovina, okrsku Radějovská vrchovina. Jedná se o členitou vrchovinu tvořenou flyšem bělokarpatské jednotky s četným střídáním synklinálních a antiklinálních pásem, s erozně denudačním reliéfem hřbetů a údolí. Na severu území okrajově zasahuje do okrsku Šumárnický hřbet. Reliéf: Převážně erozně denudační, na hluboce denudovaném střižném příkrovu s výraznými strukturními tvary. Pedologie: V severní části území převládá černozem černicová ojediněle doplněná černicí pelickou, v jižní části jsou v půdním pokryvu zastoupeny převážně kambizemě (modální, oglejená). Krajinná charakteristika: Rozsáhlý komplex lesů a luk s remízky a solitérními dřevinami v členitém terénu. Biota: V SV části převažují travinobylinná společenstva. Dominujícím typem vegetace jsou teplomilné, druhově velmi bohaté louky společenstva svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, které na ojedinělých vlhčích místech přecházejí ve vegetaci svazu Molinion s dominantním bezkolencem rákosovitým. Charakteristickým prvkem na loukách jsou pramenné výchozy a sezónně prosychající luční mokřady, místy s mělkou vrstvou slatiny (do 20 cm). Nedílnou součástí lokality jsou roztroušené hájky teplomilných doubrav blízkých asociaci Potentillo albae-quercetum a solitérní duby, lípy a jeřáby břeky s okolní vegetací keřových plášťů svazu Berberidion a bylinných lemů svazů Geranion sanguinei a Trifolion medii. Část luk byla narušena hnojením a pastvou, takže se zde místy vyskytují přechody k mezofilním porostům svazu Arrhenatherion a pastvinám svazu Cynosurion. Právě v biotopech ovlivněných v minulosti pastvou, tedy v širokolistých suchých trávnících bez význačného výskytu orchidejovitých a bez jalovce (T3.4D) s tendencí k mezofilním ovsíkovým loukám (T1.1) a poháňkovým pastvinám (T1.3) se nejčastěji vyskytuje srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia). V JZ části převažují lesy, ve kterých převládají západokarpatské dubohabřiny (L3.3B) asociace Carici pilosae-carpinetum a ve vyšších polohách pak květnaté bučiny. V okolí vodních toků a pramenišť se vyskytují údolní jasanovo-olšové luhy. Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) a srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia) rostou v typických širokolistých suchých trávnících T3.4D, často v porostech s významným výskytem orchidejovitých T3.4C. Mečík bahenní (Gladiolus palustris) ve vlhčích nebo přechodně vlhkých místech vegetace T3.4D. Kvalita a význam: Čertoryje jsou nejrozsáhlejším komplexem typických bělokarpatských luk s vysokou krajinářskou hodnotou a výskytem četných zvláště chráněných (zařazených ve vyhl. č. 10

11 395/1992 Sb.) a ohrožených (zařazených v červeném seznamu) druhů rostlin a živočichů. Z naturových společenstev se zde vyskytují velkoplošné a reprezentativní porosty širokolistých suchých trávníků (T3.4D a T3.4C) a mezofilních ovsíkových luk T1.1. Z lesních jsou reprezentativně vyvinuty karpatské a panonské dubohabřiny (L3.3B a L3.4) a květnaté bučiny (L5.1), v menším rozsahu i středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4) a údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2A). Na vlhkých místech se maloplošně vyskytují bezkolencové louky (T1.9) a vlhká tužebníková lada (T1.6). Častá jsou luční i lesní pěnovcová prameniště (R1.1 a R1.3), místy s vegetací parožnatek (V5). Lokalita hostí 9 druhů přílohy II Směrnice č. 92/43/EEC. Z rostlin to jsou: 1) střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) jedna ze 3 lokalit v Bílých Karpatech (2 trsy na 2 mikrolokalitách). 2) srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia) jedna ze 4 lokalit v Bílých Karpatech (rozsáhlé porosty v oblasti Vojšických luk + 2 mikrolokality pod kótou Čertoryje o výměře několika metrů čtverečních). 3) mečík bahenní (Gladiolus palustris) jediná lokalitu v Bílých Karpatech (několik jedinců na jediné mikrolokalitě). Jedna ze 3 lokalit v ČR. Z živočichů se zde vyskytuje přástevník kostivalový (Callimorpha quadrifolia), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone), bourovec trnkový (Eriogaster catax), roháč obecný (Lucanus cervus) a ohniváček černočárý (Lycaena dispar). Zranitelnost: Louky jsou místy ohroženy absencí kosení a následnou expanzí konkurenčně silných druhů travin, později i křovin. Lesní porosty jsou ohroženy necitlivým lesním hospodařením a myslivostí (daňčí obora). Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - 0,9258 ostatní porosty V5 Vegetace parožnatek 0,0049 M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod 3,6721 M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty 0,0002 M1.5 Pobřežní vegetace potoků 0,0023 M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí 0,7904 R1.1 Luční pěnovcová prameniště 0,4941 R1.3 Lesní pěnovcová prameniště 0,0690 R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců 0,4059 T1.1 Mezofilní ovsíkové louky 103,7216 T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd 0,6704 T1.3 Poháňkové pastviny 49,9810 T1.5 Vlhké pcháčové louky 4,0562 T1.6 Vlhká tužebníková lada 1,1936 T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky 3,3930 T3.4C Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce 177,8230 obecného (Juniperus communis) T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez 838,9572 jalovce obecného (Juniperus communis) T4.2 Mezofilní bylinné lemy 3,2597 T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd 0,0568 K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů 0,9539 K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny 62,2035 L4 Suťové lesy 5,2874 L5.1 Květnaté bučiny 637,7131 L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy 4,2416 L7.1 Suché acidofilní doubravy 3,8610 L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy 19,0453 L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty 62,9980 L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny 1276,

