P R Ů H O N I C I A N A

Transkript

1 A C T A P R Ů H O N I C I A N A VÝZKUMNÝ ÚSTAV SILVA TAROUCY PRO KRAJINU A OKRASNÉ ZAHRADNICTVÍ PRŮHONICE T O P O LY A J E J I C H L I S T Y (RENTGENOGRAMY LISTŮ TOPOLŮ) P O P L A R S A N D T H E I R L E AV E S (X-RAY PATTERNS OF POPLAR LEAVES) JIŘÍ MOTTL LUBOŠ ÚRADNÍČEK Průhonice 2003

2 O B S A H 1. ÚVOD ZÁKLADNÍ SYSTEMATIKA TOPOLŮ ZPŮSOB ODBĚRU LISTŮ K IDENTIFIKACI, SPECIFIKA HETEROFYLIE TOPOLŮ RENTGENOGRAMY JEDNOTLIVÝCH TAXONŮ LITERATURA POPLARS AND THEIR LEAVES (X-RAY PATTERNS OF POPLAR LEAVES) OBRAZOVÁ PŘÍLOHA REJSTŔÍK Foto na titulní straně: Populus nigra L. klon Lužánky (F) Brno adultní listy Cover photograph: Populus nigra L., clone Lužánky (F) Brno adult leaves Copyright 2003, Jiří Mottl, Luboš Úradníček ISBN: X (VÚKOZ. Průhonice) ISBN: (Nová Tiskárna, s. r. o. Pelhřimov) ISSN:

3 1. ÚVOD Na severní polokouli roste velké množství druhů topolů. V širším botanickém pojetí druhů je to ve světovém areálu asi 40 taxonů, dle užšího vymezení asi 110 druhů. Díky snadné vegetativní reprodukci topolů jsou v kultuře jako kultivary rozšířeny stovky kříženců různých druhů topolů i výběry odlišných jedinců z regionálních populací či z pohledu pěstitelů zajímavé mutace.v ČR jsou původní pouze 3 druhy topolů a jeden jejich spontánní kříženec. Jsou to topol černý, bílý a osika, a dále topol šedý. V krajině však převládají introdukované topoly, především jako kultivary a kříženci sekce topolů černých z Euroasie a Severní Ameriky. Dále zde roste řada taxonů topolů sekcí balzámových, bílých a výjimečně velkolistých. Jednotlivé taxony mohou sloužit k nejrůznějším účelům. Ze sadovnické praxe je známo, že topoly jsou schopny nejrychleji ze všech dřevin po výsadbě plnit mnohostranné užitečné funkce vzrostlé zeleně ve volné krajině i v intravilánu. Rychle rostoucí klony nebo populace sekcí Aigeiros, Tacamahaca a Leuce jsou v ČR vhodné k rychlému získání průmyslově využitelné dřevní suroviny v čase řádově let (1/3 vzhledem k ostatním domácím dřevinám) nebo dnes moderních energetických plantáží pro získání dendromasy jako obnovitelného zdroje energie v řádově pětiletých intervalech. Topoly jako dřeviny příznivě ovlivňují životní prostředí v širším okolí, navíc po celé vegetační období, tvorbou aromatické pryskyřice léčivého fungicidního a fungistatického balzámu, který je ve farmakopeách veden jako gemma populi. Mezi taxony jsou však velké rozdíly v množství produkce topolového balzámu. Druhy a kultivary topolů mají velice rozdílné ekologické požadavky. Např. některé dobře rostou jen v teplých nížinách, jiné v horských oblastech, některé snášejí dlouhodobé zátopy, jiné jsou schopny růst i na vysýchavých lokalitách. Jednotlivé taxony topolů dorůstají velmi různých rozměrů, od nízkých, téměř keřovitých tvarů po vysoké stromy. Vytvářejí koruny podstatně rozdílného tvaru od pyramidálních po široké až převislé, dosahují kratšího i vysokého věku. Při pěstebních zásazích ve výsadbách topolů, které jsou výraznou složkou vysoké zeleně v krajině a v intravilánu, je nutné bezpečně znát nejen druh topolu, ale i kultivar, a mít možnost kontroly deklarované identifikace taxonu topolů, a to zejména proto, že nesprávnou volbou druhu a kultivaru topolu může dojít k závažným chybám při tvorbě našeho životního prostředí. Například samičí kultivary jsou nevhodné do intravilánu pro produkci možného prašného alergenu zlomků chmýru, které vznikají asi ve 14denním období opadu semen. Proto je nutné tyto eliminovat a pěstovat zde převážně samčí kultivary či jedince toho kterého druhu. Je známo, že při pěstování sadebního materiálu topolů jak pro účely ozelenění, tvorby krajiny, tak pro rychlou produkci dřevní hmoty, často docházelo a ještě dochází k chybné identifikaci nebo k pěstování směsi kultivarů a druhů. Znalost identifikace různých taxonů topolů je v ČR i ve světě dosud omezena na velmi malý okruh specialistů. Cílem publikace je seznámit odbornou veřejnost se specifikou heterofylie topolů a umožnit širšímu okruhu zájemců determinovat podle významného znaku morfologie listů dosud obtížně určitelné taxony topolů. Tato determinace je možná srovnáním listů určovaného taxonu s rentgenogramy a s popisem dalších znaků v textu. Obecná část publikace zahrnuje především popis listů jednotlivých druhů topolů či jejich kříženců a kultivarů. V různých dendrologických příručkách se obvykle setkáváme jen s rámcovým popisem adultních listů, tedy listů dospělých jedinců, a výjimečně pak s popisem listů juvenilních, tedy listů na sazenicích či na mladých výhonech. Poprvé zde uceleně uvádíme společně determinační znaky pro listy juvenilní a adultní. Pro přehlednost je uvedena také systematika topolů se základním rozdělením jednotlivých taxonů do sekcí a příklady zástupců těchto sekcí. Systém zahrnuje především druhy v ČR rostoucí a častěji pěstované, nezabývá se příliš druhy, které rostou pouze v teplých oblastech subtropů nebo nejsou z území ČR běžně uváděny. V kapitole, týkající se heterofylie listů, je mimo jiné uveden způsob výběru listů k determinaci, odebraných z jednotlivých stromů, především časová a místní lokalizace juvenilních a adultních listů a její vliv na tvar a velikost čepele listu a délku řapíků na jedincích různého stáří u téhož taxonu. Speciální část obsahuje rentgenogramy jednotlivých taxonů topolů. Je zde publikováno 130 originálních snímků listů topolů, usnadňujících jejich determinaci. Pro hlubší orientaci jsou v publikaci uvedena nejdůležitější synonyma latinských, příp. českých jmen taxonů, dále je zde uvedena použitá a doporučená literatura. K urychlenému vyhledání vybraného taxonu slouží rejstřík českých a latinských názvů topolů. Publikace shrnuje poznatky, získané v průběhu více než 10 let shromažďování a studia materiálu, tedy 3

