ZPRAVODAJ. Římskokatolické farnosti Rokytnice v Orlických horách. Slovo úvodem. I. ročník 14. srpen 2016 číslo 38

Transkript

1 ZPRAVODAJ Římskokatolické farnosti Rokytnice v Orlických horách I. ročník 14. srpen 2016 číslo 38 Slovo úvodem Milí farníci, už delší dobu přemýšlíme o tom, zda je namístě oslovovat čtenáře Zpravodaje milými farníky. Ne že by rokytničtí farníci nebyli milí lidé, to jistě jsou, v poslední době se však stále častěji setkáváme s tím, že s námi o Zpravodaji a jeho obsahu hovoří lidé, kteří bydlí v úplně jiném koutu naší republiky a do naší farnosti přijeli buď náhodně jako turisté, nebo zde mají chalupu, kterou pravidelně či nepravidelně navštěvují. A stejně jako naši farníci, i oni čtou Zpravodaj, protože je jednoduše zajímá, co se v jejich přechodné farnosti děje. Ne že by nás to netěšilo, to v žádném případě ne! Ba právě naopak. Každý další čtenář Zpravodaje, a zvláště přespolní, nám však zvyšují pomyslnou laťku týkající se jeho úrovně. Zpravodaj se tak pro nás stává výzvou. Výzvou, abychom jednak naplnili ono prvotní poslání Zpravodaje, kvůli kterému vznikl, totiž aby farníky zpravoval o dění ve farnosti, jednak abychom našim čtenářům přinášeli témata, která je nějakým způsobem osloví a třeba je i skrytou měrou posunou na cestě k Bohu. Vlastně to je takové naše tajné přání. A proto jsme tu výzvu přijali a Zpravodaj nás stále baví. A jsme vděční ostatním farníkům, že nám se Zpravodajem pomáhají. Tak tedy, milí čtenáři, ať se Vám Zpravodaj líbí. Jindřich Zemánek 1

2 TÉMA Nanebevzetí Panny Marie Peter Paul Rubens, Nanebevzetí Panny Marie, 1614 V pondělí 15. srpna církev slaví jednu z nevětších slavností liturgického roku - slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Maria podle tradice zemřela v Jeruzalémě, její hrob se však nikdy nenašel. Důležité však je, že podle tradice církevních Otců je už od samého počátku mezi křesťany živá víra v Mariino výjimečné ukončení tohoto pozemského života. Na základě této živé tradice, po důkladném prostudování textů Otců a teologů, kteří se opírají o Písmo svaté, a v neposlední řadě z upřímných modliteb k Duchu svatému, bylo nakonec roku 1950 papežem Piem XII. v apoštolské konstituci Nesmírně štědrý Bůh slavnostně vyhlášeno dogma o Mariině nanebevzetí: Na konci svého života byla neposkvrněná Bohorodička Maria, vždy panna, s tělem a duší vzata do nebeské slávy. Text dogmatu neříká nic o konci Mariina života. Konstituce se záměrně vyhýbá otázce Mariiny smrti, která jako taková není předmětem tohoto dogmatu. Vzata s tělem a duší je výraz biblický. Do nebeské slávy znamená, že byla vzata Bohem do věčného společenství. Jaký je význam tohoto článku víry? Jako motiv pro vyhlášení dogmatu uvádí apoštolská konstituce podporu víry v posmrtný život a boj proti falešnému kultu těla. Dnes vidíme i další a obecnější 2

3 TÉMA smysl dogmatu o nanebevzetí. Vyzdvihuje se jím cena a důstojnost lidského života i jeho konečný cíl. Tak je možné chápat význam této skutečnosti ve světě plném násilí, teroru a válek, rozvráceném terorismem, násilím a mučením, s hrozbou ještě větších katastrof, při kterých jsou zbytečně ničeny lidské životy. Nad touto bídou stojí s námi žena, o které může v plném smyslu platit obraz z Janova Zjevení (Zj 12,1): Ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. V tomto definitivním společenství s Bohem a s korunou slávy, kterou Panně Marii připravil Syn a Duch svatý u Otce, je Maria první dcera Otcova, první vykoupený člověk. V plnosti lásky je spojena se všemi svatými a spravedlivými, kteří nás předešli se znamením víry. Je spojena i s Kristovým dílem a s církví bojující zde na zemi. Nanebevzetí Panny Marie zůstane zvláštním Božím činem, který souvisí s jejím zvláštním mateřstvím a uchráněním od dědičné poskvrny. Kristýna Zemánková (citováno z: Zouharová Marie, Z Katechismu: Když Maria, která byla uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny, dokončila svůj pozemský život, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy a vyvýšena Pánem jako královna všeho tvorstva, aby se dokonaleji připodobnila svému Synu, Pánu pánů a vítězi nad hříchem a smrtí. Nanebevzetí svaté Panny je zvláštní účastí na vzkříšení jejího Syna a předjímá vzkříšení ostatních křesťanů: Ve svém mateřství jsi uchovala panenství, ve své smrti (dosl. usnutí pozn. překl.) jsi neopustila svět, ó Matko Boží; dosáhla jsi pramene života, ty, která jsi počala živého Boha, a osvobodíš svými modlitbami naše duše od smrti. (srov. KKC 963) Nejsvětější Panna Maria byla po skončení svého pozemského života vzata s tělem i duší do nebeské slávy, kde se již podílí na slávě vzkříšení svého Syna, předjímajíc vzkříšení všech údů jeho Těla. (KKC čl. 974) 3

