REKONSTRUKCE A ROZŠÍŘENÍ ČOV BRNO-MODŘICE

Transkript

1 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 1/193 SOVAK ROČNÍK 14 ČÍSLO OBSAH: Ing. Věra Sojková, Ing. Robert Hrich Rekonstrukce a rozšíření ČOV Brno-Modřice... 1 Jaroslav Jandl a kolektiv Problematika Mikrocystinu-LR v úpravně vody Švařec... 5 Ing. Miloslava Melounová Valná hromada Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, která se konala 13. dubna 2005 v Kongresovém a vzdělávacím centru v Průhonicích... 9 Ing. Vladimír Pytl Valná hromada Svazu vodního hospodářství ČR Ing. Vladimír Špíšek Výstavba a zkušební provoz oblastního vodovodu Yanbu Medina v Saudské Arábii MUDr. František Kožíšek Bonnská charta není jen kus papíru Bonnská charta pro bezpečnou pitnou vodu Mgr. Jiří Hruška 11. mezinárodní vodohospodářská výstava VODOVODY KANALIZACE Soutěž o nejlepší exponát místo: Vzorkovač SVP 10 VR místo: Kanalizační poklop VIATOP z tvárné litiny místo: CLA-VAL datalogger tlaku a průtoku Soutěž o nejlepší expozici Vítěz v kategorii velkých expozic: Hawle armatury, s. r. o Vítěz v kategorii malých expozic: Alfa Laval, s. r. o Mgr. Kateřina Běhalová Vyhlášení vítězných staveb soutěže Vodohospodářská stavba roku Ing. Bohdana Krčová Toxiny sinic v pitných vodách RNDr. Jana Ambrožová, PhD., Ing. Iveta Růžičková, Mgr. Petr Pumann Vodárenská biologie v roce 2005, aktuality z praxe a výzkumu Ing. Ludmila Rusňáková Vstup SOVAK ČR do mezinárodní organizace EUREAU Ing. Marie Michalová Čistírenský kal, současně platné předpisy a jejich očekávaný vývoj v ČR a EU Ing. Oldřich Šamal Reaktorová čistírna odpadních vod založená na fyzikálně-chemických procesech Ing. Jiří Kubeš Výměna vodovodního potrubí z azbestocementových trub JUDr. Josef Nepovím Novela dispozic s podnikem a jeho jměním Ing. Vladimír Pytl Cesty ke snižování nebezpečných látek ve vodních nádržích Mgr. Radek Široký Nově zpřístupněná historická vodárna v Plzni MUDr. Markéta Chlupáčová Enterokoky kvantitativně a bez ředění do 24 hodin? PhDr. Lea Novotná Staletími podél řeky Svitavy Projekt optimalizace provozu vodárenských organizací v Dolním Sasku Ladislav Rainiš Vápnění vodárenské nádrže Souš Ing. Jaromíra Rottenbergová Hygienizace a stabilizace kalů z ČOV a dostupné technologie pro její řešení Vzpomínka na prof. RNDr. Vladimíra Sládečka, DrSc Filtrace při úpravě pitné vody Z tisku Semináře školení kurzy výstavy Příloha: Metodické doporučení SZÚ Národního referenčního centra pro pitnou vodu k ukazateli microcystin-lr a vyhlášce č. 252/2004 Sb. Titulní strana: ČOV Brno-Modřice, provozovatel Brněnské vodárny a kanalizace, a. s. REKONSTRUKCE A ROZŠÍŘENÍ ČOV BRNO-MODŘICE Ing. Věra Sojková, Ing. Robert Hrich Brněnské vodárny a kanalizace, a. s. 1. Úvod Koncem května roku 2001 byla zahájena rekonstrukce a dostavba čistírny odpadních vod pro město Brno v Modřicích. Cílem bylo zajistit dostatečnou kapacitu pro rozvoj města Brna a blízkého okolí a zejména umožnit provozovateli plnění limitů na odtoku z ČOV v souladu s českou i evropskou legislativou. Investorem stavby byla společnost Brněnské vodárny a kanalizace, a. s. Hlavním zdrojem financování byl úvěr Evropské banky pro obnovu a rozvoj, poskytnutý této společnosti. Dodavatelem stavby bylo konsorcium tvořené francouzským lídrem firmou Degrémont a stavebním sdružením firem IMOS a ŽS. Dalším členem konsorcia byla projekční společnost AQUATIS. Stavební smlouva na dodávku stavby byla uzavřena podle tzv. stříbrné knihy FIDIC, jejímiž hlavními rysy je podmínka pevné ceny s přísně limitovanými možnostmi případných změn (pouze vyšší moc, změna legislativy v průběhu výstavby, popř. vlastní požadavky investora), odpovědnost zhotovitele za přezkoumání údajů uvedených v tendrové dokumentaci a také vypracování projektové dokumentace v souladu s přijatou nabídkou dodavatele jako součást dodávky stavby. Ke dni 31. prosince 2003 bylo dokončeno řízení o povolení zkušebního provozu a od 1. ledna 2004 byl roční zkušební provoz zahájen. V duchu stavební smlouvy za provozování čistírny po celý rok odpovídal dodavatel a jednou z podmínek pro převzetí díla investorem bylo právě úspěšné dokončení zkušebního provozu jako průkaz o schopnosti díla plnit požadované parametry. Ukončení zkušebního provozu s vyhovujícími výsledky bylo potvrzeno kolaudačním řízením, po němž následovalo převzetí stavby investorem a dnes je již dokončená stavba v trvalém provozu pod vedením provozovatele ČOV (obr. 1 a 2). 2. Popis nově zrekonstruované ČOV V rámci projektu bylo rekonstruováno hrubé předčištění, rekonstruován a dostavěn byl mechanický stupeň a kalové hospodářství, nově byl zřízen celý biologický stupeň a plynové hospodářství. Rekonstruovaná přítoková komora do ČOV je osazena automaticky řízeným stavidlem na nátoku do ČOV. Na přepadové hraně do řeky Svratky je instalováno stavidlo s nastavitelnou hranou a automatickým ovládáním pro odlehčení řeky při přítoku převyšujícím Q max = 4,222 m 3 /s. Vkomoře je odbočka do dešťové zdrže pro zachycení prvního náporu dešťové špičky. Stavidlo do dešťové zdrže je ovládáno v závislosti na přítoku do ČOV. Dešťová zdrž je uzavřenou betonovou nádrží o objemu m 3. Nádrž je rozdělena podélně na 11 sekcí, vybavených proplachovacím zařízením na vyklízení usazenin. Voda akumulovaná v dešťové zdrži je z čerpací jímky přečerpávána třemi čerpadly ve vhodnou dobu do čistícího procesu. Přivádění odpadních vod z východní části města obstarává objekt stávající čerpací stanice na stoce F, nově vybavený třemi šnekovými čerpadly s celkovou kapacitou m 3 /h. Odpadní vody přiváděné ze západní části města budou do ČOV přečerpávány v současné době dokončovanou čerpací stanicí na stoce A. Čtyři rekonstruované jímky lapáku štěrku jsou osazeny motoricky ovládanými stavidly na nátoku i odtoku. Objekt česlovny zůstal vybaven jemnými, strojně stíranými česlemi typu Fontana s šířkou průlin 6 mm. Shrabky z česlí jsou lisovány a poté propírány vodou. Objekt česlovny byl nově vybaven pouze ventilací s odtahem vzduchu do biofiltru. Stávající tři linky lapáku písku byly stavebně rekonstruovány, nově vybaveny provzdušňováním k zajištění lepší účinnosti a doplněna byla separace tuku. Směs písku a vody je odčerpávána do 2 sedimentačních jímek a odtud do objektu pračky písku. Tuk je ze sběrných jímek dopravován do kontejneru. V blízkosti lapáku písku je umístěna budova pračky písku. Čerpaný písek je dvěma šnekovými třídiči dopravován do 2 praček písku typu Huber ROSF 3/2 a 4T a následně je vypraný písek dopravován do kontejneru. V objektu pračky písku jsou pro provzdušňování lapáku písku umístěna 3 dmychadla. Součástí objektu je rovněž venkovní jímka s rotačním šnekovým třídičem Huber pro třídění štěrku, zachyceného v lapáku štěrku. Odpadní voda, přicházející z lapáku písku je kanálem vedena ke šnekové čerpací stanici. Stávající rekonstruovaný objekt hlavní šnekové čerpací stanice je vybaven čtyřmi šnekovými čerpadly Flygt o výkonu

2 číslo 7 8/2005, strana 2/194 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací m 3 /hod. každé, tj. celkem max. 4,6 m 3 /s. Odtud je voda čerpána do rozdělovacího objektu, kde se rozděluje průtok na šest usazovacích nádrží. Nový betonový uzavřený rozdělovací objekt s uzavřeným přívodním kanálem o šířce 4,5 m, za šnekovou čerpací stanicí usměrňuje přítok na usazovací nádrže. Usměrnění průtoku je na trvale využívané usazovací nádrže č. 1, 2, 3, 4 a usazovací nádrže č. 5 a 6, provozované v době zvýšeného průtoku (za deště). Průtok je regulovaný stavidly s motorovým pohonem. Voda z rozdělovacího objektu je dále v nátokových komorách rozdělena na jednotlivé usazovací nádrže (jedna komora pro 4 UN a jedna komora pro 2 UN). Šest rekonstruovaných usazovacích nádrží má průměr 35 m s celkovým objemem m 3. Usazovací nádrže jsou vybaveny pojezdy se shrabovacím zařízením kalu a se stíráním plovoucího kalu. Usazený kal je sváděn do jímky primárního kalu. Biologický stupeň byl postaven zcela nově pro odstraňování dusíkového a fosforového znečištění. Přečerpání mechanicky vyčištěné vody do aktivačních nádrží zajišťuje nová mezičerpací stanice. Čerpací jímka je rozdělena na sací jímku s rozrážecí stěnou a rozdělovací jímku s nátokem do čtyř odtokových sekcí osazených 4 ks čerpadel o výkonu m 3 /hod. Obr. 1: Celková situace Obr. 2: Letecký pohled s dopravní výškou 7,8 m a stavidly pro uzavření resp. regulaci nátoků do aktivačních linek. Aktivace (obr. 3) je rozdělena do dvou linek, každá se dvěma samostatnými drahami, které lze provozovat samostatně nebo společně. Každá ze dvou linek je železobetonová nadzemní otevřená nádrž o půdorysném rozměru 98,8 x 102,5 m s hloubkou vody 6 m. Voda v každé dráze je přiváděna nejprve do anaerobní nádrže s funkcí defosfatační, následně do oběhové anoxické nádrže s funkcí předřazené denitrifikace. Posledním stupněm aktivace je oxická část s jemnobublinou aerací, rozdělená na provzdušňovanou a neprovzdušňovanou zónu. Vzduch je dodáván z rekonstruované dmychárny čtyřmi dmychadly typ HV Turbo Nm 3 /h. Vratný kal z dosazovacích nádrží je pro dosažení účinné defosfatace zbaven dusičnanů denitrifikací v předřazené anoxické nádrži, umístěné v první části aktivace. Odbourávání fosforu je přednostně zajištěno biologickým procesem, lze však provozovat rovněž přídavné dávkování síranu železitého pro dosažení předepsaných výsledků. Činnost aktivace se řídí automaticky dle koncentrace kyslíku a dále na základě sledování koncentrace amoniakálního a dusičnanového dusíku měřeného ONLINE analyzátory na odtoku z aktivačních nádrží. Popis aktivačních nádrží: Počet linek 4 Celkový biologický objem m 3 Každá linka má následující parametry: objem m 3 hloubka vody 6 m objem anaerobní zóny m 3 objem DNRS preanoxická zóna m 3 objem anoxické zóny m 3 objem provzdušňované zóny m 3 Osazení nádrží technologií: anaerobní zóny 2 ks míchadel a 1 recirkulační čerpadlo do DNRS o výkonu 300 m 3 / /hod., DNRS 1 ks míchadla, anoxická zóna 2 ks míchadel, oxická zóna provzdušňovací elementy FLEXAZUR, 4 ks míchadel, 2 čerpadla interní recirkulace do anoxické zóny o výkonu m 3 /hod., 1 čerpadlo pro odtah přebytečného kalu o výkonu 90 m 3 /hod. Pro každou provozní linku aktivace slouží tři dosazovací nádrže (obr. 4), celkem je vybudováno 6 kruhových nádrží o průměru 50 m s hloubkou 4,5 až 5,6 m. Usazený kal je shrabovacím zařízením na pojezdovém mostu stírán do kalového prostoru a odtud recirkulován přes čerpací stanici vratného kalu do DNRS zóny aktivace. Stírací most dosazovacích nádrží je rovněž vybaven zařízením na sběr plovoucí pěny. Dosazovací nádrž se skládá z vtokového středového válce, strojně stíraného usazovacího prostoru s odtokovým žlabem na obvodu stěn, kalového prostoru a šachty na odtoku vratného kalu. Dva samostatné rozdělovací objekty pro dosazovací nádrže jsou umístěny v prostoru mezi dosazovacími nádržemi. Každý rozdělovací objekt slouží pro distribuci vody z jedné provozní linky aktivace do tří příslušných dosazovacích nádrží. Každý je rozdělen do čtyř sekcí, kde čtvrtá sekce slouží jako záložní s možností dobudování další dosazovací nádrže. Objekt je osazen stavidly. Čerpací stanice vratného kalu je umístěná vprostoru mezi oběma trojicemi dosazovacích nádrží. První část objektu tvoří sací jímka na přítoku do čerpací stanice, druhou část tvoří armaturní komora pro elektricky ovládané armatury na výtlačném potrubí. Čerpací stanice je osazena čtyřmi ponornými čerpadly Flygt o výkonu m 3 /hod. Vyčištěná voda je přes objekt odtoku odváděna do řeky Svratky, přičemž odváděné množství je měřeno a kvalita je sledována analyzátory ONLINE v parametrech P celk atoc. Vedle tohoto objektu je umístěn objekt čerpací stanice pro užitkovou vodu. Čerpací stanice užitkové vody slouží k odběru a čerpání vody z odtoku třemi čerpadly Flyght, každé s výkonem 100 m 3 /h. Užitková voda je z čerpací stanice čerpána do objektu chlorovny, odkud je voda pak dále dodávána do rozvodného řadu užitkové vody. Součástí rekonstrukce bylo rovněž kalové hospodářství. Stávající rekonstruovaná čerpací stanice primárního kalu byla nově vybavena dvěma ponornými čerpadly o výkonu 180 m 3 / /hod. k čerpání kalu z usazovacích nádrží do zahušťovací nádrže. Dále zde z důvodu optimalizace provozu bylo z rozhodnutí dodavatele

3 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 3/195 dodatečně instalováno zařízení na dávkování primárního kalu pro potřeby aktivace. Gravitační zahušťování primárního kalu probíhá v kruhové zahušťovací nádrži o průměru 16 m s výškou hladiny 3,5 m. Nádrž je opatřena sklolaminátovým stropem a je vybavena pomaluběžným shrabovacím zařízením. Vedle zahušťovací nádrže umístěná flotační jednotka slouží k zahuštění přebytečného biologického kalu. Jedná se o kruhovou nádrž vprůměru 21 m s nadzemní výškou 4,24 m. Do nádrže je přiváděn biologický kal, sycený v saturační nádrži stlačeným vzduchem. Se zahušťovací a flotační nádrží sousedí objekt čerpací stanice. Zde je primární zahuštěný kal a kal z flotační jednotky smíchán v homogenizační jímce o objemu 25 m 3 a čerpán do vyhnívacích nádrží. Před vstupem do vyhnívacích nádrží je kal částečně zbavován vláknitých látek na sítu Strainpress. Jako náhradní zařízení pro mechanické zahušťování kalu jsou v čerpací stanici instalovány tři zahušťovače typu GDD, na nichž může být náhradním způsobem zahuštěn jak primární, tak biologický kal. Ze stávajících vyhnívacích nádrží jsou čtyři rekonstruovány a vybaveny mechanickým mícháním. Kal je ohříván před přivedením do čtyř vyhnívacích nádrží ve 3 výměnících typu kal kal a 2 výměnících typ kal voda na teplotu 35 C. Nádrže o celkovém objemu m 3 jsou zastřešeny plynotěsným laminátovým stropem. Obsah nádrží je promícháván mechanickými míchadly, uchycenými na masivní železobetonové lávce. Doba zdržení kalu ve vyhnívacích nádržích je cca 22 dnů. Pro účely uskladnění stabilizovaného kalu před přivedením na odstředivky a jako záložní kapacita pro případ krátkodobé výluky sušárny kalu byly upraveny zbývající dvě vyhnívací nádrže jako nádrže uskladňovací. Užitný skladovací objem cca m 3 zajistí průměrnou skladovací kapacitu na více jak čtyři dny. Zastropení nádrží je provedeno ze sklolaminátových segmentů. Obsah nádrží je promícháván vždy dvěma míchadly typu Flygt. Nově byl v rámci kalového hospodářství zřízen objekt strojního odvodnění a sušení kalu. Jsou zde umístěny dvě odstředivky typu Guinard D5LLC s jednotkovou kapacitou 37 m 3 /hod. Pro odvodnění postačuje kapacita jedné z nich, druhá odstředivka je záložní. Odvodněný kal o sušině 24 % je dopravován prostřednictvím 3 šnekových dopravníků a tlakového čerpadla na sušičku. Sušárna (obr. 5) typu NARA NPD14W s nepřímým ohřevem sestává z vodorovného opláštěného žlabu, skrze který jsou vedeny dvě duté rotační hřídele s dutými lopatkami. Pro přenos tepla v sušárně je použit horký olej ( C), který proudí uvnitř pláště, dutými hřídeli a lopatkami. Dlouhá doba zdržení kalu (přes tři hodiny) v kombinaci s minimální teplotou kalu 100 C umožňuje kaly pasterizovat a hygienizovat. Termální olej je ohříván v kotelně, umístěné v samostatné místnosti. Spaliny jsou vedeny do pračky plynů, kde jsou odtahované plyny odprašovány a je zajištěna kondenzace par. Vysušený kal o sušině % je ze sušárny dopravován pomocí chlazených dopravníků do dvou kontejnerů umístěných vně budovy sušárny, odkud jsou naplněné kontejnery před odvozem ke konečnému využití přesunuty do skladu sušeného kalu. Jedná se o otevřený přístřešek pro skladování 10 kontejnerů o objemu cca 20 m 3. Vyprodukovaný kal je vzorkován a po vystavení dokladu o složení je kal odvážen ke konečnému využití, případně likvidaci. Nově vybudovanou součástí ČOV je rovněž plynové hospodářství. Místo původních mokrých plynojemů byly nově pořízeny 2 dvoumembránové plynojemy, každý o objemu m 3, do nichž je přiváděn bioplyn z vyhnívacích nádrží. Přebytečný bioplyn je spalován dvěma hořáky zbytkového plynu. Vyprodukovaný bioplyn jako zdroj pro výrobu elektrické energie zpracovávají dvě plynové kogenerační jednotky Motorgas o výkonu kw. Před přivedením na plynové motory je bioplyn zbaven nežádoucí příměsi síry v odsiřovací jednotce. 3. První zkušenosti získané v průběhu zkušebního provozu Jak již bylo úvodem zmíněno, celá dostavba a rekonstrukce byla dokončena k a od byl zahájen roční zkušební provoz. Cílem zkušebního provozu bylo prokázat hydraulickou kapacitu a schopnost procesů čistírny odpadních vod Modřice splnit limity dané platným vodoprávním rozhodnutím pro období po ukončení zkušebního provozu. Během zkušebního provozu provozovali pracovníci provozu ČOV dílo pod dozorem zhotovitele a ten nesl po celou dobu plnou odpovědnost za provoz díla. To mimo jiné znamenalo také to, že hodnocení výsledků procesu a rozhodnutí o opatřeních ke zlepšení bylo po celý rok v rukou zhotovitele. Vrámci zkušebního provozu byl také v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo realizován v letním období intenzivní zátěžový test trvající celkem 10 týdnů. Výsledky sledování během tohoto testu byly pak použity jako důležitý zdroj informací při celkovém hodnocení. Parametry, stanovené rozhodnutím o povolení stavby, založené na limitech nařízení vlády č. 82/1999 byly následující: Q max l.s 1 Q bil m 3.rok 1 Parametry p m Max zatížení (t/rok) BSK 5 (mg/l) CHSK (mg/l) NL (mg/l) NH 4-N (12 20 C/<12 C) (mg/l) 5/15 10/ N anorg (12 20 C/<12 C) (mg/l) 15/25 20/ Pc (mg/l) 1, Vzhledem ke skutečnosti, že v roce 2003 vstoupilo v platnost nové nařízení vlády č. 61/2003, zaměřilo se vyhodnocení zkušebního provozu i na možnosti ČOV z pohledu dodržení nově zavedených parametrů. Vyhodnocovaly se tedy i parametry p (roční průměr) N celk. (mg/l) P celk. (mg/l) 1 3 Limity stanovené pro období trvalého provozu byly v době zkušebního provozu překračovány zejména v prvním čtvrtletí 2004, i když Obr. 3: Aktivační nádrž Obr. 4: Dosazovací nádrž m

4 číslo 7 8/2005, strana 4/196 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Obr. 5: Sušárna kalu k některým překročením docházelo až do srpna Viditelnými poruchami v čistícím procesu byly zejména v první polovině roku: a) nedostatečná funkce biologického odbourávání nutrientů, b) nevysvětlitelné úniky vloček z dosazovacích nádrží. Průběžným vyhodnocováním sledování procesu byly identifikovány možné příčiny, jejichž důsledkem mohly být zmíněné potíže: Vzhledem k vysokému procentu odbourávání CHSK a BSK 5 v usazovacích nádržích jsou koncentrace v odtoku z usazovacích nádrží nižší než zhotovitel uvažoval v projektu. Průměrné zatížení mechanicky vyčištěných vod bylo během první části zátěžové zkoušky pod průměrnými podmínkami pro biologii. Co se týče poměru CHSK/N kjel, uváděl zhotovitel návrhový poměr za průměrných podmínek 7,85, zatímco skutečný průměr sledovaný během první části zkoušek během zátěžových zkoušek dosahoval průměrné hodnoty 6,8, což bylo k zajištění optimálních denitrifikačních podmínek nedostatečné. Výsledky prokazovaly vyšší podíl usaditelných látek v přítoku, přičemž tato fyzikální skutečnost měla určité negativní dopady na procesy následující po usazování, které byly vzaty v úvahu pro navržení opatření tak, aby byly dosaženy požadované procesní výsledky v biologické části. Nízký poměr CHSK/N kjel na vstupu do biologie spolu se zhoršenou dostupností snadno odbouratelného zdroje uhlíku a nežádoucím vnosem kyslíku do anaerobních zón aktivace, omezoval rozsah denitrifikace a bránil dosažení dlouhodobých anaerobních podmínek, což jsou zásadní podmínky pro zavedení efektivního biologického odbourávání fosforu. Nedostačující biologické odbourávání fosforu bylo tedy vysvětleno na základě nedostačujícího procesu denitrifikace v první polovině roku a dále jako důsledek složení a charakteristiky odpadních vod na přítoku do biologického stupně. V dosazovacích nádržích docházelo k občasnému nekontrolovatelnému a nepravidelnému vznosu kalového mraku, který občas dosahoval až po přepadové hrany a v některých případech způsoboval únik vloček do odtoku a tím významné zvýšení koncentrací celkového fosforu spojeného se zvýšením NL. Na základě analýzy příčin vznosu kalového mraku s použitím výsledků získaných zejména v průběhu zátěžového testu pokládal zhotovitel za nejpravděpodobnější, že příčinami tohoto jevu mohou být: mírná denitrifikace v dosazovacích nádržích, spodní proudy, teplotní gradient, lehké vločky, přítomnost nekompaktních vloček a uvolňování mikrobublin, které tyto lehké vločky zvedají, nevhodně nastavená výška hladiny kalu v dosazovacích nádržích. Nevyvážený přísun živin do biologie měl dopad na fyzikální vlastnosti a tvorbu vloček a proto docházelo k tvorbě velmi lehkých špendlíkových vloček. Jednou z dalších příčin dle názoru provozovatele může být také vliv nevhodně volených tvarů stíracího hrabla kalu a nepřítomnost usměrňovacích prvků (deflektory, válce) v dosazovací nádrži. Na základě vyhodnocení chování procesu v první polovině ročního zkušebního provozu provedl zhotovitel v druhé polovině zkušebního provozu některá optimalizační opatření s cílem dosáhnout spolehlivého plnění podmínek platné legislativy pro vypouštění odpadních vod. K eliminaci problémů, způsobených vyšší mírou odbourávání CHSK a BSK 5 v mechanickém stupni a nízkým poměrem CHSK/N kjel na vstupu do biologie: Snížil nastavené hodnoty koncentrace kyslíku v aeračních nádrží na 2,5 až 2,0 mg/l a v aeraci oxické nádrže byly nastaveny sekvenční intervaly k přerušení dodávky vzduchu k dosažení lepšího poměru N-NH 4/N-NO 3. Počet sekvencí se průběžně vyhodnocuje a stanoví se vždy v počtu odpovídajícím optimálnímu poměru N-NH 4/N-NO 3. Pro dávkování primárního kalu byl mechanický stupeň dodatečně vybaven na odtoku z usazovacích nádrží čerpadlem, které dávkuje v rozsahu m 3 /hod. primárního kalu a sítem Strainpress, jímž je kal zbavován hrubých nečistot před vstupem do aktivace. Poměr CHSK/N kjel byl udržován na hodnotě v průměru 7,7. Se záměrem odstranit příčiny vznosu kalového mraku v dosazovacích nádržích byla na základě podrobné analýzy podniknuta následující opatření: Pravidelné odstraňování plovoucího kalu pokrývajícího odplyňovací komory. Dávkování polymeru k zatížení vloček (doporučeno pouze přechodně pro zimní období). Dodatečný uhlík, vnášený prostřednictvím dávkování primárního kalu do biologie má rovněž napomoci při získání správné soudružnosti vloček v dosazovacích nádržích. Závěrem je možno konstatovat, že výsledky ČOV v průběhu zkušebního provozu svým příznivým vývojem zejména v závěru roku 2004 po provedených opatřeních potvrzovaly schopnost nově dokončené ČOV plnit jak limity dané nařízením vlády č. 61/2003 Sb., tak evropské standardy. Jde však pouze o první zkušenosti s novým provozem ČOV Modřice a tak konečné závěry bude možno učinit až na základě dalších zkušeností s dlouhodobějším provozováním. Z TISKU BELL GEC, DURANCEAU SJ. Effect of grounding and electrical properties on water quality. (Vliv uzemnění a vlastností elektrických rozvodů na kvalitu vody.) JAWWA, 94, 2002, č. 5, s Po více než 8 desetiletí byly používány kovové rozvody vody jako součást systému uzemnění budov. Uzemnění elektrického vedení může ovlivnit kvalitu vody a následně zvýšení koncentrace kovů v domovním rozvodu vody. V rámci výzkumu vlivu uzemnění na integritu potrubí a rizika zasažení elektrickým proudem byla studie zaměřena na vliv přerušení elektrického proudu na uvolňování kovů z potrubí a na kvalitu vody. Výsledky zkoušek s měděným potrubím modifikovaným dielektrickými vložkami a naplněným pitnou vodou při napětí 50V střídavého proudu ukázaly významné zvýšení mědi, olova a zinku. Učiněn obecný závěr, že uvolňování kovů se zvyšovalo s přenosem náboje podle Faradayova zákona. K dodržení ustanovení směrnice o olovu a mědi musí být v ÚV voda upravována z hlediska kontroly koroze a snížení koncentrace kovů ve vodě u spotřebitele, pokud koncentrace olova nebo mědi přesahuje stanovené limity. JIRKA GH, BLENINGER T, LEONHARD D, HAUSCHILD l. Umweltqualitätsnormen in der RG- Wasserrahmenrichtlinie. (Normy kvality životního prostředí v Rámcové směrnici EU o vodě.) KA Abwasser, Abfall, 50, 2003, č. 3, s Kombinovaný přístup v nové Rámcové směrnici EU o vodě zahrnující normy kvality ŽP kromě hodnot emisních limitů je předpokladem pro zlepšení charakteristik kvality povrchových vod. Ve směrnici ovšem chybí specifikace, kde ve vodním prostředí mají být normy kvality ŽP aplikovány, což je nedostatkem pro administrativní zavádění. Pro zavádění kombinovaného přístupu bude nezbytné zvýšené využívání technik předpověděno modelování.

5 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 5/197 PROBLEMATIKA MIKROCYSTINU-LR V ÚPRAVNĚ VODY ŠVAŘEC Jaroslav Jandl a kolektiv, Brněnské vodárny a kanalizace, a. s. Úpravna vody Švařec upravuje povrchovou vodu z údolní nádrže Vír. Odběr surové vody je možný ze tří horizontů, a to z 10 m, 30 m a 50 m. Technologie úpravy vody sestává z předoxidace variantně chlorem, chlordioxidem, ozonem nebo manganistanem draselným. Jako koagulant se používá síran hlinitý. Po flokulaci je voda filtrována přes pískové rychlofiltry. V současné době je vystrojena a v provozu polovina z dvaceti instalovaných filtrů. Po filtraci je upravováno ph vody vápennou vodou a pak následuje dezinfekce vody variantně chlorem, chlordioxidem nebo ozonem. Současná kapacita úpravny vody je l/s s možností konečné kapacity l/s po zprovoznění zbývající poloviny filtrů. V roce 2003, který svými klimatickými podmínkami v letním období přispěl k masovému rozvoji sinic v údolní nádrží Vír, jsme požádali Asociaci Flos Aquae o stanovení mikrocystinů ve vodách úpravny vody Švařec. I když provedené odběry a analýzy nelze považovat za reprezentativní, je možné na jejich základě učinit některá doporučení a závěry. Koncentrace mikrocystinů v biomase sinic z údolní nádrže Vír (odběr ) Ve vzorku biomasy sinic bylo identifikováno 5 dominantních variant mikrocystinů, jejich přehled a koncentrace jsou v tabulce 1. Stanovené koncentrace mikrocystinů (suma µg/g suš.) patří z hlediska dlouhodobého sledování koncentrací mikrocystinů v ČR mezi mírně nadprůměrné. Vzhledem k ročnímu období (kolaps vodního květu) nelze však tyto koncentrace považovat, vzhledem k sezónní variabilitě, za maximální. Koncentrace mikrocystinů ve vodách odběry 2. a Ve všech vzorcích vody odebraných v úpravně vody Švařec byly stanoveny významné nadnormativní koncentrace volných mikrocystinů. Při opakovaném odběru dne byly prokázány mikrocystiny jen v surové vodě a koncentraci cca 100krát nižší než při odběrech Přehled výsledků obsahu mikrocystinů ve vodách z úpravny vody Švařec je prezentován v tabulce 2. Ve vzorcích z byly nalezeny významné koncentrace mikrocystinů nejen v surové vodě, ve vodárenské technologii, ale také v upravené vodě. Opakované analýzy po pěti deštivých dnech potvrdily prognózu, že cyanobakterie budou sedimentovat, a jejich množství ve vodním sloupci bude nižší. To se projevilo nejen na snížení buněk cyanobakterií v surové vodě, ale také na snížení koncentrace mikrocystinů v surové vodě byly koncentrace mikrocystinů v pitné vodě pod mezí detekce. Provedené analýzy potvrzují fakt, že vodárenská technologie úpravny vody Švařec není schopna odstraňovat cyanotoxiny a kvalita upravené vody je přímo závislá na kvalitě vody surové. Ještě dne , tedy po trvalých srážkách, bylo u hráze nádrže Vír významné množství biomasy cyanobakterií u hladiny, takže pohyb biomasy ve vodním sloupci bylo možné očekávat i v následujícím období. Dne byl vodárenský odběr realizován z hloubky 30 m. Množství fytoplanktonu měřené automatickou sondou z lodě u hráze bylo v této hloubce vskutku nejnižší, ale sonda prokázala, že ve vodním sloupci se pohybují oblaka cyanobakterií, jejichž koncentrace byla největší u hladiny 0 4 m (42 µg/l), dále pak v m (65 µg/l) a nejvíce cyanobakterií bylo v dobu odběru ve 14 hodin v hloubce m (72 µg/l!!!). Přiblíží-li se tento oblak cyanobakterií k odběrové šachtě, je nasán a takto koncentrovanou biomasu cyanobakterií nedokáže současná technologie odstranit na koncentraci hygienické nezávadnosti. Celý proces pohybu cyanobakterií ve vodním sloupci je multifaktoriální a je těžko předvídatelný. Analýzy prokázaly, že pro výskyt cyanobakterií je předozonizace zcela nevhodná. Zvyšuje totiž množství toxinů ve vodě rozpouštěných, protože rozbíjí buňky cyanobakterií. Opakované odběry byly provedeny s upravenou technologií, kde maximální dávka ozonu aplikovaná v předozonizaci byla 1 mg/l, což se pozitivně projevilo na kvalitě vody v akumulaci. Je známo, že vyšší dávky působí negativně nejen na koncentrace toxinů, ale také na biologickou stabilitu dopravované vody v rozvodných sítích. Na základě uvedených výsledků a poznatků z literatury jsme přistoupili k hledání možností změny stávající technologie úpravy vody. Jedním z řešení se jeví doplnění technologie úpravy vody v ÚV Švařec o další stupeň filtrace, tj. filtrace přes GAU, kterého je možné docílit několika způsoby: Tab. 1 Varianta koncentrace (µg/g suš.) Mikrocystin-RR 439,3 Mikrocystin-YR 123,3 Mikrocystin-LR 921,0 Mikrocystin-XY1 158,7 Mikrocystin-XY2 123,4 Suma 1 765,7 Tab. 2 Koncentrace (µg/l) Vzorek Odběry Odběry Surová vody 13,33 0,173 Po ozonizaci 16,92 Před filtrací 3,84 < LOD* Akumulace 5,31 < LOD *LOD: limit detekce metody 0,160 µg/l Tab. 3 Filtrasorb TL830 AQ-30 Filtrasorb 400 jodové číslo mg/g min min min methylenová modř mg/g min. 245 min. 260 otěr min. 75 min. 85 min. 75 obsah vody při balení % max. 2 max. 3 max. 2 velikost částic - ne více než 4 % mm < 0,85 < 0,60 < 0,425 - ne více než 5 % mm > 2,00 > 2,36 > 1,7 hustota ( bed density) kg/m specifický povrch (BET, ISO) m 2 /g střední velikost částic mm 1,4 1,6 1,0 koeficient stejnoměrnosti 1,4 1,8 1,7