4 informace dlouhodobého výzkumu. Doufáme proto, že bude vhodnou pomůckou pro širší odbornou veřejnost, zejména pro zahradní architekty, lesníky, pěstitele sadebního materiálu topolů, pracovníky v oboru životního prostředí a ochrany přírody a krajiny. Dále může být využita pro pedagogické účely na odborných školách všech stupňů. Poděkování: Tato studie byla uskutečněna za finanční podpory MŠMT dílčího projektu výzkumného záměru Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně Hodnocení stavu a vývoje lesních geobiocenóz, reg. č. CEZ : MSM : , a také Grantové agentury ČR Posouzení vlivu vegetačního doprovodu na zvýšení stability břehů údolních nádrží se zaměřením na prevenci vzniku a rozvoje břehové abraze, reg. č.: GA ČR:103/01/0063. Technicky při ní dále spolupracovali: Ing. VLASTISLAV ŠTĚPÁNEK, JOSEF ŘÍČNÝ, JAN KUBĚNA, Ing. DAN KRÁL, LENKA OUŘEDNÍKOVÁ, Ing. JIŘÍ ŠEFL. Děkujeme VÚLHM Uherské Hradiště-Kunovice za poskytnutí sbírkového materiálu. Dík patří též vedení Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích za materiální pomoc, kterou přispělo ke zdárnému průběhu prací na publikaci a jejímu vydání. 2. ZÁKLADNÍ SYSTEMATIKA TOPOLŮ Rod Populus L. topol patří do čeledi Salicaceae, spolu s rodem Salix a Chosenia. Rod zahrnuje především rychle rostoucí statné stromy a stromky, výjimečně keře, většinou krátkověké. Jedná se o opadavé listnaté dřeviny, které jsou dvoudomé a obvykle větrosnubné. Listy jsou střídavě postavené, řapíkaté, palisty záhy opadavé. Drobné květy v jehnědách se rozvíjejí před rašením listů a plody dozrávají při plném vývinu listů. Květy jsou jednopohlavné, stopkaté, v paždí zubatých až dřípených listenů. Samičí květy s pestíkem srostlým ze 2 4 plodolistů žlutozelené barvy. Samčí květy s 5 60 tyčinkami, prašníky jsou zpravidla do dozrání červené. Většina druhů kvete poprvé asi v letech. Plody jsou tobolky, otvírající se 2 4 chlopněmi. Semen je mnoho, jsou drobná, obvykle elipsoidního tvaru s lehce přirostlým chmýrem. Zástupci tohoto rodu rostou na severu až v lesotundře, na jih se vyskytují po Himálaj, Eufrat, severní Afriku či Floridu, často podél vodních toků zasahují do stepí i polopouští. Rod topol Populus L. dělíme obvykle do 5 sekcí (sectio). 1. Leuce Duby 2. Aigeiros Duby 3. Tacamahaca Spach 4. Leucoides Spach 5. Turanga Bunge Sekce Leuce Duby topoly bílé Kmeny hladké, pouze ve stáří na bázi s hrubou borkou, pupeny často plstnaté, příp. lysé a lepkavé. Řapíky listů na průřezu oválné až zploštělé. Tyčinek Květní listeny dlouze brvité, pozdě opadavé. Tobolky mají převážně 2 chlopně. Sekce se dále dělí na podsekce (subsect.) Albidae Dode vlastní bílé topoly, např. P. alba L. a subsect. Trepidae Dode osiky, např. P. tremula L. P. tremuloides Michx., P. grandidentata Michx. Sekce Aigeiros Duby topoly černé Borka na starších kmenech brázditá, pupeny lysé, lepkavé. Listy kosníkovité, vejčité až trojúhelníkovité, obvykle oboustranně lysé. Řapíky listů zploštěné. Tyčinek10 60, květní listeny lysé, záhy opadavé. Tobolky mají 2 4 chlopně. Z nejznámějších zástupců jsou to např. P. nigra L., P. deltoides Marsh., či velmi rozšířený P. canadensis Moench. Sekce Tacamahaca Spach topoly balzámové Borka drsná a brázditá. Pupeny nápadně velké a silně lepkavé s výraznou vůní balzámu. Listy ze spodní strany šedavé, řapíky na průřezu oválné až čtyřhranné. Tyčinek Tobolky mají 2 4 chlopně, jehnědy dlouhé cm. Z nejčastěji se vyskytujících jsou to P. balsamifera L., P. simonii Carr., P. trichocarpa Torr. & A. Gray, P. maximowiczii Henry, P. gileadensis Rouleau, P. laurifolia Ledeb., P. yunnanensis Dode aj. 4

5 Sekce Leucoides Spach topoly velkolisté Kmeny s kůrou hrubou, šupinovitou. Pupeny kuželovité, lysé. Listy na bázi srdčité. Řapíky okrouhlé, jen u čepele mírně zploštělé.tyčinek (40). Tobolky tvoří 2 3 chlopně. Např. P. lasiocarpa Oliv., P. wilsonii Schneid. Sekce Turanga Bunge topoly turangové Subtropické topoly s polymorfními oboustranně ojíněnými listy, řapíky listů obvykle oválné, pupeny chlupaté. Tyčinek Tobolky mají 3 chlopně. Např. P. euphratica Oliv., P. pruinosa Schrenk. V rámci jednotlivých sekcí se druhy vzájemně velmi dobře kříží, dochází též ke křížení mezi druhy sekcí Aigeiros a Tacamahaca. 3. ZPŮSOB ODBĚRU LISTŮ K IDENTIFIKACI, SPECIFIKA HETEROFYLIE TOPOLŮ Heterofylie listová různotvarost různost tvaru a velikosti listů je jev, který se velmi často vyskytuje u druhů rodu Populus a je způsoben účelovou změnou asimilačních orgánů pro jejich co nejlepší funkčnost, kterou mají v rozličných fázích ontogeneze. Tuto změnu ovlivňují také samozřejmě také podmínky, ve kterých jedinec roste. U jednotlivých taxonů běžně rozlišujeme listy juvenilní mladé listy u dřeviny ve fázi, kdy ještě nekvete, a dále listy adultní listy na již vyspělých, kvetoucích exemplářích. Heterofylie je známa nejen u řady dalších druhů listnatých dřevin, ale i u jehličnanů. A. Výběr juvenilních listů k determinaci topolů ve stádiu sazenic a mladých nekvetoucích jedinců Juvenilní listy mají zpravidla velkou tenkou čepel a krátký řapík. Heterofylie topolů se výrazně projevuje i u mladých jedinců. Různost tvaru listů je patrná především na bázi dlouhého prýtu u listů, které v počátečním stádiu byly již složeny v pupenu, ze kterého dlouhý prýt vznikl. Jako příklad uvádíme hlavní osu jednoleté sazenice z řízku o výšce okolo 1,5 m. V dolní třetině, to je ve cm části, jsou modifikované listy poznamenané historií svého vzniku. Mají většinou kratší řapíky, menší zúženou a nepravidelnou čepel. Podobný jev pozorujeme i u semenáčků, jejichž listy v dolní části prýtu jsou většinou atypické pro normální listy taxonu. Mají často úzkou čepel, např. bez zoubkování, typického pro určitý taxon. Různost tvarů je patrná i v horní třetině prýtu, kde listy jsou z hlediska rostliny účelově deformované. U samého vrcholu, v úseku okolo cm, jsou listy menší až velmi malé, s čepelí většinou zúženou, často nepravidelného tvaru. Charakterizují přípravu jedince k ukončení vrcholového růstu. Naopak, v úseku okolo 30 cm od vrcholu bývají listy nápadně větší, poznamenané přísunem živin a snahou maximálně využít sluneční záření. Bývají plošně obloukovitě rozšířené na bázi a v horní části čepele, proto ukončení listu ve špičce je netypické. Čepel bývá někdy po okrajích mírně zvlněná. Obdobný je charakter listů u jedinců ve školkách přehnojených dusíkem. Listy vhodné k determinaci jsou tedy ve druhé třetině prýtu, kde jsou víceméně pravidelného tvaru, pokud nebyly poškozeny v ranném vývoji např. savým hmyzem. Správnost volby je třeba u kultivarů posoudit srovnáním více jedinců. Větší množství srážek a lepší tepelné podmínky mohou podstatně ovlivnit velikost čepele listů, a to až na dvojnásobek. Tvar čepele však zůstává v podstatě zachován. Nejvhodnější doba odběru je červen, červenec. Konec vegetační periody je většinou méně vhodný, větší část listů bývá poznamenána žírem hmyzu. Pokud se jedná o větší či menší perforace čepele, které vznikly, když již čepel dokončila svůj plošný růst, musíme je akceptovat, protože neovlivnily tvar čepele. Ke konci vegetace jsou čepele listů velmi silně napadeny rzemi, které sice tvar čepele nezmění, ale dokumentační hodnota materiálu listů je tím více či méně snížena. Při sběru vzácnějších taxonů jsme bohužel museli použít i takto poškozené listy. Na bočních výhonech, vzniklých na prýtech z letošních pupenů za listy (na zálistcích), jsou listy podstatně menší, často nepravidelné, pro charakteristiku taxonu nevypovídající. Totéž platí o listech na slabších větévkách z minulého roku. Pro sběr srovnávacího materiálu jsou nejvhodnější 1 3leté sazenice ve školkách a obrost matečných hlav, každoročně seřezávaných, příp. ve dvouletém intervalu. U starších jedinců se začíná projevovat jejich postupné dospívání, i když nekvetou. Listům se v zásadě prodlužují řapíky, zmenšuje a zaokrouhluje čepel, která též nabývá na tloušťce. Dlouhé prýty na mladých 5

