Internet. svazu) a Západem (představovaným USA a jejich spojenci) v období druhé poloviny 20. století.

Transkript

1 Internet Internet je označení celosvětové sítě. Vzniklo složením dvou anglických slov (international = mezinárodní, network = síť). Nejdříve se podívejme na jeho zrození. Objev internetu sahá zhruba 40 let do minulosti. Vládou Spojených států byla pověřena společnost RAND v 60. letech vyřešením problému s výměnou informací mezi vojenskými základnami v případě nukleární války 1. Dosavadní návrhy sítí byly totiž závislé na centrálním uzlu a v případě napadení stačilo tedy pouhé vyřazení tohoto uzlu a okamžitě se stala celá síť nefunkční. RAND Corporation se skutečně podařilo v roce 1964 představit koncept sítě bez centrálního uzlu. Projekt předpokládal všechny uzly jako rovnocenné. Bohužel sama již síť nevyzkoušela. Konceptu navrženého RAND Corporation se ujala společnost ARPA. V roce 1969 nainstalovala první 4 uzly této sítě a nazvala ji po sobě ARPANETem. V 70. letech síť rostla a netrvalo dlouho, aby přesáhla hranice USA. Právě od tohoto okamžiku nese současné označení INTERNET. Síť se stává velmi populární mezi lidmi, kteří neměli s výpočetní technikou dosud nic společného, zejména po roce 1991, kdy Tim Berns Lee zpracoval standard pro přenos hypertextových a grafických informací vznikají www stránky (World Wide Web). Internet pro nás v současné době představuje: obrovskou studnici informací. Obsahuje obrovské množství informací jako žádný jiný zdroj na světě. rychlou komunikaci. Jakmile je informace jednou zveřejněna na internetu, může ji okamžitě získat kdokoliv a kdekoliv na světě. poměrně spolehlivý nástroj. Internet je decentralizovaná síť, tj. není závislá na jediném bodě, proto je velmi spolehlivá. svobodný nástroj: Tato síť nikomu nepatří, nemá na něj nikdo licenci a ani jej nikdo necenzuruje. bohužel i komunikaci mezi podvratnými živly jako jsou dýleři drog, teroristi aj. porušování autorských práv nelegálním stahováním programů, hudby, textů, filmů atd. naprostou anonymitu pro různé chorobné jedince (rozesílání různých výhružek). 1 období studené války, která se odehrávala mezi Východem (představovaným blokem Sovětského svazu) a Západem (představovaným USA a jejich spojenci) v období druhé poloviny 20. století.

2 Nyní se podíváme na samotnou podstatu principu funkce sítě internet. Jak již bylo uvedeno výše, v internetu neexistuje centrální uzel, který by řídil chod celé sítě a byly by na něm závislé jednotlivé servery. Dá se říci, že jsou propojeny vlastně chaoticky. Tímto způsobem je zařízeno rovnocenné postavení jednotlivých serverů a s ním související stabilita a spolehlivost fungování celé sítě. (Vyřazení jednoho či skupiny serverů nemusíme vůbec zaznamenat.) Pro identifikaci jednotlivých serverů byla zavedena určitá pravidla IP adresy. Jedná se o čtyři čísla, která jsou oddělena tečkami např , která se pak již v celé síti nemohou opakovat. Toto označení je nutné, jinak by mezi sebou nemohly jednotlivé servery komunikovat. V praxi by se potom nebylo možné připojit k jiné-mu počítači a stahovat z něj data do našeho počítače. Jak sami uznáte, zapamatovat si tyto kombinace čísel není vůbec lehká záležitost. Hledal se proto způsob, jak tyto čísla převést pro člověka do více srozumitelné podoby. V tomto směru jednoznačně zvítězily textové názvy serverů domény. Jedná se o textovou podobu IP adresy například aj. Rovněž také u domény není možnost opakování jejího názvu. Označení serveru je tak jedinečné a platí v zásadě pravidlo: Kdo dříve přijde, ten dříve bere. Registrací domén v ČR se zabývá sdružení NIC.CZ ( kde si vyhledáte, zda Vámi požadovaná doména není náhodou již registrována. V případě zjištění její dřívější registrace pak zjistíte, kdo ji registroval a kdy vyprší registrovaný čas a bude případně volná. V předchozím odstavci jsme se zabývali otázkou doménového názvu. Je zapotřebí si uvědomit, že celý název stránky je složený ze tří domén. V případě ČR se správou domény CZ (doména 1. řádu) zabývá sdružení NIC.CZ, u kterého probíhá právě registrace doméno-

