Návrh. ZÁKON ze dne. 2005, o sociálních službách ČÁST PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ. Rozsah působnosti

Transkript

1 Návrh Příloha III ZÁKON ze dne. 2005, o sociálních službách Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1 Rozsah působnosti (1) Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci (dále jen osoba ) prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách. (2) Tento zákon dále upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve školách a školských zařízeních, ve zdravotnických zařízeních, ve věznicích, v zařízeních pro zajištění cizinců a v azylových zařízeních zřízených podle zákona o azylu. 2 Základní zásady (1) Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. (2) Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a zabraňovat jejich sociálnímu vyloučení. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě. 3 Vymezení některých pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) sociální službou činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení, 1

2 b) nepříznivou sociální situací oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci, tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením, c) dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok, a který omezuje duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost, d) přirozeným sociálním prostředím rodina a sociální vazby k osobám blízkým 1), domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity, e) sociálním začleňováním proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný, f) sociálním vyloučením vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace, g) zdravotním postižením tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby, h) plánem rozvoje sociálních služeb výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů, jehož obsahem je popis a analýza existujících zdrojů a potřeb, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb, povinnosti zúčastněných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb. 4 Okruh oprávněných osob (1) Sociální služby a příspěvek na péči jsou poskytovány při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně a) osobám, které jsou na území České republiky hlášeny k trvalému pobytu podle zvláštních právních předpisů 2), b) osobám, kterým byl udělen azyl podle zvláštního právního předpisu 3), c) cizincům bez trvalého pobytu na území České republiky, kterým tato práva zaručuje mezinárodní smlouva 4), 1) 2) 3) 4) 116 občanského zákoníku. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Například Příloha Evropské sociální charty (č. 14/2000 Sb.m.s.). 2

3 d) občanům členského státu Evropské unie, pokud jsou hlášeni na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu 5) po dobu delší než 3 měsíce, nevyplývá-li jim nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropských společenství 6), e) rodinným příslušníkům občana členského státu Evropské unie 7), pokud jsou hlášeni na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu 5) po dobu delší než 3 měsíce, nevyplývá-li jim nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropských společenství 6). Celex: 32004L R1612 (2) Sociální služby uvedené v 57, 59 až 63 a 68 jsou poskytovány při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně také osobám legálně pobývajícím na území České republiky podle zvláštního právního předpisu 5). 5 Působnost v oblasti sociálních služeb (1) Státní správu podle tohoto zákona vykonávají a) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen ministerstvo ), b) krajské úřady, c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, d) úřady práce. (2) Výkon působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti. kraje. (3) V oblasti sociálních služeb vykonávají působnost podle tohoto zákona také obce a 6 Poskytovatelé sociálních služeb Poskytovateli sociálních služeb mohou být při splnění podmínek stanovených tímto zákonem územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu. 5) 6) 7) Zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Čl. 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. Nařízení Komise (EHS) č. 1251/70 ze dne 29. června 1970 o právu pracovníků zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání v tomto státě. 15a zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 217/2002 Sb. 3

4 ČÁST DRUHÁ PŘÍSPĚVEK NA PÉČI Hlava I Podmínky nároku na příspěvek na péči 7 (1) Příspěvek na péči (dále jen příspěvek ) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. (2) Nárok na příspěvek má osoba uvedená v 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle 8. (3) Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku. (4) O příspěvku rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. 8 Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. 9 (1) Při posuzování péče o vlastní osobu pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto úkony: a) příprava stravy, b) podávání, porcování stravy, c) přijímání stravy, dodržování pitného režimu, d) mytí těla, e) koupání nebo sprchování, f) péče o ústa, vlasy, nehty, holení, g) výkon fyziologické potřeby včetně hygieny, h) vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh, i) sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě, j) stání, schopnost vydržet stát, k) přemisťování předmětů denní potřeby, 4

5 l) chůze po rovině, m) chůze po schodech nahoru a dolů, n) výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení, o) oblékání, svlékání, obouvání, zouvání, p) orientace v přirozeném prostředí, q) provedení si jednoduchého ošetření, r) dodržování léčebného režimu. (2) Při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto úkony: a) komunikace slovní, písemná, neverbální, b) orientace vůči osobám, v čase a mimo přirozené prostředí, c) nakládání s penězi nebo jinými cennostmi, d) obstarávání osobních záležitostí, e) uspořádání času, plánování života, f) zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku, g) obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování), h) vaření, ohřívání jednoduchého jídla, i) mytí nádobí, j) běžný úklid v domácnosti, k) péče o prádlo, l) přepírání drobného prádla, m) péče o lůžko, n) obsluha běžných domácích spotřebičů, o) manipulace s kohouty a vypínači, p) manipulace se zámky, otevírání, zavírání oken a dveří, q) udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady, r) další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti. (3) Při hodnocení úkonů pro účely stanovení stupně závislosti podle 8 se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé úkony podle odstavců 1 a 2. (4) Při hodnocení úkonů pro účely stanovení stupně závislosti podle 8 se úkony podle odstavců 1 a 2 sčítají. Při hodnocení úkonů podle odstavců 1 a 2 se úkony uvedené v jednotlivých písmenech považují za jeden úkon. Pokud je osoba schopna zvládnout některý z úkonů uvedených v odstavci 1 a 2 jen částečně, považuje se takový úkon pro účely hodnocení za úkon, který není schopna zvládnout. 10 U osoby do 18 let věku se při posuzování potřeby pomoci a dohledu podle 9 pro účely stanovení stupně závislosti porovnává rozsah, intenzita a náročnost pomoci a dohledu, kterou je třeba věnovat posuzované osobě, s pomocí a dohledem, který je poskytován zdravé osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k pomoci a dohledu při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, které vyplývají z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. 5

6 Hlava II Výše příspěvku 11 (1) Výše příspěvku pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc a) Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), b) Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), c) Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), d) Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). (2) Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc a) Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), b) Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), c) Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), d) Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). Hlava III Nárok na příspěvek a jeho výplatu 12 (1) Nárok na příspěvek vzniká dnem splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem. (2) Nárok na výplatu příspěvku vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na příspěvek a podáním žádosti o přiznání příspěvku, není-li řízení o jeho přiznání zahájeno z moci úřední. Příspěvek může být přiznán a vyplácen nejdříve od počátku kalendářního měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o přiznání příspěvku. 13 Změna nároku na příspěvek a jeho výplatu (1) Jestliže příspěvek byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, příspěvek se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož příspěvek nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však 1 rok nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na příspěvek nebo jeho zvýšení. (2) Jestliže příspěvek byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, příspěvek se odejme nebo se jeho výplata zastaví nebo sníží, a to dnem následujícím po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. (3) Změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši příspěvku tak, že příspěvek má být zvýšen, provede se zvýšení příspěvku od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tato změna nastala. (4) Změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši příspěvku tak, že příspěvek má být snížen, provede se snížení příspěvku od prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tato změna nastala. 6

7 14 Zánik nároku na příspěvek a jeho výplatu (1) Nárok na příspěvek nezaniká uplynutím času. (2) Nárok na výplatu příspěvku zaniká uplynutím 1 roku ode dne, od kterého příspěvek náleží. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o příspěvku. 15 Přechod nároku na příspěvek a jeho výplatu (1) Zemřel-li žadatel o příspěvek před vydáním rozhodnutí o příspěvku, vstupují do dalšího řízení o příspěvku a nabývají nárok na částky splatné do dne smrti oprávněné osoby postupně manžel (manželka), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněnou osobou v době její smrti v domácnosti. (2) Jestliže byl příspěvek přiznán před smrtí oprávněné osoby, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněné osoby, členům její rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v odstavci 2. (3) Nárok na příspěvek není předmětem dědictví. 16 Postoupení a srážky (1) Nárok na příspěvek nelze postoupit ani dát do zástavy. (2) Příspěvek nepodléhá výkonu rozhodnutí. (3) Příspěvek nemůže být předmětem dohody o srážkách. Hlava IV Výplata příspěvku 17 Způsob výplaty příspěvku (1) Příspěvek se vyplácí měsíčně, a to v kalendářním měsíci, za který náleží. (2) Příspěvek vyplácí obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je příslušný k rozhodnutí o příspěvku. (3) Příspěvek se vyplácí v české měně, a to v hotovosti nebo se poukazuje na účet u banky nebo u spořitelního nebo úvěrního družstva určený příjemcem příspěvku. Požádá-li příjemce příspěvku o změnu způsobu výplaty příspěvku, je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen provést změnu způsobu výplaty příspěvku od kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž mu byla taková žádost doručena. 7

8 18 Příjemce příspěvku (1) Příjemcem příspěvku je oprávněná osoba. (2) Namísto oprávněné osoby je příjemcem příspěvku a) zákonný zástupce, b) jiná fyzická osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu. 19 Výplata příspěvku zvláštnímu příjemci (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností ustanoví zvláštního příjemce příspěvku, jestliže oprávněná osoba, popřípadě jiný příjemce příspěvku uvedený v 18 odst. 2, a) nemůže příspěvek přijímat, nebo b) nevyužívá příspěvek k zajištění potřebné pomoci. (2) S ustanovením zvláštního příjemce musí oprávněná osoba, popřípadě jiný příjemce příspěvku uvedený v 18 odst. 2, souhlasit; souhlas této osoby se nevyžaduje, pokud vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle vyjádření ošetřujícího lékaře nemůže tento souhlas podat, a v případě, kdy zvláštní příjemce je ustanoven z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. b). Zvláštním příjemcem nemůže být ustanoven ten, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy oprávněné osoby. (3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může ustanovit zvláštním příjemcem jen fyzickou osobu, která s tímto ustanovením souhlasí. (4) Zvláštní příjemce je povinen příspěvek používat ve prospěch oprávněné osoby. Zvláštní příjemce ustanovený podle odstavce 1 písm. a) používá příspěvek podle pokynů oprávněné osoby, s výjimkou osoby, která vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle vyjádření ošetřujícího lékaře nemůže tyto pokyny udělovat. Na žádost oprávněné osoby nebo na žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností je zvláštní příjemce povinen podat písemné vyúčtování příspěvku, který mu byl vyplacen, a to ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této žádosti. (5) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zruší rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce, jestliže odpadly důvody, pro které byl zvláštní příjemce ustanoven, nebo jestliže zvláštní příjemce neplní povinnosti uvedené v odstavci 4. Hlava V Povinnosti žadatele o příspěvek, oprávněné osoby a jiného příjemce příspěvku 20 (1) Žadatel o příspěvek a oprávněná osoba, jejichž zdravotní stav je třeba posoudit pro stanovení stupně závislosti, jsou povinni a) podrobit se sociálnímu šetření, 8

9 b) podrobit se vyšetření zdravotního stavu lékařem určeným úřadem práce nebo vyšetření zdravotního stavu ve zdravotnickém zařízení určeném úřadem práce nebo jinému odbornému vyšetření, je-li k tomu úřadem práce vyzván, a to ve lhůtě, kterou úřad práce určí, c) osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu a dát písemný souhlas k ověření těchto skutečností. (2) Je-li žadatelem o příspěvek občan členského státu Evropské unie, který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu 5), nebo je-li žadatelem jeho rodinný příslušník 7), který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu 5), je povinen dát písemný souhlas s tím, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností zjišťoval údaje rozhodné pro posouzení, zda je neodůvodnitelnou zátěží systému příspěvku podle tohoto zákona (dále jen neodůvodnitelná zátěž systému ). (3) Příjemce příspěvku je povinen a) písemně ohlásit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu, b) na výzvu příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení výzvy, neurčil-li obecní úřad obce s rozšířenou působností lhůtu delší, c) využívat příspěvek na zajištění potřebné pomoci. (4) Výplata příspěvku může být po předchozím písemném upozornění zastavena, příspěvek může být odňat nebo nepřiznán, jestliže žadatel o příspěvek, oprávněná osoba nebo jiný příjemce příspěvku nesplní některou povinnost uvedenou v odstavcích l až Přeplatky (1) Příjemce příspěvku, který přijal příspěvek nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo jinak způsobil, že příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit. (2) Nárok na vrácení příspěvku poskytnutého neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byl vyplacen. Lhůta uvedená ve větě první neplyne po dobu řízení o opravném prostředku nebo o žalobě. (3) O povinnosti vrátit příspěvek podle odstavců 1 a 2 rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností, který příspěvek vyplácí nebo naposledy vyplácel. (4) Povinnost vrátit přeplatek nevzniká, jestliže tento přeplatek nepřesahuje částku 100 Kč. (5) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může rozhodnout o prominutí povinnosti vrátit neprávem poskytnutý příspěvek nebo příspěvek poskytnutý v nesprávné výši, jde-li o částku do Kč v každém jednotlivém případě nebo na základě předchozího souhlasu ministerstva, jde-li o částku nad Kč v každém jednotlivém případě. (6) Vrácené částky přeplatku jsou příjmem státního rozpočtu, a to i v případě, kdy k vrácení přeplatku došlo v jiném kalendářním roce, než ve kterém byl příspěvek vyplacen. 9

10 Hlava VI Řízení o příspěvku 22 (1) Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopisu předepsaném ministerstvem, s výjimkou uvedenou v odstavci 3. (2) Je-li nezletilá osoba svěřena na základě rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné fyzické osoby, zastupuje ji v řízení o příspěvku tato osoba. Je-li nezletilá osoba v péči domova pro osoby se zdravotním postižením ( 48) zastupuje tuto osobu v řízení o příspěvku toto zařízení v případě, že zákonný zástupce nebo osoba uvedená ve větě druhé nepožádali o příspěvek nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy jim byla zaslána písemná výzva obecního úřadu obce s rozšířenou působností, aby o příspěvek pro nezletilou osobu požádali, nebo v případě, kdy pobyt zákonného zástupce nebo osoby uvedené ve větě první není znám. (3) Pokud není osoba schopna jednat samostatně a nemá zástupce, zahajuje se řízení o příspěvku z moci úřední. 23 Žádost o příspěvek musí kromě náležitostí stanovených správním řádem dále obsahovat a) označení osoby blízké nebo jiné fyzické osoby anebo právnické osoby, která osobě poskytuje nebo bude poskytovat péči, pokud je tato skutečnost známa při podání žádosti, b) určení, jakým způsobem má být příspěvek vyplácen. 24 (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností provádí pro účely rozhodování o příspěvku sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí z hlediska péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Sociální šetření provádí sociální pracovník. (2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zašle příslušnému úřadu práce 8) žádost o posouzení stupně závislosti osoby; součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek. (3) Při posuzování stupně závislosti osoby vychází úřad práce ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. (4) Úřad práce sdělí příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností stanovený stupeň závislosti osoby, odůvodnění a dobu platnosti posouzení. 8) 7 odst. 3 a 8 odst. 1 písm. n) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č../. Sb. 10

11 25 Obecní úřad obce s rozšířenou působností přeruší řízení o příspěvku na dobu, po kterou úřad práce posuzuje stupeň závislosti osoby. 26 Exekučním správním orgánem je obecní úřad obce s rozšířenou působností. 27 O odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností rozhoduje krajský úřad. Stupeň závislosti pro účely odvolacího řízení posuzuje ministerstvo 9). Hlava VII Kontrola využívání příspěvku 28 (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností kontroluje, zda příspěvek byl využit na zajištění pomoci a zda osobě, které byl příspěvek přiznán, je poskytována pomoc odpovídající stanovenému stupni závislosti. (2) Příjemce příspěvku je povinen pro účely kontroly využívání příspěvku písemně ohlásit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, kdo osobě poskytuje pomoc, a jakým způsobem, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o příspěvku, pokud tato skutečnost již nebyla uvedena v žádosti o příspěvek. Ve lhůtě podle věty první je příjemce příspěvku povinen písemně ohlásit změny ve způsobu zajištění pomoci. (3) Zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu obce s rozšířenou působností jsou na základě souhlasu osoby oprávněni vstupovat do obydlí, v němž osoba žije, za účelem provedení sociálního šetření a kontroly využívání příspěvku. Zaměstnanci obce jsou povinni prokázat se zvláštním oprávněním vydaným obecním úřadem obce s rozšířenou působností, které obsahuje označení obecního úřadu obce s rozšířenou působností, fotografii zaměstnance, jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení. (4) Poskytuje-li oprávněné osobě pomoc osoba blízká 1) nebo jiná fyzická osoba, která s oprávněnou osobou žije v domácnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností vydá těmto osobám na jejich žádost bezplatně písemné potvrzení prokazující dobu této péče pro účely zdravotního pojištění a důchodového pojištění; v tomto potvrzení vždy uvede stupeň závislosti osoby, které je péče poskytována. Hlava VIII Zvyšování příspěvku 29 (1) Částky příspěvku stanovené v 11 vláda zvyšuje nařízením v pravidelném termínu od 1. ledna, a to podle růstu indexu spotřebitelských cen sociální péče ve stanoveném 9) 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č../ Sb. 11

12 rozhodném období za podmínky, že tento růst dosáhne od počátku rozhodného období alespoň 5 %. (2) Vláda může nařízením částky příspěvku stanovené v 11 zvýšit též v mimořádném termínu. (3) Rozhodné období podle odstavce 1 se určuje tak, že prvním měsícem tohoto období je kalendářní měsíc následující po posledním měsíci předchozího rozhodného období při posledním zvýšení částek příspěvku a posledním měsícem rozhodného období pro zvýšení částek příspěvku je září kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, ve kterém dojde ke zvýšení částek příspěvku. (4) Růst indexu spotřebitelských cen sociální péče se zjišťuje z údajů Českého statistického úřadu. Hlava IX Informační systém o příspěvku 30 (1) Ministerstvo je správcem informačního systému o příspěvku, v němž jsou vedeny údaje o příjemcích příspěvku a výši příspěvku. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností jsou oprávněny zpracovávat údaje potřebné pro rozhodování o příspěvku, včetně osobních údajů, v informačním systému o příspěvku, a to v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup a zároveň zajišťujícím ochranu osobních údajů 10). (2) Ministerstvo zajišťuje pro provádění zákona na vlastní náklady počítačový program (software), potřebný pro rozhodování o příspěvku, jeho výplatu a kontrolu, včetně jeho aktualizací, a poskytuje bezplatně tento program obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností jsou povinny používat při řízení o příspěvku, při jeho výplatě a kontrole tento program, kterým je ministerstvo vybaví. Počítačový program podle věty první je součástí informačního systému pomoci v hmotné nouzi podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. (3) Ministerstvo vnitra pro účely příspěvku poskytuje obecním úřadům obcí s rozšířenou působností údaje z informačního systému evidence obyvatel 11) o obyvatelích, a to v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Ministerstvo vnitra dále pro účely příspěvku poskytuje obecním úřadům obcí s rozšířenou působností z registru rodných čísel 12) údaje o osobách, kterým bylo přiděleno rodné číslo, avšak nejsou uvedeny v odstavci 3. Pokud to umožňuje technický stav registru rodných čísel, poskytují se údaje podle věty první pouze v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. (5) Poskytovanými údaji podle odstavců 3 a 4 jsou a) u státních občanů České republiky 10) 11) 12) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb. 12

13 1. jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna, rodné příjmení, 2. datum narození, 3. místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, místo a stát, na jehož území se narodil, 4. rodné číslo, 5. státní občanství, 6. adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu, 7. počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky, 8. zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, 9. zákaz pobytu, místo zákazu pobytu a doba jeho trvání, 10. rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození, 11. rodné číslo manžela; je-li manželem cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a datum jeho narození, 12. rodné číslo dítěte, je-li dítětem cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména a příjmení a datum jeho narození, 13. datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, datum a stát, na jehož území k úmrtí došlo, 14. den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí; b) u cizinců, kteří jsou obyvateli 1. jméno, popřípadě jména, příjmení, jejich změna, rodné příjmení, 2. datum narození, 3. místo a stát, na jehož území se narodil, 4. rodné číslo, 5. státní občanství, 6. druh a adresa místa pobytu, 7. číslo a platnost povolení k pobytu, 8. počátek pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o pobytu, 9. zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, 10. správní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území České republiky, 11. jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte, pokud je dítě obyvatelem, a jeho rodné číslo; v případě, že rodné číslo nebylo přiděleno, datum narození, 12. jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce, pokud jsou obyvateli, a jejich rodné číslo; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození, 13. vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území České republiky, 14. datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí, 15. den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí, 16. jméno, popřípadě jména, příjmení nezletilého cizince, který byl cizinci s povolením k pobytu na území České republiky nebo jeho manželu rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do náhradní rodinné péče, nebo který byl cizincem s povolením k pobytu na území České republiky nebo jeho manželem osvojen anebo jehož poručníkem nebo manželem jeho poručníka je cizinec s povolením k pobytu na území České republiky, 13

14 17. osamělého cizince staršího 65 let bez ohledu na věk cizince, který se o sebe nedokáže ze zdravotních důvodů sám postarat, jde-li o sloučení rodiny s rodičem nebo dítětem s povolením k pobytu na území České republiky, 18. cizince, který je nezaopatřeným přímým příbuzným ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takovým příbuzným manžela občana Evropské unie, 19. rodiče nezletilého cizince, kterému byl udělen azyl podle zvláštního právního předpisu, a jeho rodné číslo; jde-li o cizince, kteří nemají přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození, c) u osob uvedených v odstavci 4 1. jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, 2. den, měsíc a rok narození, 3. místo narození, u fyzické osoby narozené v cizině místo a stát narození, 4. rodné číslo. (6) Z poskytovaných údajů podle odstavce 5 lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné k rozhodnutí o příspěvku. (7) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností jsou povinny zajistit uložení všech údajů z informačního systému, které byly získány na základě zpracování údajů podle odstavce 1, a všech písemností a spisů týkajících se pravomocně ukončených správních řízení o příspěvku po dobu 15 kalendářních let následujících po kalendářním roce, v němž došlo k pravomocnému ukončení takového správního řízení nebo k poslednímu uložení údajů do informačního systému. Pro účely tohoto zákona se písemností a spisem rozumí spis a písemnost podle zvláštního právního předpisu 13). Hlava X Posuzování neodůvodnitelné zátěže systému 31 (1) Požádá-li o poskytnutí příspěvku občan členského státu Evropské unie, který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu 5) po dobu delší než 3 měsíce, nebo jeho rodinný příslušník 7), který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu 5) po dobu delší než 3 měsíce, obecní úřad obce s rozšířenou působností současně posuzuje, zda se tato osoba nestala neodůvodnitelnou zátěží systému. (2) Osoba uvedená v odstavci 1 se nepovažuje za neodůvodnitelnou zátěž systému, jestliže a) je účastna nemocenského pojištění 14), nebo je jako osoba samostatně výdělečně činná účastna důchodového pojištění 15), anebo je osobou, které nárok na sociální výhody vyplývá z přímo použitelného předpisu Evropských společenství 6), nebo b) před zahájením řízení o příspěvku byla v České republice výdělečně činná a v období 10 let předcházejících dni zahájení řízení o příspěvku byla nejméně po dobu 5 let a z toho bezprostředně před zahájením řízení o příspěvku nejméně po dobu 1 roku účastna nemocenského pojištění 14), nebo jako osoba samostatně výdělečně činná důchodového 13) 14) 15) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Zákon č. /2005 Sb., o nemocenském pojištění. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 14

15 pojištění 15) a nemá ke dni zahájení řízení nedoplatek na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Celex: 32004L0038 (3) Při posuzování neodůvodnitelné zátěže systému se u osoby, která nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2, hodnotí systémem bodů tyto skutečnosti: a) délka pobytu podle zvláštního právního předpisu 5) na území České republiky, b) doba zaměstnání nebo doba výkonu samostatné výdělečné činnosti na území České republiky, c) doba soustavné přípravy na budoucí povolání 16) na území České republiky, d) možnost pracovního uplatnění na území České republiky podle získané kvalifikace, nutnosti zvýšené péče při zprostředkování zaměstnání a míry nezaměstnanosti. (4) Při bodovém hodnocení obecní úřad obce s rozšířenou působností postupuje tak, že a) započte v případě osoby, která byla hlášena na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu 5) po dobu 1. od 1 do 3 let, 2 body, 2. od 3 do 6 let, 4 body, 3. od 6 do 8 let, 6 bodů, 4. 8 nebo více let, 8 bodů; b) započte v případě osoby, která byla poplatníkem pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, nebo která se na území České republiky soustavně připravuje na budoucí povolání 16), po dobu až 24 měsíců, 4 body, až 36 měsíců, 8 bodů, až 48 měsíců, 12 bodů, až 60 měsíců, 16 bodů; c) započte v případě osoby, která 1. nemá kvalifikaci, 0 bodů, 2. má střední vzdělání, 2 body, 3. má vyšší odborné vzdělání, 4 body, 4. má vysokoškolské vzdělání, 6 bodů; d) započte osobě, které by při zprostředkování zaměstnání nebyla věnována zvýšená péče podle zvláštního právního předpisu 17), 4 body; e) započte osobě, která je hlášena k pobytu podle zvláštního právního předpisu 5) v okrese, v němž míra nezaměstnanosti v kalendářním měsíci předcházejícím dni podání žádosti podle údajů zveřejněných ministerstvem způsobem umožňujícím dálkový přístup 1. přesáhla o více než 10% průměrnou míru nezaměstnanosti v České republice, 0 bodů, 2. přesáhla o méně než 10% průměrnou míru nezaměstnanosti v České republice, 2 body, 3. byla vyšší než 50% průměrné míry nezaměstnanosti v České republice a nepřesáhla hodnotu průměrné míry nezaměstnanosti v České republice, 4 body, 4. byla nižší než 50% průměrné míry nezaměstnanosti v České republice, 6 bodů. (5) Za neodůvodnitelnou zátěž systému se považuje osoba, jejíž bodové ohodnocení činí 10 nebo méně bodů. Za neodůvodnitelnou zátěž systému se nepovažuje osoba, jejíž bodové ohodnocení činí 20 nebo více bodů. 16) 17) 12 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 33 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb. 15

