Plasy Rabštejn nad Střelou Žihle tip od Martina Dušánka

Transkript

1

2 Proč chodit stále ty samé cesty, když se nabízejí jiné a zajímavější Plasy Rabštejn nad Střelou Žihle tip od Martina Dušánka Martin je můj přítel, syn mého spolužáka, cestovatel; společně jsme vystoupili na Mount Blanc, Gran Paradiso, poznávali italské Dolomity, Irán, Madagaskar, Réunion, chodíme společně na zimní přechody hor na sněžnicích, každoročně vystupujeme na Sněžku atd. V sobotu odpoledne jsem odjel s Jitkou autobusem přes Prahu do Strakonic na pozvání majitele firmy Autospol Pavla Čadka, kde jsme měli přednášku a besedu o našich posledních zahraničních cestách; Jitka o Indii a já o nedávné cestě na Sibiř a Bajkal. Velmi přátelské posezení spojené s dobrým občerstvením bylo současně mým poděkováním příteli, dispečerům a řidičům, kteří mě ochotně a rychle přepravují již šest roků na jih Itálie. Letos to bylo v březnu na Sicílii při pravidelné cestě za teplem a zpět z Ancony domů. V květnu zase do Florencie při cestě na Korsiku, kde jsem uskutečnil náročný přechod hlavního hřebene a zpět z Brescie domů. Zpáteční cestu ze Strakonic domů jsem využil k procházce romantickým údolím řeky Střely. Vlakem v 8.52 hodin ze Strakonic přes Plzeň jsem přijel v hodin do Plasů. Za cestu dlouhou 109 km jsem zaplatil zlevněné jízdné 73 Kč. Plasy ČD (350) Plasy 1 km podél řeky Střela a zpět 2 x 5 km 11 km Plasy + 3 km, celkem 14 km Ještě za svitu slunce jsem začal s prohlídkou městečka Plasy, vzdáleného skoro jeden kilometr od vlakového nádraží, u bývalého prvního cisterciáckého kláštera v Čechách, perly barokní architektury, který založil už v roce 1144 kníže

3 Vladislav II. Bohužel dnešní exteriér není zatím nejlepší, ale je naděje, že se zlepší. Ve starém, dnes už nefunkčním pivovaru, se nákladem 390 milionů korun buduje škola pro restaurátory. Nejdůležitější je zde barokně přestavěný konvent, který je založen na dubových pilotách dle návrhu Santiniho. Vedle je románský kostel Nanebevzetí Panny Marie a naproti hrobka rodu Metternichů. Poté jsem se vydal podél řeky Střela protékající Plaskou a Rabštejnskou pahorkatinou. Jde o sevřené romantické údolí, kde jsem asi po pěti kilometrech po turistické značené

4 cestě na zasněženém listí spatřil ležícího muže, ale bez přikrývky, což mne vyděsilo. Zřejmě tvrdě spal, neodpovídal ani nereagoval na mé strkání do něho hůlkou, poté pohorkou. Do obličeje mu nebylo vidět, ale odhadl bych věk na let, možná bezdomovec, možná opilý nebo zfetovaný. Nebyl jsem si ani jistý, zda je živý nebo mrtvý, a v tu chvíli jsem se i bál. Rozhodl jsem se pro okamžitý návrat do Plasů a oznámil to policii. Obloha se postupně zatáhla a potom začalo sněžit, teplota pod bodem mrazu, asi mínus 4 C. Popsal jsem policistům místo, kde nešťastník leží a začal hledat ubytování, neboť jsem byl upozorněn, že cesta na Rabštejn v této době není snadná. Je dlouhá 23 km, což by znamenalo, že bych šel minimálně 3 hodiny potmě s baterkou. Našel jsem si nocleh za pouhých 150 Kč v ubytovně nedaleko nádraží ČD, kterou vedou kosovští Albánci. Požádal jsem syna Štěpána o zrušení zajištěného ubytování v pensionu Pod Rabštejnským zámkem, na který jsem neměl telefon. Večer mi policisté sdělili, že jsem nalezenému muži v lese zřejmě zachránil život a je v péči lékařů v plzeňské nemocnici. V této době tu turisté už nechodí a tak by asi do rána zmrzl stejně jako další dva, o kterých jsem slyšel večer v TV. Připravil jsem si večeři a těšil se, jak brzy ráno se vydám znovu na cestu na Rabštejn nad Střelou a pokud to bude možné, až na vlak do Žihle. Odtud jsem měl koupenou jízdenku už v sobotu ve Strakonicích, před změnou jízdního řádu a zdražením.