6 číslo 7 8/2005, strana 6/198 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací 1. Výstavba nové haly filtrů s dvaceti filtry tak, aby přítok na filtry probíhal gravitačně. V horším případě ještě vybudovat přečerpací stanici. Tento způsob by byl časově a zejména finančně (řádově ve stovkách milionů) velmi náročný. 2. Stávající polovinu (deset) nenaplněných filtrů naplnit GAU a vybudovat přečerpávání přefiltrované vody přes pískové filtry na filtry s GAU. Toto řešení lze poměrně rychle realizovat a náklady jsou odhadovány na cca 50 cm 1 0,20 0,18 0,16 0,14 0,12 0,10 0,08 0,06 0,04 mil. Kč. Nevýhodou je snížení celkové vybudované kapacity ÚV na polovinu. 3. Použití GAU, které by plně nahradilo písek v 1. stupni filtrace a současně by odstraňovalo cyanobakterie a jejich toxické produkty. Zkušenosti z ÚV Pisárky, kde byl písek v rychlofiltrech nahrazen GAU prokázaly, že filtrací přes instalované GAU bylo dosaženo lepší kvality filtrované vody než dříve přes pískové lože. Při tomto způsobu by došlo k minimalizaci investičních nákladů, ale ke zvýšení provozních nákladů za reaktivaci GAU. Pro ověření účinnosti filtrace GAU v ÚV Švařec jsme v průběhu 1. pol. roku 2004 sestavili modelovou kolonu (viz obr. 1), která sestává ze tří samostatných válců o vnitřní světlosti 190 mm. Každý válec je opatřen regulací a měřením okamžitého průtoku, měřením celkového přefiltrovaného množství vody a měřením odporu filtračního lože. Zkoušky byly zaměřeny na ověření účinnosti použití GAU v technologickém procesu jednak jako druhý stupeň filtrace a jednak jako náhrada písku v 1. stupni. Z toho důvodu byl jeden z filtrů (F1) modelu naplněn GAU Filtrasorb TL830. Bylo použito uhlí z rychlofiltru ÚV Pisárky. Toto uhlí bylo po první reaktivaci. Přes tento filtr byla filtrována nadávkovaná voda po flokulaci, která je v provozu ÚV filtrována přes pískové rychlofiltry. Druhý filtr (F2) byl naplněn GAU AQ-30 a třetí filtr (F3) byl naplněn GAU Filtrasorb 400. Tyto filtry byly zkoušeny jako druhý stupeň filtrace a filtrovaly vodu po filtraci přes provozní pískové rychlofiltry. Použité typy GAU jsou výrobkem firmy Chemviron Carbon a jsou vyrobeny z černého uhlí. Jejich specifikace a vlastnosti jsou uvedeny v tabulce 3. Zkoušky probíhaly od do , :30 Graf absorbance : :00 nátok F1 nátok F2, F : :30 datum / čas výtok F1 výtok F : : :00 výtok F3 Provoz ÚV Švařec probíhal přerušovaně a ÚV byla v provozu 3x týdně v průměru 5,5 hod. v provozní dny. Po celé období byla prováděna předoxidace ozonem v dávce 1 mg/l. Dávka síranu hlinitého byla od do mg/l. Od do pak 25 mg/l. Odběr surové vody z ÚN Vír byl od do z hloubky 30 m, od do z hloubky 50 m a od do z hloubky 30 m. Tab. 4: Hodnoty mikrocystinu v µg/l úpravna vody Švařec Metoda ELISA TEST kapalinová chromatografie Datum odběru surová voda akumulace výstup surová voda akumulace výstup < 0,16 < 0,16 < 0, < 0,16 < 0,16 < 0, < 0,16 < 0,16 0, ,16 < 0,16 0, < 0,16 < 0,16 < 0, < 0,16 < 0,16 < 0, < 0,16 < 0,16 < 0,16 < 0,10 0, < 0,16 < 0,16 < 0, < 0,16 0,20 < 0,16 0,24 0, < 0,16 < 0,16 < 0, < 0,16 < 0,16 < 0,16 < 0,10 < 0, ,22 0,18 0,17 0,1 < 0, ,19 < 0,16 0,17 < 0,10 < 0, < 0,16 0,20 0, < 0,16 < 0,16 < 0,16 0,18 0, < 0,16 < 0,16 < 0, < 0,16 < 0,16 < 0, ,18 < 0,16 < 0,16 0,46 < 0, < 0,16 < 0,16 < 0, < 0,16 < 0,16 < 0, ,18 0,23 < 0,16 < 0,10 < 0,10 < 0, < 0,16 < 0,16 < 0, ,18 < 0,16 < 0,16 < 0,10 < 0, < 0,16 < 0,16 < 0,16

7 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 7/199 Modelové zkoušky probíhaly taktéž přerušovaně v souběhu s provozem ÚV. Výška náplně GAU v modelových filtrech byla 1 m, což představuje objem náplně GAU 28,3 l. Průtok filtry byl nastaven tak, aby filtrační rychlost odpovídala filtrační rychlosti provozních pískových filtrů, tj. 3,6 m/hod. Filtr F1 (GAU Filtrasorb TL830) byl celkem v provozu 197 hod. Za tuto dobu přefiltroval l nadávkované vody. Průměrná filtrační rychlost byla 3,28 m/hod. Doba zdržení vody ve vrstvě GAU byla 18,25 min. Průměrný filtrační cyklus byl 17,9 hod.pro srovnání provozní pískové filtry mají průměrný filtrační cyklus 14 hod. Při odzkušování maximální délky filtračního cyklu bylo dosaženo 37,5 hod. I po této době nedošlo ke zhoršení kvality filtrované vody. Odpor filtru ale dosáhl 80 cm a proto byl vyprán. Praní filtrů s GAU probíhalo následovně: 1. praní vzduchem po dobu 3 min. prací rychlost 53 m/hod. 2. praní vodou po dobu 5 min. prací rychlost 5 m/hod. 3. praní vodou po dobu 10 min. prací rychlost 25 m/hod. 4. praní vodou po dobu 5 min. prací rychlost 5 m/hod. Filtr F2 (GAU AQ-30) byl v provozu celkem 199 hod. Za tuto dobu přefiltroval l vody po pískové filtraci. Průměrná filtrační rychlost byla 3,3 m/hod. Doba zdržení vody ve vrstvě GAU byla 18,14 min. Filtr F3 (GAU Filtrasorb 400) byl v provozu celkem 199 hod. Za tuto dobu přefiltroval l vody po pískové filtraci. Průměrná filtrační rychlost byla 3,45 m/hod. Doba zdržení vody ve vrstvě GAU byla 17,36 min. Přestože se odpor obou filtrů (F2 a F3) po celou dobu provozu nezměnil a kvalita vody po filtraci nevykazovala zhoršení, byly filtry na doporučení výrobce vyprány 2krát za dobu zkoušek, zhruba po 90 hodinách provozu. Toto praní má zabránit tvorbě mikrobiologických nárůstů. Vzorky vody pro analýzy byly odebírány 1 hod. po zahájení filtrace na modelu a pak za další 4 hod. provozu. Vzorky byly odebírány: nadávkovaná voda označeno jako nátok na F1, voda po filtraci pískem označeno jako nátok na F2 a F3, filtrovaná voda z filtru F1 označeno jako výtok F1, filtrovaná voda z filtru F2 označeno jako výtok F2, filtrovaná voda z filtru F3 označeno jako výtok F3. (výtok F1) jsou hodnoty u filtrace přes GAU (výtok F1) nižší. Po filtraci GAU jako II. stupně filtrace (výtok F2, F3) je dosaženo ještě vyššího efektu snížení barvy vody. Zákal ZF(n) V zákalu vody u filtrované vody není velkých rozdílů, i když po filtraci GAU jako II. stupně filtrace (výtok F2, F3) je zákal nejnižší. CHSK mg/l Při srovnání CHSK u provozní pískové filtrace (nátok F2, F3) a filtrace přes GAU jako náhrada pískové filtrace (výtok F1) je zřejmé, že v tomto případě je výhodnější filtrace přes GAU, mg/l :30 Graf CHSK ph 11,0 10,5 10,0 9,5 9,0 8,5 8, : :30 nátok F1 nátok F2, F : :20 kde hodnoty CHSK jsou o 0,5 1,0 mg/l nižší. Druhý stupeň filtrace přes GAU (výtok F2, F3) pak vykazuje nejlepší výsledky. Některé hodnoty jsou nulové. Je však třeba počítat s tím, že použité GAU bylo nové a jeho účinnost se bude postupně snižovat. Hliník mg/l Obsah hliníku je u všech filtrátů téměř stejný. Nejnižší hodnoty jsou na 2. stupni filtrace přes GAU (výtok F2, F3). Absorbance 254 cm 1 Nejnižší hodnoty jsou u vody po filtraci GAU jako druhý stupeň filtrace (výtok F2, F3). Při :30 datum / čas :20 výtok F1 výtok F : : :00 výtok F3 Vyhodnocení kvality vody ph Hodnota ph se pohybovala v mírně kyselé oblasti okolo 6,5. V první třetině zkoušek se po filtraci přes nové GAU u filtru F2 a F3 pohybovala hodnota ph kolem 10 a postupně klesala. Tento jev je u nového GAU obvyklý. U modelového zařízení nebyla možnost úpravy ph před filtrací ani možnost dávkování ozonu. Vliv ph aozonizace před filtrací GAU bude možné ověřit až přímo v provozu. 7,5 7,0 6, : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : :15 Barva mg/l Pt Při srovnání hodnoty barvy u provozní pískové filtrace (nátok F2, F3) a filtrace přes GAU Graf ph nátok F1 nátok F2, F3 datum / čas výtok F1 výtok F2 výtok F3

8 číslo 7 8/2005, strana 8/200 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Tab. 5 Mikrocystin-LR (µg/l) Metoda vzorek č. 1 vzorek č. 2 vzorek č. 3 HPLC 9,9 0,3 0,3 Elisa test 1. měření 9,55 0,17 0,19 Elisa test 2. měření 9,61 0,17 0,22 srovnání pískové filtrace (nátok F2, F3) a filtrace přes GAU (výtok F1) jako první stupeň filtrace jsou hodnoty absorbance u GAU v průměru o 0,03 cm 1 menší. Počet organismů jedinci/ml Nevyšší efekt byl zjištěn u 2. stupně filtrace přes GAU (výtok F2, F3), kde převážná část hodnot byla nulových. Sinice buňky/ml Stejně jako u počtu organismů, byl nejvyšší efekt odstranění zjištěn u 2. stupně filtrace přes GAU (výtok F2, F3), kde převážná část hodnot byla nulových. Mikrocystin-LR Vlivem povětrnostních podmínek v letních měsících roku 2004 nedošlo k tak významnému pomnožení cyanobakterií ve vodě v ÚN Vír, jako tomu bylo v roce Z tohoto důvodu byly hodnoty mikrocystinu převážně pod mezí detekce a jen v ojedinělých případech byly naměřeny hodnoty pod 1 µg/l. Grafické znázornění ph, CHSK a absorbance viz v grafech 1 3. Vzhledem k této skutečnosti jsme provedli laboratorní zkoušku za použití standardu mikrocystinu-lr. Připravený roztok o koncentraci 10 µg/l mikrocystinu (vzorek č. 1) jsme přefiltrovali přes vrstvu GAU TL-830 o výšce 1 m. Filtrační rychlost a dobu zdržení jsme přizpůsobili provozním poměrům. Jeden vzorek (vzorek č. 2) měl zdržení ve vrstvě GAU 8 min. a druhý vzorek (vzorek č. 3) 18 min. Měření byla prováděna jednak analýzou HPLC po SPE extrakci, a jednak Elisa testem, kdy každý vzorek byl stanoven dvakrát. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 5. Touto zkouškou, i když jen v laboratorním měřítku, byla prokázána vysoká účinnost odstraňování mikrocystinu-lr filtrací přes GAU. Obr. 1: Modelová kolona Závěry 1. Vlivem povětrnostních podmínek v létě roku 2004 nebyly v surové vodě z ÚN Vír nalezeny koncentrace mikrocystinu nad 1 µg/l. Laboratorní zkouška za použití standardu mikrocystinu-lr prokázala vysokou účinnost odstranění mikrocystinu filtrací přes GAU (97 98 %). 2. Modelové zkoušky prokázaly, že použitím GAU jako prvního stupně filtrace (náhrada za písek) je dosahováno lepší kvality filtrované vody než filtrací přes pískovou náplň. Tato skutečnost je potvrzena i několikaletým provozem v ÚV Brno-Pisárky, kde GAU nahradilo filtrační písek v rychlofiltrech. Filtrace GAU jako druhý stupeň po pískové filtraci vykazovala při modelových zkouškách nejlepší hodnoty u sledovaných ukazatelů kvality vody. 3. Při zkouškách nebylo možné ověřit vliv ph vody a ozonizace před filtrací GAU na výslednou kvalitu vody. 4. Je reálný předpoklad, že filtrací přes GAU bude dosaženo významného odstranění mikrocystinu-lr z upravované vody. Z TISKU GUNATILAKA A, DREHER J. Use of real-time data in environmental monitoring: current practices. (Využiti údajů z monitorování životního prostředí v reálném čase: současná praxe.) Wat.Sci.Technol., 47, 2003, č. 2, s Monitorování kvality vody v Evropě, především v hraničních tocích, je v posledním desetiletí ustáleným procesem zajišťovaným mezinárodními komisemi. K základním činnostem těchto komisí patří ochrana a řízení povodí, udržitelné využívání toků a provoz varovných systémů v případě havárií. Provoz těchto systémů může být zajišťován pouze při monitorování v reálném čase. Údaje z monitorování v reálném čase jsou významné i pro monitorování surové vody v jímacích objektech, čistíren OV, ústí řek i při chovu ryb. Z hlediska různých aplikací je nutno odpovědět na následující otázky: 1. Jsme spokojeni se stávajícími monitorovacími systémy? 2. Je nutností standardizace měřicích přístrojů? 3. Máme k dispozici spolehlivé přístroje pro sběr a přenos dat? 4. Jsou k dispozici odpovídající postupy k analýze obrovského množství generovaných dat? Tyto otázky musí být naléhavě zodpovězeny vzhledem k výraznému zvýšeni potřeby monitorování v reálném čase. LAMBERT SD, MIGUEL GS, GRAHAM NJD. Deleterious effects of inorganic compounds during thermal regeneration of GAC: a review. (Škodlivé účinky anorganických sloučenin během tepelné regenerace GAC: přehled.) JAWWA, 94, 2002, č. 12, s l když je granulované aktivní uhlí relativně drahé, běžně se používá v USA i Velké Británii při úpravě pitné vody. Adsorpční kapacita znečišťujících látek u GAC je ovšem omezena; po vyčerpání musí být GAC nahrazeno novým nebo tepelně regenerováno k opětnému použití. V článku je uveden přehled nejvíce používaných procesů regenerace GAC a důsledků z používání regenerovaného aktivního uhlí, které byly pozorovány v úpravnách vody při používání regenerovaného aktivního uhlí. Jedná se především o vysoký obsah hliníku, vysoké ph a sulfidická příchuť a zápach. Anorganické soli adsorbované během úpravy katalyzují oxidační reakce při regeneraci a zapříčiňují zhoršení vlastností adsorbentu. Bylo zjištěno, že kyselá lázeň vyčerpaných adsorbentů GAC před tepelnou regenerací odstraňuje akumulované kovy a výrazně zlepšuje adsorpční vlastnosti GAC v porovnání s tepelnou regenerací.

9 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 9/201 VALNÁ HROMADA SDRUŽENÍ OBORU VODOVODŮ A KANALIZACÍ ČR, KTERÁ SE KONALA 13. DUBNA 2005 V KONGRESOVÉM A VZDĚLÁVACÍM CENTRU V PRŮHONICÍCH Ing. Miloslava Melounová, SOVAK ČR Valnou hromadu svolalo představenstvo SOVAK ČR podle 14 stanov a pozvalo na ni 106 řádných, a 103 mimořádných členů SOVAK ČR, čestné členy SOVAK ČR, předsedy odborných komisí a další hosty. Po zjištění stavu přítomných v hod. bylo konstatováno, že valná hromada je způsobilá usnášení. Mandátová komise předložila zprávu o stavu přítomných celkem 70 přítomných, z toho 45 řádných a 25 mimořádných členů. Jednání valné hromady zahájil místopředseda představenstva SOVAK ČR doc. Dr. Ing. Miroslav Kyncl přivítáním přítomných a hostů. Přednesl návrh představenstva SOVAK ČR na složení předsednictva ve složení: Ing. Nováček, Ing. Melcher, doc. Dr. Ing. Kyncl. Dále přednesl návrh představenstva, aby jednání valné hromady řídil místopředseda představenstva SOVAK ČR Ing. Miroslav Nováček. Návrh byl účastníky přijat. Předsednictvo valné hromady, zleva: doc. Dr. Ing. Miroslav Kyncl, Ing. Ota Melcher a Ing. Miroslav Nováček. Za pultem při diskusním příspěvku zástupce MZe Ing. Vladimír Chaloupka Valná hromada pokračovala v jednání podle odsouhlaseného programu valné hromady: 1. Volba mandátové, volební a návrhové komise. 2. Zpráva představenstva o činnosti sdružení. 3. Zpráva revizní komise o své činnosti a o řádné účetní závěrce za rok Návrh rozpočtu na rok Diskuse k předloženým materiálům. 6. Schválení zprávy o činnosti, revizní zprávy o účetní závěrce, rozpočtu na rok Zpráva návrhové komise. 8. Schválení usnesení. 9. Závěr. Valná hromada zvolila za členy mandátové komise: Hudlera, Ing. Trachtulce, RNDr. Koubka, CSc., za členy návrhové komise: Ing. Binku, Ing. Bartáka a JUDr. Nepovíma a ověřovatelem zápisu JUDr. Nepovíma. Zprávu představenstva o činnosti Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR za rok 2004 přednesl předseda představenstva SOVAK ČR Ing. Melcher. (Podstatný výtah ze zprávy je uveden níže.) Zprávu revizní komise SOVAK ČR o své činnosti a o účetní uzávěrce SOVAK ČR za rok 2004 přednesla předsedkyně revizní komise Ing. Krocová. Plné znění zprávy je součástí souborného materiálu z jednání valné hromady. Návrh rozpočtu SOVAK ČR na rok 2005 obdrželi členové společně s pozvánkou. Výklad k němu podala ředitelka sekretariátu SOVAK ČR Ing. Melounová. Rozpočet SOVAK ČR na rok 2005 je uveden v rámci tohoto článku. V diskusi jako první vystoupil předseda právní komise JUDr. Nepovím. Ve svém vystoupení se zaměřil na zhodnocení návrhu novely zákona o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001 Sb. z hlediska naplnění požadavků SOVAK ČR na změnu zákona v souladu s přijatou koncepcí SOVAK ČR. Jako další vystoupil v diskusi zástupce ministerstva zemědělství Ing. Chaloupka. Ve svém vystoupení podal informaci o posledních změnách novely zákona č. 274/2001 Sb., které vyplynuly ze stanoviska legislativní komise vlády a informoval o předpokládaném harmonogramu schválení zákona poslaneckou sněmovnou tak, aby byla zajištěna platnost novely zákona k Dále vystoupil v diskusi Ing. Vladimír Procházka, zástupce vlastníků v představenstvu SOVAK ČR. Ve svém příspěvku se kriticky zaměřil na předloženou novelu zákona z pohledu vlastníků. Vyhodnotil novelou neřešené nedostatky stávajícího zákona, které způsobují mnoho problémů v praxi a negativně zhodnotil zavádění dalších regulačních, kontrolních a sankčních prvků do zákona, které jen přispějí k dalším nejasnostem při zavádění novely zákona do praxe. Dále v diskusi vystoupil Ing. Jelínek ze SčVaK, a. s., který ve svém vystoupení seznámil přítomné s novinkami v oblasti energetiky a zdůvodnil potřebu založení odborné komise energetiků, která v době trhu s el. energií přispěje členům SOVAK ČR k orientaci v novém energetickém prostředí. Jako poslední v diskusi vystoupil RNDr. Koubek. Ve svém příspěvku apeloval na zvýšení prezentace výrobků a služeb v oblasti vodovodů a kanalizací ve školách, veřejnosti a médiích. Konstatoval, že v této oblasti proti jiným oborům zaostáváme a doporučil založení odborné skupiny, která se bude touto problematikou zabývat. Po diskusi byly účastníky valné hromady schváleny předložené materiály: zpráva o činnosti SOVAK ČR za rok 2004, zpráva revizní komise, rozpočet na rok Předseda návrhové komise Ing. Binka, seznámil přítomné s doplněním návrhu usnesení. Usnesení bylo přijato jednomyslně a je zahrnuto do souborného materiálu z jednání valné hromady. Jednání valné hromady ukončil ve hod. místopředseda představenstva Ing. Nováček. Poděkoval přítomným za účast a aktivní přístup. Popřál všem členům SOVAK ČR další pracovní úspěchy při rozvoji oboru vodovodů a kanalizací. Pohled do sálu na účastníky valné hromady

10 číslo 7 8/2005, strana 10/202 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Podstatný výtah z přednesené zprávy o činnosti Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR za rok 2004 Vstup České republiky do Evropského společenství přinesl významné změny a požadavky na zkvalitnění péče o vodní zdroje, zejména plnění požadavků směrnice o čištění městských odpadních vod (91/271/EHS). Vodní hospodářství stojí před novou etapou svého rozvoje. Vláda ČR schválila v červnu 2004 Koncepci vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství České republiky pro období po vstupu do Evropské unie pro léta , která stanovuje tyto strategické cíle: Zkvalitnění péče o vodní zdroje, zejména plnění požadavků směrnice o čištění městských odpadních vod (91/271/EHS). Zpracování Plánu hlavních povodí České republiky a návazně zpracování plánů osmi oblastí povodí ČR. Zajištění bezproblémových služeb v oblasti zásobování obyvatel kvalitní pitnou vodou a odkanalizování a čištění odpadních vod. Zvýšení prevence proti negativním účinkům vod. Zkvalitnění činnosti odborných vodohospodářských institucí. Kvantifikace nároků na finanční zdroje, jejich zabezpečení pro veřejný zájem. K naplnění požadavků směrnic Rady ES 91/271/EHS k ochraně životního prostředí schválila vláda ČR Rámcovou strategii financování investic na zajištění implementace právních předpisů Evropských společenství v oblasti životního prostředí. Po prvním roce můžeme konstatovat, že přes počáteční potíže s nedostatečnou metodikou na předkládání žádostí o finanční podporu z fondu soudržnosti a strukturních fondů se celý systém rozběhl a jsou zde i první schválené projekty na realizaci vodohospodářských investic. Hlavním úkolem naší činnosti uplynulého období bylo plnění usnesení valné hromady z roku 2004, zejména rozpracování Akčního programu vycházejícího ze schválené Koncepce oboru vodovodů a kanalizací a zahájení realizace jednotlivých úkolů prostřednictvím odborných komisí. Důležitým úkolem představenstva a odborných komisí bylo připravit návrh na novelu zákona č. 274/2001 Sb. a prosadit jejím prostřednictvím zásadní změny, které se staly součástí schválené koncepce oboru vodovodů a kanalizací. Přes veškerou snahu představenstva SOVAK ČR se tento záměr bohužel nepodařilo uskutečnit. Novela zákona předložená v současné době do vlády naše návrhy neřeší a přináší nesystémové změny především v oblasti rozšíření regulačních a kontrolních mechanismů na centrální úrovni. Navrhované kompetence MZe zasahují významně do práv vlastníků infrastrukturního majetku. V současné době byl zákon projednán ve vládě ČR a po zapracování připomínek bude předložen do Poslanecké sněmovny. Základem práce sdružení je kvalitní činnost odborných komisí SOVAK ČR. Ta výrazně zvyšuje úroveň práce představenstva a celého sdružení. Lze konstatovat, že se v posledním období výrazně zvýšila informační a poradenská činnost SOVAK ČR. Rozvíjení poradenské a informační činnosti se projevuje zvýšeným zájmem o členství v našem sdružení především v oblasti mimořádných členů. K členů, z toho 101 řádných a 83 mimořádných, k členů, z toho 106 řádných a 103 mimořádných. Právní komise pod vedením JUDr. Nepovíma se zabývala zejména přípravou novely zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Dále zpracovala stanovisko k zákonu o veřejných zakázkách a k novele zákona o vodách. Právní komise má v časopise SOVAK svoji rubriku, v níž publikovala otázky spojené s nutností novely zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, zákona o pozemních komunikacích a zákona o veřejném zdraví. V časopise SOVAK právní komise informovala o problematice informační povinnosti ve vztahu ke konání valných hromad, změn v oblasti zaměstnanosti a pracovního práva, jakož i změn v oblasti podnikání v energetických odvětví. Právní komise se kromě jiného podílela na uspořádání seminářů k zákonu oveřejných zakázkách, které se konaly v měsíci březnu 2004 v Praze a v měsíci dubnu v Brně. Z podnětu právní komise byla zpracována metodika pro členy sdružení ke změně podoby akcií ze zaknihovaných na listinné. Komise BOZP pod vedením pana Ondrouška připravila v červnu jednodenní seminář k aktuálním otázkám BOZP. Program byl zaměřen hlavně na nové předpisy hygieny práce a pracovního prostředí. V říjnu komise připravila ve spolupráci s VAS, a. s., třídenní seminář ve Znojmě s tematickým zájezdem na ČOV ve Vídni. Hlavním úkolem roku 2004 bylo vydání Sborníku vybraných předpisů bezpečnosti práce oboru vodovodů a kanalizací, což se ve stanoveném termínu podařilo. Podle potřeby se průběžně scházely jednotlivé pracovní skupiny, které sborník připravovaly. V prosinci se v Brně uskutečnil slavnostní křest tohoto sborníku za účasti autorů. Komise vzdělávání SOVAK ČR pod vedením Ing. Trešla ve spolupráci se sekretariátem a Vodárnou Plzeň, a. s., připravila v pořadí již 3. a 4. publikaci Příručka provozovatele čistírny odpadních vod, autorského kolektivu pod vedením Ing. Pytla a příručku autorského kolektivu pod vedením Ing. Vostrého s názvem Příručka provozovatele úpravny pitné vody. Její vydání se podařilo ke Dni vody letošního roku v počtu ks. Činnost odborné komise laboratoří pod vedením Ing. Huškové se v roce 2004 dotýkala jak oblasti laboratorních analýz ve vodním hospodářství, tak zasahovala do oblasti legislativy týkající se oblasti vodovodů a kanalizací. Jednalo se zejména o řešení a projednávání problematiky stanovení nepolárních extrahovatelných látek (NEL) v souvislosti se zákazem používání freonu pro analýzu vody. Tato problematika byla také řešena na semináři , který uspořádala odborná komise laboratoří pod názvem Nová legislativa pro oblast pitné vody. Část tohoto semináře byla věnována nově platné vyhlášce č. 252/2004 Sb. pro pitnou vodu. Komise se aktivně podílela i na připomínkování novely vyhl. č. 37/2001 Sb. a novely vyhl. č. 252/2004 Sb. V minulém roce se činnost ekonomické komise pod vedením Ing. Peroutky zaměřila především na uvedení nové legislativy do praxe v oblasti změny DPH a rozpracování úkolů Akčního programu v ekonomické oblasti. Členové komise v součinnosti s představenstvem SOVAK ČR připravili podklady a argumenty pro to, aby nebyla u vodného a stočného uplatňována základní sazba, tj. 19 %. V současné době je řada úkolů Akčního programu již zpracována (problematika diferencovaného stočného, problematika financování odboček z veřejných vodovodů a kanalizací u oddělených společností, cena vody předané a čištěné, problematika oprav u oddělených společností atd.). Z úkolů, které jsou v řešení, se jedná např. o problematiku provádění odpisů části hodnoty majetku, na které byla poskytnuta dotace. Další problematika srovnatelnost ekonomických podmínek, povinnost odpisování u obcí, oblast zavedení tzv. reprodukční hodnoty majetku a provádění jeho odpisů teprve čeká na vyřešení. V souvislosti s vydáním cenového výměru pro rok 2005 byla vedena intenzivní jednání s MF ČR ohledně regulace nájemného, uplatňovaného jako nákladová položka do vodného a stočného. Rovněž tuto problematiku se podařilo úspěšně dořešit nájemné nebude regulováno. Ukončením tzv. komplexního pronájmu ( ) byla řešena problematika právních forem společností vlastníků infrastrukturního majetku a to především ve vazbě na poskytování dotačních prostředků. U dotačních titulů z EU a SFŽP žádná omezení nejsou, pouze dotační tituly MZe ČR připouštějí poskytování dotací pouze pro města a obce, akciové společnosti, kde je zlatá akcie, a pro vlastnické svazky obcí. Komise pro úpravny vody pod vedením předsedy Ing. Oldřicha Doležala se v uplynulém roce aktivně zapojila do činnosti sdružení. Na svých jednáních se zabývala problematikou úpravy pitné vody, možnostmi ÚV záření, vyhodnocování a odstraňování ztrát v rozvodné síti, problematikou provozu vodojemů, čištění vodojemů, nádrží a filtrů, problematikou pesticidů, ochranou povodí vodárenských nádrží, odstraňování mikrocystinů při úpravě pitné vody a řešení likvidace kalů z vápenného hospodářství na úpravnách vody. Komise pro rozvoj oboru VAK pod vedením Ing. Pivrnce, se kromě práce na novelizaci zákona o vodovodech a kanalizacích, podílela na přípravě soutěže Vodohospodářská stavba roku, která byla vyhlášena pro stavby dokončené v roce ve třech kategoriích: Stavby pro zásobování pitnou vodou, Stavby pro odvádění a čištění odpadních vod, Ostatní vodohospodářské stavby. Každá kategorie rozlišuje stavby do 10 mil. Kč a nad 10 mil. Kč. Vyhodnocení přihlášených staveb provede porota jmenovaná ze zástupců Mze, MŽP, ČVUT Praha, VUT Brno, SVH, a SOVAK ČR. Vyhlášení vý-

11 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 11/203 sledků proběhne na společenském večeru v rámci výstavy VODOVODY KANALI- ZACE V loňském roce na návrh komise pro technickou normalizaci umožnil SOVAK ČR finančním zajištěním vydání dvou odvětvových technických norem vodního hospodářství: TNV Hygienizace kalů v čistírnách odpadních vod, TNV Provozní řád kanalizace. Představenstvo SOVAK ČR po celý rok pracovalo v intencích stanov a usnesení valné hromady. Sešlo se pětkrát s průměrnou účastí členů větší než 90 %. Častým hostem jednání představenstva byl vrchní ředitel Úseku vodního hospodářství MZe RNDr. Pavel Punčochář, CSc., a ředitel Odboru vodovodů a kanalizací MZe Ing. Aleš Kendík. Představenstvo navázalo úzký kontakt s nově vzniklou Asociací vodárenských společností na Slovensku a navázalo kontakt s Evropskou unií národních sdružení provozovatelů vodovodů a kanalizací EUREAU a po získání podrobností o činnosti podalo přihlášku ke členství v této unii. Poskytování aktuálních informací, výměna zkušeností a činnost ve prospěch rozvoje oboru budou i nadále patřit mezi základní prvky činnosti sdružení. Prostředkem ke splnění těchto cílů je vydávání časopisu SOVAK, pořádání odborných výstav, vydávání ročenky a ve spolupráci s odbornými komisemi příprava a organizování odborných seminářů a školení. Jednou z nejvýznamnějších aktivit našeho sdružení je každoroční pořádání vodohospodářské výstavy VODOVODY KANALIZACE. I v roce 2004 byla výstava úspěšná a navázala na předchozí ročníky. Výstavy se zúčastnilo 228 vystavovatelů na celkové ploše m 2. Počet návštěvníků přesáhl Zahájení výstavy se zúčastnil ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek. V letošním roce připravujeme již 11. ročník výstavy opět v Praze na Výstavišti v Holešovicích. Výstava se uskuteční v termínu 24. až 26. května V rámci výstavy bude opětovně pořádán odborný program: Financování rozvoje infrastruktury VaK. Rekonstrukce vodovodních sítí Nová legislativa v oblasti vodního hospodářství. Zpracování kalů z ČOV a biologických odpadů metodou aerobní termofilní stabilizace Plnění požadavků směrnic EU. Diskusní fórum. V rámci výstavy bude organizována soutěž zručnosti montérů vodovodů v provedení vodovodní přípojky a soutěž zručnosti učňů instalatérů. Opětovně proběhne vyhodnocení nejlepší expozice a nejlepšího exponátu. Řada ohlasů v odborné veřejnosti potvrzuje, že časopis SOVAK se stal prestižním titulem v oboru vodovodů a kanalizací. Aby tomu tak bylo i nadále, je nutné nejen zachovat dosavadní odbornou úroveň, ale snažit se ji stále zvyšovat. Z tohoto hlediska je určující zejména aktivní spolupráce s redakční radou, jejíž členové jsou odbornými garanty a recenzenty příspěvků a z velké části i jejich inspirátory. Přínosné by bylo získat pro práci v redakční radě další odborníky zejména z řad vlastníků a provozních pracovníků. Více pozornosti bude věnováno výsledkům práce odborných komisí. K perspektivním plánům patří postupné představování časopisů jednotlivých vodárenských společností a spolupráce s nimi. Již v prvním čísle nového ročníku 2005 přinesl časopis SOVAK některé změny, které přispějí k dalšímu zkvalitnění jeho podoby a které budou uskutečněny za stávajících ekonomických podmínek. Časopis bude napříště vycházet v plném rozsahu na kvalitnějším křídovém papíru. Tento krok znamená nejen zlepšení vzhledu časopisu a zvýšení komfortu čtenáře, ale umožní také plnobarevný tisk kdekoliv uvnitř časopisu. Vznikají tak i nové možnosti barevné inzerce a návazně i barevných ilustrací a fotografií u vybraných článků. Snahou a cílem redakce a redakční rady je, aby se časopis SOVAK i nadále rozvíjel a přinášel kvalitní informace, podněty a odborná stanoviska svým čtenářům především střed- SOVAK ČR Rozpočet 2005 Výnosy č. ú. činnost rozpočet 2005 ostatní 602 odborná činnost mimo SOVAK poradenská činnost pořádání výstavy odborné akce ediční činnost členské příspěvky Výnosy celkem Náklady č. ú. činnost rozpočet spotřeba materiálu náklady na reprezentaci ,511,518 ostatní služby nájemné technická normalizace celkem hrubé mzdy OON dohody sociální a zdravotní pojištění zákonné soc náklady celkem ,551,591 daně a odpisy odborné akce , 512 výstavy činnost komisí ediční činnost ostatní celkem jiné ostatní náklady Náklady celkem rozdíl příloha usnesení č. 1 FAKTURAČNÍ PRAVIDLA PRO ROK 2005 a) za informační a poradenskou činnost pro rok 2005: řádný člen (10 a více zaměstnanců) 145, Kč za každého zaměstnance/rok řádný člen (do 10 zaměstnanců ) 1 000, Kč za společnost/rok řádný člen (správce vodovodu a kanalizace) dle velikostní kategorie danou počtem zásobených obyvatel a) do zásobených obyvatel 6 000, Kč b) do , Kč b) do , Kč c) do , Kč d) nad , Kč b) členský příspěvek ve výši 6 000, Kč/rok za mimořádného člena