16 (6) V případě, že bodové ohodnocení osoby činí více než 10 bodů a nedosahuje 20 bodů, obecní úřad obce s rozšířenou působností zváží podle osobních okolností posuzovaného, zda jde o osobu, která je neodůvodnitelnou zátěží systému. Při posuzování, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému, se berou v úvahu také její vazby na osoby blízké 1), které pobývají v České republice, skutečnost, zda se jedná o dočasné obtíže, a potenciální zatížení systému poskytnutím příspěvku dotčené osobě. (7) Obecní úřad obce s rozšířenou působností je oprávněn posoudit, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému, též opětovně poté, kdy došlo u posuzované osoby ke změně jejích sociálních poměrů. (8) Obecní úřad obce s rozšířenou působností písemně sděluje Policii České republiky zjištění, že osoba se stala neodůvodnitelnou zátěží systému. (9) Správní úřady, orgány sociálního zabezpečení, Policie České republiky, obce a zaměstnavatelé osob uvedených v odstavci 1 jsou povinni na výzvu obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit údaje potřebné k posouzení, zda osoba je neodůvodnitelnou zátěží systému. Pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností oznámí Policii České republiky, že je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému 18), je Policie České republiky povinna obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností sdělit ukončení přechodného pobytu této osoby podle zvláštního právního předpisu 5). Policie České republiky neprodleně sdělí na žádost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, zda osobě, která žádá o přiznání příspěvku nebo které je příspěvek poskytován, byl ukončen podle zvláštního právního předpisu 5) pobyt na území České republiky. ČÁST TŘETÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY Hlava I Druhy sociálních služeb a úhrada nákladů za poskytování sociálních služeb Sociální služby zahrnují a) sociální poradenství, b) služby sociální péče, c) služby sociální prevence. Díl 1 Základní druhy a formy sociálních služeb Formy poskytování sociálních služeb Sociální služby se poskytují jako služby pobytové, ambulantní nebo terénní. Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování. Terénními 18) 106 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č../2005 Sb. 16

17 službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí. 34 Zařízení sociálních služeb (1) Pro poskytování sociálních služeb se zřizují zejména tato zařízení sociálních služeb: a) centra denních služeb, b) denní stacionáře, c) týdenní stacionáře, d) domovy pro osoby se zdravotním postižením, e) domovy pro seniory, f) domovy se zvláštním režimem, g) chráněné bydlení, h) azylové domy, i) domy na půl cesty, j) zařízení pro krizovou pomoc, k) nízkoprahová denní centra, l) nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, m) noclehárny, n) terapeutické komunity, o) sociální poradny. (2) Kombinací zařízení sociálních služeb lze zřizovat mezigenerační a integrovaná centra. 35 Základní činnosti při poskytování sociálních služeb (1) Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, d) poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování, e) pomoc při zajištění chodu domácnosti, f) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, g) sociální poradenství, h) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, i) sociálně terapeutické činnosti, j) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, k) telefonická krizová pomoc, l) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu a soběstačnosti. (2) Obsah základních činností u jednotlivých druhů sociálních služeb stanoví prováděcí právní předpis. (3) Základní činnosti uvedené u jednotlivých druhů sociálních služeb v 37, 39 až 52 a 54 až 69 jsou pro poskytovatele sociálních služeb povinným rozsahem služeb. 17

18 (4) Fakultativně mohou být při poskytování sociálních služeb zajišťovány další činnosti. 36 Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni zajistit zdravotní péči osobám, kterým poskytují pobytové služby v zařízeních sociálních služeb uvedených v 34 odst. 1 písm. c) až f). Tuto povinnost plní formou zvláštní ambulantní péče poskytované podle zvláštního právního předpisu 19) prostřednictvím zdravotnického zařízení nebo jde-li o ošetřovatelskou a rehabilitační zdravotní péči prostřednictvím svých zaměstnanců, kteří mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu 20). Díl 2 Sociální poradenství 37 (1) Sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb. (2) Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společnostní. Součástí odborného poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek. (3) Služba dále obsahuje tyto základní činnosti: a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, b) sociálně terapeutické činnosti, c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Díl 3 Služby sociální péče 38 Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. 19) 20) 22 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). 18

19 39 Osobní asistence (1) Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně, c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 40 Pečovatelská služba (1) Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, d) pomoc při zajištění chodu domácnosti, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. 41 Tísňová péče (1) Tísňová péče je terénní služba, kterou se poskytuje nepřetržitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností. Služba může být poskytována též jako součást jiných sociálních služeb, zejména osobní asistence a pečovatelské služby. (2) Obsahem služby je poskytnutí nebo zprostředkování pomoci. 42 Průvodcovské a předčitatelské služby (1) Průvodcovské a předčitatelské služby jsou terénní nebo ambulantní služby poskytované osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace, a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti. Služby mohou být poskytovány též jako součást jiných služeb. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 19

20 43 Podporované bydlení (1) Podporované bydlení je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) pomoc při zajištění chodu domácnosti, b) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, d) sociálně terapeutické činnosti, e) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 44 Odlehčovací služby (1) Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, d) poskytnutí ubytování v případě pobytové služby, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 45 Centra denních služeb (1) V centrech denních služeb se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, c) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, d) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, e) sociálně terapeutické činnosti, f) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 20

21 46 Denní stacionáře (1) V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služby obsahují tyto základní činnosti: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, c) poskytnutí stravy, d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 47 Týdenní stacionáře (1) V týdenních stacionářích se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služby obsahují tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, g) sociálně terapeutické činnosti, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 48 Domovy pro osoby se zdravotním postižením (1) V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, g) sociálně terapeutické činnosti, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 21

22 (3) Nezaopatřeným dětem se v domovech pro osoby se zdravotním postižením poskytuje osobní vybavení, drobné předměty běžné osobní potřeby a některé služby s přihlédnutím k jejich potřebám. Osobním vybavením se rozumí prádlo, šatstvo a obuv; některými službami se rozumí stříhání vlasů, holení a pedikúra. Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře 21). (4) V domovech pro osoby se zdravotním postižením může být vykonávána ústavní výchova podle zvláštních právních předpisů 22). Pro výkon ústavní výchovy v domovech pro osoby se zdravotním postižením platí přiměřeně ustanovení o právech a povinnostech dětí umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy podle zvláštního právního předpisu 23). 49 Domovy pro seniory (1) V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) aktivizační činnosti, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 50 Domovy se zvláštním režimem (1) V domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, 21) 22) 23) 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb. 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. 29 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 20 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízení a o změně dalších zákonů. 22

23 e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) aktivizační činnosti, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 51 Chráněné bydlení (1) Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, b) poskytnutí ubytování, c) pomoc při zajištění chodu domácnosti, d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 52 Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče (1) Ve zdravotnických zařízeních ústavní péče se poskytují pobytové sociální služby osobám, které vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení ústavní péče 24), pokud jim není zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou, ani jim nelze zajistit poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) aktivizační činnosti, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Díl 4 Služby sociální prevence 53 Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke 24) 27 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 23

24 konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. 54 Raná péče (1) Raná péče je terénní, popřípadě ambulantní služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) sociálně terapeutické činnosti, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 55 Telefonická krizová pomoc (1) Služba telefonické krizové pomoci je terénní služba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života nebo v jiné obtížné životní situaci, kterou přechodně nemohou řešit vlastními silami. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) telefonickou krizovou pomoc, b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 56 Tlumočnické služby (1) Tlumočnické služby jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 57 Azylové domy (1) Azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: 24

25 a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, b) poskytnutí ubytování, c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 58 Domy na půl cesty (1) Domy na půl cesty poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) sociálně terapeutické činnosti, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. 59 Kontaktní centra (1) Kontaktní centra jsou nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní, popřípadě terénní služby osobám ohroženým závislostí na návykových látkách. Cílem služby je snižování sociálních a zdravotních rizik spojených se zneužíváním návykových látek. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) sociálně terapeutické činnosti, b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, c) poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. 60 Krizová pomoc (1) Krizová pomoc je terénní, ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, c) sociálně terapeutické činnosti, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 61 Nízkoprahová denní centra (1) Nízkoprahová denní centra poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby pro osoby bez přístřeší. 25

26 (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. 62 Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (1) Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám anonymně. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) sociálně terapeutické činnosti, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 63 Noclehárny (1) Noclehárny poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, b) poskytnutí přenocování. 64 Služby následné péče (1) Služby následné péče jsou terénní služby poskytované osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly ústavní léčbu ve zdravotnickém zařízení, absolvovaly ambulantní léčbu nebo se jí podrobují, nebo osobám, které abstinují. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) sociálně terapeutické činnosti, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 26

27 65 Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (1) Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat, a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) sociálně terapeutické činnosti, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 66 Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením (1) Sociálně aktivizační služby jsou ambulantní, popřípadě terénní služby poskytované osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, b) sociálně terapeutické činnosti, c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 67 Terapeutické komunity (1) Terapeutické komunity poskytují pobytové služby na přechodnou dobu pro osoby závislé na návykových látkách nebo osoby s chronickým duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do běžného života. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí stravy, b) poskytnutí ubytování, c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, d) sociálně terapeutické činnosti, e) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 68 Terénní programy (1) Terénní programy jsou terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně. 27

28 (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 69 Sociální rehabilitace (1) Sociální rehabilitace je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob se zdravotním postižením, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních nebo ambulantních služeb. (2) Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Díl 5 Úhrada nákladů za sociální služby 70 (1) Sociální služby se poskytují osobám bez úhrady nákladů nebo za částečnou nebo plnou úhradu nákladů. (2) Úhradu nákladů za poskytování sociálních služeb hradí osoba ve výši sjednané ve smlouvě uzavřené s poskytovatelem služby podle 90. (3) Poskytovatel sociální služby se může dohodnout na spoluúčasti na úhradě nákladů s manželem (manželkou), rodiči nebo dětmi osoby, které je sociální služba poskytována, pokud tato osoba nemá vlastní příjem nebo její příjem nepostačuje na úhradu nákladů. (4) Příjmem osoby se pro účely úhrady rozumí příjmy podle zákona o životním a existenčním minimu 25), s výjimkou příspěvku. 71 Sociální služby poskytované bez úhrady Bez úhrady nákladů se poskytují a) sociální poradenství ( 37), b) raná péče ( 54), c) telefonická krizová pomoc ( 55), d) tlumočnické služby ( 56) e) krizová pomoc ( 60), 25) Zákon č../. Sb., o životním a existenčním minimu. 28

29 f) služby následné péče ( 64), g) sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi ( 65), h) sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením ( 66), i) terénní programy ( 68), j) sociální rehabilitace ( 69), k) sociální služby v 1. kontaktních centrech ( 59), 2. nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež ( 62). Sociální služby poskytované za úhradu 72 (1) Za pobytové služby poskytované v a) týdenních stacionářích ( 47), b) domovech pro osoby se zdravotním postižením ( 48), c) domovech pro seniory ( 49), d) domovech se zvláštním režimem ( 50), e) chráněném bydlení ( 51), f) zdravotnických zařízeních ústavní péče ( 52), hradí osoba úhradu za ubytování, stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu. (2) Péčí se pro účely stanovení úhrady rozumí základní činnosti uvedené v 35 odst. 1 písm. a), b), f) a h) až j). (3) Maximální výši úhrady za ubytování a stravu stanoví prováděcí právní předpis. Po úhradě za ubytování a stravu musí osobě zůstat alespoň 15% jejího příjmu. (4) Úhrada za péči se stanoví při poskytování a) pobytových služeb, s výjimkou týdenních stacionářů, ve výši přiznaného příspěvku, b) pobytových služeb v týdenních stacionářích maximálně ve výši 75% přiznaného příspěvku. 73 (1) Za pobytové služby poskytované nezaopatřenému dítěti 21) v týdenních stacionářích ( 47) a domovech pro osoby se zdravotním postižením ( 48) hradí rodiče dítěte nebo rodič, kterému bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu do péče, popřípadě jiná osoba povinná výživou dítěte nebo pěstoun, úhradu za stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu. (2) Je-li dítě umístěno do domova pro osoby se zdravotním postižením na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy, stanoví úhradu za stravu a za péči rozhodnutím obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu dítěte. (3) Maximální výši úhrady za stravu podle odstavce 1 a 2 stanoví prováděcí právní předpis. Pokud se poskytovateli zařízení sociálních služeb, ve kterém je nezaopatřené dítě umístěno, vyplácí podle zvláštního právního předpisu přídavek na dítě 26), snižuje se úhrada o jeho výši. 26) 19 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb. 29

30 (4) Úhrada za péči nezaopatřenému dítěti 21) se stanoví při poskytování a) pobytových služeb v domovech pro osoby se zdravotním postižením ve výši přiznaného příspěvku, b) pobytových služeb v týdenních stacionářích maximálně ve výši 75% přiznaného příspěvku. Ustanovení 72 odst. 2 platí obdobně. (5) Za pobytové služby poskytované v týdenních stacionářích ( 47) a domovech pro osoby se zdravotním postižením ( 48) dítěti, které není nezaopatřeným dítětem 21), a dítěti, které je poživatelem sirotčích důchodů po obou rodičích, hradí úhradu toto dítě podle (1) Za poskytování a) osobní asistence ( 39), b) pečovatelské služby ( 40), c) tísňové péče ( 41), d) průvodcovských a předčitatelských služeb ( 42), e) podporovaného bydlení ( 43), f) odlehčovacích služeb ( 44), g) služeb v centrech denních služeb ( 45), h) služeb v denních stacionářích ( 46), hradí osoby úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. Maximální výši úhrady stanoví prováděcí právní předpis. (2) Pečovatelská služba se poskytuje bez úhrady rodinám, ve kterých se narodily současně tři nebo více dětí, a to do 4 let věku těchto dětí, účastníkům odboje 27) a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje starším 70 let. 75 (1) Za poskytování sociálních služeb v a) azylových domech ( 57), b) domech na půl cesty ( 58), c) terapeutických komunitách ( 67), hradí osoby úhradu za ubytování a stravu v rozsahu stanoveném smlouvou. Maximální výši úhrady stanoví prováděcí právní předpis. (2) Za poskytování sociálních služeb v noclehárnách ( 63), hradí osoby úhradu ve výši stanovené poskytovatelem. (3) Za poskytování sociálních služeb v nízkoprahových denních centrech ( 61) hradí osoby úhradu za stravu ve výši stanovené poskytovatelem. 76 Úhrada za fakultativní činnosti může být stanovena v plné výši nákladů na tyto služby. 27) Například zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, 29 odst. 1 a 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. 30

31 Hlava II Podmínky poskytování sociálních služeb Díl 1 Registrace Oddíl 1 Podmínky registrace 77 (1) Sociální služby lze poskytovat jen na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb, není-li v 82 a 83 stanoveno jinak; toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci. (2) O registraci rozhoduje krajský úřad příslušný podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby, popřípadě podle umístění organizační složky právnické osoby na území České republiky (dále jen registrující orgán ). 78 (1) Podmínkou registrace je a) podání písemné žádosti o registraci, která obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 4, b) bezúhonnost a odborná způsobilost všech fyzických osob, které budou přímo poskytovat sociální služby, c) zajištění hygienických podmínek, jsou-li sociální služby poskytovány v zařízení sociálních služeb, d) vlastnické nebo jiné právo k objektu nebo prostorám, v nichž budou poskytovány sociální služby, e) zajištění materiálních a technických podmínek odpovídajících druhu poskytovaných sociálních služeb. (2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro a) úmyslný trestný čin, ani b) trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných, anebo ten, jehož odsouzení pro tyto trestné činy bylo zahlazeno nebo se na něj z jiných důvodů hledí, jako by nebyl odsouzen. Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů a dále doklady prokazujícími splnění podmínky bezúhonnosti vydanými státy, ve kterých se fyzická osoba zdržovala v posledních 3 letech nepřetržitě déle než 3 měsíce. Výpis z evidence Rejstříku trestů a další doklady, jimiž se dokládá bezúhonnost, nesmí být starší 3 měsíců. Při uznávání dokladu o bezúhonnosti, který vydal příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu 28). (3) Odborná způsobilost se posuzuje podle 110 odst. 4, 117 odst. 5 a 118. (4) Žádost o registraci obsahuje tyto údaje a připojené doklady: 28) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace). 31

32 a) je-li žadatelem právnická osoba obchodní firmu nebo název, sídlo, nebo umístění její organizační složky, identifikační číslo a statutární orgán, b) je-li žadatelem fyzická osoba jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého nebo hlášeného pobytu a datum a místo narození, c) je-li žadatelem organizační složka státu nebo územní samosprávný celek, jehož jménem bude poskytovat sociální služby organizační složka územního samosprávného celku, její název, sídlo, identifikační číslo jejího zřizovatele, jméno, popřípadě jména, a příjmení vedoucího organizační složky, d) údaje o poskytovaných sociálních službách, kterými jsou 1. název a místo zařízení nebo místo poskytování sociálních služeb, 2. druhy poskytovaných sociální služeb, 3. okruh osob, pro které je sociální služba určena, 4. popis realizace poskytování sociálních služeb, 5. popis personálního zajištění poskytovaných sociálních služeb, 6. časový rozsah poskytování sociálních služeb, 7. kapacita poskytovaných sociálních služeb, 8. finanční rozvaha k zajištění provozu, 9. způsob zajištění zdravotní péče, jde-li o poskytování sociálních služeb podle 34 odst. 1 písm. c) až f), e) doklad o bezúhonnosti fyzických osob uvedených v odstavci 1 písm. b), f) doklady nebo jejich úředně ověřené kopie prokazující odbornou způsobilost fyzických osob uvedených v odstavci 1 písm. b), g) rozhodnutí o schválení provozního řádu zařízení sociálních služeb vydané orgánem ochrany veřejného zdraví, h) doklad o vlastnickém nebo jiném právu k objektu nebo prostorám, v nichž budou poskytovány sociální služby, z něhož vyplývá oprávnění žadatele tyto objekty nebo prostory užívat, i) je-li žadatelem právnická osoba úředně ověřené kopie zakladatelských dokumentů a dokladů o registraci podle zvláštních právních předpisů, popřípadě výpis z obchodního rejstříku nebo jiné evidence podle zvláštních právních předpisů, j) doklad, že žadatel nemá daňové nedoplatky a nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění a na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. (5) Není-li listina, která má být předložena v řízení o registraci, vyhotovena v českém jazyce, je žadatel povinen předložit i úředně ověřený překlad této listiny do českého jazyka, pokud krajský úřad, který rozhoduje o registraci, v odůvodněných případech od tohoto překladu neupustí. 79 (1) Poskytovatel sociálních služeb je povinen před započetím jejich poskytování uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování sociálních služeb; toto pojištění musí být sjednáno po celou dobu, po kterou poskytuje sociální služby podle tohoto zákona. Poskytovatel sociálních služeb je povinen do 15 dnů ode dne uzavření pojistné smlouvy podle věty první zaslat její úředně ověřenou kopii registrujícímu orgánu. (2) Poskytovatel sociálních služeb, který poskytuje ošetřovatelskou a rehabilitační zdravotní péči, je povinen uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním této zdravotní péče; toto pojištění musí být sjednáno po celou dobu, po kterou poskytuje sociální služby podle tohoto zákona. Poskytovatel 32

33 sociálních služeb je povinen do 15 dnů ode dne uzavření pojistné smlouvy podle věty první zaslat její úředně ověřenou kopii registrujícímu orgánu. 80 (1) Registrující orgán vydá rozhodnutí o registraci, jestliže žadatel prokáže, že splňuje podmínky uvedené v 78 odst. 1. (2) Rozhodnutí o registraci obsahuje a) označení poskytovatele sociálních služeb s uvedením údajů podle 78 odst. 4 písm. a), b) nebo c), b) název a místo zařízení nebo místo poskytování sociálních služeb, c) druhy sociálních služeb, které budou poskytovány, d) okruh osob, kterým budou sociální služby poskytovány, e) údaj o kapacitě poskytovaných sociálních služeb. 81 (1) Poskytovatel sociálních služeb je povinen do 15 dnů písemně oznámit registrujícímu orgánu všechny změny týkající se údajů obsažených v rozhodnutí o registraci a údajů obsažených v žádosti o registraci a změny v dokladech předkládaných podle 78 odst. 4 a doložit tyto změny příslušnými doklady. Ustanovení 78 odst. 5 platí obdobně. (2) Registrující orgán rozhodne o změně registrace na základě oznámení podle odstavce 1 nebo na žádost poskytovatele sociálních služeb. (3) Registrující orgán rozhodne o zrušení registrace jestliže a) poskytovatel sociálních služeb přestane splňovat podmínky uvedené v 78 a 79, b) poskytovateli sociálních služeb byla uložena sankce za správní delikt v případě zvlášť závažného porušení povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb, c) poskytovatel sociálních služeb nesplňuje standardy kvality ( 99) a k nápravě nedošlo ani na základě uložených opatření při inspekci sociálních služeb, nebo d) poskytovatel sociálních služeb požádá o zrušení registrace; tato žádost musí být podána nejméně 3 měsíce přede dnem ukončení činnosti. (4) Registrace je nepřevoditelná a pozbývá platnosti dnem zániku právnické osoby nebo dnem úmrtí fyzické osoby. 82 Registrace podle 78 se nevyžaduje, poskytuje-li a) osobě pomoc osoba blízká nebo jiná fyzická osoba, která tuto činnost nevykonává jako podnikatel 29), b) sociální služby zdravotnické zařízení podle (1) Registrace podle 78 se rovněž nevyžaduje u fyzické nebo právnické osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie, jestliže poskytuje sociální služby ve smyslu tohoto zákona na území České republiky dočasně a ojediněle, pokud prokáže, že je 29) 2 odst. 2 obchodního zákoníku. 33

34 a) státním příslušníkem členského státu Evropské unie nebo má sídlo v jiném členském státě Evropské unie, b) držitelem oprávnění k výkonu činnosti uvedené v odstavci 1 podle právních předpisů jiného členského státu Evropské unie. (2) Fyzická nebo právnická osoba uvedená v odstavci 1 je povinna oznámit krajskému úřadu příslušnému podle místa poskytování sociálních služeb zahájení činnosti na území České republiky a předložit doklad, který ji opravňuje k poskytování sociálních služeb v jiném členském státě Evropské unie, a to ve lhůtě 8 dnů ode dne zahájení této činnosti.. (3) Fyzická nebo právnická osoba uvedená v odstavci 1 může tuto činnost vykonávat nejdéle po dobu 1 roku ode dne, kdy příslušnému krajskému úřadu oznámila zahájení činnosti na území České republiky; při této činnosti je povinna dodržovat povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb podle 87 a 88. (4) Krajský úřad rozhodne o pozastavení výkonu činnosti právnické nebo fyzické osoby uvedené v odstavci 1 na území České republiky, jestliže zjistí, že pozbyla oprávnění k výkonu činnosti ve státě, kde je usazena, nebo jestliže zjistí závažné porušení povinností uvedených v 87 a 88. Oddíl 2 Registr poskytovatelů sociálních služeb 84 (1) Krajský úřad vede registr poskytovatelů sociálních služeb (dále jen registr ), do kterého zapisuje poskytovatele sociálních služeb, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci, právnické a fyzické osoby uvedené v 83 a zdravotnická zařízení, která poskytují sociální služby podle 52. (2) Registr je veden v listinné a elektronické podobě. Krajský úřad je správcem listinné podoby registru a zpracovatelem elektronické podoby registru. Při zpracování údajů se postupuje podle zvláštního právního předpisu 10). (3) Registr v listinné podobě obsahuje a) údaje uvedené v 78 odst. 4 písm. a) až d), b) dokumenty uvedené v 78 odst. 4 písm. e) až j) a 79, c) kopii inspekční zprávy o provedené inspekci. (4) Registr v elektronické podobě obsahuje údaje uvedené v 78 odst. 4 písm. a) až d) a informaci o výsledku provedené inspekce. Krajský úřad zapisuje do registru údaje podle věty první a jejich změny bez zbytečného odkladu. 85 (1) Ministerstvo je správcem elektronické podoby registru. (2) Ministerstvo zajišťuje na vlastní náklady počítačový program (software) zpracování údajů potřebný pro vedení registru a poskytuje bezplatně tento program, včetně jeho aktualizací, krajským úřadům. Krajské úřady jsou povinny používat při vedení registru program, kterým je ministerstvo vybaví. 34