6 stromcích, které začaly již kvést, mají sice listy juvenilního charakteru, ale přece jen habitem jsou více či méně poznamenány adultním jedincem. U starých stromů je tento vliv ještě výraznější. B. Výběr adultních listů k determinaci dospělých jedinců, charakterizovaných schopností kvést Adultní listy mají čepel podstatně menší než juvenilní, více zaokrouhlenou, tlustší a tužší, řapík značně delší. Listy k determinaci získáme sběrem z dobře osluněného pláště koruny stromu, převážně z brachyblastů a krátkých prýtů, tj. z větší části olistění. Listy na brachyblastu představují soubor prvků asimilační plochy receptoru k maximálnímu využití slunečního záření. Nejstarší, tj. obvodové listy brachyblastu, mají nejdelší řapíky. Nejmladší listy ve středu receptoru mají řapíky nejkratší a čepele menší, často deformované. Pro determinaci používáme listy středně staré, rostoucí mezi oběma výše uvedenými extrémy. Listy z větévek zevnitř koruny jsou více či méně zastíněné, tvarově i konzistencí modifikované, pro determinaci nevhodné. Jak již bylo v minulé kapitole uvedeno, listy z dlouhých prýtů po obvodu a z vrcholu koruny mají sice charakter listů juvenilních, ale modifikovaný dospělostí stromu. Pracovně jim dáváme název listy semiadultní. K juvenilním listům jsou tvarem nejblíže listy z kmenových výstřelků, z výhonů na konci zlomených nebo zakrácených větví. Vlivem většího či menšího zastínění a přebytku živin však mají často rozšířenou čepel, obvykle i netypicky zvlněnou. Sběr opadaných listů k determinaci je sice možný, ale předpokládá kvalifikovaný výběr vhodných listů z různorodé směsi, je tedy jen nouzovým řešením. Při vegetativním množení adultních jedinců sběrem množitelského materiálu z obvodu korun se často stává, že výhony zakořeněných řízků mají v prvním období růstu listy adultního charakteru než dojde ke stadiálnímu zvratu. Obdobně vyrostou někdy i adultní listy na starých, dlouhodobě neseřezávaných hlavách topolů sekce Leuce, které byly oslabeny dřívějším opakovaným řezem a dřevokaznými houbami. Hlavy se jakoby snaží dohnat ztracený čas a nasadí listy adultního typu, jejichž čepele jsou většinou plošně poloviční ve srovnání s dospělými stromy. Oba případy můžeme využít pro předběžnou orientaci. 4. RENTGENOGRAMY JEDNOTLIVÝCH TAXONŮ Rentgenogramy juvenilních nebo adultních listů různých taxonů topolů jsou důležitou pomůckou při determinaci neznámého taxonu topolu, ale samy o sobě nepředstavují absolutní, ale jen relativní model, který je nutné umět správně použít. Výrazná heterofylie topolů, o které byla již zmínka při výběru listů vhodných k identifikaci na konkrétním jedinci, je ve tvarech a velikosti listů modifikovaná přírodními podmínkami, srážkovými a teplotními poměry konkrétního roku, bonitou stanoviště, stářím jedince apod. Velmi důležité je, zda se jedná o jednoklonný kultivar nebo o jedince populace druhu, kde přirozená variabilita je daleko širší. Musíme mít vždy na mysli, že listy jsou orgány fotosyntézy, které zvláště topoly v rámci svých možností optimalizují pro jejich funkci, jsou tedy souborem orgánů a jen do určité míry opakováním ideotypu v různých modifikacích. Menší poškození dospělých listů musíme často tolerovat. Při charakteristice listů uvádíme konkrétními čísly různé délkové a geometrické parametry, které je vhodné porovnat při determinaci konkrétního souboru listů. Námi uvedená čísla jsou však vždy průměrným údajem měřených souborů listů. Úhel vrcholu listové čepele je uváděn v horní třetině čepele, dále pak samostatně úhel špičky, který se často výrazně odlišuje. Z technických i rozsahových důvodů nebylo možné hodnotu každého údaje charakterizovat hodnotami rozptylu nebo krajními hodnotami, které by byly opět platné jen pro určitý soubor. Přesto je ale možné taxon charakterizovat a poznat. Dále doplňujeme některé pomocné znaky, které rentgenogramy nemohou zprostředkovat, jako barvu listů na líci i rubu, barvu nervatury a řapíku, výskyt obrvení a různá růstová specifika taxonů, která nám při determinaci mohou pomoci. A. SEKCE AIGEIROS DUBY TOPOLY ČERNÉ A1. EUROASIJSKÉ DRUHY Populus nigra L. topol černý Topol černý v ČR je součástí poměrně široké středoevropské populace. Velikost, tvar a charakter listů jsou dosti variabilní, což můžeme posoudit srovnáním jedinců jak z různých lokalit areálu, tak i jedinců jedné populace, vzniklé z kontrolovaného opylení. Čepel juvenilních listů tohoto druhu je obvykle plochá, 6

7 ale též až silně po okrajích zvlněná. Okraje čepele jsou mělce, často nepravidelně vroubkované. U bujně rostoucích listů se může vyskytnout u řapíku slabě srdčité nasazení. Adultní listy mají čepel více či méně blízkou kosníkovitému tvaru, zakončenou úzkou špičkou. Čepel je plošně menší, zhruba 1/3 velikosti listu juvenilního. Svrchu je tmavě zelená, lesklá, vespod matně světle zelená, lysá, kožovitá a plochá. Okraj čepele je mělce vroubkovaný až vroubkovaně zubatý. Ke konci vegetačního období bývají listy napadány rzí, zdravé listy se před opadem barví žlutě. V obrazové části jsou jako příklad uvedeny listy z lokalit Jasenná u Jaroměře, Lužánky v Brně a Olešnice v Orlických horách. Klon Jasenná (M) Jaroměř Juvenilní listy jsou střední, okolo 15 cm dlouhé. Světleji zelená poměrně tenká čepel je zaobleně trojúhelníkovitého tvaru s široce založenou špičkou a bází rovnou až mírně obloukovitou. Ve 26 % délky od báze je čepel nejširší a dosahuje 110 % své délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 75 a je ukončena krátkou špičkou. Báze čepele nasedá na řapík pod úhlem 180 a záhy se oble zdvihá směrem k vrcholu. Okraj čepele je nepravidelně oble zubatý, mírně zvlněný. Řapík je silný, zploštělý, zaujímá 32 % délky listu (obr. 1). Adultní listy jsou střední, okolo 12 cm dlouhé. Čepel je nejširší v 29 % délky od báze a její šířka činí 76 % délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 68 a je ukončena dlouhou úzkou špičkou. Báze čepele sbíhá na řapík v úhlu 128, je většinou sedlovitě nasazena a pak se v oblouku zvedá do boků. Okraj čepele je nepravidelně mělce zubatý. Tenký řapík zaujímá 34 % délky listu (obr. 2). Klon Lužánky (F) Brno Juvenilní listy jsou střední, okolo 15 cm dlouhé. Čepel je široce okrouhle trojúhelníkovitá až mělce srdčitá s nepravidelně mělce vroubkovaným okrajem, mírně zvlněným. Je zakončena krátkou, dosti ostrou, široce založenou špičkou. Ve 26 % délky od báze je čepel nejširší a dosahuje 126 % své délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 111, bujněji rostoucí listy jsou více zaokrouhlené. Báze čepele je u bujných listů mělce srdčitá, nasedá na řapík v úhlu 200 nebo je široce vejčitá, sbíhající na řapík v úhlu 175. Silný, mírně prohnutý řapík zaujímá 39 % z celkové délky listu a je u báze čepele zploštělý (obr. 3). Adultní listy jsou střední, okolo 17 cm dlouhé. Čepel je kosníkovitá, po stranách zaoblená, s okrajem mělce až výrazně nepravidelně pilovitým. Je ukončena velmi dlouhou ostrou špičkou, často vyhnutou do boku. Čepel je nejširší ve 24 % délky od báze a dosahuje 74 % své délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 68. Báze čepele je široce klínovitá, na řapík sbíhá v úhlu 146. Tenký prohnutý řapík zaujímá 40 % délky listu (obr. 4). Klon očkového topolu Olešnice (F) Orlické hory Adultní listy jsou středně velké, okolo 14 cm dlouhé. Čepel je široce kosníkovitá až špičatě vejčitá, po stranách zaoblená s okrajem mělce vroubkovaným až zubatým. Je plynule ukončena kratší ostrou špičkou. Ve 28 % délky od báze je čepel nejširší a dosahuje 94 % své délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 86. Je kožovitá, tmavě zelená, na rubu světleji zelená. Báze čepele je široce klínovitá až vejčitá, na řapík sbíhá v úhlu 156. Tenký, prohnutý řapík zaujímá 39 % délky listu (obr. 5). Pomocné rozlišovací znaky: Listy topolu černého se odlišují od listů hybridních topolů sekce Aigeiros především tím, že na přechodu řapíku v listovou čepel nemají žádné žlázky. Řapíky (příp. střední nerv) adultních listů bývají často napadány mšicí Pemphigus spyrothecae, která vytváří hálku několikanásobným stočením zduřelého řapíku. Na topolu černém neparazituje jmelí listnáčové (Viscum album) na rozdíl od jeho kříženců a balzámových topolů. I bujně rostoucí prýty se vyznačují kruhovitým průřezem, kdežto hybridi mají výrazné lišty. Populus nigra var. italica Duroy (M) topol vlašský Kultivar známý v severní Itálii od začátku 18. stol., s velkou pravděpodobností importovaný z přední Asie. Nelze vyloučit, že se pod názvem Italica pěstuje více klonů, protože byli zjištěni i jeho kříženci s topolem černým, kteří jsou samičího pohlaví. K determinaci nejlépe slouží výrazný pyramidální až sloupovitý hustý habitus. Listy raší brzy na jaře, asi o 2 3 týdny před topolem černým v hnědozelené barvě. Má velmi dlouhou vegetační dobu, po časných mrazech opadávají většinou zelené listy, jinak velmi pozdě opadávají listy žluté. Po obvodu koruny dospělých stromů bývá velký podíl dlouhých výhonů s listy juvenilního charakteru. 7