12 číslo 7 8/2005, strana 12/204 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací nímu managementu podniků VaK, ale také pracovníkům v provozech nebo zástupcům státní správy a ostatní odborné veřejnosti. Ročenka SOVAK ČR je dalším zdrojem informací pro naše členy i ostatní odbornou veřejnost. Poskytuje souhrnné informace o široké činnosti vodovodů a kanalizací. V této ročence lze najít aktuální přehled členské základny našeho sdružení, personální obsazení jednotlivých odborných komisí, základní informace o výrobních ukazatelích našich společností, přehled právních předpisů a norem v oblasti vodního hospodářství. Tak jako v loňském roce předpokládáme, že Ročenka 2005 bude k dispozici na výstavě koncem května. Hospodaření SOVAK ČR za rok 2004 Rozpočet na rok 2004 byl schválen s výdaji ve výši , Kč a výnosy ve výši , Kč. Předpoklad výnosů byl splněn, bylo dosaženo výnosů v celkové výši ,33 Kč. Náklady ve výši ,79 Kč byly oproti rozpočtu nižší o 462 tis. Kč díky úspoře nákladů na ediční činnost. Hospodářský výsledek za rok 2004 byl před zdaněním ve výši , Kč. Představenstvo doporučuje, aby čistý výnos , Kč byl převeden do základního jmění SOVAK ČR. Fakturační podmínky za služby poskytované členům SOVAK ČR zústávají na stejné úrovni jako v roce Valná hromada 1. bere na vědomí a) fakturační pravidla pro rok USNESENÍ VALNÉ HROMADY SOVAK ČR, KONANÉ DNE 13. DUBNA 2005 V PRŮHONICÍCH U PRAHY 2. schvaluje a) zprávu představenstva o činnosti SOVAK ČR za rok 2004, b) revizní zprávu a řádnou účetní uzávěrku za rok 2004, c) rozpočet SOVAK ČR na rok 2005 s tím, že se pověřuje představenstvo v případě nutnosti jej upravit, d) ustavení komise energetiků. 3. ukládá a) představenstvu aktivně se podílet na přípravě novely zákona č. 274/2001 Sb., realizovat Akční program hlavní cíle Koncepce oboru vodovodů a kanalizací, rozšiřovat členskou základnu včetně orientace na významné vlastnické subjekty, zabývat se ustavením komise pro komunikaci s veřejností, spolupracovat: - s MZe ČR, MŽP ČR, MF ČR, MZdr. SMO a se SVH v oblasti legislativy, ekonomických nástrojů, rozvoje odvětví a technické normalizace, - s ČVTSHS, IES v oblasti vzdělávání především pořádáním odborných akcí, výstav a prezentace dodavatelských a výrobních firem, - s mezinárodními institucemi IWA, DGV, DVGW, AVS, EURAEU, - se sdělovacími prostředky na místní, regionální a celostátní úrovni dle potřeb oboru, uspořádat výstavu VODOVODY KANALIZACE 2005 v Praze, spolupracovat na všech akcích při příležitosti Světového dne vody, získávat další odběratele časopisu SOVAK, aktuálně informovat onových výrobcích a technologiích, zveřejnit řešené projekty výzkumu a vývoje, převést zůstatek hospodaření za rok 2004 do jmění sdružení, pořádat pro členy SOVAK ČR pracovní setkání k aktuálním otázkám rozvoje odboru, uspořádat pro členy odborné zahraniční exkurze; b) právní komisi spolupracovat při návrhu novely zákona o vodovodech a kanalizacích, aktivně vysvětlovat přijatý zákon o vodovodech a kanalizacích a příslušnou vyhlášku, spolupracovat přitom s MZe a orgány státní správy. Zejména připravovat podklady pro závazné výklady zákona ovak a souvisejících prováděcích vyhlášek, poskytnout členům SOVAK ČR právní poradnu a základní právní vzorové dokumenty, realizovat akční program SOVAK ČR; c) ekonomické komisi sledovat cenovou politiku (především zavádění dvousložkového vodného a stočného a změny cen vstupů), dále analyzovat jiné možnosti cenové politiky (mimo principu dvousložkové ceny), usilovat o podporu investičního rozvoje získáváním finančních zdrojů, zejména o změnu daňové politiky vůči právnickým osobám při prokazatelném financování ekologických staveb, sledovat tvorbu zákonů, které ovlivňují činnost našeho oboru. Připravit konkrétní pozměňovací návrhy k daňovým zákonům k dořešení odpisů z investičních staveb dotovaných státem, případně i odpisy obcí vlastníků vodovodů a kanalizací, realizovat akční program SOVAK ČR; d) komisi pro technickou normalizaci spolupracovat s Úřadem pro technickou normalizaci a oborovým střediskem pro technickou normalizaci v Hydroprojektu CZ, a. s., při postupném zavádění mezinárodních (ČSN ISO) a evropských (ČSN EN) norem, účelně čerpat prostředky pro technickou normalizaci, především vydáváním technických doporučení a technických norem dle potřeb provozovatelů; e) komisi pro rozvoj VaK vnávaznosti na novou legislativu navrhnout zpracování technických norem a doporučení pro praktické využití v oboru VaK, realizovat akční program SOVAK ČR; f) komisi BOZP sledovat novou legislativu v oblasti BOZP a zpracovat metodiku pro zavedení do praxe; g) komisi pro úpravny vody navázat spolupráci s AVE a podílet se na řešení technologických problémů v oblasti kvality pitných vod; h) komisi vlastníků a správců zaměřit svoji činnost na pomoc vlastníkům infrastruktury, realizovat akční program SOVAK ČR; i) komisi vzdělávání aktivně se podílet na vzdělávací činnosti SOVAK ČR, spolupracovat na přípravě odborných publikací pro obor, realizovat akční program SOVAK ČR; j) všem komisím uspořádat alespoň jednu odbornou vzdělávací a informativní akci pro členskou základnu. 4. pověřuje ověřením zápisu valné hromady předsedu právní komise JUDr. Josefa Nepovíma. Informace o Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR najdete na stránkách

13 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 13/205 VALNÁ HROMADA SVAZU VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ČR Ing. Vladimír Pytl Řádnou valnou hromadu svolalo představenstvo Svazu vodního hospodářství ČR (SVH ČR) podle 13 stanov SVH ČR. Ke dni valné hromady vykazovala kniha evidence 35 členů z řad společností a organizací vodního hospodářství. Valná hromada v souladu s jednacím řádem schválila svým předsedou Ing. Vladimíra Procházku. Šestičlenné předsednictvo valné hromady doplnili Ing. Nováček, doc. Dr. Ing. Kyncl, JUDr. Šíma, Ing. Vaněk a RNDr. Punčochář. Po zvolení orgánů valné hromady přednesl předseda představenstva Ing. Miroslav Nováček zprávu o činnosti SVH ČR od poslední valné hromady. Po přivítání všech účastníků v úvodu připomenul, že před 15 lety 5. září v roce 1990 se ustavil ještě federální předchůdce, složený paritně ze dvou sekcí pod názvem Svaz podniků a organizací vodního hospodářství. V dvanáctičlenném představenstvu tohoto federálního Svazu zastupovali českou část pánové Ing. Chytráček, RNDr. Kněžek, Ing. Pařízek, Ing. Rosický, Ing. Šverma a Ing. Zubek. Hlavní úkoly programového prohlášení zakládaného Svazu se podstatně neliší od obsahu našich současných platných stanov. Ještě téhož roku česká sekce ustavila národní Svaz vodního hospodářství ČR; členy byly státní podniky vodovodů a kanalizací, jednotlivé podniky povodí, projektové a inženýrské organizace působící ve vodním hospodářství včetně výzkumných ústavů, celkem jich bylo 17. Ze zprávy předsedy SVH ČR vyjímáme podstatné úkoly uložené valnou hromadou a hlavní aktivity činnosti představenstva SVH ČR. Principy schválené Koncepce rozvoje vodního hospodářství z pohledu SVH ČR v široké vodohospodářské veřejnosti a dalších oblastech politického života a spolupráce s krajskými orgány Rozhodnutí o zpracování Koncepce vodohospodářské politiky z pohledu SVH ČR (dále Koncepce SVH ČR) a nutnosti jejího propojení skoncepcí SOVAK ČR přijalo představenstvo SVH ČR již v roce Ke konci téhož roku však Ministerstvo zemědělství ČR však připravilo jako součást koncepce agrární politiky také svůj návrh Koncepce vodohospodářské politiky. To zpomalilo postup naší Koncepce SVH ČR a posunulo její schválení představenstvem SVH ČR až na V druhé polovině loňského roku představenstvo rozhodlo ustavit kontaktní skupiny svých reprezentantů pro jednotlivé kraje a připravit podkladové materiály pro jednání. Základem byla projednaná a schválená Koncepce SVH ČR. Současně se předpokládalo projednat stanovisko k některým pasážím novely zákona o vodovodech. První kontakty s představiteli krajů však prokázaly, že realizace záměru kontaktovat vedení krajů není vhodné a to především z důvodu značných personálních změn po krajských volbách. V současné době také projednávají na krajích představitelé podniků povodí širokou problematiku protipovodňové ochrany. Tento úkol je třeba sledovat i nadále v letošním roce. Návrh na změnu stanov SVH ČR Nutnost úprav a změn stanov SVH ČR vyplývá ze dvouletých zkušeností při jejich používání a z aktivit, kterými se SVH ČR reprezentuje ve svém okolí a jako přirozený důsledek častých legislativních změn. Návrh na úpravu stanov se kromě změn formálního a stylistického charakteru dotýká především: postavení a působnosti SVH ČR a možností, jak se stát členem SVH ČR ( 3 a 6 stanov), možností odstoupit z funkce člena představenstva SVH ČR a následující volby náhradníka za člena představenstva SVH ČR ( 17), upřesnění postavení a působnosti dozorčí rady SVH ČR ( 21). Průběžná příprava aktivit ke Světovému dni vody 2005 Představenstvo SVH ČR věnovalo přípravě souboru akcí ke Světovému dni vody 2005 patřičnou pozornost, protože rok 2005 je prvým rokem desetiletí Voda pro život vyhlášeného Organizací spojených národů. Vodohospodáři zahájili letošní připomenutí Světového dne vody 2005 tradičním setkáním v Národním domě na Královských Vinohradech. Přítomni byli a s příspěvkem vystoupili ministr zemědělství ČR Ing. Jaroslav Palas, ministr životního prostředí ČR RNDr. Libor Ambrozek, vzácní hosté ze Slovenska prof. RNDr. László Miklós, DrSc., ministr životního prostředí SR, Ing. Zsoltán Simon, ministr zemědělství SR a generální ředitel sekce vod Ing. Marián Supek, PhD., dále Ing. Karel Mach, náměstek ministra zemědělství pro strukturální sekci, RNDr. Pavel Punčochář, CSc., vrchní ředitel sekce vodního hospodářství MZe a předseda Odborového svazu pracovníků DLV Ing. Rudolf Kyncl. Za Svaz vodního hospodářství ČR vystoupil předseda představenstva Ing. Miroslav Nováček a za Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR jeho předseda Ing. Ota Melcher. Hlavní odborný referát Možné dopady klimatických změn na zásoby povrchových a podzemních vod přednesl ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivan Obrusník, DrSc. Společenské akce ke Světovému dni vody zahájil slavnostní koncert v Betlémské kapli. Účinkoval Sukův komorní orchestr se svými sólisty, kteří přednesli koncertantní hudbu zahraničních a českých skladatelů. Skrátkým úvodem vystoupil předseda představenstva SVH ČR Ing. Nováček. Již jedenáctý reprezentační ples vodohospodářů se konal tradičně v historických prostorách Žofína. Orchestr L. Bareše doprovázel účastníky celý večer spolu se zpěváky Petrou Černockou, Josefem Lauferem a Petrem Mukem. Letošní ples s nádhernou květinovou výzdobou se vyznačoval výbornou atmosférou a obrovským zájmem o tanec. Ples zahájil přivítáním hostů předseda představenstva SVH ČR Ing. Miroslav Nováček. Je na místě poděkovat všem pracovníkům Hydroprojektu, kteří obě společenské akce pečlivě připravili. Aktivně spolupracovat se SOVAK ČR a jednat s MZe o novele zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu Po novele zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, v platném znění, která nabyla účinnosti dne , se pravidelným bodem programu jednání všech představenstev SVH ČR stala novela zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, v platném znění. Tuto novelu si vyžádaly především dvouleté zkušenosti s jeho používáním. Představenstvo SVH ČR se aktivně zúčastňovalo projednávání a hodnocení připomínek a plně podpořilo v řádném připomínkovém řízení stanovisko SOVAK ČR. Současné znění návrhu novely svěřuje regulační kompetence plně do působnosti ministerstva zemědělství. Přes velkou snahu SOVAK ČR i SVH ČR neprošly do tohoto znění opodstatněné připomínky vlastníků, správců a provozovatelů vodovodů a kanalizací. Nyní zbývají jedině možnosti využít aktivit poslanců v dolní sněmovně. Pravidelné hodnocení účinnosti a efektivnosti internetové prezentace (IP) Správa IP a aktualizace IP IP je spravována redakční radou. Výkonný redaktor redakční rady IP pravidelně aktualizuje celý obsah stránek na základě vlastní iniciativy (pravidelné akce), na základě příspěvků sekretariátu SVH ČR, členů redakční rady a dále informací od kontaktních osob členských organizací SVH ČR. Reklamní akce na IP Hlavní cíle reklamní akce: Zvýšení návštěvnosti a povědomí o webových stránkách SVH ČR. Snaha o získání inzerentů. Navázání komunikace s odbornou i laickou veřejností přes internet. Možnost získání zpětné vazby od návštěvníků serveru SVH ČR. Dosavadní výsledky akce: Nově uveřejněná reklama společností VRV a PVK. Úkoly redakční rady IP pro další období Pravidelná aktualizace obsahu IP. Aktivní přístup k nabídce reklamního prostoru na IP directmail, osobní schůzky. Uveřejňování aktuálních vodohospodářských diskusních témat na IP. Nabídka pro členy SVH ČR IP je prostor pro informace od členů SVH ČR tiskové zprávy, atd. IP je vhodná platforma pro reklamu členů SVH ČR.

14 číslo 7 8/2005, strana 14/206 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Návštěvnost IP: 4/2004 až 1/2005: vzestup návštěvnosti IP je zaznamenán od srpna 2003, předpoklad trendu: další vzestup návštěvnosti v souvislosti s realizovanými změnami IV. 04 rekordní hodnota od uvedení webu SVH na internet V. 04 VI. 04 VII. 04 VIII. 04 Návštěvy serveru SVH (2004 5) Spolupráce s MZe a MŽP při řešení perspektivních i současných úkolů vodního hospodářství a životního prostředí Představenstvo SVH ČR plně využívalo pravidelné přítomnosti vrchního ředitele sekce vodního hospodářství ministerstva zemědělství RNDr. Punčocháře a řešilo operativně vzniklé problémy. Mohu konstatovat, že i přes rozdílné názory byla spolupráce velmi prospěšná oběma stranám. Spolupráce s ministerstvem životního prostředí se soustředila na aktivity související se Světovým dnem vody. Představenstvo při kontrole úkolů z minulé valné hromady přijalo také stanovisko, aby SVH ČR i nadále fungoval jako zájmové sdružení právnických osob a odložil změnu charakteru SVH ČR jako zaměstnavatelského svazu na pozdější vhodnější dobu. Organizační struktura orgánů SVH ČR z hlediska zajištění úkolů Koncepce SVH ČR Představenstvo posoudilo a projednalo tento úkol v září 2004 a rozhodlo obnovit činnost právní komise a posečkat s ustanovením komise organizačně ekonomické. Představenstvo ustavilo na svém 4. jednání 20. ledna 2005 jako svůj poradní orgán legislativně právní komisi a také jmenovalo jejím předsedou Ing. Kašlíka z Povodí Labe, s. p., jejími členy jsou Mgr. Janoščík z Povodí Ohře, JUDr. Nepovím z Vodovodů a kanalizací Hradec Králové, Mgr. Ševčík z Povodí Odry a JUDr. Žaludová z Pražských vodovodů a kanalizací. Tato komise se sešla a projednala shora uvedené změny stanov SVH ČR. Rozšiřování členské základny Představenstvo SVH ČR považuje tento úkol za velmi důležitý, ale jeho realizace se příliš nedaří. Úkolu rozšiřovat členskou základnu se bude jistě nadále věnovat nově zvolené představenstvo SVH ČR. Další programové a projednávané okruhy z jednání valné hromady. IX. 04 Zpráva o hospodaření SVH ČR v roce 2004 a návrh rozpočtu na rok 2005 Oproti roku 2003 se vyvíjelo hospodaření SVH ČR v souladu s předpoklady rozpočtu a to jak na straně výdajové, tak příjmové. Ve výnosech ve výši ,08 Kč dominovaly členské příspěvky od 34 členů částkou ,20 Kč, dále příspěvky MZe a MŽP na konferenci ke Světovému dni vody 2004 ve výši ,00 Kč. Co se týče rozhodujících nákladových položek, patří sem náklady na realizaci konference ke Světovému dni vody ve výši ,50 Kč, na provoz sekretariátu a vedení účetnictví jsme vynaložili ,00 Kč a na internetovou prezentaci pak ,00 Kč. Předkládaný návrh rozpočtu na rok 2005 je mírně ztrátový, což vzhledem k charakteru SVH ČR jako neziskové organizace není na závadu. X. 04 XI. 04 XII. 04 I II III. 05 Zaměření činnosti SVH ČR v roce 2005 Za hlavní úkoly pro činnost SVH ČR v roce 2005 lze považovat: prosazovat hlavní principy Koncepce rozvoje vodního hospodářství z pohledu SVH ČR ve vodohospodářské veřejnosti i mimo ní, rozšiřovat členskou základnu, organizovat odborné a společenské akce ke Světovému dni vody 2006, zlepšovat formy spolupráce s MZe a také s MŽP a uplatňovat u nich svůj vliv, aktivně řešit perspektivní a současné úkoly vodního hospodářství a životního prostředí, úzce spolupracovat s krajskými orgány. Zpráva dozorčí rady SVH ČR Předseda dozorčí rady SVH ČR Ing. Vacek se věnoval ve zprávě činností představenstva SVH ČR a hospodaření SVH ČR v roce Konstatoval, že dozorčí rada nemá žádné výhrady k činnosti představenstva a souhlasí s předloženou zprávou o činnosti v uplynulém období. Pokud jde o hospodaření, měla dozorčí rada k dispozici veškeré doklady včetně výdajových a příjmových položek a zůstatků jednotlivých účtů. Všechny kontrolované příjmy a náklady byly shledány jako oprávněné. Dozorčí rada nemá námitek proti rozpočtu navrženému s menší ztrátou. Své vyjádření uzavírá dozorčí rada doložkou, že schvaluje hospodaření SVH ČR v roce Diskuse V diskusi požádal Ing. Hladík o vysvětlení počtu členů v roce 2004 a Do se počet členů zvýšil o jednoho (Povodí Vltavy, s. p.) na 34 a v lednu 2005 pak opět o jednoho (VOD-KA, a. s.) na 35 členů SVH ČR. Vrchní ředitel sekce vodního hospodářství MZe RNDr. Punčochář ve svém vystoupení potvrdil dobrou vzájemnou komunikaci mezi SVH ČR a MZe především při naplňování koncepcí rozvoje vodního hospodářství. Připomněl přínos našich zkušeností při zpracování materiálů EU, týkajících se principů plánování dlouhodobých ve vodě. Jako naléhavý současný konkrétní úkol vyzdvihl nutnou obnovu infrastrukturního majetku včetně vyřešení ekonomických nástrojů (např. odpisování). Na závěr poděkoval za spolupráci a vyslovil přesvědčení, že i nadále bude tato prospěšná vodnímu hospodářství ČR. Předseda představenstva SOVAK ČR Ing. Melcher zdůraznil základní společné zájmy SOVAK ČR a SVH ČR a připustil, že názory na některé konkrétní problémy se liší. Upozornil na soutěž Vodohospodářská stavba roku, nad kterou přezvala záštitu ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí. Oznámil také počet přihlášených staveb podle jednotlivých kategorií. Představenstvo předložilo valné hromadě návrh jedenáctičlenného představenstva a tříčlenné dozorčí rady. Navržení členové představenstva a dozorčí rady byli schváleni hlasy všech přítomných (jmenný seznam obsahuje usnesení ). Přijaté usnesení valné hromady SVH ČR Valná hromada 1. Schvaluje: a) zprávu představenstva o činnosti SVH ČR a činnosti jeho představenstva, b) zprávu o hospodaření a o řádné účetní uzávěrce SVH ČR za rok 2004 anávrh rozpočtu SVH ČR na rok 2005, c) vyjádření dozorčí rady SVH ČR k činnosti, hospodaření a řádné účetní uzávěrce SVH ČR v roce 2004, d) předloženou změnu Stanov SVH ČR, e) roční příspěvek na úhradu činnosti SVH ČR na rok 2005 ve výši 30,00 Kč (event. 34,50 Kč v případě uzavření Smlouvy o dílo) za jednoho přepočteného zaměstnance, člena SVH ČR ve stavu k , f) nově zvolené představenstvo SVH ČR v tomto složení: Ing. Harciník, Ing. Kouba, Ing. Kramář, Ing. Kutálek, doc. Dr. Ing. Kyncl, Ing. Melcher, Ing. Nováček, Ing. Pondělíček, Ing. Procházka, JUDr. Šíma, Ing. Vaněk, g) nově zvolenou dozorčí radu SVH ČR v tomto složení: Ing. Černý, Ing. Hladík, Ing. Vacek, h) ustavení legislativně-právní komise SVH ČR.

15 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 15/ Ukládá představenstvu SVH ČR: a) průběžně prosazovat principy Koncepce rozvoje VH z pohledu SVH ČR v široké vodohospodářské veřejnosti a dalších oblastech politického života, b) rozšiřovat členskou základnu SVH ČR, c) ve spolupráci se SOVAK ČR aktivně jednat s MZe o novelách vodohospodářské legislativy, d) průběžně připravovat aktivity ke Světovému dni vody 2006, e) pravidelně hodnotit účinnost a efektivnost internetové prezentace, f) spolupracovat s MZe a MŽP při řešení perspektivních a současných úkolů vodního hospodářství a životního prostředí po vstupu ČR do EU, g) posoudit vhodnost uspořádání konference k 15. výročí založení SVH ČR. 3. Ukládá členům SVH ČR: uhradit členské příspěvky do Závěr Jednání valné hromady ukončil její předseda Ing. Procházka poděkováním odstupujícímu představenstvu a dozorčí radě za dobrou práci v minulém období a přítomným za aktivní účast a spolupráci. Popřál nově zvoleným členům představenstva a dozorčí rady elán a úspěchy v dalších dvou letech roky činnosti v dobrém zdraví a osobní pohodě. Z TISKU CHENG WP, CHI FH. A study of coagulation mechanisms of polyferric sulfate reacting with humic acid usinq a fluorescence-quenching method. (Studie koagulačních mechanismů síranu polyželezitého reagujícího s huminovou kyselinou metodou zhášení fluorescence.) Wat.Res., 36, 2002, č. 18, s Vypracována metoda zhášení fluorescence ke stanovení vlivu ph na koagulační mechanismus huminových kyselin reagujících s kovovými ionty. Síran polyželezitý (PFS) syntetizovaný v laboratoři byl použit jako koagulant ke zjednodušení procesu hydrolýzy a zvýšení experimentální přesnosti. Při zvýšení koncentrace PFS ze 2 na 10 mg/l, se účinný rozsah ph pro odstraňování HA změní z 4,0 5,0 na 4,0 7,5. Při zvýšeném ph koagulace mohou železité ionty reagovat s HA, ale povrchový náboj není zcela neutralizován. Reziduální koncentrace HA naměřené fluorescenčním spektrofotometrem jsou nižší než koncentrace TOC v důsledku zhášení fluorescence. Z uvedeného vyplývá, že ke koagulaci HA pomocí PFS při nízké hodnotě ph dochází především v důsledku neutralizace náboje. KAUR P, FITZPATRICK CSB, KERR C. Biofilm formation in granular-bed filters. (Tvorba biofilmu ve filtrech s granulovaným ložem.) J.CIWEM, 17, 2003, č. 3, s Pro ochranu zdraví veřejnosti musí být zajištěna vysoká mikrobiologická kvality pitné vody. Filtrační procesy, používané pro úpravu pitné vody, hrají významnou úlohu; u filtrů s granulovaným ložem se ovšem může tvořit biofilm a akumulované bakterie mohou být strhávány a přenášeny do filtrované vody. Cílem výzkumu bylo sledování potenciálu tvorby biofilmu a odtrhávání z filtračního písku a vlivu účinku různých provozních režimů na odstraňování biofilmu. Během provozu filtru jsou bakterie přichyceny k pískovému médiu, především v horní vrstvě 30 mm filtračního lože. Při praní filtru pouze vodou s expanzí lože 20 a 40 % se prokázalo špatné odstraňování biofilmu v celé vrstvě filtračního lože. Účinnější metodou praní filtru je pulzace lože pomocí vzduchu a vody, která zajišťuje redukci počtu bakterií ve filtrované vodě.

16 číslo 7 8/2005, strana 16/208 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací VÝSTAVBA A ZKUŠEBNÍ PROVOZ OBLASTNÍHO VODOVODU YANBU MEDINA V SAUDSKÉ ARÁBII Ing. Vladimír Špíšek, IKP Consulting Engineers, s. r. o. ZE ZAHRANIČÍ Saudská Arábie je jednou z nejvíce suchých a horkých oblastí světa. Někdy neprší i několik let. V dřívějších dobách se život soustřeďoval pouze v několika přímořských sídlech, oázách a vysokohorských oblastech a zcela závisel na podzemní vodě. Situace se změnila na konci 20. století po realizaci ambiciózních plánů na industrializaci země a dosažení soběstačnosti v zásobování hlavními zemědělskými produkty, jako jsou obilí a skot. Vybudovaný těžký, lehký a petrochemický průmysl a zemědělství jsou obrovskými spotřebiteli nejen financí a energie, jichž má Saudská Arábie zdánlivě dostatek vkvalitní naftě a zemním plynu, ale především vody. Dalším významným faktorem zvyšujícím spotřebu vody, energií a financí byl a je rychle rostoucí počet obyvatel Saudské Arábie, kdy velké rodiny s dětmi nejsou výjimkou. Muslim se snaží mít co nejvíce dětí, aby dosáhl nejvyšší posmrtné odměny, jíž Alláh dle koránu uděluje Yanbu Rudé moře S YCFL PS 1 Al-Rayis YMML Badr AMBL Al-Humra PS 2 Oblastní vodovod YMWTS Al-Mulailiah HPR OWT YMML 1 Medina MTS 2 těm, kteří se zasloužili o šíření islámu a získali pro islám co nejvíce věřících. Podzemní voda již mnoho let zdaleka nepostačuje spotřebě vody. Chybějící kapacita pitné, průmyslové a užitkové vody je získávána odsolením mořské vody v odsolovacích zařízeních. Saudská Arábie je dnes největším výrobcem odsolené vody na světě, když již v roce 2000 vyráběla 2,18 milionů metrů kubických vody denně ve 27 odsolovacích stanicích. Stanice jsou kombinovány s tepelnými elektrárnami spalujícími naftu či zemní plyn. Tepelná energie produkovaná elektrárnami se využívá na odpaření vody v odsolovací stanici a vyrobená elektrická energie na pohon el. zařízení odsolovací stanice. Přebytek výkonu el. energie se dodává do veřejné státní sítě, např. v roce 2000 se jednalo o výkon MW. Celková délka vodovodních řadů dopravujících odsolenou vodu činí více než km. V roce 2001 byl uveden do provozu oblastní vodovod Yanbu Medina (Yanbu Medina Water Transmission System, YMWTS ) o jmenovitém výkonu m 3 odsolené vody za den (4,9 m 3 /s). Vodovod je zásobován odsolovací stanicí Yanbu, ležící na břehu Rudého moře, viz obr. 1. Tato kapacita je například srovnatelná s kapacitou úpravny vody Želivka pro Prahu. Vodovodem YMWTS, jehož trasa je vyznačena na mapce (obr. 2), se čerpá voda do druhého nejsvětějšího města islámu Mediny. Řad do Mediny je označen na schématu jako YMML, má délku 176 km a průměr 60 a 52 (1 524 a mm), max. průtok 4,1 m 3 /s. Dále se voda čerpá řadem délky 51 km a průměru 32 (813 mm) do přístavního města Yanbu. Max. průtok 0,81 m 3 /s. Řad je označen YCFL. Z řadu YMML odbočují dva řady zásobující města a vesnice severozápadně od Mediny (řad AMBL o délce 67 km a průměru 26 ) a pobřežní oblast východně od desalinační stanice (řad CASL o délce 68 km a průměru 24 a 12 ). Dopravovaná voda se akumuluje ve vodojemech postavených u měst a větších vesnic. Největší je skupina vodojemů pro Medinu (označena HPR), jejíž celková kapacita je půl milionu metrů kubických. U malých vesnic či napajedel zvěře byly navíc zřízeny odběrné tankovací stanice, umožňující tankování pitné vody do mobilních tankerů a napájení velbloudů, koz a ovcí beduínů. Plocha oblasti zásobovaná systémem YMWTS činí cca km 2, celková délka řadů je 362 km a celkový objem akumulačních vodojemů a tanků m 3. Desalinační stanice, jejíž snímek je na obr. 3, sestává ze 2 hlavních zařízení; zařízení pro odsolování mořské vody a tepelné elektrárny. Elektrárna může spalovat jak topný olej, tak zemní plyn. Instalovaná odsolovací zařízení jsou typu RO pracující na principu reverzní osmózy a MSF (multistage flash evaporation) využívající principu vícestupňového odpařování. Tato kombinace zajišťuje minimální spotřebu paliva, neboť MSF zařízení, které je napojeno na chladicí okruh tepelné elektrárny využívá i teplo, jež je v klasických tepelných elektrárnách nevyužito a je odváděno do ovzduší v chladicích věžích. Odsolovací stanice tohoto kombinovaného typu jsou tudíž charakteristické chybějícími chladicími věžemi. RO zařízení využívá elektrickou energii produkovanou elektrárnou k dosažení tlaku potřebného k reverznímu osmotického procesu. Princip reverzní osmózy: Osmóza je přirozený proces probíhající mezi dvěma roztoky o různé koncentraci rozpuštěných solí oddělených polopropustnou membránou. Voda proniká membránou z prostředí s nižší koncentrací do prostředí o vyšší koncentraci. Tím se prostředí s původně vyšší koncentrací ředí a naopak prostředí o nižší koncentraci zahušťuje solemi. Příkladem přírodního osmotického procesu je například pronikání vody přes stěnu žaludku do krve, jež má mnohem vyšší koncentraci. K reverzní osmóze, to jest osmotickému procesu probíhajícímu v opačném směru, dojde v okamžiku, kdy se tlak na straně roztoku o vyšší koncentraci zvýší nad tzv. osmotický tlak, který je roven tlaku, kdy se přirozená osmóza zastaví.

