Filmové listy. Čt Kamil Fila a Brazil 06 Glosy. 02 Soutěž, Stane se 03 AČFK uvádí 04 Rozhovor: Philippe Grandrieux

Transkript

1 Čt Filmové listy 02 Soutěž, Stane se 03 AČFK uvádí 04 Rozhovor: Philippe Grandrieux 05 Kamil Fila a Brazil 06 Glosy Brazil režie: Terry Gilliam

2 BLÁZNI DO FILMU STANE SE PROTOŽE SE DNEŠNÍ ČÍSLO LISTŮ VĚNUJE AČFK, NEUŠKODÍ PODÍVAT SE NA ZOUBEK I JINÝM KLUBŮM. NEFILMOVÝM. OBOHACUJÍCÍM. Asociace mrtvých lidí Uttara Pradeshe vznikla v době, kdy šel do banky pro půjčku. Bylo mu sděleno, že je mrtvý. Existuje i úmrtní list. Stane se, jeho klub má zhruba 30 členů. Disney Club 33 je exkluzivní klub, který jako jediný v Disneylandu servíruje alkoholické nápoje. Členství stojí dolarů, ale evidentně se to vyplatí. V roce 2007 byste byli na čekacím listě 14 let. V malajsijském Klubu poslušných manželek vás naučí, jak být submisivní a mimo jiné také jak se zformovat v prvotřídní štětku, aby manžel nezahýbal. V Malajsii jsou totiž zakázané. Ejection Tie Club vznikl jako seskupení letců, kteří přežili katapultaci z letadla bezpečných katapultací, členů, 10 žen. Řád okultní ruky zformovali novináři. Obdiv si získávali šířením nonsensové věty Bylo to, jako kdyby okultní ruka měla do tisku. Editoři je neměli rádi, na rozdíl od editorky Filmových listů, která nás všechny velmi miluje. Den AČFK Kromě řady filmů v programu, které má v distribuci AČFK, se dnes bude konat i několik dalších, menších aktivit. A to dokonce sportovních! Od se bude hrát pétanque a o hodinu později pak fotbal. Jeden tým bude složen z členů štábu a druhý z hostů festivalu. A své místo tu bude mít i tým ženský. Roztleskávací třásně všichni povinně s sebou! Výroční cena AČFK pro Radovana Novotného / 20.30, kino Hvězda Zmrzlinová nadílka pokračuje. Dnes je na řadě osobnost z řad zástupců filmových klubů. Letos si měl cenu převzít Radovan Novotný, který dlouhodobě vedl kino a podporoval filmový klub v Novém Boru. Po těžké nemoci ale letos zemřel, a cenu tedy dostane in memoriam. K ceremoniálu dojde před projekcí filmu Rock n Roll. Filmová kritika v našich luzích a hájích / 13.30, Respekt stan Každý máme své oblíbence a své tak tohle fakt ne. Někdo filmové kritiky hltá po hektolitrech a někdo se jim obloukem vyhýbá. V panelové debatě s předními českými filmopsavci se tak bude řešit například otázka, komu jsou kritiky primárně určeny nebo jak funguje Sdružení českých filmových kritiků. Filmové triky včera a dnes I / 15.30, Klub kultury 2 Mélièsova raketa zabořená v oku měsíce je na poli filmového triku legendární. Technik, které formovaly kinematografii, je ale nespočet. Přednáška bude prostřednictvím obrazových ukázek ve stručnosti analyzovat proměnu filmových efektů od scénických triků z počátku 20. století až po současné magické hrátky se zeleným plátnem. Fika s dramaturgem / a 15.30, Cafe 21 Dnes nás v Cafe 21 na Masarykově náměstí čeká hned trojice dramaturgů, s nimiž si budete moci dát kafe a zákusek. Od na vás bude čekat Jan Jendřejek (Podob(izn)y českého hororu, Studentské filmy) a Gabriela Knýblová (Hot TV, Studentské filmy), od poté Jiří Flígl (Sci-fi a Velikáni suterénu). 02 SOUTĚŽ U plyšáků ještě chvíli zůstaneme, jejich význam ale posuneme. Dnes nás zajímá snímek Tom of Finland (2017) a otázky jsou hned dvě: Jak se Tom jmenoval vlastním jménem? A kreslil někdy také ženy? Pokud ano, jak vypadají a co dělají? POHODOVKA A DUMAVKA RADANY RIASTAR KORENÉ Své odpovědi posílejte na filmovelisty@lfs.cz, nejrychlejší z vás bude odměněn/a balíčkem s dárky od Filmovky a audioknihou od společnosti OneHotBook. Pohodovka Rock n Roll Nejnovější filmová komedie z distribuční stáje AČFK, kterou můžete v předpremiéře vidět právě dnes. Guillaume