35 86 (1) Registr je veden v informačním systému veřejné správy podle zvláštního právního předpisu 30). (2) Registr je veřejným seznamem v části, která obsahuje údaje uvedené v 78 odst. 4 písm. a) až d) bez uvedení údaje o datu a místě narození poskytovatele sociálních služeb, který je fyzickou osobou; tyto údaje zveřejňuje ministerstvo v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Na požádání se z veřejné části registru vydá úřední výpis nebo opis. Díl 2 Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb 87 Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni a) zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, cílech, okruhu osob, jimž poskytují sociální služby, o kapacitě poskytovaných sociálních služeb a o způsobu poskytování sociálních služeb, a to způsobem srozumitelným pro všechny osoby, b) informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které by pro něho vyplývaly ze smlouvy o poskytování sociálních služeb, o způsobu poskytování sociálních služeb a o úhradách a tyto služby, a to způsobem pro něj srozumitelným, c) vytvářet při poskytování sociálních služeb takové podmínky, které umožní osobám, kterým poskytují sociální služby naplňovat jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby, d) zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální služby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby, e) zpracovat vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob, kterým poskytují sociální služby, na úroveň služeb, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby, f) plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců, g) vést evidenci žadatelů o sociální službu, h) dodržovat standardy kvality sociálních služeb. 88 Opatření omezující pohyb osob (1) Při poskytování sociálních služeb nelze používat opatření omezující pohyb osob, jimž jsou sociální služby poskytovány, s výjimkou případů přímého ohrožení jejich zdraví a života nebo zdraví a života jiných fyzických osob, a to za dále stanovených podmínek pouze po dobu nezbytně nutnou, která postačuje k odstranění přímého ohrožení jejich zdraví a života a života jiných fyzických osob. 30) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 35

36 (2) Opatření omezující pohyb osob lze použít pouze tehdy, pokud byla bezúspěšně použita jiná opatření pro zabránění takového jednání osoby, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob. Poskytovatel sociálních služeb je proto povinen podle konkrétní situace nejdříve využít možnosti slovního zklidnění situace a jiné způsoby pro zklidnění situace, například odvrácení pozornosti, rozptýlení, aktivní naslouchání. Osoba musí být vhodným způsobem informována, že může být vůči ní použito opatření omezující její pohyb. (3) Před použitím opatření omezujícího pohyb osob je zapotřebí souhlasu lékaře, kterého je poskytovatel sociálních služeb vždy povinen přivolat, pokud nepostačuje postup podle odstavce 2. (4) Poskytovatel sociálních služeb je povinen v případě použití opatření omezujících pohyb osob zvolit vždy nejmírnější opatření. Zasáhnout lze nejdříve pomocí fyzických úchopů, poté umístěním osoby do místnosti zřízené k bezpečnému pobytu, popřípadě na základě ordinace lékaře lze použít léky. (5) Poskytovatel sociálních služeb je povinen poskytovat sociální služby tak, aby metody poskytování těchto služeb předcházely situacím, ve kterých je nezbytné použít opatření omezující pohyb osob. (6) Poskytovatel sociálních služeb je povinen o použití opatření omezujícího pohyb osob informovat bez zbytečného odkladu zákonného zástupce osoby, které jsou poskytovány sociální služby, nebo jde-li o nezletilou osobu, která byla svěřena na základě rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné osoby, tuto osobu. Poskytovat je povinen umožnit nahlížení do evidence podle odstavce 7 zákonnému zástupci osoby nebo fyzické osobě, které byla nezletilá osoba svěřena rozhodnutím příslušného orgánu do péče. (7) Poskytovatel sociálních služeb je povinen vést evidenci případů použití opatření omezujících pohyb osob v rozsahu a) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození osoby, b) datum, čas počátku a místo použití opatření omezujícího pohyb osob, c) důvod použití opatření omezujícího pohyb osob, d) jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby, která opatření omezujícího pohyb osob použila, e) souhlas lékaře, f) datum a čas ukončení použití opatření omezujícího pohyb osob, g) popis bezprostředně předcházející situace. h) záznam o splnění povinnosti stanovené v odstavci 6. Díl 3 Smlouva o poskytnutí sociální služby 89 Osoba může požádat o poskytnutí sociální služby poskytovatele sociálních služeb nebo může požádat obec, ve které má trvalý nebo hlášený pobyt, o zprostředkování poskytnutí sociální služby anebo o zprostředkování kontaktu s poskytovatelem sociálních služeb. 36

37 90 (1) O poskytnutí sociální služby uzavírá osoba s poskytovatelem sociálních služeb nebo zdravotnickým zařízením, které poskytuje sociální služby podle 52, smlouvu. Smlouva o poskytnutí sociální služby musí být uzavřena v písemné formě, s výjimkou smlouvy o poskytnutí služby sociální prevence uvedené v 60 až 63, pokud alespoň jedna smluvní strana při jednání o uzavření smlouvy neprojeví vůli, aby tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. (2) Smlouva obsahuje vždy tyto náležitosti: a) označení smluvních stran, b) druh sociální služby, c) rozsah poskytování sociální služby, d) místo a čas poskytování sociální služby, e) výši úhrady za sociální služby sjednanou v rámci výše úhrady stanovené v 72 až 76 a způsob jejího placení, f) ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb, g) výpovědní důvody a výpovědní lhůty, h) dobu platnosti smlouvy. (3) Poskytovatel sociálních služeb může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb, pokud a) neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá, b) nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá, nebo c) zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis. (4) Osoba je povinna před uzavřením smlouvy o poskytnutí ubytovací služby předložit poskytovateli sociálních služeb posudek registrujícího praktického lékaře o zdravotním stavu. (5) Pro uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby a právní vztahy vzniklé z této smlouvy se použijí ustanovení občanského zákoníku o zastupování fyzické osoby, právních úkonech a smlouvách. (6) Osobu, která není schopna sama jednat a nemá zákonného zástupce, zastupuje při uzavírání smlouvy obecní úřad obce s rozšířenou působností. (7) Spory o plnění ze smlouvy o poskytnutí sociální služby rozhoduje soud. Díl 4 Působnost při zajišťování sociálních služeb 91 Obecní úřad obce s rozšířenou působností a) zajišťuje osobě, které není poskytována sociální služba, a je v takové situaci, kdy neposkytnutí okamžité pomoci by ohrozilo její život nebo zdraví, poskytnutí sociální služby nebo jiné formy pomoci, a to v nezbytném rozsahu; místní příslušnost se řídí místem trvalého nebo hlášeného pobytu osoby. 37

38 b) koordinuje poskytování sociálních služeb a odborné sociální poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo výkonu trestu, osobám jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby a osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností; přitom spolupracuje se zařízeními pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou České republiky, správními úřady a územními samosprávnými celky. 92 Krajský úřad a) zajišťuje ve spolupráci s ostatními poskytovateli sociálních služeb a obecním úřadem obce s rozšířenou působností, příslušnou podle místa hlášeného pobytu osob, poskytnutí sociálních služeb v případě, kdy poskytovatel sociálních služeb ukončil poskytování sociálních služeb z důvodu zrušení jeho registrace, pozbytí její platnosti, popřípadě z jiného důvodu, a osoby, kterým tento poskytovatel dosud poskytoval sociální služby, se nacházejí v bezprostředním ohrožení jejich práv a zájmů a nejsou schopny samy si zajistit pokračující poskytování sociálních služeb, b) koordinuje poskytování sociálních služeb osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby; přitom spolupracuje s obecními úřady obcí s rozšířenou působností. 93 Obec a) aktivně zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území, b) zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území, c) spolupracuje s dalšími obcemi, kraji a s poskytovateli sociálních služeb při zprostředkování pomoci osobám, popřípadě zprostředkování kontaktu mezi poskytovatelem a osobou, d) zpracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s krajem, poskytovateli sociálních služeb na území obce a za účasti osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, e) sleduje a vyhodnocuje plnění plánu rozvoje sociálních služeb, f) informuje kraj o plnění plánu rozvoje sociálních služeb. 94 Kraj a) aktivně zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území, b) zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území, c) spolupracuje s obcemi, s dalšími kraji a s poskytovateli sociálních služeb při zprostředkování pomoci osobám, popřípadě zprostředkování kontaktu mezi poskytovatelem a osobou, d) zpracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s obcemi na území kraje, se zástupci poskytovatelů sociálních služeb a se zástupci osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, 38

39 e) sleduje a vyhodnocuje plnění plánů rozvoje sociálních služeb za účasti zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou sociální služby poskytovány, f) informuje ministerstvo o plnění plánů rozvoje sociálních služeb. 95 Ministerstvo a) řídí a kontroluje výkon státní správy v oblasti sociálních služeb, b) zpracovává střednědobý národní plán rozvoje sociálních služeb za účasti krajů, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, c) spolupracuje s Ministerstvem vnitra při optimalizaci dostupnosti místních veřejných služeb. ČÁST ČTVRTÁ INSPEKCE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 96 Krajský úřad provádí inspekci poskytování sociálních služeb (dále jen inspekce ) u poskytovatelů sociálních služeb, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci, a u poskytovatelů sociálních služeb uvedených v 83. Předmětem inspekce je a) plnění podmínek stanovených pro registraci poskytovatelů sociálních služeb, b) plnění povinností poskytovatelů sociálních služeb stanovených v 87 a 88, c) kvalita poskytovaných sociálních služeb. 97 Ministerstvo provádí inspekci v rozsahu uvedeném v 96 odst. 1 v případech rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu o odejmutí registrace a v případech řešení stížnosti na poskytovatele sociálních služeb podaných ministerstvu. 98 (1) Postup při provádění inspekce podle tohoto zákona se řídí zákonem o státní kontrole 31), není-li dále stanoveno jinak. (2) Inspekce se provádí vždy v místě poskytování sociálních služeb. (3) Inspekci v každém jednotlivém případě provádí inspekční tým, který tvoří nejméně 2 členové. Alespoň 1 člen inspekčního týmu musí být zaměstnancem kraje. (4) V zájmu odborného posouzení věci mohou být k účasti na inspekci přizváni specializovaní odborníci. Přizvaný odborník nesmí být podjatý vůči poskytovateli sociálních služeb, u kterého je prováděna inspekce. Poskytovatel sociálních služeb, u kterého je prováděna inspekce, je povinen umožnit přizvanému odborníkovi, aby se podílel na provádění inspekce. 31) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 39

40 (5) O výsledku inspekce se pořizuje inspekční zpráva, na kterou se vztahují ustanovení o protokolu podle zákona o státní kontrole. 99 (1) Kvalita sociálních služeb se při výkonu inspekce ověřuje pomocí standardů kvality sociálních služeb. Standardy kvality sociálních služeb jsou souborem kriterií, jejichž prostřednictvím je definována úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personálního a provozního zabezpečení sociálních služeb a v oblasti vztahů mezi poskytovatelem a osobami. (2) Plnění standardů kvality se hodnotí systémem bodů. (3) Obsah jednotlivých standardů kvality a bodové hodnocení stanoví prováděcí právní předpis. ČÁST PÁTÁ MLČENLIVOST 100 (1) Zaměstnanci obcí a krajů, zaměstnanci státu a zaměstnanci poskytovatelů sociálních služeb jsou povinni zachovávat mlčenlivost o údajích týkajících se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek, které se při své činnosti dozvědí, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být osoby uvedené ve větě první zproštěny pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu. (2) Povinnost mlčenlivosti stanovená v odstavci 1 platí obdobně pro fyzické osoby, které jsou poskytovateli sociálních služeb nebo se jako přizvaní odborníci účastní inspekce. (3) Údaje týkající se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek na péči, které se subjekty uvedené v odstavci 1 a 2 při své činnosti dozvědí, sdělují jiným subjektům, jen stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní zákon 32) ; jinak mohou tyto údaje sdělit jiným subjektům jen s písemným souhlasem osoby, které jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek na péči. (4) Zobecněné informace a souhrnné údaje, které ministerstvo, obce a kraje získají při své činnosti mohou být bez uvedení konkrétních jmenných údajů využívány zaměstnanci ministerstva, obcí a krajů při vědecké, publikační a pedagogické činnosti nebo ministerstvem pro analytickou a koncepční činnost. ČÁST ŠESTÁ FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 101 (1) Dotace ze státního rozpočtu se poskytuje na zajištění poskytování sociálních služeb poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru. 32) Například 128 občanského soudního řádu, 8 trestního řádu. 40

41 (2) Dotace se poskytuje k financování běžných výdajů souvisejících s poskytováním sociálních služeb v souladu se zpracovaným střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb. (3) Dotace ze státního rozpočtu podle odstavců 1 a 2 je poskytována prostřednictvím rozpočtu kraje. Činnost krajů podle věty první je činností vykonávanou v přenesené působnosti. (4) Žádost o poskytnutí dotace na příslušné následující rozpočtové období předkládá krajský úřad ministerstvu. Žádost obsahuje zejména a) název, sídlo, identifikační číslo a číslo účtu, b) zpracovaný střednědobý plán rozvoje sociálních služeb, který obsahuje ekonomickou analýzu v plánu identifikovaných potřeb a způsob jejich finančního zajištění, c) výši požadavku na dotaci. (5) Výše dotace v úhrnu za jednotlivé kraje se stanoví na základě a) celkového ročního objemu finančních prostředků rozpočtovaných v závazném ukazateli pro příslušný rozpočtový rok, b) zpracovaného střednědobého plánu rozvoje služeb kraje, c) počtu vyplácených příspěvků a jejich finančního objemu, d) počtu poskytovatelů sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru, a jejich kapacit, e) kapacit sociálních služeb poskytovaných ve zdravotnických zařízeních ústavní péče. (6) Dotace do rozpočtu kraje se poskytuje na základě rozhodnutí 33). 102 Na zajištění povinnosti uvedené v 92 písm. a) se krajům poskytuje dotace. Dotaci poskytuje ministerstvo podle zvláštního právního předpisu 34). 103 Na zajištění povinnosti uvedené v 91 písm. a) se obcím s rozšířenou působností poskytuje dotace. Dotaci poskytuje ministerstvo podle zvláštního právního předpisu 34). Dotaci ze státního rozpočtu je obcím s rozšířenou působností poskytována prostřednictvím rozpočtu kraje; tato činnost krajů je činností vykonávanou v přenesené působnosti. 104 (1) Ze státního rozpočtu mohou být podle zvláštního právního předpisu 35) poskytovány účelové dotace k financování běžných výdajů souvisejících s poskytováním sociálních služeb poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru. (2) Dotace podle odstavce 1 poskytuje ministerstvo. (3) Dotaci lze poskytnout 33) 34) 35) 14 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7 odst. 1 písm. c) a f) zákona č. 218/2000 Sb. 41

42 a) na činnosti, které mají rozvojovou povahu, zejména na vzdělávání pracovníků v sociálních službách, na podporu kvality sociálních služeb a na zpracování střednědobých plánů krajů a plánů obcí v oblasti sociálních služeb, b) v případě mimořádných situací. (4) Na financování činností podle odstavce 3 písm. b) v oblasti poskytování sociálních služeb se mohou podílet také programy financované v rámci Strukturálních fondů Evropských společenství a dalších programů Evropských společenství. (5) Na poskytnutí dotace není právní nárok 33). 105 Obec nebo kraj může poskytnout ze svého rozpočtu účelové dotace podle zvláštního zákona 36) k financování běžných výdajů souvisejících s poskytováním sociálních služeb poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru. ČÁST SEDMÁ SPRÁVNÍ DELIKTY 106 (1) Zaměstnanec uvedený v 100 odst. 1 se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle 100 odst. 1. (2) Přizvaný odborník uvedený v 100 odst. 2 se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle 100 odst. 2. (3) Za přestupek podle odstavce 1 a 2 lze uložit pokutu do Kč. 107 (1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že poskytuje sociální služby bez oprávnění k jejich poskytování podle 77 odst. 1. (2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel sociálních služeb dopustí správního deliktu tím, že a) neposkytuje sociální služby v rozsahu stanoveném v rozhodnutí o registraci podle 80 odst. 2, b) nevede záznamy podle 87 písm. d), c) nevede evidenci žadatelů o sociální službu podle 87 písm. e), d) použije opatření omezující pohyb osob v rozporu s 88 odst. 1 až 4, e) nepodá informaci o použití opatření omezujících pohyb osob podle 88 odst. 6 nebo neumožní nahlížení do evidence podle 88 odst. 6, nebo f) nevede evidenci podle 88 odst. 7. (3) Podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel sociálních služeb dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle 100 odst ) 9 odst. 1 písm. i) a 10 odst. 1 písm. e) a j) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. 42

43 (4) Za správní delikt se uloží pokuta do a) Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. b) a c), b) Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a), e) a f), c) Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3, d) Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. d) 108 (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže příslušný orgán o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o něm dověděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává krajský úřad. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby 29) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení o odpovědnosti nebo postihu právnické osoby. (6) Pokuty vybírá a vymáhá správní orgán, který pokutu uložil. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který pokutu uložil. ČÁST OSMÁ PŘEDPOKLADY PRO VÝKON POVOLÁNÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA Hlava I Sociální pracovník 109 Sociálním pracovníkem je ten, kdo se zabývá ovlivňováním problémových oboustranných vztahů fyzických osob s jejich sociálním prostředím a napomáhá jejich sociálnímu začleňování působením na komplex překážek a předpokladů rovnováhy mezi fyzickou osobou a jeho sociálním prostředím. Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace. 110 (1) Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost, a odborná způsobilost podle tohoto zákona. (2) Bezúhonnost se posuzuje a prokazuje podle 78 odst

44 (3) Zdravotní způsobilost zjišťuje a lékařský posudek o zdravotní způsobilosti vydává praktický lékař a u zaměstnanců lékař závodní preventivní péče. (4) Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je a) vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu 37) v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost, b) vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském nebo magisterském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči nebo speciální pedagogiku, akreditovaném podle zvláštního právního předpisu 38), c) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za podmínky ukončeného vysokoškolského vzdělání v oblasti studia, která není uvedena v písmenu b). (5) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu 28). Hlava II Další vzdělávání sociálního pracovníka 111 (1) Sociální pracovník má povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci. (2) Další vzdělávání se uskutečňuje na základě akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů udělené ministerstvem na vysokých školách, vyšších odborných školách a ve vzdělávacích zařízeních právnických a fyzických osob (dále jen vzdělávací zařízení ). (3) Formy dalšího vzdělávání jsou a) specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka, b) účast v akreditovaných kurzech, c) odborné stáže v zařízeních sociálních služeb, d) účast na školicích akcích, e) specializované výcviky v psychosociálních dovednostech, (4) Účast na dalším vzdělávání podle odstavce 3 písm. a) až d) se považuje za prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu 39). (5) Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání podle odstavce 3 písm. a) až d) je osvědčení vydané vzdělávacím zařízením, které další vzdělávání pořádalo. 37) 38) 39) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 141a zákoníku práce. 44

45 Hlava III Akreditace vzdělávacích zařízení a jejich vzdělávacích programů 112 (1) Ministerstvo pro účely tohoto zákona rozhoduje o akreditaci vzdělávacích zařízení a jejich vzdělávací programů (dále jen akreditace ). (2) Písemná žádost o akreditaci obsahuje a) jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého nebo hlášeného pobytu, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, je-li žadatelem fyzická osoba, b) obchodní firmu nebo název, sídlo, popřípadě umístění organizační složky, identifikační číslo, statutární orgán, je-li žadatelem právnická osoba, c) oprávnění ke vzdělávací činnosti podle zvláštního právního předpisu 40), d) přehled o dosavadní činnosti žadatele o akreditaci, e) název, druh a formu vzdělávacího programu, který žadatel hodlá uskutečňovat, f) doklady o materiálním a technickém zabezpečení vzdělávacího programu, g) seznam fyzických osob, které se budou podílet na vzdělávání, a doklady o jejich odborné způsobilosti nebo osvědčení o uznání odborné kvalifikace, h) předpokládanou výši nákladů na 1 účastníka. 113 (1) Ministerstvo zřizuje akreditační komisi (dále jen komise ) jako svůj poradní orgán pro udělování akreditací. (2) Předsedu komise, místopředsedu komise a ostatní členy komise jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí. (3) Komisi tvoří zástupci ministerstva, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a další odborníci působící zejména v oboru sociální práce. Komise má nejméně 9 členů. (4) Komise je schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen předseda komise nebo místopředseda komise a nejméně 4 další členové komise. Komise se usnáší většinou hlasů přítomných na jednání komise. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy komise, a není-li přítomen předseda, rozhoduje hlas místopředsedy komise. (5) Komise posuzuje zejména plnění podmínek pro udělení akreditace, obsah vzdělávacího programu, odbornou způsobilost osob, které se budou podílet na vzdělávání a finanční přiměřenost nákladů. (6) Účast členů komise na jednání komise je jiným úkonem v obecném zájmu 41), při němž náleží členům komise náhrada mzdy (platu). Členům komise, kteří nejsou v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru, jsou však výdělečně činní, přísluší za dobu výkonu funkce člena komise náhrada ušlého výdělku v jimi prokázané výši, nejvýše však 80 Kč za hodinu nebo 680 Kč za jeden den. Členům komise náleží náhrada jízdních výdajů v prokázané výši; způsob dopravy určí předseda komise. Náhradu jízdních výdajů a náhradu ušlého výdělku podle věty druhé vyplácí ministerstvo. 40) 41) Například zákon č. 561/2004 Sb., zákon č. 111/1998 Sb., obchodní zákoník. 124 zákoníku práce. 45

46 114 (1) Na udělení akreditace není právní nárok. (2) Akreditace se uděluje na dobu 4 let. Na žádost vzdělávacího zařízení může být akreditace obnovena. (3) Akreditace je nepřevoditelná a nepřechází na právního nástupce. (4) Ministerstvo kontroluje činnost akreditovaných vzdělávacích zařízení při uskutečňování akreditovaných programů. (5) Ministerstvo rozhodne o odejmutí akreditace, jestliže a) zjistí nedodržování vzdělávacího programu, b) akreditované vzdělávací zařízení nesplňuje podmínky, za nichž mu byla akreditace udělena, c) akreditované zařízení požádá o odejmutí akreditace. 115 (1) Akreditované vzdělávací zařízení vede evidenci vydaných osvědčení. (2) Ministerstvo zveřejňuje v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam akreditovaných vzdělávacích zařízení, dobu, na kterou byla akreditace udělena, a seznam vzdělávacích zařízení, kterým byla akreditace odejmuta. ČÁST DEVÁTÁ PŘEDPOKLADY PRO VÝKON ČINNOSTI V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH 116 Okruh pracovníků V sociálních službách vykonávají odbornou činnost a) sociální pracovníci za podmínek stanovených v 109 a 110, b) pracovníci v sociálních službách, c) zdravotničtí pracovníci, d) pedagogičtí pracovníci. 117 Pracovníci v sociálních službách (1) Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává a) přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu soběstačnosti, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb, b) základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových 46

47 aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti a provádění osobní asistence, c) pečovatelskou činnost v domácnosti klienta spočívající ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního pracovníka, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti. (2) Podmínkou výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona. (3) Bezúhonnost se posuzuje a prokazuje podle 78 odst. 2. (4) Zdravotní způsobilost zjišťuje a lékařský posudek o zdravotní způsobilosti vydává praktický lékař a u zaměstnanců lékař závodní preventivní péče. (5) Odbornou způsobilostí pracovníka v sociálních službách a) uvedeného v odstavci 1 písm. a) je základní vzdělání nebo střední vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního předpisu 42) způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, b) uvedeného v odstavci 1 písm. b) je střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu, c) uvedeného v odstavci 1 písm. c) je základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního předpisu 42) způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, (6) Obsah kvalifikačního kurzu podle odstavce 5 písm. a) a c) a jeho minimální rozsah stanoví prováděcí právní předpis. (7) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu 28). 118 Podmínky výkonu činnosti zdravotnických pracovníků a pedagogických pracovníků stanoví zvláštní právní předpisy 43). 42) 43) 36 zákona č. 96/2004 Sb. Zákon č. 96/2004 Sb. Zákon č. 95/2004 Sb. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. 47