17 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7-8/2005, strana 17/209 Tlaky v průmyslových zařízeních se pohybují v desítkách barů cca bar. V případě desalinační stanice projektu YMWTS je elektrický výkon elektrárny větší než příkon spotřebovávaný v RO a MSF zařízení. Přebývající elektrická energie se používá na pohon čerpacích stanic v PS1 (celkem 52 MW) a zbytek se dodává do veřejné rozvodné sítě. Pitná voda z desalinační stanice se akumuluje ve 4 čelních nadzemních ocelových nádržích, každá o objemu m 3 (průměr nádrže 96,7 m, výška 20 m) a čerpá se čerpací stanicí PS1 do Mediny ayanbu, jak již bylo uvedeno výše. Ocelové nádrže lze vidět v přední části desalinační stanice na obr. 3. Na obr. 4 jsou nádrže před dokončením. Tanky jsou svařeny z plechů z uhlíkové oceli tloušťky mm, zatímco vnitřní podpěrné sloupy a potrubní tvarovky jsou z korozivzdorné oceli o obsahu chromu %. Páteřní řad do Mediny, řad YMML, se dělí do tří základních úseků. První úsek PS1 PS2 dlouhý 90 km končí ve dvou betonových zemních vodojemech čerpací stanice PS2 o kapacitě m 3 každý. Geodetická výška stanice PS2 je na úrovni 446 mnm. Čerpadla PS2 čerpají vodu úsekem dlouhým 60 km do vodojemové stanice HPR sestávající z 10 akumulačních betonových zemních vodojemů, m 3 každý, o geodetické výšce 864 mnm. Nejvyšším místem řadu PS2-HPR je vrchol s úrovní 874 mnm označený v mapce vodovodu na obr. 2 jako OWT. V tomto vrcholu byla vybudována betonová zemní nádrž o objemu m 3, zajišťující zavodnění klesající části řadu mezi OWT a HPR po výpadku napájení el. energií. Z HPR již voda teče samospádem do Mediny, před níž však tlak musí být přerušen v přerušovací komoře označené MTS (objem 2x2500m 3 ), zajišťující nepřekročení maximálního dovoleného pracovního tlaku v Medině. Z MTS voda proudí přímo do vodovodní sítě města a jejích věžových a zemních vodojemů. Jeden z městských věžových vodojemů (viz obr. 5) je situován nedaleko medinské Velké mešity, druhé nejvýznamnější mešity muslimů, k níž je přístup nemuslimům zakázán (nápis For Muslims Only na dopravní tabuli vjezdu do města). Čerpací stanice PS1 a PS2 sestávají ze dvou skupin čerpadel, zvyšovacích a hlavních, umístěných v samostatných budovách. Každá skupina čerpadel má 4 čerpadla, 3 provozní a jedno rezervní. Skupiny čerpadel jsou řazeny v sérii avšak jednotlivá čerpadla každé skupiny paralelně. Rozsah čerpaného množství je m 3 /h a rozmezí dopravních výšek m (cca bar). Zvyšovací čerpadla zajišťují dostatečnou nátokovou výšku pro hlavní čerpadla, která jsou považována za čerpadla vysokoenergetická. Tato čerpadla se vyznačují intenzivní kavitací a vibracemi při poklesu průtoku již pod 70 % průtoku bodu nejlepší účinnosti. Zvyšovací čerpadla jsou jednostupňová, hlavní čerpadla dvoustupňová. Velký jmenovitý výkon hlavních čerpadel 10,5 MW, 13,8 kv vedl k osazení startovacího transformátoru pro snížení proudu při rozběhu. Elektronapájení v PS1 je provedeno přímo z elektrárny odsolovací stanice. Ostatní stanice systému YMWTS jsou napájeny ze státní energetické sítě SCECO. Vyjma hlavních a zvyšovacích čerpadel 13,8 kv jsou ostatní spotřebiče ještě zálohovány dieselgenerátory. Systémy řízení a regulace jsou navíc zálohovány bateriovým systémem UPS. Ve vzdálených stanicích o malých příkonech byly pro přístroje řízení a ovládání několika uzávěrů, ve kterých není možné zásobování ze sítě, instalovány solární panely, jako např. ve stanici OWT na obr. 6. Všechny čerpací stanice a stanice s vodojemy jsou vybaveny místními velíny pro nouzové lokální ovládání ze stanic. Celý systém YMWTS je řízen plně automaticky řídícím systémem SCADA z centrálního střediska řízení a ovládání v čerpací stanici PS1. Spojení mezi stanicemi je optickými kabely. Záložní spojení je zabezpečeno telefonem a radiostanicí. Na obr. 7 je čelní pohled na vstup do čerpací stanice PS2, úplně vlevo je část tankovací stanice vody TOS pro vesnici Al-Musyieed a větrníky ochrany vodního rázu, vpravo jsou budovy hlavních čerpadel, požární čerpací stanice a diesel-generátoru. V částech stanice, na snímku nezachycených, jsou budovy posilovacích čerpadel, elektronapájení a velín stanice, transformátory a 2 komory vstupního vodojemu vodojemu 2 x50000m 3. V úseku PS2-HPR vodovod přechází údolím vádí pohoří táhnoucího se z Jordánska podél pobřeží Rudého moře až do Jemenu. Štíty pohoří se v této části vypínají až do nadmořské výšky m. Provádění výkopů, doprava materiálů a potrubí a zakládání staveb bylo v systému velmi rozmanité a náročné, neboť probíhalo jak v hor

18 číslo 7 8/2005, strana 18/210 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací ských tvrdých horninách, tak v píscích pouště a pobřežních zasolených půdách s vysokou hladinou podzemní mořské vody s přítomností korálových usazenin. Před zakládáním ocelových nádrží o objemu m 3 v PS1 na pobřeží moře muselo korálové podloží projít dlouhotrvajícím rozbíjením, navezením obrovských objemů zeminy a zhutňováním. Dalším nepříznivým aspektem při výstavbě bylo extrémní horko (v létě někdy i přes 50 C ve stínu) po deset měsíců roku, jež vyžadovalo pečlivou ochranu betonovaných konstrukcí a cementové vystýlky ocelových rour. Extrémně výrazně se projevoval vliv vysokých teplot ovzduší a odsolené vody (přes 40 C) na průběh hydrostatických testů potrubních řadů. V pobřežních oblastech navíc působil vliv podzemní mořské vody a její proměnné výše vlivem přílivu a odlivu. Tyto vlivy podstatně prodlužovaly dobu stabilizace tlaků a ztěžovaly průkaz úspěšnosti testů. Složitost podmínek lze demonstrovat srovnáním smluvních kritérií úspěšnosti hydrostatických testů (pokles tlaku za 24 h nesměl překročit 0,2 bar) s daty zjištěnými při rozsáhlých experimentálních měřeních. Bylo zjištěno, že rozdíl teploty vody mezi dnem a vrcholem potrubí byl až 1 C a rozdíl až 2 C mezi různými místy řadu v závislosti na době dne, poloze slunce a geodetické výšce potrubí. Přitom změna teploty vody o pouhých 0,1 C představovala v daných podmínkách změnu tlaku 0,4 bar. Průkaz úspěšnosti byl proveden analýzou změny tlaků v závislosti na průběhu teplot jak zkušební kapaliny, tak okolního prostředí (zemina u podzemního potrubí, okolní vzduch u potrubí ve strojovnách ap.) při uvažování koeficientů přestupu tepla zjišťovaných experimentálně. Hlavními objekty a zařízeními vodojemové stanice HPR jsou: zemní vodojemy s armaturní komorou mezi komorami vodojemů, dále budova elektrického napájení a velína, chlorovna se skladem, dávkováním a strojovnou větrání a klimatizace a skladem a dávkováním oxidu uhličitého, budova dieselgenerátorů, čerpací stanice požární vody, vodní hasící systém na který jsou též napojeny bezpečnostní sprchové systémy chlorovny, 2 regulační uzávěry regulace tlaku na přítoku do HPR bezpečnostní tlakové uzávěry chránící řad PS2-HPR v případě selhání tlakové regulace. Obr. 8 ukazuje sklad s tlakovými nádobami chloru, chráněný systémy automatického ovládání přívodu vody do sprchovacích systémů chlorovny a skladu chloru v případě úniku chloru. Na obr 9 je sklad CO 2 a mobilní cisterny na dopravu CO 2. Na obr. 10 je výstavba tlakové stanice sestávajíci ze 7 tlakových uzávěrů DN 300, PN 20 chránících řad PS2-HPR v případě selhání tlakové regulace na konci řadu. Strojovna dieselgenerátorů je na snímku vpravo. Podobně je tlakovými uzávěry chráněn i řad YCFL, PS1-Yanbu. Ve stanicích byla vybudována dešťová a splašková kanalizace, vozovky, osvětlení, uzemnění, katodická ochrana potrubí a ocelových nádrží, větrání a klimatizace, středo a nízkonapěťové rozvodny a kabelové rozvody, sklady a dílny, vodní a CO 2 apráškové systémy protipožární ochrany stanic, strojoven a skladů a v PS1 čistírna odpadních vod. Pro pracovníky desalinační stanice a oblastního vodovodu bylo vybudováno sídliště pro obyvatel, dále čistírna odpadních vod a v PS2 a v Medině menší ubytovny. Velké úsilí a prostředky byly vynaloženy na protipovodňovou a protierozní ochranu řadů, neboť podstatná část řadů YMML, AMBL a CASL je vedena údolími vádí. Ve vádí neprší třeba 2 3 roky, potom však déšť přichází jako přívalový. V roce 1997 se valila vádí řadu YMML řeka o hloubce 4 m. Půdy jsou téměř nepropustné, neboť v nich chybí huminové látky a k povodni dojde téměř okamžitě po začátku deště. To představuje pro obyvatele oáz ve vádí smrtelné nebezpečí. Jakmile začne pršet lidé a zvířata se musí okamžitě evakuovat, a to bez ohledu, zda se voda ve vádí již objevila či ještě ne. Potrubí řadů a potrubí ve stanicích sloužící pro dopravu odsolené vody jsou, vzhledem k velmi vysokým pracovním tlakům dosahujícím až 80 bar, převážně z uhlíkových ocelí. Pouze ocelové potrubní tvarovky, jež nelze kvalitně pokrýt ochrannými protikorozními povlaky, např. vtokové a výtokové kusy vodojemů, jsou z nerezové oceli. Potrubí pomocných systémů (protipožární vodní rozvody, rozvody užitkové vody) jsou z plastických hmot (PVC, PE, sklolaminát). Ocelová potrubí řadů byla svařována automatem nebo ručně. Uhlíková ocel vyžaduje dokonalou ochranu před korozí a to jak zevnitř proti účinkům odsolené vody, tak vnějším vlivům půdy či okolního vzduchu. Dopravovaná odsolená voda je velmi korozivní, především ta její část, jež je produkována procesem reverzní osmózy. V této vodě stále zůstává vysoký obsah chloridových iontů (nad 200 ppm). Obecně lze konstatovat, že odsolená voda je daleko agresivnější než běžná pitná voda získávaná z podzemních nebo povrchových zdrojů sladké vody. Pro nechráněné ocelové povrchy v přímém styku s odsolenou vodou se ukázala jako nejlepší austenitická korozivzdorná ocel s obsahem chromu nad 18 % (AISI 316). Potrubí z uhlíkové oceli jsou chráněna pasivně a aktivně. Vnitřní pasivní ochrana je provedena vystýlkou cementové malty (CM) o tloušťce cca 10 mm nebo epoxidové pryskyřice tloušťky 0,4 mm (FBE), přičemž epoxidová pryskyřice byla aplikována pouze tam, kde by cementová vystýlka byla vystavena příliš vysoké rychlosti vody nad 3 m/s. FBE byly také chráněny vnitřní povrchy těles armatur z uhlíkové oceli. Cementová malta se aplikovala nástřikem na vnitřní povrch trubky a ihned hladila strojně poháněnými hladítky. CM vystýlka trubních tvarovek se aplikovala ručně. Pro epoxidovou vystýlku byl zvolen byl nejkvalitnější druh FBE (Fusion Bonded Epoxy) aplikovaný nástřikem práškového epoxy na povrch oceli zahřáté na C. Po nástřiku dojde k tavení FBE a tím k vysoce adheznímu spojení s kovovým povrchem potrubí (2 4 vyšší adheze, než u studených či horkých epoxy vystýlek). Obě výše zmíněné vystýlky, cementová i epoxy, mají vynikající hladkost (absolutní drsnost méně než 0,1 mm) zajišťující minimální hydrau-

19 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 19/211 lické odpory proudění vody. To bylo ověřeno přísnými výkonovými zkouškami dodovodu, kdy tlakové ztráty v řadech i příkony čerpadel byly naměřeny nižší než projektové hodnoty. Vnější pasivní ochrana potrubí byla provedena třívrstvým polyetylenovým povlakem (PE) o celkové tloušťce 3,5 mm. První vrstva je FBE (viz výše), 2. vrstva PE adhesivní co-polymer zajišťující nejlepší podmínky pro spojení FBE s vrchní vrstvou, a vrchní 3. vrstva je vlastní ochranná PE vrstva aplikovaná protlačováním hmoty na povrch rotující zahřáté trubky. Všechny ochranné vrstvy byly aplikovány u výrobců či specializovaných závodech potrubí, potrubních tvarovek a armatur. Na stavbě se prováděly pouze opravy poškození a ochranné povlaky v místech svarů a přírubových spojů. Aktivní protikorozní ochrana byla provedena katodickou ochranou. Potrubí a potrubní řady byly podrobeny rozsáhlému programu testů, jak u výrobců, tak na stavbě, v průběhu svařování, při aplikaci cementových, FBE a PE vystýlek a povlaků, hydrostatických testech, atd. Snímek osádky techniků sedících na speciálním Pipeline Roveru těsně před startem akumulátorových vozítek do nitra řadu před inspekcí CM vystýlky a čistoty potrubí je na obr. 11. Prvním krokem plnění řadů bylo projetí řadu čistícím ježkem, jímž se odstranily nečistoty a vzduch. Před ježkem byl tlačen vodní sloupec s vysokým obsahem chloru pro desinfekci řadu. Ježek byl vybaven vysílačem pro sledování jeho polohy v řadu. Snímek ježka před vsunutím do výpustné komory je na obr. 12. Předposlední inspekcí řadů bylo vypuštění kalibračního ježka Kaliper Surveyor s elektronickým nahrávacím zařízením, jímž se prověřovala geometrie potrubí. Poslední test řadu, prokazující drsnost vnitřních vystýlek, proběhl při komplexních zkouškách. Výpočet drsnosti potrubí ze změřených hodnot tlaku a průtoku prokázal podstatně lepší drsnost než 0,1 mm, předpokládanou projektem. Výstavba systému YMWTS proběhla v letech V roce 1998 byl systém uveden do částečného omezeného provozu, v roce 2000 do plného provozu a v r byly úspěšně ukončeny komplexní a výkonové zkoušky Ing. Vladimír Špíšek IKP Consulting Engineers, s. r. o. Jirsíkova 538/5, Praha 8 tel.: , , fax: vladimir.spisek@ikpce.com, Autor článku je zaměstnancem inženýrské konzultační firmy IKP Consulting Engineers, s. r. o, Praha, jež je členem skupiny ILF Consulting Engineers. V letech 1994 až 2001 se zúčastnil prací na přípravě, výstavbě a uvedení do provozu oblastního vodovodu regionu mezi městy Yanbu a Medina v Saudské Arábii, jako člen týmu ILF. V týmu působil jako strojní a hydraulický inženýr a od roku 1998 jako zástupce vedoucího týmu na stavbě. 12 Z TISKU JIANG JQ, GRAHAM N, ANDRÉ C, KELSALL GH, BRANDON N. Laboratory study of electro-coagulation-flotation for water treatment. (Laboratorní studie elektro koagulace flotace pro úpravu vody.) Wat.Res., 36, 2002, č. 16, s Pro úpravu vody byl navržen proces elektro koagulace flotace. Základem procesu je elektrolytický reaktor s hliníkovými elektrodami a separační/flotační nádrží. Upravovaná voda je přiváděna přes reaktor, ve kterém probíhá koagulace/flotace pomocí iontů Al(lll) rozpuštěných z elektrod; po zachycení vloček bublinkami vodíku generovanými na povrchu katody dochází k jejich flotaci. Proudová účinnost pro rozpouštění AI ve formě vodného Al(lll) při ph 6,5 a 7,8 byla vyšší než obvyklá, což bylo zapříčiněno dalšími reakcemi, probíhajícími společně s rozpuštěním AI: redukce kyslíku na anodách a katodách, vývoj vodíku na katodách s výsledným celkovým proudem na anodách i katodách. Specifická spotřeba elektrické energie reaktoru pro úpravu pitné vody činila pouze 20 kwh(kg.ai) 1 při proudové hustotě A.m 2. Účinnost procesu úpravy vody elektrokoagulací byla vyšší než u konvenční koagulace síranem hlinitým při úpravě modelové zabarvené vody. QIAO S, SUN DD, TAY JH, EASTON C. Photocatalytic oxidation technology for humic acid removal using a nano-structured TiO 2/Fe 2O 3 catalyst. (Technologie fotokatalytické oxidace pro odstraňování huminové kyseliny pomocí nanostrukturovaného katalyzátoru TiO 2/Fe 2O 3.) Wat.Sci.Technol., 47, 2003, č. 1, s Připraven nový hematitový katalyzátor s povlakem TiO 2, který byl použit pro odstraňování zbarvených huminových kyselin z OV v probublávaném fotokatalytickém UV reaktoru. XRD analýza potvrdila, že anatasové krystaly TiO 2 nanovelikosti byly rovnoměrně naneseny na povrchu Fe 2O 3 k vytvoření nanostrukturovaného fotokatalyzátoru Fe 2O3/TiO 2. Povrchová plocha porézního katalyzátoru činila 168 m 2 /g. Bylo měřeno zabarvení a konverze celkového organického C v závislosti na době zdržení. Monitorován vliv ph, množství katalyzátoru, počáteční koncentrace huminové kyseliny a reakční teploty na konverzi. Experimentální výsledky ukázaly, že proces fotokatalytické oxidace není citlivý vůči teplotě a optimální množství katalyzátoru činí 0,4 g/l.

20 číslo 7 8/2005, strana 20/212 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací BONNSKÁ CHARTA NENÍ JEN KUS PAPÍRU Různé charty, teze, memoranda a podobně to vše zavání nějakými teoretickými slohovými cvičeními, pro praxi zhola nepotřebnými už proto, že je často tvoří lidé mající k praxi velmi daleko. A teď se objevilo další slohové cvičení. Jmenuje se Bonnská charta pro bezpečnou pitnou vodu a co na tom, že ji vydala a plnou svou autoritou se za ni postavila Mezinárodní asociace pro vodu (IWA) většině to bude stejně připadat jako zbytečný neživotný text. Proč ji tedy otiskovat a plýtvat papírem na úkor třeba nějakého užitečného, praktického sdělení? Protože v příštích deseti letech se na ni bude odkazovat řada dalších, i velmi praktických a potřebných dokumentů a bude dobré, když její text bude někde dostupný. S trochou nadsázky by se dala Bonnská charta přirovnat k jakési ústavě. Každý pracujeme sřadou potřebných zákonů a znalost ústavy, která stojí za (nad) nimi a tvoří jim jasnou oporu a nepřekročitelný rámec, se zdá být pro normální uživatele zákonů zbytečná a nepotřebná. Ale je dobře vědět, že tam někde za všemi těmi zákony, vyhláškami a nařízeními atd. je nějaký rámcový dokument a že v případě potřeby do něj lze nahlédnout. A právě Bonnská charta je rámcem pro nový směr vodárenského uvažování, který se na výrobce řítí ať už se nazývá plány pro zajištění bezpečné pitné vody (water safety plans), riziková analýza a kritické kontrolní body při výrobě (HACCP), přístup založený na hodnocení a řízení rizika (risk assessment/risk management approach) nebo jinak. Anyní nezáleží na tom, kdy a jak bude u nás legislativně zakotven, protože už víme, že dříve či později k tomu dojde. Jde o to naučit se uvažovat trochu dopředu, předvídat a zvládat situace a ne být náladovými situacemi denně různě vláčen a zmítán. A konečně, co je potřeba říci: tento dokument si nevymyslel na vodaře někdo jiný, tento dokument si vymysleli vodaři sami pro (na) sebe! Ale není to čtení jen pro ně, ale pro všechny, kteří mají s pitnou vodou a jejími zdroji co do činění. Tedy od správce povodí, přes všechny ty úředníky, až po spotřebitele. A to jsme konec konců všichni. MUDr. František Kožíšek Mezinárodní asociace pro vodu (IWA) International Water Association BONNSKÁ CHARTA PRO BEZPEČNOU PITNOU VODU ZÁŘÍ 2004 Poděkování Bonnská charta pro bezpečnou pitnou vodu vznikla úsilím velké skupiny odborníků z mnoha oborů. Není možné uvádět každého z nich jednotlivě, patří jim však dík za námahu, s níž pronikli do podstaty dané problematiky. Je třeba také jmenovitě zmínit níže uvedené organizace, z nichž každá přispěla ke vzniku Charty svými zdroji 1. Upřímně jim děkujeme za podporu: The American Water Works Association (AWWA), USA The AWWA Research Foundation, USA The Cooperative Research Centre for Water Quality and Treatment, Austrálie Deutsche Vereinigung des Gas- und Wasserfaches e.v. (DVGW), Technisch-wissenschaftlicher Verein, Německo The Drinking Water Inspectorate, Anglie a Wales UK Water Industry Research, Velká Británie United States Environmental Protection Agency, USA Water Services Association of Australia, Austrálie Doporučení Spolehlivé zásobování dobrou a nezávadnou pitnou vodou je základním předpokladem zdravé společnosti a jejího ekonomického rozvoje. Vytvoření efektivního systému řízení k dosažení tohoto cíle má tedy rozhodující význam. Bonnská charta pro bezpečnou pitnou vodu poskytuje velice vyspělý systém, popisující provozní a institucionální opatření, která jsou základními podmínkami pro to, aby zásobování vodou od zdroje k uživateli bez problémů fungovalo. Charta byla vytvořena vysoce postavenými vodohospodářskými odborníky ze státních institucí, vodohospodářství, vodárenských asociací a výzkumných ústavů. Má široké pole využití a s přihlédnutím k místním podmínkám bude cenným přínosem pro všechny subjekty zodpovědné za zásobování dobrou nezávadnou pitnou vodou. Charta bude doplněna o realizační dokument obsahující podrobnější rady, případové studie, odkazy a další informace, které pomohou zavést Chartu do praxe. Světová zdravotnická organizace (WHO) uznala potřebu určitého rámce pro řízení kvality pitné vody a vydala nová Doporučení pro kvalitu pitné vody 2. Tato Doporučení zahrnují mimo jiné určitou koncepci pro systém zajišťování nezávadné pitné vody, jenž obsahuje zdravotní kritéria, plány pro zajištění bezpečné pitné vody a nezávislou regulaci. Doporučení WHO a Bonnská charta jsou vzájemně propojené a doplňující se dokumenty. Doufáme, že realizace Bonnské charty a přijetí procesů, o nichž hovoří Doporučení WHO, poskytne větší záruku zásobování pitnou vodou, avěřím, že se tato záruka bude vztahovat na celé spektrum systémů dobře zavedené i nově se rozvíjející, velké i malé. Dovoluji si vám Bonnskou chartu pro bezpečnou pitnou vodu doporučit. Michael Rouse Prezident International Water Association (Mezinárodní asociace pro vodu) Obsah Doporučení Obsah 1. Úvod 2. Důsledky pro spotřebitele 3. Základní principy 4. Schematické znázornění 5. Úlohy a povinnosti 6. Plány pro zajištění bezpečné pitné vody 7. Prověřování kvality pitné vody 8. Závěr 1. Úvod 1.1. Záměr Spolehlivé zásobování dobrou a bezpečnou pitnou vodou je základním předpokladem zdravé společnosti a jejího ekonomického rozvoje. 1 Jejich podpora nutně neznamená, že dané organizace dávají najevo svůj souhlas s Chartou. 2 Guidelines for drinking water quality. 3 rd edition, WHO, Geneva Chapter 4. Water Safety Plans.

21 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 21/213 Dodávat takovou vodu vyžaduje důkladně poznat rizika kontaminace a vědět, jak tato rizika omezovat. Vyžaduje to také existenci náročných kvalitativních kritérií a vybudování mechanismů, na základě nichž by bylo možné prověřovat, zda je skutečně produkována nezávadná voda. Zavedené systémy by měly být transparentní. Zajišťování nezávadné pitné vody vyžaduje zapojení všech zúčastněných subjektů. Tato Charta představuje určitý rámec pro to, aby bylo možné takové mechanismy vytvořit, a to včetně vyhodnocování a snižování rizik na všech stupních systému zásobování od zdroje 3 až ke spotřebiteli a prověřování fungování tohoto systému založeného na předem ustanovených kritériích a kontrolách. Poskytuje také doporučení pokud jde o institucionální funkce, které by měly být zřízeny, a přínosy, jichž by mělo být těsnou součinností jednotlivých subjektů dosaženo. Charta je předkládána jako systém, který by příslušné organizace mohly univerzálně použít jako základ spolehlivého zásobování dobrou a nezávadnou pitnou vodou. Ale kdekoliv bude tento systém přijat, přístup k jeho naplňování a rychlost zavádění do praxe budou nakonec ovlivněny místními podmínkami Cíl Cílem Bonnské charty je: Dobrá nezávadná pitná voda, která se těší důvěře spotřebitelů 1.3. Pro koho je Charta určena? Charta byla vytvořena pro všechny, kdo společně přispívají k zabezpečení nezávadné pitné vody od zdroje ke spotřebiteli, přičemž respektuje rozdílné úlohy různých stran. Vzhledem k zodpovědnosti výrobců a dodavatelů vody za zásobování nezávadnou a důvěryhodnou pitnou vodou, Charta uznává jejich klíčovou úlohu, neboť naplňování těchto aspektů zásobování vodou je v jejich kompetenci Jak by měla být Charta využita Charta vysvětluje principy efektivní soustavy řízení kvality pitné vody apovinnosti nejdůležitějších účastníků. Je proto východiskem pro koncipování managementu a provozních systémů, aby byla u všech zajištěna vysoká úroveň výkonu. Důležitým aspektem Charty je nezávislé hodnocení třetí stranou Podnět pro vznik Charty Odborníci zabývající se vodou se stále více shodovali v tom, že je zapotřebí vyvinout konzistentnější soustavu, v jejímž rámci by mohla být zajištěna kvalita pitné vody. Podnětem pro tyto diskuse byl vznik třetího vydání Doporučení pro kvalitu pitné vody 2, která vydala Světová zdravotnická organizace a v nichž byl kladen větší důraz na aktivnější řízení procesu zásobování pitnou vodou vycházející z existujících rizik, ale zahrnující i tradiční sledování, do jaké míry konečný produkt vyhovuje kvalitativním kritériím 4. Proto byl v Bonnu v říjnu 2001 na konferenci pozvaných významných vodohospodářských odborníků rozpracován obecný rámec pro efektivní řízení kvality vody a tento rámec byl doveden do konečné podoby na druhé konferenci v únoru Výsledkem těchto jednání je Bonnská charta pro bezpečnou pitnou vodu. Následně bude vypracován také ve spojení s Doporučeními WHO dokument, který poslouží jako návod k její realizaci. 2. Důsledky pro spotřebitele Subjektem, který má v prvé řadě těžit z této Charty, je společenství spotřebitelů zásobovaných vodou z příslušného vodovodního systému. Existuje řada základních cílů, o jejichž naplnění by měli usilovat všichni ti, kdo se účastní zásobování pitnou vodou: 2.1. přístup k dobré, nezávadné a důvěru vzbuzující pitné vodě. To je jedna z nejzákladnějších potřeb lidské společnosti. V mnoha oblastech je zřejmě již nyní kvalita vody vysoká a stále se zlepšuje. V jiných regionech, kde jsou stále ještě běžné nemoci pocházející z vody či jiné kvalitativní nedostatky, je hlavním cílem zabezpečení základních dodávek nezávadné a dobré vody; 2.2. voda, kterou lze nejen bez obav pít, ale u níž spotřebitel oceňuje její estetickou kvalitu; a 2.3. zásobování vodou, která se těší důvěře spotřebitelů. 3. Základní principy Tato Charta je založena na identifikaci klíčových principů, které jsou považovány za základní při vytváření rámce pro spolehlivé zásobování dobrou nezávadnou pitnou vodou. Každý z nich je považován za zásadní; s každým je potřeba se vypořádat: 3.1. Management celého řetězce zásobování vodou by měl být vždy vytvořen v kontextu s managementem celého koloběhu vody, a to včetně, ale nikoliv pouze: managementu zajištění vodního zdroje včetně zvyšování jeho kapacity tam, kde je to nutné; managementu interakcí mezi vodou a půdou, s přihlédnutím k zemědělské praxi a k urbanizaci; a svádění a úpravy odpadních vod Systémy, které by měly zajistit kvalitu pitné vody, by neměly být založeny pouze na kontrole kvality vody na kohoutku u spotřebitele (testování vůči předem daným normám). Systémy řízení kontroly by měly být zaváděny tak, aby vyhodnocovaly rizika na všech stupních systému zásobování vodou a aby tato rizika zvládaly Takový integrovaný přístup vyžaduje úzkou spolupráci a partnerství všech zúčastněných subjektů včetně vlád, nezávislých regulačních orgánů, dodavatelů vody, místních státních úřadů, hygienických institucí, ekologických organizací, uživatelů půdy, dodavatelských firem, instalatérů a výrobců příslušných materiálů a produktů i samotných spotřebitelů Otevřená, transparentní a poctivá komunikace mezi všemi zúčastněnými subjekty je klíčová pro vytvoření důvěry. Přispívá k vytváření efektivních systémů zásobování vodou Úloha a odpovědnost různých institucí podílejících se na dodávkách nezávadné a důvěryhodné pitné vody by měla být jasně definována aměla by pokrýt celý systém od zdroje až ke spotřebiteli. Vlády by měly vytvořit nezbytné právní a institucionální předpoklady k tomu, aby mohly být příslušné povinnosti rozděleny mezi jednotlivé strany Způsob přijímání rozhodnutí vztahujících se ke kritériím kvality a spolehlivosti 5 dodávek vody by měl být transparentní Voda by měla být nezávadná, měla by budit důvěru a měla by být esteticky přijatelná. Při postupném naplňování cílů se však používaná kritéria mohou odůvodněně lišit dle daného místa a také v průběhu času Cena vody by měla být stanovena tak, aby nebránila spotřebitelům v získání vody v kvantitě a kvalitě dostatečné k uspokojení základních domácích potřeb Jakýkoliv systém zajištění kvality pitné vody by měl: být založen na nejlepších dostupných vědeckých poznatcích; a být dostatečně pružný, aby zohledňoval rozdílnou právní, institucionální, kulturní a sociálně-ekonomickou situaci v různých zemích. 3 Pojetí vodních zdrojů v tomto dokumentu zahrnuje čerpání surové vody, ať již z povrchových či podzemních zdrojů, z mořské vody či z vody brakické. 4 Světová zdravotnická organizace (WHO) vypracovala Doporučení pro kvalitu pitné vody (3. vydání) v nichž je mimo jiné specifikován: proces, v rámci něhož by měla být stanovována kritéria kvality vody; proces, z něhož vyvstávají tzv. plány pro zajištění bezpečné pitné vody; a potřeba nezávislého dohledu. Bonnská charta tato Doporučení WHO doplňuje. Aktualizace těchto Doporučení by měly být aktualizováním Charty do té míry, v níž se Charta na Doporučení odvolává. 5Termín spolehlivost (reliability) se vztahuje jak na kvalitu dodávané vody, tak i na spolehlivost dodávek vody samotné. 6 Tato věta konkrétně nenavrhuje, jak by taková cena měla být stanovena, ani by neměla být vykládána tak, že ti, kdo jsou schopni platit cenu odrážející plné náklady vody, by tuto cenu platit neměli. Znamená spíše, že ti, kdo jsou ekonomicky nejvíce znevýhodněni, by neměli být vyloučeni z přístupu k vodě, protože si ji nemohou dovolit. Ceny pro ekonomicky znevýhodněné skupiny by měly být udržovány na náležité úrovni pomocí celé řady mechanismů, včetně transparentních křížových či sociálních subvencí od státu. Způsob stanovení ceny je věcí vlád nebo vládních institucí pověřených definováním společenských skupin, jež by mohly požívat výhody takových subvencí.