Canet a Marion Cotillardová si ze sebe dělají úžasnou legraci, když hrají sami sebe, a to mě moc baví. Canet řeší krizi středního věku a jeho ego dostává poctivě na frak, což je záležitost univerzální nejen pro všechny muže :-). To, jak z téhle mizerie ven, uvidíte dnes v kině Hvězda nebo od listopadu v kinech a dobrých filmových klubech. Dumavka Brazil Jeden z mých top filmů od Terryho Gilliama. Je to vizuální orgie v úžasné utopické alegorii totalitní společnosti na motivy Orwellovy knihy 1984, natočená způsobem, jakým to umí jen Gilliam, a rozhodně na ni nezapomenete :-). A vy, co se na projekci nedostanete, nesmutněte, Brazil (1985) od září zahájí svou pouť po všech kvalitních filmových klubech a artkinech v rámci Projektu 100, který je letos celý věnovaný žánru sci-fi. Radana Riastar Korená je ředitelka Letní filmové školy. STAHUJTE OFICIÁLNÍ MOBILNÍ APLIKACI LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA 2017 ANDROID ios + celý program v telefonu, detailní anotace, sestavení vlastního programu, interaktivní i offline mapa festivalových míst a kapacity sálů na LFŠ mobilně Hodnoťte pomocí aplikace film a doprovodný program a dejte tak dramaturgům zpětnou vazbu. taguj #lfs2017 Letní filmová škola Uherské Hradiště Oficiální hashtag: #lfs2017, ke stažení můžete využít bezplatné wi-fi v kině Hvězda. lfs.cz NA LFŠ MOBILNĚ

3 PROGRAM Alice Krajčírová AČFK uvádí: Distribuce Projekt 100 Zmrzlinový pohár AČFK 03 Jazykolamná zkratka filmově vzdělávací Asociace českých filmových klubů má své oblíbence a nebojí se je ukázat. AČFK na Filmovce představuje nejen nový experiment LFŠ uvádí (ten jsme vám popsali v minulém čísle), ale také vlastní distribuční novinky a populární Projekt 100. AČFK se snaží být v obou případech co nejpestřejší. K tomu odkazuje už samotný vizuál v podobě zmrzliny, jejíž příchuť si každý může vybrat. Volba letos padla na často žánrově křížené sci-fi, vyráběné zmrzlináři z blíže či méně vzdálených krajů. Od exotických příchutí, jako je banánová a dinosauří, přes kyselou citronovou až po ty hutnější klasiky typu legendární vanilkové. Ať už to znamená cokoliv, můžete začít hledat tu svoji příchuť mezi vesmírnými kříženci poletujícími na plátnech Filmovky. Organizovaný průvodce zmrzlinovou historií představujeme od nestarší k nejmladší filmové chuti. Cesta do pravěku (režie: Karel Zeman, 1955) Projekt 100 servíruje oblíbenou dinosauří jistotu v podobě Zemanovy Cesty do pravěku (1955). Film je to tak slavný, že z něj byl v šoku i Steven Spielberg po jeho zhlédnutí se navíc rozhodl natočit Jurský park (1993). Požitek z pravěké chuti vás přenese do světů snad kdysi existujících, avšak časem zkreslených. Náboženští stoupenci by na rozdíl od vědecky korektních komunistů s danou vývojovou linkou Země asi nesouhlasili. Nám v současnosti nezbývá než čtyřem klukům (a Spielbergovi) věřit, že se to tak fakt stalo. Touží po tom třeba i obyvatelé 72 zemí světa, kam byl film prodán. Schaffnerův banánový sci-fi základ Planeta opic (1968) poukazuje na prapůvodní úvahu, zda existuje ve vesmíru stvoření chytřejší než egocentrický vládce světa, člověk. První opičí biják ukazuje opy v dosud nejvztyčenější lidské podobě, upocené špinavé lidi naopak jako divochy pobíhající divočinou, to vše v šíleném boji o přežití na planetě, kterou zrovna nemají pod kontrolou. Pád lidské nadvlády, s níž už dnes automaticky počítáme, má na šedesátá léta podobu poměrně megalomanského bijáku. Ten je v kině tak strhující, že si budete říkat, zda film nedehonestujete sledováním na jakékoliv menší obrazovce. Citrusový sorbet Brazil, namíchaný Terrym Gilliamem, máte šanci ochutnat ve stejnojmenném filmu z roku Dystopický snímek zavádí