48 ČÁST DESÁTÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Hlava I Společná ustanovení 119 V řízení podle tohoto zákona se postupuje podle správního řádu 13), není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. 120 Zmocňovací ustanovení Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení 35 odst. 2, 72 odst. 3, 73 odst. 3, 74 odst. 1, 75 odst. 1, 90 odst. 3 písm. c), 99 odst. 3 a 117 odst. 6. Hlava II Přechodná ustanovení 121 (1) Řízení o poskytnutí služeb sociální péče zahájená a pravomocně neskončená přede dnem účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. (2) Osoby, kterým ke dni účinnosti tohoto zákona náleželo zvýšení důchodu pro bezmocnost podle dosavadních právních předpisů, se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za osoby závislé na pomoci jiné osoby a) ve stupni I (lehká závislost), jde-li o osoby částečně bezmocné, b) ve stupni II (středně těžká závislost), jde-li o osoby převážně bezmocné, c) ve stupni III (těžká závislost), jde-li o osoby úplně bezmocné. (3) Dítě, které ke dni účinnosti tohoto zákona bylo podle dosavadních právních předpisů považováno za dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, se ode dne účinnosti tohoto zákona považuje za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni III (těžká závislost). (4) Ode dne účinnosti tohoto zákona náleží osobám uvedeným v odstavcích 2 a 3 příspěvek ve výši podle 11 odpovídající stanovenému stupni závislosti podle odstavců 2 a 3. Osobám uvedeným v odstavci 2 písm. a), které jsou starší 80 let a o něž pečuje fyzická osoba, které z tohoto důvodu náležel podle dosavadních právních předpisů příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, však náleží příspěvek ve výši podle stupně závislosti II (středně těžká závislost). (5) Právnické a fyzické osoby, které přede dnem účinnosti tohoto zákona poskytovaly služby sociální péče nebo sociální služby podle dosavadních právních předpisů a hodlají v této činnosti pokračovat i po dni účinnosti tohoto zákona, jsou povinny podat žádost o registraci ve lhůtě 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona a v této lhůtě jsou rovněž povinny uzavřít pojistnou smlouvu podle 79 odst. 1, popřípadě podle 79 odst. 2, poskytují-li rehabilitační a ošetřovatelskou zdravotní péči. Ode dne účinnosti tohoto zákona do vydání rozhodnutí o registraci se tyto právnické a fyzické osoby považují za poskytovatele sociálních služeb podle tohoto zákona. 48

49 (6) Rozhodnutí o přijetí do zařízení sociální péče a o úhradě za ni podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti i po dni účinnosti tohoto zákona, pokud se osoba a poskytovatel sociálních služeb nedohodnou jinak nebo se nedohodnou na jiném rozsahu poskytování sociálních služeb. Namísto úhrady za pomoc poskytovanou z důvodu bezmocnosti podle dosavadních právních předpisů, je osoba, které byl přiznán příspěvek, povinna hradit ode dne účinnosti tohoto zákona úhradu za péči ve výši podle 72 odst. 4. (7) Rozhodnutí o poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení a o úhradě za ni podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti i po dni účinnosti tohoto zákona, pokud se osoba a zdravotnické zařízení nedohodnou jinak. Osoba, které je poskytována sociální péče podle věty první, a které byl přiznán příspěvek na péči, je povinna kromě úhrady podle dosavadních právních předpisů hradit ode dne účinnosti tohoto zákona zdravotnickému zařízení také úhradu za péči ve výši podle 72 odst. 4. (8) Pořadníky čekatelů na umístění do ústavu sociální péče vedené podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti i po dni účinnosti tohoto zákona. Zřizovatelé ústavů sociálních služeb, kteří vedli tyto pořadníky, předají tyto pořadníky ve lhůtě 2 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona jednotlivým poskytovatelům sociálních služeb a o této skutečnosti vyrozumí ve stejné lhůtě osoby zapsané do pořadníku. (9) Ústavy sociální péče podle dosavadních právních předpisů se považují za zařízení sociálních služeb uvedené v 34 odst. 1 písm. c) až f). (10) Dobrovolní pracovníci pečovatelské služby poskytují pečovatelskou službu podle dosavadních právních předpisů i po dni účinnosti tohoto zákona. (11) Zaměstnanec, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonával činnost, na niž se vztahuje kvalifikační předpoklad uvedený v 110 odst. 4, a tento předpoklad nesplňuje, je povinen splnit tento kvalifikační předpoklad ve lhůtě a) 7 let ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud nezískal střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním, b) 10 let ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud získal střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním. (12) Ustanovení odstavce 11 neplatí, jestliže ke dni účinnosti tohoto zákona zaměstnanec uvedený v odstavci 11 písm. a) a b) dosáhl věku 50 let; u těchto osob se považuje kvalifikační předpoklad uvedený v 110 odst. 4 za splněný. (13) Pro účely prvního zvýšení částek příspěvku podle tohoto zákona je prvním měsícem rozhodného období říjen

50 Hlava III Závěrečná ustanovení 122 Zrušovací ustanovení Zrušují se 1. Vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče. 2. Vyhláška č. 138/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče. 3. Vyhláška č. 146/1995 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění vyhlášky č. 138/1994 Sb. 4. Vyhláška č. 66/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 5. Vyhláška č. 262/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 6. Vyhláška č. 205/1997 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 7. Vyhláška č. 145/1998 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 8. Vyhláška č. 172/1999 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 9. Vyhláška č. 73/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 10. Vyhláška č. 425/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 11. Vyhláška č. 551/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 12. Vyhláška č. 5/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 13. Vyhláška č. 34/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 14. Vyhláška č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče. 15. Vyhláška č. 139/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče. 16. Vyhláška č. 147/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění vyhlášky č. 139/1994 Sb. 17. Vyhláška č. 263/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 18. Vyhláška č. 146/1998 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 50

51 19. Vyhláška č. 6/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. 20. Vyhláška č. 310/1993 Sb., o úhradě za poskytování sociální péče ve zdravotnických zařízeních. 123 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna

52 D ů v o d o v á z p r á v a Obecná část 1. Zhodnocení platného právního stavu Současná právní úprava služeb sociální péče, vychází ze zákonů přijatých na sklonku osmdesátých let minulého století. V této době bylo na sociální politiku i v oblasti sociálních služeb nahlíženo podstatně odlišným způsobem, a to především v oblasti svobody rozhodování jedinců a demokratických principů fungování veřejné správy. Novelizacemi nemohla být právní úprava zásadním způsobem změněna, šlo jen o určité dílčí úpravy. Praktické poskytování sociálních služeb je do určité míry zmodernizováno i bez potřebné opory v právních předpisech, ale další kroky bez změny právní úpravy již nejsou možné. Systém sociálních služeb je charakterizován množstvím vztahů založených na objektivních skutečnostech, které mají významný vliv na kvalitu života jedinců i společnosti. Jedná se o vztahy, jejichž význam vyžaduje zákonnou oporu, a to zejména z důvodu ochrany oprávněných zájmů osob, které jsou oslabeny ve schopnosti je prosazovat. Stávající právní úprava dostatečně nepokrývá spektrum těchto vztahů, a to především v následujících oblastech: Jedinec, který se ocitá v nepříznivé sociální situaci, je považován spíše za objekt působení systému a nikoliv za aktivního činitele, jehož objektivizované potřeby a projev vůle jak situaci řešit by měly být určující pro formu pomoci. Není zajištěn jednotný systém objektivního hodnocení potřeb osob, z kterého by bylo možné vycházet při vytváření nabídky služeb nebo jiných forem pomoci odpovídající potřebám. Osoby, které jsou oslabeny v prosazování svých oprávněných zájmů, nejsou dostatečně chráněny před tím, aby jejich individuální zájmy nebyly poškozovány ať již nesprávným postupem orgánů veřejné správy, nebo neodborným poskytováním sociálních služeb. Není vytvořen právní rámec rozvoje lidských zdrojů v oblasti poskytování sociálních služeb, a to především pro oblast sociální práce, jejíž úroveň (nejen v systému sociálních služeb) zásadním způsobem určuje funkčnost sociálních systémů. Nejsou uspokojivě, a to zejména v kontextu reformy veřejné správy, vyřešeny vzájemné vztahy a kompetence jednotlivých úrovní veřejné správy, které nesou odpovědnost za vytváření podmínek pro uspokojování potřeb osob. Nejsou také vyřešeny vztahy mezi veřejnou správou, poskytovateli sociálních služeb a osobami, které z důvodu nepříznivé sociální situace pomoc potřebují. Není zajištěn jednotný rozsah práv a povinností pro poskytovatele sociálních služeb, což se projevuje zejména v rozdílném náhledu na organizace zřizované orgány veřejné správy a organizace, které stojí mimo veřejnosprávní strukturu. Nejsou vytvořeny systémy dohledu nad kvalitou poskytovaných sociálních služeb. Nejsou vytvořeny podmínky k zavedení transparentní informační základny o síti sociálních služeb a činnostech, které nabízejí. 52

53 Z hlediska oblasti působení sociálních služeb nejsou vůbec upraveny druhy služeb, které se zaměřují na prevenci sociálního vyloučení osob nebo skupin osob. Platná právní úprava umožňuje poskytovat osobám, které si nejsou schopny zabezpečit své základní životní potřeby (zpravidla z důvodu věku nebo zdravotního postižení), některé typy služeb (ústavní péči nebo pečovatelskou službu). Sociální služby, které svým charakterem lépe naplňují principy sociální integrace oproti službám tradičním, nemají zákonnou oporu (např. osobní asistence, raná péče, kontaktní centra, odlehčovací služby). To zásadně brání žádoucímu rozvoji sociálních služeb a nezaručuje, že tyto služby jsou poskytovány v odpovídající kvalitě, popřípadě, že jsou vůbec dostupné. Proces sociálního začleňování, jako základní myšlenka moderní sociální politiky, není v současné právní úpravě sociálních služeb vůbec zohledněn. Platná právní úprava Oblast sociální péče je upravena zejména následujícími zákony a prováděcími předpisy: - zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, - zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška MPSV č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška MPSV č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška MPSV č. 310/1993 Sb., o úhradě za poskytování sociální péče ve zdravotnických zařízeních. Zákon č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, upravuje zejména okruh osob, kterým se poskytuje sociální péče, a druhy služeb sociální péče. Službami sociální péče jsou podle zákona o sociálním zabezpečení - výchovná a poradenská péče, - ústavní sociální péče, - péče v ostatních zařízeních sociální péče, - pečovatelská služba, - stravování. Obsah těchto služeb a způsob stanovení úhrady za jejich poskytování je upraven prováděcími právními předpisy. Zákon č.114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, zejména upravuje působnost Ministerstva práce a sociálních věcí, krajů a obcí na úseku sociální péče a druhy zařízení sociální péče. Při financování služeb sociální péče se postupuje podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních 53

54 rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů. 2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Hlavním cílem navrhované právní úpravy je vytvoření podmínek pro uspokojování oprávněných potřeb osob, které jsou oslabeny v jejich prosazování. Návrh vychází z obecného principu solidarity ve společnosti a současně podporuje princip rovných příležitostí pro všechny členy společnosti. Zákon o sociálních službách bude zabezpečovat základní rámec k zajištění potřebné podpory a pomoci. Podporou a pomocí se rozumí takové spektrum činností, které jsou nezbytné pro sociální začlenění osob a důstojné podmínky života odpovídající úrovni rozvoje společnosti. Hlavním cílem navrhovaného zákona je podporovat proces sociálního začleňování a sociální soudržnost společnosti. Podle navrhovaného zákona bude poskytovaná pomoc - dostupná - z hlediska typu pomoci, územní dostupnosti, informační dostupnosti a v neposlední řadě také z hlediska ekonomického, - efektivní bude uzpůsobena tak, aby vyhovovala potřebě člověka a nikoliv potřebám systému, - kvalitní bude zabezpečována způsobem a v rozsahu, který odpovídá současnému poznání a možnostem společnosti, - bezpečná bude zabezpečována tak, aby neomezovala oprávněná práva a zájmy osob, - hospodárná bude zabezpečována tak, aby veřejné i osobní výdaje používané na poskytnutí pomoci v maximálně možné míře pokrývaly objektivizovaný rozsah potřeb. Postavení osob v nepříznivé sociální situaci Osobám v nepříznivé sociální situaci bude v případě potřeby zajištění pomoci při soběstačnosti poskytována individuální dávka příspěvek na péči, jehož výše odpovídá rozsahu potřeb. Příspěvek na péči bude poskytován všem oprávněným osobám bez ohledu na to, zda je jim pomoc zajišťována s využitím přirozených zdrojů, zejména rodiny, nebo poskytovatelem sociálních služeb. Systém posouzení situace vzniklé z důvodu ztráty schopnosti péče o vlastní osobu způsobenou věkem nebo zdravotním postižením, garantuje stát, čímž je naplňována podmínka jednotného přístupu na celém území republiky. Spolurozhodování o možnostech řešení nepříznivé sociální situace je osobám garantováno jednak tím, že oproti současnému systému správního řízení o poskytnutí služby je zaveden institut smlouvy o poskytnutí sociální služby. Současně je jednotlivcům 54

55 garantováno právo účastnit se rozhodovacích procesů o formě a rozsahu sítě sociálních služeb na úrovni obcí a krajů. Zákonem jsou rovněž vytvářeny podmínky pro bezpečné, kvalitní a efektivní poskytování sociálních služeb s cílem ochrany osob oslabených ve schopnosti prosazovat svá práva a zájmy. Tyto podmínky se promítají ve spektru povinností poskytovatelů sociálních služeb a následně v systémech kontroly. V oblasti sociálních služeb budou podle navrhované úpravy uplatňovány následující kontrolní mechanismy: 1. obce s rozšířenou působností, které rozhodují o nároku na příspěvek na péči a současně jej vyplácejí, jsou povinny kontrolovat zda vyplácený příspěvek na péči je využíván v souladu s účelem, na který je určen, tj. na zajištění potřebného rozsahu pomoci. Tato kontrolní činnost by měla být vykonávána především odborně způsobilými sociálními pracovníky. Současně bude možné sledovat efektivitu vyplácených příspěvků prostřednictvím celostátního informačního systému, jehož správcem je ministerstvo. 2. kraje v přenesené působnosti budou zajišťovat státní kontrolu zaměřenou na dodržování zákonem stanovených podmínek při poskytování sociálních služeb, a to jednak v rámci své působnosti v oblasti registrace poskytovatelů sociálních služeb a dále pak obecně v oblasti kontroly poskytování sociálních služeb již registrovanými poskytovateli. Tato kontrolní činnost se nazývá Inspekce poskytování sociálních služeb. V oblasti Inspekce sociálních služeb má působnost taktéž ministerstvo v případech odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu o odejmutí registrace a v případech stížností na poskytování sociálních služeb. Nedílnou součástí Inspekce sociálních služeb je kontrola kvality sociálních služeb, která se opírá o Standardy kvality sociálních služeb. Standardy popisují, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Jsou souborem měřitelných a ověřitelných kritérií. Jejich smyslem je průkazným způsobem posoudit kvalitu poskytované služby. Nedodržování zákonných povinností může vést až k odejmutí oprávnění k poskytování sociálních služeb. Hlavní zásady kvality sociálních služeb jsou: Zásada ochrany lidských práv uživatele Poskytovatel sleduje a zajišťuje dodržování lidských práv uživatele služby. Zásada individualizace služby Služba vychází z potřeb uživatele, stanoví prostředky a cíle k jejich naplnění. Zásada odbornosti Struktura pracovníků, počet pracovníků, jejich odborné vzdělání a systém průběžného vzdělávání odpovídají cílové skupině uživatelů, jsou stanovena pravidla pro zaškolování nových pracovníků. Zásada provozního zabezpečení Prostředí poskytované služby je důstojné a zajišťuje možnost přirozeného způsobu života (zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, poslání a cílech a způsobu poskytování sociálních služeb, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby, vést evidenci žadatelů o sociální službu.zajistit bezbariérovost poskytované služby a soukromí uživatele). Podstatným rysem standardů je jejich obecnost, jsou použitelné pro všechny druhy sociálních služeb. K vysoké míře obecnosti vedla MPSV snaha neomezit stávající druhy sociálních služeb administrativním členěním a umožnit dosáhnout stanovených požadavků i 55

56 malým a začínajícím zařízením, která pružně reagují na aktuální potřeby uživatelů vytvářením nových druhů služeb. Pro vytvoření standardů sociálních služeb byly využity prvky zajišťování kvality užívané v jiných odvětvích, kde je obecně kvalita služeb chápána jako schopnost uspokojit zájmy a potřeby zákazníků. V případě sociálních služeb, které patří k veřejným službám, se kvalita musí odvíjet od uspokojení potřeb a zájmů nejenom samotných uživatelů služeb, ale i zájmů zadavatelů služeb, tedy těch subjektů, které služby objednávají a platí z veřejných zdrojů např. obec či stát. Kvalita je popsána prostřednictvím souboru kritérií (vlastností a charakteristik), o nichž se předpokládá, že ovlivňují schopnost služeb naplnit zájmy a potřeby obou uvedených zájmových skupin uživatelů i zadavatelů. Hlavním posláním sociální služby je snaha umožnit lidem, kteří jsou v nepříznivé sociální situaci, zůstat rovnocennými členy společnosti a využívat jejích přirozených zdrojů, žít nezávisle, v kontaktu s ostatními lidmi a v přirozeném sociálním prostředí. Snahou MPSV v tomto směru je vytvořit takový soubor kritérií, s jejichž pomocí bude možno poznat, zda služby podporují osobní růst a nezávislost uživatele. Důležitým znakem kvality sociální služby je její schopnost podporovat jednotlivé uživatele služeb v naplňování cílů, kterých chtějí s pomocí sociálních služeb dosáhnout při řešení vlastní nepříznivé sociální situace.ve standardech je proto zdůrazněna orientace na osobní cíle uživatelů služeb, což umožňuje konkretizovat abstraktní ideály, jakými jsou např. důstojnost, plnohodnotný život, apod. 3. z hlediska financování systému sociálních služeb se uskutečňuje řada finančních transferů z veřejných rozpočtů. Ve všech případech musí být důsledně uplatňovány postupy finanční kontroly. Působnost orgánů veřejné správy Stát bude i nadále určovat podmínky pro poskytování sociálních služeb, nebude však poskytovatelem sociálních služeb, s výjimkou 5 zařízení sociálních služeb, které v současné době spravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Situace, kdy byl stát majoritním poskytovatelem sociálních služeb, skončila se zánikem okresních úřadů. Úlohou státu bude podporovat regionální a místní samosprávy v tom, aby byly schopny hodnotit souhrn potřeb jejich obyvatel a na tomto základě vytvářet typově a územně dostupné sítě služeb. Stát bude stanovovat své priority v oblasti dostupnosti a kvality sociálních služeb ve formě střednědobé strategie. Kraje a obce budou ve své samostatné působnosti vytvářet podmínky pro poskytování sociálních služeb ve svém území a budou ve vzájemné spolupráci stanovovat střednědobé plány poskytování sociálních služeb. Na této úrovni je možné zajišťovat také propojování sociálních a zdravotních služeb. Regionální nebo místní podmínky pro uspokojování potřeb lidí mohou být rozdílné, ovšem vždy odpovídající potřebám a možnostem v daném území. Kraje budou mít zásadní vliv na charakter a rozsah sítě sociálních služeb také z toho důvodu, že je jim svěřována působnost v oblasti registrace poskytovatelů sociálních služeb a kontroly, a to v přenesené působnosti. Kraje a obce budou mít i nadále možnost poskytovat sociální služby nebo pro tyto účely zřizovat právnické osoby. 56

57 Základním nástrojem k zajištění uzemní a typové dostupnosti sociálních služeb v daném území je strategické plánování rozvoje sociálních služeb. Základem plánování sociálních služeb je spolupráce zadavatelů (obcí, krajů) s uživateli (klienty) a poskytovateli (jednotlivými organizacemi) sociálních služeb při vytváření plánu, vyjednávání o budoucí podobě služeb a realizaci konkrétních kroků. Společným cílem je zajistit dostupnost kvalitních sociálních služeb. Při plánování sociálních služeb se vychází zejména z porovnání existující nabídky sociálních služeb se zjištěnými potřebami (potenciálních) uživatelů služeb. Výsledek provedeného srovnání slouží jako jeden z klíčových podkladů pro zformulování priorit v oblasti sociálních služeb. Pro úspěšnost plánování je zapotřebí podpora ze strany politické reprezentace, a to jak při zahajování plánování, tak i v jeho průběhu a při uskutečňování reálných činností směřujících např. k rozšíření nabídky služeb, zvyšování jejich efektivity a spolupráci různých subjektů při zajišťování potřebných služeb. Pracovní struktury v podobě pracovních, konzultačních nebo vyjednávacích skupin se skládají ze zástupců všech zainteresovaných stran. Po vytvoření plánu se přechází od plánovací k realizační fázi, kdy dochází k faktickému naplňování priorit, resp. jednotlivých opatření. Součástí této etapy je také sledování postupu a míry plnění stanovených úkolů. Plán bývá zpracováván obvykle na rozmezí několika let a po uplynutí tohoto období se celý plánovací cyklus opět opakuje. Plánování sociálních služeb jako způsob zajištění dostupnosti a transparentního rozhodování o podobě sociálních služeb bylo pilotně ověřováno v rámci Česko-britského projektu "Podpora MPSV při reformě sociálních služeb" na Písecku v letech Zkušenosti z procesu plánování na Písecku byly MPSV zúročeny jak při práci na metodických a koncepčních materiálech (např. Bílá kniha sociálních služeb, Operační program rozvoje lidských zdrojů), tak i při vytváření vzdělávacího programu k podpoře komunitního plánování sociálních služeb nebo při přípravě programového financování či dotačního řízení. V současné době existuje politická podpora pro plánování sociálních služeb ve všech krajích v ČR. Zatímco v některých krajích plánování probíhá víceméně ve všech obcích s rozšířenou působností, v některých regionech se plánování aktivně chopilo jen několik obcí nebo měst. Obce, kde je plánování sociálních služeb realizováno, se nacházejí v různé fázi plánovacího procesu; zatímco někde je plánování teprve zahajováno, jinde se např. pracuje na mapování místních služeb a zdrojů či na zjišťování potřeb uživatelů služeb a informovanosti o službách mezi veřejností. V určitých obcích je již hotov plán sociálních služeb s výhledem na nejbližší léta, případně bylo přikročeno k realizaci jednotlivých opatření a úkolů, které z něj vzešly. Podpora obcím ze strany krajů se přitom mnohdy odehrává jak na úrovni politické, tak i v oblasti informační a konzultační činnosti nebo prostřednictvím zajištění vzdělávání či další metodické podpory. K finančnímu zajištění plánování sociálních služeb nabízí v současnosti příležitosti také Evropský sociální fond, a to jak na regionální úrovni (SROP = Společný regionální operační program), tak i na celostátní rovině (OP RLZ = Operační program rozvoje lidských zdrojů). MPSV zpracovalo metodickou publikaci Průvodce procesem komunitního plánování sociálních služeb, která popisuje průběh plánování sociálních služeb a přibližuje jej na konkrétních příkladech z vybraných měst. Obsahem plánu rozvoje sociálních služeb musí být především: Popis a analýza existujících zdrojů (soupis a popis krajských, obecních i nestátních poskytovatelů sociálních služeb a souvisejících služeb - zejména: zdravotnictví, 57

58 školství, pracovní příležitosti, volný čas, možnosti práce dobrovolníků, možnosti sousedské výpomoci) Statistické, sociologické, demografické údaje, apod. (např. věkové složení obyvatel regionu, porodnost a úmrtnost, prognózy demografického vývoje) Popis a analýzu existujících potřeb obyvatel v oblasti sociálních služeb Představu budoucnosti sociálních služeb - stanovení priorit a cílů rozvoje služeb Časový plán postupu prací a zásady, které je třeba při zpracování a naplňování plánu dodržet Způsob, jakým budou jednotliví účastníci na místní úrovni zapojeni do vytváření a naplňování plánu - stanovení podílů odpovědnosti a závazků jednotlivých účastníků Ekonomickou analýzu zajištění provozu sociálních služeb a souvisejících systémů Způsob, jakým bude plnění plánu sledováno a vyhodnocováno Poskytování sociálních služeb Zásadní změnou proti současnému stavu je registrační povinnost pro poskytovatele sociálních služeb. Zavedení registru poskytovatelů sociálních služeb je základním předpokladem k získání přehledu o rozsahu a charakteru sítě sociálních služeb. Pro poskytovatele je zařazení do registru podmínkou k poskytování sociálních služeb a jedním z předpokladů pro čerpání finančních prostředků z veřejných rozpočtů. Údaje z registru poskytovatelů současně umožní vytvoření veřejného informačního systému, který bude sloužit k lepší orientaci v systému sociálních služeb. Poskytovatelé sociálních služeb budou mít bez ohledu na jejich právní formu stejná práva a povinnosti. Reaguje se tak na dlouhodobě neřešené nerovné postavení poskytovatelů sociálních služeb, kteří nejsou zřizováni orgány veřejné správy. Rozvoj lidských zdrojů Postavení pracovníků v sociálních službách není v současnosti upraveno žádným právním předpisem zákonné povahy. V návrhu zákona jsou proto upraveny nejen jednotlivé činnosti, které pracovníci v sociálních službách vykonávají, ale také podmínky jejich odborné způsobilosti. Nejvíce v současné době chybí právní úprava pozice sociálního pracovníka a systému celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků. Navrhovaná právní úprava umožní kontrolu kvality vzdělávacích programů sociálních pracovníků, posílí přiměřenost jejich obsahu a tím splní očekávání, která pro sociální práci plynou ze standardů veřejných služeb obvyklých v Evropské unii. Činnost sociálních pracovníků směřuje k předcházení sociálnímu vyloučení a k začleňování znevýhodněných a zranitelných skupin obyvatel do společnosti. Financování sociálních služeb V oblasti financování sociálních služeb navrhovaná právní úprava posiluje finanční soběstačnost uživatelů sociálních služeb tím, že zavádí nový finanční nástroj, kterým je příspěvek na péči, a zároveň se prostřednictvím dotačních titulů, směřovaných jak k zadavatelům (obce a kraje), tak k poskytovatelům sociálních služeb, podílí na zajištění potřebné sítě sociálních služeb v území. 58