8 Juvenilní listy jsou menší než u topolu černého, okolo 12 cm dlouhé.velmi široce kosníkovitá až deltovitá čepel zaujímá 62 % délky listu. Čepel je nejširší ve 24 % délky od báze a dosahuje 123 % své délky.v horní třetině se zužuje v úhlu Široce založená krátká špička je zakončena v úhlu 49. Čepel je plochá, poměrně tuhá, po okrajích zvlněná, zvláště u bujnějších listů. Je hladká, tmavě zelená, po okraji mělce vroubkovaná. Báze čepele svírá s řapíkem úhel a v dlouhém oblouku přechází v boční zaoblení. Poměrně silný, většinou rovný řapík zaujímá 38 % délky listu (obr. 7). Adultní listy jsou středně velké, okolo 12 cm dlouhé. Čepel je kosníkovitá, po stranách široce zaokrouhlená s okrajem jemně mělce vroubkovaným, je plynule zakončena dlouhou ostrou špičkou. Je nejširší ve 29 % délky od báze a dosahuje 81 % své délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 81 a plynule přechází v dlouhou ostrou špičku, zakončenou v úhlu 25. Báze čepele je široce klínovitá, na řapík sbíhá v úhlu 123. Čepel je kožovitá, tenčí než u juvenilních listů, rovná, hladká, lysá, svrchu tmavě zelená, ze spodu světlejší. Tenký řapík zaujímá 39 % délky listu, je zploštělý v úseku blíže čepeli (obr. 8). Na řapících adultních listů se opět vyskytuje zduření, způsobené mšicí Pemphigus. P. nigra L. var. pyramidalis Rozier (F) pyramidální černý topol Taxon shrnuje samičí klony, které vznikly sprášením jedinců topolu černého topolem vlašským na rozsáhlém území, kde je tento kultivar pěstován. Taxonomicky byly odlišeny jen klony, které se od topolu vlašského liší pohlavím. Klon rozmnožený v Praze, na levém břehu Vltavy nad Jiráskovým mostem, je úzce pyramidálního růstu a nemá tak kompaktní koruny jako topol vlašský. Juvenilní listy jsou velmi podobné listům topolu vlašského, nejsou tak široce kosníkovité. Adultní listy jsou více podobné topolu černému, okolo 11 cm dlouhé. Čepel je okrouhle trojúhelníkovitá s vejčitou bází. Zaujímá 68 % délky listu. Čepel je nejširší ve 27 % délky od báze a dosahuje 82 % své délky.v horní třetině se zužuje v úhlu 79 a plynule přechází v ostrou špičku, zakončenou v úhlu 40. Čepel je plochá, kožovitá, hladká, tmavě zelená, při okrajích hustě mělce vroubkovaná. Báze nasedá na řapík v úhlu 175, v úseku asi 1/4 největší šířky čepele a pak přechází do bočních oblouků. Bujnější listy nasedají na řapík v krátkém úseku velmi mělce srdčitě. Poměrně tenký řapík bývá do boku vyhnutý a zaujímá 32 % délky listu (obr. 6). A2. AMERICKÉ DRUHY Populus deltoides Marsh. topol bavlníkový Roste v Severní Americe v rozsáhlém a klimaticky velmi rozdílném areálu, z čehož vyplývá velká pestrost jeho forem. Do ČR byl ve větší míře dovezen až po 2. světové válce, je pěstován pouze na pokusných plochách. Na bázi čepele listu u řapíku má 2 žlázky, řapík je silný, z boku zploštělý. Jako příklad uvádíme jeho 3 rozdílné variety. P. deltoides Marsh. var. monilifera Ait. topol růžencovitý 8 Má nejsevernější areál. Juvenilní listy jsou okolo 20 cm dlouhé. Čepel je trojúhelníkovitě široce vejčitá, s krátkou ostrou špičkou a bází rovnou až mírně zvednutou. Je kožovitá, plochá, okraj má vroubkovaně zubatý, slabě zvlněný. Šířka čepele představuje 92 % její délky. Silný řapík zaujímá 33 % délky listu (obr. 9). Adultní listy jsou okolo 16 cm dlouhé. Čepel je po bocích zaobleně kosníkovitá s výrazně vroubkovaně pilovitým okrajem. V horní třetině se zužuje v úhlu 100 a je ukončena ostrou delší špičkou. Šířka čepele činí 92 % její délky. Báze sbíhá na řapík klínem v úhlu 125. Tenčí řapík zaujímá 42 % délky listu a je zpravidla prohnutý (obr. 10). P. deltoides Marsh. var. missouriensis Henry topol missurský Roste ve střední části areálu. Juvenilní listy jsou podobné listům topolu růžencovitého, dosahují okolo 20 cm délky. Čepel je