12 L3.4 Panonské dubohabřiny 21,2659 L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy 142,2923 K1 Mokřadní vrbiny 0,5440 X1 Urbanizovaná území 13,6429 X2 Intenzivně obhospodařovaná pole 9,2937 X3 Extenzivně obhospodařovaná pole 79,2670 X5 Intenzivně obhospodařované louky 72,0108 X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla 0,4619 X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla 16,4009 X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy 0,4081 X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami 724,5205 X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami 33,4219 X10 Paseky s podrostem původního lesa 1,6876 X11 Paseky s nitrofilní vegetací 162,2307 X12 Nálety pionýrských dřevin 4,9685 X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla 30,8618 X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace 5,4581 Bílé Karpaty Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Jedná se o střední část CHKO Bílé Karpaty mezi obcemi Velká nad Veličkou na jihu a Starý Hrozenkov Žítková na severu. Ekotop: Geologie: Podklad tvoří vrstvy pískovců, jílovců a slínovců svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše. Důležitým faktorem je recentní tvorba vápnitého pěnovce. Geomorfologie: Lokalita patří do Vnějších Západních Karpat, celku Bílé Karpaty, podcelků Javořinská hornatina, Straňanská kotlina a Lopenická hornatina. Reliéf: Terénní dominantou je hlavní bělokarpatský hřeben s nejvyšším vrcholem Velká Javorina (970 m n. m.). Z něj potom k severu až severozápadu vybíhají četné krátké boční hřebeny oddělené dosti ostře zaříznutými údolími. Na severovýchodě se potom masiv již mírněji svažuje do odlesněného údolí Klanečnice. Na jih od hlavního hřebene jsou terénními dominantami kopce Hradisko (636 m n. m.) a Výzkum (631 m n. m.), oddělené hlubokým Filipovským údolím; významným nejen krajinným prvkem jsou odlesněné dlouhé a táhlé severní svahy Hradiska, zvolna klesající až k řece Veličce, rozčleněné ještě dílčími drobnými údolíčky. Díky svahovým pohybům vytvořily suťové sedimenty na svodnickém souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše (paleocén-maastricht) rozsáhlá sesuvná pole. Na svahovinách se prameny rozlévají do šířky a tvoří mokřady, místy zůstává voda na jílovitém podloží pod půdním povrchem. Na sušších i vlhčích místech vystupují jednotlivé kameny. Převládají mírné konkávní svahy s jihozápadní a západní orientací a s množstvím přirozených drobných vodotečí. Pedologie: V půdním pokryvu převládají kambizemě s různým stupněm acidifikace a oglejení, místy pseudogleje a gleje se znaky rašelinění a inkrustace vápnitých tufů. Krajinná charakteristika: Pro tuto část jsou charakteristické velké komplexy květnatých luk s rozptýlenými solitérními stromy, s mozaikou pastvin, pěnovcových pramenišť, křovin a malých lesíků s vysokou diverzitou teplomilných i podhorských rostlinných společenstev v oblasti Moravských Kopanic. Typická je zde roztroušená zástavba. V území je mnoho ZCHÚ. 12

