Nebezpečné chemické látky a směsi v České republice. Kateřina Bílková

Transkript

1 Nebezpečné chemické látky a směsi v České republice Kateřina Bílková Bakalářská práce 2017

2

3

4

5

6 ABSTRAKT Teoretická část bakalářské práce stručně shrnuje problematiku nebezpečných chemických látek, která je obsahem řady legislativních norem. Popisuje základní dělení nebezpečných chemických látek a obsahuje stručné informace o bojových chemických látkách. Dalším bodem teoretické části je označování obalů nebezpečných chemických látek a označování těchto látek při přepravě po silnících nebo železnicích. Dále jsou uvedeny základní informační systémy, které nám poskytují potřebné informace o používání a nakládání s těmito látkami. Praktická část je zaměřena na modelování havarijních dopadů průmyslových toxických látek a jejich následné porovnání. V práci jsou také navrhnuty nové metodické listy pro vybrané toxické chemické látky. Klíčová slova: Nebezpečné chemické látky, nebezpečné chemické směsi, toxické látky, bojové chemické látky, legislativa, modelování toxických dosahů, chlor, amoniak ABSTRACT The theoretical part of the bachelor thesis briefly summarizes the problematics of hazardous chemical substances, which are contain in a range of legal rule. It describes basic categorization of hazardous chemical substances and it contains brief information about chemical warfare agents. The theoretical part also includes labelling of hazardous chemical substances and their labelling during the road and railway transport. This thesis is also concerned with information systems, which provide us necessary information about using and handling of such substances. The practical part is focused on modelling of emergency impacts of toxic industrial chemicals and their comparison. This thesis also presents new methodical sheets for selected toxic chemical substances. Keywords: Hazardous Chemicals Substances, Hazardous Chemical Mixtures, Toxic Substances, Chemical Warfare Agents, Legislation, Modelling Toxic Range, Chlorine, Ammonia

7 Velice ráda bych na tomto místě poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce doc. Ing. Otakarovi J. Mikovi, CSc. za velmi cenné rady a odbornou literaturu, které mi při zpracování bakalářské práce poskytl a především za jeho čas, který mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnoval.

8 OBSAH ÚVOD I TEORETICKÁ ČÁST CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE A VĚDECKÉ METODY ZKOUMÁNÍ STANOVENÉ CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE POUŽITÉ METODY VĚDECKÉHO ZKOUMÁNÍ ZÁKLADNÍ POJMY LEGISLATIVA V OBLASTI NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK NAŘÍZENÍ EVROPSKÉ UNIE SMĚRNICE EVROPSKÉ UNIE ZÁKONY NA NÁRODNÍ ÚROVNI VYHLÁŠKY VZTAHUJÍCÍ SE K UVEDENÝM ZÁKONŮM VLASTNOSTI NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI CHEMICKÉ VLASTNOSTI TOXIKOLOGICKÉ VLASTNOSTI KLASIFIKACE A DĚLENÍ NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK TŘÍDY A KATEGORIE NEBEZPEČNOSTI PODLE CLP BOJOVÉ CHEMICKÉ LÁTKY ZNAČENÍ NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK ZNAČENÍ PŘI PŘEPRAVĚ NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ UN kód Kemlerův kód Výstražná identifikační tabulka Značení kusového zboží OZNAČOVÁNÍ PODLE NAŘÍZENÍ CLP ZDROJE INFORMACÍ O NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTKÁCH DIAMANT HAZCHEM TRANSPORTNÍ INFORMAČNÍ A NEHODOVÝ SYSTÉM DALŠÍ ZDROJE INFORMACÍ A DATABÁZE NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK II PRAKTICKÁ ČÁST NEJVÝZNAMNĚJŠÍ PRŮMYSLOVÉ TOXICKÉ LÁTKY... 46

9 8.1 CHLOR AMONIAK FOSGEN CHLOROVODÍK FLUOROVODÍK KYANOVODÍK MODELOVÁNÍ CHEMICKÉHO NAPADENÍ NEBO HAVÁRIE MODELOVÁNÍ HAVARIJNÍCH NÁSLEDKŮ Modelování bez využití výpočetní techniky Modelování s využitím výpočetní techniky MODELOVÁNÍ ÚNIKU NEBEZPEČNÉ LÁTKY V PROGRAMU TEREX JEDNORÁZOVÝ ÚNIK PLYNU V ZÁVISLOSTI NA MNOŽSTVÍ UNIKLÉ LÁTKY Zhodnocení výsledných údajů JEDNORÁZOVÝ ÚNIK PLYNU V ZÁVISLOSTI NA RYCHLOSTI VĚTRU Zhodnocení výsledných údajů MODELACE ÚNIKU NEBEZPEČNÉ LÁTKY V PROGRAMU TEREX Hodnocení dopadů uniklého amoniaku na obyvatelstvo MODELOVÁNÍ ÚNIKU NEBEZPEČNÉ LÁTKY V PROGRAMU ALOHA JEDNORÁZOVÝ ÚNIK PLYNU V ZÁVISLOSTI NA MNOŽSTVÍ UNIKLÉ LÁTKY JEDNORÁZOVÝ ÚNIK CHLORU SOUČASNÝ STAV A NÁVRHY NA ZLEPŠENÍ ZÁKONY V OBLASTI OCHRANY PŘED NEBEZPEČNÝMI LÁTKAMI NEVHODNĚ NASTAVENÉ LIMITNÍ MNOŽSTVÍ AMONIAKU METODICKÉ LISTY A NÁVRHY NA NOVÉ METODICKÉ LISTY ZÁSAHY JEDNOTEK POŽÁRNÍ OCHRANY PŘI ÚNIKU NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK APLIKACE SPRÁVA PRŮMYSLOVÝCH NEBEZPEČNÝCH LÁTEK ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH... 85