diváky do fiktivní pesimistické země budoucnosti, která podléhá teroristickým útokům. Vše navíc doprovází úvodní brazilská píseň Brazil, jež v různých variacích prolíná celým filmem až k psychedelickému konci. Pocta Georgi Orwellovi je návratem k denním nočním můrám, jež se stávají skutečností, a jak svou formou, tak svým obsahem dokáže zamávat s důvěrou ve fungování světa. Nechá nás na pochybách, komu vůbec ještě můžeme věřit. Podivuhodná cesta (1902) jako jediná přeskočila hranici tisíciletí, proto má vanilkovou příchuť barvy měsíce. Celé to ovšem bylo trochu komplikovanější Méliès totiž své přelomové dílo o pár let později v hněvu spálil. Thomas Alva Edison (ano, TEN Edison) totiž tajně udělal několik kopií a sám na nich vydělával. Trvalo skoro sto let, než se v jedné francouzské stodole našla zapomenutá kopie, film mohl být restaurován a v roce 2003 uveden barevně. Dost ale bylo restaurování klasik, je čas podívat se na novinky. Distribuční výběr filmových klubů totiž nabízí snímky z loňska a letoška, čímž tak otevírá část letní degustace historicky novějším příchutím. Beatrice ze snímku Šíleně šťastná (2016) od Paola Virzìho je šťastná možná částečně i proto, že je skutečně šílená. Podobně jako složení zmrzliny tutti frutti, které dobře poslouží jako občerstvení v horkých letních dnech, kdy se chcete zavděčit a zchladit větší skupinu lidí. Svižné tempo filmu doplňuje decentnější pacientka léčebny Donatella, která se s Beatricí velmi rychle sblíží. O jejich následném útěku se ovšem nedá úplně říct, že by byl útěkem do divočiny, ale spíš útěkem divočiny. Smrští chutí, jež by se dala přirovnat ke křiklavé šmoulí, je velkolepý Tom of Finland (2017). Příchuť s neznámým původem je pro mnohé neuchopitelná, stejně jako dílo stejnojmenného finského umělce, které bylo v době války považováno za více než kontroverzní. Francouzský Rock n Roll (2017) má zase trendy příchuť hořkosladkého kokosového popela a vychází od skutečného hvězdného hereckého manželského páru: Guillauma Caneta a Marion Cotillardové. Canet se tentokrát poprvé podílel i na scénáři a film o svých nejtajnějších obavách s nadhledem režíroval. Nejedná se však o snímek čistě biografický. Převádí reálnou situaci do hudební komedie o absurditě hereckého soužití a dotčeném egu jednoho světoznámého idolu, který to má možná už za sebou. Na rozdíl od zmrzliny černé barvy, která tohle léto zažívá svůj boom. Tak co, vybrali jste si svoji příchuť? S vědomím toho, že o víkendu má být až 40 stupňů, byste měli svůj pohár pořádně naplnit. Nebojte se kombinací tradice a novinek, ovoce a smetany. A taky nezapomeňte na sušenku.

4 ROZHOVOR Mojmír Sedláček Philippe Grandrieux: Film je umění, ne pouhé médium Na Filmovce můžete každý den od úterka až do konce vidět jeden snímek od kontroverzního francouzského režiséra Philippa Grandrieuxe. Vrcholem retrospektivy prošedivělého elegána bude sobotní Lekce filmu a projekce nového milostného dramatu Noci navzdory. Býváte řazen k proudu New French Extremity, váš snímek Temnota dokonce patří k jeho typickým zástupcům. Cítíte se být součástí tohoto proudu? Upřímně řečeno, vůbec ne. Je to jen způsob, jak řadit filmaře do skupin, možnost rychlého zobecnění, protože ve všech těch filmech je násilí a sexualita. Když se na ně ale podíváte detailněji, ve výsledku nic moc společného nemají a jsou úplně rozdílné. Pokud bychom na takové škatulkování přistoupili, mohli bychom sem řadit pomalu i Bergmana, Buñuela či Peckinpaha! 