13 Biota: Vegetaci tvoří komplexy druhově bohatých luk s orchidejemi, zejména subxerofilních trávníků, a zachovalých lesních porostů karpatských květnatých bučin. Na nejprudších stinných svazích a ve vrcholové části i na plošinách se ojediněle udržela vegetace suťového lesa svazu Tilio-Acerion. Dále se významněji uplatňují karpatské a panonské dubohabřiny, údolní luhy (zejména podél Veličky) a křoviny často druhově velmi pestré a sukcesně pokročilé směrem k teplomilným lesním společenstvům. Charakteristickou součástí jsou též pěnovcová prameniště, vyskytující se ovšem velmi maloplošně. Na odlesněné části jsou vyvinuty mezofilní louky, pastviny a širokolisté suché trávníky. Jedná se o druhově bohaté bělokarpatské louky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus). Maloplošně se vyskytují další typy vegetace: křoviny, mokřady, lemy. Kvalita a význam: Lesní vegetace (L5.1, L3.3B, L6.4, L4, L5.4, L3.4, L2.2A, L2.2B) je mimořádná svým rozsahem a zachovalostí, částečně též mimořádnou druhovou bohatostí; pouze menší procento porostů je poškozeno necitlivým lesním hospodařením. Všude velmi dobře zmlazují původní dřeviny a obnova lesní vegetace je poměrně snadná. Louky (T3.4A, T3.4D, T3.4C, T1.1) na lokalitě jsou druhově velmi bohaté a hostí velký počet zvláště chráněných (zařazených ve vyhl. č. 395/1992 Sb.) a ohrožených (zařazených v červeném seznamu) druhů rostlin. Za všechny budiž jmenovány prstnatec sedmihradský (Dactylorhiza transsilvanica) a zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria), vstavač nachový (Orchis purpurea) a kýchavice černá (Veratrum nigrum). V NPR Porážky se nachází jediná lokalita všivce statného (Pedicularis exaltata). Maloplošně se na vlhkých místech v okolí pramenišť a vodních toků vyvíjejí reprezentativní porosty mokřadní vegetace (T1.6, T1.9, R1.1, R1.3, V5). Z naturových druhů rostlin se vyskytují střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), hlízovec Loeselův (Liparis loeselii) a srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia). Květnaté louky Bílých Karpat hostí velice bohatou faunu a představují důležité útočiště zvláště chráněných (zařazených ve vyhl. č. 395/1992 Sb.) a ohrožených (zařazených v červeném seznamu) druhů bezobratlých (hmyz, pavoukovití). Dosud zde bylo zjištěno 43 druhů pavouků a také vzácný sekáč Zacheus crista, pro nějž představuje tato lokalita nejsevernější výskyt v rámci souvislého rozšíření s jádrem v JV Evropě. Dále se na lučních porostech vyskytují početné populace perleťovce dvouřadého (Brenthis hecate), dále pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), martináč hrušňový (Saturnia pyri). V území se vyskytují následující naturové druhy živočichů - bourovec trnkový (Eriogaster catax), modrásek bahenní (Maculinea nausithous), modrásek očkovaný (Maculinea teleius), ohniváček černočárý (Lycaena dispar), přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria), střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana), vrkoč útlý (Vertigo angustior), žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone). Rezervace Machová je významná lokalita vrkoče úzkého (Vertigo angustior), vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) se vyskytuje v oblasti Žitkové. Zvláštností této části Bílých Karpat jsou i plevelná společenstva vyskytující se na malých políčkách a záhumencích bez chemizace. Mezinárodně významná ukázka tradiční kulturní krajiny, významná entomologická a botanická lokalita. Zranitelnost: Louky včetně živočišných společenstev jsou místy ohroženy absencí kosení a následnou expanzí konkurenčně silných druhů travin, později i křovin. Lesní porosty jsou ohroženy necitlivým lesním hospodařením. Potenciální ohrožení skýtá případná aplikace pesticidů, nevhodné lesnické zásahy, změny vodního režimu. 13