10 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 10 ÚVOD Nebezpečné chemické látky jsou běžnou součástí našeho života a mohou negativně působit na nás, ale i životní prostředí zejména svými nebezpečnými vlastnostmi, kterými jsou například výbušnost, hořlavost, toxicita, mutagenita, karcinogenita atd. S takovými látkami se setkáváme při jejich používání v domácnosti nebo jejich přepravě ať už po silnicích, železnicích nebo jiných dopravních cestách. V hojném množství jsou využívány při zpracování v chemickém průmyslu, dále jsou také používány v zemědělství nebo zdravotnictví. Problematika nebezpečných chemických látek je obsáhlá a vyžaduje, aby byla právně zakotvena. Je obsahem řady mezinárodních smluv, směrnic a nařízení Evropské unie, ale i vnitrostátních právních předpisů. Za nejvýznamnější dokument týkající se kategorizace lze považovat tzv. nařízení CLP podle něhož jsou nebezpečné látky a směsi děleny do tříd a kategorií. Látky jsou děleny na základě jejich fyzikálních, chemických a toxikologických vlastností. Na území České republiky je základním právním dokumentem zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích. Pokud s nebezpečnými chemickými látkami přijdeme do styku, je nutné znát způsoby bezpečného zacházení s nimi. Tyto informace nám poskytují P-věty, o nebezpečných vlastnostech nás pak informují H-věty. Díky pokynům pro bezpečné zacházení a standardním větám o nebezpečnosti je možné předcházet nežádoucím účinkům způsobených nebezpečnými chemickými látkami a poskytovat účinnou první pomoc lidem, kteří s nimi přijdou do kontaktu. Během první světové války byl používán chlor, fosgen, yperit a řada dalších bojových chemických látek. Ve druhé světové válce byly bojové chemické látky používány pouze ze strany Japonska na území Číny. Na exponovaném evropském válčišti se ve 2. světové válce chemické zbraně nepoužívaly, ale byly připraveny se vysokém stupni pohotovosti k použití na bojištích. Dnes je používání chemických látek zakázáno pro státy, které podepsaly tzv. Úmluvu o zákazu chemických zbraní. Tyto státy se zavázaly chemické zbraně nejen neužívat, ale také nehromadit, nevyrábět a především zničit jejich zásoby. Významné nebezpečí představují mimořádné události spojené s únikem nebezpečných látek, které mohou ohrozit životy a zdraví obyvatel, zasahujících jednotek a životní prostředí. Proto je nutné znát způsob ochrany před nebezpečnými látkami, ale především se věnovat prevenci takových událostí. Při provádění záchranných a likvidačních prací mohou

11 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 11 jednotky integrovaného záchranného systému využít příslušné havarijní plány, typové plány, typové činnosti IZS nebo bojový řád jednotek požární ochrany. Havarijní plány obsahují činnosti ke zmírnění nebo odstranění následků havárií, typové plány řeší činnosti složek IZS při konkrétní krizové situaci a typové činnosti IZS řeší provádění záchranných a likvidačních prací při společném zásahu, v současné době je zpracováno 15 typových činností. Bojový řád jednotek požární ochrany obsahuje jednotlivé metodické listy, které slouží pro koordinovaný postup jednotek požární ochrany při zásahu.

12 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 12 TEORETICKÁ ČÁST

13 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 13 1 CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE A VĚDECKÉ METODY ZKOUMÁNÍ 1.1 Stanovené cíle bakalářské práce Cílem bakalářské práce je: zhodnocení současného stavu v oblasti nebezpečných chemických látek a směsí v ČR, analyzovat legislativu v oblasti nebezpečných chemických látek, zpracování modelové situace úniku nebezpečné chemické látky, zformulovat vlastní návrhy na zlepšení. 1.2 Použité metody vědeckého zkoumání Řešená problematika nebezpečných chemických látek a směsí je obsahem celé řady legislativních dokumentů a odborných publikací, které je možné využít ke zkoumání. Pro vyhledávání informací o zkoumané problematice byla použita metoda literární rešerše, která poskytla aktuální přehled odborné literatury, dostupnou v univerzitní knihovně. Analytickou metodou zkoumání odborné literatury pak byly zjištěny základní právní dokumenty řešící danou problematiku. Při naplňování cílů práce byla používána především analyticko-syntetická metoda zkoumání dostupných literárních zdrojů, legislativních dokumentů a odborných článků a příspěvků v řadě periodik nebo sborníků z konferencí. Pro zpracování modelové situace úniku nebezpečné chemické látky byla použita analytická metoda modelování, který byla provedena pomocí počítačových programů. Použité metody zkoumání umožnily zpracovat vybranou problematiku ve stručné a ucelené podobě tak, aby obsahovala nejdůležitější informace a shrnula rozsáhlou zkoumanou oblast.

14 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 14 2 ZÁKLADNÍ POJMY Problematika nebezpečných chemických látek je velice obsáhlá a s těmito látkami se setkáváme v různých oblastech činností, jak v domácnosti, tak na speciálních pracovištích. Na úvod je tedy třeba uvést základní pojmy z oblasti nebezpečných chemických látek pro snazší pochopení a orientaci se v této oblasti. Chemická látka Podle odborné literatury je chemická látka definována jako chemický prvek a jeho sloučeniny v přírodním stavu nebo získané procesem, zahrnující všechny přídatné látky nutné pro uchování jeho stability a všech nečistot vznikajících v použitém procesu, jsou však vyloučena všechna rozpouštědla, která mohou být oddělena bez ovlivnění její stability nebo změny jejího složení. [1][2][3] Chemická směs Chemická směs je směs nebo roztok, složený ze dvou nebo více látek. Slovo směs může být nahrazeno slovem přípravek, kdy se chápe jako slovo stejného významu. [1][3] Nebezpečná chemická látka Nebezpečná chemická látka je látka nebo směs, která splňuje kritéria týkající se fyzikální nebezpečnosti, nebezpečnosti pro zdraví nebezpečnosti pro životní prostředí stanovená v částech 2 až 5 přílohy I nařízení CLP a klasifikuje se podle příslušných tříd nebezpečnosti stanovených v uvedené příloze. [4] Klasifikace Klasifikace je postup, při kterém jsou identifikovány nebezpečné vlastnosti dané látky nebo směsi a dále hodnocení těchto vlastností a následné zařazení látky nebo směsi do jednotlivých tříd nebezpečnosti.[2][5] Kritéria pro klasifikaci do tříd nebezpečnosti jsou stanoveny v příloze I, části 2. Nařízení CLP. V případě, že z hodnocení vyplyne, že nebezpečnost dané látky nebo směsi splňuje kritéria pro klasifikaci do jedné nebo více tříd nebezpečnosti, klasifikují výrobci, dovozci a následní uživatelé látku nebo směs podle příslušné třídy nebo tříd nebezpečnosti ještě tak, že přiřadí jednu nebo více kategorií nebezpečnosti pro každou příslušnou třídu nebezpečnosti. [1]