9 více trojúhelníkovitá, poněkud širší než delší, s krátkou špičkou, rovnou až mírně srdčitou bází, v rozích zaoblená. Okraj čepele je zubatý, slabě zvlněný. Silný řapík zaujímá 33 % délky listu (obr. 11). Adultní listy jsou okolo 16 cm dlouhé. Čepel je srdčitě trojúhelníkovitá, v horní třetině se zužuje v úhlu 90, je ukončena úzkou špičkou. Je kožovitá, plochá, po okrajích zubatě vroubkovaná. Šířka čepele činí 94 % její délky. Báze sbíhá na řapík v klínu pod úhlem 160, někdy je krátce srdčitě nasazená. Řapík zaujímá 40 % délky listu, je tenčí a zpravidla prohnutý (obr. 12). P. deltoides Marsh. var. angulata Ait. topol hranatý Z nejjižnější části areálu, většinou je veden jako samostatný druh. Juvenilní listy jsou největší z okruhu P. deltoides, dosahují délky až 30 cm. Stejně dlouhá jako široká čepel je výrazně okrouhle srdčitá, v horní třetině se zužuje v úhlu 110, je ukončena krátkou špičkou. Po okraji je velmi hrubě vroubkovaně pilovitá, často zvlněná. Je značně tlustá, tmavě zelená, okraj čepele je dlouze vroubkovaný. Báze je hluboce srdčitá. Řapík zaujímá 36 % délky listu (obr. 13). Adultní listy dosahují délky až 20 cm. Čepel bývá někdy asymetrická. Je široce srdčitá, kožovitá, tmavě zelená, značně tlustá, často zvlněná, po okraji vroubkovaně pilovitá. Její šířka představuje 112 % délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 120 a je ukončena velmi krátkou špičkou. Čepel je výrazně srdčitě nasazená na řapík v úhlu 240. Řapík zaujímá 40 % délky listu (obr. 14). Jednotlivé vyhraněné variety P. deltoides přecházejí postupně jedna v druhou. A3. KŘÍŽENCI MEZI TOPOLEM ČERNÝM A BAVLNÍKOVÝM (P. NIGRA P. DELTOIDES) P. canadensis Moench = P. euramericana (Dode) Guinier topol kanadský Souborný název pro množství kříženců mezi topolem černým a bavlníkovým, jak spontánních, tak z kontrolovaného opylení. Patří v našich podmínkách k nejrychleji rostoucím stromům. Pěstují se jako samčí nebo samičí kultivary, jak pro produkci dřeva, tak k rychlé tvorbě vysoké zeleně v krajině. Na bázi listů u řapíku mají pravidelně 1 2 žlázky, na hranatých letorostech často výrazné lišty. Juvenilní listy jsou si velmi podobné. Jsou střední až veliké. Jejich široce trojúhelníkovitá, plošně velká čepel je v dolních rozích široce zaoblená, zakončená delší či kratší špičkou. Okraj čepele je vroubkovaný až pilovitý, často zvlněný, zvláště u bujných listů. Čepel je poměrně tenká, plochá, lysá, tmavě zelená, na rubu světleji zelená. Silný řapík je blíže k čepeli z boku zploštělý. Řapíky juvenilních listů mají většinou délku odpovídající jedné třetině délky listu. Čepel adultních listů je menší, kožovitá, plochá, kultivary se navzájem více liší. Řapík adultních listů dosahuje téměř 50 % délky listu. Pomocné znaky při determinaci: Řapíky a hlavní nerv nejsou nikdy poškozovány hálkami mšice Pemphigus, na všech kultivarech cizopasí Viscum album. Z dále uvedených kultivarů se v ČR vyskytují často: Brabantica, Grandis, I-214, Marylandica, Regenerata, Robusta, Serotina a Virginiana de Frignicourt. Méně často: Aurea, Blanc du Poitou, Heidemij, NL-B-132b. Pomístně se zavádí perspektivní kultivary z pokusných ploch: Dolomitten, Flachslanden, Harff a Löns. Aurea (M) Vznikl okolo r jako ztrátová mutace kultivaru Serotina. Jeho listy jsou s ním prakticky tvarově shodné. Hlavní nervy a řapík nemají červené barvivo jako Serotina, čepel listová je po celou vegetaci žlutozelená. Juvenilní listy mají plochou čepel, vejčitě až srdčitě trojúhelníkovitou. Báze je rovná až slabě srdčitá, špička široce založená. Adultní listy jsou menší, kožovité ploché. Srdčitě trojúhelníkovitá čepel s nepříliš prodlouženou špičkou, má bázi rovnou až mírně okrouhlou. Okraj čepele je vroubkovaně pilovitý (obr. 45). 9

10 Blanc du Poitou (M) Kultivar pochází z volného opylení okolo roku 1875, popsán ve Francii. Raší velmi pozdě, jako topol Serotina, opadává pozdě, je velmi odolný vůči rzi. 10 Juvenilní listy jsou okolo 20 cm dlouhé. Trojúhelníkovitá až srdčitě trojúhelníkovitá čepel je zakončena krátkou, tupou špičkou. Čepel zaujímá 70 % délky listu, z toho bází přesahuje řapík o 5 %. Báze je mělce široce srdčitá. Čepel se v horní třetině zužuje v úhlu 93 95, blíže k vrcholu se zaobluje a přechází v široce založenou kratší špičku v úhlu 57. Je nejširší ve 25 % délky od báze a dosahuje % své délky. Čepel je nasazena na řapík v úhlu 180, u bujněji rostoucích listů 200. Okraj čepele je výrazně vroubkovaně pilovitý. Řapík je často do boku vykloněný a zaujímá 35 % délky listu (obr. 15). Adultní listy jsou velké, okolo 21 cm dlouhé. Čepel je trojúhelníkovitá, velmi mělce široce srdčitá, zaujímá 53 % délky listu, z toho báze o 2 % přesahuje řapík. Čepel je nejširší ve 25 % délky od báze a dosahuje 102 % své délky. Je kožovitá, hladká, tmavě zelená, plochá.v horní třetině se okrouhle zužuje v úhlu 97. Široce založená, ostrá špička je zakončena v úhlu 29. Okraj čepele je výrazně vroubkovaně pilovitý. Báze nasedá na řapík mělce srdčitě v úhlu 191. Tenčí řapík je obloukovitě prohnutý a zaujímá 49 % délky listu (obr. 16). Brabantica (M) Kultivar pochází z volného opylení okolo roku 1850, popsán v Nizozemí. Raší současně s topolem Regenerata v barvě zelenohnědé s nádechem do fialové. Napadení rzí se objevuje až ke konci vegetace. Jeho listy patří tvarově do okruhu P. deltoides var. monilifera. Juvenilní listy jsou velké, okolo 24 cm dlouhé. Čepel je vejčitě trojúhelníkovitá, její šířka představuje 98 % délky. Čepel je jemná, svěže zelená, hlavní nerv i řapík jsou svrchu masově červené. Okraj listu je vroubkovaně pilovitý, mírně zvlněný. Čepel se v horní třetině zužuje v úhlu 80, je ukončená krátkou štíhlou, často do boku zahnutou špičkou. Je velmi mělce sedlovitě nasazena na řapík, s téměř rovnou bází. Řapík zaujímá 30 % délky listu. Velké štíhlé palisty brzy opadávají (obr. 17). Adultní listy jsou okolo 16 cm dlouhé. Čepel je zaobleně kosníkovitá, v horní třetině se zužuje v úhlu 93 a je ukončena dlouhou ostrou špičkou. Je svěže zelená, kožovitá, plochá, po okrajích vroubkovaně pilovitá. Šířka čepele představuje 91 % její délky. Báze sbíhá na řapík v úhlu 81. Tenký, většinou prohnutý řapík zaujímá 39 % délky listu (obr. 18). Dolomitten (F) Kultivar nejistého původu z oblasti Karlsruhe v Německu. Raší současně s topolem Virginiana de Frignicourt, opadává velmi pozdě. Juvenilní listy jsou okolo 22 cm dlouhé. Čepel je slabě srdčitě trojúhelníkovitá, zaujímá 71 % délky listu, z toho bází přesahuje řapík o 3 %. Báze je široce mělce srdčitá. Čepel se v horní třetině zužuje v úhlu 84 a plynule přechází v dlouhou špičku v úhlu 39. Ve 24 % délky od báze je čepel nejširší a dosahuje 91 % své délky. Okraj čepele je hrubě oble pilovitý, mírně zvlněný. Hlavní nervy i řapík jsou svrchu červené. Slabě prohnutý řapík zaujímá 32 % délky listu (obr. 19). Adultní listy jsou okolo 19 cm dlouhé. Čepel je kosníkovitého tvaru, podobná Marylandica, ale v dolní třetině je šířeji zaoblena. Zaujímá 58 % délky listu. Čepel je nejširší ve 31 % délky od báze a dosahuje 91 % své délky. V horní třetině, kde se čepel zužuje v úhlu 89, je ozubení okraje listu nejhustší. Plynule přechází v dlouhou, ostrou špičku, zakončenou v úhlu 23, často vyhnutou do boku. Čepel je kožovitá a hladká. Báze sbíhá na řapík v úhlu 103, ve výrazném celokrajném klínu, který se dále do boků vějířovitě rozšiřuje a přechází v dolní třetině čepele do oblouků, jež jsou již hrubě oble ozubené. Tenký řapík je slabě obloukovitě prohnutý a zaujímá 42 % délky listu (obr. 20). Flachslanden (F) Kultivar z volného opylení byl identifikován v Bavorsku okolo roku Raší poměrně brzo po topolu Robusta v barvě lehce načervenalé. Je odolný vůči rzi. Opadává pozdě, většinou zdravé listy žluté barvy. Juvenilní listy jsou cm dlouhé. Čepel je trojúhelníkovitě srdčitá, zaujímá 71 % délky listu, z toho bází přesahuje řapík o 5 %. Báze je otevřeně mělce srdčitá. Čepel se v horní třetině zužuje v úhlu 88, u bujných listů v úhlu 103, je více zaokrouhlena. Plynule přechází v ostře zakončenou špičku v úhlu 36, u bujných listů v kratší špičku v úhlu 42. Čepel je nejširší ve 23 % své délky od báze, u bujných listů ve 27 % délky. Dosahuje 97 % délky čepele, u bujných listů až 107 %. Okraj