04 Dovolím si ale ještě jedno zobecnění název snímku Temnota pro mě charakterizuje hlavní téma celé vaší tvorby a tím jsou temné stránky lidského nitra. Souhlasíte? V tomhle případě to špatné zobecnění není. Slovo temnota jednak evokuje určitý vztah ke světlu i temnotě lidské duše a jednak se jedná o příkaz, neboť sombre (originální název snímku pozn. red.) znamená ve francouzštině i usni. Jako kdybyste na někoho ukazovali a říkali mu, co má dělat. K natočení Nového života vás inspirovala skutečná situace. Odkud obecně berete nápady? Přichází zvnějšku, nebo spíše odráží vaše vnitřní pochody? To se liší. K Novému životu mě skutečně inspiroval voják v baru v Sofii, který chtěl zachránit jednu prostitutku. Připomnělo mi to příběh Orfea a Eurydiky. Jindy to může být něco snovějšího, podvědomějšího a výsledek je směsí reality a něčeho tajemného. Třeba k filmu Jezero mě inspiroval román Ptáci od norského spisovatele Tarjeie Vesaase, vše je ale ve výsledku filtrováno naším podvědomím. Filmy prostě přicházejí ze života. Dokázal byste každý ze svých tří starších filmů (Temnota, Nový život, Jezero) jednoduše charakterizovat? O čem pro vás jsou? Nedávno jsem o tom přemýšlel a chtěl bych dát všechny tři snímky do jedné věty: jezero uspává nový život. A ještě bych za to doplnil i název nejnovějšího filmu Noci navzdory. Dohromady to tedy dává tuhle větu, i díky tomu jsou všechny filmy z jednoho světa. A ještě jednu linku mají společnou lásku. Ta požírá všechny postavy (nejvíce v Jezeře), jelikož nemůže být naplněna. Tento motiv je v každém z těch snímků. Ve filmu Jezero hrála hlavní roli česká herečka Natálie Řehořová. Jak se vám s ní spolupracovalo? Skvěle. Je to výborná herečka a úžasná osobnost. V tomtéž filmu hrála roli matky i další Češka, Simona Hülsemannová. Ta je velmi specifická, velmi napojená na sebe samu. To mě u herců zajímá nejvíc jakými jsou lidmi, zda je budu moci natočit takové, jací jsou; jestli nebudou podvádět. Navzdory svému mládí se Natálie do role ponořila beze strachu a s plnou důvěrou. Jací současní filmaři jsou pro vás nejzajímavější? Ať už tím, že mají podobný styl, nebo tím, že vás naopak odlišným přístupem provokují? Jedním z nejsilnějších tvůrců je pro mě David Lynch. Je očividné, že se hodně soustředí na zvuk, na plasticitu jazyka. Oproti mně však používá jiné způsoby vyprávění. Také mám rád Gaspara Noého, který také svým stylem útočí na film jako takový. Mám rád filmaře, již riskují. Film je umění, ne pouze médium. Cením si i těch, kteří jsou na okraji zájmu, mají těžší podmínky k natáčení než kupříkladu Francouzi, a přesto dokáží originálně pracovat s filmovým materiálem. To platí třeba pro filmaře mexické (Carlos Reygadas, Michel Lipkes) foto: Helena Fikerová či japonské (Masao Adači). Samozřejmě musím zmínit i Jeana-Luca Godarda, což je neuvěřitelně vynalézavý umělec. Váš unikátní styl kamery vede k tomu, že často víc vidět není, než je. Přijde vám, že občas je nejzajímavější či nejprovokativnější to, co na první pohled nelze pozorovat? Snažím se vytvářet filmy, do kterých si divák může promítat sám sebe, a to právě proto, že nevidí a neslyší vše. Nachází se v neustálé nejistotě, co se děje, vyprávění je často přerušováno. Nevíme, jaké jsou přesně vztahy mezi postavami. Někteří diváci to špatně snáší, jiní se s tím ale poperou. Na všech mi ale záleží. Vzpomínám si, že jsme promítali film Temnota a jedna paní se zvedla a odešla. Řekla mi, že je to hrůza, že tam je tolik krve. Přitom ve filmu není ani kapka ona ji tam však viděla. Do filmu si promítáme sami sebe; to, co je v nás a čeho se bojíme. V sobotu večer uvedete svůj nejnovější film Noci navzdory. Co by o něm měli diváci vědět? Chci říct divákům, aby s tím filmem nebojovali. Je to podobné, jako kdyby se nacházeli v moři během přílivu. Jak postupuje hladina vody, tak se jí musíte nechat unášet, podvolit se proudu. Když s ním budete bojovat, utopíte se.