15 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 15 Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (dále jen Dohoda ADR ) byla k 1. lednu 2015 podepsána 48 zeměmi ležícími především v Evropě. Dohoda ADR byla uzavřena pod patronátem Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů 30. září 1989 v Bazileji pod názvem O kontrole pohybu nebezpečných odpadů před hranice států a jejich zneškodňování. [2][6] Dokument obsahuje 17 článků a Přílohy A a B. Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (dále jen Řád RID ) je součástí Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě. Řád RID byl přijat roku 1980 v Bernu a v ČR byl specifikován Sdělením Ministerstva zahraničních věcí číslo 19/2011 Sb. m.s. o přijetí změn Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí. [2][6] Řád RID je členěna na sedm částí, každá z nich se pak člení na kapitoly a každá kapitola na oddíly a odstavce. Přeprava nebezpečných chemických látek Pro přepravu nebezpečných věcí existuje několik závazných právních předpisů. Obecným předpisem týkající se silniční dopravy jsou zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Mezinárodním předpisem pro přepravu nebezpečných věcí po silnici je Dohoda ADR. [2][7] Pro železniční přepravu je závazný zákon č. 319/2016 Sb., o drahách. Mezinárodní předpis přepravu po železnici je Řád RID. [2] Dohoda ADR a Řád RID postupně sjednotily požadavky na přepravu. Ke sjednocení došlo v oblasti vyjmenování látek a předmětů, které představují určitý druh nebezpečí a jsou nazývány nebezpečnými. Dále stanovují požadavky na balení (druhy obalů, požadavky na obaly), značení (bezpečnostní značky, výstražné tabule), přepravu (nakládku, vykládku, manipulaci, průvodní doklady - nákladní listy) a přepravní prostředky (konstrukce, provedení). [2] Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemických látek Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemických látek, anglickým názvem Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemi-

16 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 16 cals [8] (dále jen GHS ), je výsledkem vývoje v rámci OSN po dobu dvanácti let, kdy byla hledána harmonizovaná kritéria pro klasifikaci a označování. Cílem tohoto systému je usnadnit celosvětový obchod a současně zajistit ochranu životů a životního prostředí. [1] Dokument je rozdělen do několika částí. Jeho obsahem je úvod se základními definicemi, rozdělení látek do tříd nebezpečnosti na fyzikální nebezpečí, nebezpečí pro zdraví, nebezpečí pro životní prostředí a v poslední částí jsou doplňující informace.

17 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 17 3 LEGISLATIVA V OBLASTI NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK Jak již bylo zmíněno, jedná se o rozsáhlou problematiku a vyžaduje legislativní zabezpečení. Pro Českou republiku jsou závazná nařízení a směrnice Evropské unie, které je ČR členem a dalšími vnitrostátními předpisy jako jsou zákony a vyhlášky České republiky, které musí být v souladu s evropskou legislativou. Z historického hlediska je nutné zmínit odbornou a metodickou pomůcku CO-51-5, která byla vydána již v roce 1981 a měla platnost na celém území bývalého Československa. Uvedená národní norma byla vydána dříve, než evropská směrnice SEVESO I, jež upravuje problematiku prevence závažných havárií v rámci celé Evropy. Odborná pomůcka zavedla do oblasti nebezpečných chemických látek a do oblasti prevence závažné havárie pojem havarijní plán objektu, obsahuje také plán havarijních prací a havarijní komisi objektu. Pomůcka dále uváděla u vyjmenovaných látek fyzikálně-chemické, chemické a toxikologické vlastnosti nebo také zdravotní rizika. [9] 3.1 Nařízení Evropské unie V rámci EU je hierarchické uspořádání právních předpisů a jsou rozděleny na nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Nařízení má přednost před vnitrostátním zákonem a platí jednotně ve všech státech EU. [1] 1) Nařízení č. 1907/ REACH Jedná se o nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/EHS a 2000/21/ES [10] (nařízení REACH - Registration, Evaluation, Authorization and Chemicals Restrictions - dále jen Nařízení REACH ). Účelem je především zajistit účinné fungování společného trhu pro chemické látky a zajistit ochranu lidského zdraví a životního prostředí před nežádoucími účinky chemických látek. Jedná se o nařízení, které umožňuje v EU vyrábět a požívat jen takové chemické látky, které jsou v EU řádně registrovány. Tedy látky vyráběné či dovážené, u nichž je

18 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 18 výrobcem či dovozcem zpracováno vyhodnocení rizik včetně rizik spojených s jejich používáním a je posouzena správnost a úplnost předložených dokladů. [1][3] Na základě tohoto nařízení vznikla povinnost registrace chemických látek. Podle ustanovení nařízení je v EU možné vyrábět nebo dovážet chemické látky jako takové, obsažené v přípravcích nebo uvolňované z dovážených předmětů v množství 1 tuna za rok a vyšším jen po zaregistrování jejich výroby a/nebo dovozu u Evropské agentury pro chemické látky (ECHA). V případě velmi nebezpečných látek je jejich používání a uvádění na trh povolováno jen pro určité použití a u některých látek je výroba a použití přímo omezena nebo zakázána. [1][3] 2) Nařízení č. 1272/ CLP Jedná se o nařízení Evropského parlamentu a Rady o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení č. 1907/2006 [4] (dále jen CLP ). Nařízení CLP je evropskou verzí GHS, které se částečně liší od GHS, avšak podstatné věci jsou stejné. Povinnost klasifikovat látky podle CLP vešla v platnost 1. ledna 2010 a 1. června 2015 vešla v platnost povinnost klasifikovat směsi podle CLP. Z toho vyplývá, že látky i směsi uváděné na trh musí být klasifikovány a značeny podle CLP. Na základě tohoto nařízení se chemické látky a směsi klasifikují do tří skupin a dále pak do tříd a v rámci tříd na kategorie. V novelizaci nařízení provádí některé změny v klasifikaci a označování, zavádí nové a upravuje některé dosavadní H-věty a P-věty a také vyjmenovává P-věty, které může dodavatel sám kombinovat. [1][4] 3) Nařízení č. 649/2012 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 649/2012 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek [11] (dále jen Nařízení ) vstoupilo v platnost v srpnu 2012 a použitelné je od 1. března Původní nařízení bylo třeba upravit z důvodu srozumitelnosti a souladu s ostatními příslušnými právními předpisy jako je nařízení REACH a CLP a bylo tedy nutné zavést nebo vysvětlit některé definice a terminologie. [11] Cílem Nařízení je především podporovat sdílenou odpovědnost v mezinárodní přepravě nebezpečných chemických látek s cílem ochrany zdraví člověka a životního prostředí před potencionálním narušením a přispívat k používání nebezpečných chemických látek způsobem, který je šetrný k životnímu prostředí. [11]

