Hvězdy se rodí z mezihvězdné látky gravitačním smrštěním. Vlastní gravitací je mezihvězdný oblak stažen do poměrně malého a hustého objektu

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Hvězdy se rodí z mezihvězdné látky gravitačním smrštěním. Vlastní gravitací je mezihvězdný oblak stažen do poměrně malého a hustého objektu"

Ivo Beneš
před 5 lety
Počet zobrazení:

Hvězdy se rodí z mezihvězdné látky gravitačním smrštěním. Vlastní gravitací je mezihvězdný oblak stažen do poměrně malého a hustého objektu kulovitého tvaru.

2 Hvězdy se rodí z mezihvězdné látky gravitačním smrštěním. Vlastní gravitací je mezihvězdný oblak stažen do poměrně malého a hustého objektu kulovitého tvaru. Tento objekt je nazýván protohvězda. V nitru protohvězdy neustále vzrůstá hustota, teplota a tlak. Při dostatečně velkém tlaku a teplotě se zažehne termonukleární fůze.

3 Hertzsprungův-Russellův diagram vyjadřuje závislost povrchové teploty hvězd na jejích svítivosti v různých fázích vývoje. Na vodorovné ose diagramu je zanesena teplota (zpravidla v logaritmické stupnici). Teplota klesá zleva doprava. Svislá osa popisuje hodnoty svítivosti.

5 V mezihvězdném zárodečném mračnu se začíná tvořit hvězda. Nabýváním hmoty ze zárodečného mračna dochází ke gravitačnímu smršťování, které zvyšuje teplotu protohvězdy. Díky tomu se zažehnou jaderné reakce (slučování jader vodíku na jádra hélia) a protohvězda se stává hvězdou. Ovšem z důvodu pomalého pohybu fotonu od středu hvězdy k povrchu se první záření dostane ven až za několik milionů let. Kolem hvězdy se zatím vytvářejí planety.

6 Postupem času se ve hvězdě vyrovnává tlak plynu a gravitace. Hvězda sestupuje na hlavní posloupnost, je stabilní a na hlavní posloupnosti stráví většinu svého aktivního života. V této fázi se nalézá i naše Slunce, které zde setrvá ještě přibližně 10 miliard let. Obecně platí, že čím je hvězda hmotnější, tím rychleji spaluje svou hmotu a její život na hlavní posloupnosti je kratší.

8 Když hvězda spálí veškeré své zásoby jaderného paliva (vodíku), začne se vlivem vlastní gravitace hroutit. Zahříváním se v jádru opět zažehnou jaderné reakce a začne se spalovat helium. Hvězda se zvětší a záři s mnohem větší intenzitou. Po vyčerpání veškerého helia už ve hvězdě nemohou pro její nízkou hmotnost začít další jaderné reakce a hvězda se začne gravitačně smršťovat. Dojde ke gravitačnímu zhroucení do tzv. bílého trpaslíka. Tím, že se všechna hmota hvězdy zhroutí do průměru maximálně jen několika tisíc kilometrů, se zvýší hustota a teplota.

10 Podobně jako u menších hvězd vznikají střední a velké hvězdy ze zárodečného mračna, kde dochází ke gravitačnímu smršťování, které zvyšuje teplotu protohvězdy. Díky tomu se zažehnou jaderné reakce (slučování jader vodíku na jádra hélia) a protohvězda se stává hvězdou. Svítit však začne až za několik milionů let. Hvězda sestupuje na hlavní posloupnost, je stabilní a na hlavní posloupnosti stráví přibližně 150 milionů let. Kolem hvězdy se postupně vytvářejí planety.

11 Když hvězda spálí veškeré své zásoby jaderného paliva (vodíku), začne se vlivem vlastní gravitace hroutit. Zahříváním se v jádru opět zažehnou jaderné reakce a začne se spalovat helium. Hvězda se zvětší a záři s mnohem větší intenzitou. Po vyčerpání veškerého helia se hvězda v důsledku své hmotnosti opět začne hroutit. Následkem toho se zažehne další jaderné palivo (uhlík). Hvězda zvětší své rozměry i zářivost. Po vyčerpání uhlíku se začne hvězda gravitačně hroutit. Rázová vlna však narazí na malé jádro a odrazí se zpět. Obrovské síly rozmetou plynnou atmosféru hvězdy a stává se tzv. supernovou svítící intenzitou rovné několika milionů sluncí.

14 I velké hvězdy vznikají ze zárodečného mračna, kde dochází ke gravitačnímu smršťování, díky tomu se zažehnou jaderné reakce (slučování jader vodíku na jádra hélia) a protohvězda se stává hvězdou. Hvězda sestupuje na hlavní posloupnost, je stabilní a na hlavní posloupnosti stráví přibližně 100 milionů let. Kolem hvězdy se postupně vytvářejí planety.

15 Když hvězda spálí veškeré své zásoby jaderného paliva (vodíku), začne se vlivem vlastní gravitace hroutit. Zahříváním se v jádru opět zažehnou jaderné reakce a začne se spalovat helium. Hvězda se zvětší a záři s mnohem větší intenzitou. Po vyčerpání veškerého helia se hvězda v důsledku své hmotnosti opět začne hroutit. Následkem toho se zažehne další jaderné palivo (uhlík). Hvězda zvětší své rozměry i zářivost. Po vyčerpání uhlíku se začne hvězda gravitačně hroutit. Protože hmotnost hvězdy je veliká, zažehnou se další jaderné reakce těžších prvků, než je uhlík. Hvězda ještě zvětší svůj objem. Koloběh jaderných reakcí přestane až vznikem železného jádra.