3 vého názvu 2. úrovně (např. seznam doména 2. řádu). U stránky najdeme ještě doménu 3. řádu, kterou si majitel 2. úrovně může stanovit sám. Standardně to bývá zkratka www. HTTP (= HyperText Transfer ; Protocol): Jedná se o jazyk, kterým mezi sebou počítače komunikují. Tento protokol se používá u naprosté většiny stránek, není nutné ho psát, neboť si ho prohlížeč automaticky doplní. Oddělovač: Představuje :// a následuje ihned po protokolu http. WWW (= World Wide Web česky celosvětová počítačová síť) nebo též doména 3. řádu. Většina internetových adres touto zkratkou začíná, ale nemusí to být pravidlo (např. .seznam.cz). Doména 2. řádu: Domény této a vyšší úrovně mohou tvořit znaky anglické abecedy, číslice a pomlčka. Domény 2. úrovně si je možné registrovat v ČR u sdružení NIC.CZ (správce české domény). Pro domény 2. řádu se používají krátké a snadno zapamatovatelné názvy viz atlas, seznam, vlada, Doména 1. úrovně (= Top Level Domain): Jsou pevně definovány např. cz, com, edu. Právě podle domény by mělo být možné poznat, zda se jedná o státní instituci, komerční instituci, firmu, školu aj. Příkladem mohou být domény: eu firmy a instituce evropské unie, com komerční, resp. firemní servery, org servery určitých organizací, govt, gov servery vládních institucí USA, vzdělávací portály edu, int mezinárodní. Pozn. Domény států jsou vždy dvouznakové (cz, sk, pl, de, uk,...) Na konci první části dokumentu věnované zrození internetu jsme zmínili rok 1991 a s ním související vytvoření standardu www stránek. Co to vlastně stránka www je? Její definice by asi přibližně mohla znít takto: Stránku www lze považovat za jakýsi plakát složený z mnoha prvků: textu, hypertextu 2, obrázků nebo videí. Jak je uvedeno v předchozím odstavci, lze stránku poskládat z jednotlivých objektů. Celá stránka se tedy rozdělí na malé části tzv. pakety. Do našeho počítače nejprve dorazí soubor, který obsahuje informace k zobrazení celé stránky (text, odkazy na ostatní soubory nutné k zobrazení celé stránky). Soubory do našeho počítače dorazí na základě jeho číselného označení IP adresy, kterou v sobě nese každý paket. Neplatí rovněž nutnost stejné cesty pro jednotlivé pakety na něž se stránka rozloží. Jestliže uvažujeme o připojení k internetu, je nutné si uvědomit, k jakým účelům ho budu využívat. Předpokládám-li jeho užívání několik hodin denně, zcela jistě nebudu uvažovat o stejném připojení, jako když si budu chtít jednou za týden přečíst y a vyhledat jednou za půl roku autobusové nebo vlakové spojení. V zásadě se nám nabízí tyto způsoby připojení: telefonní linkou přes modem svého času velmi populární a finančně nejdostupnější způsob, ISDN digitální telefonní linka, 2 hypertext = text, který nás po klepnutí myší odkazuje na jiné internetové stránky (na stejném nebo úplně jiném serveru).

4 ADSL v současné době velmi rozšířený způsob připojení k internetu, pevnou linku připojení vhodné především pro firmy nebo pro ty, kteří potřebují mít garantovánu určitou rychlost připojení k internetu, rádiovým připojením (tzv. mikrovlnou) připojení vzduchem, resp. rádiovým přenosem (poskytovatel i uživatel má vlastní anténu), WiFi v současné době velmi rozšířený druh připojení, jeho nevýhodou je velký nárůst uživatelů, proto často dochází k přesycenosti těchto sítí. Zejména v oblasti úřadů státní správy v některých lokalitách je možné připojení zdarma, kabelovou televizí poměrně rychlé připojení za přijatelnou cenu, jeho nevýhodou je, že je možné realizovat jen ve velkých centrech, kde je rozvedena síť, mobilním telefonem spíše alternativní metoda procházení internetem, jednosměrným satelitním připojením jedná se o neobyčejně rychlé, ale poměrně drahé připojení k internetu. Vrátíme se podrobněji k alternativě připojení k internetu pomocí pevné linky. Připojení 24 hodin denně lze realizovat několika způsoby. Jmenujme alespoň mikrovlnné bezdrátové spojení, pevné telekomunikační připojení, ISDN, satelitem, WiFi aj. Výhodou je možnost neustálého přístupu k elektronické poště, zprávám ze světa a dalším službám, které internet nabízí. V této souvislosti bude vhodné se podívat, jak vypadá schéma zapojení vnitřní sítě k internetu pomocí jedné přípojky jdoucí k řídícímu počítači sítě (= proxy serveru). Proxy serverem budeme tedy rozumět počítače, které plní jakéhosi prostředníka mezi lokální sítí a internetem. Jsou připojeny přímo k internetu a umožňují ostatním uživatelům se k němu také připojit. Z pracovní stanice v síti od běžného uživate-

5 le je do prohlížeče 3 napsána adresa stránky, ta je odeslána serveru, ten požadovaná data stáhne z internetu a předá je počítači, který požadavek vyslal. Výhodou tohoto připojení je, že k internetu nemusí být připojeny jednotlivé počítače, ale postačuje pouhé připojení serveru. Nevýhodou naopak je, že rychlost připojení se rozděluje mezi jednotlivé uživatele pracující v ten okamžik s internetem. Proxy server ale umožňuje správcům sítě provádět různá nastavení a konfigurace: nastavení omezení pro konkrétní stránky běžný uživatel stránky, které administrátor zakázal, nebude moci prohlížet, omezení maximální velikosti stažených dat v některých případech se dokonce omezuje pohyb uživatele na internetu v závislosti na velikosti stažených dat za časovou jednotku, právní struktura umožňuje definovat skupiny uživatelů, kteří si budou moci internet prohlížet, lze tedy přesně definovat každému uživateli služby, na které bude mít přístup a bude je smět užívat, auditing umožňuje sledování u jednotlivých uživatelů seznam stránek, které navštívili včetně času, který na nich strávili. Na proxy serverech bývá nainstalován tzv. firewall (česky = ohnivá zeď). V podstatě jde o softwarovou zeď mezi internetem a vnitřní LAN. Tato ochrana je nutností, neboť v okamžiku připojení naší sítě k internetu jsou také naše data vystavena nebezpečím směřujícím z venku. Posledním pojmem s nímž se seznámíme v této kapitole je intranet. Je to síť, která je zapojením velmi podobná internetu, ale konstruována pouze v rámci jedné organizace, tj. uvnitř banky, školy, firmy apod. Data jsou pak uživatelům připojeným k této síti přístupná prostřednictvím webových stránek. 3 např. Microsoft Internet Explorer, Mozilla, Opera, Google Chrome,