19 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 19 Nařízení upravuje například oblast působnosti, informace o vývozu a dovozu chemických látek a povinnosti týkající se dovozu a vývozu chemických látek. Obsahuje i seznam chemických látek, na které s vztahuje oznámení o vývozu, chemických látek, které jsou způsobilé pro oznámení v rámci PIC (postup předchozího souhlasu), chemických látek na které se vztahuje postup PIC, chemických látek a výrobků, na které se vztahuje zákaz vývozu. [11] 3.2 Směrnice Evropské unie Směrnice je právně závazný předpis, který platí na národní úrovni, ale je závazná pouze do výsledku, který má být dosažen. To znamená, že je třeba výsledek/cíl zavést do vnitrostátního právního řádu, ale forma a způsob zakotvení do vnitrostátního právního řádu se ponechává státům. [1] 1) SEVESO I Směrnice Rady 82/501/EEC [12], tzv. SEVESO I direktiva, byla přijata jako reakce na vznik závažných průmyslových havárií, především se jedná o únik dioxinu v Sevesu (Itálie) a výbuchu cyklohexanu ve Flixborough (Velká Británie). Jejím hlavním cílem bylo zavést v členských zemích EU jednotnou, harmonizovanou legislativu, která se zabývá problematikou prevence a připravenosti na závažné průmyslové havárie, které mohou mít účinek i za hranicemi státu a také zpracovat a především uplatňovat vhodná a účinná opatření. Požadavky tohoto dokumentu musely být zapracovány do legislativy členských států EU. Stanovuje povinnosti a postupy provozovatelů i správních orgánů pro oblast závažných průmyslových havárií, které musí být splněny.jsou to následující: oznamovací povinnost a povinnost zpracovat bezpečnostní zprávu, povinnost vypracovat havarijní plány, povinnost poskytovat informace, povinnost provádět kontroly. [13] 2) SEVESO II Směrnice Rady 96/82/EC [14], tzv. SEVESO II direktiva nebo COMAH je zpracována jednoduše a celkově vhodnějším způsobem než SEVESO I, v níž byly jednotlivá ustanovení a požadavky zpracována obecně, což vedlo k rozdílné praktické aplikaci preventivních opatření. V SEVESO II není rozlišována výroba nebezpečných látek a jejich

20 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 20 skladování. Dále byl redukován seznam nebezpečných látek na minimum a jejich kategorie byly upraveny, např. byly zařazeny látky nebezpečné pro životní prostředí. [13][15] Důraz je zde kladen na úlohu kontrolních orgánů, kdy podniky mají oznamovací povinnost a vedení musí zajistit zpracování bezpečnostní studie, která musí být v souladu s požadavky směrnice. Nově je zaveden požadavek, aby podniky formulovaly zásady prevence a zavedly bezpečnostní management. Podniky tedy mají povinnost realizovat a zdůvodňovat technická, organizační i kontrolní opatření, která snižují riziko při provádění nebezpečné činnosti. [13][15] Havarijní plány musí splňovat konkrétní podmínky. Musí být zpracovány s cílem: minimalizace účinků možných havárií a omezení následků pro člověka, životní prostředí a ekonomiku, realizace opatření na ochranu člověka a životního prostředí před následky závažných havárií, předání potřebných informací veřejnosti, stejně tak i příslušným úřadům nebo servisním službám, zahájení asanačních prací a opatření na obnovu životního prostředí, po závažní havárii. [13] 3) SEVESO III V oblasti chemických látek došlo během posledních deseti letech k řadě změn a jednou z hlavních je změna v systému klasifikace nebezpečných látek, na které reaguje nařízení CLP. To vedlo k úpravě a změnám právních předpisů a také k revizi Směrnice SEVESO II. Výsledkem je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU [16], tzv. SEVESO III direktiva, kdy bylo nutné provést určité úpravy a aktualizovat některá ustanovení předchozí Směrnice SEVESO II. [17] Původní Směrnice SEVESO II byla podrobena přezkoumání, aby bylo zjištěno, co je třeba změnit. Bylo zjištěno, že celkově původní ustanovení odpovídá svému účelu a není třeba podstatných změn. V článku 2 se vymezuje oblast působnosti směrnice s citací přílohy I. Pořadí částí 1 a 2 přílohy I bylo obráceno, takže část 1 přílohy I nyní obsahuje seznam kategorií nebezpečných látek podle obecní klasifikace nebezpečnosti, a část 2 obsahuje seznam jmenovitě uvedených nebezpečných látek nebo skupin látek, které bez ohledu na svou obecnou klasifikaci nebezpečnosti vyžadují jmenovité uvedení. V tomto článku jsou také uvedeny výjimky z působnosti směrnice. [17]

21 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 21 Další změny se týkají například definic, oznámení, politiky prevence závažných havárií či domino efektu. Článek 10 týkající se bezpečností právy byl doplněn tím, že bezpečnostní zpráva musí obsahovat možné scénáře závažných havárií. Článek 12 o havarijních plánech zkrátil lhůtu pro vypracování vnějšího havarijního plánu na 12 měsíců. Článek 14 se zabývá informováním veřejnosti a zpřesňuje požadavky na informovanost. [17] 3.3 Zákony na národní úrovni 1) Zákon č. 350/2011 Sb. Úplný název je zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů [18] (tzv. chemický zákon). První verzí tzv. chemického zákona byl zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a přípravcích a změně některých dalších zákonů. Tento zákon odstranil řadu rizik pro zdraví a životní prostředí a položil základ k jednotnému systému posuzování nebezpečnosti chemických látek a směsí. [1] Novým předpisem v oblasti chemických látek byl zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů. Chemický zákon definoval základní pojmy, jako je chemická látka, chemický přípravek, nebezpečné chemické látky a přípravky a nebezpečné vlastnosti. Stanovil podmínky pro klasifikaci, registraci, evidenci, oznamování, nakládání s chemickými látkami, jejich uvádění na trh, jednotný systém pro označování a balení a omezení dovozu a vývozu některých nebezpečných látek. [1] Při vstupu ČR do Evropské unie byly právní předpisy na národní úrovni upravovány v návaznosti na přijetí nových evropských předpisů. Byla přijata nařízení REACH a nařízení CLP a zákon č. 356/2003 Sb. byl několikrát novelizován, například novela č. 371/2008 S., která zrušila části zákona týkající se některých základních pojmů, registrace chemických látek, bezpečnostního listu, hodnocení rizika látek nebezpečných pro lidské zdraví a životní prostředí, neboť se na ně vztahuje nařízení REACH. [1] Nejnovější a platnou verzí chemického zákona je zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů. Tento zákon upravuje práva a povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob při výrobě, klasifikaci, zkoušení nebezpečných vlastností, balení, označování, uvádění na trh, používání, vývo-