59 Použití příspěvku na péči umožní uživateli hradit většinovou část nákladů poskytované služby. Zároveň navržený model financování sociálních služeb předpokládá dofinancování celkových nákladů poskytované služby z veřejných rozpočtů (tj. státní rozpočtu a rozpočtů obcí a krajů). Veřejným rozpočtům se tak umožní flexibilnější financování potřebné sítě sociálních služeb než doposud. Rozhodnutí o charakteru a rozsahu místní či regionální sítě sociálních služeb bude vycházet ze zpracovaných střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb. a) Příspěvek na péči Účelem příspěvku na péči je přispět osobám, které jsou pro svou nepříznivou sociální situaci závislé na pomoci jiné osoby, na zajištění potřebné pomoci zejména prostřednictvím služeb sociální péče. Nárok na příspěvek je založen na systému individuálního posuzování schopnosti osob zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti. Výše příspěvku je stanovena diferencovaně podle věku posuzované osoby a dále podle míry závislosti osoby v nepříznivé sociální situaci na pomoci jiné osoby. MPSV bude poskytovat příslušné obci s rozšířenou působností dotaci na výplatu příspěvku na péči. Příspěvek na péči bude rozpočtován v kapitole 313 MPSV v podobě specifického dílčího ukazatele s názvem Dotace na výplatu příspěvku na péči, který bude pro tyto účely v kapitole MPSV vytvořen. Rozdělení finančního objemu tohoto ukazatele provede MPSV na jednotlivé obce s rozšířenou působností na základě vydaných rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči. Obec s rozšířenou působností, která příspěvek vyplácí, bude povinna provést každoroční finanční vypořádání poskytnutých příspěvků se státním rozpočtem. b) Financování poskytovaní sociálních služeb z veřejných rozpočtů Navrhovaná právní úprava předpokládá zavedení následujících dotačních titulů ze státního rozpočtu: Dotace ze státního rozpočtu na podporu poskytování služeb sociální péče a služeb sociální prevence na území kraje prostřednictvím rozpočtu kraje Dotace ze státního rozpočtu poskytovatelům a zadavatelům (obce a kraje). Dotace ze státního rozpočtu na podporu poskytování služeb sociální péče a služeb sociální prevence na území kraje prostřednictvím rozpočtu kraje Ze státního rozpočtu budou poskytovány finanční prostředky na podporu poskytování sociálních služeb na území kraje v souladu se zpracovanými střednědobými plány rozvoje sociálních služeb. Tyto plány budou předkládány MPSV. Účelem této dotace je zajistit potřebnou síť sociálních služeb v území a vyrovnat rozdíl v nabídce těchto služeb v rámci kraje, ať už z typového hlediska (např. chybí určitý typ služby), územního hlediska (např. nerovnoměrnost pokrytí území službami) či jiného 59

60 hlediska) a dofinancovat běžné výdaje zařízení sociálních služeb zejména s ohledem na výši úhrad ze strany uživatelů sociálních služeb. Finanční prostředky na tyto účely budou rozpočtovány ve formě závazného ukazatele v kapitole 313 MPSV s názvem Dotace na zajištění poskytování sociálních služeb na území kraje. Dotace kraji bude poskytována v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb. a bude podléhat finančnímu vypořádání se státním rozpočtem. Odvody za porušení rozpočtové kázně i dotací neoprávněně použitých poskytovateli sociálních služeb se vrací zpět do státního rozpočtu. Kraje účelově určené finanční prostředky budou dále přeposílat jednotlivým registrovaným poskytovatelům sociálních služeb a to v souladu se zpracovanými střednědobými plány rozvoje sociálních služeb. Tuto činnost budou kraje vykonávat v přenesené působnosti. Kraje podají žádost o dotaci na ministerstvo. Nedílnou součástí žádosti budou především zpracované střednědobé plány rozvoje služeb, které budou obsahovat ekonomickou analýzu v plánu identifikovaných potřeb a způsob jejich finančního zajištění. Výše dotace kraji bude určena s ohledem na stanovené výdajové rámce státního rozpočtu, zpracovaný střednědobý plán rozvoje služeb, objem finančních prostředků podle vydaných rozhodnutí o příspěvku na péči, počet registrovaných poskytovatelů sociálních služeb a podle finanční náročnosti příslušné služby. Dotace bude poskytována na základě rozhodnutí podle zákona č. 218/2000 Sb. V rozhodnutí bude především stanovena výše poskytované dotace, účel poskytnutí dotace a další podmínky, které musí příjemce v souvislosti s použitím dotace splňovat. Dotace ze státního rozpočtu poskytovatelům a zadavatelům (obce a kraje) sociálních služeb Ministerstvo práce a sociálních věcí bude poskytovat ze svého rozpočtu účelově určené dotace přímo poskytovatelům, popřípadě územním samosprávným celkům, kteří budou zapsáni v registru poskytovatelů sociálních služeb. Tyto dotace budou určeny na podporu služeb, které mají celostátní popřípadě nadregionální charakter, a na podporu rozvoje systému sociálních služeb, včetně řešení mimořádných situací (např. živelná pohroma). Dotace bude poskytovatelům přidělována v rámci dotačního výběrového řízení MPSV, které využívá prvky programového financování, na základě předloženého projektu, přičemž režim dotačního řízení a jeho podmínky jsou v obecné rovině upraveny především zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a dále zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole). Finanční prostředky na tyto účely budou rozpočtovány ve formě závazného ukazatele v kapitole 313 MPSV s názvem Dotace poskytovatelům sociálních služeb. Dotace bude poskytnuta na základě rozhodnutí MPSV podle 14 zákona č.218/2000 Sb. a bude podléhat finančnímu vypořádání. 60

61 3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, Navrhovaná úprava se dotýká ústavního pořádku České republiky v oblasti dodržování a ochrany základních práv a svobod, zaručených Listinou základních práv a svobod. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. 4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s právními akty Evropských společenství Navrhovaná právní úprava je v souladu s právem Evropských společenství a je s ním plně slučitelná. Pokud jde o právo ES, týká se navrhovaná úprava poskytování příspěvku na péči a sociálních služeb přímo aplikovatelných právních předpisů zakotvujících jeden z principů koordinace - rovnosti nakládání s občany ostatních členských států. Jde zejména o Smlouvu o založení ES (zejména články 12 a 18) a Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 o volném pohybu osob v rámci Společenství, které stanovuje základní pravidlo rovnosti nakládání se všemi pracovníky EU (čl. 7 odst. 2 občan EU zaměstnaný na území jiného členského státu bude požívat stejných výhod jako národní příslušníci). Na tyto předpisy pak navazují pobytové směrnice, které detailně upravují oprávnění občanů EU pobývat resp. bydlet v jiných členských státech i jejich přístup k sociálním výhodám. V současné době je již platná nová směrnice 2004/38/ES, o právu státních příslušníků EU a členů jejich rodin pohybovat se a pobývat svobodně v rámci území členských států. Návrh zákona o sociálních službách vychází z Evropské sociální charty a je v souladu jak s čl. 13, který zakládá právo na sociální pomoc, tak s čl. 14, upravujícím poskytování sociálních služeb. Základní principy návrhu zákona reagují na požadavky Charty co do dostupnosti sociálních služeb, rovného přístupu k těmto službám, předcházení sociálnímu vyloučení a subsidiarity sociálních služeb k jiným systémům sociální ochrany. Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Evropskou chartou místní samosprávy. 5. Dopady navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen Návrh zákona je z hlediska principů rovnosti žen a mužů neutrální. 6. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady a dopady na životní prostředí, 61

62 a) Současný způsob financování sociálních služeb a jeho dopady na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a uživatele sociálních služeb Současný systém financování je značně roztříštěný. Některé zdroje plynou obcím a krajům, jiné zdroje plynou přímo poskytovatelům služeb. Existující systém se chová k různým poskytovatelům různě. Nemají rovný přístup ke zdrojům. To není v zájmu rozvoje služeb, avšak především to není v zájmu jejich uživatelů. Proto je nezbytně nutné provést změny, které umožní vytvořit jednotný rámcový systém financování sociálních služeb, který bude schopen zohlednit místní potřeby uživatelů sociálních služeb. V roce 2005 jsou ze státního rozpočtu na úhradu provozních nákladů sociálních služeb poskytovány dotace ve výši cca 8,080 mld. Kč. Jedná se o dotace obcím na lůžko, dotace krajům a obcím na výkon zřizovatelských funkcí, dotace nestátním neziskovým organizacím poskytujícím sociální služby a výdaje na provoz ústavů sociální péče zřizovaných ministerstvem. Podrobnější údaje o výši jednotlivých transferů (dotací) ze státního rozpočtu na sociální služby jsou uvedeny v příloze I Tabulka č.1. Při započítání finančních prostředků vynakládaných na příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu a zvýšení důchodu pro bezmocnost je v současné době vynakládáno v systému sociálních služeb cca 11,210 mld. Kč. V současném systému financování stát, respektive MPSV, je zřizovatelem celkem 5 zařízení sociálních služeb, která jsou především financována z kapitoly MPSV a příjmy od uživatelů těchto služeb. Kraje zřizují a provozují zařízení sociálních služeb, na jejichž provoz jsou poskytovány ze státního rozpočtu kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu účelové dotace. Celkem se jedná podle údajů z roku 2003 (podle statistické ročenky MPSV vydané v roce 2004) o cca 443 zařízení s celkovými neinvestičními výdaji ve výši cca 7 mld. Kč. Výše účelové dotace ze státního rozpočtu je pro rok 2005 cca 4, 976 mld. Kč. Krajům jsou dále ze státního rozpočtu poskytovány účelové dotace na podporu nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby. V roce 2004 šlo o částku ve výši 0,403 mld. Kč, v roce 2005 o částku ve výši 0,894 mld. Kč. Kraje z vlastních zdrojů dofinancovávají jednak provoz vlastních zařízení (vlastní příspěvkové organizace) a také provoz obecních zařízení sociálních služeb a dále podporují činnost nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby. Obce dostávají ze státního rozpočtu pouze dotace určené na podporu provozu domovů důchodců a ústavů sociální péče, které zřizují. V roce 2005 výše této dotace činí cca 1,387 mld. Kč. Ostatní sociální služby (např. pečovatelská služba) jsou financovány obcemi z vlastních zdrojů. Celkem se jedná (podle statistické ročenky MPSV vydané v roce 2004) o cca 369 zařízení s celkovými neinvestičními výdaji ve výši cca 3,6 mld. Kč. Obce z vlastních zdrojů dále dofinancovávají jednak provoz vlastních zařízení (vlastní příspěvkové organizace, popřípadě organizační složky) a také v menší míře podporují činnost nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby. Nestátní neziskové organizace jsou financovány vícezdrojově, a to ze státního rozpočtu, rozpočtů krajů a obcí, z příjmů od uživatelů a z ostatních zdrojů (dary, nadace atd.). Dotace na lůžko Dotace na lůžko je poskytována na provoz ústavů sociální péče a domovů důchodců, jejichž zřizovatelem a provozovatelem je obec. 62

63 Jedná se o účelovou dotaci vyplácenou obcím Ministerstvem financí z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu v rámci souhrnného finančního vztahu státního rozpočtu k rozpočtům obcí. Tato dotace podléhá finančnímu vypořádání za příslušný rok. Výše dotace na jedno lůžko je každoročně stanovena v zákoně o státním rozpočtu. Výše dotace na jedno lůžko je určena diferencovaně podle typu zařízení, a to pro domovy důchodců na celoroční pobyty (pro rok 2005 to je Kč na 1 lůžko), ústavy sociální péče na celoroční, týdenní a denní pobyty (pro rok 2005 to je Kč na 1 lůžko celoroční a týdenní pobyt; Kč na 1 lůžko denní pobyt). Vývoj výše dotace na lůžko v letech 1993 až 2005 je uveden v příloze I Tabulka č.2. Z přehledu vývoje výše dotace za léta 1995 až 2002 vyplývá, že se až na dílčí úpravu od roku 1999 do roku 2002 výše dotace prakticky neměnila. Pro rok 1998 došlo k diferenciaci výše dotace na lůžko pro ústavy sociální péče. Pro rok 2003 došlo vzhledem k předchozímu roku k navýšení dotace cca o 17%, pro rok 2004 a obdobně i pro rok 2005 došlo k navýšení dotace o 5% vzhledem k předchozímu roku. Podle statistických informací (Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí za rok 2003, Praha 2004) obce zřizovaly a provozovaly v roce 2003 celkem 146 domovů důchodců s celkovým počtem lůžek a 57 ústavů sociální péče s celkovým počtem lůžek. Jejich rozložení v rámci jednotlivých krajů je uvedeno v příloze I- Tabulka č. 3. Podle údajů Ministerstva financí byla vyplácena dotace na lůžko v ÚSP na kapacitu cca lůžek. V roce 2005 je na dotaci na lůžko rozpočtováno celkem 1,387 mld. Kč. Objemy finančních prostředků obcím na domovy důchodců a ústavy sociální péče poskytovaných ze státního rozpočtu v letech 2002 až 2005 jsou uvedeny v příloze I Tabulka č.4. Dotace krajům na výkon zřizovatelských funkcí Kraje na provoz zařízení sociálních služeb, která zřizují a provozují, dostávají ze státního rozpočtu finanční prostředky určené na výkon svých zřizovatelských funkcí k zařízením sociálních služeb. Finanční prostředky jsou v tomto případě převáděny na kraje v rámci souhrnného finančního vztahu z úrovně Ministerstva financí z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu. O rozdělení těchto prostředků na jednotlivá zařízení sociálních služeb, rozhodují kraje v samostatné působnosti a je plně v kompetenci kraje, jakým způsobem tyto prostředky rozdělí. Jedná se o účelovou dotaci ze státního rozpočtu, která nepodléhá finančnímu vypořádání za příslušný rok se státním rozpočtem. Dotace je krajům poskytována od roku Od 1. ledna 2003 byly na základě zákona č.290/2002 Sb. na kraje převedeny z okresních úřadů zřizovatelské funkce k zařízením sociálních služeb, a to v souvislosti s II. fází reformy veřejné správy (s výjimkou 4 zařízení, která byla převedena na 3 obce). Východiskem pro stanovení objemu dotace pro rok 2003 byla úroveň rozpočtu na rok 2002 (tj. objem prostředků vynaložených v roce 2002 na provoz těchto zařízení sociálních služeb okresními úřady) se zohledněním některých rozpočtových opatření, valorizace mezd, dopočet platových úprav realizovaných od 1. března 2002 a 17% navýšení na provozní náklady ústavů sociální péče a domovů důchodců. Výše dotace se v roce 2004 nezměnila. 63

64 Dotace pro rok 2005 byla navýšena o 3 % a zároveň byla zohledněna vybraná rozpočtová opatření související s dobilancováním převodu zřizovatelských funkcí z okresních úřadů. V roce 2005 je na dotaci krajům na výkon zřizovatelských funkcí rozpočtováno celkem 4,976 mld. Kč. Objemy finančních prostředků krajům poskytované ze státního rozpočtu v letech 2003 až 2005 jsou uvedeny v příloze I Tabulka č.5. Dotace obcím na výkon zřizovatelských funkcí Počátkem roku 2003 byly na obce převedeny z okresních úřadů zřizovatelské funkce k zařízením sociálních služeb. Jedná se o tři obce (Šlapanice, Znojmo Jihomoravský kraj; Mimoň Liberecký kraj), která zřizují a provozují celkem 4 zařízení. Tato zařízení jsou financována formou účelové dotace poskytované obcím v rámci souhrnného finančního vztahu z úrovně Ministerstva financí z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu. Jedná se o účelovou dotaci ze státního rozpočtu, která nepodléhá finančnímu vypořádání za příslušný rok se státním rozpočtem. Objem finančních prostředků v roce 2003 a v roce 2004 je ve výši 26,113 mil. Kč a v roce 2005 je ve výši 25,947 mil. Kč. Dotační řízení MPSV v oblasti sociálních služeb MPSV realizuje dotační řízení v oblasti sociálních služeb určené na podporu nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby. V roce 2005 jsou realizována následující dvě dotační řízení: 1. Dotační řízení vůči krajům v oblasti poskytování sociálních služeb - Program podpory sociálních služeb poskytovaných nestátními neziskovými organizacemi na regionální úrovni seniorům a osobám se zdravotním postižením. Prostředky na toto dotační řízení jsou rozpočtovány v rámci specifického dílčího ukazatele Dotace krajům na podporu neziskových subjektů poskytujících sociální služby. Prostředky jsou určeny na podporu nestátních neziskových organizací, které poskytují sociální služby seniorům a osobám se zdravotním postižením na území kraje. Pro rok 2005 je určeno 894 mil. Kč. Jedná se následující typy služeb: osobní asistence, pečovatelská služba, domovy a penziony (včetně stacionářů a sociálních služeb poskytovaných v nestátních zdravotnických zařízeních), raná péče, tísňová péče, odlehčovací služby (sdílené služby, respitní péče) atd. pro seniory, osoby s tělesným postižením, osoby s mentálním postižením, osoby se smyslovým postižením, osoby s duševním onemocněním, osoby s kombinovaným postižením, osoby s jiným zdravotním postižením. 2. Dotační řízení vůči nestátním neziskovým organizacím v oblasti poskytování sociálních služeb. Prostředky jsou především určeny na nezbytné zajištění provozu poskytovaných sociálních služeb. 64

65 Prostředky na toto dotační řízení jsou rozpočtovány v rámci specifického dílčího ukazatele Dotace nestátním subjektům poskytujícím sociální služby. Výše tohoto ukazatele pro rok 2005 je 426 mil. Kč. Tento ukazatel je dále členěn na samostatné ukazatele Program protidrogové politiky (44 mil. Kč), Program sociální prevence a prevence kriminality (54 mil.kč) a Podpora projektů příslušníků romské komunity (34 mil. Kč). Podrobnější údaje jsou uvedeny v příloze Tabulka I č.6. Pro rok 2005 byly vyhlášeny následující programy členěné na jednotlivé podprogramy: 1) Program podpory sociálních služeb na celostátní úrovni 2) Program podpory sociálních služeb na místní a regionální úrovni Programy se dále člení z hlediska zaměření podporovaných aktivit na: Podpora aktivit zaměřených na protidrogovou politiku, Jsou podporovány projekty zaměřené na poskytování sociálních služeb v oblasti protidrogové politiky - podpora primární, sekundární a terciární prevence. Podle zavedené typologie sociálních služeb se jedná o kontaktní centra, terapeutické komunity, terénní programy pro uživatele drog. Zejména je podporována následná péče a doléčování. Podpora aktivit zaměřených na sociální prevenci a prevenci kriminality, Jsou podporovány projekty zaměřené na poskytování sociálních služeb v oblasti sociální prevence a prevence kriminality. Podle zavedené typologie sociálních služeb se jedná zejména o azylové domy, domy na půl cesty, krizovou pomoc, nízkoprahová denní centra, noclehárny apod. Podpora poskytování zvláštních sociálních služeb v sociálně vyloučených romských komunitách, Jsou podporovány projekty zaměřené na podporu integrace příslušníků romské komunity a podporu sociální práce v romských komunitách. Podpora aktivit zaměřených zejména na integraci a pomoc seniorům a osobám se zdravotním postižením. Jsou podporovány projekty zaměřené na podporu a integraci seniorů a osob se zdravotním postižením do společnosti. Podle zavedené typologie sociálních služeb se jedná zejména o domovy a penziony, centra denních služeb, chráněné bydlení, podporované bydlení, osobní asistenci apod. Podprogram je vyhlašován pouze v rámci programu č.2. Výše finančních prostředků nestátním neziskovým subjektům poskytujícím sociální služby v rámci jednotlivých krajů je uvedena v příloze I Tabulka č.7.. Výdaje ústavů sociální péče zřízených ministerstvem MPSV zajišťuje financování 5 ústavů sociální péče, které jsou přímo řízeny ministerstvem. Výdaje jsou rozpočtovány v kapitole MPSV v rámci specifického dílčího ukazatele s názvem Výdaje ústavů sociální péče řízených ministerstvem. V roce 2004 tyto výdaje činily celkem tis. Kč a pro rok 2005 je rozpočtováno celkem tis. Kč. Dalšími vztažnými výdaji ze státního rozpočtu jsou prostředky vyplácené při zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu. Příspěvek při péči blízkou nebo jinou osobu Poskytování příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu je upraveno v 80 a násl. zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 65

66 Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu náleží osobě, která pečuje osobně, celodenně a řádně o blízkou osobu která je převážně nebo úplně bezmocná nebo je starší 80 let a je částečně bezmocná. Příspěvek náleží také osobě, která pečuje o jinou než blízkou osobu, pokud spolu žijí v domácnosti. Nárok na příspěvek má i rodič nebo prarodič, který převzal dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči starší 1 roku do péče, popřípadě jiný občan, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů. Výdaje na příspěvek jsou rozpočtovány v rámci kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu. Výše příspěvku činí: 1,6 násobek částky na osobní potřeby při péči o jednu osobu, tj Kč za měsíc, 2,75 násobek částky na osobní potřeby při péči o dvě nebo více osob, tj Kč za měsíc. V roce 2003 bylo evidováno celkem příjemců příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu, z toho je příjemců z důvodu péče o nezaopatřené děti. Vývoj počtu evidovaných příjemců příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu a výdaje v daném roce jsou uvedeny v přílozei - Tabulka č. 8.Počet poskytnutých příspěvků při péči o blízkou nebo jinou osobu a jejich souhrnná výše v rámci jednotlivých krajů v roce 2003 je uvedena v příloze I Tabulka č. 9. Podle údajů ve vybraných územích České republiky cca 97 % příspěvků náleží při péči o jednu osobu pouze 3 % příjemců pečuje o dvě a více osob. V roce 2004 byly na tento příspěvek určeny finanční prostředky ve výši cca 1,6 mld. Kč. S účinností od 1. září 2005 se příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu zvyšuje při péči dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě z 1,6 násobku částky, která se podle zákona o životním minimu považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb osoby, která není nezaopatřeným dítětem na 2,25 násobek částky na osobní potřeby při péči o nezletilé dítě. Zvýšení příspěvku při péči o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči z 1,6 násobku částky na osobní potřeby na 2,25 násobku této částky (z Kč na Kč podle stávající výše částky na osobní potřeby podle platného znění zákona o životním minimu) znamená zvýšení výdajů na tuto dávku při současném počtu příjemců min. o 220 mil. Kč. ročně. Při péči o více osob, z nichž je alespoň jedno dítě, se zvyšuje příspěvek ze stávajících 2,75 násobku částky na osobní potřeby na 3,85 násobek této částky, tj. z Kč na Kč. Zvýšení důchodu pro bezmocnost Poskytování zvýšení důchodu pro bezmocnost je upraveno v 70 zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 66

67 Je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhu jinou osobou, zvyšuje se mu důchod z důchodového pojištění, popřípadě úhrn těchto důchodů a) při částečné bezmocnosti o 20 %, b) při převážné bezmocnosti o 40 %, c) při úplné bezmocnosti o 75 % částky, která se podle zákona o životním minimu považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb osoby, která není nezaopatřeným dítětem (tj Kč). O bezmocnosti rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení, výdaje na zvýšení důchodu pro bezmocnost jsou rozpočtovány v rámci kapitoly 313 MPSV jako součást specifického dílčího ukazatele ostatní sociální dávky. Podle věku je cca 99% zvýšení důchodu pro bezmocnost vypláceno osobám starším 18 let a cca 43% zvýšení důchodu pro bezmocnost osobám starším 80 let. Od ledna 2005 se v důsledku zvýšení částek životního minima nařízením vlády č. 664/2004 Sb. zvýšily částky zvýšení důchodu pro částečnou, převážnou nebo úplnou bezmocnost. Zvýšení důchodu při částečné bezmocnosti vzrostlo z 464 Kč na 472 Kč měsíčně, při převážné bezmocnosti z 928 Kč na 944 Kč měsíčně a při úplné bezmocnosti z Kč na Kč. V roce 2004 bylo na zvýšení důchodu pro bezmocnost vyplaceno ze státního rozpočtu 1,7 mld. Kč. Vývoj výše zvýšení důchodu pro bezmocnost v rámci jednotlivých stupňů bezmocnosti a počet vyplacených zvýšení důchodu pro bezmocnost podle jednotlivých stupňů bezmocnosti v letech 2000 až 2004 je uveden v příloze I Tabulky č. 10 a 11. Náklady na vybrané typy služeb a příjmy z úhrad Průměrná výše úhrady připadající na 1 uživatele sociálních služeb je, stejně tak jako výše průměrných výdajů, závislá na druhu poskytovaných služeb. Podrobnější dostupné údaje o výši úhrad včetně průměrných výdajů na vybrané typy služeb jsou uvedeny v příloze I Tabulka č. 12. Průměrná výše úhrady na 1 místo ročně je v případě domovů důchodců 38 %, domovů-penzionů pro důchodce 39%, ústavů sociální péče pro dospělé 34 %, ústavů sociální péče pro mládež 19 % a pečovatelské služby 10%. Uživatelé jednotlivých typů sociálních služeb (uvedených v Tabulce č.12) v roce 2003 přispěli na krytí nákladů poskytovaných služeb cca ve výši 4 mld. Kč (pozn. v případě domovů důchodců jde o částku ve výši 2,5 mld. Kč). Údaje jsou vypočteny na základě údajů o kapacitě jednotlivých služeb a průměrné výše úhrady podle typu služby, uvedených ve Statistické ročence MPSV. Příjmy a výdaje územních samospráv v oblasti sociálních služeb Údaje o financování sociálních služeb vycházejí z finančních výkazů obcí a krajů sestavovaných v členění podle rozpočtové skladby. Pokud je činnost vykonávána organizační složkou obce nebo kraje, jsou ve výkazech zahrnuty příjmy i výdaje této organizační složky. U příspěvkových organizací jsou v účetních výkazech obcí a krajů zahrnuty pouze příspěvky na provoz těchto příspěvkových organizací. 67