14 Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) V2A Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod s dominantními lakušníky 0,0372 (Batrachium spp.) V2C Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod - ostatní porosty 0,0331 V5 Vegetace parožnatek 0,0195 M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod 1,2851 M1.5 Pobřežní vegetace potoků 0,0865 M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů 0,0398 M1.7 Vegetace vysokých ostřic 0,6796 R1.1 Luční pěnovcová prameniště 1,6670 R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců 0,0148 R1.3 Lesní pěnovcová prameniště 0,3031 R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců 1,6470 R2.1 Vápnitá slatiniště 0,4797 T1.1 Mezofilní ovsíkové louky 28,8456 T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd 0,0112 T1.3 Poháňkové pastviny 4,7172 T1.5 Vlhké pcháčové louky 14,1831 T1.6 Vlhká tužebníková lada 16,4743 T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky 44,7148 T2.3B Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce 1,5376 T3.4A Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a s jalovcem 13,4019 obecným (Juniperus communis) T3.4B Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a s 0,4195 jalovcem obecným (Juniperus communis) T3.4C Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce 642,8857 obecného (Juniperus communis) T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez 45,4435 jalovce obecného (Juniperus communis) T4.1 Suché bylinné lemy 3,4203 T4.2 Mezofilní bylinné lemy 23,5868 K1 Mokřadní vrbiny 13,0268 K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů 14,2602 K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny 4,8668 L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty 86,8591 L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy 0,6662 L3.2 Polonské dubohabřiny 5,4694 L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny 7,6035 L3.4 Panonské dubohabřiny 51,6216 L4 Suťové lesy 124,6142 L5.1 Květnaté bučiny 4894,1449 L5.4 Acidofilní bučiny 101,6089 L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy 76,0194 L7.1 Suché acidofilní doubravy 2,2842 X1 Urbanizovaná území 107,5247 X2 Intenzivně obhospodařovaná pole 32,7134 X3 Extenzivně obhospodařovaná pole 150,1873 X4 Trvalé zemědělské kultury 1,4268 X5 Intenzivně obhospodařované louky 390,3077 X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla 6,0114 X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla 191,8348 X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy 17,2856 X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami 2752,9207 X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami 134,4444 X10 Paseky s podrostem původního lesa 22,2646 X11 Paseky s nitrofilní vegetací 408,

15 X12 Nálety pionýrských dřevin 160,1908 X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla 69,7431 X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace 5,3812 Remízy u Bánova Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Lokalita se nachází cca 8 km JV od Uherského Brodu, mezi obcemi Bánov, Bystřice pod Lopeníkem a Suchá Loz. Jedná se o komplex remízků a křovin v okolí kóty Skalky (387 m) a vodní nádrže Ordějov. Ekotop: Geologie: Podloží je tvořeno flyšovými pískovci a jílovci hluckého vývoje bělokarpatské jednotky magurského příkrovu se střídáním vápnitých a nevápnitých hornin, místy s drobnými proniky neovulkanitů. Geomorfologie: Lokalita spadá do celku Vizovická vrchovina, podcelku Hlucká pahorkatina, okrsku Nivnická pahorkatina a Ordějovská kotlina. Ordějovská kotlina je strukturně litologicky podmíněná sníženina s velmi plochým dnem, tvořená flyšovými jílovci a pískovci s drobnými proniky neovulkanitů. Nivnická pahorkatina je členitá pahorkatina s erozně denudačním reliéfem plochých hřbetů oddělených širokými údolími. Reliéf: Reliéf ve vrcholové části skalek je mírně zvlněný, postupně přecházející v pozvolné svahy. V území se vyskytuje řada drobných opuštěných lůmků. Pedologie: Půdy jsou kambizemě, na vulkanických sucích se lokálně vyvíjejí rankery. Krajinná charakteristika: Lesní okraje, remízy a křoviny v kulturní krajině. Biota: Vegetaci na lokalitě tvoří pestrá mozaika mezofilních křovin svazu Berberidion (K3), lesních remízků různě reprezentativních karpatských dubohabřin (asociace Carici pilosae- Carpinetum), fragmentů společenstev lesních lemů svazu Trifolion medii a fragmentů zarůstajících mezofilních ovsíkových luk svazu Arrhenatherion. Lokalita bourovce trnkového (Eriogaster catax). Kvalita a význam: Příklad lokality s výskytem bourovce trnkového (Eriogaster catax), prvek staré kulturní krajiny. Zranitelnost: Lokalita je především ohrožena případnou aplikací pesticidů v okolí, v dlouhodobé perspektivě může představovat ohrožení také absence aktivní péče. Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami

16 X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla Valy-Bučník Kód: CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Ve střední části Bílých Karpat, jižně od Bojkovic. Ekotop: Boční hřebínek Bílých Karpat, z větší části zalesněný, ovšem též s významným podílem luk v členitém reliéfu. Biota: Pestrá mozaika dubohabřin a mezofilních ovsíkových luk, v údolích potoční luhy; vzácně fragmenty suchých trávníků. Kvalita a význam: Kvalita velmi dobrá, významný komplex zachovalých dubohabřin, doplněný mnoha nelesními biotopy; též vysoká krajinářská hodnota. Zranitelnost: Zanedbáním či naopak příliš intenzivním využíváním. Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) M1.5 Pobřežní vegetace potoků R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T1.3 Poháňkové pastviny T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T3.4C Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.2 Mezofilní bylinné lemy K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L7.1 Suché acidofilní doubravy X1 Urbanizovaná území X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X3 Extenzivně obhospodařovaná pole X4 Trvalé zemědělské kultury X5 Intenzivně obhospodařované louky X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla

17 X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace Rudický les CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Ve střední části Bílých Karpat, mezi obcemi Rudice, Bojkovice a Záhorovice. Ekotop: Rozsáhlý lesní komlex s přilehlými loukami v pahorkatině. Biota: Převažují dubohabřiny, místy přecházejí až do teplomilných doubrav, v údolích navazují na potoční luh; relativně zachovalé louky ovsíkové až subxerofilní. Kvalita a význam: Kvalita velmi dobrá, významný lesní celek, mimořádné zastoupení a zároveň zachovalost lesů nižších poloh. Zranitelnost: Nešetrným lesnictvím. Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) M1.7 Vegetace vysokých ostřic R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla

18 X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla Komňa kostel CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Kostel v obci Komňa, cca 12 km VJV od Uherského Brodu. Ekotop: Geologie: V podloží v okolí převažují flyšové vrstvy s převahou pískovců (svodnické souvrství). Geomorfologie: Lokalita spadá do celku Bílé Karpaty, podcelku Lopenická hornatina, okrsku Komeňská vrchovina. Jedná se o členitou vrchovinu budovanou flyšovými horninami, s erozně denudačním reliéfem širokých stupňovitých hřbetů a se zbytky zarovnaných povrchů. Reliéf: Reliéf tvoří svahy otevřeného údolí. Bezprostřední okolí lokality je zastavěno. Pedologie: V půdním pokryvu převažují kambizemě. Krajinná charakteristika: Půda a věž kostela. Biota: Letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Kvalita a význam: Regionálně významná letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Zranitelnost: Potenciálně přestavba půdního prostoru, oprava střechy apod. Na Koncoch CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Ve střední části Bílých Karpat, východně od obce Pitín. Ekotop: Rozsáhlý komplex lesa na hlavním hřebeni a v bočních údolích a navazující louky. Biota: Převažují květnaté bučiny doplněny další lesní vegetací, dále ovsíkové louky, pastviny, prameniště lesní i nelesní, v údolích potoční luhy. Kvalita a význam: Kvalita velmi dobrá, významný komplex bělokarpatského lesa, hodnotná diverzita stanpvišť. 18

19 Zranitelnost: Zanedbáním či naopak příliš intenzivním využíváním. Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.7 Vegetace vysokých ostřic M5 Devětsilové lemy horských potoků R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T1.3 Poháňkové pastviny T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T3.4C Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.2 Mezofilní bylinné lemy K1 Mokřadní vrbiny K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L7.1 Suché acidofilní doubravy X1 Urbanizovaná území X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X3 Extenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla Slavičín kostel CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Kostel v obci Slavičín, cca 18 km JV od Zlína. Ekotop: Geologie: V podloží v okolí lokality převažují flyšové vrstvy s převahou vápnitých jílovců (zlínské souvrství, vsetínské vrstvy). 19