22 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 22 zu a dovozu chemických látek, správnou laboratorní praxi a působnost správních orgánů při zajišťování ochrany před škodlivými účinky látek a směsí. [1] 2) Zákon č. 224/2015 Sb. Úplný název je zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [19] (dále jen zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií ). V oblasti prevence a likvidace závažných havárii se od počátku 90. let vyvstala potřeba sjednotil náš právní systém s požadavky Evropské unie. Ministerstvo průmyslu a obchodu dostalo pokyn k vypracování zákonné normy pro oblast prevence a likvidace závažných havárií v roce Pro tento zákon vznikla řada pracovních variant a postupně došlo ke změně zpracovatele na ministerstvo životního prostředí. předloha zákona byla také významně změněna a to především v tom, že byla vypuštěna v návrhu zákona část likvidace závažných havárií. [15] První verzí zákona o prevenci závažných havárií byl zákon č. 353/1999 Sb., který byl přijat dne 9. prosince Uvedený zákon se opíral o kritéria stanovená v tzv. direktivě SEVESO II a jeho předmětem bylo stanovení systému prevence závažných havárií pro objekty a zařízení, v nichž byla vybraná nebezpečná chemická látka nebo přípravek umístěna. [15] Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií byl zrušen a nahrazen novým zákonem č. 59/2006 Sb., ze dne 8. března Zákon byl nahrazen z důvodu novelizace směrnice SEVESO II, kdy bylo nutné rozšířit působnost dosavadního zákona. [15] Poslední a platnou verzí je zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií. Zákon definuje základní pojmy, stanoví povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob, které užívají nebo budou užívat objekt, ve kterém je umístěna nebezpečná látky a působnost orgánů veřejné správy na úseku prevence závažných havárií způsobených nebezpečnými látkami. Cílem právní úpravy je snížit pravděpodobnost vzniku závažné havárie a omezit následky závažných havárií na zdraví a životy lidí, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek v objektech a zařízeních v jejich okolí. [20]

23 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení Vyhlášky vztahující se k uvedeným zákonům 1) Vyhláška č. 428/2004 Sb., o získání odborné způsobilosti s nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické [21] 2) Vyhláška č. 163/2012 Sb., o zásadách správné laboratorní praxe [22] 3) Vyhláška č. 61/2013 Sb., o rozsahu informací poskytovaných o chemických směsích, které mají některé nebezpečné vlastnosti, a o detergentech [23] 4) Vyhláška č. 225/2015 Sb., o stanovení rozsahu bezpečnostních opatření fyzické ochrany objektu zařazeného do skupiny A nebo skupiny B [24] 5) Vyhláška č. 226/2015 Sb., o zásadách pro vymezení zóny havarijního plánování a postupu při jejím vymezení a o náležitostech obsahu vnějšího havarijního plánu a jeho struktuře [25] 6) Vyhláška č. 227/2015 Sb., o náležitostech bezpečnostní dokumentace a rozsahu informací poskytovaných zpracovateli posudku [26] 7) Vyhláška č. 228/2015 Sb., o rozsahu zpracování informace veřejnosti, hlášení o vzniku závažné havárie a konečné zprávy o vzniku a dopadech závažné havárie [27] 8) Vyhláška č. 229/2015 Sb., o způsobu zpracování návrhu ročního plánu kontrol a náležitostech obsahu informace o výsledku kontroly a zprávy o kontrole [28]

24 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 24 4 VLASTNOSTI NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK Na základě fyzikálně-chemických a toxikologických vlastností probíhá dělení nebezpečných chemických látek do jednotlivých tříd a kategorií nebezpečnosti. V této kapitole jsou uvedeny základní fyzikální, chemické a toxikologické vlastnosti, které představují nebezpečí pro životy a zdraví lidí. 4.1 Fyzikální vlastnosti 1) Relativní molekulová hmotnost Je to hmotnost molekuly látky, která představuje součet atomových hmotností prvků tvořících molekulu látky. [5][7] 2) Teplota tání, teplota tuhnutí, teplota varu Jedná se o teploty, při kterých dochází ke změnám skupenství. Teplota tání je teplota, kdy dochází ke změně z pevného do kapalného stavu. Bod tuhnutí je teplota, kdy dochází ke změně z kapalného do pevného stavu. Teplota varu je teplota, kdy dochází ke změně látky kapalné na látku plynnou. [5][7] 3) Tlak nasycených par Páry vytvořené nad povrchem kapaliny se vytváří v závislosti na teplotě, době vypařování i na vzdálenosti od povrchu. Tlak nasycených par je mírou schopnosti uvolňovat molekuly látky do plynné fáze, vzrůstá s teplotou. Dosáhne-li se zvyšující se teplotou tenze par látky atmosférického tlaku, látka vře. [2][5] 4) Hustota Hustota je podílem hmotnosti látky a jejího objemu. Tato hodnota závisí na teplotě a tlaku při jakém je udávána. [7] 5) Teplota vzplanutí Teplota vzplanutí je nejnižší teplota, při které se chemické látky za přesně definovaných podmínek při styku s plamenem vznítí. [2][5] 6) Teplota hoření Teplota hoření je nejnižší teplota, při které chemická látka zahřívaná za přesně definovaných podmínek vyvine dostatek par, že jejich směs při styku se vzduchem po přiblížení iniciačního zdroje vzplane a hoří alespoň 5 sekund bez přerušení. [2]

25 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 25 7) Teplota vznícení Teplota vznícení je nejnižší teplota, při které se směs dané látky se vzduchem vznítí. [2] 8) Rozpustnost Rozpustnost udává maximální množství látky, která se rozpustí v jednotkovém objemu vody nebo jiného rozpouštědla. [5][7] 9) Povrchové napětí Síly, které brání, aby se povrch kapalné chemické látky zvětšoval. [5] 10) Viskozita Viskozita, starým názvem vazkost, vyjadřuje sílu, jakou působí jednotková plocha vrstvy v tekoucí kapalině na jednotkovou plochu jiné vrstvy v jednotkové vzdálenosti při jednotkovém rychlostním spádu mezi těmito vrstvami. [5] 11) Výbušnost a hořlavost Udává, v jakých koncentracích je látka hořlavá nebo výbušná. [5] 12) Kritická teplota, kritický tlak Hustota kapaliny v případě, že ji zahříváme, se při určité teplotě vyrovná hustotě páry. Dojde k vyrovnání i ostatních vlastností a všechny rozdíly mezi oběma skupenstvími zmizí. Tato teplota, při které k tomuto dochází, se nazývá kritická teplota a příslušný tlak je kritický. [5] 4.2 Chemické vlastnosti 1) Hydrolýza Hydrolýza je nejdůležitější chemickou vlastností chemických látek, protože vlhkost v terénu je všudypřítomná. Tato reakce ilustruje stálost při skladování a schopnost dané látky kontaminovat na určitou dobu vodní zdroje. S vodou reagují prakticky všechny bojové chemické látky, pouze jinou rychlostí. Například fosgen reaguje velmi rychle a yperit, lewisit a sarin reagují pomalu. [29][30]