11 čepele je vroubkovaný až jemně pilovitě vroubkovaný. Čepel je měkká, svěže zelená, hlavní nervy i řapík svrchu sytě červené. Rovný řapík zaujímá 34 % délky listu (obr. 21). Adultní listy jsou středně veliké, okolo 15 cm dlouhé. Čepel je mírně kosníkovitá, po stranách široce zaokrouhlená, zaujímá 54 % délky listu. Je nejširší ve 28 % délky od báze a dosahuje 98 % své délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 92. Široce založená, delší ostrá špička, je zakončená v úhlu 37. Čepel je kožovitá, hladká, její okraj je výrazně vroubkovaně pilovitý. Báze sbíhá na řapík v tupém klínu 159. Tenký řapík je mírně prohnutý a zaujímá 46 % délky listu (obr. 22). Grandis (F) Kultivar pochází z volného opylení okolo roku 1850, byl popsán ve Francii. Raší pozdě, krátce před topolem Serotina, v barvě zelené s nádechem do červena. Není příliš odolný vůči rzi, zdravé listy opadávají jasně žluté. Listy patří tvarem spíše do okruhu P. deltoides var. missouriensis. Juvenilní listy jsou okolo 18 cm dlouhé. Čepel je srdčitě trojúhelníkovitá s plynule nasazenou, jen na konci tenkou špičkou. Je světle zelená, matná, dosti tenká, po obvodu vroubkovaně zubatá, slabě zvlněná. Báze je rovná, u bujnějších listů mírně srdčitá. Šířka čepele představuje 97 % její délky. Silný, pevný řapík zaujímá 32 % délky listu a bývá do boku vychýlený (obr. 23). Adultní listy jsou středně velké, ze suché lokality okolo 14 cm dlouhé. Čepel je srdčitě trojúhelníkovitá s úzkou špičkou, po obvodu vroubkovaně pilovitá, kožovitá, plochá. Šířka čepele činí 93 % její délky. Báze je nasazena na řapík v úhlu Prohnutý tenký řapík zaujímá 42 % délky listu (obr. 24). Harff (F) Kultivar pochází z volného opylení okolo roku 1800, popsán v Německu. Raší o více než týden po topolu Robusta. Juvenilní listy jsou středně veliké, okolo 20 cm dlouhé. Čepel zaujímá 74 % délky listu, z toho bází přesahuje řapík o 7 %. Báze a dolní dvě třetiny čepele jsou široce srdčité, báze nasedá na řapík v úhlu 260. Čepel je v horní třetině velmi zaoblená v úhlu 104, přechází do široce založené ostré špičky v úhlu 40. Je nejširší ve 25 % délky od báze a dosahuje 101 % své délky. Okraj čepele je vroubkovaně pilovitý, často zvlněný. Čepel je měkká, tmavě zelená. Řapík dosahuje 33 % délky listu, je silný, mírně prohnutý (obr. 25). Adultní listy jsou středně velké, okolo 13 cm dlouhé. Čepel je široce kosníkovitá, výrazně oválného charakteru. Zaujímá 54 % délky listu. Čepel je nejširší ve 33 % délky od báze a dosahuje 105 % své délky. Čepel je kožovitá a hladká. V horní třetině se oble zužuje v úhlu 105. Krátká, široce založená špička je zakončena v úhlu 41. Báze sbíhá na řapík v celokrajném klínu v úhlu 141, plynule přechází do výrazně vroubkovaně pilovitých bočních oblouků. Tenký řapík je slabě prohnutý a zaujímá 46 % délky listu (obr. 26). Heidemij (M) Kultivar pochází z volného opylení po roku 1890, popsán v Nizozemí. Rodičovským partnerem byl jižnější typ topolu bavlníkového, z okruhu var. angulata. Je velmi podobný topolu Robusta, řapíky listů i prýty jsou však lysé. List je dříve napadán rzí. Raší v barvě hnědě červené, současně s topolem vlašským, před kultivarem Robusta. Juvenilní listy jsou veliké, okolo 23 cm dlouhé. Čepel zaujímá 73 % délky listu, z toho bází přesahuje řapík o 6 %. Báze je široce srdčitá, u méně bujných listů široce vejčitá, s krátce naznačeným srdčitým nasazením. Výrazně trojúhelníkovitá čepel se v horní třetině zužuje v úhlu 78 a plynule přechází v dlouhou ostrou špičku v úhlu 45. Ve 25 % délky od báze je čepel nejširší a dosahuje 91 % své délky. Okraj čepele je vroubkovaně pilovitý, pomístně zvlněný. Čepel je tmavě zelená, více kožovitá. Nervy a řapík jsou svrchu masově červené. Silný řapík zaujímá % délky listu (obr. 27). Adultní listy se velmi podobají Robusta. Dosahují délky okolo 17 cm. Čepel zaujímá 59 % délky listu. Je trojúhelníkovitá, v dolních rozích široce zaokrouhlená. V horní třetině se zužuje v úhlu 86 a je zakončena široce založenou dlouhou úzkou špičkou v úhlu 22. Čepel je nejširší ve 24 % délky od báze, dosahuje 89 % své délky. Okraj čepele je vroubkovaně pilovitý. Čepel je kožovitá, hladká, tmavě zelená. Báze nasedá na řapík v širokém klínu, v úhlu Řapík dosahuje 41 % délky listu, je tenký, dosti prohnutý (obr. 28). 11