68 Příjmy a výdaje krajů v oblasti sociálních služeb Kraje vynaložily v roce 2004 na financování sociálních služeb téměř 6,6 mld. Kč, z toho příspěvky vlastním příspěvkovým organizacím činily 6,0 mld. Kč (forma příspěvkové organizace je u krajů zcela převažující při zajišťování sociálních služeb pomocí vlastních zařízení), dotace neziskovým a podobným organizacím činily 0,4 mld. Kč a dotace obcím 0,13 mld. Kč. Zbývající část výdajů tvořily např. dotace podnikatelským subjektům nebo provozní výdaje organizačních složek zřizovaných kraji. Z hlediska druhů zařízení vynaložily kraje největší část výdajů na financování provozu ústavů sociální péče (3,1 mld. Kč) a domovů důchodců (1,9 mld. Kč). Celkem se tato zařízení podílela na výdajích krajů na sociální oblast 77 %. Z ostatních druhů zařízení měla největší význam centra sociální pomoci (0,5 mld. Kč, tj. 8 % výdajů). Souhrnné údaje o neinvestičních výdajích krajů na sociální služby jsou uvedeny v příloze I - Tabulka č.13. Kraje jsou při financování sociálních služeb do značné míry závislé na dotacích ze státního rozpočtu. V roce 2004 obdržely kraje ze státního rozpočtu na financování sociálních služeb celkem 5,2 mld. Kč, z toho bylo 4,8 mld. Kč určeno na financování zřizovatelských funkcí převedených na kraje z okresních úřadů a 0,4 mld. Kč bylo určených na financování činnosti nestátních neziskových organizací s regionální působností (tento objem byl součástí dotace na financování běžného a investičního rozvoje krajů, rozhodování o tom, zda bude dotace použita pro nestátní neziskové organizace, obce nebo vlastní krajská zařízení bylo v samostatné působnosti každého kraje). Předpokládá se, že kraje pro financování sociálních služeb v roce 2004 využily i další dotační tituly, které měly širší účelové určení, a to již zmiňovanou dotaci na financování běžného a investičního rozvoje krajů a dotaci na financování reprodukce majetku územních samosprávných celků, kterou bylo možné použít i na provozní výdaje. Odvody příspěvkových organizací v sociálních službách činily v roce ,14 mld. Kč. Zbývající část výdajů na sociální služby hradily kraje z jiných vlastních zdrojů, např. z daňových příjmů. Odhaduje se, že podíl vlastních zdrojů krajů na financování sociálních služeb tvořil zhruba 10 % celkových výdajů, tedy 0,7 mld. Kč. Příjmy a výdaje obcí v oblasti sociálních služeb Neinvestiční výdaje obcí na sociální služby činily v roce 2004 zhruba 5,1 mld. Kč. Nejvýznamnějším výdajem byly příspěvky vlastním příspěvkovým organizacím v objemu 3,6 mld. Kč (tj. 71 % celkových výdajů). Ve srovnání s kraji využívají obce častěji pro provozování sociálních služeb vlastní organizační složky. Výdaje těchto organizačních složek tvořily 17 % celkových výdajů na sociální služby, tj. 0,9 mld. Kč. Třetí důležitou skupinou výdajů jsou dotace neziskovým a podobným organizacím, které v roce 2004 činily 0,4 mld. Kč. Obce se při zajišťování sociálních služeb zaměřují především na péči o seniory, neboť na financování provozu domovů důchodců, domovů penzionů a pečovatelské služby vynakládají téměř 60 % celkových výdajů na sociální služby (tj. 3 mld. Kč). Zbývají část 68

69 výdajů tvoří především výdaje na provoz ústavů sociální péče (1 mld. Kč) a výdaje na provoz center sociální pomoci (0,3 mld. Kč). Podrobnější údaje o výdajích obcí na sociální služby jsou uvedeny v příloze I Tabulka č.14. Při financování sociálních služeb jsou obce ve srovnání s kraji méně závislé na dotacích ze státního rozpočtu. Z dotací na místa v domovech důchodců a ústavech sociálních služeb (1,3 mld. Kč) financují zhruba čtvrtinu celkových výdajů na sociální služby. Dalšími zdroji financování jsou zejména příjmy organizačních složek a odvody příspěvkových organizací v sociálních službách (celkem 0,3 mld. Kč) a dotace z rozpočtu kraje (0,13 mld. Kč). Zbývajících zhruba 60 % výdajů na sociální služby (tj. 3 mld. Kč) hradily obce z jiných vlastních zdrojů, např. z daňových příjmů. b) Navrhovaný způsob financování sociálních služeb a jeho dopady na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a uživatele sociálních služeb Navrhovaná právní úprava systému financování sociálních služeb předpokládá zachování vícezdrojového financování sociálních služeb, zavedení příspěvku na péči, který bude transformován ze současného zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvku při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu, a poskytování účelově určených dotací ze státního rozpočtu krajům, obcím a poskytovatelům sociálních služeb na zajištění sociálních služeb. Návrh pro rok 2007 vychází z objemu finančních prostředků v současné době vynakládaných na poskytování sociálních služeb, zároveň počítá s dalšími dopady na státní rozpočet. Pokud má být financování poskytování sociálních služeb zajištěno odpovídajícím způsobem ve vztahu k reálným potřebám osob v nepříznivé sociální situaci a poskytovatelům sociálních služeb, je třeba navýšit současný objem finančních prostředků o dalších 20%, a to zejména na zajištění dotačních titulů ze státního rozpočtu na podporu poskytování sociálních služeb. Celkový objem výdajů ze státního rozpočtu pro rok 2007 je předpokládán ve výši 13 mld. Kč. Celkové vyčíslení objemů jednotlivých výdajů ze státního rozpočtu je obsaženo v tabulce v Příloze II. V dalších letech (rok 2008, rok 2009) se počítá s nárůstem položek o 5 až 10%. Celkový objem dotace ze státního rozpočtu na výplatu příspěvku na péči je ve výši 8 mld. Kč, na dotace na financování sociálních služeb je určeno celkem 4,3 mld. Kč (z toho připadá 90% na dotace ze státního rozpočtu do rozpočtu krajů na podporu poskytování sociálních služeb). Návrh dále předpokládá s jednorázovými výdaji na zavedení systému v roce 2006 ve výši 81,5 mil. Kč a v roce 2007 ve výši 28,2 mil. Kč a výdaji na zajištění systému ve výši 470,5 mil. Kč v roce 2007, 489,8 mil. Kč v roce 2008 a 510,1 mil. Kč v roce 2009 (výdaje na posouzení stupně závislosti, na sociální šetření, vedení registru poskytovatelů sociálních služeb, na činnost inspekce sociálních služeb atd.). V současném systému (rok 2005) je na sociální služby, při započítání finančních prostředků vynakládaných na příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu a zvýšení důchodu pro bezmocnost, vynakládáno cca 11,3 mld. Kč (jednotlivé dotační tituly ze státního 69

70 rozpočtu jsou uvedeny v tabulce v Příloze II). Ve srovnání s rokem 2005 má navrhovaná právní úprava má nové dopady na státní rozpočet ve výši 1,7 mld. Kč., které nejsou rozpočtově zajištěny. Navýšení finančních prostředků na sociální služby bylo projednáno a schváleno na jednání stran vládní koalice dne 27. dubna Pokud by nedošlo ke změně současného systému financování sociálních služeb v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách a za předpokladu minimálního navýšení objemu jednotlivých finančních toků ze státního rozpočtu, pak by v roce 2007 bylo ze státního rozpočtu na sociální služby vynaloženo cca 12,6 až 12,9 mld. Kč. Z tohoto pohledu je dopad nové právní úpravy na státní rozpočet v rozmezí 100 až 400 mil. Kč. Dotace ze státního rozpočtu na financování sociálních služeb Celkový objem finančních prostředků na dotace ze státního rozpočtu na financování sociálních služeb lze vyčíslit ve výši 4,3 mld. Kč, přičemž největší podíl tvoří dotace na podporu poskytování sociálních služeb na území kraje. Tyto dotace budou rozpočtovány v kapitole MPSV ve formě závazných ukazatelů. Návrh předpokládá dofinancování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních ústavní péče ve výši 970 mil. Kč. Celkové náklady na sociální péči ve zdravotnických zařízeních budou hrazeny převážně z příjmů osoby a z účelové dotace ze státního rozpočtu. Stát (MPSV) bude i nadále zřizovatelem 5 zařízení sociálních služeb, která budou financována z kapitoly MPSV. Kvantifikace příspěvku na péči Výše příspěvku na péči pro jednotlivé kategorie závislosti osoby na pomoci jiné osoby ukazuje následující tabulka: Stupeň závislosti Výše příspěvku na péči v Kč (měsíčně) Osoby do 18 let Osoby nad 18 let Stupeň I lehká závislost Stupeň II středně těžká závislost Stupeň III těžká závislost Stupeň IV úplná závislost Návrh předpokládá, že ke dni účinnosti zákona o sociálních službách zaniknou dvě dávky vyplácené podle současné platné právní úpravy, a to zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu. Příspěvek na péči bude tedy především transformován z těchto dávek. 70

71 Lze předpokládat se, že v systému nové dávky příspěvku na péči může být ročně posouzeno až 120 tisíc osob. V první fázi je navrhováno plošné opatření pro stávající příjemce zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu a stávající uživatele služeb sociální péče, kterým jsou tyto dávky poskytovány. Kvantifikace výše nákladů na příspěvek na péči: Stupeň závislosti na pomoci jiné osoby Předpokládaný počet příjemců příspěvku na péči Celkem Z toho do 18 let Z toho nad 18 let Výše příspěvku v Kč (měsíčně) Maximální výdaje v Kč celkem (ročně) do 18 let nad 18 let do 18 let nad 18 let Celkem Stupeň I lehká závislost Stupeň II středně těžká závislost Kategorie III těžká závislost Kategorie IV úplná závislost celkem x x Při stanovení předpokládaného počtu příjemců příspěvku na péči se vychází z následujících údajů: Počet příjemců bezmocnosti v roce 2004 činil cca Rozdělení těchto osob v rámci jednotlivých kategorií bezmocnosti je následující: částečná bezmocnost - 54%, převážná bezmocnost - 37 % a úplná bezmocnost - 9 % osob. Počet příjemců příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu v roce 2004 činil cca osob. Tento příspěvek náleží osobám, které pečují o osobu, která je částečně bezmocná a starší 80let a osobám, které pečují osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná. Kapacita domovů důchodců (včetně domovů penzionů pro důchodce) je míst a ústavech sociální péče pro dospělé je 7740 míst. Osoba, která je příjemcem zvýšení důchodu pro bezmocnost, nemusí být zároveň umístěna v domově důchodců nebo ÚSP. Při stanovení výší příspěvku na péči v jednotlivých stupních závislosti se vychází, jak ze současného financování jednotlivých rozsahů péče různými finančními transfery (dotace státního rozpočtu na lůžka a dotace krajům na financování sociálních služeb), tak z celkového objemu těchto transferů. Například ve stupni závislosti IV bude nejčastějším druhem poskytované služby sociální péče týdenní nebo celoroční pobyt v zařízení pro seniory nebo osoby se zdravotním postižením nebo odpovídající rozsah péče v domácnosti, a to v rozsahu zajištění komplexní péče. Současné náklady na tento druh služeb představují v průměru měsíčně cca Kč, a z toho uživatel hradí v průměru 30%. Použití příspěvku na péči umožní uživateli hradit většinovou část nákladů poskytované služby, až 70%. Zároveň navržený model financování sociálních služeb předpokládá dofinancování celkových nákladů poskytované služby z veřejných rozpočtů (tj. státní rozpočet 71

72 a rozpočty obcí a krajů). Veřejným rozpočtům se tak umožní flexibilnější financování potřebné sítě sociálních služeb než doposud. Výdaje ze státního rozpočtu na zavedení a zajištění systému Výdaje vzniklé v souvislosti s příspěvkem na péči V souvislosti se zavedením nové dávky, tj. příspěvku na péči, jsou zákonem uloženy nové povinnosti obcím s rozšířenou působností, krajským úřadům a úřadům práce. Obcím s rozšířenou působností a krajským úřadům bude navýšen příspěvek na výkon přenesené působnosti tak, aby toto navýšení pokrylo náklady vzniklé v souvislosti s uložením nových povinností dle návrhu zákona. Výdaje na sociální šetření a další výdaje související s rozhodováním o příspěvku na péči Obecní úřad obce s rozšířenou působností zajišťuje posuzování životních a sociálních podmínek a míru soběstačnosti osoby. Posouzení bude provádět sociální pracovník na základě jím provedeného sociálního šetření. Jeden sociální pracovník za rok je schopen vypracovat přibližně 300 posudků, což odpovídá 400 novým místům (za předpokladu 120 tis. posudků ročně). Nové finanční prostředky bude třeba zajistit na platy sociálních pracovníků (předpokládá se průměrné platové zařazení na úrovni 9. třídy/9. stupně) a pro úhradu nákladů na jejich vzdělávání, na funkčnost informačních systémů a provoz pracovišť. Celkový objem, o který se zvýší příspěvek na výkon státní správy jednotlivým obcím s rozšířenou působností v souvislosti se vznikem 400 nových funkčních míst sociálních pracovníků, lze vyčíslit na 140 mil. Kč. Průměrné jednorázové náklady na vybavení pracovišť (výpočetní technika, vybavení kanceláří atd.) se odhadují na 60 tis. Kč na jednoho pracovníka (celkem 24 mil. Kč). Výdaje na posouzení stupně závislosti osoby V souvislosti s posuzováním stupně závislosti osob na pomoci jiné osoby je navržena reorganizace posudkové služby, která znamená zřízení jednotné a jednotně metodicky vedené posudkové služby úřadů práce, která by vedle posuzování stupně závislosti zajišťovala i posuzování pro účely zaměstnanosti, státní sociální podpory a sociální péče. Toto řešení si vyžádá delimitaci 90 funkčních míst lékařů (z toho 85 míst na úřady práce a 5 míst na MPSV) a 30 funkčních referentských míst z České správy sociálního zabezpečení a dále zajištění cca 980 smluvních lékařů pro úřady práce. Celkově bude třeba na úřadech práce zpracovat cca posudků ročně. Počet delimitovaných funkčních míst lékařů nepokryje potřebu posuzování pro celý systém, proto bude nutné systém doplnit smluvními lékaři. Předpokládá se, že 85 lékařů zaměstnanců na úřadech práce bude vykonávat aprobační a koordinační činnosti ve vztahu ke smluvním 72

73 lékařům. Na 1 lékaře úřadu práce bude delimitována 1/3 funkčního referentského místa k zajištění potřebné administrativní činnosti pro lékaře úřadu práce. Nové finanční prostředky bude třeba zajistit pro úhradu posudků smluvními lékaři, pro úhradu nákladů na vzdělávání, a to jak zaměstnanců úřadů práce, tak smluvních lékařů a dále pro úhradu nákladů na zdravotní výkony. Celkové vyčíslení nákladů je obsaženo v tabulce. systém počet posudků náklady na smluvní lékaře náklady na spec.zdrav.výkony a vyšetření náklady na školení Sociální služby mil. 30, 84 mil. 3, 67 mil. výdaje na nájemné a provozní náklady Státní sociální ,5 mil. 1, 93 mil. 0, 46 mil. podpora Zaměstnanost mil. 1, 28 mil. 0, 31 mil. Sociální péče mil. 12, 85 mil. 3, 06 mil. Celkem ,5 mil. 46, 9 mil. 7, 5 mil. 17,5 mil. Kromě výše uvedených nákladů je třeba počítat s jednorázovými výdaji na vybavení kanceláří a vyšetřoven lékařů úřadů práce nábytkem, zdravotní a výpočetní technikou v celkové výši Kč a s opakovanými výdaji na nájemné a provozní náklady v celkové výši Kč. Pro potřeby metodického vedení lékařů úřadů práce se předpokládá delimitace 5 funkčních míst lékařů z ČSSZ na MPSV. Dále se počítá s tím, že pro účely odvolacího řízení bude využito rezerv ve stávajícím stavu posudkových komisí MPSV a tudíž není požadováno personální ani finanční posílení posudkových komisí MPSV. Osobní výdaje Provozní výdaje a výdaje na vzdělávání pracovníků Materiálně technické náklady (náklady na vybavení kanceláří, výpočetní techniku apod.) CELKEM Úřady práce 156,4 25,0 21,5 *) 202,9 *) jedná se o jednorázové výdaje V souvislosti s navrhovanou účinností reorganizace posudkové služby od je výše nákladů na spuštění systému reorganizace posudkové služby na úřadech práce předpokládána na 115,95 mil. Kč v roce 2006 (jedná se o náklady na smluvní lékaře - 54,75 mil. Kč, náklady na SZV a vyšetření 23,45 mil. Kč, náklady na nájemné a provozní náklady 8,75 mil.kč, jednorázové náklady na vybavení pracovišť 21,5 mil. Kč a náklady na školení 7,5 mil. Kč). V roce 2007 a následujících jsou náklady na činnost posudkové služby ve výši 181,4 mil.kč (jedná se o náklady na smluvní lékaře - 109,5 mil. Kč, náklady na SZV a vyšetření - 73

74 46,9 mil. Kč, výdaje na nájemné a provozní náklady 17,5 mil. Kč, náklady na školení 7,5 mil. Kč). Výdaje na vedení registru poskytovatelů sociálních služeb Krajský úřad vede registr poskytovatelů sociálních služeb (v listinné a elektronické podobě). Správcem registru je ministerstvo. Nové dopady na státní rozpočet vzniknou při vedení krajských registrů, kde se předpokládá, že dojde k navýšení příspěvku na výkon státní správy o 9,8 mil. Kč ročně. Tato částka obsahuje celkové výdaje na činnost 28 nových funkčních míst na krajských úřadech (v průměru 2 noví pracovníci na 1 kraj). Průměrné jednorázové náklady na vybavení pracovišť (výpočetní technika, vybavení kanceláří atd.) se odhadují na 60 tis. Kč na jednoho pracovníka (celkem 1,68 mil. Kč). Výdaje na činnost inspekce sociálních služeb a provádění inspekcí u poskytovatelů sociálních služeb V souvislosti s prováděním inspekce sociálních služeb bude třeba na každém kraji přijmout dva až čtyři nové zaměstnance, kteří budou zajišťovat činnost inspekce sociálních služeb a vykonávat jednotlivé inspekce u poskytovatelů sociálních služeb (tj. minimálně dva inspektoři na každém kraji a další se stanoví podle počtu poskytovatelů sociálních služeb působících na území kraje). Celkem bude činnost inspekce sociálních služeb na krajských úřadech vykonávat 42 stálých pracovníků. Dopady na státní rozpočet vzhledem k těmto 42 novým funkčním místům na krajských úřadech jsou ve výši 14,7 mil. Kč ročně. O tyto výdaje dojde k navýšení příspěvku na výkon státní správy. Průměrné jednorázové náklady na vybavení pracovišť (výpočetní technika, vybavení kanceláří atd.) se odhadují na 60 tis. Kč na jednoho pracovníka (celkem 2,52 mil. Kč). Krajský úřad může k provedení inspekce přizvat nezávislého externího odborníka, který se zúčastní provedení inspekce v rámci inspekčního týmu. Výdaje na činnost těchto přizvaných inspektorů (nejde zaměstnance krajského úřadu, tito budou krajským úřadem najímání smluvně) lze vyčíslit ve výši 21 mil. Kč ročně (výdaje na činnost cca 120 externích inspektorů na cca 20 hodin týdně). O tyto výdaje dojde k navýšení příspěvku na výkon státní správy. Činnost inspekce sociálních služeb si vyžádá celkové výdaje ve výši 35,7 mil. Kč ročně. Výdaje na počítačové programy V souvislosti se zavedením příspěvku na péči vzniká požadavek na výdaje ze státního rozpočtu na počítačový program (software), který je potřebný pro rozhodování o příspěvku, jeho výplatu a kontrolu a který budou používat obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Tento počítačový program bude součástí softwaru vytvářeného pro účely dávek poskytovaných podle zákona o pomoci v hmotné nouzi a vyžádá si náklady ve výši 50 až 100 mil. Kč. 74

75 V souvislosti s vedením registru vzniká požadavek na výdaje ze státního rozpočtu na počítačový program potřebný pro vedení registru poskytovatelů sociálních služeb, který budou používat krajské úřady a ministerstvo. Tento počítačový program si vyžádá celkové náklady ve výši do 10 mil. Kč. Náklady na vzdělávání pracovníků Náklady na zajištění odborné přípravy a dalšího průběžného vzdělávání pracovníků (inspektorů sociálních služeb, sociálních pracovníků a ostatních pracovníků v sociálních službách, pracovníků na obcích a krajích, kteří budou sestavovat plány rozvoje služeb, atd.) budou již od roku 2005 hrazeny zejména v rámci systémových projektů, které budou realizovány v rámci čerpání finančních prostředků prostřednictvím Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů, který je financován z Evropského sociálního fondu EU, a dalších programů EU. S financováním těchto činností se počítá i v následujícím programovacím obdobím, tj. od roku Zajištění koordinace poskytování sociálních služeb a sociální poradenství specifickým cílových skupinám Jedná se o výdaje spojené se zajištěním poskytování sociálních služeb osobám ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo z důvodu výkonu trestu osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, a osobám, jejichž způsob života by mohl vést ke konfliktu se společností (specifické cílové skupiny). Pro tyto účely je nutné na obcích s rozšířenou působností zajistit působnost tzv. sociálního kurátora. Celkem se jedná o 227 osob na 0,8 úvazku. Celkové dopady na státní rozpočet jsou ve výši 63,56 mil. Kč, o které bude zvýšen příspěvek na výkon státní správy. Výdaje spojené s poskytnutím okamžité pomoci za situace, která ohrožuje život nebo zdraví osoby Návrh zákona předpokládá dopady na státní rozpočet, které jsou spojené s okamžitým řešením mimořádných situací, při kterých se osoby v nepříznivé sociální situaci nacházejí v bezprostředním ohrožení jejich práv. Bude se jednat o: 1) případy, kdy poskytování sociální služby osobě je ukončeno z důvodu zrušení registrace poskytovatele sociální služby krajským úřadem. V těchto případech zajišťuje poskytnutí pomoci krajský úřad v případech, kdy osoba si není schopna sama zajistit pokračující poskytování sociální služby. Lze předpokládat, že tyto případy budou ojedinělé. Finanční prostředky na zajištění poskytnutí služby, v případě zrušení registrace konkrétního poskytovatele, bude krajům poskytovat ministerstvo na základě žádosti kraje, po předchozím oznámení kraje o zrušení registrace a včetně předpokládaných finančních dopadů jejího zrušení. Celkové výdaje pro rok 2007 lze vyčíslit ve výši 80 mil. Kč (tj. cca 1% z objemu výdajů státního rozpočtu na poskytování sociálních služeb). Objem výdajů v dalším roce se stanoví podle skutečně vynaložených prostředků na tyto účely v předchozím roce. 75

76 Prostředky pro tyto účely budou rozpočtovány v kapitole MPSV ve formě závazného ukazatele. Krajským úřadům bude na tyto účely ministerstvem poskytována dotace, a to na základě předložené žádosti v souladu se zákonem č.218/2000 Sb. 2) případy, kdy neposkytnutí okamžité pomoci osobě by ohrozilo její život a zdraví. V těchto případech zajišťuje poskytnutí pomoci obecní úřad obce s rozšířenou působností. Finanční prostředky bude jednotlivým obcím s rozšířenou působností poskytovat ministerstvo, a to formou záloh, které budou podléhat finančnímu vypořádání se státním rozpočtem. Výše záloh se stanoví podle skutečně vynaložených prostředků na tyto účely v předchozím roce. Objem prostředků pro rok 2007 jednotlivým obcím s rozšířenou působností bude stanoven ministerstvem. Celkové výdaje pro rok 2007 lze vyčíslit ve výši 90 mil. Kč (tj. cca 1% z objemu výdajů státního rozpočtu na příspěvek na péči). Prostředky pro tyto účely budou rozpočtovány v kapitole MPSV ve formě závazného ukazatele. Obcím s rozšířenou působností bude prostřednictvím rozpočtu krajů na tyto účely ministerstvem poskytována dotace, a to na základě předložené žádosti v souladu se zákonem č.218/2000 Sb. Zajištění řešení mimořádných situací, při kterých se osoby v nepříznivé sociální situaci nacházejí v bezprostředním ohrožení jejich práv, si vyžádá dopady na státní rozpočet ve výši cca 170 mil. Kč ročně. Dopady na ostatní veřejné rozpočty V případě krajů ve srovnání se současným systémem se po zavedení příspěvku na péči zvýší podíl uživatele na financování sociálních služeb, zároveň bude zachováno financování sociálních služeb formou dotací ze státního rozpočtu. V případě obcí ve srovnání se současným systémem se po zavedení příspěvku na péči zvýší podíl uživatele na financování sociálních služeb. Obcím již nebudou poskytovány dotace na lůžko pro ústavy sociální péče a domovy důchodců ze státního rozpočtu. Dotace na zajištění potřebné sítě sociálních služeb budou obcím poskytovány prostřednictvím rozpočtu kraje. I nadále se předpokládá částečné dofinancování sociálních služeb z vlastních příjmů rozpočtů krajů a obcí. Současný podíl výdajů krajských a obecních rozpočtů na celkových výdajích zajištění provozu sociálních služeb je uveden v části Příjmy a výdaje krajů a obcí v oblasti sociálních služeb. Navrhovaná právní úprava nemá nové dopady na rozpočty obcí a krajů. 76