22 číslo 7 8/2005, strana 22/214 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací 4. Schematické znázornění Tato Charta nabízí rámec pro dodávky bezpečné a spolehlivé pitné vody zahrnující: tvorbu plánů pro zajištění bezpečné pitné vody, jejichž smyslem je vyhodnotit rizika v rámci systémů zásobování vodou a zmírnit tato rizika a kontrolu kvality pitné vody ve vztahu k příslušným normám. Mají-li být tyto systémy efektivní, musejí být zasazeny do vhodného rámce, v němž budou zřejmé role a odpovědnosti a v němž bude zajištěn tok klíčových informací mezi zúčastněnými stranami. Tyto vztahy jsou znázorněny v následujícím schématu: úlohy a povinnosti zásoby a zdroje vody úprava vody distribuční síť plány pro zajištění bezpečné vody prověření kvality pitné vody domovní rozvody CÍL dobrá, bezpečná pitná voda, mající důvěru spotřebitele sdílení poznatků a informací 5. Úlohy a povinnosti Efektivní systém řízení kvality vody zahrnuje všechny zúčastněné subjekty bez ohledu na jejich rozdílné úlohy v tomto systému Jaká je úloha a povinnosti vlád? Vlády jsou zodpovědné za vytvoření právní a institucionální základny pro zajištění dodávek bezpečné a spolehlivé pitné vody. K vytvoření takové základny je zapotřebí, aby vlády: vytvořily nezávislý, spolehlivý a přiměřený systém/systémy koordinovaného řízení kvality vody; podnikly kroky k ochraně zdrojů surové pitné vody; zajistily existenci příslušných institucí, které budou ve vzájemné koordinaci schopny zvládat veškerá rizika spojená s kvalitou vody, jež se mohou vyskytnout od zdroje ke kohoutku; zajistily, že tyto instituce budou disponovat dostatečnými zdroji pro to, aby mohly dostát svým povinnostem. To zahrnuje vytváření mechanismů financování výstavby a setrvalé údržby infrastruktury pro čerpání, úpravu a distribuci 7 vody; zajistily, aby kontrola výroby a ověřování kvality vody byly prováděny s dostatečnou frekvencí a aby výsledky byly veřejně dostupné atransparentní; vytvořily obecné účetní postupy, které zajistí, že dodavatelé vody budou vést přiměřené a kontrolovatelné účetnictví; a prováděly takovou sociální politiku, která zajistí, že všichni členové společnosti budou moci získat služby, které by měly být právem každého občana Jaká je úloha a povinnosti dodavatelů vody 8? Dodavatelé vody mají zásadní úlohu pokud jde o dodávky nezávadné a důvěryhodné vody spotřebitelům. Měli by: společně s partnery vytvořit a realizovat plány pro zajištění bezpečné pitné vody, které by pokrývaly celý proces zásobování od zdroje ke spotřebiteli a pravidelně ověřovat realizaci a efektivnost těchto plánů s použitím vhodných nástrojů provozní kontroly a monitoringu; zavést do praxe systémy testování kvality dodávané vody včetně systémů, které odpovídají požadavkům stanoveným regulačními institucemi, a výsledky zpřístupnit veřejnosti; zajistit, že budou evidovány plné náklady poskytnutých služeb (včetně údržby a náhrady majetku) a že budou realizovány náležité investice do inženýrských sítí v souladu s pravidly financování vytvořenými státem; zajistit, aby subjekty zapojené do managementu každé fáze procesu zajištění kvality vody od zdroje ke spotřebiteli měly k dispozici dostatečně kvalifikovaný a vyškolený personál; a vést náležité a kontrolovatelné účetnictví v souladu s požadavky státní správy Jaká je úloha a povinnosti státních řídících institucí? Nezávislé a věrohodné řízení v oblasti vody je nezbytné pro budování důvěry spotřebitelů v bezpečné a spolehlivé zásobování. (Tyto funkce nemusí být v kompetenci pouze jedné instituce; ke splnění těchto úloh je možné zřídit více institucí.) Státní řídící instituce by měly: vybudovat systém řízení, který bude zahrnovat zdravotní a bezpečnostní kritéria pro zásobování pitnou vodou založená na nejlepších dostupných vědeckých poznatcích a požadavcích spotřebitelů; zajistit, aby proces tvorby kvalitativních a zdravotních kritérií byl transparentní a aby ta rozhodnutí, která jsou přijímána s ohledem na přijatelnou hladinu rizika, byla v plné míře zveřejněna; vytvořit kontrolní systémy, pomocí nichž by bylo možné posoudit, zda zásobování vyhovuje požadovaným kritériím kvality pitné vody a plánům pro zajištění bezpečné pitné vody, a které by zajistily, aby výsledky testování kvality vody byly spolehlivé; a zajistit, aby o všech výsledcích kontrol a problémech byly podávány zprávy, a to způsobem, jemuž porozumí všichni zúčastnění Jaká je úloha a povinnosti spotřebitelů? Úlohou a povinností spotřebitelů je provozovat a provádět údržbu vodovodních systémů v domech takovým způsobem, aby byla zachována dobrá kvalita vody. Mimo jiné to vyžaduje, aby spotřebitelé používali vhodné materiály 9 a byli dobrými občany v tom smyslu, že svým chováním budou minimalizovat možnost výskytu kontaminace zdrojů vody či snížení kvality či spolehlivosti dodávek vody Jaká je úloha a povinnosti všech zúčastněných stran? Úlohou a povinností všech zúčastněných stran je sdělovat si formou otevřeného dialogu informace související s dosažením a udržováním potřebné kvality pitné vody. 6. Plány pro zajištění bezpečné pitné vody Plán pro zajištění bezpečné pitné vody, tak jak jej popisují Doporučení WHO, je dokumentovaný plán (nebo několik plánů 10 ), který identifikuje relevantní rizika od zdroje k spotřebiteli, stanovuje priority rizik auvádí v účinnost určité nástroje k jejich zmírnění. Vyžaduje také procesy, které by měly prověřovat účinnost kontrolních systémů managementu a kvalitu produkované vody. Účinnost plánů pro zajištění bezpečné pitné vody se opírá o 3 klíčové etapy: 6.1. Hodnocení rizik v rámci celého systému od zdroje až ke kohoutku spotřebitele Identifikace a sledování kontrolních bodů nejúčinnějších pro snížení zjištěných rizik Vytvoření efektivních kontrolních systémů managementu a provozních plánů, které by se zabývaly rutinními i neobvyklými provozními podmínkami. Musí být brána v úvahu možnost vzniku havarijních událostí apřipravena opatření pro zvládnutí těchto událostí. 7Pod termínem systém distribuce by v Bonnské chartě měly být chápány systémy používané k dodávkám vody ke spotřebitelům potrubím, pomocí cisteren nebo jiným způsobem. 8 Termín dodavatelé vody by měl být používán pro státní i soukromé dodavatele včetně místních správních úřadů. 9 Systém, za něhož by měl být odpovědný spotřebitel, zahrnuje veškerou dopravu vody do domácnosti od místa, kde je předána dodavatelem či prodejcem. 10 Může to být jeden plán pro systém zásobování vodou nebo více integrovaných plánů, kde různí účastníci mají rozdílnou zodpovědnost (tj. může být jeden plán pro oblast čerpání vody a jiný pro systém její distribuce). Bez ohledu na to, jaký přístup je zde zvolen, je podstatné, aby bylo zřejmé, na koho se plán či plány vztahují, a aby byly jasně vymezené povinnosti.

23 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 23/215 Významné je také hodnocení efektivnosti kontrolních systémů managementu, což zahrnuje nezbytné prvky: 6.4. Vypracování účinných opatření k hodnocení efektivnosti provedených řídících kroků a jejich začlenění do plánu; a 6.5. prověření řídících systémů nezávislou třetí stranou. Účelem tohoto prověření je získat důvěru, že tyto systémy jsou účinné. Bez ohledu na to, jak k tomuto prověření dojde, nemělo by vyvolávat konflikt s přímou odpovědností managementu dodavatelů vody a ostatních subjektů. A dále: 6.6. Řídící systémy managementu by měly zahrnovat: definování povinností; dokumentované způsoby práce; a školicí plán, který by měl zajistit, že všichni provozní a ostatní zaměstnanci budou disponovat příslušnými dovednostmi Řídící systémy managementu by měly být přizpůsobeny rozsahu a složitosti systému zásobování vodou. Pro menší systémy zásobování může být vhodný spíše předem připravený standardizovaný soubor nástrojů. Tabulka 2. Stanovení a prověřování kritérií kvality pitné vody Vnových Doporučeních WHO pro kvalitu pitné vody je představen doporučený proces rozhodování o kritériích kvality pitné vody a způsobu jejich prověřování. Doporučení o požadovaném přístupu hovoří tak, jak je znázorněno v níže uvedeném schématu. SYSTÉM PRO BEZPEČNOU PITNOU VODU cíle vycházející ze zdravotních kritérií plány pro zajištění bezpečné pitné vody hodnocení systému monitorování pozorované zdravotní účinky a ochrana veřejného zdraví management Tabulka 1. Plány pro zajištění bezpečné vody, jak je popisují Doporučení WHO Následující text je výňatkem z Doporučení WHO pro kvalitu pitné vody (3. vydání) týkající se tvorby plánů pro zajištění bezpečné vody. Záměrem je, aby tato Charta a Doporučení WHO byly v souladu, pokud jde o tyto plány a o vytváření a ověřování kritérií kvality vody (viz tabulka 2). Hygienické cíle založené na hodnocení zdravotních rizik. Systémové hodnocení mající za cíl určit, zda zásobování pitnou vodou (od zdroje přes úpravu až ke spotřebiteli) jako celek může dodávat vodu o kvalitě, jež vyhovuje zdravotně pojatým cílům. Operativní monitorování řídících opatření v zásobování pitnou vodou, která mají zvláštní význam pro zajištění bezpečnosti pitné vody. Plány managementu dokumentující plány hodnocení a monitorování systému a popisující kroky, které se provádějí v normálním provozu nebo při havarijní situaci, včetně modernizace a zdokonalování plánů, dokumentace a komunikace. Systém nezávislého dozoru, který ověřuje, že výše zmíněné systémy pracují správně. 7. Prověřování kvality pitné vody V souladu se zásadou klást větší důraz na identifikaci a management rizik od zdroje po kohoutek spotřebitele může být počet ukazatelů kvality vody obsažený v zákonných předpisech udržován na minimu. Tam, kde jsou však další ukazatele nezbytné, je třeba je nekompromisně stanovit a používat. Testování konečného produktu by proto mělo být založeno na: 7.1. základním souboru ukazatelů přizpůsobeném místním potřebám; 7.2. vhodných indikátorových mikrobiologických a chemických ukazatelích tam, kde je to vědecky odůvodněné; a 7.3. náležitých systémech monitorování a hlášení. Používané ukazatele mohou být zařazeny do dvou souborů: 7.4. Ukazatele, které poskytují včasné varování před selháním řídícího plánu managementu a hlásí okamžité nebezpečí pro zdraví nebo vážné zhoršení kvality. Jsou to většinou operativní kontrolní ukazatele, jako je zákal, a měly by být doprovázeny operativními postupy, které by na jejich výsledky bezprostředně reagovaly Ukazatele, které se týkají chronických zdravotních účinků nebo jiných dlouhodobých účinků. Dále: 7.6. Používání operativních kontrolních ukazatelů je klíčové pro to, aby techničtí pracovníci mohli monitorovat účinnost úpravy (např. zbytkový chlor pro monitorování dezinfekce a zákal pro monitorování účinnosti odstraňování částic) Normy a jejich limitní hodnoty by měly být založeny na ochraně lidského zdraví a na přijatelnosti vody pro spotřebitele. dohled Nezávadnost a bezpečnost pitné vody je zajištěna využitím plánu pro zajištění bezpečné vody, který zahrnuje monitorování účinnosti řídících opatření a používá k tomu přiměřeně zvolené determinanty. Kromě tohoto průběžného monitorování procesu výroby a distribuce je požadováno konečné prověření kvality vody. Prověření kvality pitné vody se děje pomocí metod, procedur či testů, které doplňují postupy užívané pro operativní monitoring a zjišťují, zda je zásobování pitnou vodou v souladu se stanovenými cíli kvality vody nebo zda je třeba přehodnotit a modifikovat příslušný plán pro zajištění bezpečné vody. Pokud jde o mikrobiální kvalitu vody, prověření bude pravděpodobně založeno na mikrobiologickém testování. Ve většině případů bude zahrnovat analýzu přítomnosti fekálních indikátorových mikroorganismů, avšak v některých případech může být nutné také přímé stanovení specifického patogenu. Prověření mikrobiální kvality pitné vody může provádět výrobce (dodavatel) vody, instituce pověřené dohledem nebo oba dva tyto subjekty. Hodnocení přijatelnosti chemické kvality pitné vody počítá se srovnáváním výsledků analýzy kvality vody s doporučenými hodnotami. Pokud jde o přídatné látky v pitné vodě (tj. chemické látky vyluhované z materiálů a chemických přípravků užívaných při výrobě a distribuci pitné vody), důraz se klade především na přímou kontrolu kvality těchto produktů. Přijatelný obsah přídatných látek v pitné vodě se zjišťuje testováním výrobků a chemických přípravků pro styk s pitnou vodou, při kterém se hodnotí vnos těchto látek do vody a bere se zároveň v úvahu jeho kolísání v čase, aby bylo možné provést porovnání se stanovenou limitní hodnotou. 8. Závěr Ve spojení s 3. vydáním Doporučení WHO pro kvalitu pitné vody poskytuje Bonnská charta komplexní přístup k aspektům požadovaným pro dodávky dobré a bezpečné pitné vody, která má důvěru spotřebitele. Přístup k dobré a bezpečné pitné vodě by měl být právem každého člověka. I když se uznává, že ekonomické podmínky, občanské nepokoje, sucho a jiné okolnosti omezují schopnost společnosti dosáhnout tohoto cíle, přijetí cíle samo o sobě má zásadní význam. Tato Charta ovšem překračuje meze pouhého přijetí; objasňuje prvky, jejichž zavádění je považováno za klíčové, má-li být dosaženo cíle. Místní podmínky zůstávají samozřejmě důležité a ovlivní podobu vytvářených institucí a ostatních kroků. Zaváží-li se však všechny strany, že budou zavádět prvky této Charty a že budou jednat v souladu s Doporučeními WHO, bude to znamenat významný přínos pro společenství zásobovaná vodou. Překlad Yveta a František Kožíškovi

24 číslo 7 8/2005, strana 24/216 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací 11. MEZINÁRODNÍ VODOHOSPODÁŘSKÁ VÝSTAVA VODOVODY KANALIZACE 2005 Mgr. Jiří Hruška, časopis SOVAK Do druhého desetiletí Do druhého desetiletí vstoupila mezinárodní vodohospodářská výstava VODOVODY KANALIZACE, kterou každoročně pořádá Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR. Její letošní 11. ročník proběhl na výstavišti v Praze Holešovicích ve dnech května. Historie výstavy se počala psát v roce 1995 v Litoměřicích. Po řadě let na Plzeňském výstavišti se výstava díky rostoucímu rozsahu od roku 2002 přestěhovala do hlavního města Prahy, kde dále získávala na svém významu a stala se u nás největší a nejdůležitější výstavou v oboru. Mezi uznávané patří i vzahraničním kontextu. Objemnější exponáty byly k vidění zejména na venkovní výstavní ploše Výstavu si přišel prohlédnout i ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek Zahájení Tradicí slavnostního zahájení výstavy se již stalo vystoupení mažoretek ze souboru Bonbon. Tato děvčata z Klatov, která jsou pětinásobnými evropskými šampiónkami, splnila také letos úlohu talismanu proti dešti. I když se na obloze honily mraky, počasí po dobu výstavy nezazlobilo a voda zůstala v přeneseném slova smyslu pouze jejím tématem. Na pódiu se během jejich vystoupení připravili představitelé SOVAK ČR, SVH ČR a čestní hosté zástupci institucí a organizací, které převzaly nad výstavou záštitu: Ministerstva zemědělství ČR, Ministerstva životního prostředí ČR, Hlavního města Prahy a Hospodářské komory ČR. Jako první vystoupil s projevem předseda představenstva SOVAK ČR Ing. Ota Melcher. Jménem pořadatele přivítal na výstavě všechny její účastníky návštěvníky i vystavovatele. Připomněl, že výstava se za uplynulých deset let stala největším setkáním vodohospodářské veřejnosti v ČR. Atmosféru a zaměření výstavy podle jeho vyjádření dokresluje i zvolený prostor, v němž se nachází Průmyslový palác, národní technická památka. Doufám, že i letos naplní výstava své hlavní poslání seznámit odbornou vodohospodářskou veřejnost s nejširším spektrem výrobků, technologií, služeb a trendů v oblasti vodního hospodářství a učinit tak profesionální, ale i zábavnou a vynalézavou formou, řekl závěrem. Za Ministerstvo životního prostředí pozdravil přítomné Ing. JUDr. Tomáš Novotný, náměstek ministra. Mimo jiné uvedl, že je třeba pokračovat v potřebných krocích ke splnění podmínek přechodného období, které ČR má pro naplnění požadavku směrnice o čištění komunálních odpadních vod do roku Ocenil, že bylo dosaženo vysoké vybavenosti měst a obcí v oblasti zásobování pitnou vodou i odvádění a čištění odpadních vod a podařilo se zásadně zlepšit kvalitu vod v řekách. Připomněl, že nás čekají velká investiční opatření: prioritou je nejen výstavba ČOV v kategorii EO, ale také rekonstrukce a modernizace kanalizačních sítí a ČOV ve velkých a středních aglomeracích. Provedení těchto opatření si vyžádá přes 61 miliard Kč (téměř 2 miliardy EUR) v dnešních cenách, což je nejvíce nákladnou částí celého implementačního procesu v rámci kapitoly Životní prostředí. Pro realizaci těchto finančně velmi náročných opatření však lze využít i Evropských finančních fondů. Opatření v oblasti odvádění a čištění odpadních vod má podle jeho slov klíčový pozitivní vliv i na kvalitu upravované pitné vody, kvalitu vody pro koupání i pro život a reprodukci ryb a dalších na vodu vázaných ekosystémů a umožňuje i plnění závazku ČR při společné ochraně Labe, Odry a Dunaje a jejich mezinárodních povodí. Na jeho slova navázal RNDr. Pavel Punčochář, CSc., vrchní ředitel úseku vodního hospodářství ministerstva zemědělství, který připomněl, že v současné době se zpracovává další aktualizace strategie financování, ve které bude zpřesněno to, co bylo v předchozích letech identifikováno jako nezbytnost. Zdůraznil, že se jedná o kanalizaci nebo vybudování ČOV zhruba v 590 aglomeracích ČR. Znamená to také vysokou finanční účast investorů, tj. obcí a s nimi spojených provozovatelů. Uvedl, že v tomto směru bude významným přínosem přijetí zákona o koncesích. Tento zákon je řadu let připravován a jeho příprava nyní vrcholí. Měl bych zmínit i přípravu novely zákona o vodovodech a kanalizacích, řekl dále RNDr. Punčochář. Někdy jsou názory i zájmy provozovatelů, vlastníků a státní správy trochu odlišné. Chtěl bych zdůraznit, že naším cílem je, aby spokojena byla zejména veřejnost se službami akvalitou všech zařízení a s tím, aby všichni obyvatelé měli možnost přístupu nejen k čištění odpadních vod, ale také k vodě pitné. Jakkoliv patří ČR nad průměr EU v počtu pitnou vodou zásobených obyvatel, stále jich 10 % zůstává na individuálních zdrojích, které nemusí být nejlepší kvality. Suchá období prokázala, že rozšíření počtu připojených obyvatel na veřejné vodovody je nezbytné. Předpokládáme úroveň % připojených obyvatel a to je úkol, jehož splnění bychom chtěli v nejbližších letech dosáhnout. Ing. František Holec, viceprezident Hospodářské komory ČR, vyjádřil přání a přesvědčení, že kontrakty, které budou na výstavě uzavřeny, pomohou zúčastněným v dalším podnikatelském úsilí. Věřím, že projekty PPP budou mít zelenou i v naší zemi a že předpisy, normy i legislativa se tomu rychle přizpůsobí, abychom mohli obcím, městům a hlavně státu pomoci, uvedl na závěr svého projevu. Jako poslední řečník vystoupil na slavnostním zahájení předseda představenstva SVH ČR Ing. Miroslav Nováček. V rámci výstavy pozval přítomné na slavnostní vyhlášení výsledků prvního ročníku soutěže Vodohospodářská stavba roku, jehož je SVH ČR spolu se SOVAK ČR spolupořadatelem. Odborné doprovodné programy VKongresovém centru výstaviště v Pravém křídle Průmyslového paláce uspořádal SOVAK ČR během 11. ročníku mezinárodní vodohospodářské výstavy VODOVODY KANALIZACE 2005 celkem pět odborných seminářů. Semináře byly určeny nejen odborné veřejnosti, ale také představitelům a zástupcům měst a obcí, které vlastní či provozují zaří-

25 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 25/217 zení vodovodů a kanalizací či usilují o jejich výstavbu nebo rekonstrukci. Přednášeli zde uznávaní odborníci, kteří posluchače seznámili s problematikou financování rozvoje infrastruktury vodovodů a kanalizací, rekonstrukce vodovodních sítí, nové legislativy v oblasti vodního hospodářství, aerobní termofilní stabilizace čistírenských kalů a v neposlední řadě s plněním požadavků EU v oblasti vodního hospodářství. Program seminářů byl zahájen tématem Financování rozvoje infrastruktury vodovodů a kanalizací. V jeho rámci vystoupili Ladislav Kytar z odboru řídícího orgánu Fondu soudržnosti Ministerstva pro místní rozvoj ČR, který hovořil o možnostech získávání finančních prostředků na ochranu životního prostředí ze zdrojů Státního fondu životního prostředí a ze zdrojů Evropské Unie. Ing. Tomáš Oliva, ředitel odboru integrovaného financování Ministerstva životního prostředí ČR, seznámil publikum s principy a zásadami jednoho z fondů Evropské unie Fondu soudržnosti. Seminář byl zakončen prezentací Ing. Jana Kříže, náměstka Státního fondu životního prostředí o možnostech využití fondů EU k zajištění implementace směrnice EU v oblasti vodního hospodářství. Ing. Jaroslav Raclavský, PhD., z Vysokého učení technického v Brně uvedl druhý seminář, týkající se problematiky Rekonstrukce vodovodních sítí. Jeho přednáška zahrnovala problematiku norem a předpisů, čištění vodovodního potrubí před sanací a oprav, renovace a výměny vodovodního potrubí různými metodami. Ing. Jiří Kubeš, zástupce společnosti Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a. s., seznámil posluchače s výměnou azbestocementového potrubí a s riziky, které toto potrubí představuje. (Plné znění jeho příspěvku najdete v tomto čísle časopisu SOVAK na straně 44.) Ing. Jiří Bezrouk z firmy RABMER Sanace potrubí, s. r. o., uzavřel seminář přednáškou o rekonstrukci shybky vodovodního potrubí a uvedl posluchače do obecné problematiky sanace shybek. Seminář na téma Nová legislativa v oblasti vodního hospodářství zahájila JUDr. Ludmila Žaludová. Jménem právní komise SOVAK ČR informovala o stanovisku sdružení k novele zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu č. 274/2001 Sb. a o nutnosti tuto novelu přepracovat a odstranit současné problémy tak, aby novela vyhovovala vodoprávní praxi. JUDr. Jaroslava Nietscheová z Povodí Vltavy, s. p., přednesla výklad prováděcích právních předpisů k zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách, včetně Euronovely (zákon č. 20/2004 Sb.). Poté předala slovo Ing. Radce Huškové, předsedkyni odborné komise laboratoří při SOVAK ČR. Ta seznámila přítomné s novelou zákona o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb., dále vyhláškou MZdr. č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu, četnost a rozsah kontroly pitné vody a novelou této vyhlášky č. 187/2005 Sb. ze dne (s účinností od ). Aerobní termofilní stabilizace čistírenských kalů a biologických odpadů byla předmětem dalšího semináře, který uvedli prof. Ing. Jiří Wanner, DrSc., a Ing. Martin Pečenka z VŠCHT Praha přednáškou na téma Principy metody a její ověření v laboratorních podmínkách. Poté následovala prezentace zahraničního hosta, Ing. Olivera Augustina z Fuchs Gas und Wassertechnik GmbH, o praktickém využití vysoce účinné technologie ATAS pro stabilizaci a dezinfekci kalu. Odborný program seminářů byl zakončen diskusí několika zástupců z České republiky, Slovenské republiky a Německa o plnění požadavků EU v oblasti vodního hospodářství a o aktuální situaci a zkušenostech s dodržováním směrnice Evropské unie v těchto členských státech. Německo zastupoval Dipl. Ing. Arnd Böhme z firmy FIGAWA-RBV, člen německé asociace vodovodů, kanalizací a odpadů a Slovenskou republiku Ing. Alexandr Nagy a Ing. Elena Rajczyková, CSc., z Asociácie vodárenských spoločností, která sdružuje 9 nejvýznamnějších vodárenských společností na celém území Slovenska. (Tato asociace byla založena v minulém roce a její aktivity a cíle jsou podobné jako poslání SOVAK ČR. Jak časopis SOVAK informoval, na konci minulého roku bylo podepsáno Memorandum o spolupráci mezi oběma sdruženími.) Za Českou republiku vystoupil Ing. Zdeněk Zelený, vedoucí oddělení Fondu soudržnosti Ministerstva životního prostředí ČR, který shrnul současnou situaci v oblasti životního prostředí. Všichni čtyři zástupci členských států Evropské unie se shodli na nutnosti navázání blízké spolupráce zemí EU v oblasti vodního hospodářství, při tvorbě legislativních a technických norem a podpoře a výměně teoretických i praktických zkušeností z provozování veřejných vodovodů a kanalizací. Důležité je i vzájemné informování o zkušenostech při implementaci směrnice EU v podmínkách jednotlivých členských států. 6. ročník Vodárenské soutěže zručnosti si také letos našel řadu diváků, kteří neváhali hlasitě povzbuzovat své favority a se zájmem přihlíželi jejich umu. Soutěž zorganizovaná ve spolupráci s firmami VOD-KA, a. s., a HAWLE Armatury, s. r. o., proběhla na volné ploše před Průmyslovým palácem. 16 dvoučlenných družstev z vodárenských společností z celé republiky soutěžilo v rychlosti a kvalitě provedení montérských prací. Bedliví rozhodčí nejen měřili rychlost, ale zejména pečlivě kontrolovali kvalitu provedené práce a v případě nedostatků udělovali citelné tresty v podobě srážek z výsledného času. Pěnivá odměna čekala na první tři družstva: 1. místo získali soutěžící ze Šumperské provozní vodohospodářské společnosti, a. s., jako 2. se umístilo mužstvo z Os- m Graf 1: Čistá výstavní plocha (zdroj: Exposale, s. r. o.) firem Graf 2: Počet vystavujících firem (zdroj: Exposale, s. r. o.) osob Graf 3: Počet návštěvníků (zdroj: Exposale, s. r. o.)

26 číslo 7 8/2005, strana 26/218 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Ve foyer před pravým křídlem Průmyslového paláce byly instalovány panely prezentující jednotlivě všech 15 projektů přihlášených do soutěže Vodohospodářská stavba roku. Všechny stavby byly podrobně představeny také v mimořádném čísle časopisu SOVAK vydaném k výstavě VODOVODY KANALIZACE Soutěž vyhlásilo Sdružení vodovodů a kanalizací ČR ve spolupráci se Svazem vodního hospodářství ČR. Krátké informační články o vítězných exponátech a expozicích výstavy VODOVODY KANALIZACE 2005 a o oceněných projektech soutěže Vodohospodářská stavba roku přinášíme na dalších stránkách tohoto čísla časopisu SOVAK. Oficiální vyhlášení výsledků soutěží a Vodohospodářské stavby roku a předání ocenění všem vítězům proběhlo na slavnostním společenském večeru v Křižíkových pavilonech na výstavišti, který byl završen produkcí Křižíkovy fontány. Na výstavě VODOVODY KANALIZACE 2005 proběhlo také finále Soutěže učňů Středních odborných učilišť obor instalatér. V montáži rozvodů vody, kanalizace a topení získalo 1. místo SOU Trutnov, 2. místo SOU Dubská, Kladno a 3. místo SOU Stochov. Vítězové Soutěže zručnosti s pěnivou odměnou travských vodovodů a kanalizací, a. s., a 3. místo obsadilo další družstvo ze Šumperské provozní vodohospodářské společnosti, a. s. V Soutěži o nejlepší exponát posuzovala odborná porota přihlášené výrobky, technologie nebo služby. Přihlášky zaslalo 13 vystavovatelů a porota udělila 1. místo vzorkovači SVP 10 VR firmy Robert Schulz, s. r. o., 2. místo získal kanalizační poklop VIATOP z tvárné litiny od společnosti Saint-Gobain Trubní systémy, s. r. o., a 3. místo obsadil CLA-VAL datalogger tlaku a průtoku od ATJ speciál, s. r. o. V Soutěži o nejlepší expozici byly hodnoceny všechny stánky na výstavě. Vyhlášeny byly opět dvě kategorie velké expozice s náročnějším a rozsáhlejším provedením a malé expozice. V obou kategoriích se vyhodnocovalo pouze první místo. V kategorii velkých expozic zvítězila Hawle armatury, s. r. o., a v kategorii malých expozic vyhrál stánek Alfa Laval, s. r. o. Statistika, bilance Expozice 11. ročníku výstavy VODOVODY KANALIZACE 2005 zaplnily plochy v celém Průmyslovém paláci pražského holešovického výstaviště, obsazena byla i venkovní plocha před palácem. Dle auditovaných údajů činila hrubá výstavní plocha m 2, z toho celková čistá výstavní plocha byla m 2 (viz graf 1) a prezentovalo se na ní celkem 243 firem, z toho 22 zahraničních (viz graf 2). Podle nomenklatury výstavy byly nejsilněji zastoupeny tyto obory: vodovodní potrubí, tvarovky a armatury 21 % vystavovatelů, provozování vodovodů a kanalizací 13,6 %, čerpací technika 10,9 %, kanalizační potrubí a armatury 10,3 % a čištění odpadních vod 9,3 %. Zvýšil se opět počet návštěvníků bylo jich (viz graf 3), z toho 146 akreditovaných novinářů. Organizátor výstavy, Exposale, s. r. o., provedl na jejím konci dotazníkovou anketu mezi vystavovateli. Zúčastnilo se jí 110 firem a mj. z ní plyne, že výstava u 91 % respondentů zcela splnila očekávání, s prostředím výstaviště a Průmyslového paláce v Praze bylo spokojeno 96 %, zajištění služeb výstaviště uspokojilo 93 % respondentů a 93 % se chce zúčastnit i následujícího ročníku výstavy v roce Závěrem 11. ročník mezinárodní vodohospodářské výstavy VODOVODY KA- NALIZACE 2005 se stal minulostí. Načal druhé desetiletí pořádání této odborné výstavy, na níž se setkávají vodárenští experti, provozovatelé, vlastníci infrastruktury i výrobci a která svojí rostoucí kvalitou a stále se zvyšujícím zájmem domácích i zahraničních vystavovatelů přitahuje i více návštěvníků z řad odborné i laické veřejnosti a upevňuje si postavení také v mezinárodním veletržním kalendáři. Další fotografie z VODOVODY KANALIZACE 2005 uveřejňujeme na barevných stránkách za souborem článků o výstavě. Z TISKU SINGER PC, BILYK K. Enhanced coagulation using a magnetic ion exchanoe resin. (Zvýšená koagulace pomocí magnetické iontoměničové pryskyřice.) Wat.Res., 36, 2002, č. 16, s Předmětem výzkumu bylo sledování účinnosti magnetické iontoměničové pryskyřice (MIEX) z hlediska zlepšení koagulace prekurzorů vedlejších produktů z dezinfekce v devíti vzorcích povrchových vod; každý ze vzorků reprezentoval odlišný prvek. Byl rovněž vyhodnocen vliv předúpravy pomocí MIEX na dávku síranu hlinitého potřebnou pro následnou koagulaci zákalu. Bylo zjištěno, že zvýšená koagulace při použití MIEX byla vysoce účinná při odstraňování prekurzorů trihalomethanů a kyseliny halogenoctové v devíti zkoumaných vzorcích vody. Potenciál tvorby THM a HAA byl snížen o více než 60 % ve všech zkoumaných vzorcích vody. Reziduální koncentrace celkového organického uhlíku, adsorbance UV a potenciál tvorby THM a HAA byl podstatně nižší u všech vzorků v důsledku použití MIEX a úpravy síranem hlinitým v porovnání s úpravou pouze koagulací síranem hlinitým. Předúprava MIEX rovněž podstatně snížila dávku koagulantu. MARTEL KD, KIRMEYER GJ, MURPHY BM, NORAN PF, KIRBY L, LUND TW, ANDERSON JL, MEDHURST R, CAPRARA M. Preventing water quality deterioration in finished water storage facilities. (Prevence zhoršení kvality vody ve vodojemech upravené vody.) JAWWA, 94, 2002, č. 4, s Vodojemy upravené vody hrají klíčovou úlohu při udržování kvality pitné vody. Bez řádného projektu, provozu a údržby těchto systémů akumulovaná voda brzy stagnuje a dochází ke ztrátě reziduálního chloru a k opětnému růstu bakterií, znečištění a dalším problémům s kvalitou vody. Byla vypracována metoda pro vypracování programu provozu a údržby vodojemů. Metoda je navržena v pěti krocích: 1. získání podrobných poznatků o systému; 2. definování problémů kvality vody; 3. vyhodnocení alternativ pro řešení problémů kvality vody a výběr nejvhodnějších řešení; 4. zavedení správné řídící praxe a monitorování účinnosti; 5. vypracování standardních provozních postupů. Pro organizace, ve kterých není vypracován program provozu a údržby vodojemu, objasněna potřeba takového programu a navržen praktický přístup na jeho vypracování.