5 Plasy Podhrázský mlýn Vrážný 6.5 km - Mladotice 9.5 km Strážiště (435) 14 km Čoubův mlýn (364) 16 km Černá huť (427) 17 km Kozičkův mlýn (380) 19 km - Železný hamr Rabštejn nad Střelou 25 km - Žihle (580) 33 km + Černošice 2 km, celkem 35 km Po snídani už v 7.15 hodin jsem ještě za tmy opustil pension a vydal se kolem románského kostela a bývalého pivovaru údolím řeky Střela, které se dříve říkalo Sázava západních Čech. Do rána napadlo cca 10 cm nového sněhu, bylo zataženo a teplota kolem nuly. Většina cesty byla smrkovým lesem, ale před Mladoticemi začalo sněžit a bylo třeba přejít cca 1 km přes zasněžené pole, kdy značení pochopitelně chybělo. Zde jsem ztratil značku a přišel do obce Vrážný, což byla zacházka asi 1.5 km navíc. Nikde žádné stopy, jen občas po vysoké zvěři nebo rozrytá zem od divočáků. Kolem Mladotic je mnoho rekreačních chat, ale v této době bez lidí. Cesta kolem řeky pro mne byla jako v pohádce a připomínala mi Palackého stezku z Tanvaldu do Železného Brodu podél řeky Kamenice.

6 Často jsem však musel od řeky vystoupat výše o 100 až 150 m, jako například v osadě Strážiště, která leží na hranici přírodního parku Horní Střely, kde je kostel sv. Martina. Odtud znovu sestup do údolí řeky Střely k dalšímu starobylému mlýnu a poté rabštejnským pralesovitým porostem buků a smrků těsně podél koryta řeky, kde jsem musel překonávat několik skalních výstupků. V Černé huti jsem minul zámek a došel ke starému mlýnu zvaný Kozičkův. Občas byly v cestě popadané stromy, jinde zase chybělo značení, neboť bylo zakryté navátým sněhem a tak jsem trochu bloudil, než jsem znovu našel zelenou značku. Zde jsem si říkal: co bych tu asi dělal včera večer za tmy? V Rabštejně, nejmenším českém historickém městě, které má jen asi 30 stálých obyvatel, jsem nejdříve navštívil židovský hřbitov, kde jsem chtěl položit kamínek na některý náhrobek podle židovské tradice květiny živým, kameny mrtvým, ale pod sněhem nebyl k nalezení.

7 Dominantou je barokní zámek se zříceninou gotického hradu ze 14. století, městské opevnění a klášter s přilehlým kostelem Panny Marie Sedmibolestné. Cestu dolů k řece lemuje řada domků s roubenou a hrázděnou architekturou. Přešel jsem gotický silniční kamenný most z roku 1340, tzn. starší než Karlův most v Praze (1402), a začal se vracet po druhé straně místy zamrzlé řeky po modré turistické značce směrem do Žihle. Znovu jsem musel stoupat skoro 200 m hustým smrkovým lesem do výšky cca 600 m n. m., kde bylo sněhu více. Kličkoval jsem lesem a stále hledal modrou turistickou značku.

8 Cestu jsem zakončil už za setmění s čelovkou na hlavě několik minut před 17. hodinou v městečku Žihle, kde jsem stačil ještě koupit v hospodě láhev Plzeňského, abych po nastoupení do rychlíku z Mostu do Plzně konečně poobědval a zároveň večeřel. Po 9.5 hodinách pěší chůze to bylo první jídlo a pití, neboť jsem celý den neměl hlad a věnoval se pouze na orientaci náročné cestě a občas něco vyfotil. Hodoval jsem v prázdném vlaku až do Plzně, kde jsem přestoupil na rychlík směrem do Prahy. V Berouně jsem se rozhodl, že zde vystoupím a místo příjezdu do Jičína po 23. hodině tentokrát přespím v rodině syna Štěpána v Černošicích. Už ve 20 hodin jsem se tam setkal i se svou manželkou Jitkou, která tam byla hlídat našeho nejmladšího vnuka Jáchyma. Milé přijetí, a tak jsme společně oslavili můj náročný výlet. Ochutnal jsem výborné maso z divočáka upravené na zelenině a popíjel rulandské šedé; skvělé. S dobrým pocitem v srdci jsem vzpomínal na neznámého člověka, kterému jsem asi zachránil život. Další den jsem se dopoledne vrátil domů do Jičína. Zlevněná jízdenka zpět stála 133 Kč a bylo to 204 km. Cestu jsem mohl po 100 km jízdy přerušit, čehož jsem využil. Průvodčí v rychlíku z Prahy do Chlumce nad Cidlinou mi začala vytýkat, že jízdenka byla platná včera a tak jsem ji musel poučit, že platí až do půlnoci druhého dne a přerušení je možné; tak se nakonec omluvila. Hodnotu lidského života nelze ocenit. Přesto jsem na této cestě zbohatl, když jsem na cestě přírodou potkal jednoho možná nešťastného člověka a mohl mu pomoci. Všechno, co je podle přírody, je hodno úcty. Cicero. V Jičíně I v a n

9 Jitka Press Jičín Copyright Jitka 2012