26 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 26 2) Oxidace Oxidace je děj, při němž se zvyšuje oxidační číslo látky. Reakce může vést ke vzniku sloučenin s nebezpečnými vlastnostmi vzhledem k původní sloučenině. Nejrozšířenějším oxidačním činidlem je kyslík, vůči kterému jsou bojové chemické látky stálé. Silnější oxidace vede obvykle ke snížení toxicity. [29][30] 3) Tepelná stálost Odolnost vůči vyšším teplotám je velmi závažná, neboť hlavním technickým prostředkem pro použití bojových chemických látek jsou různé druhy munice. [29] 4) Stálost vůči obalovým materiálům Při hydrolýze se uvolňující halogenovodíky jsou hlavním korozivním nebezpečím pro většinu kovů. Tato vlastnost je důležitá při výběru vhodného obalového materiálu při výrobě, skladování, transportu a bojovém použití. [29] 4.3 Toxikologické vlastnosti Stupeň a rozsah poškození organismu vyvolaný určitou chemickou látkou a rychlost, s jakou tyto funkční a morfologické poruchy probíhají, je závislý na mnoha různých faktorech. Fyzikální a chemické vlastnosti nebezpečných chemických látek mají podstatný význam i při rozvoji vlastního patologického procesu v exponovaném organismu. Neméně důležitými faktory toxického účinku je množství chemické látky, tj. dávka, která působí na organismus, nebo koncentrace chemické látky ve vnějším prostředí a doba působení (expozice). [5] Jakým způsobem bude látka působit na organismus a jaký konečný toxikologický efekt vyvolá, závisí především na bráně vstupu chemické látky do organismu, nebo-li cestě pronikání do organismu. Chemická látka může do organismu pronikat více branami vstupu. [5] 1) Inhalačně Chemická látka proniká do těla přes dýchací orgány nechráněného jedince a to ve formě par, plynů, prachu a jemných aerosolů. Jedná o nejčastější formu pronikání látky do organismu, protože dýchací systém je neustále vystaven okolnímu prostředí. [1][5] 2) Parenterálně K intoxikaci dojde v důsledku poranění nebo častěji průnikem přes pokožku poškozenou odřením, poraněním, popálením, poleptáním apod. [1][5]

27 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 27 3) Perorálně Zasažením zejména zažívacích orgánů např. po požití kontaminovaných potravin nebo vypití kontaminované vody. [1][5] 4) Perkutánně Zasažením nechráněné neporušení pokožky často po kontaktu s kontaminovanou technikou či materiálem. [1][5] Pro účely ověřování toxicity se při laboratorních zkouškách na zvířatech využívají další aplikace chemické látky a to: 1) intravenózně (do žíly), 2) intradermálně (nitrokožně), 3) intramuskulárně (nitrosvalově), 4) subkutánně (podkožně), 5) intraperitoneálně (do dutiny břišní). [5] V důsledku zasažení organismu chemickou látkou dochází k projevům buď bezprostředně po kontaktu, nebo až na delší dobu, která se nazývá doba latence. Doba latence, po které se projevují příznaky otravy, trvá v závislosti na typu chemické látky obvykle několik minut až hodin, výjimečně delší dobu. Po zasažení chemickou látkou je třeba bezprostředně provést ochranná a záchranná opatření ke snížení účinků na organismus a případnému zabránění smrtelných účinků. Pro vzájemné porovnání účinnosti jednotlivých chemických látek mají mimořádný význam údaje o toxických vlastnostech. Toxikologické vlastnosti chemických látek použitých ve formě par nebo aerosolu bývají nejčastěji charakterizovány: 1) PCt50 - střední prahovou koncentrací - koncentrace látky, která u 50 % zasažených vyvolá po čase t rozvoj nevýrazných prvních tzv. prahových příznaků, 2) ICt50 - střední zneschopňující koncentrací - koncentrace látky, která u 50 % zasažených vyvolá po čase t dočasné zneschopnění, 3) ECt50 - střední účinnou koncentrací - koncentrace látky, která u 50 % zasažených vyvolá po čase t plný toxický efekt a vyřadí je z činnosti, 4) LCt50 - střední letální koncentrací - koncentrace látky, která by po čase t usmrtila u 50 % exponovaných jedinců. [1][5][31] Koncentrace plynů a par se udává buď v hmotnostních (mg.l -1, mg.m -3, μg.m -3 ) nebo objemových jednotkách (%, ppm = parts per milion, ppb = parts per bilion). [1]

28 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 28 5 KLASIFIKACE A DĚLENÍ NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK Nebezpečné chemické látky lze klasifikovat podle různých hledisek. V této kapitole jsou uvedeny jednotlivé třídy nebezpečnosti podle CLP (fyzikální nebezpečí, nebezpečí pro zdraví, nebezpečí pro životní prostředí a nebezpečnost pro ozonovou vrstvu) a dělení bojových chemických látek a jejich stručný popis. V Dohodě ADR nebo Řádu RID jsou nebezpečné věci a zboží děleny do tříd. Podrobná charakteristika těchto tříd je obsahem publikace Logistika přeprav nebezpečných věcí. [6] 5.1 Třídy a kategorie nebezpečnosti podle CLP Třída nebezpečnosti - povaha fyzikálního nebezpečí nebo nebezpečí pro zdraví či životní prostředí. [1][3] Přehled tříd nebezpečnosti: Třídy nebezpečnosti - pro fyzikální nebezpečí: 1) Výbušniny Do této třídy patří: výbušné látky a směsi, výbušné předměty, vyjma zařízení obsahující výbušné látky nebo směsi v takovém množství či takové povahy, že jejich mimovolné či náhodné zapálení nebo vznícení nezpůsobí žádné vnější účinky mimo zařízení v důsledku zasažení částicemi, ohně, kouře, tepla nebo hluku, látky, směsi a předměty neuvedené v předchozích, které jsou vyráběny k získání praktického, výbušného nebo pyrotechnického účinku. [1][4] 2) Hořlavé plyny Plyny nebo plynné směsi, které jsou při teplotě 20 C a standardním tlaku 101,3 kpa na vzduchu hořlavé. Látky a směsi této třídy nebezpečnosti jsou řazeny do jedné ze dvou kategorií na základě výsledků testu nebo výpočetní techniky. [1][4] 3) Hořlavé aerosoly Aerosoly, tj. aerosolovými rozprašovači, se rozumějí nádoby, které se nedají opětovně naplnit, vyrobené z kovu, skla nebo plastu a obsahující stlačeny, zkapalněný ne-