27 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 27/ MÍSTO: VZORKOVAČ SVP 10 VR SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ EXPONÁT Odběrák vzorků pro venkovní nasazení SVP 10 VR firmy Robert Schulz, s. r. o., je přenosný vzorkovač, který spojuje vlastnosti přenosných vzorkovačů s vlastnostmi klimatizovaných stacionárních vzorkovačů. Jeho konstrukce umožňuje provoz v letním i zimním období ve venkovním prostředí. Vzorkovač je postaven na hliníkovém skládacím dvoukolovém vozíku (rudl), který umožňuje s vysunutým madlem snadnou přepravu. Výrobek je koncipován především pro provozovatele, kteří potřebují vzorkovat jedním vzorkovačem jak přítok, tak i odtok jedné čistírny, nebo také vzorkovat na více čistírnách vzorkovačem s aktivním chlazením. Vzorkovač odebírá vzorek pomocí peristaltického čerpadla v těchto krocích: profouknutí před odběrem vzorku, nasátí a odběr nastavené velikosti vzorku (objem je nastaven v menu řídící jednotky), vyprázdnění a profouknutí nasávací hadice. Typy odběru vzorků: časové vzorkování: odebere jednotlivé vzorky stejného objemu v nastaveném pevném časovém intervalu, objemové vzorkování: odebere jednotlivé vzorky stejného objemu v proměnném časovém intervalu dle protékajícího objemu (při tomto typu vzorkování je nutné připojit ke vzorkovači průtokoměr pomocí impulsního výstupu), průtokové vzorkování: odebere jednotlivé vzorky proměnného objemu dle okamžitého průtoku v pevně nastaveném časovém intervalu (při tomto typu vzorkování je nutné připojit ke vzorkovači průtokoměr pomocí analogového signálu okamžitého průtoku). Hlavní výhody: nízká hmotnost pouhých 38 kg oproti stacionárním vzorkovačům, které váží 130 kg, malé rozměry, mobilita (vzorkovač je možné převážet), aktivní chlazení s kompresorem, výkonné topení i chlazení (temperuje odebraný vzorek na 4 C, celoroční provoz konstrukce umožňuje nasazení těchto vzorkovačů ve venkovním prostředí, kanystr 10 litrů, při výpadku napájecího napětí vzorkovač pokračuje ve vzorkování z integrovaného záložního akumulátoru. Úprava technologické a pitné vody Přemyslovců 30, Ostrava tel (39) purity@iol.cz Dodávky a servis dávkovacích čerpadel LMI Návrhy a dodávky kompletních úpraven vody nebo jejich částí včetně ozonizačních systémů a jednotek RO VODOVODY A KANALIZACE Jablonné nad Orlicí, a. s. Slezská 350, Jablonné nad Orlicí, tel.: , fax: Nabízí komplexní dodávky zboží našich obchodních partnerů: HELLMERS GmbH Hamburg vozidla pro čištění kanalizací IBAK Helmut Hunger GmbH TV kamery pro monitoring kanalizací OTTO SCHRAMEK GmbH příslušenství vozidel pro čištění kanalizací Ing. Büro H. WILHELM dávkovací technika Přesvědčte se o kvalitě těchto výrobků a serióznosti našeho následného servisu.

28 číslo 7 8/2005, strana 28/220 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ EXPONÁT 2. MÍSTO: KANALIZAČNÍ POKLOP VIATOP Z TVÁRNÉ LITINY Konstrukce a design VIATOPU vychází z požadavků správců kanalizačních sítí a z dlouhodobých zkušeností s vývojem a výrobou poklopů SAINT-GOBAIN PAM. VIATOP přináší nová kritéria pro volbu poklopů do vozovek silně zatížených dopravou. Vyznačuje se zejména bezpečností i v těch nejnáročnějších podmínkách, stabilitou, snadnou manipulací a provozní spolehlivostí. Kloubové uložení víka vylučuje riziko odplavení víka při případném vzedmutí vody v síti a zajišťuje samočinné uzavření a vycentrování poklopu vlastní vahou víka po opadnutí tlaku vody. Vylučuje tak nebezpečí úrazu vinou nezajištěné šachty, tedy problém vznikající např. v záplavových oblastech. Samotný kloub redukuje sílu potřebnou k otevření poklopu o 50 %. Oproti tradičním poklopům je výrazně sníženo namáhání páteře obsluhy poklopu při jeho otevírání či zavírání. Kloub a jeho pouzdro, odlévané s vysokou přesností, minimalizuje prostor mezi rámem a čepem a brání tak zanesení nečistotami a zablokování. V případě zanesení spáry mezi rámem a víkem (led, asfalt ) je díky postupnému odtrhávání víka otevírání výrazně snazší než u tradičních poklopů. Konstrukce kloubu VIATOP zajišťuje víko proti samovolnému uzavření aretací v 90. Tlumící kroužek z elastomeru absorbuje až 2/3 dynamického zatížení. Tím minimalizuje zatížení přenášené do koruny šachty a prodlužuje životnost celého systému. Konstrukční řešení rámu umožňuje velmi stabilní osazení rámu na korunu šachty. Ozubení na spodní části rámu zabraňuje pootočení poklopu. Technologie osazení je standardní, stejná jako u ostatních poklopů. Poklopy VIATOP mohou být vybaveny mechanickým zámkem, a to i dodatečně po osazení poklopu. VIATOP je testován na více než 600 kn. Svými mechanickými vlastnostmi, odolností a životností výrazně převyšuje nároky požadované normou a dává provozovateli maximální jistotu bezpečného provozu. VIATOP je nejvhodnějším řešením zejména pro vozovky silně zatížené dopravou. 3. MÍSTO: CLA-VAL DATALOGGER TLAKU A PRŮTOKU Firma CLA-VAL (specialista na regulační techniku) se v posledních letech zaměřila velmi intenzivně na zařízení sloužící ke krátkodobému nebo dlouhodobému záznamu tlaku a průtoku. Prvním důvodem byla absence kvalitních a současně cenově dostupných zařízení na trhu v Evropě, druhým důvodem byla nutnost nezávislého kontrolního měření na vlastních regulačních ventilech. Dataloggery slouží k záznamu základních fyzikálních veličin (tlak, průtok) a jejich použití je velmi široké např. ve vodárenství. V průběhu testování se projevily další přednosti použití: díky velmi citlivému tlakovému čidlu a možnosti zaznamenávat i podtlak je vhodné datalogger použít pro záznam nestacionárního děje. Abychom byli schopni tento děj zachytit, je každý datalogger vybaven tlakovým čidlem s možností vzorkování 8x za sekundu. Současně odolnost membrány je testována na trojnásobek doporučeného rozsahu tlakového čidla. Pokud tedy použijeme standardní tlakové čidlo s rozsahem ( 1 až 16 barů), máme jistotu, že ani ráz 48 barů tuto membránu nepoškodí. Další doporučenou a osvědčenou předností dataloggeru CLA-VAL e-log 2 je možnost plošného záznamu větší části vodovodní sítě v jednom časovém okamžiku. Díky precizně propracovanému grafickému softwaru je možné do jednoho výstupního grafu vložit různý počet souborů záznamu a vytvořit tak jeden graf, který lze dále použít pro různé účely (interpretační, podklad kalibrace hydraulického modelu atd). Mezi hlavní přednosti patří velmi přitažlivá cena (model e-log 2 = dvoukanálový pouze za , Kč), velká paměť ( záznamů), velká hustota záznamu, dva stupně frekvence záznamu, dobíjitelné Lithiové baterie s garantovanou min. životností mezi dvěma dobíjecími cykly 1 rok, velmi jednoduché programování, komunikace mezi dataloggerem a PC přes USB kabel, vysoká přesnost tlakového čidla (garantováno výrobcem 0,04 % z rozsahu tlakového čidla), zdarma software v českém jazyce, zdarma update, automatické vygenerování txt souboru při stažení dat, třída krytí IP 67 (na vyžádání lze IP 68), možnost zapůjčení, malé rozměry a kompaktní provedení. Přestože datalogger je více koncipovaný na záznam tlaku, lze provést i záznam průtoku. Za tím účelem je však nutno vybavit šachtu vodoměrem s REED hlavicí, jedná se o jednoduchý ale přesto spolehlivý záznam průtoku, protože datalogger zaznamenává každý pulz, průtok vyhodnocuje z časové prodlevy mezi pulzy. Navíc není provozovatel omezen na konkrétní typ vodoměru. Dataloggery e-log 2 našly uplatnění na našem trhu, jejich vývoj a zdokonalování neustále probíhá. V průběhu září roku 2005 bude k dispozici na trhu také verze s GSM přenosem. Datalogger získal ohodnocení i na výstavě AQUA místo v soutěži Zlatá aqua v kategorii výrobek.

29 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 29/221 SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ EXPOZICI VÍTĚZ V KATEGORII VELKÝCH EXPOZIC: HAWLE ARMATURY, s. r. o. Společnost HAWLE ARMATURY, s. r. o., věnuje vodohospodářské výstavě VODOVODY KANALIZACE už tradičně velkou pozornost a patří od prvního ročníku k pravidelným vystavovatelům. Ocenění za nejlepší expozici, které se jí letos dostalo, není v historii výstavy prvním. Architektonický návrh letošní vítězné expozice pochází od Ing. arch. Marcela a Miloše Hausnerových, s nimiž má firma HAWLE dobré zkušenosti, realizací byla znovu pověřena osvědčená firma EXPO PARTNERS, s. r. o., z Blovic. Vzhledem k tomu, že výrobky značky HAWLE jsou lidem od fochu v Čechách i na Moravě velmi dobře známy, firma patří k lídrům trhu vodárenských armatur, zvolila pro letošní ročník výstavy VODOVODY KA- NALIZACE 2005 zcela nové pojetí celé expozice. Před fyzickou přítomností šoupat, hydrantů, ventilů, ucelených systémů ISO či ZAK aj., s nimiž mají vodohospodáři v praxi letité výborné zkušenosti, dostalo přednost jejich grafické ztvárnění a mnohostranné využití motivů vody. Příchozí už z dálky zaujalo netradičně řešené zastřešení celého stánku připomínající kruhy na vodě či vodní vír, v jehož středu byl umístěn barový pult. Celý stánek byl laděn do typicky modré barvy, kterou nesou všechny armatury HAWLE opatřené těžkou protikorozní ochranou. Na návštěvníky čekalo, jako ostatně každoročně, příjemné prostředí jak kpracovnímu jednání, tak k přátelskému posezení. Vysoká návštěvnost a zájem účastníků výstavy o expozici potvrdil, že pro většinu odborníků už je firma HAWLE dobrým známým. Mezinárodní veletrh VODOVODY KANALIZACE považuje firma HAWLE za velmi důležitou akci, která si vybudovala prestižní postavení nejen na českém trhu, ale i v rámci středoevropského regionu. Je už tradiční příležitostí k osobnímu setkání s významnými osobnostmi v oboru, ke kontaktům se stávajícími i potencionálními zákazníky. Vlastní expozice a uspořádání výstavního stánku má sloužit právě jim. O dobrou pohodu všech návštěvníků stánku HAWLE se v průběhu výstavy starají i obchodně techničtí zástupci firmy, kteří jsou po celé dny zcela samozřejmě k dispozici. Za desetiletou existenci výstavy prošlo stánky firmy HAWLE na 15 tisíc návštěvníků, což odpovídá velikosti okresního města. Jejich zájem a spokojenost těší a zavazuje zároveň. Nejen k účasti na dalším, dvanáctém ročníku této mezinárodní vodohospodářské výstavy, ale ke každodenní péči o zákazníky, aby v sortimentu a nabídce služeb firmy HAWLE nalezli vždy tu nejvhodnější odpověď na standardní i atypické či havarijní řešení svých potřeb. VÍTĚZ V KATEGORII MALÝCH EXPOZIC: ALFA LAVAL, s. r. o. Společnost Alfa Laval je jedna z nejvýznamnějších švédských společností, která působí na českém trhu již od roku Alfa Laval je dodavatelem zařízení (odstředivky, čerpadla, výměníky tepla, ventily, aj.) do energetického, chemického, potravinářského, farmaceutického průmyslu, ochrany životního prostředí a dalších oblastí. Firma Alfa Laval má téměř 100 regionálních zastoupení v 50 zemích světa. Voblasti kalového hospodářství Alfa Laval nabízí vysoce účinná a ekonomicky úsporná řešení: zahušťování a odvodňování kalů za pomoci dekantačních odstředivek, zahušťování kalů pomocí rotačních zahušťovačů, ohřev kalů včetně rekuperace pomocí spirálových výměníků tepla, sušení kalů pomocí bubnových sušáren. S těmi řešeními se mohli seznámit i návštěvníci netradičně řešeného stánku Alfa Laval na výstavě VODOVODY KANALIZACE Tato expozice podle výroků porotců velmi dobře a nápaditě vyřešila zakrytí nosného sloupu, který byl situován přímo uprostřed stánku.

30 číslo 7 8/2005, strana 30/222 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací VYHLÁŠENÍ VÍTĚZNÝCH STAVEB SOUTĚŽE VODOHOSPODÁŘSKÁ STAVBA ROKU 2005 Mgr. Kateřina Běhalová, Aquion, s. r. o. V letošním roce poprvé vyhlásilo Sdružení vodovodů a kanalizací ČR ve spolupráci se Svazem vodního hospodářství ČR soutěž Vodohospodářská stavba roku. Organizačním garantem se stala vodohospodářská firma Aquion, s. r. o. Cílem této soutěže je seznámit nejširší odbornou i laickou veřejnost s úrovní vodohospodářské výstavby v ČR. Přihlašovatelem mohl být investor, hlavní projektant nebo hlavní dodavatel. Do prvního ročníku soutěže se přihlásilo celkem 15 vodohospodářských staveb. Podrobně je představilo mimořádné číslo časopisu SOVAK, které vyšlo k výstavě VODOVODY KANALIZACE Porota ocenila celkově 7 staveb: dvě v každé kategorii a jednou udělila zvláštní cenu poroty. První ročník soutěže Vodohospodářská stavba roku 2005 byl zakončen vyhlášením vítězných staveb při slavnostním večeru výstavy VODOVODY KANALIZACE na pražském Výstavišti. Vítězové získali diplom a sošku Vodohospodářská múza, kterou zástupcům přihlašovatelů předali náměstci Ministerstva zemědělství ČR, Ministerstva životního prostředí ČR, předseda představenstva SOVAK ČR a předseda představenstva SVH ČR. Komentář k jednotlivým stavbám poskytl Ing. Miroslav Kos, člen poroty. Vítězné stavby v kategorii Stavby pro odvádění a čištění odpadních vod Mariánské Lázně rekonstrukce kanalizace I. a II. etapa Investor: CHEVAK Cheb, a. s. Projektant: Ing. Vladimír Palivec Dodavatel: Stavby silnic a železnic, a. s., odštěpný závod 05; Brochier, s. r. o. Použití bezvýkopové metody rekonstrukce jednotné kanalizační sítě v lázeňské a historické části obce Mariánské Lázně zajistilo, že nebyl ohrožen, omezen nebo přerušen provoz lázeňské sezony a chod všech souvisejících služeb. Stavba je příkladem možností nových technologií při opravách kanalizačních systémů ve ztížených podmínkách. Kralupy nad Vltavou rekonstrukce a intenzifikace čistírny odpadních vod Investor: Vodárny Kladno-Mělník, a. s. Projektant: Hydroprojekt CZ, a. s.; Dodavatel: Metrostav, a. s. Rekonstrukce a intenzifikace ČOV Kralupy v sobě skloubila celou řadu nestandardních přístupů při technickém a technologickém řešení rekonstrukce. Je příkladem projektu zabezpečujícím splnění legislativních požadavků pro citlivá území využitím celé škály nejnovějších technologických postupů v originální kombinaci, což vytváří přímo učebnicový příklad. Všechny původní stavební objekty byly při výstavbě využity a rekonstruovány. Vtipná je ojedinělá záměna nádrží aktivace a dosazovacích nádrží. Vítězné stavby v kategorii Stavby pro pro zásobování vodou Fulnek, Hranice, Přerov vodovodní přivaděč Investor: Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a. s., Vodovody a kanalizace Přerov, a. s. Projektant: Voding Hranice, spol. s r. o. Dodavatel: Ingstav Ostrava, a. s., Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a. s. Jedná se o významnou a rozsáhlou liniovou stavbu (24 km) posilující zásobení střední Moravy pitnou vodou ze severu Moravy a umožňující rozvoj města Hranice a jeho průmyslové zóny a dalších oblastí střední Moravy. Byla zvolena materiálová skladba zajišťující dlouhou životnost přívodního potrubí.

31 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 31/223 Úpravna vody Kozičín Investor: Svazek obcí pro vodovody a kanalizace, Příbram Projektant: Centroprojekt Zlín, a. s. Dodavatel: Metrostav, a. s. Provozovatel: 1. SČV, s. r. o. Stavba je příkladem komplexní rekonstrukce zastaralé úpravny vody využitím moderních technologických prvků a dokompletováním stavebních objektů. Může sloužit jako vzorové řešení pro střední úpravny vody. Velmi zdařilé je uspořádání hlavních celků úpravny. Automatický chod úpravny vody s přenosem na centrální velín provozovatele zajišťuje řídící systém. Vítězné stavby v kategorii Ostatní vodohospodářské stavby Protipovodňová opatření na ochranu hl. m. Prahy, etapa 0002 Malá Strana a Kampa Investor: Magistrát hl. m. Prahy Projektant: Hydroprojekt CZ, a. s. Dodavatel: Subterra, a. s. Protipovodňová ochrana Prahy je strategickým projektem chránícím nevyčíslitelné hodnoty. Celý komplex ochrání před povodněmi území Malé Strany a Kampy, které utrpělo při povodni v srpnu 2002 značné škody. Řešení stavby bylo mimořádně citlivé z hlediska památkové ochrany s cílem nenarušit panorama Pražského hradu a historický charakter chráněného území. Byly použity mobilní zábrany, které se osvědčily již v srpnu 2002 při ochraně Starého Města. Náplní této dílčí stavby je protipovodňová ochrana levého břehu Vltavy od mostu Legií až po areál Úřadu vlády ČR na Kosárkově nábřeží. Stavba se skládá ze 4 částí a nejzajímavější částí je originální řešení uzavírání koryta Čertovky zasunovacími vraty. Rekonstrukce velké plavební komory Roudnice nad Labem Investor: Povodí Labe, s. p. Projektant: JAAKKO PÖYRY INFRA Aquatis, a. s. Dodavatel: Metrostav, a. s. Opět se jedná o opravu a modernizaci vodohospodářského díla, velké plavební komory včetně souvisejících zařízení a příslušenství vyžadovaných plavebním provozem. Komora byla prodloužena a rozšířena (rekonstrukcí se zajistily rozměry komory na 155 x 22 m s vraty šířky 22 m). Součástí prací byly rekonstrukce související infrastruktury díla. Projekt je vzorovým příkladem rozsáhlé a komplexní rekonstrukce plavební komory. Zvláštní cena poroty Ariónova kašna realizace Investor: Statutární město Olomouc Projektant: Architektonická kancelář P. Pospíšil Dodavatel: HORSTAV Olomouc, spol. s r. o. Autoři: Ivan Theimer, Angela Chiantelliová Umělecky a vodohospodářsky zajímavý objekt kamenné kašny z pískovcových segmentů, která doplňuje soubor šesti stávajících kašen na Horním náměstí v Olomouci je příkladem mezinárodní spolupráce architektů, sochaře a vodohospodářů. Voda je tak jako živel symbolicky přiváděna do historického centra Olomouce.

32 číslo 7 8/2005, strana 32/224 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Slavnostní zahájení 11. ročníku výstavy. U mikrofonu RNDr. Pavel Punčochář, CSc., vrchní ředitel úseku vodního hospodářství MZe proběhla v Praze na holešovickém výstavišti v Průmyslovém paláci a na venkovní ploše před ním Předseda představenstva SOVAK ČR Ing. Ota Melcher prohlásil výstavu za zahájenou

33 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 33/225 Prohlédnout si expozice a podiskutovat s vystavujícími přišel ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek Rozhodčí kontrolují práci soutěžících při vodárenské soutěži zručnosti Stánek SOVAK ČR nabízel řadu materiálů, o něž byl velký zájem

34 číslo 7 8/2005, strana 34/226 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Odborné semináře probíhaly v rámci doprovodného programu výstavy Gratulace zástupcům projektu vodovodního přivaděče Fulnek, Hranice, Přerov jednoho z oceněných v soutěži Vodohospodářská stavba roku 2005 Prezentace projektů přihlášených do soutěže Vodohospodářská stavba roku 2005 Slavnostní společenský večer vyvrcholil představením Křižíkovy fontány Stůl čestných hostů na slavnostním společenském večeru

35 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 35/227 TOXINY SINIC V PITNÝCH VODÁCH Ing. Bohdana Krčová, Pražské vodovody a kanalizace, a. s. S účinností od 1. května 2004 vešla v platnost vyhláška MZdr. č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu, četnost a rozsah kontroly pitné vody (dále jen vyhláška). V této vyhlášce se poprvé objevil parametr mikrocystin-lr. Vlastníci a provozovatelé VaK, kteří upravují pitnou vodu z vody povrchové, se musí vypořádat s tímto novým parametrem. Dne proběhlo jednání odborné komise laboratoří SOVAK ČR, kde hlavním bodem jednání byl současný stav kvality pitné i surové vody z pohledu potenciální tvorby toxinů sinic, možnosti monitoringu toxinů, odstraňování toxinů při úpravě vody a v neposlední řadě možnost propojení praxe (provozovatelů VaK) s Centrem pro cyanobakterie a jejich toxiny (CCT) se sídlem v Brně, a to ve smyslu využití a aplikace výzkumných poznatků při zajišťování nezávadné pitné vody. Závěrem tohoto jednání se komise shodla na společném stanovisku, které bylo předloženo v březnu 2005 k projednání představenstvu SOVAK ČR. Z variantního navrženého řešení byla představenstvem akceptována spolupráce a financování v oblasti metodické pomoci, školení a seminářů z rozpočtu SOVAK ČR s tím, že další spolupráce bude řešena formou dvoustranných smluv jednotlivých VaK a CCT. Po vydání oficiálního stanoviska představenstva SOVAK ČR byl připraven první informační a metodický seminář s názvem Toxiny sinic v pitných vodách, který se konal v Brně. Tento seminář pořádal SOVAK ČR ve spolupráci s CCT a byl zaměřen na praktické aspekty problematiky toxinů sinic, zejména mikrocystinů, v pitných vodách. Seminář byl určen hlavně pracovníkům vodárenských společností, orgánům kontroly kvality pitné vody, SÚJB a další širší odborné veřejnosti. Semináře se účastnilo 74 posluchačů. Cílem semináře bylo informovat o následujících tématech: 1. Problematika sinic a jejich toxinů ve vztahu ke kvalitě pitné vody. 2. Legislativní rámec sledování cyanotoxinů (mikrocystinů) v ČR a EU. 3. Mikrocystiny a jejich toxicita aspekty z hlediska kvality pitné vody. 4. Metody stanovení mikrocystinů ve zdrojích a v upravené pitné vodě interpretace výsledků. 5. Alternativní možnosti sledování mikrocystinů v pitné vodě. 6. Systémy hodnocení úpraven pitných vod a zabezpečení jakosti vzhledem k mikrocystinům. 7. Technické možnosti odstraňování sinic a cyanotoxinů při úpravě pitné vody. K jednotlivým tématům proběhla rozsáhlá diskuse. Z citovaného semináře byly formulovány následující závěry: 1. Sinice a jejich toxiny v surové a upravené pitné vodě jsou reálný problém, protože: představují reálné zdravotní riziko v systémech, kde surová voda pochází z nádrže, kde dochází k rozvoji cyanobakterií, v ČR jsou dokumentovány případy přítomnosti mikrocystinů v rozvodné síti, které výrazně překročovaly doporučené maximální koncentrace. 2. Doporučené metody analýzy mikrocystinů jsou HPLC a ELISA. V případě nízkého počtu analýz, kdy z ekonomických důvodů není vhodné si analýzy zavádět sami, bylo na semináři dohodnuto, že Národní laboratoř pro cyanotoxiny pomůže zájemcům zavést screeningový ELISA test a pozitivní nálezy budou verifikovány v Centru pro cyanobakterie a jejich toxiny. Z diskuse dále vyplynulo, že HPLC metoda je vhodná pro analýzy většího množství vzorků. 3. Účastníci se shodli, že existuje analytické zázemí pro determinaci akvantifikaci mikrocystinů. Národní laboratoř pro cyanotoxiny je připravena v tomto roce realizovat analýzy mikrocystinů s tím, že nabízí pomoc špičkovým laboratořím, které by v budoucnu realizovaly rutinní analýzy a Národní laboratoř pro cyanotoxiny nabízí metodickou pomoc, vedení, konzultace, semináře a reanalýzy pozitivních nálezů. 4. Byla diskutována možnost certifikace úpravny na schopnost odstraňovat mikrocystiny, dále bylo doporučeno individuální jednání provozovatelů s odborníky. 5. Seminář se setkal s vysokou a velmi aktivní účastí. Jde o téma, o které se zajímají pracovníci povodí, zdravotních ústavů i vodárenských společností. Bylo konstatováno, že vodárenské společnosti budou mít reálný a aktivní zájem o další informace týkající se parametru mikrocystin. Byly diskutovány další konkrétní možnosti největší podporu získává myšlenka praktických kurzů pro zaučení do detekcí mikrocystinů pomocí ELISA metody, praktický kurz kvantifikace biomasy řas a sinic v surové vodě a podzimní diskusní seminář zaměřený na výměnu zkušeností s realizací parametru mikrocystin v pitné vodě. 6. Další komunikace a spolupráce odborníků a praktiků byla shledána jako vysoce žádoucí, protože jde o novou problematiku a v ČR neprozkoumanou oblast. Otázky, které zajímají zástupce vodárenských společností a nebo orgánů ochrany veřejného zdraví budou předmětem dalších pracovních setkání. Termíny a vlastní obsah budou záviset na potřebě praxe. Předběžně bylo dohodnuto, že bude vhodné v průběhu čtvrtletí 2005 ve spolupráci SOVAK ČR a AVE (Asociace vodárenských expertů) zorganizovat pracovní setkání odborníků z řad provozovatelů VaK (účast zejména technologů a laboratoří) s cílem shrnout poznatky a zkušenosti získané v průběhu letošního roku. Tímto vyzýváme nejen účastníky semináře, aby náměty k projednání a řešení zasílali na sovak@csvts.cz. Toto téma se ukázalo jako velmi živé a je zde velký prostor pro komunikaci a spolupráci. Očekáváme, že pracovní setkání odborníků nastíní možné způsoby řešení odstraňování cyanotoxinů ze surové a upravené vody, a to ať již formou prevence nebo následných opatření v technologii úpravy vody. K tomuto postupu přispívá i vydané Metodické doporučení SZÚ (ze dne ) Národního referenčního centra pro pitnou vodu k ukazateli mikrocystin-lr a k vyhl. č. 252/2004 Sb. v platném znění, které uvádíme v příloze tohoto čísla časopisu SOVAK. Z TISKU LIN WW, SUNG SS, LEE DJ, CHEN YP, CHEN DS, LEE SF. Coagulation of humic-kaolin-paci aggregates. (Koagulace agregátů huminových částic, kaolinu a PaCl.) Wat.Sci.Technol., 47, 2003, č. 1, s Reziduální vločky z úpravy vody jsou agregáty fraktálního typu, tvořené množstvím počátečních agregátů. V rámci studie byla zkoumána dynamika koagulace pro agregáty huminových částic, minerálů a chloridu polyhlinitého (PaCl) pomocí techniky s malým rozptylem světla a testu volného usazování. Na rozdíl od zpráv uvedených v literatuře nevedla přítomnost huminové kyseliny k uvolnění vloček. Časový vývoj dynamiky koagulace i charakteristiky konečných vloček jsou jen mírně ovlivňovány huminovou kyselinou. Pevnost vytvořených vloček se přesto snižuje v přítomnosti kyseliny huminové, což má za následek zákal supernatantu při vysokém obsahu organických látek.

36 číslo 7 8/2005, strana 36/228 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací VODÁRENSKÁ BIOLOGIE V ROCE 2005 AKTUALITY Z PRAXE A VÝZKUMU RNDr. Jana Ambrožová, PhD., a Ing. Iveta Růžičková, PhD., VŠCHT, FTOP, Ústav technologie vody a prostředí Mgr. Petr Pumann, Státní zdravotní ústav Ve dnech února v areálu SČMBD v Praze Podolí, se ve spolupráci s VŠCHT FTOP Praha, Vodními zdroji Ekomonitor, a. s., ministerstvem zemědělství, Státním zdravotním ústavem a Českou limnologickou společností, konala konference Vodárenská biologie Poprvé se na pořádání akce účastnila i Asociace čistírenských expertů, z toho důvodu byla jedním z nosných témat konference i čistírenská biologie. Odbornými garanty akce byli J. Ambrožová, P. Pumann a I. Růžičková. Zahájení konference se ujal RNDr. Pavel Punčochář, CSc., který informoval o novinkách na úseku vodního hospodářství a zejména pak o vodním zákoně a legislativě Evropské unie. Na jeho přednášku navázal prof. Ing. Jiří Wanner, DrSc., který přivítal možnost pořádat biologickou konferenci v širším rozsahu, tj. začlenit i problematiku čistírenské biologie, zejména pak stále častěji uplatňované metody molekulární biologie. Bylo předneseno 39 odborných témat, k dispozici byla i posterová sekce (4), programu se aktivně zúčastnili i zástupci prezentujících firem. Příspěvky, které byly hodnoceny odbornou veřejností jako zajímavé a inspirující, se zabývaly problematikou vodárenství, indikací kontaminace pitných vod, novými metodami použitelnými pro monitoring jakosti vod, postavením chemických a biologických procesů ve vodárenské praxi, sezónní dynamikou na nádržích, mikrobiologickými a molekulárně biologickými metodami, sledováním parametru BDOC (z chemického a biologického pohledu), vyhodnocením mezilaboratorního porovnání zkoušek, ekologickými riziky sedimentů či využitím speciálních chemikálií pro taxonomické účely. Příspěvky, které bohužel nejméně zaujaly, se týkaly většinou taxonomie, legislativy a samotného provedení testů toxicity. Ve vodárenském bloku byla přednesena např. témata, popisující provoz biologických filtrů s podkladovým médiem, úpravu vody z vodovodní sítě pomocí domovních filtrů či regeneraci železitého vodárenského kalu. Podstatná část tohoto vodárenského bloku byla zaměřena na způsoby hygienického zabezpečení, což je neustále dosti diskutované téma a dále zde byly prezentovány možné toxické účinky zbytkového hygienizačního činidla. Veškeré hygienické zabezpečení v provozech vodovodů se provádí plynných chlorem a choritanem sodným. Adler se zabýval změnou hygienického zabezpečení vody a zavedením oxidu chloričitého (poznámka: ve vodárenském slangu: chlordioxidu) v systému regionálního vodovodu. Autor uvádí pozitiva i negativa navrhovaného způsobu hygienického zabezpečení pitné vody. Jedním z hlavních pozitivních účinků oxidu chloričitého je jeho průnik buněčnou stěnou organismu a následná reakce s deoxyribonukleovou kyselinou, čímž se toto činidlo stává daleko účinnějším než jiná chlorační činidla. Bylo zjištěno, že rozpouští i biofilmy, čímž se bohužel podílí na uvolňování inkrustů (a může způsobovat korozi potrubí). Při úvaze provozovatele přejít z jiného hygienizačního činidla na oxid chloričitý, může krátkodobě docházet ke zvýšenému zákalu a únosu úsad proudící vodou. Pozitiva oxidu chloričitého ve své práci dokládá i Tóthová a kol., která potvrzuje silné dezinfekční účinky, z nichž nejpodstatnějším je pozitivum odstranění bakterií rodu Legionella, vyskytující se zjm. v místech s ohřevem vody. Existují dokonce i případy, kdy byla nacházena tato problematická a vysoce patogenní bakterie i v rozvodech vody. Známá je účinnost oxidu chloričitého vůči sporám, virům a řasám a dále fakt, že se netvoří takové množství vedlejších produktů dezinfekce (chlorfenoly, trihalogenmetany) a co se týče organoleptických závad, nezpůsobuje zápach a ve vodě je velmi stálý. I přes veškerá úsilí udržet kvalitní pitnou vodu a její hygienické zabezpečení v souladu s limity vyhlášky č. 252/2004 Sb., se mohou vyskytnout případy havarijního znečištění pitné vody. V takovém případě je potřeba nejprve zjistit původce kontaminace a teprve poté navrhnout vhodný způsob zásahu. V některých případech se doporučuje, vedle krátkodobé odstávky vodovodu z používání, provedení akutního testu toxicity. Tóthová a kol. se ve své práci zabývala zjištěním kontaminace ve vzorcích pitné vody. Při testování na vybraných organismech zjistili samotné toxické účinky stop po dezinfekčním zásahu. Proto se začali věnovat možné toxicitě vybraných chlorovaných dezinfekčních prostředků, které se používají při hygienickém zabezpečení pitné vody. Jejich zjištění bylo v mnoha případech zarážející, ve všech testech byly zjištěny akutní toxické účinky. Bohužel bezpečnostní listy neuvádějí možné toxické účinky těchto přípravků na vodních organismech, které se používají v tzv. baterii testů toxicity, tj. ryby, dafnie, řasy a bakterie. Tóthová a kol. doporučuje, aby se testy toxicity, v případě zjišťování možného toxického účinku ve vzorcích pitné a hygienicky zabezpečené vody, prováděly teprve až po zjištění koncentrace volného chloru ve vodě či po jeho odstranění ze vzorku vody. Velmi zajímavou technologií, která může být v budoucnu při úpravě vody využívána, se jeví metoda možného využití impulsní výbojové technologie, představující chemické a fyzikální procesy, které jsou ve vodě iniciovány impulsním korónovým výbojem. Tato metoda by mohla vhodně nahradit některé běžně používané metody předúpravy surové vody (např. u vod s vysokým trofickým potenciálem či s vysokým obsahem sinic, jako potenciálních producentů toxinů). Při působení korónového výboje na mikroorganismy přítomné ve vodě se uplatňují chemické a fyzikální účinky, z nich pak takové vlivy jako je silné elektrické pole či UV záření. Na technologii v současné době pracuje Ústav fyziky plazmatu AV ČR, kde se vyvíjí různé typy zařízení, které jsou pak druhotně testovány na vybraných organismech na Ústavu technologie vody a prostředí VŠCHT (Vykouk a kol.). Často řešeným vodárenským problémem je biologická stabilita pitné vody, která souvisí s obsahem biologicky dostupného uhlíku již v samotných zdrojích surové vody. Zvýšená koncentrace biologicky dostupného uhlíku, biodegradabilního a asimilovatelného, ve vodách vede ke zhoršování biologické stability upravené vody, zejména v souvislosti s možností sekundární tvorby biofilmů. Kol. Baudišové zjistil vyšší hodnoty BDOC při inkubaci vzorků s nosičem biofilmem, než bez něj. Průměrný procentuální obsah BDOC v celkovém organickém uhlíku (TOC) byl zjištěn 17 % (upravená voda) až 26,7 % (Radní potok), bez nosiče 5,1 % (Flájský potok až 18 % surová voda). Absolutní hodnoty BDOC v upravené vodě byly zhruba poloviční, než v ostatních vodách. Strnadová a kol. prováděli sledování vody na úpravně vody Želivka, na různých místech přivaděče do Prahy, včetně vodojemů a distribuční sítě v Dejvicích a Suchdole. Zjistili, že poměrná hodnota BDOC:DOC představuje na celé dopravní trase pitné vody % (cca 22 % v průměru). Pokud se v případě hodnocení biologické stability použije jako mezná hodnota BDOC 0,65 mg l 1, je dopravovaná voda biologicky stabilní, s výjimkou občasně vyšší hodnoty ve vodě odtékající z vodojemu Kopanina. Hodnota BDOC se pohybuje v intervalu 0,39 0,63 mg l 1, průměrně dosahuje 0,5 mg l 1. Připomínkami k auditu ve vodárenství se zabývalo více zúčastněných odborníků, např. Sládečková, Dolejš. Zazněla zde potřeba vážně se zabývat do budoucna organizačním a personálním zajištěním provádění odborných auditů v oblasti vodárenství a definicí a specifikaci jejich náplně. S tím souvisí i zabezpečení možnosti odborného vzdělávání pro zájemce o práci auditora, vypracování pravidel pro autorizaci a registraci auditorů, atd. Vodárenští biologové by měli např. maximálně v technické praxi využít jedinečnou přednost a výhodu mikroskopických rozborů, kterou je rychlost získání informací o příčině a původu kontaminace vody v procesu její úpravy a distribuce. Tyto své výsledky pak samozřejmě musí ihned vhodnou formou předávat svým kolegům vodohospodářům, aby sloužily společnému cíli výrobě a dodávce kvalitní pitné vody. A zde nastupuje technolog, který s výsledky může vhodně nakládat a dále postupovat při svém rozhodování. Odborná veřejnost stále častěji cítí potřebu vytvoření pracovní skupiny, která by se audity vodárenských zařízení zabývala a směrovala další nakládání s vodárenskými celky. Zde může např. pomoci Asociace vodárenských expertů, která určitě tuto možnost zvažuje a bylo by vhodné její snažení při stanovení podmínek auditování vodárenských zařízení významně podpořit. Stále aktuálním a dosti podstatným problémem je zavádění stále nových metod či nových parametrů hodnotících surovou i upravenou vodu. Diskuse jsou často směrovány k metodám kvantifikace sinic či přímo jejich toxinů v surových i upravených vodách. Podle směrnice 75/440/EC, která byla transformována do české legislativy zákonem č. 274/2001 Sb. a jeho prováděcí vyhláškou č. 428/2001 Sb. ve znění no-