5 JEŠTĚ VĚTŠÍ KRITIK Kamil Fila FILMOSFÉRA 05 Jak Brazil totalitě políček vrazil Existují umělecké filmy jednoduché, přímočaré, očištěné od všeho nepodstatného. Někdy je očištění tak velké, až přechází do abstrakce a něčeho mysteriózního, takže se zdá, že se více zatajuje, než odhaluje. A pak jsou tu naopak filmy přebujelé, opulentní, flamboyantní a zkrátka nějak barokní. Baroko nebylo v dějinách jen jedno, vrací se, vždy když se kultura přesytí množstvím podnětů, když si umělci neumějí říct dost a nekladou si žádná zásadní omezení, která by mohla nakonec podněcovat jejich kreativitu. Sci-fi tragikomedie Brazil z roku 1985 je právě takový příklad. Její režisér Terry Gilliam se neuměl nikdy držet na uzdě. Možná za to může jeho animátorské zázemí. Co se nedá udělat v normálním, hraném filmu, jde vždy alespoň nakreslit a rozhýbat. Bývalý člen komediální skupiny Monty Pythonův létající cirkus pomáhal v televizních skečích naanimovat to, nač nebyly peníze, a umožňoval dělat pointy a předěly, které se nedaly zahrát. I v celovečerním snímku Monty Python a Svatý Grál (1975) či alenkovské variaci Žvahlav (1977) se režijně potýkal s nízkým rozpočtem, podstatně rozmáchlejší byl už Monty Pythonův smysl života (1983) a fantasy Zloději času (1981). Teprve s Brazilem ale konečně disponoval takovými prostředky, že si mohl dovolit téměř cokoli. Paradoxní však zůstávají dvě věci. Zaprvé příběh hodně bezvýznamného podúředníka Sama Lowryho v neurčené blízké budoucnosti stojí na tom, že tento antihrdina chce uniknout z omezujícího, šedivě potemnělého zbyrokratizovaného prostředí. V jeho snech se žánr dystopické sci-fi mění v rytířskou fantasy, v níž může ve stříbrné zbroji volně létat prostorem. Ale i ve snech Sam naráží na omezení, nikdy nemůže vzlétnout tak vysoko, jak by chtěl, nikdy se prostředí nepromění v nic jiného, než co už zná. I jeho sen vypovídá jen o touze překonávat překážky, ale prakticky nikdy nenastane osvobozující únik do lepší reality. I imaginace tu je hrubě omezená a spíše než o sen o lepším životě se jedná o zesílenou noční můru. Teprve ve snu Sam vidí, jak obrovské překážky před ním stojí, teprve sen je průnikem do podstaty reality, v níž je nucen žít, teprve sen mu připomene, že není úniku a že i jeho vlastní hlava a nejhlubší podvědomí vlastně konstruují vězení duše. A stejně tak můžeme číst i celý kontext vzniku snímku a jeho postavení v rámci hollywoodského průmyslu. Gilliam sice dostal peníze, mohl si natočit, co chtěl, ale film měl značné problémy se schválením do distribuce. Producent po něm chtěl optimistický závěr (klidně i falešně optimistický, ale rozhodně ne otevřeně pesimistický), odmítal snímek pustit do kin a donutil Gilliama sestříhat stopáž o 20 minut. Brazil se přitom v původní verzi stal miláčkem amerických kritiků, kteří ho ve výroční anketě označili za film roku. Přesto šel do distribuce ve zmrzačené formě a těžce propadl. Nedočkal se ani osudu Blade Runnera, který původně v kinech nebyl moc úspěšný, ale laserdisky, videokazety, opakované premiéry a DVD edice z něj udělaly kult a výdělečné dílo. Brazil zůstává tím největším zapomenutým geniálním sci-fi, jež má v oblibě jen velmi omezená skupinka lidí. Sám Gilliam tak poznal, že jeho filmařský sen naráží na předem dané systémové omezení, že i jeho film je pouhým pokusem o únik z vazeb komerční kinematografie. Gilliam chce být slavný, chce větší publikum, chce mu přinášet výjimečnou podívanou, ale je omezen požadavky, jež nedokáže splnit. Rozletí se a následuje Ikarův pád. Brazil bývá často přirovnáván ke Kafkovi a Orwellově dílu 1984, ostatně měl být i jeho poctou. Jenomže vize totality neodpovídá Velkému bratrovi spíše sovětského typu, ale jenom vyhraněnější verzi třídně rozdělené britské společnosti za druhé světové války. Dnes v něm můžeme spatřovat doklad, že stalinská byrokracie a divoký kapitalismus můžou jít ruku v ruce. Už v tom žijeme. Díky Terry, žes to předvídal před 30 lety. Brazil (režie: Terry Gilliam, 1985) Jak si zapařit Terrence Malicka Málokdo už dnes snad pochybuje o tom, že počítačové hry jsou umění. Přesto je pořád patrné, že pravověrní filmofilové cítí k herní naraci despekt. Panelová diskuze s názvem Příběhovost ve videohrách s předními tvůrci zajímavých českých videoher totiž ukázala, jak moc se povýšení kritici mýlí. Řeč byla především o (ne)důležitosti příběhu každý z tvůrců k němu totiž přistupuje jinak. Oceňovaná hra Dark Train sice obsahuje základní příběh, klasickou narativnost ale obchází neobsahuje totiž žádný text ani lidi. Bez textu vznikne mnohem svobodnější interpretace, vysvětlil její tvůrce Vojtěch Vaněk s tím, že do poslední chvíle mohl být Dark Train animovaný film. Naprosto se pak vzdal příběhu Vladimír Kudělka, autor hry Rememoried. Mým oblíbeným režisérem je Terrence Malick a stejně jako on jsem se vzdal textu. Je to hra abstraktní, čistě surreálná, vysvětloval. Zcela opačný, filmově narativní přístup zase představili Eva Marková a Petr Filipovič, autoři připravované hry Phonopolis. Chceme příběh sdělit bezešvě, srozumitelně, od začátku do konce, popisoval Filipovič. Dělat hru je mnohem svobodnější proces, doplnila Marková. V ní totiž můžete být mnohem autorštější. O tom snad už nikdo nepochybuje. Tereza Krobová

6 GLOSY Já, žena II Kino Mír / První záběr na nahé sprchující se ženy budí dojem, že o tělo a ženskou sexualitu tu půjde až v první řadě. Z exploatačních kořenů však vyrůstá snímek s genderově podvratnou tematikou, kterou byste od kameramana pornofilmů opravdu nečekali. Voyeurská kamera, o niž se Mac Ahlberg sám postaral, i další témata skrytá v mezilidských vztazích. Svým spojením války a zalíbení mužů v mužích může připomínat novější film z Filmovky Tom of Finland. Máte nakoukáno? Alice Krajčírová nabízí nezvyklé úhly pohledu a často se zaměřuje na drobné detaily. Tentýž přístup sledujeme i v samotném příběhu, jenž na ústředním manželském páru ukazuje řadu genderových stereotypů. Šovinistický manžel skrývá svá tajemství a nedostatky za maskou seriózního obchodníka se starožitnostmi, zatímco hlavní hrdinka se pokouší navzdory nepřejícímu prostředí emancipovat a najít svou skutečnou ženskost. I navzdory vpravdě šokujícímu konci byl druhý díl snímku Já, žena (1968) ve své době pohříchu nedoceněn, teď ale máme možnost to napravit. Mojmír Sedláček Návrat na Brideshead Sportovní hala / Čtěte vypravěčským přednesem Jeremyho Ironse à la Rydera: Ve třiceti devíti letech jsem začal být starý. Tak začíná původní britský seriál podle předlohy Evelyna Waugha. Tady na Filmovce se promítá jen pilot, i ten vás ale uvrhne do polohy metafyzické nostalgie míjené válečnými vozy. Konverzační drama reflektuje život zrajícího člověka, který se během striktní a šílené služby v regimentu vrací ke svým zásadním vzpomínkám hlavně díky geniu loci jednoho sídla. Pokud jste byli na anglickém venkově, máte svou představu. Ústřední přátelství z minulosti stojí nejen na hranici homosexuality, ale odhaluje Galaxy Quest Slovácké divadlo / Kraviny, nesmysly, klišé! Kolikrát jste se u (sci-fi) filmů rozčilovali nad vědeckými nesmysly (proč by měli v lodi tyhle písty?!), prázdnými frázemi ( U Grabtharova kladiva, já tě pomstím! ) a stupidními zápletkami (proč tam, proboha, letí?!)? A teď si představte, že Galaxy Quest vám tohle všechno naservíruje. Skupina zoufalců, kteří hráli jen v jednom slavném sci-fi seriálu až nápadně připomínajícím Star Trek, se ocitne ve skutečném vesmíru se skutečnými mimozemšťany, již si o nich myslí, že jsou skuteční hrdinové. Herci se střídavě hroutí a střídavě snaží hrát svou roli, protože to je to jediné, co umí. Možná se vám to zdá jako typická americká parodie bez přidané hodnoty, věřte ale, že tentokrát nejde o film prošpikovaný fekálním humorem a Robem Schneiderem, ale o hlubokou poctu sci-fi s přívlastkem potměšilosti. Čím lépe sci-fi znáte, tím víc se budete bavit. Navíc s kutilem Timem a anticameem Sigourney