29 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 29 bo rozpuštěný plyn pod tlakem společně s hořlavou kapalinou, pastou nebo práškem, a vybavené uvolňovacím mechanismem, který umožňuje vystřikovat obsah nádoby jako tuhé nebo tekuté částice v suspenzi plynu, ve formě pěny, pasty nebo prášku nebo v kapalném či plynném stavu. [1][4] 4) Oxidující plyny Jakékoliv plyny nebo plynné směsi, které mohou obecně poskytováním kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek účinněji než vzduch. Látky a směsi této třídy nebezpečnosti jsou řazeny do jediné kategorie na základě toho, že poskytováním kyslíku způsobující zapálení jiného materiálu, či se na něm podílejí, ve větší míře vzduch. [1][4] 5) Plyny pod tlakem Plyny nacházející se v nádobě při tlaku nejméně 200 kpa (manometr) nebo zkapalněné plyny nebo zkapalněné zchlazené plyny. Toto zahrnuje čtyři typy plynů nebo plynných směsí ve vztahu u účinkům náhlého uvolnění tlaku nebo ochlazení, které mohou vést k vážným škodám na zdraví, majetku nebo životním prostředí, nezávisle na jiných rizicích, které tyto plyny mohou mít. [1][4] 6) Hořlavé kapaliny Kapaliny s bodem vzplanutí nejvýše 60 C. [1][4] 7) Hořlavé tuhé látky Tuhé látky, které se snadno zapalují nebo mohou způsobit požár či k němu přispět třením. Snadno zápalné tuhé látky jsou látky nebo směsi ve formě prášku, granulí nebo pasty, které jsou nebezpečné, jestliže se mohou snadno vznítit při krátkém styku se zdrojem zapálení, například hořící zápalkou, a pokud se plamen šíří rychle. [1][4] 8) Samovolně reagující látky a směsi Tepelně nestálé kapalné nebo tuhé látky nebo směsi náchylné k silně exotermickému rozkladu i bez přístupu kyslíku (vzduchu). Tato definice vylučuje látky a směsi klasifikované jako výbušniny, organické peroxidy nebo oxidující látky a směsi. [1][4] 9) Samozápalné kapaliny Kapalné látky nebo směsi, které se při styku se vzduchem i v malých množstvích zapálí do pěti minut. [1][4]

30 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 30 10) Samozápalné tuhé látky Tuhé látky nebo směsi, které se při styku se vzduchem i v malých množstvích zapálí do pěti minut. [1][4] 11) Samozahřívající se látky a směsi Kapalné nebo tuhé látky jiné než samozápalné kapaliny nebo tuhé látky, které jsou při reakci se vzduchem a bez dodání energie schopny se samy zahřívat; tyto látky nebo směsi se odlišují od samozápalných kapalin nebo tuhých látek tím, že se zapalují pouze ve velkém množství (kilogramy) a po dlouhé době (hodiny nebo dny). Samovolné zahřívání se látek nebo směsí vedoucí k samovolnému vznícení je způsobeno reakcí látky nebo směsi s kyslíkem (ve vzduchu) a vyvíjeným teplem, které není dostatečně rychle odváděno do okolního prostředí. K samovolnému vznícení dochází, jestliže je rychlost uvolňování tepla vyšší než rychlost tepelné ztráty a je dosaženo teploty samovznícení. [1][4] 12) Látky a směsi, které při kontaktu s vodou uvolňují hořlavé plyny Tuhé nebo kapalné látky nebo směs, která jsou při vzájemné interakci s vodou schopny se samy zapálit nebo uvolňovat hořlavé plyny v nebezpečném množství. [1][4] 13) Oxidující kapaliny Kapalné látky nebo směsi, které, ačkoliv samotné nemusí být nutně vznětlivé, mohou obecně poskytováním kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek. [1][4] 14) Oxidující tuhé látky Tuhé látky nebo směsi, které, ačkoliv nemusí být nutně vznětlivé, mohou obecně poskytováním kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek. [1][4] 15) Organické peroxidy Kapalné nebo tuhé organické látky, které obsahují dvojmocnou skupinu -O-Oa které lze považovat za derivát peroxidu vodíku, v němž jsou jeden nebo dva atomy vodíku nahrazeny organickými radikály. Pojem zahrnuje také směsi organických peroxidů (přípravky), které obsahují nejméně jeden organický peroxid. Organické peroxidy jsou teplotně nestálé látky nebo směsi, které se mohou samourychlením exotermicky rozložit. Mimoto mohou mít jednu či několik těchto vlastností mohou se rozkládat výbušným způsobem, hoří rychle, jsou citlivé na náraz s jinými a reagují nebezpečně s jinými látkami. [1][4]

31 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 31 16) Látky a směsi korozivní pro kovy Látky nebo směsi, které mohou chemickým působením poškodit či dokonce zničit kovy, tyto látky nebo směsi jsou řazeny do jediné kategorie na základě testů. Kritéria GHS jsou míra koroze na povrchu oceli nebo hliníku převyšující 6,25 mm ročně při testovací teplotě 55 C. [1][4] Obrázek 1 - Piktogramy označující nebezpečí s přiřazením dané kategorie nebezpečí podle CLP [64] Třídy nebezpečnosti - nebezpečí pro zdraví: 1) Akutní toxicita Akutní toxicitou se rozumí nepříznivé účinky, k nimž dojde po orální nebo dermální aplikaci jedné dávky látky nebo směsi či vícenásobných dávek podaných během 24 hodin nebo po inhalační expozici po dobu 4 hodin. [1][4]

32 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 32 2) Žíravost/dráždivost pro kůži Žíravost" znamená vyvolání nevratného poškození kůže, tedy viditelné nekrózy pokožky zasahující škáry, po působení zkoušené látky po dobu až 4 hodin. Dráždivost pro kůži znamená vyvolání vratného poškození kůže po působení zkoušené látky po dobu až 4 hodin. [1][4] 3) Vážné poškození očí/podráždění očí Vážné poškození očí znamená vyvolání poškození oční tkáně nebo zhoršení vidění po aplikaci zkoušení látky na povrchu oka, které není plně vratné do 21 dny po aplikaci. Podráždění očí znamená vyvolání změn v oku po aplikaci zkoušení látky na povrch oka, které jsou plně vratné do 21 dnů po aplikaci. [1][4] 4) Senzibilizace dýchacích cest nebo kůže Senzibilizace dýchacích cest znamená, že látka po inhalaci vyvolává přecitlivělost dýchacích cest. Senzibilizace kůže znamená, že látka po styku s kůží vyvolává alergickou reakci. [1][4] 5) Mutagenita v zárodečných buňkách Znamená to, že látka způsobuje zvýšený výskyt mutací v populaci buněk a/nebo organismů. Mutací se rozumí trvalá změna množství nebo struktury genetického materiálu v buňce. Pojem mutace se vztahuje jak na dědičné genetické změny, které se mohou projevit na fenotypické úrovni, tak na změny DNA, jsou-li známy. Pojem mutagenní a mutagen se bude používat pro látky vyvolávající zvýšený výskyt mutací v populacích buněk nebo organismů. [1][4] 6) Karcinogenita Karcinogenem se rozumí látka nebo směs látek, které vyvolávají rakovinu nebo její větší výskyt. Látky, které vyvolaly benigní a maligní nádory v dobře provedených experimentálních studiích na zvířatech, se rovněž pokládají za látky, o nichž se přepokládá nebo u nichž existuje podezření, že jsou lidským karcinogenem, pokud neexistují přesvědčivé důkazy, že mechanismus tvorby nádoru není pro člověka relevantní. [1][4] 7) Toxicita pro reprodukci Zahrnuje nežádoucí účinky na pohlavní funkci a plodnost u dospělých mužů a žen, stejně jako vývojovou toxicitu u potomků. Látky a směsi s reprodukčními nebo vývojový-