12 I-214 (F) Kultivar byl vybrán z velké starší populace z volného opylení začátkem 20. století v Itálii, v Lombardskopiemontské nížině. Americký partner (P. deltoides var. angulata) pochází z jižní části areálu. Raší velmi brzo v barvě červenohnědé, listy jsou dlouho zelené, často do prvních mrazů. Proti rzi jsou vcelku odolné. Juvenilní listy jsou veliké, dosahují délky cm. Čepel je vejčitě trojúhelníkovitá, zaujímá 66 % délky listu, z toho bází přesahuje řapík o 1 %. Báze je široce vejčitá, u řapíku až velmi krátce srdčitá. V horní třetině se zužuje v úhlu 89 a plynule přechází ve středně dlouhou až dlouhou špičku pod úhlem 52. Čepel je nejširší ve 24 % délky od báze a dosahuje 97 % své délky. Je tmavě zelená, plochá. Okraj čepele je jemně až výrazně vroubkovaný, blíže k bázi až vroubkovaně pilovitý. Nervy i řapík jsou svrchu načervenalé. Řapík je zpravidla do boku vyhnutý a zaujímá 35 % délky listu (obr. 29). Adultní listy jsou střední až velké, okolo 20 cm dlouhé. Čepel je trojúhelníkovitá, v dolní třetině výrazně zaoblená, zaujímá 53 % délky listu. V horní třetině se zužuje v úhlu 83 a plynule přechází v dlouhou ostrou špičku, zakončenou v úhlu 36. Špička bývá vyhnutá do strany. Široce klínovitá báze v mírném oblouku svírá s řapíkem úhel 153. Čepel je nejširší ve 27 % délky od báze a dosahuje 92 % své délky. Okraj čepele je dosti hrubě vroubkovaně pilovitý, k vrcholu jemně pilovitý, na bázi téměř celokrajný. Čepel je kožovitá, plochá, lysá, světleji zelená, na rubu matně zelená. Poměrně tenký řapík zaujímá 47 % délky listu, bývá téměř rovný, někdy do boku vyhnutý (obr. 30). Löns (M) Kultivar ze spontánního křížení z 19. stol. byl popsán v Německu. Raší v čistě zelené barvě současně s topolem Brabantica. Listy nejsou téměř poškozovány rzí. Juvenilní listy jsou středně velké, okolo 17 cm dlouhé. Čepel je srdčitě trojúhelníkovitá, zaujímá 68 % délky listu, z toho báze o 2 % přesahuje řapík. Čepel je nejširší ve 23 % délky od báze a dosahuje 100 % své délky. V horní třetině se oble zužuje v úhlu 103. Široce založená, kratší ostrá špička je zakončena v úhlu 33. Čepel je kožovitá, hladká, svěže zelená. Okraj čepele je oble vroubkovaně pilovitý. Báze nasedá na řapík v úhlu 199. Hlavní nerv i řapík jsou svrchu načervenalé. Poměrně silný řapík je rovný až slabě vyhnutý a zaujímá 34 % délky listu (obr. 31). Adultní listy jsou středně veliké, okolo 18 cm dlouhé. Čepel je široce oválná, zaujímá 51 % délky listu. Čepel je nejširší ve 32 % délky od báze a dosahuje 113 % své délky. V horní třetině se okrouhle zužuje v úhlu 116. Široce založená, kratší ostrá špička je zakončená v úhlu 39. Čepel je kožovitá, hladká, svěže zelená. Okraj čepele je mělce vroubkovaně pilovitý. Báze sbíhá na řapík v úhlu 161, u bujných listů pak nasedá na řapík v úhlu až 193. Tenký řapík je obloukovitě vyhnutý a zaujímá 49 % délky listu (obr. 32). Marylandica (F) Kultivar z populace z volného opylení v záp. Evropě před rokem 1800 se brzy masově rozšířil až do Malé Asie. Ve starších výsadbách je to u nás nejrozšířenější kultivar. Raší asi 2 týdny po topolu Robusta, přibližně týden před Serotina. Olivově zelená barva rašícího listí je mírně načervenalá, při pohledu na celý strom převládá barva světle zelená. List je až v posledních letech více napadán houbou Marssonina brunea, způsobující předčasný opad listů. Zdravé listy opadávají žluté. Patří do okruhu kříženců P. deltoides var. monilifera, je mu listem velmi podobný. V Čechách byl dříve za něj považován (VINCENT). Ve srovnání s většinou kanadských topolů roste pomaleji. Juvenilní listy jsou středně veliké, do 20 cm dlouhé. Čepel je vejčitě trojúhelníkovitá, v horní třetině se zužuje v úhlu 90, je ukončena široce nasazenou, krátkou ostrou špičkou. Šířka čepele činí 96 % její délky. Po okrajích je vroubkovaně zubatá, silně zvlněná. Čepel je světle zelená, není příliš tuhá. Báze čepele je rovná, u bujnějších listů až slabě srdčitá. Hlavní nerv i silný řapík jsou svrchu světle červené. Řapík zaujímá 28 % délky listu (obr. 33). Adultní listy jsou středně veliké, okolo 18 cm dlouhé. Jsou velmi odlišného tvaru a čepel je podstatně menší. Je kosníkovitá, v dolní třetině zaoblená, v horní třetině se zužuje pod úhlem a je zakončena dlouhou ostrou špičkou. Šířka čepele činí 82 % její délky. Báze sbíhá na řapík klínem v úhlu 110. Okraj čepele je pravidelně výrazně vroubkovaně pilovitý. Čepel je kožovitá, plochá, hladká. Tenký řapík zaujímá % délky listu, je zpravidla prohnutý (obr. 34). NL-B-132b (M) Kultivar z kontrolovaného křížení z Nizozemí (P. deltoides var. angulata P. nigra var. italica) byl do ČR 12

13 dovezen v roce Velmi se osvědčil a předčí po zdravotní i produkční stránce topol Robusta, jemuž se podobá. Listy nejsou tolik napadány rzí. Juvenilní listy jsou okolo 20 cm dlouhé. Výrazně trojúhelníkovitá čepel zaujímá 72 % délky listu, z toho bází přesahuje řapík o 5 %. Báze je široce srdčitá, na řapík nasedá sevřeně v úhlu 250. Čepel se v horní třetině zužuje v úhlu 87, u bujných listů je k vrcholu více zaokrouhlená. Přechází v široce založenou ostrou špičku v úhlu 45. Čepel je nejširší ve 27 % délky od báze a dosahuje 97 % své délky. Okraj čepele je vroubkovaně pilovitý, pomístně slabě zvlněný. Čepel je tmavě zelená. Řapík zaujímá 33 % délky listu, je silný, mírně prohnutý (obr. 35). Adultní listy jsou střední až velké, cm dlouhé. Čepel zaujímá 58 % délky listu. Je trojúhelníkovitá, v dolní třetině široce slabě převisle zaoblená. V horní třetině se zužuje v úhlu 84 a přechází v úhlu 23 v dlouhou, ostrou špičku, na konci často vyhnutou. Báze je široká, vcelku rovná, nasedá na řapík v úhlu 180, u bujnějších listů je pak zvlněná. Na krátkém úseku představujícím 20 % šířky čepele sbíhá na řapík v klínku v úhlu , a pak obloukem přechází do zaoblení v rozích. Čepel je nejširší ve 25 % délky od báze a dosahuje 89 % své délky. Okraj čepele je vroubkovaně pilovitý. Čepel je kožovitá, plochá, lysá, tmavě zelená, na rubu světleji zelená. Prohnutý řapík zaujímá 42 % délky listu (obr. 36). Regenerata (F) Kultivar pochází ze záp. Evropy, kde byl vybrán kolem roku 1800 z volného opylení. Můžeme ho zařadit do okruhu kříženců P. deltoides var. missouriensis. I v sousedních státech je velmi rozšířen, spíše v řadových a skupinových výsadbách. Raší pozdě v barvě hnědě zelené, asi 3 dny před topolem Serotina. Má krátkou vegetační dobu. Listy jsou před koncem vegetace pravidelně napadány rzí, zdravé opadávají žlutozelené. Juvenilní listy jsou středně velké, okolo 19 cm dlouhé. Plochá až slabě miskovitě zdvižená čepel je široce srdčitá, její šířka činí 102 % délky čepele. Krátká špička je široce založená. Báze je výrazně srdčitá. Okraj čepele je zřetelně vroubkovaně zubatý, mírně zvlněný. Čepel je tmavě zelená, dosti kožovitá, lysá, často až lesklá. Silný řapík zaujímá 28 % délky listu, je světleji zelený, stejně jako nervatura listu. Až na podzim se barví slabě do růžova. Čepel listová je nasazena na řapík více vzpřímeně než u ostatních kultivarů (obr. 37). Adultní listy jsou výrazně menší, na sušší lokalitě okolo 14 cm dlouhé. Čepel se v horní třetině zužuje v úhlu 100 a je ukončena krátkou, úzkou špičkou. Šířka čepele činí 101 % její délky. Báze je rovná, někdy u řapíku slabě vyklenutá. Po okrajích je výrazně vroubkovaně pilovitá. Je kožovitá, plochá, lesklá. Řapík zaujímá 41 % délky listu (obr. 38). Robusta (M) Kultivar byl vybrán okolo roku 1885 z výsevu semen z volného opylení P. deltoides Marsh. var. angulata Ait. ve školce v Plantieres u Metz ve Francii. Samčím partnerem byl západoevropský topol černý P. nigra L. subsp. betulifolia (Pursch) W., jeho pyramidální hybrid var. plantierensis Schneider. Listy připomínají P. deltoides var. angulata tmavě zelenou barvou a větší tloušťkou srdčité čepele. Topol Robusta má prýty i řapíky listů krátce brvité, toto obrvení z části do konce vegetace mizí. Raší velmi časně, krátce po topolu vlašském v barvě hnědě červené. Má dlouhou vegetační dobu, ale listy jsou napadány rzí často již uprostřed léta. Juvenilní listy jsou obvykle středně velké, okolo 19 cm dlouhé, někdy až 24 cm. Okraj čepele je vroubkovaně pilovitý. Šířka čepele činí 106 % její délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 97 a je zakončena velmi krátkou, úzkou špičkou. Báze je rovná, u řapíku slabě vykrojená, záhy se zvedající v boční zaoblení. Čepel je srdčitá, tlustá, kožovitá, mírně zvlněná, velmi tmavě zelená. Silnější nervatura i řapík jsou svrchu masově červené. Řapík zaujímá 36 % délky listu. Na bázi silného řapíku jsou přilehlé široce vejčité palisty, které dlouho vytrvávají (obr. 39). Adultní listy jsou středně velké, na sušší lokalitě okolo 17 cm dlouhé. Podstatně menší čepel je vejčitě trojúhelníkovitá, tmavě zelená, kožovitá, plochá, po okrajích vroubkovaně pilovitá. Šířka čepele činí 94 % její délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 90 a je zakončena poněkud delší úzkou špičkou. Báze nasedá na řapík v širokém klínu pod úhlem 150 a obloukovitě přechází v boční zaoblení. Řapík zaujímá 45 % délky listu, je tenký, často zakřivený (obr. 40). Serotina (M) Nejstarší kultivar ze všech, vznikl v západní Evropě z volného opylení okolo roku Záhy byl masově rozšířen i do Malé Asie, jeho kulturou bylo v mnoha regionech podstatně redukováno zastoupení původního topolu černého. Pro silné napadení chorobami se dnes téměř nepěstuje. V ČR se vyskytuje převáž- 13