Weaverové! Tereza Krobová Rock n Roll Kino Hvězda / Guillaume Canet. Všude. Režie: Guillaume Canet. Scénář: Guillaume Canet. A hlavní roli, Guillauma Caneta, hraje taky Guillaume Canet. Rock n Roll se tak dá považovat za opravdu autorský snímek se vším, co to slovo obnáší. Canet navíc není jediný, kdo ve filmu hraje sám sebe stejně tak to má dalších dvanáct herců, režisérů a zpěváků. Na ty, kdo se vyznají v současné francouzské kultuře, může Rock n Roll působit jako hraný dokument o filmovém zákulisí, a jak jinak, o Guillaumu Canetovi (to je ten, co dělal na tomhle filmu skoro všechno, jestli jste to jméno už zapomněli). Každopádně jde o kvalitní francouzskou komedii o tom, jak herec a režisér hledá svou rokenrolovou stránku. A hlavně tak nějak sám sebe. Taková ta krize středního věku. Matyáš Valenta Vlak stínů Reduta / Existují filmy, u kterých vám po prvních deseti minutách začne cukat v oku, po dalších deseti minutách ve vás něco neidentifikovatelného začne volat o pomoc, abyste zhruba ve třetině snímku spadli s polámanými končetinami na podlahu a zcela vyčerpáni vypnuli své existenční funkce. Takové snímky často zůstanou v hlavě pořádně dlouho a kupodivu je to skvělé po regeneraci životních funkcí totiž překvapivě přichází katarze. A takový je i Vlak stínů (1997) od Josého Luise Guerína fiktivní (ale možná opravdová) historie muže, jenž se snaží zachytit na svou kameru světlo. Nechápete? Nevadí. Stačí si v oparu nevědomí užívat groteskních tancujících kravat, přetrhaných pásků celuloidu nebo závodů stínových vlaků a světla v rohu vysídlené vily a svět se po chvíli vrátí do normálu, ve kterém nikdy nebyl. Ondřej Moravec 06

7 Máš rád staré severské příběhy plné vražd a zrady? Chtěl bys je zažít na vlastní kůži? Pak vítej v Disneylandu! DOPITO Ondřej Moravec Filmospáči Herečka Tilda Swintonová má supr tátu. Před nějakým časem se svěřila, že ho vzala na čtyři premiéry filmů, ve kterých vystupovala. Tři představení z toho papínek prochrupal. Ne že by to byla taková rarita, nicméně Mr. Swinton (ať už se tak jmenuje, či ne) se hájil tím, že pokud na filmu usnete, vzdáváte mu tím ve skutečnosti velkou poctu. Navození tak intimního stavu, který vede ke spánku, přece nemůže být bráno jako filmové selhání, ale právě naopak. Filmový nadšenec William Brown se rozhodl, že se na tenhle fenomén filmového spaní podívá zblízka. Několik týdnů se pozoroval a zjistil, že u filmů usíná pravidelně v intervalu mezi druhou a dvacátou minutou. Pokud tedy usíná. Také zjistil, že čím stupidnější film je, tím méně často k ponoření do REM fází dochází. A to přece není náhoda! 07 Je to už pár let, co jsem na Filmovce zažil naprosto unikátní filmový spánek. Byl jsem na projekci Godardova snímku Král Lear (1987). Jak je u francouzského buřiče zvykem, žádná shakespearovská klasika se nekonala. Během filmu jsem zhruba třikrát až třicetkrát usnul. Vůbec jsem ale neměl pocit, že bych spal. V průběhu se mi totiž zdálo několik roztrhaných snů, které s filmem dokonale korespondovaly. Nemohu tedy sice říct, že jsem viděl Godardův snímek přesně tak, jak si asi autor přál, ale díky mým propadům do snění se mi v hlavě vytvořil obrázek, jenž byl naprosto jedinečný a neopakovatelný. Dokonce jsem si říkal, že by na mě Godard byl pyšný. Takže milá Tildo, nebuď labuť. Spaní na filmech totiž skutečně může být ten nejintelektuálnější proces ever. FIPRESCI VELK Á CENA POROTY Filmové listy pro vás připravili: Ondřej Moravec (šéfredaktor), Tereza Krobová (zástupkyně šéfredaktora), Kamil Fila, Alice Krajčírová, Mojmír Sedláček, Matyáš Valenta (redaktoři), Veronika Pleskotová (korektorka), Markéta Steinert (grafika), Gabriela Knýblová (sazba), Jan Fousek (kresba komiksu), Agentura NP (tisk). Pořadatel Finanční podpora Oficiální cider Hlavní mediální partneři Regionální mediální partneři Spolupráce Oficiální dodavatel vína Partner techniky Hlavní partneři Partner komunikace Mediální partneři Oficiální přepravce Partner Oficiální dopravce