33 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 33 mi účinky se řadí do jedné ze dvou kategorií, známý nebo předpokládaný a podezřelý. Látky, které mohou znamenat nebezpečí pro kojence, mají samostatnou kategorii: Účinky při nebo prostřednictvím kojení. [1][4] 8) Toxicita pro specifické cílové orgány - jednorázové expozice Třída látek, které mohou působit toxicky na cílové orgány po jednorázové expozici. Pod tímto pojmem se rozumí specifická, neletální toxicita pro cílové orgány vyplývající z jednorázové expozice látce nebo směsi. Zahrnuty jsou všechny závažné účinky na zdraví, které mohou poškodit funkci, a to vratné i nevratné, okamžité nebo opožděné. [1][4] 9) Toxicita pro specifické cílové orgány - opakovaná expozice Třída látek, které mohou působit toxicky na cílové orgány po opakované expozici. Pod tímto pojmem se rozumí specifická, neletální toxicita pro cílové orgány vyplývající z opakované expozice látce nebo směsi. Zahrnuty jsou všechny závažné účinky na zdraví, které mohou poškodit funkci, a to vratné i nevratné, okamžité nebo opožděné. [1][4] 10) Nebezpečnost při vdechnutí Třída látek nebo směsí, které mohou představovat pro člověka nebezpečí toxicity při vdechnutí. Vdechnutí je vstup kapaliny nebo tuhé látky přímo před ústní nebo nosní dutinu, anebo nepřímo vdechnutím zvratků., do průdušnice a dolních cest dýchacích. Toxicita při vdechnutí zahrnuje vážné akutní účinky, například chemickou pneumonii, různé stupně poškození plic nebo smrt po vdechnutí. [1][4]

34 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 34 Obrázek 2 - Piktogramy označující nebezpečí s přiřazením dané kategorie nebezpečí podle CLP [64] Třída nebezpečnosti - nebezpečí pro životní prostředí: 1) Akutní nebezpečí pro vodní prostředí Znamená přirozenou vlastnost materiálu způsobovat při krátkodobé expozici poškození vodních organismů. [1][4]

35 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 35 Chronické nebezpečí pro vodní prostředí znamená potenciální nebo skutečné vlastnosti materiálu způsobovat nežádoucí účinky na vodní organismy při expozicích, které jsou určeny v relaci k životnímu cyklu organismů. [1][4] Obrázek 3 - Piktogram označující akutní nebezpečí pro vodní prostředí [64] Dodatečná třída nebezpečnosti EU: Nebezpečnost pro ozonovou vrstvu Do této třídy se řadí látky, které na základě dostupných poznatků o jejich vlastnostech a jejich předpokládaného nebo pozorovaného osudu a chování v životním prostředí mohou představovat nebezpečí pro strukturu a fungování stratosférické ozonové vrstvy. [1][4] Kategorie nebezpečnosti - rozdělení kritérií v rámci každé třídy nebezpečnosti. Kritéria pro rozdělení látek a směsí jsou podrobně uvedeny v přílohách nařízení CLP. [4] 5.2 Bojové chemické látky Starší termín otravné látky byl nahrazen novým názvem bojové chemické látky, který vznikl podle anglického výrazu chemical warfare agents, který je používán v NATO. Bojové chemické látky (dále jen BCHL ) jsou chemické sloučeniny a jejich směsi, které při bojovém použití mohou svými účinky usmrtit, vážně poranit nebo zneschopnit osoby, kontaminovat životní prostředí, osoby, objekty a další materiál. Patří mezi toxické chemické látky a jsou součástí chemických zbraní. BCHL mohou být v plynné, kapalné nebo pevné formě. Ve formě aerosolu, plynu nebo par je jejich použití nejúčinnější. [1][32]

36 UTB ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení 36 Dělení podle bojového určení: 1) Bojové chemické látky smrtící Tyto látky jsou schopné v bojových koncentracích způsobit v krátké době usmrcení živé síly nebo těžké poškození zdraví. [1][31] 2) Bojové chemické látky zneschopňující a oslabující Jedná se o látky schopné svými účinky způsobit zneschopnění živé síly k dalšímu vedení činnosti a tím znemožnit nebo podstatně omezit plnění bojových činností zasaženými jedinci. [1][31] 3) Bojové chemické látky k zasažení rostlinstva Tato skupina látek je schopná likvidovat zelené části rostlin, ničit úrodu kulturních plodin a určení ke sterilizaci půdy. [1][31] Dělení podle povahy poškození: 1) Nervově paralytické látky Nervově paralytické láky nebo-li nervové plyny narušují přenos nervového vzruchu. Vyznačují se vysokou toxicitou vůči savcům, rychlým nástupem účinků a průnikem do organismu všemi branami vstupu. Jsou rozděleny na dvě skupiny označovány jako G látky a V látky. [31][32][33] G látky, mezi které patří tabun, sarin, soman nebo cyklosarin, kdy je jedná o bezbarvé kapaliny bez výraznějšího zápachu.[1][31] V látky jsou toxičtější než G látky, zejména při intoxikaci přes kůži. Nejvýznamnější látka ze skupiny je VX látka, která je bezbarvá, méně pohyblivá kapalina bez výraznějšího zápachu. [1][31] 2) Zpuchýřující látky Zpuchýřující látky vyvolávají cytostatické účinky s následnou nekrózou a vazivovou degenerací v místě kontaktu. Jedná se o velmi olejovité nažloutlé kapaliny a každá látka této skupiny má svůj charakteristický zápach s nízkým čichovým prahem. Mají smrtící účinek na člověka a je pro ně charakteristický devastující, špatně se hojící efekt na tkáně. V místě vstupu zanechávají erytém, otok, puchýře a vředy, odtud je název zpuchýřující. Mezi představitele zpuchýřujících látek patří yperit a lewisit. [1][32][33]