4 ZE ŽIVOTA FARNOSTI Udílení svátosti biřmování v naší farnosti Je to asi tak rok a půl, co se v kostelech naší farnosti objevily zvláštní tiskopisy s kolonkami na případné vyplnění. Když pak pan farář při ohláškách informoval farníky, k čemu ty tiskopisy slouží, byl to pro mě tak trochu šok. Do příslušných kolonek se mohli zapsat ti, kteří ještě nepřijali svátost biřmování a měli by zájem tuto svátost přijmout. Já osobně jsem si říkala: Kdo tady bude mít zájem o biřmování? Vždyť v naší farnosti moc mladých lidí není. I z tohoto důvodu se spousta z nás v minulosti rozhodla přijmout svátost biřmování v jiné farnosti, protože v naší farnosti příprava na tuto svátost a samotný obřad biřmování pro větší skupinu zájemců proběhly naposledy v roce O dva roky později se u nás sice biřmovalo, udílení této svátosti však bylo spojeno s křtem dospělé osoby. Od těch dob nikdo z nás podobnou možnost v naší farnosti neměl. Tiskopisy v našich kostelích se tedy začaly pomalu plnit jmény uchazečů. Následovalo první setkání biřmovanců na faře, které pak probíhalo pravidelně každý 2. a 4. pátek v měsíci po mši svaté. Katecheze se mohli zúčastnit i ostatní farníci. Já osobně, když jsem viděla, jak bohatou přípravu budoucí biřmovanci mají a jak příprava probíhá, byla jsem moc nadšená. A pokud to jen trochu šlo, katecheze jsem se též zúčastnila. Ačkoli jsem svátost biřmo- 4

5 ZE ŽIVOTA FARNOSTI vání přijala již před deseti lety v jiné farnosti, přípravu takové kvality, jakou měla skupina biřmovanců teď u nás, jsme z daleka neměli, což mě teď i trochu mrzí. Páteční přípravy biřmovanců, kterých se nakonec sešlo jedenáct!, byly v plném proudu. Nabídku, že katecheze není jen pro ty, co budou biřmováni, ale pro všechny dospělé, mnozí z nás přijali s vděčností, takže se na katechezích pravidelně setkávali biřmovanci spolu s dalšími lidmi z naší farnosti. Čas utekl jako voda a byl tu 7. srpen Každou chvíli by měl přijet pan biskup J. E. Mons. Josef Kajnek. Raut ve farním sále, který perfektně připravila právě skupinka biřmovanců, je nachystán. Vše na oběd pro pana biskupa taktéž. A všichni se odebíráme do kostela, kde ještě zkouší parta místních nadšenců, kteří si na slavnostní mši svatou připravili několik hudebních doprovodů. Za malou chvíli se pak rozsvítí světla, začnou hrát varhany, zazvoní zvonek a průvod ministrantů s panem farářem a otcem biskupem pomalu vchází do kostela. Biřmovancům se tají dech velkým očekáváním a taky i malou nervozitou, zda úkol, který při bohoslužbě mají (čtení, žalm, přímluvy, poděkování, předání daru), zvládnou. Musím říct, že celý obřad byl moc krásný! A já bych touto cestou chtěla pogratulovat všem biřmovancům, že se tento krok rozhodli učinit. Přeji všem hojnost Božího požehnání a darů Ducha svatého. Moc děkuji našemu panu faráři P. Wieslavu Kalembovi 5