8 čas time místo place název title sekce section Kino Hvězda Poslední věta H Jana Jedličková 126 Dánsko, Norsko, Švédsko Molotov Alva a jeho hledání Slovácké divadlo Stvořitele: Ep. 6 S Bohdan Heblík 7 USA Slovácké divadlo Wing Commander S Bohdan Heblík 100 USA, Luc Klub kultury 1 Špína V Jaroslav Sedláček 87 Slov., ČR Reduta Pohoda H Jiří Žák 52 Slovensko Sportovní hala Temná Hvězda I Jiří Flígl 83 USA Dětský stan Výtvarný workshop DP Klub kultury 2 Metodika ve filmové výchově OP host: David Čeněk Literární stan Staň se dabérem! DP Dětský stan Divadelní herectví workshop pro děti DP Reduta Hrabě Monte Christo Z Blažena Urgošíková 185 Francie Kino Hvězda Cesta do pravěku A Jana Jedličková 81 Československo Respekt stan Hithit host: Jana DP Ecksteinová Slovácké divadlo Kolekce oscarových krátkých filmů Z Petr Horák 128 USA Kino Mír Skleněná křídla F Jana Jedličková 105 Švédsko Klub kultury 1 Čára Slovensko, V host: Peter Bebjak 108 Ukrajina Sportovní hala Muž z Mallorky F Aleš Říman 106 Švédsko, Dánsko Klub kultury 2 Historie švédského filmu IV: Postsocialismus, postkinematografie (kolem 1980 dodnes) OP host: Jan Holmberg Respekt stan Filmová kritika v našich luzích a hájích OP lektor/host lecturer/ guest hosté: Kamil Fila, Jindřiška Bláhová, Iva Přivřelová, Pavel Sladký, Iva Hejlíčková délka lenght země country rok year English friendly str. brožury page Dětský stan Divadlo Koráb Brno: Kašpárek a drak DP Kino Hvězda Gösta Berling I (hudba: Robert Israel) F Věroslav Hába, Zdeněk Blaha 93 Švédsko Slovácké divadlo Brazil A Aleš Říman 140 Velká Británie Sportovní hala Cesta do Indie I Michael Málek 157 VB, USA Dětský stan CinEd: Začátek školního roku (Jacques Rozier) DP Kino Mír Anita švédská nymfička F Jiří Flígl 95 Švédsko Klub kultury 1 Molotov Alva a jeho hledání Stvořitele: Ep. 7 S Ondřej Moravec 7 USA Klub kultury 1 Tron S Ondřej Moravec 96 USA Reduta Vzpomínka host: José Luis H Guerín 5 Španělsko Reduta Vlak stínů H host: José Luis Guerín 78 Španělsko Klub kultury 2 Filmové triky včera a dnes I OP host: Boris Masník Respekt stan Slamdance DP host: Ema Šolarová Dětský stan Filmová pohádka Sněžný drak DP 90 Česká republika Kino Hvězda Stalker I Kamila Dolotina 162 SSSR Kino Mír Já, žena II F Jiří Flígl 83 Švédsko, Dánsko Reduta V Sylviině městě H host: José Luis Guerín 82 Španělsko, Francie Respekt stan Fenomén: švédská krimi OP hosté: Karolína Stehlíková, Azita Haidarová, Jitka Jindřišková, Jiří Walker Procházka, Klára Smolíková Slovácké divadlo Světlé noci A Jan Jílek 86 Německo, Norsko Klub kultury 1 Zloději zelených koní V hosté: Jiří Hájíček, Marek Adamczyk 86 Česká republika Literární stan Jan Těsnohlídek DP Sportovní hala Návrat na Brideshead I Iva Hejlíčková 105 Velká Británie Divadelní stan Cink Cink: Cirk Dukto DP Kino Hvězda Rock n Roll A Jan Jílek 123 Francie Slovácké divadlo Moje štěstí H host: Sergej Loznica 127 Německo, Ukrajina, Nizozemsko host: Marta Klub kultury 1 8 hlav šílenství V Nováková 100 Česká republika, Slovensko Klub Mír Dizzcock + DJ Alyaz DP Reduta Nový život H host: Philippe Grandrieux 102 Francie Letní kino Smetanovy sady Šílení L 118 Česká republika, Slovensko Sportovní hala Švédsko, Dánsko, Metropie H host: Tarik Saleh 86 Norsko Divadelní stan Tom of Finland party DP innogy letní kino Masarykovo nám. Špunti na vodě L 83 Česká republika Kino Hvězda Dětské hřiště V Petr Vlček 79 Polsko Slovácké divadlo Galaxy Quest I Jiří Flígl, Aleš Říman 102 USA Klub kultury 1 Švédsko, Finsko, Il Capitano H Jiří Žák 110 Německo Klub Mír Asfalt Night: Dj Przema DP Reduta Bezva lidi F Jana Jedličková 96 Švédsko Sportovní hala Uvnitř S Jan Jílek 82 Francie přístupno od Čt H Host F Fokus: Švédsko I Inventura S Spektrum V Visegrádský horizont A AČFK uvádí Z Zvláštní uvedení L Letní kina OP Odborný program DP Doprovodný program Thursday Veškerý program včetně odborného je veden v českém jazyce, případně tlumočen, projekce doprovázejí české titulky.