37 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 37/229 vely č. 146/2004 Sb., se povrchové vody odebírané pro úpravu na vodu pitnou dělí do 3 kategorií jakosti A1, A2, A3. Problém s jakostním ukazatelem mikroskopický obraz nastává v případě kategorie A2 a A3, kde zvýšený výskyt fytoplanktonu v surových vodách vyvolává problémy při separaci, nežádoucím je zejména výskyt sinic, potenciálních producentů cyanotoxinů. Výskyt sinic v povrchových vodách používaných pro vodárenské účely (ale i rekreační účely) je závažným hygienickým problémem, riziko představují především toxiny sinic (cyanotoxiny). Koncentrace cyanotoxinů se díky horizontálnímu a vertikálnímu pohybu sinic ve vodním sloupci značně mění. Vyhláška MZdr. č. 252/2004 Sb. vyžaduje stanovení ukazatele mikrocystin-lr s nejvyšší mezní hodnotou 1 µg l 1. U tohoto ukazatele je uvedena poznámka, že se stanovuje u pitné vody upravené z povrchové vody. Četnost stanovení závisí na vhodném postupu, který zaručuje, že možný výskyt cyanotoxinů v pitné vodě bude podchycen a následně budou činěna včasná a účinná opatření, která zabrání ohrožení veřejného zdraví. Vhodným způsobem je potřeba monitorovat aktuální situaci při masovém rozvoji sinic a na základě monitoringu pak přijmout vhodná opatření, kterými je nejčastěji volba jiného odběrového horizontu s nižší koncentrací sinic, zařazení dalších stupňů do vodárenské technologie a nebo odstavení zdroje surové vody z využívání. Biolog na základě kvalitativního a kvantitativního složení sinic předává možné doporučení o způsobu stanovení vybraných cyatoxinů, protože jich existuje celá řada (cytotoxiny a biotoxiny neurotoxiny, hepatotoxiny apod.) a ne všechny jsou dosud známé. V praxi je vyhodnocování vzorků vody pomocí mikroskopických analýz časově náročné, někdy i nepřesné a co se týče metod stanovení vybraného cyanotoxinu i zavádějící (vyhláška vyžaduje pouze mikrocystin, ale ve vodě jsou producenti anatoxinů, aphanotoxinů, nodularinů, apod.). Gregor a kol. se na svém pracovišti dlouhodobě zabývají způsoby kvantifikace sinic i jejich toxinů, použití fluorescenčních sond (např. sonda FluoroProbe se využívá k rychlému zjištění koncentrace chlorofylu-a a dalších feopigmentů, jako měřítka trofické úrovně nádrží a rychlé detekce přítomných zástupců taxonomických skupin). V návaznosti na nutnost provádění analýz mikrocystinů dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. navrhují Gregor a kol. fluorescenční metodu, která značně zjednoduší následné taxonomické rozbory. Zmíněná metoda poskytuje informaci o přítomnosti cyanobakterií v surové vodě, a tím i o nutnosti, zda provádět či neprovádět analýzy cyanotoxinů. Přímá detekce cyanobakterií má také výhodu v tom, že zde stanovujeme i potenciální producenty velkého množství jiných toxinů (anatoxiny, nodulariny apod.), nejen mikrocystinů. V blízké budoucnosti lze tedy očekávat stále širší a častější využití těchto jednoduchých screeningových metod detekce a kvantifikace cyanobakterií v praxi. Fluorescenční metody jsou v současné době stále populárnější, Vrba a kol. se zabývají na svém pracovišti stanovením aminopeptidázové aktivity. Stanovení je založeno na předpokladu, že přítomnost specifických enzymů v prostředí se projeví vznikem zbarvení či fluorescence. Principem metody je využití bezbarvého a nefluoreskujícího substrátu, který se naváže na molekulu chromoforu, při hydrolýze dochází k barevné reakci (fluorescenci) a na základě její intenzity se dá usuzovat na množství rozloženého substrátu (jedná se o přímo úměrnou závislost). Hlavní předností metody, jak uvádějí autoři, je její jednoduchá aplikovatelnost, rychlost a vysoká citlivost. O jejím možném použití jako alternativního indikátoru kvality povrchových vod se dá ještě spekulovat, protože je potřeba více měření a výsledků a dále i návaznost na plantou legislativu. Dalším zajímavým odborným blokem, řešeným na konferenci, byla problematika rozvoje alternativních mikrobiologických metod, které by nahradily některé pracné, dlouhodobé a v některých případech i složité analýzy. V mikrobiologii mají význam některé alternativní metody stanovení indikátorů fekálního znečištění. V laboratoři SZÚ se Chlupáčová zabývala paralelně stanovením intestinálních enterokoků ve vzorcích vody testy Enterolert-E a standardní metodou ČSN EN ISO V případě práce s testy Enterolert-E je nutné zdůraznit jejich jednoduchost, snadnost provedení testu, elegantní odečet a obdržení výsledku do 24 hodin, aniž by se musela provést konečná konfirmace. Ve srovnání se standardní metodou, která používá selektivní médium, zde dochází k eliminaci tohoto vysoce toxického a mutagenního činidla. K tomu, zda je průkaz intestinálních enterokoků metodou Enterolert-E ekvivalentní standardní metodě ISO , je třeba obsáhlejší studie, protože hlavním problémem srovnání těchto dvou metod zůstávají rozdílné definice intestinálních enterokoků, platné pro účely jednotlivých metod. Moderními a stále populárnějšími metodami, jsou metody molekulární biologie. Na konferenci byla přednesena Benákovou a kol. možnost využití metody FISH pro studium mikrobiálních společenstev aktivovaného kalu. Metoda je relativně náročná na počáteční investiční náklady při zařizování pracoviště, ovšem při svém plném využití v čistírenských technologiích dosahuje spolehlivé a objektivní kvantifikace výsledků. Metoda umožňuje nahlédnout pod šedočerný povrch aktivovaného kalu, vidět, druhově určit a vyfotografovat mikroorganismy podílející se na biologickém čištění a zjistit jakou funkci mají v mikrobiálním společenství in situ. Ekologicky šetrnou inhibicí bakteriálních a řasových povlaků, tvořících se na smáčených stěnách chladicích věží a bazénů, se zabývá laboratoř VŠCHT (Ambrožová a kol.), kde v současné době probíhá projekt FT-TA/034 Ekologicky šetrná inhibice množení patogenních bakterií a řas v cirkulačních chladicích systémech jaderných elektráren a jiných podobných technologických zařízeních na zjištění účinků ftalocyaninových preparátů. Projektem se předpokládá zcela nový přístup při inaktivaci mikroorganismů, a to procesem tzv. fotodynamického ošetřování, tj. kombinovaná aplikace fotosenzitizérů ve viditelném světle. V prostředí malých urbanizovaných toků často dochází vlivem městského odvodnění k náhlým změnám průtoku a významným fyzikálně chemickým změnám vodního prostředí, které mohou vést k remobilizaci škodlivin ze sedimentu. Sedimenty vodního toku uchovávají kontaminanty přivedené do vody déle a ve větších koncentracích. Distribucí a ekologickým rizikem těžkých kovů v sedimentech malých pražských toků se zabývá Hnaťuková a kol. Výskytem těžkých kovů a specifických organických látek ve vodách i sedimentech se zabývají i kolegové na Slovensku, kde je jejich pozornost směrována zjm. na vodárenské nádrže. Kolektiv VÚVH Bratislava (Hucko, Kušnír a Weigeltová) v rámci plánu účelových úkolů MŽP SR pro rok 2003 řešil návrh a opatření na zachování kvality vody ve vodárenských nádržích Klenovec a Starina s cílem aktualizovat údaje systematického sledování kvality vody ve vybraných vodárenských nádržích a tyto výsledky pak využít při vypracování návrhu všeobecných opatření pro zachovaní kvality vody ve vodárenských nádržích na Slovensku. Součástí prací bylo vyhodnocení výsledků výskytu těžkých kovů a specifických organických látek ve vodách a sedimentech vodárenských nádrží, získaných v rámci řešení dalších účelových úkolů MŽP SR. Výskyt specifických mikropolutantů (těžké kovy a organické látky) ve vodách VN Klenovec a VN Starina ukázal, že se těžké kovy vyskytovaly pod mezí detekce, kromě Al, B, Ba, Cu a Se a ve VN Starina navíc Cr. Fremrová informovala o biologických metodách v technických normách. V roce 2004 byly přeloženy 3 normy, vypracované v rámci SC 5 Biologické metody technické komise ISO/TC 147. Příslušné normy ČSN EN ISO, popřípadě ČSN ISO jsou ve schvalovacím řízení v Českém normalizačním institutu. Jedná se o tyto normy: ČSN EN ISO 8692 ( ) Jakost vod Zkouška inhibice růstu sladkovodních řas s jednobuněčnými zelenými řasami, ČSN EN ISO ( ) Jakost vod Hodnocení odstranitelnosti a biologické rozložitelnosti organických látek ve vodním prostředí Simulační zkouška s aktivovaným kalem, ČSN ISO ( ) Jakost vod Hodnocení úplné aerobní biologické rozložitelnosti organických látek ve vodním prostředí Metoda stanovení anorganického uhlíku v těsně uzavřených lahvičkách (CO 2 headspace metoda). V roce 2004 byla zpracována revize jedné normy: ČSN :1998 Jakost vod Biologický rozbor Stanovení biosestonu. Proces sjednocování české legislativy s legislativou EU se dotýká i právních předpisů zaměřených na kvalitu povrchových vod, resp. vodních ekosystémů. V souvislosti s uplatňováním zásad a požadavků Rámcové směrnice 2000/60/ES v oblasti vodní politiky, je kladen stále větší důraz na ekologický monitoring stavu toků a nádrží pomocí vybraných prvků ekologické kvality, kterými jsou společenstva organismů. Jedná se např. o fytoplankton, fytobentos, makrofyta, makrozoobentos a ichtyofaunu. Pro zajištění kvality a srovnatelnosti výsledků sledování a vyhodnocování biologických prvků kvality je ve směrnici doporučeno využít standardizované postupy, tzn., že se zpracovávají normy zabývající se samotným odběrem prvků jakosti, jejich následným zpracováním v laboratoři a vyhodnocením zjištěných dat. Použitím biologických prvků kvality v případě hodnocení vodárenských nádrží se začínají zabývat hydrobiologická pracoviště v rámci celé ČR, např. Hejzlar, Duras a kol., kteří se komplexně zabývali vodárenskou nádrží Nýrsko, kde studovali vliv fytoplanktonu, zooplanktonu, ichtyocenózy a makrofyt na jakost vody. Podnětem pro hodnocení biologických prvků jakosti bylo zpracování studie za účelem předpovědi možných dopadů snížení hladiny zásobního prostoru, zvažovaného jako možné opatření pro zlepšení protipovodňové funkce nádrže.

38 číslo 7 8/2005, strana 38/230 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Případné zájemce o celé znění referátů odkazujeme na sborník z akce: Vodárenská biologie 2005, února 2005, Praha, Česká republika, Ambrožová Jana a Tlustá Petra (Edit.), p. 196, ISBN Informace o technických normách vodního hospodářství můžete získat v Hydroprojektu CZ, a. s., na telefonních číslech a , popřípadě na ové adrese: lfrem@hydroprojekt.cz. Informace o normách naleznete také na internetu na adrese: RNDr. Jana Ambrožová, PhD. VŠCHT, FTOP, Ústav technologie vody a prostředí Technická 3, Praha 6, jana.ambrozova@vscht.cz Mgr. Petr Pumann, Státní zdravotní ústav Šrobárova 48, Praha 10, ppumann@szu.cz Ing. Iveta Růžičková, PhD. VŠCHT, FTOP, Ústav technologie vody a prostředí Technická 3, Praha 6, iveta.ruzickova@vscht.cz VSTUP SOVAK ČR DO MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE EUREAU Ing. Ludmila Rusňáková, SOVAK ČR Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR podalo na jaře letošního roku oficiální přihlášku za mimořádného (tzv. pozorujícího) člena mezinárodní asociace EUREAU (European Union of National Associations of Water Suppliers and Waste Water Services) se sídlem v Bruselu. Jejími řádnými členy jsou vodárenské společnosti z 15 zemí Evropské Unie (Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie) a ze 3 zemí Evropského sdružení volného obchodu (Island, Norsko a Švýcarsko). K mimořádným členům EUREAU patří Bulharsko, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Hlavním cílem asociace EUREAU je poskytovat vysoce kvalitní a spolehlivé služby, tzn. dodávat spotřebitelům čistou a zdravotně nezávadnou pitnou vodu v rámci ochrany veřejného zdraví a dosáhnout vysoké účinnosti v čištění odpadních vod, to vše za přijatelnou cenu. Pro dosažení těchto cílů využívá praktických znalostí jednotlivých členů. komunikační síť Komise pro pitnou vodu Představenstvo Řídicí výbor Předseda Sekretariát (Brusel) Komise pro odpadní vodu skupiny ad-hoc Komise právní a ekonomická Ke klíčovým bodům programu EUREAU patří udržování a rozšíření vodohospodářské infrastruktury za dostupnou cenu, poskytování spolehlivých a kvalitních služeb v oblasti vodovodů a kanalizací, které závisí na stálých investicích do vodohospodářské infrastruktury, efektivní údržba a provoz zařízení, tvorba nových předpisů, nařízení a poplatků z nich vyplývajících a jejich dopad na místní ekonomiku, pravidla platby zákazníka, který je zároveň znečišťovatelem, vypracování plánu opatření ke zmírnění následků klimatických změn, systém managementu, využití kvalifikované pracovní síly (permanentní školení a z nich vyplývající profesní vývoj, kdy vysoce kvalifikovaní a motivovaní zaměstnanci jsou klíčem k dosažení kvalitních služeb). Důležitá je také snaha propagovat a sponzorovat vědeckou a výzkumnou činnost v oblasti vodního hospodářství, podporovat nové technologie, hledat efektivní a úsporná řešení, podporovat trvale udržitelný rozvoj a vzdělávání v této oblasti, aby budoucí generace pochopily důležitost vodních zdrojů a snažily se přispívat k jejich ochraně. V oblasti odpadních vod, tzn. jímání, čištění odpadní a dešťové vody a jejich opětovného využití, se EUREAU soustřeďuje na zavádění účinného systému jímání odpadních vod z domácností, průmyslu a zamezení jejich úniku do životního prostředí, dosažení efektivního čištění odpadních vod a jejich opětovného vypouštění do vodních toků, případně jejich znovuvyužití, efektivní a nové způsoby hospodaření s dešťovou vodou, vliv klimatických změn na množství dešťové vody a nalezení optimálního řešení tohoto problému, využívání kalů získaných čištěním odpadních vod, které jsou vysokým zdrojem nutrietů a organického materiálu, analýzu alternativy jejich využití (kompostování, zdroj elektrické energie atd.). Více informací o mezinárodní organizaci EUREAU lze získat na webových stránkách Z TISKU BORST M, SELVAKUMAR A. Particle-associated microorganisms in stormwater runoff. (Mikroorganismy spojené s částicemi v povrchovém odtoku přívalových vod.) Wat.Res., 37, 2003, č. 1, s V rámci výzkumu byly sledovány účinky míchání a přidávání chemikálií před analýzou koncentrace mikroorganismů v povrchovém odtoku přívalových vod z letní bouřky ke stanovení významu úlohy shluků organismů nebo organismů spojených s částicemi. Byla použita standardní metoda membránové filtrace k enumeraci mikroorganismů. Všechny organismy s výjimkou E. coli vykazovaly zvýšení měřené koncentrace po míchání vzorků při rpm s a bez příměsi chemikálií. Kromě fekálních streptokoků se koncentrace organismů snížily po přidání Camperova roztoku do promíchávaných i nepromíchávaných vzorků před analýzou. Zjištěna statisticky významná interakce mezi účinky Camperova roztoku a účinky míchání u všech zkoumaných organismů s výjimkou celkových koliformů. Míchání nezhoršilo významně průměrnou velikost částic. Z výsledků nevyplynula korelace mezi zvýšením koncentrace celkových a fekálních koliformů a fekálních streptokoků a průměrnou velikostí částic. ATER, s. r. o. Volyňská 446, Strakonice, tel.: Táborská 31, Praha 4, tel.: ater@ater.cz Stroje a zařízení pro vodní hospodářství Široký sortiment čerpadel, Horizontální a vertikální míchadla Aerační systémy NOPON Bezkontaktní turbokompresory HST-INTEGRAL Rotační objemová dmychadla ROBOX, vývěvy Zařízení na odvodňování kalů

39 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 39/231 ČISTÍRENSKÝ KAL, SOUČASNĚ PLATNÉ PŘEDPISY A JEJICH OČEKÁVANÝ VÝVOJ V ČR A EU Ing. Marie Michalová, VÚV T. G. Masaryka, Centrum hospodaření s odpady Nakládání s čistírenským kalem jako složkou biologicky rozložitelných odpadů podléhá ze současného hlediska ochrany ŽP mnoha požadavkům vyplývajících dnes již z velmi početné řady právních předpisů, ať již jde o zákony a vyhlášky o vodách, odpadech, hnojivech nebo půdě. Článek chce upozornit z pohledu současné platné legislativy i jejího vývoje v ČR a v EU na některé povinnosti, které z předpisů vyplývají pro provozovatele a vlastníky ČOV při nakládání s tímto vybraným druhem odpadu a zároveň i na některé nejasnosti uvedených termínů a definic, které mohou vzniknout a vznikají při používání předpisů v praxi. Současný trend vývoje legislativy o nakládání s čistírenskými kaly a biologicky rozložitelnými odpady v ČR a EU Podle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. v platném znění a v souladu se Směrnicí Rady 86/278/EEC patří kaly z komunálních čistíren a jim podobných ČOV mezi vybrané jmenovitě uváděné druhy odpadu, se kterými je třeba nakládat i podle zvláštních ustanovení uvedených v zákoně o odpadech v hlavě II, dílu 4. Pro jejich přímé využití v zemědělství jsou stanoveny podmínky samostatným předpisem vyhláškou MŽP č. 382/2001 Sb. v platném znění. Idea prioritního využití čistírenských kalů v zemědělství před ostatními způsoby nakládání s kaly jako odpady vychází a to nejen v naší republice i přes mnohé současně diskutované výhrady k jejich hlavně organickému znečištění z tradičního způsobu nakládání s čistírenskými kaly a to pro jejich značný obsah živin a organické hmoty. Již krátce po uvedení Směrnice Rady 86/278/EEC o ochraně ŽP a zvláště půdy při používání čistírenských kalů v zemědělství v platnost, což bylo v roce 1986, začala probíhat v členských státech EU navazující diskuse k její novele. V poslední době se tato dlouhodobá diskuse velmi zintenzivňuje, avšak stále bez odsouhlasených konkrétnějších závěrů. Rozhodnutí o přípravě tematické strategie o ochraně půdy bylo přijato v roce Následně v roce 2003 byl navržen a zveřejněn požadavek integrace všech do půdy vstupujících materiálových toků pod Strategii o ochraně půdy včetně novelizace Směrnice Rady 86/278/EEC o aplikaci kalů do zemědělské půdy formou 3. verze pracovního dokumentu z dubna 2000 (3. draft) a rovněž i návrh Směrnice o biologickém zpracování biologicky rozložitelných odpadů (dále BRO) z února 2001 (2. draft). Samotná strategie měla být zpracována do konce roku 2004, odložila se však na rok 2005 a rozhodnout o ní má již nová Komise. Nová Komise má rozhodnout i o způsobu její právní závaznosti, bude-li realizovaná jako strategický rámcový dokument formou Směrnice nebo zůstane-li na komunikační úrovni jako relativně nezávazný dokument. V každém případě součástí dokumentu by měly být problematiky týkající se monitoringu půd a výše uvedené směrnice o kalech a biologicky rozložitelných odpadech. V lednu roku 2004 se konalo v Bruselu společné jednání týkající se začlenění kalů a bioodpadů do sféry působnosti tematické strategie o ochraně půdy. Zúčastnilo se ho 130 odborníků, jednak z pracovního fóra pro strategii o ochraně půdy, jednak experti, kteří se podíleli na zpracování Revize Směrnice Rady 86/278/EEC a tvorbě nové směrnice o bioodpadech. Předmětem jednání byla diskuse k pracovnímu materiálu: Kaly a bioodpady, který kromě všeobecné charakterizace produkce a managementu kalů a bioodpadů, pozitivních a negativních aspektů jejich recyklace v půdním prostředí, obsahoval i dvě přílohy s doporučeními pro zdokonalení managementu bioodpadů a revizi kalové Směrnice. Vkontextu s revizí kalové Směrnice jejich obsah směřuje k dosažení dlouhodobého cíle 75 % produkce kalů z čištění odpadních vod má být apriori vhodných pro použití do půdy v celé už rozšířené EU v průběhu dvaceti let. Doporučuje se snížení limitních hodnot těžkých kovů v kalech spolu s doplněním limitních hodnot pro organické polutanty s cílem jednak zajistit co nejvyšší míru ochrany zdraví lidí a zvířat ve spojení s procesem pěstování plodin na zemědělské půdě ošetřované čistírenským kalem a na druhé straně se tento přístup volí s ohledem na všeobecné veřejné mínění a vnímání vlastností kalu a obzvlášť kalu z komunálních čistíren odpadních vod jako vysoko znečištěné médium. Z těchto důvodů se zdůrazňuje i potřeba hygienizace kalu. V naší republice platí vyhláška o podmínkách využití upraveného kalu na zemědělské půdě s poněkud přísnějšími požadavky na upravený kal než požaduje současně stále platná Směrnice Rady 86/278/EEC. V některých ukazatelích byly převzaty přísnější limitní hodnoty z pracovního dokumentu připravované revize kalové Směrnice (ze 3. draftu), přesto v daných souvislostech vyvstává celá řada dalších otázek a problémů vztahujících se k různým způsobům nakládání a odstraňování nejen kalů z komunálních ČOV, ale všech bioodpadů, na které je třeba hledat neodkladně odpověď. Směrnice EU v dané problematice byly v převážné většině zcela implementovány do národních předpisů, respektive jsou v tomto smyslu připravené novely předpisů, vyjma ustanovení Nařízení EP a Rady č. 1774/2002 o veterinárních a hygienických pravidlech pro vedlejší výrobky živočišného původu, které nejsou určeny k lidské spotřebě, které platí přímo a které zde jmenovitě uvádíme pro jejich významnou vazbu ke kompostování a výrobě bioplynu. V poslední době v souladu s vývojem situace v EU velice naléhavě vyvstává potřeba zpracování a uvedení do praxe nového předpisu vyhlášky o zpracování bioodpadů jako materiálu pro rekultivace a další způsoby jejich využití. Výsledky dlouhotrvající diskuse v EU v této problematice vedou k závěrům, že bude vhodné, aby si každý členský stát takovýto předpis odpovídající svým specifickým požadavkům a poměrům sám vypracoval. Platí zásada, že všechny předpisy by měly být trvale zpřesňovány a aktualizovány v souladu s mezinárodním vývojem a v souladu s novými poznatky vědy a výzkumu v dané oblasti. Zároveň musí předpisy respektovat zásady ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje, spolu s uplatňováním hierarchie nakládání s odpady prevence, minimalizace, využití, odstranění. Čistírenský kal Kal z komunálních ČOV jako biologicky rozložitelný odpad a jako vybraný druh odpadu je podle vyhlášky č. 382/2001 Sb.,Katalog odpadů v platném znění zařazen pod katalogové číslo Jak je dále uvedeno, podle zákona o odpadech ( 32)se pod pojem kal zahrnuje i kal ze septiků a žump a podobných zařízení, i když ten je zařazen podle výše uvedené vyhlášky pod katalogové číslo jako komunální odpad. V následném přehledu uvádíme definice či názvosloví vybraných nejdůležitějších pojmů podle uvedených pramenů používaných v právních předpisech a vybrané citace z právních předpisů týkající se povinností při nakládání s kaly nebo BRO a to současně platných či připravovaných Definice 1. Odpad podle zákona o odpadech: je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu; na odpadní vody se zákon o odpadech nevztahuje. a) Biologicky rozložitelný odpad (BRO): podle vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady (č. 383/2001 Sb.): jakýkoli odpad, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu (např. potraviny, odpad ze zeleně, papír), podle návrhu připravované vyhlášky o skládkách: jakýkoli aerobně nebo anaerobně rozložitelný odpad. b) Kapalný odpad: podle vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady (č. 383/2001 Sb.): odpad ve skupenství kapalném. Jedná se o takový odpad, který po umístění do nádoby vytvoří hladinu a po opuštění nádoby si nezachová tvar nádoby (přičemž se nejedná o pevný sypký odpad), podle návrhu vyhlášky o skládkách: odpad ve skupenství kapalném podle ČSN EN ( ) příloha B. Charakterizace odpadů Vyluhování. c) Odpadní voda: podle zákona o vodách (zákon o odpadech se na odpadní vody nevztahuje): Odpadní vody jsou vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající,

40 číslo 7 8/2005, strana 40/232 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť, s výjimkou vod, které jsou zpětně využívány pro vlastní potřebu organizace, a vod, které odtékají do vod důlních, a dále jsou odpadními vodami průsakové vody ze skládek odpadu. Vody z drenážních systémů odvodňovaných zemědělských pozemků, vody užité na plavidlech a chladící vody vodních turbin, u nichž došlo pouze ke zvýšení teploty, a nepoužité minerální vody z přírodního léčivého zdroje nebo zdroje přírodní minerální vody nejsou odpadními vodami podle tohoto zákona; podle Nařízení č. 61/2003 Sb., Nařízení vlády o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech : a) průmyslovými odpadními vodami odpadní vody uvedené v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení, jakož i odpadní vody v této části přílohy neuvedené, jsou-li vypouštěny z výrobních nebo jim obdobných zařízení (tabulka v příloze č. 1 části B obsahuje emisní standardy přípustné hodnoty znečištění pro odpadní vody podle vybraného druhu průmyslového a zemědělského odvětví /OKEČ odvětvový kód ekonomické činnosti /), b) městskými odpadními vodami odpadní vody vypouštěné z domácností nebo služeb, vznikající převážně jako produkt lidského metabolismu a činností v domácnostech (splašky), popřípadě jejich směs s průmyslovými odpadními vodami nebo s dešťovými vodami; d) kal podle zákona o odpadech: - kal z čistíren odpadních vod zpracovávajících městské odpadní vody nebo odpadní vody z domácností a z jiných čistíren odpadních vod, které zpracovávají odpadní vody stejného složení jako městské odpadní vody a odpadní vody z domácností, - kal ze septiků a jiných podobných zařízení, - kal z čistíren odpadních vod výše neuvedených, podle ČSN EN ( ) Charakterizace kalů Využití a odstraňování Slovník: směs vody a tuhých látek oddělená přirozenými nebo mechanickými procesy z různých druhů vod; e) čistírenský kal; splaškový kal podle ČSN EN ( ) Charakterizace kalů: kal vytvořený při čištění odpadních vod (splašků); f) kal upravený podle zákona o odpadech: kal, který byl podroben biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoliv jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organismů v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jeho aplikací. Zuvedeného přehledu definic je patrná vzájemná neprovázanost jednotlivých předpisů v požadovaných souvislostech. Z tohoto hlediska by bylo potřebné používané názvosloví sjednotit. Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady MŽP v platném znění zakazuje ukládat na skládky kapalný odpad a dále kompostovatelný odpad, pokud není skládka vybavena bioplynovou stanicí. Z této vyhlášky citujeme pasáže, týkající se odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky: Přehled odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin: Kapalný odpad a odpad, který sedimentací uvolňuje kapalnou fázi. Za kapalný se nepovažuje kašovitý odpad, který v důsledku probíhajících chemických změn po uložení tuhne, např. odpady stabilizované hydraulickými pojivy. Nebezpečné odpady, které mají některou z následujících nebezpečných vlastností: výbušnost, hořlavost, oxidační schopnost, schopnost uvolňovat při styku se vzduchem nebo vodou jedovaté plyny, žíravost, infekčnost. Kompostovatelné odpady s výjimkou kompostovatelných odpadů v komunálním odpadu (skupiny dle Katalogu odpadů), pro něž je harmonogram postupného omezování jejich ukládání na skládky stanoven v bodě 1 přílohy č. 9 této vyhlášky a s výjimkou odpadů ukládaných do skládek již provozovaných se zavedenou výrobou bioplynu v souladu s provozním řádem skládky. Bod 1 přílohy 9: Biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu ukládaný na skládky musí být postupně omezován v souladu s harmonogramem stanoveným v programu odpadového hospodářství ČR a krajů (tj. snížit tento podíl do roku 2010 na 75 %, do roku 2013 na 50 % a do roku 2020 na 35 % celkového množství (hmotnosti) biologicky rozložitelného komunálního odpadu vzniklého v roce 1995). Podle Rozhodnutí Rady 2003/33/ES, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II. mají členské státy uplatnit kritéria uvedená v Rozhodnutí Rady do roka od jeho platnosti, tedy od 16. července V současnosti připravený návrh vyhlášky o skládkování k zákonu o odpadech mění výše uvedené znění vyhlášky následovně: Přehled odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin a využívat na povrchu terénu, případně, které lze na skládky ukládat jen za určitých podmínek Využitelné odpady, včetně složek již vytříděných z komunálních odpadů. Tyto odpady lze na skládky přijímat pouze v souladu s 11 odst. 2 zákona. Kapalný odpad a odpad, který sedimentací uvolňuje kapalnou fázi. Nebezpečné odpady, které mají některou z následujících nebezpečných vlastností: výbušnost, vysoká hořlavost, oxidační schopnost, schopnost uvolňovat při styku se vzduchem nebo vodou jedovaté plyny, infekčnost. Kompostovatelné odpady s výjimkou kompostovatelných odpadů v komunálním odpadu (skupiny dle Katalogu odpadů), pro něž je harmonogram postupného omezování jejich ukládání na skládky stanoven v bodě 8 přílohy č. 4 (text bodu 8 přílohy č. 4 je totožný s výše uvedeným textem bodu 1 přílohy 9 vyhlášky č. 383/2001 Sb.). Z uvedeného vyplývá, že čistírenské kaly z ČOV prakticky není možno ukládat na skládky již za současně platných předpisů a od července tohoto roku platí zákaz bez výjimky, což je v souladu s požadavky přílohy II Směrnice Rady o skládkování biologicky rozložitelného odpadu. Vzhledem k poměrně častým dotazům, jak nakládat s kalem ze septiků a podobných zařízení, pro informaci uvádíme k tomuto dotazu výtah z výkladu legislativního odboru MŽP ze Je třeba důsledně rozlišovat mezi obsahem žump a septiků a kalem ze žump a septiků. Obsah septiků a žump je obecně odpadní vodou podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen vodní zákon ). V případě kalů ze septiků a žump je pro rozhodnutí, zda se tyto kaly považují za odpad či odpadní vodu, rozhodující, jak je s tímto odpadním materiálem dále nakládáno. Je-li využíván nebo odstraňován v zařízení určeném a schváleném jako zařízení k nakládání s odpady nebo v zařízeních podle 14 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech), potom je s ním nakládáno v režimu zákona o odpadech a na původce a oprávněné osoby se vztahují všechny povinnosti tímto zákonem stanovené (mimo jiné zařazení odpadu podle Katalogu odpadů , vedení evidence atd.). Pokud však je obsah žump a septiků vyvážen na čistírnu odpadních vod, jedná se o nakládání s odpadními vodami podle zákona č. 254/20001 Sb., o vodách a změně některých zákonů. Zákon o odpadech se podle 2 odst. 1 písm. a) na nakládání s odpadními a zvláštními vodami nevztahuje. Kaly ze žump a septiků nelze pokládat za upravené kaly ani podle definice 32 písm. b) zákona o odpadech, ani podle vyjádření SZÚ a ministerstva zemědělství, která jsme si k tomuto problému vyžádali. MZe dále upozorňuje, že obsah domovních jímek nelze považovat ani za hnojivo podle zákona č. 156/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona musí před eventuální aplikací obsahů domovních jímek na zemědělské pozemky být provedeny rozbory ke zjištění mikrobiologických vlastností a nutričního obsahu kalů, podobně jak to vyžaduje i vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě. Zákon o odpadech, stejně jako zmíněná vyhláška č. 382/2001 Sb., se ale týkají kalů ze septiků, který je odpadem podle zákona o odpadech, nikoli samotného obsahu septiků a žump, který je odpadní vodou. Vodní zákon stanoví, za jakých podmínek lze nakládat s povrchovými nebo podzemními vodami, kdy za nakládání s nimi je mimo jiné považováno vypouštění odpadních vod do nich (což by bylo např. tehdy, kdy by byl obsah septiků a žump který není odpadem vyvážen na pole, kde se nacházejí podzemní vody). K nakládání s povrchovými a podzemními vodami je ale třeba podle 8 vodního zákona mít povolení. V každém