77 Dopady na poskytovatele a uživatele sociálních služeb Zavedením příspěvku na péči dojde k posílení finanční soběstačnosti uživatelů sociálních služeb Tím bude umožněno uživateli služby hradit většinovou část nákladů poskytovaných služeb a zvolit si způsob použití příspěvku na péči buď na poskytnutí služby osobou blízkou nebo jinou osobou, nebo poskytovatelem sociálních služeb. Uživatelé sociálních služeb budou i nadále hradit ze svých příjmů část výdajů na zajištění provozu sociálních služeb, tj. přispívat na výdaje spojené s ubytováním a zajištěním stravy. Zvláštní část K 1 Zákon upravuje kromě podmínek poskytování sociálních služeb a příspěvku na péči i některé další související otázky, zejména jednotlivé druhy sociálních služeb a rozsah činností, které musí být poskytovateli zajištěny u každé služby, kvalifikační předpoklady sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách a kontrolu poskytování sociálních služeb. Ustanovení upravující předpoklady výkonu povolání sociálního pracovníka se vztahují nejenom na oblast sociálních služeb, ale i další vyjmenované oblasti, ve kterých sociální pracovníci působí. K 2 Nárok na bezplatné sociální poradenství je v souladu s čl. 13 Evropské sociální charty. Ustanovení dále vyjadřuje zásadu aktivního působení sociálních služeb zejména z hlediska zabránění sociálního vyloučení osob. Cílem sociálních služeb je mimo jiné podporovat rozvoj nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti osoby, její návrat do vlastního domácího prostředí, obnovení nebo zachování původního životního stylu, rozvíjet schopnosti osob a umožnit jim, pokud toho mohou být schopny, vést samostatný život a snížit sociální a zdravotní rizika související se způsobem života osob. V případech, kdy je osoba v takovém fyzickém a psychickém stavu, kdy se již nedá předpokládat její aktivní život, je zapotřebí zajistit pro ni důstojné zacházení a prostředí. K 3 Pro účely zákona se vymezují některé pojmy. K 4 Ustanovení vymezuje okruh oprávněných osob, kterým budou poskytovány při splnění podmínek stanovených v zákoně, sociální služby a příspěvek na péči. Přístup k sociálním službám a příspěvku na péči u občanů Evropské unie je upraven v souladu se Smlouvou o založení ES a navazujícími předpisy, zejména s ohledem na závazek rovnosti nakládání s občany Evropské unie. Na ustanovení primárního a sekundárního práva navazuje četná judikatura Evropského soudního dvora, týkající se jednak pojmu pracovník a pobytových práv z toho vyplývajících, v poslední době však stále více zejména institutu občanství Evropské unie, který byl do evropského práva zahrnut Maastrichtskou smlouvou. Zavedení institutu občanství Evropské unie umožnilo chápat volný pohyb osob v novém rozměru. 77

78 Judikatura ESD v pobytových záležitostech dokládá, že přístup k sociálním výhodám na nediskriminačním základě existuje nejen u osob výdělečně činných, ale na základě primárního práva i u osob, které v daném státě pouze legálně pobývají, nebo mají v něm na základě pobytových předpisů právo pobytu, například studenti. U těchto kategorií osob trvá jejich oprávnění k pobytu po tu dobu, po kterou splňují podmínky jeho vzniku (článek 14 odst. 2 směrnice 2004/38/ES), tj. mají dostatečné prostředky, aby se nestaly zátěží systému sociální pomoci v hostitelském státě. Pokud se jí stanou, má podle práva ES stát možnost přijmout opatření k ukončení práva pobytu dotčené osoby. S touto problematikou souvisí úprava uvedená v 31 návrhu zákona. Sociální služby a příspěvek na péči bude proto poskytován občanům členského státu EU a jejich rodinným příslušníkům, pokud jsou hlášeni na území ČR k pobytu podle zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto zákona je občan Evropské unie povinen ohlásit policii místo pobytu na území ve lhůtě do 30 dnů ode dne vstupu na území, pokud jeho předpokládaný pobyt bude delší než 30 dnů; stejnou povinnost má i rodinný příslušník občana Evropské unie. S ohledem na potřebu zabránění zneužívání se využívá čl. 24 Směrnice Rady 2004/38/ES, který stanoví, že hostitelský členský stát není povinen přiznat nárok na sociální pomoc v průběhu prvních tří měsíců pobytu. Vybrané druhy služeb sociální prevence budou poskytovány v souladu s čl. 13 ESCH všem osobám legálně pobývajícím na území České republiky z důvodu ochrany společnosti před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. K 5 Systém sociálních služeb je zajišťován prostřednictvím státní správy i samosprávy. K 6 Ustanovení vymezuje okruh subjektů, které mohou poskytovat sociální služby, za podmínek stanovených zákonem. K 7 Příspěvek na péči je dávkou, která by měla osobě, jejíž zdravotní stav vyžaduje péči jiných osob, umožnit zajištění potřebné pomoci, zejména formou poskytování potřebné sociální služby. Jde o dávku, která by měla nahradit dvě dosud existující dávky poskytované rovněž z důvodu nutnosti zabezpečit péči o osoby, které potřebují péči jiných osob, a to příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, dosud náležející ze systému sociální péče pečující osobě, a zvýšení důchodu pro bezmocnost, dosud náležející osobě vyžadující péči formou dávky důchodového zabezpečení. Pro účely rozhodování o příspěvku na péči (dále jen příspěvek ) se zavádí systém posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stupně závislosti osoby. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, vyžaduje pomoc jiné osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem se přitom rozumí nepříznivý zdravotní stav, který má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než l rok, a který omezuje duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost. Příspěvek je státní dávkou, o které rozhoduje a vyplácí ji obecní úřad obce s rozšířenou působností. Nárok na příspěvek vzniká osobám od jednoho roku věku. Tato věková hranice odpovídá současné právní úpravě v případě poskytování příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu při péči o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. 78

79 K 8 Stupeň závislosti se bude stanovovat ve čtyřech stupních. Čtyřstupňová stupnice umožňuje dostatečně podrobně, spolehlivě a přitom vysoce individuálně zhodnotit potřeby osob, jejichž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vyžaduje poskytování péče a následně poskytování potřebné sociální služby. Vazba na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je zárukou toho, že systém bude sloužit těm osobám, u nichž nepříznivé důsledky zdravotního postižení jsou dlouhodobé a sociálně významné. Hodnocení funkčních dopadů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu upravuje 9 odst.3. Proti současnému právnímu stavu posuzování bezmocnosti se nově zavádí jak kvalitativní, tak kvantitativní hodnotící hlediska.ve vymezení čtyř stupňů závislosti jsou úkony péče o vlastní osobu i úkony soběstačnosti ve svém souhrnu chápány jako zcela rovnocenné, nezbytné z hlediska samostatné sociální existence jedince a jeho sociálního začlenění. Přitom ve vymezení stupně IV (úplná závislost) se připouští, že osoba může zvládat až pět z hodnocených úkonů. K 9 Hodnocení stupně závislosti zohledňuje všechny základní životní úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti, které v celkovém počtu 36 ti úkonů představují závazná posudková hlediska vymezená přímo v zákoně, což na jedné straně zvyšuje právní jistotu posuzovaných osob, na druhé straně zabraňuje neodůvodněnému zvyšování mandatorních výdajů státního rozpočtu. Proti stávajícímu systému posuzování bezmocnosti jde o nový, vysoce funkční přístup, neboť hodnotící hlediska jsou komplexní a z hlediska samostatné existence jedince jde o úkony pravidelně se opakující, každodenní a zcela nepostradatelné. Stávající přístup hodnocení některých diagnóz při posuzování bezmocnosti neumožňoval zohlednění skutečného funkčního dopadu zdravotního postižení na soběstačnost posuzované osoby. Systém hodnocení je v souladu s moderními trendy přístupu k potřebám osob se zdravotním postižením doplněn o hodnotící hlediska z pohledu širšího sociálního začlenění jedince tj. úkony soběstačnosti, které zahrnují jak řadu úkonů péče o domácnost, tak především úkony, jejichž prostřednictvím se osoba sociálně začleňuje. Stěžejní při hodnocení je princip, že posuzování a stanovení stupně závislosti se děje prostřednictvím hodnocení zdravotního postižení ( tělesného, smyslového, duševního, mentálního nebo kombinovaného), při naplnění kriterií dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Rozhodující tak bude dopad zdravotního postižení na schopnost zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti. To zaručuje rovnost přístupu z hlediska potřeb osob se zdravotním postižením a to, že funkčně srovnatelné případy budou posouzeny se srovnatelným posudkovým závěrem a stupněm závislosti. Ustanovení odstavce 3 zaručuje, že úřadem práce bude při hodnocení stupně závislosti provedeno zohlednění příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v rámci hodnocení jednotlivých úkonů. Z hlediska posuzování schopnosti zvládat jednotlivé úkony je stěžejní zásada, že nepostačuje částečné zvládnutí úkonu. Vzhledem k tomu, že za jeden úkon se v některých případech považuje více rovnocenných činností ( např. oblékání, svlékání, obouvání, zouvání), již nezvládnutí jedné z uvedených činností bude hodnoceno jako úkon, který není osoba schopna zvládnout. Skutečnost, že stupeň závislosti bude posuzován státními úřady-úřady práce, zaručuje jednotné metodické vedení lékařů provádějících posuzování stupně závislosti, a tedy základní předpoklad, aby přístup k provádění hodnocení byl v celém státě jednotný, spolehlivý a na patřičné odborné úrovni. 79

80 K 10 V případě posuzování stupně závislosti u osob do 18 ti let věku je nezbytné odlišit potřebu pomoci, vyplývající z věku dítěte a tomu odpovídajícího stupně rozvoje jeho schopností, od potřeby péče, která vyplývá ze zdravotního postižení. Tomu odpovídá zvolené řešení 10. K 11 Výše příspěvku je stanovena diferencovaně jednak na základě věku posuzované osoby (u osob do 18 let věku je příspěvek vyšší než u osob nad 18 let věku), a dále z hlediska míry závislosti osoby v nepříznivé sociální situaci na pomoci jiné osoby. Vyšší finanční podpora osob do 18 let věku vychází ze skutečnosti, že náklady na zajištění služeb pro děti jsou objektivně vyšší, neboť péče o děti je nákladnější než o péče o dospělé osoby. Také nedostatečný podíl úhrady nákladů za pobyt dětí v ústavních zařízeních sociální péče od rodičů za situace, kdy řada z nich nemůže zaplatit úhradu plně nebo vůbec, má značný dopad na možné finanční zdroje zařízení poskytující služby osobám do 18 let věku. Dalším důvodem pro vyšší částku příspěvku pro osoby mladší 18 let je skutečnost, že zpravidla nemají vlastní příjem. Výše příspěvku je nastavena ve prospěch osob tak, aby nebyla nižší ve srovnání s odpovídajícím stupněm bezmocnosti a výší zvýšení důchodu pro bezmocnost a stejně tak příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu podle současné právní úpravy. K 12 Kromě splnění zákonných podmínek pro vznik nároku na příspěvek se stanoví jako podmínka nároku na jeho výplatu také podání žádosti o příspěvek. Výjimkou je situace, kdy řízení o přiznání příspěvku je zahajováno z moci úřední v případech, kdy osoba není sama schopna jednat a nemá zákonného zástupce. K 13 Ustanovení upravuje změnu nároku na příspěvek a jeho výplatu tak, aby bylo vždy rozhodnuto ve prospěch osoby. Jestliže byl žadatel o příspěvek nebo jeho příjemce chybným posouzením příslušného orgánu poškozen, příspěvek se doplatí zpětně. Jestliže v důsledku chyby příslušného orgánu byl bez zavinění osoby příspěvek nebo jeho část vyplácen neoprávněně, navrhuje se příspěvek odejmout nebo snížit až od následujícího kalendářního měsíce, neboť příjemci dávky nelze přičítat odpovědnost za tzv. administrativní přeplatky. K 14 Vylučuje se zánik nároku na příspěvek uplynutím času. Zároveň se však omezuje nárok na jednotlivé výplaty příspěvku stanovenou lhůtou. K 15 Ustanovení řeší přechod nároku na příspěvek při úmrtí žadatele nebo příjemce příspěvku. K 16 S ohledem na účel příspěvku se navrhuje vyloučit možnost použití institutů postoupení, zástavy, dohody o srážkách a exekuce. 80

81 K 17 Upravuje se způsob výplaty příspěvku. Příspěvek bude vyplácen měsíčně vždy nejpozději do konce kalendářního měsíce, za který náleží. Žadatel o příspěvek si zvolí hotovostní nebo bezhotovostní způsob výplaty příspěvku. K 18 Příjemcem příspěvku je osoba, které byl přiznán příspěvek, nebo její zákonný zástupce, pokud tato osoba nemá způsobilost k právním úkonům. K 19 Institut zvláštního příjemce umožňuje řešit především situaci, kdy osoba nebo její zákonný zástupce nemůže příspěvek přijímat, například proto, že toho není v důsledku zdravotního stavu schopen. Dále se navrhuje ustanovit zvláštního příjemce v případech, kdy oprávněná osoba není schopna s poskytnutým příspěvkem racionálně hospodařit (například jde-li o osobu závislou na alkoholu a jiných drogách) nebo jestliže při kontrole využívání příspěvku bylo zjištěno, že příspěvek není využíván k zajištění potřebné péče odpovídající stupni závislosti osoby. K 20 Ustanovení stanoví povinnosti žadatele o příspěvek, osoby, které byl příspěvek přiznán a jinému příjemci příspěvku. Je stanovena zejména povinnost podrobit se lékařskému vyšetření a ohlašovací povinnost. Příjemce příspěvku je povinen využívat příspěvek k zajištění péče o svou osobu. Tato péče může být zajišťována prostřednictvím rodinných příslušníků nebo jiných fyzických osob anebo prostřednictvím sociálních služeb. Důsledkem neplnění stanovených povinností je nepřiznání příspěvku nebo jeho odnětí. Při zjištění, že příspěvek není využíván na zajištění péče, může obecní úřad obce s rozšířenou působností postupovat také podle ustanovení o zvláštním příjemci. K 21 Ustanovení ukládá příjemci příspěvku povinnost vrátit částky, které mu byly neprávem vyplaceny jeho zaviněním, tj. vědomým přijímáním nenáležejících částek nebo uvedením nepravdivých nebo zkreslených údajů. Promíjí se povinnost vrátit přeplatek menší než 100 Kč vzhledem k nepoměru této částky k výši nákladů, které by vznikly v souvislosti s jejím vymáháním. K 22 Ustanovení řeší zastupování osoby v řízení o příspěvku. Zastoupení nezletilé osoby se navrhuje obdobným způsobem jako je tomu v zákoně o státní sociální podpoře pro účely řízení o přídavku na dítě. Dále pro případy, kdy osoba není sama schopna jednat a nemá zástupce, se navrhuje, aby řízení zahájil obecní úřad obce s rozšířenou působností z moci úřední. K 23 Stanoví se nezbytné náležitosti žádosti o příspěvek. K 24 Míru schopnosti osoby zvládat péči o vlastní osobu a úkony soběstačnosti v rámci sociálního šetření posuzuje pro účely rozhodování o příspěvku na péči sociální pracovník určený obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Dopady dlouhodobě nepříznivého 81

82 zdravotního stavu pro účely rozhodování o příspěvku na péči posuzuje lékař určený úřadem práce. Vychází přitom jednak z lékařských nálezů, jednak z výsledku sociálního šetření, které provádí sociální pracovník obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Posudky vyhotovené obecním úřadem a úřadem práce jsou důkazními prostředky v řízení o příspěvku. K 25 Lhůta pro vydání posudku stanovená v zákoně o zaměstnanosti úřadům práce činí 30 kalendářních dnů, pokud správní orgán, který si posouzení vyžádal, nestanovil delší lhůtu. Ze závažných důvodů může být tato lhůta prodloužena až o 30 dnů. Vzhledem k obecným lhůtám stanoveným správním řádem pro vydání rozhodnutí se navrhuje, aby řízení o příspěvku bylo přerušeno po dobu, po kterou úřad práce posuzuje zdravotní stav osoby pro účely stanovení stupně závislosti. K 26 V případě vymáhání přeplatku příspěvku provádí exekuci správní orgán, který rozhodl o příspěvku. K 27 Zdravotní stav pro účely odvolacího řízení posuzuje posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. K 28 Z důvodu zajištění účelného a efektivního využití příspěvku přiznanému a vyplácenému osobě je nezbytné stanovit také systém kontroly jeho využívání. Pro tento účel se stanoví práva a povinnosti příjemce příspěvku a obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Současně se stanoví povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností vydat v případě, že o osobu pečuje osoba blízká nebo jiná osoba, která s ní žije v domácnosti, na její žádost potvrzení o této péči. Tuto skutečnost může obecní úřad obce s rozšířenou působností ověřit při provádění kontroly. Toto potvrzení je pro uvedené osoby nezbytné k prokázání péče pro účely zdravotního pojištění a důchodového pojištění. Za uvedené osoby hradí zdravotní pojištění stát a doba péče se započítává rovněž pro účely důchodového pojištění. K 29 Navrhuje se, aby částka příspěvku na péči byla valorizována v návaznosti na růst indexu spotřebitelských cen sociální péče. Tyto hodnoty jsou sledovány a zpracovávány Českým statistickým úřadem. Podmínky týkající se růstu tohoto ukazatele a stanovení rozhodného období, za které se tento růst sleduje, jsou obdobné jako u valorizace životního a existenčního minima K 30 Informační systém o příspěvku je součástí informačního systému pomoci v hmotné nouzi podle návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi. Jeho účelem je především ochrana před duplicitním poskytováním příspěvku. Pro účely rozhodování o příspěvku na péči budou obecní úřady obcí s rozšířenou působností používat počítačový program automatizovaného zpracování údajů, který bude rovněž součástí aplikačního systému vytvořeného pro oblast hmotné nouze. Současně se stanoví konkrétní údaje, které bude Ministerstvo vnitra poskytovat pro účely řízení o příspěvku z informačního systému evidence obyvatel. 82

83 K 31 Ustanovení navazuje na osobní rozsah stanovený v 4 odst. 1 a ustanovení 20 odst. 2. Požádá-li o poskytnutí příspěvku na péči občan členského státu Evropské unie, který je na území České republiky hlášen k pobytu, je třeba současně s posouzením nároku na příspěvek zkoumat, zda se nestal neodůvodnitelnou zátěží systému příspěvku na péči. Je stanovena skupina osob, které není možné považovat za neodůvodnitelnou zátěž systému, i když je jim poskytován příspěvek na péči, neboť jsou na území České republiky výdělečně činné, popřípadě byly delší dobu výdělečně činné. U ostatních osob se navrhuje vycházet z bodového ohodnocení, které část osob označí za neodůvodnitelnou zátěž a u části ponechá posouzení na příslušném orgánu. Ponechává se přitom dostatečný prostor pro výjimečné situace. Právní předpisy ES používají pojem neodůvodnitelná zátěž sociálního systému členského státu pro posouzení trvání práva pobytu některých kategorií osob v daném členském státě, tento pojem však blíže nedefinují (viz např. článek 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38/ES). Vodítkem jsou v tomto případě judikáty ESD, které se opírají o článek 12 (rovnost nakládání), popř. 18 (právo usadit se v jiném členském státě) Smlouvy o založení ES, které započaly rozsudkem č. C-85/1996 ve věci Martínez Sala a dále následovaly rozsudky č. C- 184/99 Rudy Grzelczyk, č. C- 224/1998 d Hoop, č. C-456/02 Trojani a č. C-209/03 Bidar. U neaktivních osob trvá jejich oprávnění k pobytu po tu dobu, po kterou splňují podmínky jeho vzniku (viz článek 14 odst. 2 směrnice 2004/38/ES) tzn. mají dostatečné prostředky, aby se nestali zátěží systému sociální pomoci v hostitelském státě. Pokud se jí stanou, má dle práva ES stát možnost přijmout opatření k ukončení práva pobytu dotčené osoby. Na základě výše uvedeného předkládaný návrh zákona reaguje jednak na existující primární komunitární právo, jednak na stávající pobytové směrnice a zároveň na směrnici 2004/38/ES, která jím bude v oblasti posuzování míry zátěže pro systém příspěvku na péči částečně již v současné době implementována. Současně zohledňuje i výše uvedenou judikaturu ESD, která na členských státech při rozhodování o míře zátěže vyžaduje individuální hodnocení situací jednotlivých osob, přiměřenost přijímaných rozhodnutí a za tím účelem i určitou míru správního uvážení dotčených orgánů, aby bylo možné zohlednit různé životní situace daných osob. V návaznosti na zákon o pobytu cizinců se stanoví, jakým způsobem obecní úřad obce s rozšířenou působností posuzuje, zda se občan EU nebo jeho rodinný příslušník nestal neodůvodnitelnou zátěží. Výslovně se vylučují osoby výdělečně činné, neboť na ty je nutné pohlížet stejným způsobem jako na občany České republiky, a rovněž osoby, které mají tzv. statut pracovníka podle právních předpisů ES. V souladu se směrnicemi ES a jejich výkladem se obdobně pohlíží na osoby, které sice při podání žádosti o příspěvek již výdělečně činné nejsou, ale jejich předchozí výdělečná činnost trvala 5 nebo více let v posledních 10 letech. Z důvodu potřeby určité ochrany státních finančních prostředků se však u těchto osob vyžaduje, aby výdělečná činnost byla vykonávána alespoň 1 rok bezprostředně před zahájením řízení o příspěvku. Systémem bodového ohodnocení se stanoví postup posouzení z hlediska zátěže pro sociální systém v ostatních případech. Orgánu příslušnému k posuzování, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému, se ponechává určitá míra správního uvážení, aby mohly být vzaty v úvahu všechny individuální okolnosti daného případu. Zejména se ukládá přihlížet k vazbám na osoby blízké. Rovněž se stanoví oprávnění příslušného orgánu provádět posuzování osoby, zda je neodůvodnitelnou zátěží systému, opětovně, pokud se změnily její sociální poměry. Nejsou 83

84 stanoveny konkrétní okolnosti, za kterých má k opětovnému posuzování dojít, a je ponecháno na uvážení příslušného orgánu, zda opětovné posouzení provede, neboť směrnice 2004/38/ES výslovně vylučuje systematické opětovné zkoumání, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží. Navrhované ustanovení dále ukládá povinnost správním úřadům, orgánům sociálního zabezpečení, Policii České republiky, obcím a zaměstnavatelům uvedených osob poskytnout na výzvu příslušného orgánu údaje, které budou nezbytné ke konkrétnímu posuzování. Půjde o údaje, které jsou buď důvodem pro to, že tyto osoby za neodůvodnitelnou zátěž systému nelze považovat (výdělečná činnost, účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění), popřípadě jde o údaje, podle nichž se stanoví bodové ohodnocení osob. Zároveň je upravena povinnost Policie České republiky sdělit příslušnému orgánu ukončení přechodného pobytu, aby tento orgán mohl zastavit výplatu dávek. Tato povinnost souvisí s povinností orgánu sociálního zabezpečení, stanovenou v novém znění 106 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., neprodleně oznamovat Policii České republiky skutečnost, že se cizinec stal neodůvodnitelnou zátěží systému. K 32 Upravují se základní druhy sociálních služeb. Sociální poradenství má jako druh sociální služby zvláštní postavení, neboť je ve své základní formě nedílnou složkou všech sociálních služeb. Služby sociální péče zahrnují skupinu služeb, jejichž hlavním cílem je zabezpečovat osobám základní životní potřeby, které nemohou být zajištěny bez péče jiné osoby, podporovat jejich sociální začlenění, a to především v jejich přirozeném prostředí. Služby sociální prevence slouží zejména k předcházení a zabraňování sociálnímu vyloučení osob. K 33 Upravují se formy poskytování sociálních služeb jako ambulantní, terénní a pobytové, a to zejména z hlediska místa jejich poskytování. Jednotlivé formy služeb se odlišují cílem a rozsahem poskytovaných služeb a mají vliv na stanovení úhrady za poskytovanou službu. K 34 Upravují se formy poskytování sociálních služeb z hlediska druhů zařízení sociálních služeb, v nichž jsou poskytovány. Připouští se vzájemná kombinace druhů sociálních služeb tak, aby mohly vznikat centra služeb, která jsou koncipována tak, aby v nejvyšší možné míře podporovala efektivitu poskytování služeb. K 35 Sociální služby jsou poskytovány prostřednictvím vymezených základních činností jako účelově zaměřených okruhů podpory a pomoci. Jednotlivé druhy sociálních služeb jsou charakterizovány stanoveným okruhem základních činností, které musí být v daném druhu sociální služby poskytovatelem sociálních služeb zajištěny. Prováděcí právní předpis obsahuje podrobnější úpravu týkající se náplně každé činnosti u konkrétního druhu sociální služby. Tento skladebný systém umožní poskytovatelům přesnější vymezení rozsahu služeb, které poskytuje, a zároveň dá uživatelům sociálních služeb možnost výběru takového poskytovatele, který nabízí pro uživatele nejvhodnější sociální službu. Vedle povinně poskytovaných základních činností při poskytování sociální služby mohou být v rámci určitého druhu sociální služby nabízeny fakultativní služby, které si bude moci uživatel zvolit a sjednat s poskytovatelem podle svého výběru. 84