20 Geomorfologie: Lokalita spadá do okrsku Olšavsko-vlárská brázda. Jedná se o mezihorskou sníženinu se dnem charakteru ploché pahorkatiny, rozčleněnou nízkými prahy na dílčí deprese. Reliéf: Reliéf je svažitý, vlastní lokalita se nachází na dně údolí. Pedologie: V půdním pokryvu převažují kambizemě. Krajinná charakteristika: Půda kostela. Biota: Letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Kvalita a význam: Regionálně významná letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Zranitelnost: Potenciálně přestavba půdního prostoru, oprava střechy apod. Slavičín zámek CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: 390 m n. m. Poloha: Zámek v obci Slavičín, cca 18 km JV od Zlína. Ekotop: Geologie: V podloží v okolí lokality převažují flyšové vrstvy s převahou vápnitých jílovců (zlínské souvrství, vsetínské vrstvy). Geomorfologie: Lokalita spadá do okrsku Olšavsko-vlárská brázda. Jedná se o mezihorskou sníženinu se dnem charakteru ploché pahorkatiny, rozčleněnou nízkými prahy na dílčí deprese. Reliéf: Reliéf je svažitý, vlastní lokalita se nachází na dně údolí. Pedologie: V půdním pokryvu převažují kambizemě. Krajinná charakteristika: Půda zámku. Biota: Letní kolonie netopýra brvitého (Myotis emarginatus). Kvalita a význam: Jedna z nejvýznamnějších letních kolonií netopýra brvitého v ČR. Zranitelnost: Potenciálně přestavba půdního prostoru, oprava střechy apod. Valentová CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: V severovýchodní části Bílých Karpat, JZ od Štítné nad Vláří. 20

21 Ekotop: Členité území v podhůří v návaznosti na nivu většího potoka; vyrovnaný podíl lesa a bezlesí. Biota: Potoční luhy, květnaté bučiny a mezofilní ovsíkové louky doplněné o širokou škálu dalších biotopů, hojně mokřadních. Kvalita a význam: Kvalita velmi dobrá, mimořádní hodnota krajinářská, diverzita stanovišť, biotopy s pěnovcem. Zranitelnost: Zanedbáním či naopak příliš intenzivním využíváním. Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.4 Říční rákosiny R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T1.3 Poháňkové pastviny T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.2 Mezofilní bylinné lemy K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny X1 Urbanizovaná území X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X3 Extenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla Vlárský průsmyk CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. 21

22 Poloha: Lesní celek v S části CHKO Bílé Karpaty v okolí Vlárského průsmyku. Lokalita je přibližně ohraničena kótou Javorník (783 m n. m.), obcí Svatý Štěpán, kótou Tratihušť (708 m n. m.), osadou Sidonie a státní hranicí. Ekotop: Geologie: Území je budováno horninami bělokarpatské jednotky magurského flyše s převahou vápnitých jílovců a slínovců. Geomorfologie: Lokalita spadá do celku Bílé Karpaty, podcelku Chmelovská hornatina, okrsku Vlárská hornatina. Jedná se o široký masivní hřbet tvořený flyšovými horninami, rozčleněný hluboce zařezanými údolími. Jižní část spadá do okrsku Starohrozenkovská hornatina (podcelek Lopenická hornatina); jedná se o členitou hornatinu budovanou flyšovými horninami s drobnými intruzemi neovulkanitů, s erozně denudačním reliéfem. Reliéf: Reliéf je členitý, tvořený zalesněným hřebenem, který je rozdělen průlomovým údolím Vláry. Pedologie: V půdním pokryvu převažují kambizemě. Krajinná charakteristika: Jedná se o rozsáhlý lesní komplex se zachovalými původními porosty. Biota: Rozsáhlý komplex přirozených bučin v S části Bílých Karpat, s enklávami pralesovitého charakteru. Odlesněné části lokality hostí vegetaci mezofilních luk blízkých svazu Arrhenatherion a pastvin svazu Cynosurion, křoviny možno částečně řadit do svazu Berberidion, mimo to se zde vyskytují obtížně klasifikovatelná mladá sukcesní stadia lesa. Lesní porosty možno přiřadit ke karpatským bučinám, méně i dubohabřinám (svaz Fagion, resp. Carpinion), podél potoka se vyskytují fragmenty olšin podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, část lokality zabírají monokulturní smrčiny. Zájmový druh Tephroseris longifolia subsp. moravica se vyskytuje zejména na okrajích luk a pastvin, v biotopech klasifikovaných jako mezofilní ovsíkové louky T1.1 a poháňkové pastviny T1.3 s tendencí k mezofilním bylinným lemům T4.2. Kvalita a význam: Zachovalý rozlehlý komplex přirozeného lesa, biotopy s pěnovcem a orchidejemi, mimořádná krajinná hodnota a vegetační diverzita. Jedna ze 3, resp. 5 (na 2 lokalitách repatriace) lokalit Tephroseris longifolia subsp. moravica v Bílých Karpatech a zároveň v České republice. Jedná se o středně silnou populaci. Významná entomologická lokalita (výskyt přástevníka kostivalového, střevlíka hrbolatého, tesaříka alpského), významný příklad komplexu přirozených lesů. Zranitelnost: Negativní vliv na biotopy má příliš intenzivní či extenzivní pastva a hnojení luk. Přímé nebezpečí pro populace Tephroseris longifolia subsp. moravica představuje lesní hospodářství; jedinci se často vyskytují v okrajích drobných lesíků s břízou, lískou, osikou apod. Tyto "netvárné" porosty jsou lesnicky nevyužitelné a běžně se nahrazují smrkovými monokulturami (nepřijatelnými jako stanoviště pro Tephroseris longifolia subsp. moravica). Taktéž ponechání celého území samovolnému vývoji ohrožuje populace zájmového druhu; jedinci sice osidlují místa částečně zarostlá náletovými dřevinami a s významným podílem lesních bylin (zdá se, že je dokonce preferují), avšak přirozená sukcese na lokalitě směřuje ke značně stinným typům lesa, které již nárokům Tephroseris longifolia subsp. moravica naprosto nevyhovují. Lokalita je potenciálně ohrožena změnou způsobu lesního hospodaření, popřípadě změnami vodního režimu či aplikací pesticidů. 22