16 Po vyčerpání veškerého jaderného paliva nastane gravitační hroucení. Kvůli obrovské hmotnosti hvězdy převáží gravitační síly nad ostatními silami držící hmotu pohromadě a hvězda se zhroutí sama do sebe a vznikáčerná díra. Černá díra je objekt natolik hmotný a zároveň malý, že jeho gravitační pole je natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit.

19 V prostoru mezi hvězdami se nachází množství mezihvězdné látky, která se skládá z prachu a plynu. Zde se mezihvězdná látka shlukuje do oblaků, kterým říkáme mlhoviny.

20 Temné mlhoviny jsou mezihvězdné mračna plynu a prachu, které pohlcují světlo z blízkých zdrojů, někdy jsou také označované jako absorpční mlhoviny.

23 Jasné mlhoviny jsou mlhoviny zářící vlastním nebo rozptýleným světlem. Dělíme je na: -Emisní mlhoviny -Planetární mlhoviny -Zbytky supernovy -Reflexní mlhoviny

24 Emisní mlhovina Emisní mlhovina je oblast ionizovaného horkého plynu. Charakteristickou červenou barvou září díky přítomnosti velkého množství vodíku. Planetární mlhoviny Planetární mlhoviny jsou mlhoviny vzniklé po zániku hvězd ve fázi červeného obra, který na konci své existence odvrhuje svůj plynný obal. Ten, jak se postupně vzdaluje, vytváří zářící slupky v prostoru okolo hvězdy.

25 Zbytky supernovy Zbytky supernovy je rozpínající se emisní mlho-vina přibližně kulového tvaru tvořená plynem, který byl odvržen při výbuchu supernovy. Při pohybu mezihvězdným prostorem se sráží s plynem, přičemž vzniká rázová vlna. Tato vlna má za následek zahřátí plynů na několik miliónů stupňů. Reflexní mlhovina Reflexní mlhovina je oblastí prachu a plynu. Když se prachové mračno nalézá v blízkosti jasného zdroje záření, což může být hvězda nebo skupina hvězd, pak výsledné rozptýlené světlo můžeme pozorovat jako reflexní mlhovinu.

29 Hvězdokupy jsou soustavy hvězd spolu fyzikálně souvisejících, majících společný původ a řadu vlastností, např. původní chemické složení, společný pohyb prostorem atd.

30 Hvězdokupa téměř kulového tvaru, složená z velmi starých hvězd. Kulové hvězdokupy mohou obsahovat od sta tisíc do několika milionů hvězd, které jsou tak koncentrovány v blízkosti středu, že pozemským dalekohledem nelze jednotlivé hvězdy zcela rozeznat.

32 Jedná se o skupinu mladých hvězd ve spirálních ramenech naší Galaxie, která může obsahovat několik desítek až několik tisíc hvězd.

34 Hvězdy se téměř vždy nacházejí ve skupinách nazývaných galaxie, společně s plyny, mezihvězdným prachem a temnou hmotou. Galaxie drží pospolu působení gravitačních sil a jednotlivé komponenty obíhají kolem společného středu. Existují důkazy, že se ve středu některých nebo dokonce většiny galaxií nacházejí černé díry.

35 Spirální galaxie mohou dosahovat velikosti od až do světelných roků. Množství hvězd v nich se pak pohybuje řádově kolem miliard až stamiliard. Pro spirální galaxie je typická středová oblast kulového tvaru. Středová oblast obsahuje hvězdy starší, především červené obry a veleobry. Spirální ramena naopak obsahují hvězdy mladé, vznikající, množství mezihvězdného prachu, plynu, otevřených hvězdokup a mlhovin.

39 Eliptické galaxie jsou hvězdné systémy, kde hvězdy jsou symetricky rozloženy a jejich hustota rovnoměrně ubývá od středu k okraji. Hvězdy v eliptických galaxiích patří do skupiny starších hvězd (červení obři a veleobři), které již pohltily veškerý okolní mezihvězdný prach a plyn a proto v eliptických galaxiích nemohou vznikat nové hvězdy. Obří eliptické galaxie obsahují několik biliónů hvězd a jejich průměr může být až světelných let.

41 Galaxie je domovem naší sluneční soustavy, stejně jako více než 200 miliard dalších hvězd a jejich planet, tisíců hvězdokup a mlhovin. Jedná se o spirální galaxii s centrální příčkou a radiálními rameny. Slunce se otáčí kolem středu Galaxie, přičemž pro dokončení jednoho oběhu potřebuje přibližně 226 milionů let. Za svoji existenci tak vykonalo méně než 25 oběhů kolem středu Galaxie.

44 Použité zdroje a literatura:

Podobné dokumenty

- mezihvězdná látka - složení: plyny a prach - dělení: 1) Jasné září vlastním nebo rozptýleným světlem emisní reflexní planetární 2) Temné pohlcují

Mgr. Veronika Kuncová, 2013 - mezihvězdná látka - složení: plyny a prach - dělení: 1) Jasné září vlastním nebo rozptýleným světlem emisní reflexní planetární 2) Temné pohlcují světlo z blízkých zdrojů