14 ně ve starých stromech. Raší v barvě červeně hnědé, nejpozději ze všech kultivarů, až 3 týdny po topolu Robusta, současně s topolem černým. V některých letech jsou jeho listy silně napadány rzí. Má krátkou vegetační dobu. Jeho listy lze zařadit do okruhu kříženců P. deltoides var. missouriensis. Juvenilní listy jsou okolo 20 cm dlouhé. Čepel listová je vejčitě trojúhelníkovitá, o 10 % delší než širší, v horní třetině okrouhle klínovitá v úhlu 80, přecházející v krátkou špičku. Báze listů je rovná, téměř kolmá na řapík, u bujně rostoucích listů je srdčitě rozšířena a nasazena pod úhlem 140. Je plochá až velmi mělce miskovitá, po okrajích slabě zvlněná, dosti tuhá.okraj čepele je okrouhle zubatý. Hlavní nervy a silný řapík jsou svrchu červené. Čepel je tmavě zelená, kožovitá, často bývá napadána rzí (obr. 41). Adultní listy jsou okolo 17 cm dlouhé. Čepel je okrouhle trojúhelníkovitá s bází široce ploše vejčitou, kolmo na řapík nasazenou. Jen u bujně rostoucích listů bývá v krátkém úseku velmi mělce srdčitě nasazená. Čepel zaujímá 55 % délky listu. Je nejširší ve 27 % délky od báze a dosahuje 97 % své délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 91 a plynule přechází v kratší špičku, zakončenou v úhlu 45. Čepel je kožovitá, tuhá, plochá, hladká, sytě zelená. Okraj čepele je dosti hrubě vroubkovaně pilovitý, mělčeji a v delších intervalech na bázi čepele. Báze nasedá na řapík v úhlu a pozvolna přechází do bočního zaoblení. Tenčí řapík je obloukovitě prohnutý a zaujímá 45 % délky listu (obr. 42). Virginiana de Frignicourt (F) Kultivar pochází z volného opylení, před rokem 1880 byl popsán ve Francii. Raší brzo, současně s topolem Marylandica, v barvě zeleně hnědé. Má dlouhou vegetační dobu. Listy jsou poměrně malé, velmi odolné proti napadení rzí. Zůstávají dlouho zelené, opadávají žlutě zelené až žluté. Juvenilní listy jsou okolo 17 cm dlouhé. Čepel zaujímá 69 % délky listu, z toho bází přesahuje řapík o 3 %. Báze je široce mělce srdčitá až oválná, v krátkém, asi 10% úseku šířky čepele nasedá na řapík v úhlu 217. Čepel je v dolních dvou třetinách široce oválná, v horní třetině se zaobleně zužuje v úhlu 100 a je zakončena široce založenou krátkou špičkou v úhlu 61. Čepel je nejširší ve 25 % délky od báze a dosahuje 111 % své délky. Okraj čepele je vroubkovaně pilovitý, často zvlněný. Čepel je měkká, hladká, světleji zelená, hlavní nervy i řapík jsou svrchu růžové. Řapík dosahuje % délky listu, je zpravidla prohnutý (obr. 43). Adultní listy jsou středně velké, okolo 16 cm dlouhé. Čepel je okrouhle trojúhelníkovitá s bází široce ploše vejčitou, až kolmo na řapík nasazenou, u bujně rostoucích listů mělce sedlovitě nasazenou. Čepel zaujímá 55 % délky listu. Je nejširší ve 25 % délky od báze a dosahuje 105 % své délky. V horní třetině se zužuje v úhlu 97. Široce nasazená kratší špička je zakončena v úhlu 46. Čepel je kožovitá, plochá, hladká, světleji zelená. Okraj čepele je vroubkovaně pilovitý. Báze nasedá na řapík v úhlu 171 a sedlovitě přechází do bočního zaoblení. Tenčí řapík je prohnutý a zaujímá 45 % délky listu (obr. 44). B. SEKCE TACAMAHACA SPACH TOPOLY BALZÁMOVÉ B1. AMERICKÉ DRUHY Populus balsamifera L., pracovní název Montana (M) topol balzámový Kultivar původem ze Severní Ameriky je pomístně pěstován od začátku 20. stol. v pohraničních horách ČR. V nížině se mu nedaří. Má značnou kořenovou výmladnost. Před opadem se list barví světle žlutě, má krátkou vegetační dobu. Juvenilní listy jsou cm dlouhé. Plochá čepel je podlouhle vejčitá, špičatá. Svrchu je tmavě zelená, lysá, vespod světleji zelená, plochá. Okraj je nízce drobně pilovitý. Špičatá čepel se k vrcholu zužuje v úhlu a je ukončena velmi krátkou špičkou, často vyhnutou do boku.ve 40 % délky čepele od báze je nejširší a dosahuje 58 % své délky. Báze je okrouhlá až klínovitá v úhlu 70. Řapík je krátký, silný, oblý a dosahuje 16 % délky listu (obr. 47). Adultní listy jsou okolo 16 cm dlouhé. Čepel je široce okrouhlá, plochá, žlábkovitě podélně prohnutá, kožovitá, okraj dlouze nízce pilovitý. Svrchu je tmavě zelená, lysá, vespod bělavě zelená. V horní třetině se zužuje v úhlu 80 a plynule přechází v krátkou tupou špičku. Je nejširší ve 34 % délky od báze a dosahuje 79 % své délky. Báze čepele je široce okrouhlá, někdy jen s naznačeným krátce srdčitým nasazením. Zesílené nervy u přechodu řapíku na čepel jsou značně zahuštěné. Často silně zakřivený řapík zaujímá 40 % délky listu (obr. 48). 14