85 K 36 V zařízeních sociálních služeb s pobytovými službami, zejména domovech pro seniory a domovech pro osoby se zdravotním postižením, jsou poskytovány sociální služby také osobám se stabilně zhoršeným zdravotním stavem, kterým musí být zajištěna zdravotní péče. Stanoví se povinnost poskytovatelů sociálních služeb zajistit potřebnou zdravotní péči. Tuto povinnost mohou plnit tak, že zdravotní péči bude poskytovat zdravotnické zařízení nebo v rozsahu ošetřovatelské a rehabilitační zdravotní péče sám poskytovatel sociálních služeb, pokud jeho zaměstnanci mají odbornou způsobilost k poskytování takové zdravotní péče. Zdravotní péče poskytovaná v zařízeních sociálních služeb je podle zákona č. 48/1997 Sb. zvláštní ambulantní péčí a je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. K 37 Služby sociálního poradenství se zaměřují na zjišťování rozsahu a charakteru nepříznivé sociální situace a sledují i příčiny jejího vzniku. Na základě tohoto zjištění pak poskytnutím potřebných informací napomáhají k řešení nepříznivé sociální situace. Součástí sociálního poradenství jsou i sociálně terapeutické činnosti, které se zaměřují na obnovení vztahů a praktických schopností a dovedností, které jsou narušeny v důsledku způsobu života osoby. K 38 Ustanovení charakterizuje základní cíle služeb sociální péče. K 39 a 40 Osobní asistence a pečovatelská služba jsou sociální služby, které mohou mít stejnou cílovou skupinu uživatelů služeb. Osobní asistence je zaměřena s větší intenzitou na osobní dohled a doprovod osoby, které je služba poskytována, při zajištění běžných životních aktivit, například souvisejících s pracovní činností, studiem. Pečovatelská služba zajišťuje pečovatelskými úkony zejména základní životní potřeby osob a chod domácnosti. K 41 až 46 Upravují se terénně nebo ambulantně poskytované druhy služeb vymezenému okruhu osob. Služby jsou charakterizovány obsahem základních činností. K 47 až 50 Zařízení sociálních služeb s pobytovými službami zajišťují obdobné sociální služby, které jsou podle dosavadní právní úpravy poskytovány formou ústavní sociální péče. Podle navrhované právní úpravy se vedle změny celého systému poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních mění i název zařízení; termín ústav sociální péče je nahrazen termínem domov, popřípadě týdenní stacionář. K 51 Chráněné bydlení je určeno zdravotně postiženým osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy zejména v oblasti osobní péče a péče o domácnost, ale které chtějí žít samostatně v přirozeném prostředí. Služba je poskytována v bytě, který pro uživatele služby představuje domov, za pomoci asistenta. Cílem služby je podpora soběstačnosti osob a případně i návrat do vlastního domácího prostředí. Obdobně je tato služba poskytována ve vlastních domácnostech osob jako služba podporovaného bydlení ( 43). 85

86 K 52 Upravuje se forma a rozsah sociálních služeb, které jsou poskytovány ve zdravotnických zařízeních osobám, které nemohou být po ukončení léčení propuštěny do domácího prostředí, neboť o ně není zajištěna péče jiné osoby ani sociální služby. Tato forma zajištění pomoci je nezbytná, aby nedocházelo ke zhoršení kvality života osob, které by se z objektivních příčin ocitly bez pomoci jiné osoby a z důvodu jejich předchozího léčebného pobytu ve zdravotnickém zařízení je nejefektivnějším způsobem zajištění pomoci jejich setrvání ve zdravotnickém zařízení do doby, než je nalezeno jiné vhodné řešení. K 53 Ustanovení charakterizuje základní cíle služeb sociální prevence. K 53 až 68 Úprava obsahuje jednotlivé druhy služeb sociální prevence účelově zaměřené na určité okruhy osob včetně charakteristiky služby pomocí základních činností. V rámci služeb sociální prevence jsou rovněž realizovány probační programy pro mladistvé nebo probačně resocializační programy uložené soudem, popřípadě rozhodnutím státního zástupce. Programy zahrnují obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací a rekvalifikační služby nebo jiné vhodné programy určené k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti klienta. K 69 Zákon upravuje sociální rehabilitaci jako jednu ze součástí systému rehabilitace osob se zdravotním postižením, která je prováděna prostřednictvím sociálních služeb. V příslušných resortních právních předpisech se upravují též další součásti systému poskytování rehabilitační péče osobám se zdravotním postižením, tj. léčebné, pedagogické a pracovní rehabilitace. K 70 Úhrada nákladů sociálních služeb bude hrazena ve výši sjednané ve smlouvě o poskytování sociálních služeb. Úhradu za základní činnosti navrhne poskytovatel podle rozsahu služeb zvolených osobou, které jsou služby poskytovány. Při stanovení výše úhrady za základní činnosti bude poskytovatel omezen stanovením maximální denní částky nebo částky za úkon, které budou upraveny prováděcím předpisem. K 71 Taxativně se vyjmenovávají sociální služby, které budou poskytovány bez úhrady nákladů ze strany osob. Jsou to služby svou povahou řešící náhlé krizové situace nebo takové, na kterých má společnost zájem z důvodu ochrany před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Bezúplatně je poskytováno také sociální poradenství, které má velmi významné postavení jako základní forma pomoci osobám při řešení jejich nepříznivé sociální situaci. K 72 Za pobytové služby v zařízeních sociální péče bude osoba hradit úhradu za ubytování, stravu a péči podle rozsahu sjednaného ve smlouvě s poskytovatelem. Úhrada za ubytování a stravu bude hrazena z příjmů osoby a bude stanovena tak, aby po úhradě vždy osobě zůstalo minimálně 15% z příjmů na úhradu osobních potřeb. Poskytovatelé sociálních služeb při stanovení částky úhrady za ubytování a stravu nesmí překročit maximální částku, která bude stanovena prováděcím právním předpisem. Úhrada za péči bude placena z příspěvku na péči. 86

87 K 73 Za pobytové služby poskytované nezaopatřenému dítěti v týdenním stacionáři nebo domově pro osoby se zdravotním postižením budou rodiče dítěte nebo další povinné osoby platit úhradu za stravu a za péči. Za ubytování zdravotně postižených nezaopatřených dětí v uvedených zařízeních nebude vyžadována úhrada stejně jako podle dosavadní platné právní úpravy. Úhrada za péči bude hrazena příspěvkem na péči. K 74 Úhrada za terénní sociální služby vyjmenované v ustanovení bude stanovena podle rozsahu základních činností sjednaných ve smlouvě s poskytovatelem. Výši úhrady může poskytovatel stanovit až do maximální částky úhrady, která bude upravena prováděcím právním předpisem. Bezúplatné poskytování pečovatelské služby ve stanovených případech zachovává beze změn stejné principy, které jsou v platné právní úpravě. K 75 Úhrada za služby sociální prevence poskytované ve vyjmenovaných druzích zařízení bude stanovena s ohledem na rozsah poskytovaných základních činností sjednaných ve smlouvě. Služby poskytované v noclehárnách budou sjednávány většinou ústní dohodou a úhrada bude stanovena podle finančních možností osob a úvahy poskytovatele. K 76 Stanoví se způsob stanovení úhrady za fakultativní služby, které budou osobám nabízeny jako nadstandardní služby. Úhrada může být stanovena až do plné výše nákladů za tyto služby. K 77 Nově se zavádí registrace poskytovatelů sociálních služeb. Registrace plní dvojí funkci, jednak je udělení registračního oprávnění pro poskytovatele základní podmínkou pro možnost poskytování sociálních služeb a předpokladem pro čerpání finančních prostředků z veřejných rozpočtů, a dále zavedením registru poskytovatelů sociálních služeb bude získán přehled o rozsahu a charakteru sítě sociálních služeb a stane se v určitém rozsahu i veřejným informačním systémem. Registrací poskytovatelů sociálních služeb podle jednotných kritérií se dále sleduje zrovnoprávnění všech poskytovatelů sociálních služeb bez ohledu na jejich právní formy. Doposud je k poskytovatelům služeb, kteří jsou zřizováni jako příspěvkové organizace veřejné správy a k ostatním formám (nestátní neziskové organizace, humanitární organizace církví, nebo podnikatelské subjekty) přistupováno značně rozdílně, a to především z hlediska systému jejich financování. K 78 Stanoví se podmínky pro vydání rozhodnutí o registraci, které opravňuje k poskytování sociálních služeb. K 79 Podmínkou pro poskytování sociálních služeb je vedle rozhodnutí o registraci také uzavření pojistné smlouvy pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním sociálních služeb. Pokud poskytovatel sociálním služeb je současně poskytovatelem zdravotní ošetřovatelské a rehabilitační péče, je podmínkou také uzavření pojistné smlouvy pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním 87

88 této zdravotní péče. Nesplnění této podmínky má za následek odejmutí registrace podle 81 odst. 3. K 80 Na registraci je právní nárok. Pokud žadatel splňuje stanovené podmínky, je příslušný správní orgán povinen udělit registraci. K 81 Stanoví se ohlašovací povinnost poskytovatele sociálních služeb a důvody ke zrušení registrace. K 82 Stanoví se výjimky z registrační povinnosti, a to zejména pro případ, kdy osobě poskytuje odpovídající péči a pomoc osoba blízká nebo jiná osoba, která takovou činnost nevykonává za účelem dosažení zisku (například sousedská výpomoc). Registrační povinnost nemá také zdravotnické zařízení, které poskytuje sociální služby v případech tzv. sociálních hospitalizací. Oprávnění k poskytování zdravotní péče je považováno za dostatečnou kvalifikaci i pro poskytování sociální péče v uvedeném případě. K 83 Ustanovení v souladu s čl. 49 Smlouvy o založení ES týkajícího se volného poskytování služeb v rámci Evropské unie, stanoví podmínky, za kterých může poskytovat sociální služby na území České republiky bez registrace právnická nebo fyzická osoba, která není usazena v České republice, ale v jiném členském státě Evropské unie, a má oprávnění k výkonu sociálních služeb podle právního předpisu jiného členského státu EU. K 84 až 86 V registru poskytovatelů sociálních služeb jsou vedeny stanovené údaje o poskytovatelích sociálních služeb. Registr je veřejným seznamem. K 87 Ustanovení upravuje povinnosti poskytovatelů sociálních služeb a důsledně směřuje k dostatečnému, transparentnímu a zejména kvalitnímu poskytování sociálních služeb. Plnění povinností poskytovatelů je předmětem inspekce poskytovaných sociálních služeb. V případě zvlášť závažného porušení těchto povinností může být rozhodnuto o zrušení registrace. K 88 Cílem navrhované úpravy je zamezit neodůvodněnému používání opatření omezujícího pohyb osob, kterým je poskytována sociální služba. Umožňuje se výjimečné použití takových opatření pouze v případě přímého ohrožení zdraví a života osob, a to se souhlasem lékaře. Jsou stanoveny další podmínky použití těchto opatření s cílem zajistit kontrolu důvodnosti použití omezujících opatření a dodržování lidských práv. K 89 a 90 Poskytování sociálních služeb je navrhovanou právní úpravou nově založeno na smluvním principu. Podle dosavadní právní úpravy je o poskytnutí sociální služby, přijetí do zařízení, přemístění, ukončení pobytu v zařízení nebo o úhradě za pobyt v zařízení rozhodováno ve správním řízení. Sjednávání druhu služby a rozsahu poskytovaných služeb podle individuálních potřeb osob ve smlouvě včetně konkrétních podmínek poskytování služby je významným krokem směřujícím k uplatnění svobodné vůle osob, kterým jsou 88

89 služby poskytovány. O osobách a jejich potřebách nebude někým rozhodováno, ale osoby samy budou účastníky sjednání podmínek poskytované služby. Zákon stanoví povinné náležitosti obsahu smlouvy. Současně je zajištěno zastupování osob, které nejsou schopny samy jednat při uzavírání smluv a nemají zákonného zástupce, obecním úřadem obce s rozšířenou působností. K 91 Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je uložena povinnost zajistit potřeby osob, které z různých objektivních příčin nemohou samostatně ani s využitím jiné osoby vyhledat a zajistit si poskytnutí sociální služby. Jedná se zejména o případy, kdy se osoba ocitá v neočekávané situaci a neposkytnutí pomoci by znamenalo vážné ohrožení jejich zdraví nebo života. Současně se upravuje odpovědnost státní správy za prevenci vzniku a šíření sociálně patologických jevů. V působnosti státu byla tato činnost před 1. lednem V souvislosti s II. fází reformy veřejné správy obce v samostatné působnosti převzaly sociální poradenskou péči, ale fakticky ji nevykonávají a naopak ji vykonávají obce s rozšířenou působností. Navrhuje se proto uvedená změna, neboť koordinace předcházení společensky nežádoucím jevům je vykonávána velmi okrajově a veřejný zájem na předcházení společensky nežádoucím jevům je podporován jen nahodile. Navrhovaným řešením stát uznává svou odpovědnost za předcházení těmto jevům. K 92 Krajským úřadům se ukládá povinnost zajistit poskytnutí sociálních služeb osobám v situaci, kdy bylo rozhodnuto o zrušení registrace poskytovatele nebo poskytovatel sám ukončil poskytování služby a dosavadní uživatelé si nejsou schopni zajistit další sociální službu. Dále se navrhuje stanovit povinnost krajského úřadu směrem k cílové skupině obětí trestné činnosti, zejména obchodování s lidmi, která svou povahou, potřebami a zdroji k jejich uspokojení přesahuje možnosti jak obce v samostatné působnosti, tak obce s rozšířenou působností. K 93 a 94 Upravuje se okruh působností obcí a krajů v samostatné působnosti. Působnosti směřují zejména k aktivnímu zjišťování potřeb osob v oblasti sociálních služeb jak na území obce, tak území kraje, které vede ke zpracování plánů rozvoje sociálních služeb. Tyto plány vycházející z analýzy stávajících zdrojů a potřeb a obsahující strategii zajišťování a rozvoje sociálních služeb, odpovědnost a vyhodnocování plnění plánů jsou základním dokumentem nezbytným pro zabezpečení optimální sítě sociálních služeb na území obce a kraje a jejich dostupnosti pro občany. Velký důraz je kladen na vzájemnou spolupráci obcí a krajů a účast všech subjektů v sociálních službách (uživatelů, poskytovatelů, organizací a skupin zastupujících zájmy osob) na tvorbě plánů rozvoje sociálních služeb. K 95 Vymezuje se působnost ministerstva jako řídícího a kontrolního orgánu výkonu státní správy. Ministerstvo zpracovává národní plán rozvoje sociálních služeb, v němž stanoví základní národní priority rozvoje sociálních služeb. V tomto plánu jsou zohledněny rovněž závazky vyplývající pro Českou republiku z mezinárodních smluv. Dále se stanoví povinnost spolupráce s Ministerstvem vnitra, které má koordinační roli v oblasti zajišťování místních veřejných služeb. Za veřejnou službu jsou považovány i sociální služby. 89

90 K 96 až 99 Inspekce poskytování sociálních služeb má v systému nově konstruovaných sociálních služeb nezastupitelné postavení zejména při sledování kvality služeb poskytovaných registrovanými poskytovateli sociálních služeb, s výjimkou zdravotnických zařízení poskytujících sociální služby podle 52. Hlavními cíli inspekce poskytování sociálních služeb je zajištění ochrany zájmů osob, kterým jsou sociální služby poskytovány, vůči neodborným nebo jinak nedostatečným postupům při poskytování služeb a podpora rozvoje kvality služeb u každého poskytovatele. Inspekce poskytování sociálních služeb je prováděna jako státní kontrola podle zákona o státní kontrole. K 100 Upravuje se povinnost mlčenlivosti při provádění sociálních služeb ve vymezených případech. Upravují se rovněž pravidla pro sdělování údajů týkajících se osob, kterým jsou sociální služby poskytovány a pravidla pro využívání zobecněných informací a souhrnných údajů. K 101 až 105 Ustanovení upravují jednotlivé formy financování sociálních služeb ze státního rozpočtu, prostřednictvím programů Evropského společenství a z rozpočtu obcí a krajů. Způsob financování je podrobně popsán v obecné části důvodové zprávy. K 106 až 108 Ustanovení vymezují jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů v členění podle subjektů, které spáchaly správní delikt. Sankcí za spáchání správního deliktu je uložení pokuty. Výše pokut je diferencována podle závažnosti a důsledků porušení povinností stanovených zákonem. K 109 až 111 Navrhovaná právní úprava podmínek pro výkon povolání sociálního pracovníka se vztahuje na oblasti, ve kterých působní sociální pracovníci, které jsou uvedeny v 1 odst. 2. Nově se upravuje definice a náplň profese sociálního pracovníka. Sociální práce je jedním z pilířů mnoha společenských systémů a doposud této profesi nebyla věnována náležitá pozornost. Navrhovaná úprava se zaměřuje především na předpoklady k výkonu povolání sociálního pracovníka s cílem jejich sjednocení a nastolení takové úrovně odborné způsobilosti, která odpovídá náročnosti této profese. Sociální pracovníci se podílejí nebo sami rozhodují o závažných změnách v životě lidí. Tato rozhodnutí, která musí být založena na vysoké profesionalitě, jednak výrazně ovlivňují kvalitu života jednotlivců, rodin i skupin osob a zároveň mají rozhodující vliv na efektivitu systémů státní sociální podpory, sociální péče, sociálních služeb, sociálně právní ochrany dětí, probační a mediační služby, azylové politiky, výkonu trestu odnětí svobody, protidrogové politiky a mnoha dalších. Požadovaný rozsah odbornosti sociálního pracovníka lze získat pouze ve specializovaných oborech vzdělání. Možnost studia sociální práce se však systematicky rozvíjí teprve od počátku 90 let minulého století a doposud kapacitní nabídka těchto oborů neodpovídá poptávce a pracovníci, kteří v současnosti vykonávají sociální práci, nejsou vždy absolventy studijních oborů, které jsou přímo zaměřeny na sociální práci. Odbornost sociálních pracovníků nelze trvale odvozovat pouze od splnění kvalifikačních předpokladů studiem na vysoké nebo vyšší odborné škole. Další vzdělávání 90

91 sociálních pracovníků má zajistit trvalé zvyšování odbornosti a kompetencí sociálních pracovníků, čímž lze zajistit růst efektivity jejich práce a celého systému sociálních služeb a sociální pomoci. K 112 až 115 Další vzdělávání sociálních pracovníků se uskutečňuje ve vzdělávacích zařízeních, které vykonávají tuto činnost na základě akreditace udělené Ministerstvem práce a sociálních věcí. Ustanovení stanoví podmínky pro udělení akreditace těmto zařízením a jejich vzdělávacím programům. K 116 a 118 Vymezuje se okruh pracovníků, kteří v oblasti sociálních služeb vykonávají odbornou činnost. Sociální služby jsou koncipovány tak, aby byla v rámci jejich poskytování zajišťována podpora a pomoc, která zabraňuje sociálnímu vyloučení osob, respektive umožňuje jim v maximální možné míře zapojit se do života společnosti a využívat její zdroje. Konkrétně to znamená, že při poskytování sociálních služeb spolupůsobí mnoho profesí, a to i těch, které jsou upraveny jinými zákony. Spolupůsobení odborných postupů z různých oborů je jedním z charakteristických rysů sociálních služeb. K 117 Stanoví se výčet činností, které vykonávají pracovníci v sociálních službách, a podmínky odborné způsobilosti pro výkon těchto činností. Výčet činností pracovníků v sociálních službách vychází jednak ze současných právních předpisů upravujících činnost pracovníků v oblasti sociální péče a dále je rozpracovává především v oblasti plnění podmínek odborné způsobilosti. Výčet činností uvedených v tomto ustanovení plně pokrývá ty činnosti, které jsou při poskytování sociálních služeb nezbytné. Odborná způsobilost těchto pracovníků je vymezena tak, aby uváděné činnosti byly poskytovány na dostatečné kvalitativní úrovni a současně byly pro uživatele služeb bezpečné. K 119 Ustanovení vymezuje vztah ke správnímu řádu. K 120 Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví vyhláškou výši úhrad pro jednotlivé druhy sociálních služeb, které jsou poskytovány za úhradu, obsah základních činností poskytovaných u jednotlivých druhů sociálních služeb, zdravotní stavy, které odůvodňují odmítnutí uzavření smlouvy s osobou, standardy kvality sociálních služeb a obsah specializačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách. K 121 V tomto ustanovení je upraven přechod na novou právní úpravu. Zásadním opatřením je poskytnutí příspěvku na péči osobám, kterým ke dni účinnosti zákona náleží zvýšení důchodu pro bezmocnost. U těchto osob se nebude provádět nové posouzení zdravotního stavu. V zájmu právní jistoty osob, kterým jsou ke dni účinnosti zákona poskytovány služby sociální péče v ústavech sociální péče a ve zdravotnických zařízeních podle dosavadních právních předpisů, zůstávají v platnosti správní rozhodnutí o přijetí do těchto zařízení. Mění se pouze úhrada u osob umístěných v těchto zařízeních, pokud je těmto osobám poskytován příspěvek na péči. 91

92 K 122 Vzhledem k návrhu nového systému poskytování sociálních služeb se zrušují dosavadní právní předpisy upravující služby sociální péče. K 123 Navrhuje se účinnost zákona dnem 1. ledna

93 Příloha I Tabulka č.1 - Finanční transfery ze státního rozpočtu (kapitoly 313 Ministerstvo práce a sociálních věcí a kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu) v roce 2005 v tis. Kč Dotační titul Kraje Obce Poskytovatelé Celkem Dotace obcím na lůžko Dotace krajům a obcím na výkon zřizovatelských funkcí Dotace NNO poskytujícím sociální služby Výdaje ústavů sociální péče zřízených MPSV *) Celkem *) Dotace je přidělována krajům a je určena na podporu nestátních neziskových organizací (NNO) poskytujících služby seniorům a osobám se zdravotním postižením na území kraje. Tabulka č.2 - Vývoj výše dotace na lůžko v letech 1993 až

94 Tabulka č.3 Počet a kapacita domovů důchodců a ústavů sociální péče zřizovaných obcemi v roce 2003 podle jednotlivých krajů Zdroj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí za rok 2003, Praha 2004 Tabulka č.4 - Vývoj výše dotace na lůžko v letech 2002 až 2005 po jednotlivých krajích Domovy důchodců a Ústavy sociální péče 94

95 Zdroj: Zákon o státním rozpočtu na příslušný rok Tabulka č.5 - Vývoj výše dotace krajům na výkon zřizovatelských funkcí v letech 2003 až 2005 v úhrnu po jednotlivých krajích Zdroj: Zákon o státním rozpočtu na příslušný rok 95

96 Tabulka č.6 - Výše finančních prostředků pro rok 2005 poskytovaných MPSV nestátním neziskovým organizacím v rámci jednotlivých závazných ukazatelů Ukazatel neinvestiční dotace nestátním subjektům poskytujícím soc.služby celkem (po odečtení programového financování) Z toho dílčí závazný ukazatel: program protidrogové politiky program sociální prevence a prevence kriminality podpora projektů integrace příslušníků rómské komunity podpora ostatních sociálních služeb Tabulka č.7 Objem finančních prostředků přidělených nestátním neziskovým organizacím na sociální služby v letech 2004 až 2005 v rámci jednotlivých krajů *) údaje za rok 2005 jsou k

97 Tabulka č. 8 - Vývoj počtu evidovaných příjemců příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu a výdaje v daném roce počet příjemců celkem z toho na nezaopatřené děti Výdaje v mil.kč x Pozn.: v roce 2003 počet příjemců ve 4.čtvrtletí roku x údaj se nesledoval Tabulka č. 9 - Počet poskytnutých příspěvků při péči o blízkou nebo jinou osobu a jejich souhrnná výše v rámci jednotlivých krajů v roce 2003 Zdroj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí za rok 2003, Praha