6 ZE ŽIVOTA FARNOSTI za jeho vedení biřmovanců, za jeho čas, trpělivost a stálé doprovázení. Také moc děkuji Kuchtovým z Říček v Orlických horách, kteří nám darovali suroviny na oběd s panem biskupem a rovněž i výborný medovník. Děkuji též skupince nadšenců, kteří pod vedením Šárky Rozsívalové secvičili několik písní ke mši svaté s kytarovým doprovodem. A děkuji všem, kteří se jakkoli podíleli a pomáhali s přípravami na tuto slavnost. V neděli 7. srpna odpoledne pan farář pozval všechny farníky a další přátele naší farnosti na již tradiční srpnový farní den, na kterém jsme měli spolu s biřmovanci oslavit jejich velký den. Jsem velice ráda, že jsme se sešli v tak hojném počtu. Byli tu biřmovanci, jejich kmotři, farníci i lidé z jiných farností, děti Na jednom místě se tak sešlo hned několik generací lidí, aby spolu, méně formálně než ráno, jako jedna velká rodina farnost oslavili den, který byl pro oněch jedenáct biřmovanců tak důležitý. Děkuji všem za pomoc s přípravou farního dne, umývání nádobí a za pomoc s uklizením po farním dni. Zvláštní dík patří paní Dagmar Lavrenčíkové, která se zapojila do obsluhy, přestože sama byla oslavenkyní. Dášo, moc ti děkuji! A samozřejmě děkuji všem, kteří se farního dne zúčastnili. Anežka Kubíčková Liturgická čtení pro následující týden: Po: Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab; Žl 45(44); 1Kor 15,20-27a; Lk 1,39-56 Út: Ez 28,1-10; Dt 32; Mt 19,23-30 St: Ez 34,1-11; Žl 23; Mt 20,1-16a Čt: Ez 36,23-28; Žl 51; Mt 22,1-14 Pá: Ez 37,1-14; Žl 107; Mt 22,34-40 So: Ez 43,1-7a; Žl 85; Mt 23,1-12 Ne: Iz 66,18-21; Žl 117(116); Žd 12, ; Lk 13,

7 Z CÍRKEVNÍHO KALENDÁŘE Sv. Maxmilián Maria Kolbe, 14. srpna Maxmilián (občanským jménem Rajmund Kolbe) se narodil 8. ledna 1894 ve Zduńska Wola v Polsku. Byl knězem a členem řádu minoritů. Ve svém misijním působení propagoval používání moderních prostředků při pastoraci a evangelizaci. Založil klášter Niepokalanów, kde vydával katolické časopisy a další tiskoviny. Založil též Rytířstvo Neposkvrněné (mariánské a apoštolské hnutí). V roce 1941 byl zatčen a poslán do koncentračního tábora. Jeho život byl zakončen v koncentračním táboře v Osvětimi, kde zemřel v hladové komoře, když v rámci exemplárního potrestání nabídl svůj život za život otce od rodiny. Tehdy otec Kolbe vystoupil z řady a prosil, aby si mohl vyměnit místo s nešťastným Gajowniczkem. Na otázku, kdo je, odpověděl, že je katolickým knězem, že už není nikomu potřebný a tento že má manželku a děti. Velitel svolil. Odsouzenci se ocitli v cele smrti bloku č. 13. Bunkr, který byl dosud místem zoufalství, nadávek a kleteb, se s přítomností otce Kolbeho změnil v příbytek Boží chvály. Odsouzenci zpívali nábožné písně, modlili se. Svatý Maxmilián, přestože měl jednu plíci strávenou tuberkulózou, přežil v bunkru dva týdny a všechny své spoluvězně připravil k odchodu na věčnost. Hitlerovští kati překvapeni, že Kolbe stále žije, byli nuceni ho dorazit fenolovou injekcí. Stalo se to 14. srpna, v předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie roku Otci Maxmiliánovi bylo jen 47 let. Otec Kolbe byl blahořečen papežem Pavlem VI. roku 1971 a dne byl papežem Janem Pavlem II. prohlášen za svatého mučedníka. (citace převzata z 7

8 Z FARNÍCH OHLÁŠEK Přehled bohoslužeb ve farnosti: pondělí 10:00 Neratov poutní mše sv středa 18:00 Rokytnice mše sv pátek 18:00 Rokytnice mše sv sobota 16:00 Kačerov mše sv. 17:30 Říčky mše sv neděle 08:30 Pěčín mše sv. 10:00 Rokytnice mše sv. 11:30 Nebeská Rybná mše sv. Nejbližší akce ve farnosti: V pátek od 17:00 do17:45 hod. bude v kostele Všech svatých výstav Nejsvětější svátosti. V tuto dobu bude též možno přijmout svátost smíření. V sobotu od 19:00 hod. se v kostele Nejsvětější Trojice v Říčkách v Orlických horách uskuteční benefiční koncert komorního souboru AMALIA ENSEMBLE. Výtěžek z koncertu bude věnován na opravu kostela Nejsvětější Trojice v Říčkách. ZPRAVODAJ - týdeník Římskokatolické farnosti Rokytnice v Orlických horách. Adresa redakce: Římskokatolický farní úřad, náměstí Jindřicha Šimka 2, Rokytnice v Orlických horách, farnostrokytnice@centrum.cz, číslo bankovního účtu: /5500. Šéfredaktor: Jindřich Zemánek. 8