23 Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.5 Pobřežní vegetace potoků M5 Devětsilové lemy horských potoků R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T1.3 Poháňkové pastviny T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T3.4C Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.2 Mezofilní bylinné lemy K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.4 Acidofilní bučiny X1 Urbanizovaná území X3 Extenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace Vlára CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: Tok Vláry v délce cca 7,5 km, od soutoku s Brumovkou (J okraj obce Bylnice, cca 10 km jižně od Valašských Klobouků) po státní hranici. Ekotop: Geologie: Podloží tvoří fluviální a deluviofluviální sedimenty, které byly v holocénu naplaveny na původní flyšové horniny charakteristické mnohonásobným střídáním tenkých vrstev jílovců, slínovců a pískovců. Geomorfologie: Lokalita z větší části spadá do celku Bílé Karpaty, podcelku Chmelovská hornatina, okrsku Bylnická kotlina. Jedná se o podélnou erozně denudační sníženinu s charakterem ploché pahorkatiny, se zbytky zarovnaných povrchů a širokými údolními nivami. 23

24 Částečně zasahuje také do okrsku Vlárská hornatina a okrsku Starohrozenkovská hornatina (podcelek Lopenická hornatina). Krajinná charakteristika: Koryto řeky je neregulované se štěrkovými lavicemi, v Bylnici se Vlára stáčí směrem jihovýchodním a Vlárským průsmykem protíná masiv Bílých Karpat do povodí Váhu. V toku převažuje štěrkovo-kamenitý substrát. U státní hranice má Vlára má P 323 km 2, L 30,7 km a Qa 3,20 m 3.s -1. Pedologie: V okolí řeky se vyvíjejí kambizemě a fluvizemě. Biota: Tok s většinou neregulovaným korytem a štěrkovými lavicemi obývá sekavčík horský, v okolí se vyskytují také Riparia riparia, Sterna hirundo, Anoplius concinuus a Mimumesa atratina. V okolí řeky porosty jasanovo-olšových luhů. Kvalita a význam: Úsek Vláry od státní hranice po soutok s Brumovkou (ř. km 12,25 19,1) je jedinou lokalitou sekavčíka horského na území ČR. Zranitelnost: Toku hrozí nevhodné regulace (zpevnění břehů, výstavba kamenných stupňů a skluzů), i když citlivé úpravy nemusí populaci sekavčíků ohrozit. Výskyt druhu je vázán na migrační zprůchodnění toku. Vegetace: Stanoviště/Biotop Rozloha (ha) V4B Makrofytní vegetace vodních toků - stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny L5.1 Květnaté bučiny X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X10 Paseky s podrostem původního lesa X11 Paseky s nitrofilní vegetací Bílé potoky CZ Rozloha: ha Nadmořská výška: m n. m. Poloha: V severovýchodní části Bílých Karpat, mezi Brumovem a Valašskými Klobouky. Ekotop: Úpatí lesnatého kopce v hornatině, v návaznosti na nivu většího potoka. Biota: Květnaté bučiny a karpatské dubohabřiny navazující na potoční luh; maloplošná, ale zachovalá pestrá nelesní vegetace. 24