41 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 41/233 konkrétním případě je proto třeba zkoumat, zda se v oblasti, kam je zamýšleno vypouštět odpadní vody, vyskytují podzemní vody a zda při vypouštění může dojít ke styku odpadních vod s vodami podzemními. Pokud je prokázáno, že nemůže dojít ani k ohrožení jakosti podzemních vod, jedná se o činnost, která nepodléhá povolení vodoprávního úřadu. Jak bezpečný či nebezpečný je čistírenský kal? Veškeré kaly z čistíren odpadních vod jsou zařazeny do kategorie ostatní odpad, čili nejsou z hlediska zařazení podle platného předpisu nebezpečným odpadem. Kaly však mohou mít a s velikou pravděpodobností v převážné míře mají prakticky minimálně jednu z nebezpečných vlastností odpadů infekčnost, případně mohou být toxické z hlediska vyšších obsahů těžkých kovů. Proto je třeba prokázat provedením příslušných rozborů, zda jsou či nejsou z těchto hledisek nebezpečným odpadem. Četnost a rozsah rozborů kalů ukládá provozovatelům čistíren podle velikosti čistírny i vyhláška č. 428/2001 Sb. k zákonu o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Této problematice se nevěnovala dostatečná pozornost zejména z pohledu znečištění organickými polutanty, a proto ve značné míře zatím stále chybí soustředěnější informace o organickém znečištění čistírenských kalů. To je kromě jiného způsobeno i podstatně vyššími náklady na požadované rozbory. I přes nedostatek údajů o charakteru kalu v naší republice z hlediska organického znečištění v ukazatelích jako jsou PCB, AOX, PAU a další, se v dané fázi jedná o požadavky a kontrolu na základě ověřených a prokázaných znalostí o nebezpečných vlastnostech čistírenských kalů z tohoto pohledu u nás i v ostatních členských zemích EU a ve světě. V současné době se však mluví stále častěji o dalším potenciálním nebezpečí organického znečištění, zatím velice málo konkrétněji specifikovaném, např. o endokrinních disruptorech. Co je to endokrinní disruptor? Je to exogenní látka, která má nepříznivé dopady na zdraví lidského organismu nebo jeho potomstva, sekundárně mění endokrinní funkce. Centrem pozornosti výzkumu v této oblasti hormonálních látek až dosud je centrální kontrola reprodukce a vývoje. Některé současné výzkumy se zaměřují na narušení funkce štítné žlázy, zejména ve vztahu na roli štítné žlázy v procesu vývoje. Další práce jsou zaměřeny na narušení imunitního systému a také na neurotoxické vlivy sledovaných látek. Hlavní obavy a podezření Chemické látky s hormonální aktivitou Endocrine Aktive Substance (EASs), které mají potenciální možnost patřit mezi disruptory jsou: Přírodní hormony lidské i zvířecí. Přírodní chemické látky jako jsou sloučeniny produkované rostlinami např. fyto-estrogeny. Syntetická (umělá) léčiva s hormonálním účinkem např. antikoncepční tablety. Další chemické látky, jedná se o velmi široký záběr látek, zahrnující kosmetické a léčivé látky, pesticidy, průmyslové chemické látky, patří sem alkylfenoly, polycyklické aromatické látky, organohalogeny Až doposud uvedené podněty naznačují, že látky, které mohou ovlivnit endokrinní funkce, se jeví jako relativně velice významné v oblasti úpravy pitné vody, ale to není zas tak zcela vzdáleno od problematiky vod odpadních a samozřejmě následně pak i od kalové problematiky. Tomuto výzkumu a interpretaci výsledků se nyní věnuje mnoho zahraničních pracovišť, dopadem uvedených látek na zemědělství se v současnosti zabývá např. výzkumný tým v UK (prof. P. Matthiessen akol.) v Centru pro ekologii a hydrologii, který obdržel vládní grant na výzkum, zaměřený na vyluhování estrogenů a androgenů z hnoje do povrchových vod. Dosud se neví, jak velký je to problém, ale očekává se, že značný. Výzkum je však na začátku a zatím tedy ještě pravděpodobně určitou dobu nebude možno vyvozovat jakékoli praktické závěry ve vazbě na nakládání s čistírenskými kaly. Jak nakládat s kalem? Kromě dalšího je důležité rozlišovat a vzít v úvahu při rozhodování o způsobu nakládání velikost a kapacitu čistíren, technologii zpracování kalu a samozřejmě charakter a vlastnosti kalu. Velká respektive větší čistírna může ve srovnání s menší nebo zcela malou (malá ČOV cca do 500 obyvatel) např. lépe a snadněji investovat do kalového hospodářství, tj. zejména do technologie jak na stabilizaci, tak na odvodnění kalů a případnou jejich následnou hygienizaci. U malých čistíren a zejména u těch, které jsou provozované například samotnou obcí, to však může být značný problém. Tady je potřeba se obrátit na větší provozovatele. V příznivém případě má malá ČOV smlouvu s větší čistírnou, která od nich čistírenský kal odebírá a zpracovává. Větší čistírny pak kal mohou energeticky využívat pro vlastní potřebu. Jako biologicky rozložitelný odpad se v současné době, jak již bylo řečeno, kaly nesmějí podle vyhlášky č. 383/2001 Sb. v platném znění ukládat na skládkách, pokud tyto nejsou vybaveny bioplynovou stanicí a bez splnění požadavků vyhlášky č. 382/2001 Sb., o použití kalu na zemědělské půdě ani přímo vyvážet na pole. Další reálnou možností jak s kaly lze nakládat je jejich zpracování v kompostárně nebo v samostatné bioplynové stanici. To představuje ve většině případů další investice. Zbývající možností je jejich sušení, rovněž nákladné a následné spálení nebo přímé spálení ve spalovně nebo v cementárenských pecích (přímé spalování kalů je v závislosti na jejich způsobu odvodnění však provozně složité a ekonomicky náročné). Od roku 2005 můžeme v ČR tedy prakticky podle současně platných předpisů čistírenské kaly: 1. Přímo aplikovat do půdy v zemědělství po předepsané úpravě a podle požadavků vyhlášky č. 382/2001 Sb. 2. Kompostovat podle zákona o hnojivech č. 156/1998 Sb. v platném znění. 3. Energeticky využívat pro vlastní potřebu (u větší čistírny). 4. Zpracovávat v samostatné bioplynové stanici. 5. Spalovat, pokud je v blízkosti spalovna a kal obsahuje škodliviny, které brání jeho materiálovému využití doposud spíše teoretická možnost. 6. U malých čistíren buď dlouhodobě ukládat na kalová pole nebo předat kal na větší čistírny, respektive ve smyslu zákona o odpadech oprávněné osobě, která má oprávnění s ním dále nakládat. 7. Ukládání kalu z ČOV na skládky je podle vyhlášky č. 383/2001 Sb., Podrobnosti o nakládání s odpady, zakázáno, pokud není skládka vybavena bioplynovou stanicí (v připravované samostatné vyhlášce oskládkování půjde o úplný zákaz ukládání tohoto typu odpadu na jakoukoli skládku). Závěr Problematiku nakládání s čistírenskými kaly je třeba hodnotit společně jako jednu ze složek biologicky rozložitelného odpadu a současně i jako vybraný druh odpadu, a to v souvislosti se všemi relevantními předpisy, v prvé řadě se zákonem o odpadech, ale i v souvislostech se zákonem o vodách a zákonem o vodovodech a kanalizacích, zákonem o hnojivech a dalšími zákony a předpisy vztahujícími se k půdě a ŽP. Kalové hospodářství čistíren, které je nejen koncovým stupněm technologické linky čištění odpadních vod, ale z pohledu zákona o odpadech většinou také zařízením pro nakládání s odpady, je třeba posuzovat a vnímat veřejností a to nejen odbornou, jak z hlediska provozního tak i organizačního, komplexně. Tato odpadová problematika se velice úzce dotýká provozovatelů a vlastníků ČOV a je potřeba zejména z jejich hlediska tomu věnovat zvýšenou pozornost. Doporučujeme proto neopomenout následně po zpracování a schválení Plánů odpadového hospodářství (dále POH) ČR a krajů promítnout vzájemné vazby do POH původců, které se v současné době zpracovávají. Je namístě ještě zmínit i potřebnou provázanost POH krajů a původců s probíhající přípravou a samotným zpracováváním krajských Plánů rozvoje vodovodů a kanalizací (PRVKUK). Literatura: 1. Draft Discussion Document for the ad hoc meeting on biowastes and sludges January 2004, Brussels Working Group on Organic Matter, Interim Report October ŠUMNÁ J, a kol.: Perspektivy při nakládání s kaly VÚVH Bratislava, příspěvek z 3. kalové konference s mezinárodní účastí Odpadové vody, Tatranské Zruby, říjen COM(2002) 179: Towards a thematic strategy for Soil Protection. 4. COM(2003) 301:Towards a thematic strategy on prevention and recycling of waste. 5. Working Dokument Sludge and Biowaste ( Annex I, Annex II). 6. Vliv disruptorů z článku B. McCanna, Water 21, duben Právní předpisy. Ing. Marie Michalová, VÚV T. G. Masaryka CeHO, Praha marie_michalova@vuv.cz

42 číslo 7 8/2005, strana 42/234 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací REAKTOROVÁ ČISTÍRNA ODPADNÍCH VOD ZALOŽENÁ NA FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÝCH PROCESECH Ing. Oldřich Šamal, EVH, s. r. o. Úvod Nepostradatelnou součástí systémů čištění nebo úpravy podzemních i povrchových vod jsou fyzikálně-chemické procesy. V posledních dvaceti letech jsou fyzikálně-chemické procesy základem čištění průmyslových odpadních vod, kde se významně uplatňují při čištění odpadních vod z potravinářství, zemědělské výroby, jatečních a masných výrob, zpracování ryb nebo z mlékáren. Významnou oblastí průmyslových výrob je strojírenství, kde jsou produkovány zejména odpadní vody znečištěné ropnými látkami, řeznými emulzemi, lázněmi z pokovování nebo z neutralizačních stanic. Nepostradatelné jsou tyto procesy rovněž při čištění odpadních vod z chemických, farmaceutických a petrochemických výrob. V současné době se fyzikálně-chemické čištění stává také významným procesem při dočišťování biologicky vyčištěných odpadních vod, zejména jako třetí stupeň čištění. Pro úpravu a čištění odpadních vod fyzikálně-chemickými procesy byla různými výrobci vyvinuta řada zařízení. Jedním z takových zařízení je i reaktorová čistírna s plovoucí filtrační náplní. Zařízení lze uplatnit v procesu čištění vod jako samostatný aparát nebo jako dílčí článek systému biologické čistírny odpadních vod, např. jako její terciární stupeň. 1. Základy fyzikálně-chemických procesů čištění vod Základními prvky fyzikálně-chemického procesu čištění vod jsou srážení, čiření a separace sedimentací nebo filtrací. Procesem srážení a následné separace sraženin se z vody odstraňují jemné suspenze a vysrážené koloidní částice. Proces spočívá v dávkování roztoků hydrolyzujících solí, např. železitých, hlinitých nebo železnatých, které reakcí s vodou poskytují příslušné hydroxidy a jsou základem následně se vytvářejících vloček, separovatelných sedimentací nebo flokulací ve vločkovém mraku a následnou filtrací. Nejznámější způsob filtrace vody po čiření je na pískových filtrech. Pískové filtry jsou obvykle samostatné aparáty, ve kterých protéká voda jemným zrnitým ložem, ve kterém jsou jemné vločky, případně koloidní částice, zachyceny a následně separovány při praní filtrů. Pískové filtry se vyznačují vysokým čistícím efektem, ale mají řadu nevýhod, např. velkou hmotnost, složitý systém praní filtru a značnou spotřebu prací vody. Méně známým způsobem je filtrace plovoucí filtrační vrstvou, která je vytvořena polystyrénovými kuličkami o velikosti cca 1 3 mm. Tento způsob filtrace je dnes využíván při čištění odpadních vod u řady zařízení vyráběných v České republice nebo i vzahraničí. Právě uvedeným procesům a hydraulickým pochodům je při návrhu aparátů věnována značná pozornost. Jejich význam značně stoupl s možností využívání organických flokulantů nebo srážedel, která významně podporují úspěšnost procesu a rozšiřují jeho možnosti. 2. Reaktorová čistírna Reaktorová čistírna pracuje na principu fyzikálně-chemického čištění vod procesem koagulace anorganickými či organickými koagulanty, flokulace, sedimentace a filtrace plovoucím ložem. Vprůběhu čistícího procesu si automatický systém zařízení upravuje hodnotu ph čištěné vody, přesně dávkuje chemikálie v nastavených hodnotách podle předem odzkoušených postupů, kontrolovaně provozuje filtraci jemných sraženin, zajišťuje řízený odběr sraženin ve formě kalu a automatickou regeneraci filtrační náplně bez vedlejší produkce prací vody. Filtrační vrstvu aparátu tvoří plovoucí náplň polystyrénových kuliček. Konstrukce zařízení je monobloková, čímž je dosaženo minimalizace zastavěné plochy. Celé zařízení má minimální nároky na spotřebu elektrické energie a jeho významnou předností je zcela automaticky řízený provoz, který vyžaduje obsluhu pouze pro doplňování chemikálií nebo odstranění případné poruchy, která je hlášena na centrální dispečink či přímo obsluhovateli. Význam zařízení roste se stále novými technologiemi užití řady koagulantů a flokulantů, které umožňují různé kombinace a tím i širokou škálu možností užití tohoto systému čištění nebo úpravy vod. Reaktorovou čistírnu lze úspěšně využít pro: úpravu podzemní a povrchové vody na vodu pitnou či užitkovou, terciární stupeň čištění biologicky vyčištěných vod, čištění průmyslových odpadních vod (tj. vod zaolejovaných, vod z povrchové úpravy kovů apod.). V současné době je reaktorová čistírna dlouhodobě zkoušena jako třetí stupeň čištění odpadních vod na komunální čistírně, kde je provozně ověřováno a vyhodnocováno odstraňování fosforu z biologicky vyčištěných odpadních vod za účelem spolehlivého dosažení hodnot kombinovaně stanovených limitů ukládaných zákonem od roku 2008, resp u větších čistíren. 3. Popis a funkce reaktorové čistírny Jednotlivé části a princip funkce zařízení znázorňuje obrázek 1. Odpadní voda je odebírána ze zásobní nádrže 1, která je vybavena čerpadlem 2 a systémem hladinových sond 3 ovládajících automatický provoz samostatně automaticky pracujícího zařízení. Voda z nádrže 1 je dopravována ponorným čerpadlem 2 přes flokulátor 4 do reaktoru. Na základě impulsu sondy 3 je spuštěno čerpadlo 2 vody z retenční nádrže a současně je uvedeno do funkce veškeré příslušenství aparátu včetně systému měření, řízení a prvků automatizace. Do flokulátoru 4 jsou z přípravných nádrží chemikálií dávkovacími čerpadly 5, 6, 7 a 8 dávkovány chemikálie, tj. koagulant, neutralizační činidlo, případně i pomocný flokulant. V případě potřeby lze dávkovat i dezinfekční prostředek. Voda s vločkami následně natéká do čiřícího prostoru B reaktoru, kde dochází ke shlukování vzniklých vloček do větších agregátů vytvářejících vločkový mrak, ze kterého pak těžké vločky ve formě kalu následně sedimentují. Kal sedimentující do kalového prostoru C reaktoru je automaticky na základě časového impulsu čerpadla 18 s elektroarmaturou 19 vypouštěn k dalšímu zpracování mimo zařízení. Kalový prostor reaktoru je vybaven shrabovákem kalu 10 s pohonem 11. Z čiřícího prostoru B reaktoru postupuje voda vločkovým mrakem a následně přes plovoucí filtrační vrstvu D tvořenou napěněnými polystyrénovými kuličkami. Ve filtrační vrstvě dochází k zachycení jemných vloček kalu uniklých z vločkového mraku a vyčištěná voda následně vstupuje do akumulačního prostoru E vyčištěné vody a postupně gravitačně přepadá do potrubí odtoku. Voda v akumulačním prostoru E slouží pro regeneraci filtrační vrstvy. K regeneraci se využívá vzduchová kapsa F vytvořená vestavbou u pláště reaktoru, do které se po vypuštění vzduchu akumuluje prací voda, následně opět dopravovaná k čištění připouštěním nového vzduchu. Indukční průtokoměr 9 je součástí systému měření, řízení a regulace. Pro celkové vypuštění reaktoru, pro potřeby revizí nebo údržby aparátu je osazena na výpusti ručně ovládaná armatura 22. Vyčištěnou vodu je možno v řadě případů využívat k recirkulaci v systému vodního hospodářství. Zvláště výhodné je opětovné použití při čištění odpadních vod z mytí dopravní techniky apod. V uvedených případech je aparátová linka doplněna o akumulační nádrž vyčištěné vody aodistribuci vody do provozu např. použitím AT stanice. 4. Provedení reaktorové čistírny a podmínky pro instalaci Zařízení je běžně vyráběno a dodáváno o velikostech s výkonem 1,0; 2,0; 3,0 a 5,0 l.s 1 čištěných odpadních vod. Základní typy jsou nejčastěji dodávány v provedení z nerezového materiálu tř. 17 a méně již z materiálu tř. 11. Nerezový materiál je zvolen podle druhu čištěné vody nebo používaných chemikálií. Jako příklad jsou uvedena technická data čistírny o výkonu 5 l.s 1 : rozměry reaktoru mm; H = mm doporučený manipulační prostor nad filtrem mm napětí napájecí sítě 400 V celkový instalovaný příkon 3,5 kw váha prázdného aparátu kg Pro instalaci zařízení je nutno zajistit prostory temperované proti zamrznutí. Při realizaci kompletní dodávky spolu sveškerým příslušenstvím je potřebná zastavěná plocha cca 8 x 5 m. Výška prostoru, do kterého je zařízení umísťováno, je limitována výškou zařízení reaktoru včetně obslužné kontrolní plošiny a činí minimálně 5 m. 5. Požadavky na obsluhu Zařízení se vyznačuje vysokým stupněm automatizace a nevyžaduje stálou obsluhu. Plně automatizován je proces regenerace (praní filtrační náplně) a odkalování odsedimentovaných kalů. Nespornou výho-

43 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 43/235 dou technologie je způsob regenerace filtrační vrstvy, kde odpadá vypouštění značného množství prací vody. Konstrukčním řešením bylo dosaženo stavu, kdy z procesu čištění jsou vypouštěny jen odsedimentované kaly. Proces nevyžaduje soustavnou kontrolu obsluhou. Provádí se jen pochůzková kontrola, při níž se kontroluje správnost dávek chemikálií a příprava chemikálií pro proces čištění. Řízení provozu je odvozeno od systému hladinových snímačů v jímce surové či vyčištěné vody. Po vyhodnocení stavu hladin se zařízení automaticky uvádí do provozu a odstavuje z provozu. Nízký instalovaný příkon elektrické energie cca 3,2 kw je další předností tohoto zařízení. Spotřeba pitné a užitkové vody pro provoz je dána přípravou chemikálií pro proces koagulace. Zaškolený pracovník provádí přípravu chemikálií pro provoz. V případě koagulantu a neutralizačního činidla se provádí výměna zásobního barelu nebo jeho doplňování. Obsluha provádí stažení odsazené vody a zabezpečuje odvoz zahuštěných tekutých kalů. Závěr Reaktorová čistírna odpadních vod nachází své uplatnění zejména při čištění průmyslových odpadních vod, např. při čištění zaolejovaných odpadních vod, při odstraňování kovů z odpadních vod nebo jako terciární stupeň čištění komunálních čistíren, kde je s výhodou používána mimo jiné na snižování koncentrace fosforu v případě požadavků na mimořádně nízkou koncentraci ve vypouštěných odpadních vodách. Zařízení má své uplatnění při úpravě povrchových vod, ve sklárnách, autoumývárnách, mycích linkách dopravních prostředků nebo těžké mechanizace, v petrochemických provozech, ve strojírenství nebo elektrotechnice. Z výše uvedeného jsou patrné i možnosti speciálního použití, kde lze využít kontinuálního procesu srážení, čiření, sedimentace a filtrace. Zařízení je výhodné svojí kompaktností a automatickým provozem s minimální produkcí vytvořeného kalu. Zařízení neprodukuje prací vodu, Obr. 1: Popis technologického procesu a funkce jednotlivých aparátů C E D B A F 25 4 Q 9 26 neboť voda pro praní filtru je ihned dopravována zpět k přečištění. Zařízení spolu se svým příslušenstvím tvoří kompletní čistírenskou jednotku v monoblokovém provedení, čímž je dosaženo minimalizace zastavěné plochy. Zařízení se vyznačuje vysokým stupněm automatizace, minimálními nároky na energii, obsluhu a provozní náklady. Ing. Oldřich Šamal EVH, s. r. o., Masná 5, Brno tel./fax: , samal@evh.cz HH max H max H min HH min

44 číslo 7 8/2005, strana 44/236 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací PŘEDNÁŠKA VÝMĚNA VODOVODNÍHO POTRUBÍ Z AZBESTOCEMENTOVÝCH TRUB Ing. Jiří Kubeš, Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a. s. Příspěvek ze semináře Rekonstrukce vodovodních sítí konaného v rámci mezinárodní vodohospodářské výstavy VODOVODY KANALIZACE 2005 v Praze. 1. Úvod Azbest, dříve tak hojně propagovaný a používaný, mizí z našeho okolí. Například již několik generací aut nepoužívá brzdová a spojková obložení z azbestu, neslyšíme o izolacích a ochranných azbestových kombinézách jezdců závodních aut, ze střech domů pomalu mizí eternitové krytiny. V zemi nám ale zůstávají stovky kilometrů azbestocementových trub, převážně pro vodovodní řady a sítě na rozvod pitné vody. Jaké představují skutečné riziko a jak s nimi dále nakládat, je tématem tohoto příspěvku. Hlavním důvodem odklonu od azbestu a azbestocementu, je značné zdravotní riziko dané jeho vysokou biologickou rezistencí, spojené s možností vdechování částic při manipulaci s tímto materiálem. Samotná doprava vody tímto potrubím zdravotní riziko nepřináší, ale potrubí je nutno opravovat, navrtávat pro vodovodní přípojky a musí se také nahrazovat, neboť nemá neomezenou životnost. Při všech těchto operacích zdravotní riziko pro pracovníky vzniká a proto jak vyspělé státy, tak i Česká republika, přikračují k programu obměny těchto potrubí, který je v ČR podporován zvláštním dotačním titulem. 2. Azbest, potrubí z AC trub Azbest, zvaný též osinek, je vláknitý minerál křemičitanového typu, ze skupiny amfibolu a serpentinu, který je žáruvzdorný, kyselinovzdorný, dobrých izolačních vlastností, nekoroduje a relativně snadno se zpracovává, resp. opracovává. Ve spojení vlákna azbestu s cementem, tzv. osinkocement, se začal používat pro výrobu desek, střešních krytin a také trub netlakových pro vnitřní kanalizaci a tlakových pro vodovodní řady. Trouby se vyráběly přibližně do roku 1975, tzv. mazovou metodou, zřídké směsi cementu a mletého azbestu, v poměru 7 : 1, v průměrech 80, 100, 125, 150, 200, 250, 300, 400, 500 a výjimečně i 600 mm, pro tlaky 10 a 12,5 atm. Výhody trub z AC: náhrada tehdy strategických kovů, snadno se opracovávaly, řezaly a navrtávaly, relativně hladké lepší součinitel drsnosti, než u trub litinových vyšší průtočnost při stejném profilu, nekorodují jako trouby kovové odpadají ochranné nátěry, méně náchylné na inkrustaci (zarůstání), jednoduché spojování ve srovnání s tehdejšími způsoby spojování. Jednoduché spojování bylo původně považováno za výhodu oproti kovovým troubám. Gibault spojky se skládaly ze sedlového prstence, na který doléhaly oboustranně těsnicí gumové kroužky, dotlačovány přírubami s konicky sešikmenou dolní stranou. Stažení přírub šrouby dotlačilo těsnicí kroužky na stěnu trouby a spoj byl utěsněn. Životnost spojek (zejména těsnících kroužků a koroze stahovacích šroubů) se v současné době ukazuje jako nejslabší prvek vodovodních řadů z AC a bývá nejčastější příčinou poruch. Nevýhody potrubí z AC: AC neměl tvarovky a armatury, takže bylo nutno při odbočení atd. přecházet na litinu, potrubí stěn bylo přitom silnější, než u trub litinových. Přechod na ocelové trouby u tlakové řady 12,5 a u menších profilů býval problematický, bylo nutno používat speciálních navrtávacích pasů a vrtáků, potrubí mívalo zesílené a upravené konce když bylo nutno troubu zkrátit, spoj byl méně kvalitní, tím, že je potrubí nekovové, obtížně se vytyčovaly trasy a vyhledávaly poruchy, trpí zejména spojky urezlé šrouby a životnost gumy těsnicích kroužků, AC je nabobtnalý materiál. Pokud se trouba obnaží a vyschne, rychle ztrácí pevnost. spojky Gibault se už nevyrábí a pokud se použije opravárenská objímka, tak obvykle hůře těsní, protože povrch roury mimo konce bývá nerovný, lze konstatovat, že je v současné době toto potrubí právě kvůli spojkám na hranici životnosti a je velmi obtížně opravitelné. Postupná výměna spojek ztrácí smysl. zdravotní riziko při práci s AC (vdechování částic). 3. Zdravotní rizika Jak praxe ukázala, nejhorší vlastností je značná biologická rezistence materiálu a tím i vysoké zdravotní riziko při práci s AC. Drobná vlákna jsou při manipulaci, řezání, nebo vrtání vdechována a zůstávají dlouhodobě na plicích. Organizmus je nevstřebá ani je neodplaví. Vzniká tzv. azbestóza (zaprášení plic mikroskopickými vlákny, poruchy dýchání a krevního oběhu) často končící nádorovým onemocněním. Vlákna zůstávají na plicních stěnách a obvykle jsou původcem uvedených, ale i dalších chorob. Azbest je prokázaný lidský karcinogen, expozice prachu z azbestu, resp. vdechnutí, tzv. respirabilních vláken představuje vysoké riziko ohrožení lidského zdraví. Pro samotnou dopravu vody potrubím z AC žádné riziko nehrozí není prokázáno, že by příjem azbestu pitnou vodou představoval pro člověka zdravotní riziko. Není pravděpodobné, že azbest, i kdyby se z potrubí uvolňoval, by mohl způsobit nějaké problémy v zažívacím traktu. V prováděcích předpisech k zákonu o ochraně veřejného zdraví, které stanovují limity pro kvalitu pitné vody vyhlášce MZdr č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody (platná od ) ani v předcházející vyhlášce MZdr č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu (platná od do ), nebyl obsah azbestových vláken v pitné vodě limitován. Zdravotní riziko představuje běžná provozní manipulace s troubami (řezání a navrtávání, zkracování trub, opracování konců, opravy), při které dochází k možnému vdechování azbestových vláken. Riziko je mimořádně vysoké. Pro práci s azbestocementem proto platí ustanovení uvedená v zákoníku práce 132 a 134c. Dále ustanovení zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění zákona č. 274/2003 Sb. a navazující vyhlášky MZdr č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví kategorie, limitní podmínky, expoziční testy a náležitosti hlášení pro práci s AC. Hodnocení rizika a minimální opatření na ochranu zdraví stanoví 21 nařízení vlády č. 178/2001 Sb. (ve znění NV č. 523/2002 Sb.). S ohledem na značné zdravotní riziko dosažení hranice životnosti, zejména u spojek a také z důvodů praktické neopravitelnosti, nutno programově nahradit vodovodní řady z AC za jiný trubní materiál. 4. AC jako odpad Náhradou AC potrubí, jeho řezáním a zkracováním, vzniká nebezpečný odpad ve smyslu zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. O manipulaci, dopravě a skládkování nebezpečného odpadu platí zásady, které přesahují možnosti tohoto příspěvku. Nejdůležitější zásada je nakládat s azbestovým odpadem tak, aby nebyla do ovzduší uvolňována azbestová vlákna. 5. Náhrady AC potrubí Kromě klasické výměny trubního vedení z AC, kdy se provede klasický výkop rýha a stávající vedení se nahradí za jiný trubní materiál (tvárnou litinu, plasty, případně jiný), lze použít i některou z bezvýkopových technologií. V úvahu připadají např. vystýlky a různé varianty metody relining, nebo rozrušení stávajícího potrubí a vtažení nového potrubí metodou burstlining. V obou případech zůstává AC potrubí v zemi, takže odpadá problém kam s ním při jeho likvidaci trub jako odpadem. Na druhé straně tím, že vlastně potrubí v zemi zůstává, zůstává v zemi částečně i riziko při případných opravách a dodatečné montáži, např. odboček či přípojek potrubí. Z bezvýkopových technologií je proto nadějná metoda hydros, při které je původní AC potrubí ze země vytahováno.

45 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 7 8/2005, strana 45/ Získání finanční podpory při výměně AC potrubí Na výměnu vodovodního azbestocementového potrubí za potrubí z materiálů, které lze použít v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb., mohou jejich vlastníci (obce, sdružení, svazky) získat finanční příspěvek dotaci ze státních prostředků. Ministerstvo zemědělství ČR uděluje tyto dotace v rámci programu Dotační program MZe ČR je určen pro vodovody a zásobování vodou (pro kanalizaci, odvod a čištění odpadních vod dotační program ). Program pro pitnou vodu má tři oblasti pomoci investorům: na výstavbu nových vodovodů, výstavbu a rekonstrukci ke zkvalitnění technologie úpravy vody, její akumulace a čerpání s cílem zlepšení jakosti, výměnu vodovodního AC potrubí, za potrubí z materiálů, které lze použít v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Na základě žádostí opatřených příslušnými doklady, mohou investoři získat: pro akce tzv. menší (do 0,5 mil. EUR) max. 65 % dotace s min. 35 % vlastních zdrojů, pro akce s náklady vyššími než 0,5 mil.eur je podpora (max. 80 %) složena z dotace max. 45 % a úvěru od Evropské Investiční Banky. Vlastní zdroje musí mít investor připraveny ve výši min. 20 % realizačních nákladů. První kola žádostí (o zařazení do Programu MZe ) se podávají do konce kalendářního roku. Žádost je sestavena na základě projektového podkladu, tj.: a) buď Investiční záměr pokud stavební úřad rozhodne o upuštění od vydání územního rozhodnutí (tzn. že se vodovod vymění v identické trase), b) nebo Projekt pro územní řízení pokud se bude územní rozhodnutí vydávat (projekt uvažuje s vedením po jiných pozemcích než je stávající trasa) včetně: pravomocného územního rozhodnutí, resp. upuštění, pozemkové situace, auditu o hospodaření obce, dluhové služby, tabulky příjmů a výdajů investora, stanoviska VH orgánu kraje. O přijetí žádosti je investor z MZe písemně informován. Žádosti jsou zaslány na příslušný VH orgán kraje, který stanoví pořadí žádostí dle naléhavosti a souladu s PRVKÚC. V dalších měsících v kladném případě vyzve MZe investora k podání: Druhého kola žádostí (o evidenci akce) Ta je doložena Pravomocným stavebním povolením, formuláři ISPROFIN RA 80, 81 se základními údaji a doloženými doklady, pokud v nich došlo ke změnám. MZe ČR rozhodne o zdrojích financování (SR nebo EIB). Třetí kolo žádostí (o registraci akce) Na základě výběrového řízení na dodavatele stavby a uzavřené SOD se vypracuje: finanční projekt doložený přehledem příjmů a výdajů (peněžním tokem, či rozvahou) investora, ukazatelem duhové služby všemi formuláři RA, mandátní smlouvou na TDI, stanoviskem autorizované osoby (TDI) k připravené akci. Po vydání Rozhodnutí MZe ČR (jsou zde stanoveny závazné parametry) a podepsání podmínek čerpání dotace může být stavba zahájena. (V optimálním případě trvá tento proces min. 8 9 měsíců.) Voda a lidová pranostika: Bouřky v září znamenají na jaře mnoho sněhu.